Stěžovali jste si také, že v sociální péči nehledíme k této proporcionalitě. (Výkřiky posl. Kundta.) Poukazuji na výnos známek "Demokracie dětem". R. 1936 vynesla tato akce 1,303.618 Kč, z toho bylo přiděleno Reichsverbandu für deutsche Jugendfürsorge 267.000 Kč. (Výkřiky poslanců strany sudetskoněmecké.) My jsme vás poslouchali, ale vy nás nechcete slyšet. Pravděpodobně vám to není příliš milé. Deutscher Reichs-Caritasverband dostal 49.000 Kč. R. 1937 vynesla akce "Demokracie dětem" 1,719.842.50 Kč. Z toho bylo přiděleno 264.678 Kč zemským vyrovnávacím fondům pro děti národnosti německé a vedle toho participují Němci i na přídělech jednotlivých okresů. Je to zase důkaz, že není pravda, co o nás tvrdíte. Číslice přesvědčují mluvou velmi jasnou.

A nyní pokud se týče školství. V Československé republice máme celkem 15.466 obecných škol. Z toho německých 3.311, čili 21.4%. Máme 45.647 tříd, z toho 9.142 německých, čili 20 %. Žactva německého je 326.607 a na jednu školu německou připadá průměr 99 žáků. Naproti tomu v české škole 114 žáků. A celostátní průměr činí také 114 žáků. Na jednu třídu v německých školách připadá 35.7 žáků, na české škole však připadá 38.2 žáků a celostátní průměr činí 38,7 žáků.

Z toho je viděti, že Němci jsou favorisováni a nikoliv že je jim křivděno.

Měšťanských škol máme 2.028, z toho je německých 455, čili 22.4%. Tříd měšťanských škol je 11.610, z toho 2.198 německých, t. j. 18.9 %. Německého žactva na měšťanských školách je 85.783 a průměr na 1 školu německou je 189 žáků. Naproti tomu u české školy 239 žáků a celostátní průměr dělá 228 žáků. Na 1 třídu měšťanské školy připadá v německé škole 39 žáků, v české škole 39.9 a státní průměr je 39.8. Z toho je viděti, že se mohou učitelé na německých školách daleko lépe věnovati výchově dětí německých nežli naši učitelé na českých školách výchově dětí českých, poněvadž jsou tyto přeplněny. (Posl. Zeminová: Tomu se říká potlačování!)

Po 18. únoru 1937 v důsledku zákona č. 176/37 se poměry ještě zlepšily. Na obecných školách v Čechách bylo r. 1936/37 6.212 tříd s 220.065 žáky, r. 1937/38 6.284 tříd a 213.461 žákem. Přibylo 72 tříd při úbytku 6.604 žáků.

V zemi Moravskoslezské r. 1936/37 bylo 2.450 tříd s 85.448 žáky a r. 1937/38 2.468 tříd s 83.055 žáky. Přibylo tedy 18 tříd při úbytku 2.393 žáků. To si tedy ještě můžete naříkat.

Na německých školách měšťanských v Čechách r. 1936/37 bylo 1.526 tříd s 60.103 žáky, r. 1937/38 1.549 tříd s 57.927 žáky, takže přibylo 23 tříd při úbytku 2.176 žáků.

V zemi Moravskoslezské r. 1936/37 bylo německých tříd 606 s 22.802 žáky, r. 1937/38 612 tříd s 22.614 žáky. Přibylo tedy 6 tříd při úbytku 188 žáků. (Výkřiky.)

V Čechách r. 1937 přeměněny byly na školy újezdní měšťanky ve 4 českých a ve 12 německých okresích. R. 1937/38 nebyla zrušena žádná německá národní škola, zřízeny však 3 měšťanské školy v Tisé, Dolní Lípové a ve Starkově. Kulturverband podal 25 žádostí o zřízení škol. O 4 rozhodnuto, ostatní pak jsou v jednání.

Pokud jde o střední školství, na 1 ústav československý připadá u nás 416, na německý 343 žáků Celostátní průměr činí pak 397 žáků.

Na 1 československou třídu připadá průměr 39.4 žáků, na německou 35.4. Celostátní průměr je 38.8. Celkem je zapsáno 170.638 žáků na 429 ústavech se 4.400 třídami. Z toho Němci mají 90 škol s 873 třídami a 30.901 žáky, tedy 18.1% žáků, při tom ale 21 % škol.

