Nás stát potřebuje vývoz a my jej utloukáme. Pan ministr zemědělství ve svém projevu o škrobárenství v Něm. Brodě dne 5. února 1938 řekl (čte): "Podařilo se nám velké přebytky škrobu umístiti na cizích trzích a tento vývoz přivedl náš průmysl k poznání, že je naléhavě třeba zdokonaliti technické zařízení našich závodů." Jinými slovy, cizina nechce škrob ze zastaralých podniků a nové, moderně zařízené škrobárny, utloukáme proto, že nejsou v kartelu. Zamezil se pokrok ve výrobě ke škodě vývozu. Tento sbor zřízený podle vládního nařízení jde tak daleko, že docela proti duchu a znění vládního nařízení i při výrobcích z škrobu pro nové účely, kde je možnost většího odbytu škrobu, pokutuje podnik, který vynalezl něco pro nové účely a neuvolní mu škrob pro tuto potřebu. Takováto nařízení není možno v našem státě trpěti a já s tohoto místa, když jinde nemám možnost, dožaduji se jejich úpravy tak, aby odstraněn byl právní zmatek a stranicko-politické využívání a zneužívání moci. (Tak jest!)

Slavná sněmovno, rád bych se nyní dotkl ještě některých aktualit živnostenských a tu bych rád zdůraznil otázku u nás málo uznávanou, že bez zdatných jednotlivců a soukromé podnikavosti není možný rozmach národní síly hospodářské a rozvoj státu. A tu přicházíme zase k otázce péče o povznesení středního stavu živnostenského a obchodního zvelebovacími akcemi živnostenskými a ulehčením podnikatelům začátečníkům. Továrník Baťa v knize "Budujeme stát" ukazuje to pěkně obrázkem, že letadlo uvázané slabým provázkem ke kolíku, třeba mělo 1.000 koňských sil v motorech, nemůže se vznésti od země bez počáteční rychlosti, kterou získá rozběhem. V takové situaci jsou u nás zvláště mladí živnostníci, kteří začínají. Mohl bych jmenovati mnoho případů. Jsou to komise a je to daňové zatížení, které zatěžují začáteční činnost živnostníka a pohltí jeho kapitál, který by měl míti k provozování živnosti. A tu bych rád ukázal na péči v tom směru v jiných státech, kde podporovány jsou drobné živnosti a ulehčován úvěr. Některé státy na př: dávají peněžité půjčky na zařízení domácností novým manželům. Ten, komu půjčka je povolena, dostane poukázky na úvěr a smí si koupiti nářadí a nábytek, a to pouze u obchodníka a živnostníka, jemuž živnostenský úřad udělil oprávnění. Živnostenské úřady propůjčují taková oprávnění jenom drobným živnostníkům a obchodníkům.

Slavná sněmovno, v péči o povznesení středního stavu živnostensko-obchodního jsme se u nás hodně opozdili. Je to zvláštní. Sledujeme-li historii, seznáme, že živnostníci měli velké porozumění pro potřeby hospodářské, čehož nejlepším důkazem jsou živnostenské záložny, které vznikaly 30 let před Raiffeisenkami. O celá desítiletí dříve měli živnostníci samosprávné organisace, obchodní a živnostenské komory, než měli zemědělci zemědělské rady. A dodnes marně usilují o zemědělské komory. A přece vidíme, že vliv živnostnictva v naší době klesá. Je tedy úkolem hledati příčiny tohoto neblahého zjevu. Malé výsledky zvelebovací akce nelze dobře hledati u obchodních komor, které bezmála půl století se o to snaží. Příčiny jsou jinde a nejlépe nám vyniknou, když srovnáme zvelebovací akce živnostenské s jinými akcemi. Mám na mysli zvelebovací akce zemědělské - říkám hned předem, že jsem dalek toho, abych vyčítal, jen porovnávám, protože zvelebovací akce, jsou-li vykonány dobře, přinesou samy náhradu. Jest sice v našem státě více zemědělců než živnostníků, ale uvážíme-li, že všech závodů zemědělských, jichž se uvádí 1,648.604, je co do počtu celá třetina do 1 ha, polovina od 1 ha do 5 ha a teprve zbytek jsou závody nad 5 ha, vidíme, že majitelé takových malých závodů musí si nějak přivydělávati, aby uživili svoji rodinu. Přivydělávají si různě domácími řemesly, prací v továrně, provozují živnosti atd. Výsledek je, že počet zemědělců, kteří se výhradně zaměstnávají zemědělstvím, zmenší se asi na 800.000 podniků. Počet živností výrobních a obchodních udává se v Československé republice 720.000. Odmyslíme-li si naopak některé z nich, které vedle živnosti provozují částečně zemědělství, zůstane nám přece na 500.000 živností. Je nyní poučné si všimnouti, jak u těchto stavů pamatuje se na akci zvelebovací. Nelze si ovšem opatřiti všechny cifry, protože jsou z různých pramenů, ale mám zde cifry z dokladů o státních vydáních a z rozpočtů od r. 1920. Vypadá to takto:

