Předseda (zvoní): Dalším
řečníkem je p. posl. Brukner. Dávám
mu slovo.
Posl. Brukner: Slavná sněmovno!
V předvánoční debatě o našem
státním rozpočtu na letošní rok
byl zde citován výrok anglického poslance
z doby, kdy finance anglického státu byly v tísni.
Výrokem tímto označován byl státní
rozpočet jako nejzajímavější
kniha života i smrti, radosti, naděje i žalu,
která vypráví o potu a krvi a která
na konec kontroluje, zda a jak se hospodaří se silami
celého národa.
Slavná sněmovno! Je-li možno tato pravdivá
slova, která nám potvrzuje denně běh
národohospodářského života, vztahovati
na rozpočet, lze druhou část těchto
slov vztahovati zvláště na státní
účetní závěrku, kterou právě
projednáváme a kde je již možno si učiniti
přesný obrázek, jak se hospodařilo
se silami celého národa.
Rozpočet sám obsahuje často čísla
více méně ve vzduchu se pohybující,
čísla, která byla dělána na
papíře podle zásady, když se mi na jedné
straně nedostává, tak tam přidám
a na druhé straně to uberu. V účetní
uzávěrce je však již stav, který
ukazuje, jak pravdivé nebo nepravdivé byly předpoklady.
Je proto dlužno uvítati skutečnost, že
parlament věnuje závěrečnému
účtu letos takovou mimořádnou pozornost,
sice opožděnou, ale přece. Mluví se
a dělají se různá opatření
pro brannost národa. A chci tvrditi, že řádné
projednávání, řádná
kontrola státního hospodaření, odstraňování
chyb a závad v něm je se zájmem sledováno
celým národem, a je to také proto velice
důležitá práce ke zvýšení
národní brannosti.
Československý poplatník, ať už
je z kteréhokoliv stavu, rád přináší
a přinese oběti pro svůj stát, ale
chce také míti jistotu, že ve vládě
a v parlamentě jsou snahy kontrolovati a zlepšovati
státní hospodaření, že je tu
snaha rozvrhnouti spravedlivě břemena na všechny
vrstvy národa. Poplatník chce míti dále
vědomí, že těžké oběti,
které přináší, nebudou nadarmo.
Páni kolegové by mohli vyprávěti nejlépe
ze zkušenosti ze schůzí, jak působí
mezi občany kritika státního hospodaření
od oposičního řečníka, často
neodpovědného, který vypichuje anebo zveličuje
chyby státního hospodaření, působí
pesimismus mezi občany, a proto bude každý
poplatník a každý člen našeho národa
s povděkem kvitovati, že parlament tímto svým
důležitým, a řekl bych, nejdůležitějším
povinnostem věnuje patřičnou péči
a pozornost.
Slavná sněmovno! Prožíváme rok,
v němž oslavíme 20. výročí
obnovení našeho samostatného státu československého.
V historiích národa je taková doba 20 let
hodně krátkou dobou, je to celkem nepatrný
úsek, ale přece se můžeme u nás
učiti ze zkušeností, jak vypadá situace
jednotlivých stavů v našem státě.
A tu si musíme přiznati, že situace našich
podnikatelů, situace stavu živnostenského a
zvláště živnostníků drobných
se v druhém desetiletí naší státní
samostatnosti podstatně zhoršila. Zkoumáme-li
labyrint zákonů, které byly dělány
v této slavné síni, vidíme, jak málo
se jimi zlepšovala hospodářská situace
podnikatelů, hospodářská situace živnostníků
a obchodníků, ale naopak jak jim ukládala
velká řada zákonů a nařízení
nová břemena a překážky.
Horší to bylo ještě v době zmocňovacího
zákona, kdy byla vydávána nařízení
zavádějící řízené
čili usměrněné hospodaření.
Skoro každé nařízení škrtlo
nějakou živnost.
Slavná sněmovno! Naše stanovisko k řízenému
hospodaření bylo již několikráte
jasně i v této síni prohlášeno.