Počet Němců činí 22.32%, žáků na středních školách pouze 18.1%. Zůstává tedy značná část kapacity těchto škol nevyužita, a přesto je nezavíráme.

Od 1. září 1937 zestátněn městský německý koedukační ústav učitelský v Ústí n. L. a zřízeny 2 pobočky při německém reálném gymnasiu v Liberci. V Bratislavě se zřídí r. 1938/39 abiturientský kurs při státním německém reálném gymnasiu.

V obchodním školství ze 40 obchodních akademií je 10 německých, t. j. 25 %. Samostatných obchodních škol máme 66, z toho 18 německých, t. j. 27.3 %. Na všech obchodních akademiích a obchodních školách bylo na 4letých oddělení 41, z toho 10 německých, čili 24.4%, na 2letých oddělení 97 z toho 27 německých, t. j. 27.8 %.

Průmyslové a odborné školství. Z 33 státních průmyslových škol německých je 10, t. j. 30,3 %. (Posl. Klieber [německy]: Protože jsme převzali 90% průmyslu bývalé monarchie, musíme míti také největší počet škol. Zde vycházíte z falešných předpokladů!) Přijdu k tomu, pane kolego.

Z 46 všech státních odborných škol je 22 německých, t. j. 47.8 %. Čtyřletých oddělení vyšších průmyslových škol je 39 německých, t. j. 35.9 %. Oddělení mistrovských a odborných škol je 150, z toho německých 57, t. j. 38 %. Jak můžete za takovýchto poměrů naříkati na utlačování ve školství, nevím.

Odborné školy pro ženská povolání: Všech je 151, z toho německých 43, t. j. 28.4 %. (Slyšte!)

Živnostenské školy pokračovací (učňovské): Samostatných je 2.211, z toho německých 480, t. j. 21.7 %. Přičleněných k odborným učilištím 261, z toho německých 75, t. j. 28.7 %. Celkový počet samostatných a přičleněných je 2.472, z toho německých 555, t. j. 22.4%.

Vysoké školství: Máte německou universitu v Praze, techniky v Praze a v Brně. A podle rozpočtových čísel vypadá to utiskování vás takto: Česká universita, vysoká zvěrolékařská a samostatné fakulty mimo národní a universitní knihovnu jsou společné a mají osobní výdaje 39,190.865 Kč, řádný výdaj věcný 21,917.600 Kč, čili dohromady přes 61 mil. Kč.

Německá universita má osobní výdaj 10,352.139 Kč, věcný výdaj 9,140.400 Kč, čili dohromady 19,492.539 Kč, t. j. 24,18 %.

Na ostatních úvěrech, t. zv. úvěrech veškerých zemí, a mimořádných participují také německé ústavy. Česká technika, vysoká škola báňská v Příbrami a vysoká škola zemědělská v Brně mají osobní výdaj 27,097.932 Kč, věcný výdaj 9,169.900 Kč, čili dohromady 36,267.832 Kč.

Německé techniky v Praze a v Brně mají osobní výdaj 11,649.532 Kč, věcný výdaj 3,538.100 Kč, čili dohromady 15,187.632 Kč, t. j. 29.51 %. A vedle toho ještě stejně participují na ostatních úvěrech všech zemí.

Dále byli jsme obviňováni, že jsou zanedbávány vysoké školy. Že jsou více než respektovány německé otázky stavební, dokazuje, že jsou projednávány a připravovány tyto velké projekty: 1. Stavba ústřední budovy německé university v Praze VII., u Hlávkova mostu, v níž bude též umístěna právnická a filosofická fakulta; 2. stavba ústavu pathologické anatomie a ústavu soudního lékařství německé university na pozemku Pod Karlovem; 3. výstavba klinik na pozemcích u Emaus, respektive v Areálu Všeobecné nemocnice; 4. stavba zubních klinik obou pražských universit v Kateřinské ulici; 5. stavba psychiatricko-neurologických klinik obou pražských universit na Karlově náměstí, budova vojenské divisní nemocnice; 6. vedle toho pamatuje se na koupi pozemku pro německou techniku v Praze a na přípravné práce pro stavbu strojních laboratoří německé techniky v Brně.

Jak je naproti tomu postaráno o školství a německé menšiny v Polsku, Italii, Maďarsku a jinde? My jsme nenásledovali příkladu těchto států a jiných států, které prostě menšinové školství zrušily a mají nyní v tom kompensační reservu. Snad jsme učinili chybu, že jsme si tuto zbraň a tuto reservu dali dobrovolně z rukou. Možná, že by bylo dnes méně nespokojeností a méně nepřátelské propagandy proti nám.

