Předseda (zvoní): Dalším řečníkem je p. posl. Brukner. Dávám mu slovo.

Posl. Brukner: Slavná sněmovno!

V předvánoční debatě o našem státním rozpočtu na letošní rok byl zde citován výrok anglického poslance z doby, kdy finance anglického státu byly v tísni. Výrokem tímto označován byl státní rozpočet jako nejzajímavější kniha života i smrti, radosti, naděje i žalu, která vypráví o potu a krvi a která na konec kontroluje, zda a jak se hospodaří se silami celého národa.

Slavná sněmovno! Je-li možno tato pravdivá slova, která nám potvrzuje denně běh národohospodářského života, vztahovati na rozpočet, lze druhou část těchto slov vztahovati zvláště na státní účetní závěrku, kterou právě projednáváme a kde je již možno si učiniti přesný obrázek, jak se hospodařilo se silami celého národa.

Rozpočet sám obsahuje často čísla více méně ve vzduchu se pohybující, čísla, která byla dělána na papíře podle zásady, když se mi na jedné straně nedostává, tak tam přidám a na druhé straně to uberu. V účetní uzávěrce je však již stav, který ukazuje, jak pravdivé nebo nepravdivé byly předpoklady.

Je proto dlužno uvítati skutečnost, že parlament věnuje závěrečnému účtu letos takovou mimořádnou pozornost, sice opožděnou, ale přece. Mluví se a dělají se různá opatření pro brannost národa. A chci tvrditi, že řádné projednávání, řádná kontrola státního hospodaření, odstraňování chyb a závad v něm je se zájmem sledováno celým národem, a je to také proto velice důležitá práce ke zvýšení národní brannosti.

Československý poplatník, ať už je z kteréhokoliv stavu, rád přináší a přinese oběti pro svůj stát, ale chce také míti jistotu, že ve vládě a v parlamentě jsou snahy kontrolovati a zlepšovati státní hospodaření, že je tu snaha rozvrhnouti spravedlivě břemena na všechny vrstvy národa. Poplatník chce míti dále vědomí, že těžké oběti, které přináší, nebudou nadarmo. Páni kolegové by mohli vyprávěti nejlépe ze zkušenosti ze schůzí, jak působí mezi občany kritika státního hospodaření od oposičního řečníka, často neodpovědného, který vypichuje anebo zveličuje chyby státního hospodaření, působí pesimismus mezi občany, a proto bude každý poplatník a každý člen našeho národa s povděkem kvitovati, že parlament tímto svým důležitým, a řekl bych, nejdůležitějším povinnostem věnuje patřičnou péči a pozornost.

Slavná sněmovno! Prožíváme rok, v němž oslavíme 20. výročí obnovení našeho samostatného státu československého. V historiích národa je taková doba 20 let hodně krátkou dobou, je to celkem nepatrný úsek, ale přece se můžeme u nás učiti ze zkušeností, jak vypadá situace jednotlivých stavů v našem státě. A tu si musíme přiznati, že situace našich podnikatelů, situace stavu živnostenského a zvláště živnostníků drobných se v druhém desetiletí naší státní samostatnosti podstatně zhoršila. Zkoumáme-li labyrint zákonů, které byly dělány v této slavné síni, vidíme, jak málo se jimi zlepšovala hospodářská situace podnikatelů, hospodářská situace živnostníků a obchodníků, ale naopak jak jim ukládala velká řada zákonů a nařízení nová břemena a překážky.

Horší to bylo ještě v době zmocňovacího zákona, kdy byla vydávána nařízení zavádějící řízené čili usměrněné hospodaření. Skoro každé nařízení škrtlo nějakou živnost.