Nestavíme se proti řízenému hospodaření,
chceme však, aby bylo prováděno spravedlivě,
poctivě, aby sloužilo zájmům jednotlivých
stavů, pro něž je děláno, ale
aby sloužilo a přinášelo také prospěch
celému státu. (Výborně!) Také
živnostník a obchodník by mohl dáti
souhlas k řízenému hospodaření,
spravedlivě ovšem prováděnému,
ve kterém by nebyl vyřazován, nýbrž
dán mu v něm úkol, který mu patří.
Dnes však vidíme, že dříve stával
v čele hospodářského podnikání
jednotlivec, proti kterému bylo možno snadněji
a lehčeji zakročiti, dnes však jsou to společnosti,
kde se spekulace často kryje zájmy drobných.
(Předsednictví převzal místopředseda
Košek.)
Slavná sněmovno! Zde je potřebí nápravy,
a hlavně postaviti toto hospodaření pod kontrolu
nestranných národohospodářských
odborníků, podléhajících všem
stranám. To musí býti snahou československé
demokracie, protože svobodná demokratická republika
nesmí míti nesvobodných. Vyjádřili
jsme tuto snahu heslem: nejen demokracii politickou, nýbrž
také demokracii hospodářskou! A zde při
řízeném hospodaření, slavná
sněmovno, jsme u potřeby, uvésti co nejdříve
v činnost autonomní zájmová společenstva
jednotlivých stavů. (Výborně!)
Razil-li p. inž. Bachrach správné heslo,
že cesta k plánování v zemědělství
musí vésti jenom přes zemědělské
komory, dodáváme, že cesta k plánování
v živnostech musí vésti přes živnostenská
společenstva, a pak nebude možno, aby se opakovalo
to, co se dělo s mlynáři, pekaři a
jinými stavy.
Slavná sněmovno, v tomto směru čekají
od nás nápravu všecky složky hospodářského
života. Chci se krátce zmíniti o důsledcích
jednoho vládního nařízení,
které by mohlo býti vzorem, jak toto hospodaření
nemá býti prováděno, a jsem přesvědčen
- a je to také klad parlamentarismu - že kdyby bylo
projednáváno v parlamentě, v této
formě by nikdy nebylo prošlo.
Jsou to vládní nařízení čís.
251 a 252 o t. zv. škrobarském syndikátě.
Byla již několikráte zde v rozpočtové
debatě a jinde v řečích pánů
kolegů letmo dotčena a charakterisoval bych poměry,
které jsou kolem nich, politickou anekdotou. Jeden náš
poslanec byl nedávno v cizím státě,
kde mají autoritativní zřízení.
A tu poslanec tohoto cizího státu ujasňoval
mu rozdíl mezi státem se zřízením
autoritativním a státem s parlamentní demokracií.
Je prý to tak, že ve státě s autoritativním
zřízením si jeden dělá co chce
a poslanci do. toho nemají co mluvit, v demokracii sice
mohou poslanci mluviti do všeho, ale ten jeden si stejně
dělá na konec co a jak sám chce.
Dodal bych k tomu, že v našem řízeném
hospodářství, pokud se týče
provádění vládního nařízení
o t. zv. škrobařském syndikátu, dělá
si jeden nejen co chce, ale ani poslanci nemají možnost
do toho mluvit. Chci to také dokázat. Vládní
nařízení čís. 251 a 252 z r.
1936 vyšla v září 1936. Nechci připomínati,
jakým způsobem spatřila světlo světa.
Podle zmocňovacího zákona má býti
v určité lhůtě předloženo
každé vládní nařízení
Národnímu shromáždění.
Tato vládní nařízení ve výboru
živn. obchodním byla projednávána 18.
listopadu 1936, a nebyla přijata. Ve výboru zemědělském
nebyla vůbec projednávána a od té
doby není možno dostati je na program jednání,
aby poslanci mohli o jejich provádění a důsledcích
promluviti. A přece jsou takového rázu, že
zasahují hluboce do několika složek našeho
národohospodářského života.
Slavná sněmovno! Tato vládní nařízení
prováděna jsou způsobem, který je
krajně nespravedlivý, který odporuje nejen
našim demokratickým zásadám, nýbrž
i vlastnímu ustanovení vládního nařízení.
Pokud čas stačí, zmíním se
o tom. Předně chci uvésti fakt, že syndikalisace
nebyla předem dojednána s výrobci, ač
je nucená, a nebyla získána 75 % většina.
