Místopředseda Taub (zvoní): Sněmovna je způsobilá se usnášeti.

Přistoupíme ke hlasování.

Osnova zákona má 5 paragrafů, nadpis zákona, nadpisy jednotlivých paragrafů a úvodní formuli.

Poněvadž není pozměňovacích návrhů, dám o celé osnově hlasovati najednou podle zprávy výborové. (Námitek nebylo.)

Námitek není.

Kdo tedy souhlasí s celou osnovou zákona, to jest s jejími pěti paragrafy, s nadpisem zákona, s nadpisy paragrafů a s úvodní formulí podle zprávy výborové, nechť pozvedne ruku. (Děje se.)

To jest většina. Tím posl. sněmovna přijala tuto osnovu zákona podle zprávy výborové ve čtení prvém.

Předsednictvo se usneslo podle §u 54, odst. 1 jedn. řádu, aby o této osnově bylo čtení druhé provedeno v téže schůzi.

Přistoupíme tedy ke druhému čtení.

Ad 2. Druhé čtení osnovy zákona o dopravních značkách pro silniční dopravu (tisk 1255)

Jsou nějaké návrhy oprav nebo změn textových?

Zpravodaj posl. Janalík: Ne.

Zpravodaj posl. Pozdílek: Nikoli.

Zpravodaj posl. Michálek: Není jich.

Místopředseda Taub (zvoní): Není návrhů.

Kdo ve druhém čtení souhlasí s osnovou zákona tak, jak ji posl. sněmovna přijala ve čtení prvém, nechť pozvedne ruku. (Děje se.)

To jest většina. Tím posl. sněmovna přijala tuto osnovu zákona také ve čtení druhém.

Zbývá ještě hlasovati o resoluci, otištěné ve zprávě výborové.

Kdo s touto resolucí souhlasí, nechť pozvedne ruku. (Děje se.)

To jest většina. Resoluce jest přijata.

Tím vyřízen jest 2. odstavec pořadu.

Vykonáme nyní odložené hlasování o odst. 1 pořadu:

Ad 1. Hlasování o osnově zákona, jímž se mění zákon ze dne 1. června 1932, č. 99 Sb. z. a n., o odškodnění nemocí z povolání (tisk 1268).

Zpravodajem jest pí posl. Kirpalová.

Osnova zákona má šest paragrafů, nadpis a úvodní formuli.

Poněvadž byl podán doplňovací návrh posl. Klimenta, Döllinga a Procházky, dám hlasovati nejprve o celé osnově podle zprávy výborové a poté o zmíněném doplňovacím návrhu.

Jsou nějaké námitky proti tomuto způsobu hlasování? (Nebyly.)

Není jich. Budeme tedy hlasovati, jak jsem uvedl.

Kdo tedy souhlasí s celou osnovou zákona, to jest s jejími šesti paragrafy, s nadpisem a s úvodní formulí ve znění zprávy výborové, nechť pozvedne ruku. (Děje se.)

To jest většina. Přijato.

Nyní rozhodneme o doplňovacím návrhu posl. Klimenta, Döllinga a Procházky.

Kdo s tímto návrhem souhlasí, nechť pozvedne ruku. (Děje se.)

To jest menšina. Návrh jest zamítnut.

Tím osnova tato přijata byla posl. sněmovnou ve čtení prvém podle zprávy výborové.

Podle usnesení předsednictva vykonáme ihned druhé čtení.

Ad 1. Druhé čtení osnovy zákona, jímž se mění zákon ze dne 1. června 1932, č. 99 Sb. z. a n., o odškodnění nemocí z povolání (tisk 1268).

Jsou nějaké návrhy oprav nebo změn textových?

Zpravodaj posl. Kirpalová: Nejsou.

Místopředseda Taub (zvoní): Kdo ve druhém čtení souhlasí s osnovou zákona tak, jak ji posl. sněmovna přijala ve čtení prvém, nechť pozvedne ruku. (Děje se.)

To jest většina. Tím posl. sněmovna přijala tuto osnovu zákona také ve čtení druhém.

Zbývá ještě hlasovati o třech resolucích výboru soc.-politického, otištěných ve zprávě výborové.

Posl. Stejskal, Benda, Čuřík, V. Sedláček, Šedý, Katz, Kunz a Schütz podali návrh na změnu odstavce druhého resoluce č. 2 výborové zprávy.

Žádám o přečtení tohoto návrhu.

