Sousední i západní státy evropské správně docenily význam silniční dopravy a proto jí věnuji co největší péči. V důsledku toho také automobilový provoz právě ve prospěch těchto států těší se ohromnému rozšíření a stal se velmi důležitým hospodářským činitelem. Zářný příklad v tomto směru máme ve spřátelené Francii a nikdo nepopře, že zájem po stránce cizineckého ruchu o bývalé Rakousko byl a je vyvolán vybudováním dobrých silnic a zájmem o bezpečný a dobrý automobilový provoz. My jsme postavili hráze rozmachu automobilismu v domnění, že tím pomůžeme železnicím. Tvrdím, že tato směrnice a tento zákrok nebyl správný. V sousedním Německu také vykazoval železniční provoz hospodářské ztráty, ale tam účinným zásahem provedli spojení dopravy železniční s dopravou automobilovou. Zákonem z 27. června 1933 bylo rozhodnuto, že státní železniční správa spolu s generálním inspektorátem pro silniční dopravu musí se postarat o vybudování co možná nejlepších silničních spojů v celém státě. V souvislosti s tímto zákonem vyřešena byla i otázka nákladové automobilové dopravy pro kratší vzdálenosti.

Je prokázáno, že železnice a silnice jsou v dnešním hospodářském životě spojitými nádobami a že tento problém je nutno řešit společně v zájmu obou druhů dopravy a ne řešit zvýšení provozu a rentability ve prospěch jednoho směru na úkor a přibrzděním směru druhého. Bude naší povinností odčinit omyl minulých let zvýšeným zájmem o silnice a automobilovou dopravu vůbec. Projednávaná osnova je k tomu prvním krokem. Je nutno účinně dále odbourávat opatření, jež byla učiněna na úkor automobilového provozu. Dnešní situace je příznivá a příležitostná již z toho důvodu, že provozní hospodářství státních drah není již ohroženo deficity, naopak vykazuje provozní přebytky; bylo by nesprávné tvrditi, že tyto přebytky byly a jsou výslednicí opatření, jež byla provedena proti rozmachu automobilového provozu. Příčina tkvěla v hospodářské depresi a její odstup ukázal jasně, že ne automobilismus, nýbrž pouze hospodářská krise byla příčinou železničních provozních schodků.

Stojíme před vážným problémem zabezpečení našeho státu také po stránce vojenské. Je proto nutno vykonat vše, aby silniční spoje a automobilový provoz stály na výši doby a mohly sloužit účelům obrany státu tak, jak si toho poměry vyžádaly. Proto je nejen úprava silničních svršků, ale zvláště značkování jak bezpečnostní, tak orientační dalekosáhlého významu. Projednávaný zákon stanovil proto přesnou dobu, do které musí být proveden. Oddalování bylo by znamenalo trvání neudržitelného stavu i do budoucna.

Obtíže při projednávání v jednotlivých sněmovních výborech činila otázka úhrady. Je pravda, že územní svazky samosprávné jsou tímto zákonem finančně zatíženy, ovšem je beze sporu, že význam projednávaných opatření je tak důležitý a vážný, že by jejich provedení nesneslo dalšího odkladu. V resoluci, jež byla všemi příslušnými výbory schválena, se ukládá vládě resp. ministerstvu financí, aby vyřešilo otázku úhrady jednak příspěvkem z dotací silničního fondu a dále aby svazkům územní samosprávy umožnilo provedení zákona poskytnutím přiměřených zápůjček ze státní pokladny, které by byly splatny nejdříve ve třech, nejpozději v pěti letech. Tímto opatřením se umožní definitivní provedení zákona o značkování do konce r. 1938.

Rozpočtový výbor se usnesl v dohodě s výborem techn. dopravním a výborem ústavněprávním na změnách proti původnímu vládnímu návrhu, jakož i na resoluci, kterou k návrhu zákona připojuje v zájmu urychleného provedení zákona. Doporučuji proto jménem výboru rozpočtového schválení předložené osnovy zákona spolu s připojenou resolucí. (Souhlas.)