Nebyla ani doložena řádnou statistikou, a pokud
statistika je, statistické údaje se velice různí.
Tak na př. ministerstvo obchodu ve svém přípise,
který mi zaslalo, uvádí, že prodejní
družstvo, t. j. kartel škrobáren, sdružuje
56 podniků, kdežto mimo družstvo je 17 podniků.
Z těchto podniků prý souhlasí se syndikalisací
63 podniků proti 10 závodům, které
mají různé námitky. Ústřední
svaz pěstitelů zemáků, který
byl pověřen určitou funkcí při
provádění tohoto nařízení,
k čemuž později přijdu, uvádí
ve svém časopise "Zemědělské
snahy" čís. 8, ročník 1936, že
je 110 závodů, z nichž 103 souhlasí
se syndikalisací a jenom 6 je proti. Tedy je zde již
tak podstatný rozdíl, že se nedá jen
tak lehce vysvětliti.
Slavná sněmovno! Již samo toto nařízení,
které v §u 6 dělí podniky na jedny,
které budou pověřovány podle řádu
družstva, a druhé podle ustanovení nařízení,
je zvláštností v demokracii. Řekl bych,
jsou tedy "kartelovaní", to jsou ti hodní
Frídolínové, a jsou ti "nekartelovaní",
a to jsou ti zlí Dětřichové. Tak se
stalo, že družstvo kartelované tedy podle toho
řádu družstva požádalo a dostalo
kontingent nikoliv podle §§ 5 a 6, jak mu příslušelo
podle nařízení, totiž podle odbytu posledních
tří let, nýbrž požádalo
podle řádu družstva o kontingent podle let
1928 až 1931 a tento kontingent také dostalo, což
znamená dvojnásobné množství,
jak možno dokázati z "Přehledu Státního
úřadu statistického" str. 130 až
150. Podnikům pak nekartelovaným byl vyměřen
kontingent správně sice podle §u 5, podle skutečné
výroby a odbytu za poslední 3 léta, ale v
důsledku poklesu odbytu snížil se jim o polovinu.
Mohl bych dokázati konkrétně, jak to u jednotlivých
podniků vypadá. Podle tohoto řádu
družstva netřeba ministerstvu obchodu zkoumati základní
množství podniků kartelovaných, to už
mají podle řádu v suchu. Rovněž
tak podle řádu nemusí prokazovati vodoprávní
řízení a živnostenskoprávní
oprávnění, stačí jenom, když
oznámí souhrnný počet kontingentů
všech podniků v kartelu. Nikdo neví, co tento
řád družstva je, poněvadž družstvo
není povinno dáti nahlížeti do svého
řádu. Řád družstva je tedy součástí
vládního nařízení, ale nebyl
nikde předložen a nikdo, ani poslanec, který
má nařízení schvalovat, a který
podle svého svědomí odpovídá
za to, aby zákony a nařízení zkoumal,
zda jsou dělány spravedlivě, nemá
možnost se o tom nějak přesvědčiti.
Slavná sněmovno! Tímto vládním
nařízením zřízen byl t. zv.
sbor pro otázky bramborového škrobu. Nechci
se zase dotýkati jeho složení, které
rovněž muselo býti usměrněno
podle politického zájmu. Předsedou sboru
je pan Malinský, který je však spolumajitelem
největších kapitalistických podniků
v republice a který je zároveň předsedou
družstva kartelů, které tento řád,
jenž je součástí nařízení,
vykládá. To je přirozeně nezdravé
a v jednání sboru musí vésti zájem
kartelu nad zájem obecný. V každé nejmenší
obci musí se zachovávati zásada nestrannosti,
a zde v tak důležité věci to nemá
platiti? Slavná sněmovno, tento sbor osvojuje si
větší pravomoc, než mu vládní
nařízení ukládá, čili
on si vládní nařízení vykládá,
jak to jeho zájmům má sloužiti. Hlavním
pak jeho úsilím je potrestati co nejvíce
ty zlé Dětřichy a donutiti je ke vstupu do
kartelu a vykládati si tedy toto nařízení
podle své potřeby.