Ze všeho, co jsem uvedl, vysvítá jedno - a to nám mohou páni ze sudetskoněmecké strany právem vyčítati - že jsme nedovedli toho všeho, co jsem zde snesl, agitačně a propagačně využíti, abychom světu otevřeli oči, zamlžené nepřátelskou propagandou a nepravdivou agitací inspirovanou sudetskoněmeckou stranou proti nám. (Potlesk.) Když již se vám líbí mnohé cizí vzory, které vedou jen k rozladění, nevraživosti a třeba k nenávisti mezi námi, odhodlejte se také jednou uposlechnouti dobrého pokynu, který nedávno přišel z Berlína.

Před diplomaty a zahraničním i redaktory přednášel nedávno šéf tiskové služby německé vlády dr Otto Diettrich o významu tisku ve světové politice. V této přednášce mezi jiným prohlásil (čte): "Úkol zahraničního dopisovatele vidíme v tom, že podává svým krajanům nepředpojatý pravdivý obraz cizí země a cizího národa. Kdo takto chápe svou roli, může si být vždy jist naší podporou, neboť pak v něm ctíme publicistického zástupce orgánu veřejného mínění jeho země. Nebudeme mu upírati práva věcné kritiky, je-li nesena snahou, sloužiti pravdě. My máme pochopení pro zvláštní okolnosti, za nichž je dáno zahraničním žurnalistům pracovat. Nejsme malicherní a nepatříme k těm myslí, že musí vidět "švajnehunda" v každém zahraničním novináři, který nepíše právě tak, jako by psal národní socialista." To mluví p. Diettrich. "My víme a počítáme s tím, že on jako příslušník jiného národa v mnohých věcech jinak smýšlí a cítí než my, právě tak jako my od Němce očekáváme, že si bude vždycky vědom svého němectví. Žádáme pouze, aby zahraniční korespondent sloužil pravdě a dbal cti novinářského stavu právě tak, jako to činí diplomat v cizin." S tímto názorem šéfa tiskové služby v Berlíně možno plně souhlasiti. Jen bychom vřele vítali, kdyby byl skutečně také uveden v život a změnil dosud panující praksi. Pak by jistě nastalo jiné ovzduší mezi státy, ale i zde mezi námi. (Výborně! - Potlesk.)

Nechci polemisovati s prohlášením sudetskoněmecké strany, zda sloučení Německa s Rakouskem bylo provedeno legální a nekrvavou cestou, neboť na tuto otázku odpovědělo již evropské veřejné mínění, a bude úkolem historiků, aby na podkladě historických dat a dokumentů na tuto delikátní otázku odpověděli. Pro nás zůstává dnes pouze jedna nejasnost v této historické události, a to v otázce, proč nebylo vyčkáno výsledků plebiscitu rakouského obyvatelstva, nařízeného na neděli 13. března. Rovněž nechci kritisovati, že v pocitu kulturního společenství s německou národností uznala sudetskoněmecká strana za oportunní z této parlamentní tribuny poslati německému lidu v nové říši svůj bratrský pozdrav a srdečné blahopřání, pokud tento projev nebyl podložen tendencemi politickými, které se v kulturním společenství podle názoru hlavy našeho státu mají zastaviti před hranicemi státu. (Tak jest!)

Zabývati se dnes rekriminacemi na léta 1918 a 1919, znamenalo by znovu rozvinouti diskusi o příčinách světové války, o vině na jejím vzplanutí, o průběhu této války, o cílech, pro které světová válka vznikla, o svatodušním programu rakouských Němců atd. I to bude úkolem objektivních historiků, aby po prozkoumání všeho historického materiálu vyřkli svůj soud.

Máme-li dobře rozuměti větě, že část sudetského němectví musí se a musela postaviti proti osudu všeobecného hynutí v prostoru státním a má-li to býti novým obviněním z útisku a útlaku německých občanů v našem státě, jak potvrzuje další kontekst prohlášení sudetskoněmecké strany, pak se domnívám, že vše, co jsem zde uvedl, svědčí o pravém opaku. Ostatně sám mluvčí sudetskoněmecké strany v debatě o prohlášení předsedy československé vlády p. dr Neuwirth připustil, že neběží zde o systém, nýbrž o přehmaty a výstřelky nižších státních instancí a orgánů správních, policejních, četnických, školských atd. Předseda vlády také jasně prohlásil, za jakých podmínek a předpokladů je ochotna vláda vyrovnati se s problémem menšin v našem státě, a na tomto prohlášení, jež bylo sankcionováno velkou většinou této sněmovny, i hlasy části oposice, nutno setrvati.