Zástupce sněm. tajemníka dr Záděra (čte):

Pozměňovací návrh posl. Stejskala, Bendy, Čuříka, V. Sedláčka, Šedého, Katze, Kunze a Schütze:

Navrhujeme, aby resoluce č. 2 byla v odst. 2 doplněna za slovem "keramiků" zněním "a zaměstnanců textilních".

Místopředseda Taub (zvoní): Žádám paní posl. Kirpalovou jako zpravodajku výboru soc.-politického, aby se o tomto návrhu vyslovila.

Zpravodaj posl. Kirpalová: Doporučuji, aby druhá resoluce výboru soc.-politického byla přijata v úpravě podle tohoto návrhu.

Místopředseda Taub (zvoní): Přistoupíme ke hlasování.

Kdo souhlasí s prvou a třetí resolucí výboru soc.-politického podle zprávy výborové, nechť pozvedne ruku. (Děje se.)

To jest většina. Resoluce prvá a třetí jsou přijaty podle zprávy výborové.

Kdo souhlasí s druhou resolucí výboru soc. politického, a to v úpravě podle návrhu posl. Stejskala, Bendy, Čuříka, V. Sedláčka, Šedého, Katze, Kunze a Schütze, nechť pozvedne ruku. (Děje se.)

To jest většina. Resoluce tato jest přijata v úpravě podle návrhu posl. Stejskala, Bendy, Čuříka, V. Sedláčka, Šedého, Katze, Kunze a Schütze.

Tím jest vyřízen 1. odstavec pořadu.

Nyní přistoupíme ke společnému jednání o dalších dvou odstavcích pořadu, jimiž jsou:

3. Zpráva výboru rozpočtového o vládním návrhu (tisk 1103), aby byl dán Národním shromážděním souhlas podle článku XIV finančního zákona republiky Československé ze dne 21. prosince 1935, č. 245 Sb. z. a n., jímž se stanoví státní rozpočet na rok 1936 (tisk 1224).

4. Zpráva výboru rozpočtového o státním závěrečném účtu republiky Československé za rok 1936 (tisk 1052) spolu s účty státního bytového fondu a dávky z majetku (tisk 1225).

Zpravodajem při obou odstavcích jest p. posl. Remeš.

Budeme pokračovati ve společné rozpravě, která začala ve 130. schůzi sněmovny dne 22. února t. r. a dále trvala po dobu 131. až 135. schůze sněmovny.

Lhůta řečnická jest 60 minut.

Přihlášeni jsou ještě řečníc: na straně "proti" pp. posl. Turček, dr Štůla, Appelt, Klieber, J. Sedláček, inž. Lischka, Kosik, Suroviak, inž. Schwarz, Chmelík, Sogl, Hollube, inž. Schreiber, inž. Richter; na straně "pro" pp. posl. Benda, Petrovič, Brukner, Bergmann, Kopasz, Rybárik, Říčář, Hatina, Schulcz, Bayer, Hrubý, Fiala, Révay, Felix Kučera.

Dávám slovo prvému řečníku na straně "proti", panu posl. Turčekovi.

Posl. Turček: Slávna snemovňa!

Štátne záverečné účty sú bilanciou štátneho hospodárenia za ten ktorý rok, a vlastne v nich sa ukáže realita odhlasovaného rozpočtu, poťažne finančného zákona. V súkromnom podnikaní je zásadou, že ani jeden podnik sa neudrží, ktorý má bilanciu nie trvale, ale len pár rokov stratovú. Ovšem keď sa i pravidlá súkromného hospodárenia nedajú v celom rozsahu aplikovať na štátne hospodárenie, preca trvalý zjav stratového, poťažne schodkového hospodárenia musí byť istým upozornením, že je tu chyba, ktorá si vyžaduje ráznu nápravu.

Vláda vždy predostre vyrovnaný štátny rozpočet. I na rok 1936 predostretý štátny rozpočet očakával prebytok 1,335.000 Kč, ktorý hlasmi vládnej väčšiny stal sa zákonom a ako taký mal byť rešpektovaný každým občanom tohoto štátu.

Podľa účtu správneho v preliminovaných náležitostiach sa javí schodok 1.95 milionov Kč a u nepreliminovaných náležitostí je schodok 361 mil. Kč, spolu 2.315 mil. Kč. Náležitosti preliminovaných výdajov podľa tohoto účtu prekročily o 813 mil. Kč, ale u príjmov je schodok 1.142 mil. Kč.