Tak na př. kontingenty obdržely podniky, které
již dlouhá léta nepracovaly. Ovšem že
tyto podniky jsou v družstvu. A dostaly kontingent i podniky,
které už nemají ani žádného
zařízení, což je výslovně
proti jasnému znění čl. I vládního
nařízení. U dextrinu stanovil sbor kvotu
přepočítací 1: 3, ačkoliv nařízení
jasně stanoví počítat 180 kg škrobu
na 1 q dextrinu. To je zase výsada pro některé
podniky, zatím co jiným podnikům se tím
výroba dextrinu znemožňuje. Nesdružené
výrobce reviduje kartel, sdružené měl
revidovati zástupce neorganisovaný, pan inž.
Kautský, který však byl této funkce
zbaven na návrh sboru, a je zajímavé, jak
to bylo odůvodňováno. Prý byl viděn
s jedním oposičním poslancem v kavárně.
Nic víc mu dokázáno nebylo, jenom to, že
s tím oposičním poslancem seděl v
kavárně.
Slavná sněmovno, vládní nařízení
vyšlo pozdě, kdy již v podnicích začínala
kampaň a kdy již některý podnik měl
škrob zaprodán a byl nucen tyto objednávky
také uskutečňovati. Když dodal tedy
podle těch závěrek více, než
mu bylo povoleno sborem pro záležitosti bramborového
škrobu, byl za to pokutován a vyměřovány
mu značně vysoké pokuty. Mohl bych jmenovati
podnik, který dostal pokutu 100.000 Kč, ale na nátlak
sboru byla mu tato pokuta ještě zvýšena
asi o 41.600 Kč, protože prý sbor propočítal,
že na tom, že dodal více nežli dodati měl,
vydělal ještě těch 41.600 Kč.
Přirozeně, že to byl podnik nekartelovaný.
Jiným podnikům, které jsou členy družstva,
už tak přísně měřeno nebylo.
Tak např. uvedu zde některá přirovnání:
Biss, Šaštín, jemuž bylo uvolněno
495 q, expedoval 2.780 q, překročil tedy o 2.285
q, a nebyl vůbec trestán. Studničný,
Bakov, jemuž uvolněno bylo 450 q, expedoval 2.916
q, překročil o 2.466 q a dostal pokutu 5.00 0 Kč,
Šašek, Rantířov, jemuž bylo uvolněno
630 q, expedoval 4.028 q, překročil o 3.398 q a
dostal pokutu 1.000 Kč. Ale Batelovu - to je zemědělské
družstvo, zemědělská škrobárna
bylo uvolněno 750 q, expedováno 2.440 q, tedy překročeno
o 1.697 q, tedy daleko méně nežli u ostatních
podniků. Družstvo však za to dostalo pokutu ve
výši 146.000 Kč. Zmocňovací zákon,
o který se toto vládní nařízení
opírá, stanoví pokuty až do nejvyšší
částky 50.000 Kč při opakujících
se přestupcích. Je zjevné, že i v těch
případech, kdy podniky byly vydány trestnímu
stíhání, bylo se strany okr. úřadů
postupováno podle ustanovení zmocňovacího
zákona, kdežto u okr. úřadu v obvodu
podniku Batelov byl tento postup na nátlak sboru udělán
tak, že přímo z ministerstva obchodu byly vynuceny
pokuty ve výši 146.000 Kč, tedy čistě
proti zákonu.
Slavná sněmovno, takovýto podnik byl však
trestán ještě jinak. Ministerstvo obchodu,
průmyslu a živností určilo Batelovu
rozhodnutím základní množství
50 vagonů škrobu. Avšak sbor pro záležitosti
průmyslu bramborového škrobu oznámil
podniku přípisem, že od tohoto množství
odpočítá ono množství škrobu,
jež v kampani 1936 a 1937 domněle předali.
Tím již prvé uvolnění ve výši
50 vagonů bylo restringováno na 22 vagony. Podnik
byl tedy podruhé trestán ještě tím,
že to, co mu bylo ministerstvem obchodu povoleno, nebylo
mu sborem uvolněno. Při tom však sbor vymáhá
na tomto podniku poplatky za domněle předané
množství, což je zcela zmatečné.