Slavná sněmovno! Naše stanovisko k řízenému hospodaření bylo již několikráte jasně i v této síni prohlášeno. Nestavíme se proti řízenému hospodaření, chceme však, aby bylo prováděno spravedlivě, poctivě, aby sloužilo zájmům jednotlivých stavů, pro něž je děláno, ale aby sloužilo a přinášelo také prospěch celému státu. (Výborně!) Také živnostník a obchodník by mohl dáti souhlas k řízenému hospodaření, spravedlivě ovšem prováděnému, ve kterém by nebyl vyřazován, nýbrž dán mu v něm úkol, který mu patří. Dnes však vidíme, že dříve stával v čele hospodářského podnikání jednotlivec, proti kterému bylo možno snadněji a lehčeji zakročiti, dnes však jsou to společnosti, kde se spekulace často kryje zájmy drobných. (Předsednictví převzal místopředseda Košek.)

Slavná sněmovno! Zde je potřebí nápravy, a hlavně postaviti toto hospodaření pod kontrolu nestranných národohospodářských odborníků, podléhajících všem stranám. To musí býti snahou československé demokracie, protože svobodná demokratická republika nesmí míti nesvobodných. Vyjádřili jsme tuto snahu heslem: nejen demokracii politickou, nýbrž také demokracii hospodářskou! A zde při řízeném hospodaření, slavná sněmovno, jsme u potřeby, uvésti co nejdříve v činnost autonomní zájmová společenstva jednotlivých stavů. (Výborně!) Razil-li p. inž. Bachrach správné heslo, že cesta k plánování v zemědělství musí vésti jenom přes zemědělské komory, dodáváme, že cesta k plánování v živnostech musí vésti přes živnostenská společenstva, a pak nebude možno, aby se opakovalo to, co se dělo s mlynáři, pekaři a jinými stavy.

Slavná sněmovno, v tomto směru čekají od nás nápravu všecky složky hospodářského života. Chci se krátce zmíniti o důsledcích jednoho vládního nařízení, které by mohlo býti vzorem, jak toto hospodaření nemá býti prováděno, a jsem přesvědčen - a je to také klad parlamentarismu - že kdyby bylo projednáváno v parlamentě, v této formě by nikdy nebylo prošlo.

Jsou to vládní nařízení čís. 251 a 252 o t. zv. škrobarském syndikátě. Byla již několikráte zde v rozpočtové debatě a jinde v řečích pánů kolegů letmo dotčena a charakterisoval bych poměry, které jsou kolem nich, politickou anekdotou. Jeden náš poslanec byl nedávno v cizím státě, kde mají autoritativní zřízení. A tu poslanec tohoto cizího státu ujasňoval mu rozdíl mezi státem se zřízením autoritativním a státem s parlamentní demokracií. Je prý to tak, že ve státě s autoritativním zřízením si jeden dělá co chce a poslanci do. toho nemají co mluvit, v demokracii sice mohou poslanci mluviti do všeho, ale ten jeden si stejně dělá na konec co a jak sám chce.

Dodal bych k tomu, že v našem řízeném hospodářství, pokud se týče provádění vládního nařízení o t. zv. škrobařském syndikátu, dělá si jeden nejen co chce, ale ani poslanci nemají možnost do toho mluvit. Chci to také dokázat. Vládní nařízení čís. 251 a 252 z r. 1936 vyšla v září 1936. Nechci připomínati, jakým způsobem spatřila světlo světa. Podle zmocňovacího zákona má býti v určité lhůtě předloženo každé vládní nařízení Národnímu shromáždění. Tato vládní nařízení ve výboru živn. obchodním byla projednávána 18. listopadu 1936, a nebyla přijata. Ve výboru zemědělském nebyla vůbec projednávána a od té doby není možno dostati je na program jednání, aby poslanci mohli o jejich provádění a důsledcích promluviti. A přece jsou takového rázu, že zasahují hluboce do několika složek našeho národohospodářského života.