Místopředseda dr Markovič (zvoní): K tejto veci je prihlásený rečník, zahájim preto rozpravu.

Podľa usnesenia predsedníctva navrhujem rečnícku lehotu 30 minút. (Námitek nebylo.)

Námietok niet. Navržená lehota je schválená.

Prihlásený je na strane "proti" p. posl. Suroviak. Dávam mu slovo.

Posl. Suroviak: Slávna snemovňa!

Predložená osnova zákona o dopravných značkách nariaďuje, aby hradské a cesty opatrené boly dopravnými značkami, samozrejme k tomu patria i ulice a námestia. Od r. 1928 značkovanie hradských sverené je Autoklubu, ktorý podľa možnosti túto na seba vzatú úlohu dosť svedomite konal a koná, veď rôznych orientačných tabúl do r. 1935 postavil okolo 22.300. V tomto smere práca Autoklubu je povšimnutia hodná. I r. 1935 umiestnil vyše 2500 tabúl. V rokoch 1936 až 1937 umiestnenie takýchto tabúl stálo okolo jedného miliona Kč.

Posiaľ značkovanie toto bolo v jedných rukách. Podľa predloženého návrhu značkovanie sa dáva do rúk správam hradských a ciest, obciam a okresom, tedy trom inštitúciám. Táto povinnosť nebola šťastlivo rozdelená. Známe na Slovensku obce, v ktorých na tie najpotrebnejšie veci je ťažko sohnať niekoľko korún. Všetky značkovania hradských a ciest maly byť sverené okresom, ktoré to finančne skôr môžu sniesť ako jednotlivé biedne obce.

V odst. 3 §u 1 predloženej osnovy sa hovorí, že vlastník nemovitosti je povinný trpeť na svojom majetku postavené značky bez toho, že by dostal nejakú náhradu. Teda v záujme verejnom bolo by to na mieste, lenže to znamená, aby nejaký stíp nebol postavený niekde na nevhodnom mieste majiteľovej nemovitosti.

Podľa odstavca 1 spomenutého paragrafu hradské, cesty, ulice a námestia majú byť dopravnými značkami opatrené do konca roku 1938. Tento termín je krátky, lebo povinnosť postaviť dopravné značky do konca tohoto roku je snáď neuskutočniteľná, poneváč vláda možná vydá nariadenie k tomuto zákonu tesne pred uplynutím tohoto termínu.

Pri tejto príležitosti dotknúť sa musím i prejazdov cez železnice, pri ktorých značkovanie nie je zjavné, a preto treba postaviť dopravné značky na týchto miestach ľahko pochopiteľné. Ovšem najlepšie by bolo, keby štátna správa trvala na tom, aby prejazdy stavané boly nad alebo pod násypami železničnými.

Každodenne čítame v časopisoch o nešťastiach na prejazdoch, ktoré často končia smrťou alebo úrazom. Stáva sa to najviac na prejazdoch, ktoré nie sú závorami zabezpečené a ktoré majú veľmi nepriehľadný cestný úsek.

Čo sa týka hradských a ich udržovania na Slovensku, smelo môžem tvrdiť, že od jestvovania krajinského úradu sú v lepšom poriadku udržované ako v dobe žúp. Ovšem stavby hradských a ich udržovanie krajinský rozpočet veľmi tlačia, veď, ako to už niekoľkokrát i tuná v sneme bolo potvrdené a prizvukované, až 42 % rozpočtu slovenskej krajiny ide na cesty. To je ohromná krivda Slovensku vtedy, keď v Čechách na také cesty sotva idú 3 % z rozpočtu, lebo skoro všetky hradské sú zahrnuté do štátneho rozpočtu. (Tak je!) Keby sa so Slovenskom úprimne smýšľalo, vtedy zodpovední činitelia túto na Slovensku páchanú krivdu v záujme vývinu krajiny by mali ihneď odstrániť.