Avšak korunou všeho toho je, že podle vyhlášky
ministerstva zemědělství ze dne 20. září
1936 byl pověřen Ústřední svaz
pěstitelů zemáků v Něm. Brodě
kontrolou dodávek. Je to organisace podle stanov prý
nepolitická, ale ve skutečnosti vyloženě
stranicko-politická. Na schůzích a valných
hromadách odsuzuje se činnost jiných politických
stran, přijímají se resoluce proti jiným
politickým stranám, v časopise vydávaném
Ústředním svazem napadají se strany
socialistické a strana lidová jakoby byly nepřáteli
zemědělců, nepřáteli bramborářů.
Ve volbách uvádí se činnost této
organisace za zásluhu republikánské strany.
Tato organisace kontrahovala a kontrahuje brambory jen od svých
členů, a dříve nečlenové
dostávali za brambory až o 2 Kč méně.
Každý dodavatel do škrobáren, družstvo
atd., ať je to kdokoliv, musí uvésti přesný
seznam množství brambor, při vagonových
zásilkách na rubu nákladního listu
musí podrobně uvésti jednotlivé dodavatele
a jednotlivě váhu brambor a zaslati tento opis nákladního
listu Ústřednímu svazu pěstitelů
zemáků v Něm. Brodě. Tak dostává
tato organisace přesný seznam členů
jiných organisací. A za tuto činnost, slavná
sněmovno, dostává tato organisace 1 Kč
z každého g bramborů, což je při
15.000 vagonech 11 mil. Kč, při 20.000 vagonech
jsou to 2 mil. Kč. Je tu tedy člen jiné organisace
zpoplatněn ve prospěch organisace konkurenční,
která však pro něho nic nedělá
a ještě jej poškozuje. Tyto poplatky jsou exekučně
vymáhány a panuje v tom úplný právní
zmatek. Tak na př. okr. úřad v Kamenici rozhodl
při vymáhání těchto poplatků,
že proti těmto výnosům není možno
se odvolati a že to tvoří nesporný exekuční
podklad. Ale okr. úřad v Jihlavě, který
za tentýž přečin pokutoval, dává
možnost odvolati se v zákonné lhůtě.
Slavná sněmovno! Rád bych se ještě
tak jen letmo dotkl jedné věci. Tímto vlád.
nařízením je dávána určitá
část státní moci, moci výkonné,
organisacím, které nedovedou ji spravedlivě
a nestranně prováděti (Hlasy: Které
jsou politické!), které jsou zpolitisované
a které v tomto směru se neštítí
také žádného nátlaku. Je zajímavé
a mohl bych zde uvésti případy, jak je zneužíváno
moci, která je dána takovýmto organisacím,
při tom, když vykonávají revisi. Podle
citované vyhlášky ministerstva zemědělství
mohou býti kontrolními orgány jenom občané
svéprávní, spolehliví a důvěryhodní.
Výrobci škrobu nebo jejich zaměstnanci jsou
povinni dovoliti kontrolním orgánům nahlížeti
do všech záznamů, týkajících
se cen, dodávkových podmínek a množství
přijatých brambor a musí to Ústřednímu
svazu pěstitelů zemáků v Něm.
Brodě hlásiti. Slavná sněmovno, mohl
bych jmenovati případ, kdy člověk,
který byl propuštěn ze státní
služby, protože byl nespolehlivý, člověk,
o kterém bych se tak obecně vyjádřil,
že každý by se mu štítil ruku podati,
byl jmenován revisorem na takovýto nepohodlný
podnik. A, slavná sněmovno, kromě toho ještě
i podle vyhlášky ministerstva průmyslu, obchodu
a živností, které je vydalo na základě
usnesení dozorčí komise sboru pro záležitosti
průmyslu bramborového škrobu, jsou všechna
výrobiště bramborového škrobu povinna
hlásiti na zaslaných formulářích
týdně výrobu, expedici a zásoby bramborového
škrobu, a to vždy koncem každého týdne.
Kromě tohoto týdenního hlášení
musí ještě podle §u 13 býti hlášen
i každý skutečný prodej a každá
dodávka škrobu s udáním prodaného,
pokud se týče dodaného množství,
jakož i adresy firmy i odběratele. Toto hlášení
o prodejích a dodávkách musí se zasílati
každodenně ihned po jejich uskutečnění.