Všechny zvelebovací akce na zemědělství od r. 1920 do r. 1935 stály přes 1.339 mil. Kč. Ministerstvo průmyslu, obchodu a živností mělo na všechny tyto akce 127 mil. Kč. Tedy ani ne celou 1/10. V r. 1935 mělo ministerstvo zemědělství na zvelebovací akce 115,462.100 Kč, ministerstvo průmyslu, obchodu a živností 8,105.600 Kč, rozdíl 107 mil. Kč. V r. 1936 ministerstvo zemědělství 128,201.100 Kč, ministerstvo průmyslu, obchodu a živností 11,822.200 Kč, rozdíl 116 mil. Kč. A v r. 1937 ministerstvo zemědělství 131,355.800 Kč, ministerstvo průmyslu, obchodu a živností 16,138.000 Kč, rozdíl 115 mil. Kč. Opakuji znovu, že nevyčítám, naopak chci zdůrazniti, že každá zvelebovací akce, je-li správně vykonávána, je dobrá, ale jen chci porovnat a vykázat, proč se stav živnostenský v tom směru tak opozdil.

Uvážíme-li dále vývoj poměrů, seznáme, že ve výrobě zemědělské není již tak velkých rozdílů, pokud se týče výměry, které pozemková reforma značně zmenšila. Opačně je to u živností, tam se vynořují stále větší koncerny výrobní, továrny se sdružují v kartely, kdežto drobných živnostníků rok od roku přibývá. Velké podniky si mohou ovšem dopřáti dokonalejší výzbroje technické, kdežto drobný nemůže stačiti. Z toho plyne nutnost, máme-li střední stav udržeti, aby mu byla věnována mimořádná péče. Nesmíme se proto lekati většího nákladu na přímou péči o živnostníka dokonalou zvelebovací akcí. Nejsem z těch, kdo by byli pro subvenční systém, ale jsem pevně přesvědčen, že peníze věnované účelně a s rozmyslem lidem schopným, samostatným živnostníkům a tovaryšům, přinesly by velký užitek, jako jej přinesly zemědělství.

Jde tedy o to, abychom našli nové směry, kterými jíti. Slavná sněmovno, rozdělil bych zvelebovací akci na dvě skupiny: psychickou a hmotnou. Nelze ovšem učiniti mezi nimi nějaké rozhraničovací čáry, protože často do sebe zapadají. Snad se bude zdáti divné, když řeknu, že zvelebovací akci nutno počíti již na obecné škole. Ale stojí za to pročísti čítanky pro obecné školy a hledati články, jež by vzbuzovaly zájem o různé živnosti. Budete čísti o všem možném, ale nenajdete nic o živnostech a živnostnících. Jako by ani nebyli. Marně také budete hledat životopis nějakého živnostníka, a přece máme tolik příkladů, jež by děti povzbuzovaly. O nic lépe tomu není na měšťance a středních školách. Mám děvče, které chodí na měšťanskou školu, každou chvilku přijde domů s úlohou, má vypracovat slohový úkol o kanadském hockeyi, o Papaninově výpravě na severní točnu, ale nikdy neměla vypracovat úkol o nějaké živnosti nebo živnostníkovi. Vychází spousta časopisů pro mládež, píše se tam o všem možném, ale články o živnostech a živnostnících tam také nejsou. Každý politický deník má přílohu pro děti, o všem možném se tam píše, moudře i nemoudře, jen ne o živnostech. Víme dobře, že dojmy z mládí bývají nejmocnější. Školy pořádají exkurse, i živnostník by je přivítal a dobře by jim vše vyložil. U mnohého by viděli, že je to umělec. V továrnách často nemohou děti svým rozoumkem složitý výrobní proces ani pochopiti. Podobné je to i s pomůckami ve školách. Nevím, zdali ještě dnes mají ve školách obrazy, na nichž byla vyobrazena různá řemesla, která jsme se zájmem sledovali. Takovým způsobem by byl připraven zájem o školství živnostenské, a je jisto, že námaha by byla marná, kdyby děti chodily do živnostenských škol bez zájmu o učení. Ze živého zájmu však budou nám pak vyrůstati i dobří učňové.