Napomínáte nás, abychom se méně rozrušovali nad osudem německých menšin v jiných státech, zapomínáte však, že Československo přijalo ochranu menšin v mírových smlouvách v přesvědčení, že takováto mezinárodní ochrana umožní zahladiti staré vzpomínky, uklidniti různé city a zaručiti práva menšiny proti případnému zneužívání některými státy. Československo přistoupilo na to, aby tato práva byla postavena pod záruku Rady Společnosti národů a vždycky vyhlásilo ochotu vysvětliti a odůvodniti své chování vůči menšinám. Nemělo strachu připustit právo dohledu 14 vlád, zastoupených v Radě Společnosti národů. Nikdy se nesnažilo sabotovat provádění této menšinové smlouvy, nikdy nehrozilo, že ji vypoví. A přece je předmětem stálých útoků, jako by jen ono a výhradně jen ono neplnilo menšinové smlouvy a utiskovalo menšiny.

Chápeme, že Německá říše nemůže trpět, aby Němcům, kteří žijí mimo říši, činěno bylo bezpráví. Zásada tato musí však platiti pro každého, kde německé menšiny žijí, a pro každého, kde také žijí menšiny jiných národností. Snad pak pochopíte, zajímáme-li se o osud svých menšin v Německu, Maďarsku, bývalém Rakousku atd., a proč se zajímáme také o osud německých menšin v Maďarsku, Polsku, jižním Tyrolsku atd. a o osud menšin jiných národností v jiných státech a proč vám to připomínáme, ne proto, že bychom se chtěli vyhnouti povinnosti, kterou jsme na sebe vzali smlouvami, nýbrž proto, abychom nebyli stále a nezaslouženě stavěni na pranýř před celým světem jako jediní, kteří menšinové smlouvy nedodržují, ačkoliv v tomto směru plníme své závazky do poslední písmeny a snažíme se učiniti ještě více, mezi tím co se jiným toleruje utlačování, útisk a dokonce tvrdý a drakonický vyhlazovací boj proti menšinám. Nepotřebujeme se tímto poukazováním vůči nikomu omlouvati, ale reklamujeme i pro sebe, abychom nebyli stále a stále předmětem výtek, žalob a insinuací.

Upouštím proto od podrobností a srovnávání (Výkřiky poslanců sudetskoněmecké strany.), ačkoliv by k tomu velmi lákavě svádělo vaše prohlášení. Snad mohu zde pouze citovati hlasy tisku dvou států, které mezi sebou upravily otázku menšin a přece jeden druhého obviňuje z utlačování a útisku na menšinách. Je známo, že 5. listopadu min. r. byl sjednán mezi Německem a Polskem pakt o menšinách.

Varšavský "Kurjer Poranny" ze 6. března v článku k berlínskému kongresu německých Poláků vyslovuje víru, že život Poláků v Německu bude se rozvíjeti vždy plněji a vždy lépe beze všech překážek, neboť Polsko a Německo upravily mezi sebou deklarací z 5. listopadu menšinové problémy a zajistily vzájemné respektování práv polské a německé menšiny v obou zemích.

Krakovský "Ilustrowany Kuryer Codzienny" z téhož dne v článku nadepsaném "Jak je to s tou - "blahovůlí" zdůrazňuje, že v Německu, dokonce ani ve Slezsku, zemi to od věků polské, nelze v železničních stanicích dostati ani jediný polský list, ať menšinový nebo vycházející v Polsku. Ani v městech nelze dostati polský list. Na dotaz, proč to, prodavač novin odpoví: Verboten.

Výmluvnou ilustrací poměru Německa k Polsku jsou mapy, jež často lze v Německu viděti na veřejných místech: mapy, na nichž západní kraje Polska jsou zahrnuty do Německa s nápisem: Geraubte Gebiete. To svědčí výmluvněji než všechna ujištění o upřímnosti německých mírových intencí vůči Polsku.

V době berlínského kongresu Poláků mělo se konati představení polského divadla z Katovic. Nemohlo se konati, poněvadž nebylo možno nalézti pro polské představení divadelní sál za přijatelných podmínek.