Slavná sněmovno! Tato vládní nařízení prováděna jsou způsobem, který je krajně nespravedlivý, který odporuje nejen našim demokratickým zásadám, nýbrž i vlastnímu ustanovení vládního nařízení. Pokud čas stačí, zmíním se o tom. Předně chci uvésti fakt, že syndikalisace nebyla předem dojednána s výrobci, ač je nucená, a nebyla získána 75 % většina. Nebyla ani doložena řádnou statistikou, a pokud statistika je, statistické údaje se velice různí. Tak na př. ministerstvo obchodu ve svém přípise, který mi zaslalo, uvádí, že prodejní družstvo, t. j. kartel škrobáren, sdružuje 56 podniků, kdežto mimo družstvo je 17 podniků. Z těchto podniků prý souhlasí se syndikalisací 63 podniků proti 10 závodům, které mají různé námitky. Ústřední svaz pěstitelů zemáků, který byl pověřen určitou funkcí při provádění tohoto nařízení, k čemuž později přijdu, uvádí ve svém časopise "Zemědělské snahy" čís. 8, ročník 1936, že je 110 závodů, z nichž 103 souhlasí se syndikalisací a jenom 6 je proti. Tedy je zde již tak podstatný rozdíl, že se nedá jen tak lehce vysvětliti.

Slavná sněmovno! Již samo toto nařízení, které v §u 6 dělí podniky na jedny, které budou pověřovány podle řádu družstva, a druhé podle ustanovení nařízení, je zvláštností v demokracii. Řekl bych, jsou tedy "kartelovaní", to jsou ti hodní Frídolínové, a jsou ti "nekartelovaní", a to jsou ti zlí Dětřichové. Tak se stalo, že družstvo kartelované tedy podle toho řádu družstva požádalo a dostalo kontingent nikoliv podle §§ 5 a 6, jak mu příslušelo podle nařízení, totiž podle odbytu posledních tří let, nýbrž požádalo podle řádu družstva o kontingent podle let 1928 až 1931 a tento kontingent také dostalo, což znamená dvojnásobné množství, jak možno dokázati z "Přehledu Státního úřadu statistického" str. 130 až 150. Podnikům pak nekartelovaným byl vyměřen kontingent správně sice podle §u 5, podle skutečné výroby a odbytu za poslední 3 léta, ale v důsledku poklesu odbytu snížil se jim o polovinu. Mohl bych dokázati konkrétně, jak to u jednotlivých podniků vypadá. Podle tohoto řádu družstva netřeba ministerstvu obchodu zkoumati základní množství podniků kartelovaných, to už mají podle řádu v suchu. Rovněž tak podle řádu nemusí prokazovati vodoprávní řízení a živnostenskoprávní oprávnění, stačí jenom, když oznámí souhrnný počet kontingentů všech podniků v kartelu. Nikdo neví, co tento řád družstva je, poněvadž družstvo není povinno dáti nahlížeti do svého řádu. Řád družstva je tedy součástí vládního nařízení, ale nebyl nikde předložen a nikdo, ani poslanec, který má nařízení schvalovat, a který podle svého svědomí odpovídá za to, aby zákony a nařízení zkoumal, zda jsou dělány spravedlivě, nemá možnost se o tom nějak přesvědčiti.

Slavná sněmovno! Tímto vládním nařízením zřízen byl t. zv. sbor pro otázky bramborového škrobu. Nechci se zase dotýkati jeho složení, které rovněž muselo býti usměrněno podle politického zájmu. Předsedou sboru je pan Malinský, který je však spolumajitelem největších kapitalistických podniků v republice a který je zároveň předsedou družstva kartelů, které tento řád, jenž je součástí nařízení, vykládá. To je přirozeně nezdravé a v jednání sboru musí vésti zájem kartelu nad zájem obecný. V každé nejmenší obci musí se zachovávati zásada nestrannosti, a zde v tak důležité věci to nemá platiti? Slavná sněmovno, tento sbor osvojuje si větší pravomoc, než mu vládní nařízení ukládá, čili on si vládní nařízení vykládá, jak to jeho zájmům má sloužiti. Hlavním pak jeho úsilím je potrestati co nejvíce ty zlé Dětřichy a donutiti je ke vstupu do kartelu a vykládati si tedy toto nařízení podle své potřeby.