Slavná sněmovno, jinou věcí, která zaslouží odměny a uznání, je dobrý mistr, který nejen dobře vyučí, ale také vychová, zdůrazňuji, dobře vychová učně. Takové dobré vyučení zaslouží nejen diplom, nýbrž i odměnu peněžitou, poněvadž znamená pro zvelebení živnosti mnohem více, nežli kdoví jaký kurs a výstava.

Za největší úkol bych považoval budování živnostenského družstevnictví. Pro živnostníka individuálně založeného zní to trochu nezvykle, ale není jiné pomoci. Nemůžeme zastírati oči před tím, co dnes družstevnictví v československém státě znamená, ať je to již družstevnictví zemědělské, úvěrní nebo výrobní. Uvážíme-li, že družstevnictví zakládali často lidé bez velkých znalostí obchodních byli to často jednodušší dělníci, rolníci - není možno si mysliti, že pro vysvětlení jejich vzrůstu postačí pouze věta: neplatí daně! Tím nevysvětlíme jejich ohromný vzrůst. Jestliže se nám podaří vybudovati živnostenské družstevnictví, podaří se nám vytvořiti i velká družstva úvěrní, jež mohou býti základem hospodářského života živnostnictva.

Slavná sněmovno, střední a drobný živnostník byl postižen hospodářskou krisí nejvíce. Proto je potřebí věnovati mu zvláštní pozornost. Tento stav byl dosud poměrně málo zúčastněn na oživení a zlepšení hospodářských poměrů v době zvýšené konjunktury. Za to však plnou tíhou doléhá na něj nerovnoměrná daňová politika. Zatížení tohoto stavu živnostenského nesnese srovnání s nynějšími povinnostmi daňovými proti povinnostem dřívějším. Zdůrazňuji proto znovu požadavek paušalování obratové daně u prvovýroby a pramene. Namítá se, že si živnostník může daň započísti, ale ve většině případů není to možno, poněvadž mu hrozí ztráta zákazníků, a kolik je zákazníků, kteří zaplatí účet bez škrtnutí obratové daně?

Bolestnou kapitolou je také vymáhání daní u drobných živnostníků. Často je takový drobný živnostník doháněn exekuční praksí - a já myslím, že každý z kolegů zná takové případy - přímo k zoufalství. Jinak jsou finanční úřady shovívavé k velkým podnikům, jako na př. u firmy Nekvasil, kde máme přesně doloženo, podle zaručených zpráv, že tato firma dluží na daních "jenom" 5 mil. Kč! Tento stav není dále možný, k tomu drobní poplatníci již mlčet nemohou. Tento způsob vymáhání daní finančními úřady budí roztrpčenost a nenávist, která dnes je nejméně žádoucí a mohla by míti také těžké následky.

Slavná sněmovno, nemožným je také výklad o práci přes čas, jak jej praktikují úřady. Při provádění revisí živnostenskými inspektory dochází k vyměřování citelných pokut drobným venkovským živnostníkům. Znám případ takového venkovského kováře. Takový zemědělec nemůže v době pilné práce, když potřebuje síti, čekat do 8 hodin ráno, aby mohl dáti koně okovat a když koně přivede a kovář jenom si vezme asistenci učně, je za to pokutován 200 až 300 Kč. Znám jiný případ, že truhlář jeden týden neměl co dělat a druhý týden dostal terminovanou zakázku a pracoval o několik hodin více v domnění, že nahradí nevyčerpané hodiny předešlého týdne. Ale byl za to pokutován a bylo mu řečeno, že si má příště podati žádost. Když si však příště podal žádost o povolení práce přes čas, byla mu žádost zamítnuta s podotknutím, že si může přijmout novou pracovní sílu. Ten, kdo takto vykládá zákon, nemůže míti ani ponětí o poměrech. Když takový živnostník, třeba truhlář, má rozdělanou práci a dostane nezapracovaného dělníka, ten mu práci ještě poškodí. Tedy takto to není možno prováděti.