Pri tejto nerovnosti časopis "Hospodářský rozhled" zo dňa 3. marca v článku "Přehlídka státotvornosti" medzi iným uvádza toto (čte): "Zdá se, že chyby minulosti byly dost poučné, aby bylo možno počítati s jejich nápravou . . . . . Těžší je však problém, když se jedná o rozsíření koalice o stranu ľudovou. Těžší proto, že část této strany se staví na stanovisko, jehož prosazení by mohlo ohroziti jednotu státu . . . Ve státě, jehož ministerský předseda je Slovák, kde Slováci požívají nejen rovného práva na všechny funkce ve státě . . . Ľudová strana a její přivrženci si musí uvědomiti, že promeškaná příležitost se jim nevrátí, protože žádná vláda si dnes nesmí dovoliti, aby byla vládou slabou."

Teda chýb z minulosti bolo dosť popáchané. V dnešnej dobe je na vláde, aby tie chyby, páchané na Slovákoch, čím skôr napravila a odstránila. Pri vyjednávaní o vstup do vlády podmienky našej strany vôbec nemôžu ohrožovať jednotnosť štátu. Ba opačne, ich splnenie utúži v štáte vnútornú silu slovenského národa a Slovenska. Náš štát ohrožuje sa tým, že na Slovákov sa pozerá ako s koňa, z vysoka, že každá požiadavka v záujme Slovákov, ktorá je v záujme samého štátu, sa odmieta. Kto v dnešnej vážnej dobe úprimne smýšľa so Slovákmi, ten práve v záujme nášho štátu Slovákom má uznať práva, ktoré mu ako rovnocennémmu štátotvornému národu patria. (Tak je!)

Že Slováci požívajú rovného práva na všetky funkcie v štáte, sú to krásne slová, lenže skutočnosť nám dokazuje, že na tých miestach v 20. roku jestvovania republiky len kde tu máme Slovákov. Na pr. pri štátnom podniku železničnom stojíme takto:

V ministerstve železníc služobnej triedy I/b úradníkov máme 237. Medzi týmito ani len jedného takého Slováka nemáme, ktorý by mal vedúce miesto.

Na Slovensku v službe prevoznej a administratívnej máme jedného Slováka I. plat. stupnice a 2 v II. plat. stupnici. O dorast nie je postarané; keď títo odídu do penzie, vôbec nebudeme mať v týchto platových stupniciach Slováka.

Teraz sa pozrime, ako to stojí so Slovákmi podľa platových stupníc. V služobnej triede I/b úradníkov, teda vysokoškolákov, v III. plat. stupnici zo 142 úradníkov máme 1 Slováka, v IV. plat. stupnici zo 480 máme 10 Slovákov, v V. plat. stupnici z 525 úradníkov máme 15 Slovákov, v VI. plat. stupnici z 84 úradníkov máme 3 Slovákov. Teda z 1231 vysokoškolákov máme len 29 Slovákov.

Úradníkov služobnej triedy II, maturantov, v III. plat. stupnici z 28 nie je ani 1 Slovák, ve IV. plat. stupnici z 399 máme 15 Slovákov, v V. plat. stupnici z 1575 asi 100 Slovákov.

Na pr. v košickom riaditeľstve železníc z 8 prednostov oddelení máme len 1 Slováka, z ich 9 námestníkov 2 Slovákov, zo 41 skupinárov máme 5 Slovákov, zo 6 revízorov pokladníc 2 Slovákov, z 5 prepravných kontrolórov 2 Slovákov, z 3 traťových kontrolórov žiadneho Slováka, z 3 dopravných kontrolórov žiadneho Slováka, zo 4 prednostov výhrevní 1 Slováka, zo 14 prednostov odborov 2 Slovákov atď. Teda nie je to smutná štatistika a nedokazuje, že Slováci vôbec žiadnej rovnosti nemajú? A ako to vyzerá na odboroch pre udržovanie železníc, vyzdvihujem len jeden príklad prvého odboru v Nových Zámkoch, kde vo vedení odboru je 22 zamestnancov a z nich sú 3 Slováci a 1 žid.