Povedal som, že rozpočet na r. 1936 bol odhlasovaný politickými stranami vládnej väčšiny. Tých istých politických strán ministri mali aj realizovať odhlasovaný rozpočet. Pýtam sa, kto je vlastne zodpovedný teraz pre nedodržanie zákona.

Pri rozprave o rozpočte práve vyrovnaným rozpočtom sa poukazuje z vládnych strán na účelne štátne hospodárenie. Je to otázka nanajvýš časová, dokedy má týmto vžitým smerom pokračovať štátne hospodárenie. Bolo by skutočne aktuálne rozmýšľať o protiopatreniach, ktoré by znemožnily v budúcnosti prekročenie rozpočtu i tými najpoprednejšími činiteľmi štátnej správy. Bez týchto protiopatrení, alebo pomenujme to sankciami, štátny rozpočet bude vždy iluzórny a každým rokom sa bude poukazovať len na jeho nedodržanie a konečný dôsledok bude ten istý, ako aj v r. 1936, že štátny dlh neúmerne vzraste.

Počiatočný stav štátneho dlhu bol v r. 1936 39.924,314.371 Kč a ku koncu roku vzrastol o 5.603,069.813 Kč na 45.527,384.185 Kč. Ťarcha štátneho dlhu podľa záverečných účtov v r. 1936 sa zmenšila oproti r. 1935 o 138,420.480 Kč. Na prvý pohľad priaznivý výsledok, ale vo skutočnosti aj tu sa javí zvýšenie bremena daňujúcich poplatníkov. Vzdor tomu, že podľa vládneho nariadenia zo dňa 21. decembra 1935, č. 239 Sb. z. a n., boly úroky štátnych dlhopisov snížené už po druhýkrát a u štátnych pokladničných poukázok sa snížil úrok až na 4%, ba dokonca niže 4 %, úroková služba je v r. 1936 väčšia o 80 mil. 84.828 Kč vzhľadom na zvýšenie štátneho dlhu. Taktiež stúply výdavky správy štátneho dlhu v r. 1936 o 44,931.913 Kč. Úmor dlhu prechodného bol menší následkom úspešnejších prolongácií štátnych pokladničných poukázok, splatných v r. 1936. Odsunutím úmoru na následujúce roky sa teda zmenšila ťarcha štátneho dlhu, čo konečne budú museť v budúcnosti poplatníci zaplatiť.

Musím súčasne poukázať, že každým rokom sa nové zákony vynášajú na zvýšenie starých daní, poťažne sa nimi zavádzajú nové dane a poplatky, ale i vzdor týmto opatreniam vyrovnanosť rozpočtov sa stáva iluzórnou a záverečné účty sa končia schodkom. Tu sa mimovoľne nadhadzuje otázka, že či je to v stave kryť ešte národohospodárstvo zo svojich príjmov, či sa tu už nezasahuje na jeho kmenovú podstatu? Je nesporné, že štátne hospodárstvo, poťažne finančná správa hlboko zasahuje do súkromného podnikania. Ako má možnosť tvoriť existenčné predpoklady na jednej strane, tak má možnosť už jestvujúce ničiť. Dôležité je skúmať, či daňové bremená a poplatky uz nedosahujú na kmenový majetok národného hospodárstva, poťazne či pomerne zaťažuj ú jednotlivé výrobné odvetvia podľa ich výnosovej kapacity. Mám tu na zreteli zaťaženie poľnohospodárstva s jeho už z povahy plynúcim ťažkopádnym obratom oproti druhym výrobným odvetviam.