Jiná naléhavá otázka je ujídání chleba našim živnostníkům emigranty v době, kdy naši pracovníci jsou bez práce. Jestliže jsme jim přiznali právo asylu, nesmíme dovolit, aby bohatli u nás na úkor našich živnostníků a dělníků. Ve všech státech má napřed právo na život, práci a výdělek domácí příslušník, a toto právo musí míti také u nás.

Slavná sněmovno, důležitým úkolem, který se bude dotýkat hodně stavu živnostenského, je reforma státní správy. Bylo zde o ní hodně mluveno a dokazována její nutnost nejen z důvodů fiskálních, nýbrž i státních. Uložili jsme státní správě a centrálním úřadům takové úkoly, které by lépe a levněji obstaraly autonomní sbory, obce, okresy a země. Tím proniknuta bude státní správa více duchem podnikatelským a prospěje to poplatníkům, aniž by to poškodilo gážisty. Zjednodušení státní správy přinese další užitek, že občan při vyřizování svých žádostí nebude nucen běhat od jedněch dveří ke druhým a třetím, aby se na konec zase vracel k prvním, a přestane ježdění na známých úředních šimlech.

Pracuje se na reformě zadávacího řádu z r. 1920, který. v dnešní době nevyhovuje. Nedávno jsme četli, v jaké situaci jsou stavitelé, kteří chtějí solidně pracovat. Zadávací řád vyhovuje snad velkopodnikům nesolidním, ale poškozuje sociálně slabší podnikatele. Odstrašujícím dokladem je případ fy Nekvasil, která chtěla uchvátit práce v celém státě, a výsledkem nesolidnosti při soutěžení bylo poškození živnostníků a obchodníků o těžké miliony. Zadávání prací nutno upravit v tom směru, aby nepřímí výrobci a dodavatelé měli zajištěny pohledávky stavebníkem a nebyli vydáni na milost nesolidním soutěžitelům. Nutno též vyřešit, jak se mají zadávati práce distribuční malým živnostníkům a sociálně slabým družstvům. Obyčejně zadávací místa dávají vlastní materiál ke zpracování, zvláště u textilních výrobků. Běží o pošty, železnice, národní obranu, státní úřady atd. Na tyto dodávky vypisuje se veřejná soutěž, je to tedy již jen soutěž na mzdu a položky režijní. Bylo by správné, aby pro všechny tyto dodávky byla zřízena zvláštní kalkulační komise za spoluúčasti všech zájemců, která by prokalkulovala ceny tak, aby dnešní nezdravé ceny soutěže byly odstraněny. Zavádíme-li minimální ceny na soukromé živnostenské práce, proč podobně nemá tomu býti i u dodávek veřejných?

Je také nutno, aby ministerstvo obchodu pamatovalo při rozdělování dodávek na sociálně slabé. Dostal jsem ze Skutče zprávu, že ministerstvo obchodu rozdělilo dodávku obuvi tak, že odborové společenstvo dostalo 9.000 párů s tím, že musí z toho dostat páni Chour a spol. a jiné firmy, které pracují po továrnicku, 5000 párů, takže na tamní maloživnostníky, kterých je celkem 13, zbývá 4.000 párů.

Slavná sněmovno! V letošním jubilejním roce má také býti provedeno soc. pojištění samostatně výdělečně činných. Jsou to zejména živnostníci, kteří od něho čekají zajištění svého stáří. Je pravda, že živnostník má na tomto zajištění větší zájem než snad zemědělec, který je zajištěn výměnkem, i když někde špatně, ale živnostník musí spoléhati jen na děti, a když se mu nevyvedou, čeká jej chudobinec. Podle zpráv komise, která připravuje novelisaci zákona z r. 1925, zůstane se na zásadách zákona z r. 1925. Když tedy nebude tvořeno nové pojištění, je třeba zákon o tomto pojištění na základě dosavadních zkušeností s pojištěním dělnickým novelisovat, aby při nejmenších nákladech a režii bylo dosaženo co nejvíce pro toho, komu má pojištění sloužiti. Podle mého názoru mohla by zde býti dána důležitá funkce živnostenským společenstvům a gremiím. Znají přesně existenční poměry svých členů a mohly by tvořením fondů nadlepšovat důchody tohoto pojištění svým členům. Výmluva, že zemědělci společenstva nemají, je lichá, protože je možno je zavésti, oč naše strana už dávno usiluje.