Dáme si záležať, aby sme poslúžili štatistikou parlamentu, ako to stojí s personálom na celom Slovensku.

V košickom riaditeľstve železníc u oddelenia prvého, kde sa prejednávajú osobné záležitosti, okrem 1 Slováka niet tam dosť Slovákov len preto, aby sa v oddelení osobných záležitostí jednalo o Slovákoch bez Slovákov.

Konečne zmieniť sa musím, že na udržovanie hradských terajší počet cestmajstrov a cestárov nestačí. Veľké úseky nie sú vstave, ba nestačia opravovať a tým menej dozerať na dopravné značky, ktoré sa budú žiadať terajším zákonom. Cestmajstri a cestári v štátnych službách a podobe patria do tých najmizernejších kategorií zamestnancov. Chodenia a práce dosť, ale mizerne platení. Úprava ich platov a penzií vdov a sirôt je žiaducná.

Pokiaľ sa osnova zákona o dopravných značkách týka bezpečnosti dopravy, je vítaná, avšak vzhľadom na to, že značkovanie odobralo sa spoľahlivej inštitúcii, v tomto prípade Autoklubu, a prideľuje sa byrokratickým, tiež že sa uvaľujú nové ťarchy na poplatníctvo a že návrh predkladá vláda, ktorá pre Slovensko porozumenia nemá, slovenská ľudová strana za túto osnovu hlasovať nebude. (Potlesk poslanců slovenské strany ľudové.)

Místopredseda dr Markovič (zvoní): Ku slovu nie je už nikto prihlásený, rozprava je skončená.

Dávam slovo k doslovu zpravodajcovi výboru techn.-dopravného, p. posl. Janalíkovi.

Zpravodaj posl. Janalík: Slavná sněmovno!

Poněvadž ve výboru techn.-dopravním byly na pravou míru uvedeny různé pochybnosti a názory, přednesené řadou členů tohoto výboru, na které též poukázal předešlý řečník, p. kol. Suroviak, nemohu než doporučiti, aby osnovu zákona tisk 1255 o dopravních značkách pro silniční dopravu posl. sněmovna schválila beze změny tak, jak byla schválena v techn.-dopravním výboru. (Souhlas.)

Místopředseda dr Markovič (zvoní): Dávam slovo k doslovu zpravodajcovi výboru ústavne-právneho, p. posl. Pozdílkovi.

Zpravodaj posl. Pozdílek: Slavná sněmovno!

Připojuji se k prohlášení pana zpravodaje výboru techn.-dopravního.

Místopředseda dr Markovič (zvoní): Dávam slovo k doslovu zpravodajcovi výboru rozpočtového, p. posl. Michálkovi. (Předsednictví převzal místopředseda Taab.)

Zpravodaj posl. Michálek: Slavná sněmovno!

Pan posl. Suroviak v řeči k předložené osnově poukázal, že nebyla vyřešena otázka úhrady tím, že má býti obcím a okresům nařízeno, aby se účastnily na provedení zákona. Rozpočtový výbor jednal o této věci, zná situaci samosprávy, zná situaci obcí i úkoly, které obcím a okresům jsou v tomto směru ukládány. Proto také v resoluci řeší otázku tím, aby stát jednak přídělem ze silničního fondu, jednak zálohou, kterou poskytne okresům a obcím, otázku úhrady usnadnil.

Pokud se týče doby, na kterou p. posl. Suroviak ukazuje, že totiž provedení zákona do konce r. 1938 zdá se mu lhůtou velice krátkou, poukazuji, že skoro ve všech výborech posl. sněmovny jsme měli zájem na tom, aby předložený návrh zákona s urychlením byl proveden, poněvadž máme obavy, že by provedení zákona bez terminování lhůty mohlo trvati velmi dlouho a že by mohly zde býti případně ještě zvláštní výmluvy, právě pokud se týče úhrady, příslušnosti a pod.