Slavná sněmovno, v praksi potom dochází
k takovýmto případům: Jeden podnik,
který není v kartelu, dodával dlouhý
čas zboží do Vídně. Jakmile však
ohlásil důchodkovému kontrolnímu úřadu
vývoz - a trvalo to týden než dostal povolení
k vývozu - najednou firma ustala s odběrem, i když
dříve nadšeně chválila jakost
zboží. A správce osobně zjistil u toho
podniku, že je tam nabídka o 8.000 Kč na vagoně
nižší. Druhý případ: dodávali
veškerý syrup od počátku výroby
firmě Koukol a Michera v Kutné Hoře, jež
jest čokoládovnou převážně
vývozní, a když tato firma nedisponovala, dojel
tam důvěrník podniku, který je důvěrným
přítelem majitele, a ten zjistil-pan Koukol mu řekl
pravdu: "Kartel nám dal vývozní premii
10.000 Kč pro vagon, a uznáte tudíž,
že nemůžeme bráti od vás, i když
jsme byli se zbožím plně spokojeni a máme
pochopení pro zápas tohoto podniku." Slavná
sněmovno, zde je již prováděna čistě
průmyslová špionáž a utloukání
nepohodlných podniků. Kromě toho podnik takový
nemá ani možnost se brániti proti výměrům.
Tak na př. ministerstvo financí výnosem zakázalo
důchodkové kontrole vyklízení syrupu,
ačkoliv ministerstvo financí vládní
nařízení prováděti nemá.
Byla podána stížnost k ministerstvu financí,
vypracovaná právníkem, s ohrazením,
že ministerstvo není kompetentní k podobnému
zákroku podle živnostenského zákona
a zákona o dani cukerní, tím více,
když ani nařízení čís.
251 a 252 z r. 1936 neprovádí. Nedošla odpověď.
Advokát urgoval písemně i telegraficky. Zatím
uplynula lhůta 60 dnů, potřebná pro
stížnost ke správnímu soudu. Podnik
nemohl stížnost podati, poněvadž nedostal
rozhodnutí úřadu, nýbrž úřad
nařizoval podřízenému orgánu.
Tím nespravedlivě postiženému nelze
se ani brániti a je bezmocný proti nezákonnosti.
Slavná sněmovno, toto vládní nařízení
je často hájeno tím, že zvýšilo
cenu bramborů u zemědělců. Chtěl
bych ukázati, že jestliže ceny brambor klesly
o 40 %, ceny škrobu tolik neklesly. Cenová komise,
která byla podle vládního nařízení
zřízena, stanovila sice cenu brambor 20 Kč,
ale bylo vynalezeno šidítko t. zv. nadkontingentních
dodávek a tím byl postižen drobný zemědělec,
který dává jen v době přebytku
a není členem Ústředního svazu
pěstitelů zemáků a brambory nejsou
od něho kontrahovány. A tak potom kontingentní
a nadkontingentní brambory jsou rozdělovány
tak, jak se to podniku hodí nebo jak je tam kdo zapsán.
Mám případy, že jeden zemědělec
dostane 50% a druhý 70 % a druhý zemědělec
má všechno nadkontingetní. Cena brambor byla
stanovena na 20 Kč, ale prodávaly se brambory výslovně
průmyslové za 10 až 12 Kč. Toto vládní
nařízení snad zúmyslně nepamatovalo
na t. zv. sdružené podniky, to jsou právě
velkoprůmyslové podniky, které mají
kromě škrobáren, statků a jiných
podniků ještě lihovary. Zemědělec
přiveze brambory do škrobárny. Když správce
na váze zjistí, že jsou vysokoprocentní,
pošle je do lihovaru, ale zemědělec dostane
vyplaceno za brambory jen tolik, kolik by dostal za ně
ve škrobárně, ačkoliv cena brambor v
lihovarech jest až o 10 Kč vyšší.
Na tuto okolnost vládní nařízení
snad úmyslně nepamatovalo, jako nepamatovalo ani
na to, že ubíjí naši výrobu škrobu
z brambor škrobem kukuřičným, který
je úplně volný. Jaké jsou důsledky
takového úměrného hospodaření,
je na bíle dni. Je to podporování a chránění
velkokapitalistických podniků, ničení
konkurence a konec konců škoda i pro stát.