Slavná sněmovno! Ke konci bych ještě rád zdůraznil jednu důležitou zásadu. Životní zkušenost nás učí, že opuštění mravních zásad v životě hospodářském se na konec vymstí na celém stavu. Zklamal-li liberalismus bez těchto mravních zásad, bez Boha, a přivedl-li do bídy zvláště živnostensky stav, zklame zase bez těchto zásad řízené hospodářství. Jak to bylo krásné, když v dílnách a v obchodech vládl duch křesťanský. Jaké úctě a sympatii se tehdy těšil střední stav živnostensko-obchodnický u všech ostatních vrstev. Ne nadarmo se dnes říká, že tehdy kněz, učitel, řemeslník a obchodník byli elitou obcí a měst. Oni řídili osudy obcí a starali se o blaho občanů. Naši řemeslníci to byli, kteří vytvořili díla, na něž jsme hrdi a na něž se k nám chodí dívat i cizina. Popatřme jenom na naše chrámy, na památné budovy obcí a měst, a užasneme, jaká téměř nepřekonatelná díla vybudovali naši čeští řemeslníci. I v cizině najdeme díla, která dodnes hlásají slávu našich mistrů. Nejen jejich rozum, nýbrž i srdce řídilo jejich práci. Proto sláva našich řemeslníků byla tehdy tak veliká. Tak tomu bylo i jinde. Známý belgický spisovatel ve své jedné knize porovnává dobu, v níž před lety žil živnostník, a přichází k závěru, že se tehdy živnostenský stav těšil velké oblibě. Čeští živnostníci shromažďovali se pod svými cechovními prapory také tehdy, když bylo třeba bránit vlast. Každý cech byl nejen společenstvem hospodářským a ochranným, nýbrž i náboženským, společenstvem ušlechtilé společenské zábavy a společenstvem s tendencí umravňující. Společenstva či cechy měly tehdy vyšší význam než pouze odborový. V dílnách nesměl nikdo nadávat a klít, rovněž nezřízené pitky a šarvátky v hospodách nebyly členům cechu, mistrům ani pomocníkům trpěny. Také nedělní práce byla zakázána. Církevní slavnosti shromažďovaly zástupy věřících a napomáhaly živnostníkům. Dnes pořádáme výstavy a propagace, dříve to byly tyto slavnosti, na kterých živnostníci vystavovali své výrobky často umělecké hodnoty, ale nejen vystavovali, byli od účastníků též placeni a hodnoceni a tak stavěn žebřík k hospodářskému vzestupu živností.

Naše lidová strana se snaží co nejvíce uplatnit tyto zásady křesťanského názoru všude v životě. Chceme, aby v tomto duchu se řídila i výchova živnostenského dorostu. Proto potřebují živnostenské školy náboženství jako vyučovací předmět. Dnes se dělají různé chyby v metodě školské. Mladý člověk učí se mnoha poznatkům, které pak často v životě ani prakticky neuplatní, ale není učen tomu nejdůležitějšímu, co by jej často v životě uchránilo v těžkých dobách před ztroskotáním, t. j. zásadám náboženským. My chceme, aby se v tomto směru stala náprava, a proto jsme také svým programem živnostenskému stavu nejblíže.

Také naše družstevnictví se snaží pracovat v souladu se živnostníky. Nemáme mamutích kapitalistických družstev, naše družstva slouží správnému účelu: pomoci sociálně slabším. Ovšem, že z těchto zásad vyplývá solidarita stavu, tolik potřebná síle našeho národa a státu. Nedělejme u nás tolik rozdílu mezi zaměstnavatelem a zaměstnanci, neboť všichni jsme více méně zaměstnanci i zaměstnavateli. Vede-li se dobře dělníku, úředníku nebo zemědělci, dává tím, že více kupuje, zaměstnání živnostníkům a každý člen živnostenského stavu je zaměstnancem těchto tříd, ať už je to mistr, cestující nebo jiná síla. Spojenými silami - jak praví encykliky svatých otců spojeným přemýšlením musejí tedy všichni dělníci i zaměstnavatelé překonávat překážky, jako spojeným úsilím musí zůstat věrni své vlasti v dobách dobrých i zlých, připraveni jsouce kdykoliv hájit a bránit ji svými životy proti každému. (Potlesk.)