Nie menšiu váhu musíme klásť aj na to, či štátne hospodárenie, poťažne finančná správa umožňuje zmenšenie disparity medzi východnou a západnou časťou republiky. Konečne hlavný dôraz kladiem v súvislosti hospodárskeho rozpoloženia medzi jednotlivými národnostiami na Slovensku, ďalej medzi Slovenskom a západnými zemiami, ktorej z týchto složiek sa viac dopomôže tvorbe kapitálu. Nechcem poprieť skutočnosť, že finančná správa sa usiluje od každej složky čo možno všetky daňové povinnosti odviesť. Pravdou je ale, že sbehlejší vedia si svoje dane na minimum zjednať, ako by šlo o kúpu alebo predaj na jarmoku, a ide to na úkor tých poctivejších. Rozhodne by som upadol do omylu, keby som jedine finančnej správe, poťažne ňou vyberaným a ustáleným výškam daní, či už benevolentnejším spôsobom, alebo prísnejším privlastňoval existenčné ohroženie niektorých a opačne. O veľa významnejšíu rolu hrajú tu tieto momenty: Prax prijímania do štátnych služieb, udeľovanie rôznych koncesií, participácia na rôznych fondoch, úprava železničných tarifov a konečne zadávanie štátnych dodávok. Veď aký význam majú štátne dodávky pre hospodárske docielenie toho alebo oného kraja, tej alebo onej vrstvy občianstva, najlepšie dokazuje okolnosť, že na vecné výdaje a investičné práce sa vyplácajú niekedy i 3/4 celého rozpočtu. Naša oprávnená požiadavka, aby boly štátne dodávky štatisticky podľa národností zachytené a aby sme takto mohli kontrolovať participáciu Slovákov, bola doteraz hlasom volajúceho na púšti. Vieme len jedno, že konečný efekt, v ktorom sa najmarkantnejšie prejavuje hospodárske zosilnenie jednotlivých území republiky, je vzrast vkladov u peňažných ústavov, a v tom smere vykazuje Slovensko nie vzostupnú, ale klesajúcu tendenciu. Vtedy, keď v zamoravských krajoch je táto tendencia stále mimo krizových rokov vzostupná. Toto dokazuje, že hospodárska politika, najmiernejšimi slovami rečeno, je Slovensku neprajná.

Slávna snemovňa! Moja strana, Hlinkova slovenská ľudová strana, je výslovne smeru katolíckeho a slovenského nacionalizmu a je za Československú republiku. (Tak je!) Tieto podstatné rysy mojej strany musia byť dostatočnou garanciou každému, komu vážne leží osud republiky na srdci;keď bársktorý jej reprezentant sa zmieňuje o predošle spomenutých a do života národa siahajúcich otázkach, robí to čiste k vôli riešeniu slovenského problému. Či slovenský problém jestvuje, jasnejšie rečeno, či sa skutočne Slovákom a to na Slovensku krívda robí, to nepovažujem si za úlohu dokazovať. Túto skutočnosť už nie jeden rečník. v tomto slávnom sbore ustálil. Odvolávam sa tu na reč samého pána ministerského predsedu, ktorý ako predseda vlády v prvej svojej reči priklincoval, že problémy slovenské jestvujú, a vytýčil si ich ako dôležitý bod svojho programu odstrániť. Vážnosť tejto otázky dáva jej význam celoštátny, lebo riešenie slovenského problému znamená konsolidáciu Československej republiky.

Keďže skutočne slovenský problém jestvuje, musíme presnú diagnózu ustáliť, v čom hlavne je chyba, aby sme takto mohli odstránením chýb uskutočniť konsolidáciu Slovenska. Nepovažujem si za svoju úlohu, aby som na túto otázku posvietil po stránke politickej. Ale chcem poukázať na ňu s hľadiska hospodárskeho. K tvorbe kapitálu a vôbec hospodárskych statkov je potrebná ako prvoradý činiteľ práca. Podívajme sa, akýje pomer v tomto ohľade medzi jednotlivými krajinami v republike. Podľa sčítania ľudu na Slovensku bolo zárobkove činných 1,394.332 ľudí, nezarábajúcich 1,935.461 ľudí; z 1000 obyvateľov na Slovensku bolo zárobkove činných 418.8, nezarábaj úcich 581.2. V Čechách tento pomer bol oproti Slovensku: zarábajúcich 494.6, nezarábaj úcich 505.4. Tedy zhoršený pomer Slovákov je 75.8. Oproti tomuto dôkazu mohol by byť tu argument, že tieto štatistické údaje sa vzťahujú na r. 1930, keď bolo sčítanie ľudu, a v dnešných pomeroch už neobstoja. Tento dôvod by bol len vtedy opodstatnený, keby pri terajšom vzostupe hľadania pracovných síl na Slovensku išlo o trvalé zamestnanie. Pri terajších investičných prácach, ktoré sa vo väčšom merítku na Slovensku prevádzajú, počet nezamestnaných klesol. Ale tento zjav je bohužiaľ len prechodný, lebo po dokončení týchto prác pomer predošlý sa vráti, nakoľko tu neide o znovuvybudovanie priemyslu, ktorý by jedine mohol zabezpečiť našim pracovným silám trvalé zamestnanie.