Proto byli bychom nejraději viděli, abychom se mohli k tomu velikému našemu národnímu svátku, sokolskému sletu, před veřejností pochlubiti, že máme věci připraveny a že se můžeme postaviti na roveň také státům vůkolním a že Československá republika není státem, ve kterém automobilisté se opravdu nemohou orientovat. Hleděli jsme, aby učiněny byly dohody, pokud se týče vydání prováděcího nařízení, také s ministerstvem veř. prací.

Pan posl. Suroviak namítal, že ministerstvo veř. prací vydá prováděcí nařízení s opožděním, takže příslušné samosprávné svazky, jež jsou povinny zákon provésti, nebudou moci do určitého termínu vyhověti. Naproti tomu mohu říci, že ministerstvo veř. prací má již prováděcí nařízení až na nepatrné maličkosti zhruba hotovo, a dá se předpokládat, že spolu s vydáním samého zákona bude také vydáno prováděcí nařízení k zákonu.

Proč hledíme, aby se úprava stala s urychlením skutkem? Proč jsme trvali na tom, aby termín do konce r. 1938 byl v zákoně zařazen? Řekl jsem, že jde nám o to, abychom se vyrovnali státům sousedním, aby vstup do Československé republiky a provoz v Československé republice byl umožněn automobilistům i všem těm, kteří se účastní na naší dopravě. Jestliže vyjedeme se svými vozy ven do sousedních států jestliže navštívíte sousední Německo, jestliže navštívíte naši spřátelenou Francii, býv. Rakousko, Maďarsko atd., vidíte, jakým způsobem tam byla provedena úprava značkování nejen orientačního, nýbrž také bezpečnostního. Je nutno, abychom i my tímto způsobem postupovali, je nutno, aby značkování provedeno bylo normalisační cestou, aby byly značky jednotné, aby také na všech značkách při dálkových silnicích se vidělo, jaké vzdálenosti nás dělí ještě od příslušných míst, do kterých se jezdí, a aby po způsobu států jiných i naše dálkové silnice označovány byly nejen jmény spojů, nýbrž označkovány byly případně čísly, takže automobilista, který přijede na silnici a podívá se na automapu, ví, že jede po silnici číslo 4 a že se po této čtyřce na místo dostane. Je důležité, aby tímto způsobem bylo řešeno orientační značkování. Tím dáme možnost cizincům, aby se v Československé republice nemuseli dotazovat, nýbrž hned ze značky seznali, ve kterém úseku se nalézají.

Ve své zprávě jsem řekl, že předložená osnova zákona je vlastně úsekem, výňatkem z připravovaného zákona silničního. Byli bychom raději, aby celý komplex těchto velmi důležitých otázek byl vyřešen už v době co možná nejbližší. Bohužel řešení naráží na nesnáze finanční a také na otázky organisační. Jde o to, aby řešena byla otázka silnic dálkových, aby provedena byla inkamerace silnic a aby řešena byla otázka silničních spojů v celé republice. Ovšem celý tento plán ještě visí ve vzduchu, ale je důležito, abychom po způsobu jiných států i v tomto směru navázali a pracovali.

Měl jsem loňského roku příležitost, slavná sněmovno, s vozem podívati se do států západních. Kdo viděl vybudované silnice ve Francii, kdo viděl vybudované silnice v Rakousku, kdo měl příležitost shlédnouti vybudované autostrády v sousedním Německu, musí doznati, že naše silniční svršky, naše silniční spoje nevyhovují, a proto je nutno, aby se této věci věnovala pozornost co možná největší.

I my musíme jedenkráte přistoupiti k řešení těchto problémů, poněvadž není potřebí, abychom platili značné peníze na podporách v nezaměstnanosti když máme možnost, abychom zvýšenou péčí o naše silnice národ zaměstnali, dali lidu práci a chleba a tím také umožnili lepší život v našem československém státě.

Z těchto důvodů a ze všech těch, o kterých jsem se dříve zmínil, doporučuji jménem výboru rozpočtového, aby osnova zákona byla přijata tak, jak byla navržena (Souhlas.)