Místopředseda dr Markovič (zvoní): Ke slovu nie je nikto prihlásený, rozprava je skončená.

Dávam slovo k doslovu zpravodajcovi pí posl. Kirpalové.

Zpravodaj posl. Kirpalová: Slavná sněmovno!

Ve svém doslovu chci jen krátce podotknouti toto: Všichni řečníci, kteří v debatě promluvili, uvítali právě projednávanou osnovu zákona. Nechci zaujmouti stanovisko ke všem zde předneseným oprávněným přáním pp. řečníků, ježto osnova má jen ten účel, aby zákon č. 99 z r. 1932 působil se zpětnou platností. Poukazují na to, že soc.-politický výbor sám při projednávání osnovy projevil přání novelisace celého zákona a předkládá slavné sněmovně resoluce, o jichž přijetí dámy a pány žádám. Doplňovací návrh, aby resoluce čís. 2 byla v odst. 2 doplněna za slovem "keramiků" zněním "a zaměstnanců textilních " doporučuji k přijetí.

K pozměňovacímu návrhu pp. posl. Klimenta, Döllinga, Procházky a druhů dovoluji si podotknouti, že doplňky tímto návrhem navržené netýkají se přímo podstaty osnovy právě projednávané, poněvadž předloha, jak jsem již řekla, stanoví pouze povinné odškodnění ode dne 1. ledna 1929, kdežto návrhy zmíněných pp. kolegů žádají různé změny původního zákona. Vláda bude zajisté o těchto námětech bedlivě uvažovati, až přikročí k novelisaci zákona o nemocích z povolání, event. k novelisaci zákona úrazového, jehož novelisace se též žádá v resolucích, o nichž budeme hlasovati. Zatím však nemohu návrhy, jež se projednávaného předmětu týkají jen nepřímo, doporučiti ke schválení.

Jsme si vědomi, že zdraví, tento největší statek dělnictva, musí býti chráněno. Zejména zavazuje stát co nejvíce tragický osud jáchymovských dělníků, kteří, jak jsem již podotkla ve svém referátě, ničí své zdraví a předčasně umírají při těžbě jednoho z našich nejcennějších léčebných prostředků a touto svou prací si získávají neocenitelné zásluhy o celé lidstvo. Žádáme co nejdůrazněji zabraňovací akce k zamezení nebezpečí nemocí, neboť i v tomto případě platí heslo: zameziti nemoc je lacinější než léčení. Tento požadavek je též vyjádřen v resoluci navrhované soc. politickým výborem, o jejíž přijetí slavnou sněmovnu žádám.

Chceme se starati, aby naše soc. politické zákonodárství bylo dále a stále vybudováváno.

Navrhuji slavné i sněmovně, aby přijala osnovu zákona o odškodnění nemocí ve znění předloženém. (Souhlas.)

Místopředseda dr Markovič (zvoní): Žiadam o prečítanie podaného návrhu.

Zástupce sněm. tajemníka dr Záděra (čte):

Doplňovací návrh posl. Klimenta, Döllinga a Procházky:

Za § 1 buďtež vsunuty §§ 2 a 3 tohoto znění:

(1) V §u 3, odst. 3 zák. č. 99/32 Sb. z. a n. buďtež slova "dvacátým sedmým týdnem" nahrazena slovy "pátým týdnem".

(2) V §u 6 zák. č. 99/32 Sb. z. a n. buďtež slova "do dvou roků" nahrazena slovy "do pěti let.

(1) V běžném čísle 13 přílohy k §u 2 zák. č. 99/32 Sb. z. a n. budiž škrtnuto slovo "těžkými".

(2) V běžném čísle 21 přílohy k §u 2 zák. č. 99/32 Sb. z. a n. buďtež škrtnuta slova "těžkými" a "těžké" a dále silovo "zpravidla".

(3) V běžném čísle 23 přílohy k i§u 2 zák. č. 99/32 Sb. z. a n. budiž škrtnuto slovo "těžkou".

(4) V běžném čís. 24 přílohy k §u 2 zák. č. 99/32 Sb. z. a n. budiž škrtnuto slovo "těžkým".

(5) V běžném čís. 25 přílohy k §u 2 zák. č. 99/32 Sb. z. a n. budiž škrtnuto slovo "těžkých".

(6) § 2 osnovy zákona budiž přečíslován na § 4 a ostatní pak na §§ 5, 6, 7 a 8."