Tak na př. kontingenty obdržely podniky, které již dlouhá léta nepracovaly. Ovšem že tyto podniky jsou v družstvu. A dostaly kontingent i podniky, které už nemají ani žádného zařízení, což je výslovně proti jasnému znění čl. I vládního nařízení. U dextrinu stanovil sbor kvotu přepočítací 1: 3, ačkoliv nařízení jasně stanoví počítat 180 kg škrobu na 1 q dextrinu. To je zase výsada pro některé podniky, zatím co jiným podnikům se tím výroba dextrinu znemožňuje. Nesdružené výrobce reviduje kartel, sdružené měl revidovati zástupce neorganisovaný, pan inž. Kautský, který však byl této funkce zbaven na návrh sboru, a je zajímavé, jak to bylo odůvodňováno. Prý byl viděn s jedním oposičním poslancem v kavárně. Nic víc mu dokázáno nebylo, jenom to, že s tím oposičním poslancem seděl v kavárně.

Slavná sněmovno, vládní nařízení vyšlo pozdě, kdy již v podnicích začínala kampaň a kdy již některý podnik měl škrob zaprodán a byl nucen tyto objednávky také uskutečňovati. Když dodal tedy podle těch závěrek více, než mu bylo povoleno sborem pro záležitosti bramborového škrobu, byl za to pokutován a vyměřovány mu značně vysoké pokuty. Mohl bych jmenovati podnik, který dostal pokutu 100.000 Kč, ale na nátlak sboru byla mu tato pokuta ještě zvýšena asi o 41.600 Kč, protože prý sbor propočítal, že na tom, že dodal více nežli dodati měl, vydělal ještě těch 41.600 Kč. Přirozeně, že to byl podnik nekartelovaný. Jiným podnikům, které jsou členy družstva, už tak přísně měřeno nebylo. Tak např. uvedu zde některá přirovnání: Biss, Šaštín, jemuž bylo uvolněno 495 q, expedoval 2.780 q, překročil tedy o 2.285 q, a nebyl vůbec trestán. Studničný, Bakov, jemuž uvolněno bylo 450 q, expedoval 2.916 q, překročil o 2.466 q a dostal pokutu 5.00 0 Kč, Šašek, Rantířov, jemuž bylo uvolněno 630 q, expedoval 4.028 q, překročil o 3.398 q a dostal pokutu 1.000 Kč. Ale Batelovu - to je zemědělské družstvo, zemědělská škrobárna bylo uvolněno 750 q, expedováno 2.440 q, tedy překročeno o 1.697 q, tedy daleko méně nežli u ostatních podniků. Družstvo však za to dostalo pokutu ve výši 146.000 Kč. Zmocňovací zákon, o který se toto vládní nařízení opírá, stanoví pokuty až do nejvyšší částky 50.000 Kč při opakujících se přestupcích. Je zjevné, že i v těch případech, kdy podniky byly vydány trestnímu stíhání, bylo se strany okr. úřadů postupováno podle ustanovení zmocňovacího zákona, kdežto u okr. úřadu v obvodu podniku Batelov byl tento postup na nátlak sboru udělán tak, že přímo z ministerstva obchodu byly vynuceny pokuty ve výši 146.000 Kč, tedy čistě proti zákonu.

Slavná sněmovno, takovýto podnik byl však trestán ještě jinak. Ministerstvo obchodu, průmyslu a živností určilo Batelovu rozhodnutím základní množství 50 vagonů škrobu. Avšak sbor pro záležitosti průmyslu bramborového škrobu oznámil podniku přípisem, že od tohoto množství odpočítá ono množství škrobu, jež v kampani 1936 a 1937 domněle předali. Tím již prvé uvolnění ve výši 50 vagonů bylo restringováno na 22 vagony. Podnik byl tedy podruhé trestán ještě tím, že to, co mu bylo ministerstvem obchodu povoleno, nebylo mu sborem uvolněno. Při tom však sbor vymáhá na tomto podniku poplatky za domněle předané množství, což je zcela zmatečné.