Varšavská "Gazeta Polska" ze 7. března přináší v čele listu článek svého berlínského dopisovatele Smogarzewského, který dospívá k závěru, že německo-polské "morální odzbrojení" po 4 letech svého trvání nepokročilo ještě tak daleko, aby ještě nezbývalo mnoho co dělat. V Ratiboři se rozpadávají základy polského dívčího gymnasia, jehož stavba byla zakázána. Pokud jde o Gdánsko, německý tisk mnoho píše o národním jeho charakteru, ale nikdy nepíše o polských právech v tom přístavu. V některých německých časopisech a knihách, zvláště školních, stále ještě jsou dělány narážky na "nesmyslné hranice" a narážky ty často jsou ilustrovány tendenčními mapkami. To v Německu podrývá důvěru v německo-polské dorozumění, umožňuje to domněnku, že jde jen o diplomatickou taktiku. Vyvolává to také nedůvěru v Polsku a dává to argumenty lidem, kteří nechtějí věřiti v morální odzbrojení.

Varšavského "Robotníka" nebudu ani citovati, poněvadž byste řekli, že je tendenční. Ale naproti tomu nutno citovati krakovský "Ilustrowany Kuryer Codzienny" z 2. března. V článku nadepsaném "Soustavná provokace a pokrytecké stížnosti" komentuje protipolskou činnost německého tisku a rozhlasu. Konstatuje, že přes t. zv. normalisaci polskoněmeckého poměru stanovisko tisku Třetí říše k polským věcem nejednou jest provokativní. Denně lze zaznamenávati rozpory mezi slovy a skutky německých úřadů, mezi oficielními projevy a životem. Není téměř dne, aby německý tisk a rozhlas nepřišel s nějakým novým útokem na Poláky, na jejich historii a na jejich nejsvětější národní city. Historická pravda v takových případech u Němců neexistuje. Také Němci pranic nerespektují Poláky jakožto velký národ, atd. atd.

A nyní bych jenom ocitoval, jak se má zase německá menšina v Polsku. Hlavní orgán německé menšiny v Polsku "Deutsche Rundschau", vycházející v Bydhošti, v čís. z 1. března podává přehled situace německého školství v Poznaňsku a v Pomoří Konstatuje, že v Poznaňsku a Pomoří z celkového počtu 31.243 německých dětí chodilo ve školním r. 1937 až 1938 do německých veřejných škol 9.071 dětí, do soukromých škol 6.151 dětí a do polských škol 16.021 dětí; tedy celkem 51,28 % německých dětí chodilo do polských škol. A dále uvádí, kolik německých škol bylo zavřeno. Tak to vypadá mezi dvěma státy, které utvořily dohodu o menšinách. A nás stále stavíte na pranýř, jako bychom my byli utiskovateli menšin.

Nyní snad proto pochopíte, proč se bráníme nepřátelské, nepravdivé a nespravedlivé propagandě proti nám a proč se zajímáme i o osud menšin jiných.

V projevu sudetskoněmecké strany postrádáme však jednoho přiznání, které učinil mluvčí polské menšiny v Československé republice posl. dr Leon Wolf, ačkoliv i tato menšina přednáší některé stížnosti, na nedělní důvěrné schůzi Svazu slezských katolíků v Třinci jménem polské menšiny, když pravil (čte): "Vláda naší republiky jednoznačně prohlásila, že se bude bránit, kdyby byla napadena, do všech důsledků. Nemáme ještě důvodů domnívati se, že dojde k válce. Ohrožení našeho státu mohlo by způsobiti požár celé Evropy. Jsme občany tohoto státu. třebas příslušníky polského národa. Neuchýlili jsme se nikdy od občanských povinností a splníme je i v případě největšího nebezpečenství." Tak prohlásil posl. dr Wolf.

Takovéto prohlášení z úst zástupce sudetskoněmecké strany bylo by s to rozptýliti nedůvěru a zjednati ovzduší pro přátelštější poměr mezi námi. Jestliže sudetskoněmecká strana projevila radost ze sloučení obou německých států, bude míti jistě proto také pochopení pro naši nesmírnou lásku a oddanost ke státu československému, a to státu národnímu, opřenému nejen o 70 % Čechoslováků, nýbrž i o značnou část loyálních německých občanů.

Prohlášení sudetskoněmecké strany neodvrátí nás od pokračování na cestě, která byla zahájena ujednáním z 18. února 1937. (Potlesk.)