Avšak korunou všeho toho je, že podle vyhlášky ministerstva zemědělství ze dne 20. září 1936 byl pověřen Ústřední svaz pěstitelů zemáků v Něm. Brodě kontrolou dodávek. Je to organisace podle stanov prý nepolitická, ale ve skutečnosti vyloženě stranicko-politická. Na schůzích a valných hromadách odsuzuje se činnost jiných politických stran, přijímají se resoluce proti jiným politickým stranám, v časopise vydávaném Ústředním svazem napadají se strany socialistické a strana lidová jakoby byly nepřáteli zemědělců, nepřáteli bramborářů. Ve volbách uvádí se činnost této organisace za zásluhu republikánské strany. Tato organisace kontrahovala a kontrahuje brambory jen od svých členů, a dříve nečlenové dostávali za brambory až o 2 Kč méně. Každý dodavatel do škrobáren, družstvo atd., ať je to kdokoliv, musí uvésti přesný seznam množství brambor, při vagonových zásilkách na rubu nákladního listu musí podrobně uvésti jednotlivé dodavatele a jednotlivě váhu brambor a zaslati tento opis nákladního listu Ústřednímu svazu pěstitelů zemáků v Něm. Brodě. Tak dostává tato organisace přesný seznam členů jiných organisací. A za tuto činnost, slavná sněmovno, dostává tato organisace 1 Kč z každého g bramborů, což je při 15.000 vagonech 11 mil. Kč, při 20.000 vagonech jsou to 2 mil. Kč. Je tu tedy člen jiné organisace zpoplatněn ve prospěch organisace konkurenční, která však pro něho nic nedělá a ještě jej poškozuje. Tyto poplatky jsou exekučně vymáhány a panuje v tom úplný právní zmatek. Tak na př. okr. úřad v Kamenici rozhodl při vymáhání těchto poplatků, že proti těmto výnosům není možno se odvolati a že to tvoří nesporný exekuční podklad. Ale okr. úřad v Jihlavě, který za tentýž přečin pokutoval, dává možnost odvolati se v zákonné lhůtě.

Slavná sněmovno! Rád bych se ještě tak jen letmo dotkl jedné věci. Tímto vlád. nařízením je dávána určitá část státní moci, moci výkonné, organisacím, které nedovedou ji spravedlivě a nestranně prováděti (Hlasy: Které jsou politické!), které jsou zpolitisované a které v tomto směru se neštítí také žádného nátlaku. Je zajímavé a mohl bych zde uvésti případy, jak je zneužíváno moci, která je dána takovýmto organisacím, při tom, když vykonávají revisi. Podle citované vyhlášky ministerstva zemědělství mohou býti kontrolními orgány jenom občané svéprávní, spolehliví a důvěryhodní. Výrobci škrobu nebo jejich zaměstnanci jsou povinni dovoliti kontrolním orgánům nahlížeti do všech záznamů, týkajících se cen, dodávkových podmínek a množství přijatých brambor a musí to Ústřednímu svazu pěstitelů zemáků v Něm. Brodě hlásiti. Slavná sněmovno, mohl bych jmenovati případ, kdy člověk, který byl propuštěn ze státní služby, protože byl nespolehlivý, člověk, o kterém bych se tak obecně vyjádřil, že každý by se mu štítil ruku podati, byl jmenován revisorem na takovýto nepohodlný podnik. A, slavná sněmovno, kromě toho ještě i podle vyhlášky ministerstva průmyslu, obchodu a živností, které je vydalo na základě usnesení dozorčí komise sboru pro záležitosti průmyslu bramborového škrobu, jsou všechna výrobiště bramborového škrobu povinna hlásiti na zaslaných formulářích týdně výrobu, expedici a zásoby bramborového škrobu, a to vždy koncem každého týdne. Kromě tohoto týdenního hlášení musí ještě podle §u 13 býti hlášen i každý skutečný prodej a každá dodávka škrobu s udáním prodaného, pokud se týče dodaného množství, jakož i adresy firmy i odběratele. Toto hlášení o prodejích a dodávkách musí se zasílati každodenně ihned po jejich uskutečnění.

Slavná sněmovno, v praksi potom dochází k takovýmto případům: Jeden podnik, který není v kartelu, dodával dlouhý čas zboží do Vídně. Jakmile však ohlásil důchodkovému kontrolnímu úřadu vývoz - a trvalo to týden než dostal povolení k vývozu - najednou firma ustala s odběrem, i když dříve nadšeně chválila jakost zboží. A správce osobně zjistil u toho podniku, že je tam nabídka o 8.000 Kč na vagoně nižší. Druhý případ: dodávali veškerý syrup od počátku výroby firmě Koukol a Michera v Kutné Hoře, jež jest čokoládovnou převážně vývozní, a když tato firma nedisponovala, dojel tam důvěrník podniku, který je důvěrným přítelem majitele, a ten zjistil-pan Koukol mu řekl pravdu: "Kartel nám dal vývozní premii 10.000 Kč pro vagon, a uznáte tudíž, že nemůžeme bráti od vás, i když jsme byli se zbožím plně spokojeni a máme pochopení pro zápas tohoto podniku." Slavná sněmovno, zde je již prováděna čistě průmyslová špionáž a utloukání nepohodlných podniků. Kromě toho podnik takový nemá ani možnost se brániti proti výměrům. Tak na př. ministerstvo financí výnosem zakázalo důchodkové kontrole vyklízení syrupu, ačkoliv ministerstvo financí vládní nařízení prováděti nemá. Byla podána stížnost k ministerstvu financí, vypracovaná právníkem, s ohrazením, že ministerstvo není kompetentní k podobnému zákroku podle živnostenského zákona a zákona o dani cukerní, tím více, když ani nařízení čís. 251 a 252 z r. 1936 neprovádí. Nedošla odpověď. Advokát urgoval písemně i telegraficky. Zatím uplynula lhůta 60 dnů, potřebná pro stížnost ke správnímu soudu. Podnik nemohl stížnost podati, poněvadž nedostal rozhodnutí úřadu, nýbrž úřad nařizoval podřízenému orgánu. Tím nespravedlivě postiženému nelze se ani brániti a je bezmocný proti nezákonnosti.

Slavná sněmovno, toto vládní nařízení je často hájeno tím, že zvýšilo cenu bramborů u zemědělců. Chtěl bych ukázati, že jestliže ceny brambor klesly o 40 %, ceny škrobu tolik neklesly. Cenová komise, která byla podle vládního nařízení zřízena, stanovila sice cenu brambor 20 Kč, ale bylo vynalezeno šidítko t. zv. nadkontingentních dodávek a tím byl postižen drobný zemědělec, který dává jen v době přebytku a není členem Ústředního svazu pěstitelů zemáků a brambory nejsou od něho kontrahovány. A tak potom kontingentní a nadkontingentní brambory jsou rozdělovány tak, jak se to podniku hodí nebo jak je tam kdo zapsán. Mám případy, že jeden zemědělec dostane 50% a druhý 70 % a druhý zemědělec má všechno nadkontingetní. Cena brambor byla stanovena na 20 Kč, ale prodávaly se brambory výslovně průmyslové za 10 až 12 Kč. Toto vládní nařízení snad zúmyslně nepamatovalo na t. zv. sdružené podniky, to jsou právě velkoprůmyslové podniky, které mají kromě škrobáren, statků a jiných podniků ještě lihovary. Zemědělec přiveze brambory do škrobárny. Když správce na váze zjistí, že jsou vysokoprocentní, pošle je do lihovaru, ale zemědělec dostane vyplaceno za brambory jen tolik, kolik by dostal za ně ve škrobárně, ačkoliv cena brambor v lihovarech jest až o 10 Kč vyšší. Na tuto okolnost vládní nařízení snad úmyslně nepamatovalo, jako nepamatovalo ani na to, že ubíjí naši výrobu škrobu z brambor škrobem kukuřičným, který je úplně volný. Jaké jsou důsledky takového úměrného hospodaření, je na bíle dni. Je to podporování a chránění velkokapitalistických podniků, ničení konkurence a konec konců škoda i pro stát.