Místopředseda dr Markovič (zvoní): Nebude-li námietok, odložím hlasovanie o tomto odstavci poriadku a pristúpime k prejednávaniu ďalšieho odstavca. (Námitky nebyly.)

Námietok niet.

Budeme tedy prejednávať ďalší odstavec poriadku, ktorým je:

2. Zpráva výborů techn.-dopravního, ústavně-právního a rozpočtového o vládním návrhu zákona (tisk 1212) o dopravních značkách pro silniční dopravu (tisk 1255).

Zpravodajcami sú: za výbor techn.-dopravný p. posl. Janalík; za výbor ústavneprávny miesto omluveného posl. dr Dufka p. posl. Pozdílek; za výbor rozpočtový p. posl. Michálek.

Dávam slovo prvému zpravodajcovi - za výbor techn.-dopravný - p. posl. Janalíkovi.

Zpravodaj posl. Janalík: Slavná sněmovno!

Silnice a veřejné cesty jsou dnes vedle železnic nejdůležitějším komunikačním prostředkem, jehož význam hospodářský stal se ještě závažnějším rozmachem automobilové dopravy. Statisíce aut osobních i nákladních vedle ostatních vozidel používá silnic a veřejných cest k zprostředkování dopravy osob a zboží. Zatím však co pro dopravu železniční již dávno byly vydány příslušné předpisy pro zajištění bezpečnosti na tomto komunikačním prostředku, předpisy o bezpečnosti a ulehčení dopravy na silnicích byly dosud jen kusé a neúplné.

Ministerstvo veřejných prací již před lety dalo do připomínkového řízení návrh zákona o veřejných silnicích a cestách a řádu silniční a cestní policie, jehož účelem byla konečná úprava otázek, týkajících se dopravy na silnicích a veřejných cestách, při čemž přihlíženo také již ke směrnicím, daným mezinárodní úpravou, z nichž nutno zvláště uvésti mezinárodní úmluvu o jízdě motorovými vozidly, uzavřenou v dubnu 1926, a mezinárodní úmluvu o sjednocení silničních značek, uzavřenou v březnu 1931 v Ženevě, jež obě byly naší republikou ratifikovány. Uskutečnění zmíněné předlohy se zdrželo jednak obsáhlým připomínkovým řízením, jednak ohledy na připravovanou změnu směru jízdy z dosavadní strany levé na stranu pravou.

Ježto však snahy o povznesení turistiky, zvláště automobilové, i snahy o zvýšení brannosti volají naléhavě po zvýšení bezpečnosti na silnicích a veřejných cestách, byla z připravované osnovy tak zv. zákona silničního vyňata část, týkající se dopravních značek pro silniční dopravu, a podána jako samostatná dílčí předloha, kterou právě dnes projednáváme.

Zatím co většina ostatních států, podepsavších mezinárodní úmluvu o sjednocení silničních značek, provedla již označení svých silnic a veřejných cest ve mnoha případech způsobem velmi dokonalým, jako na př. v zemích typického turistického ruchu ve Švýcarsku a Rakousku, u nás tato úprava byla odkázána jen na všeobecný zákonný předpis o označování obcí a na soukromou iniciativu, která se omezila jen na nejnutnější značkování na státních silnicích, prováděné Autoklubem republiky Československé, Československým autoklubem Moravy i Slezska a jinými, více méně soukromými sdruženími. Potřeba řádné úpravy ukázala se zvláště, když u nás byla rozvinuta cílevědomější propaganda a organisace turistického ruchu a snahy o získání návštěvníků z ciziny pro návštěvu historických i přírodních krás naší republiky. Na nedostatek řádného značkování našich silnic bylo si trpce stěžováno jak orgány a institucemi provádějícími tuto propagandu, tak i cizinci samými, čímž pochopitelně úspěch propagandy byl oslabován. Jest samozřejmé, že nebylo možno spravedlivě žádati na soukromé iniciativě, aby ona vlastním nákladem provedla označkování silnic a veřejných cest, což vysvitne jasně z tabulky silniční sítě naší republiky, kterou si dovoluji přednésti.

Podle stavu z roku 1935 byla délka veřejných silnic pokud se týče cest v Československé republice tato: u státních silnic 8669 km, u zemských silnic v zemi České 23 km, u zemských silnic v zemi Slovenské a Podkarpatoruské 6608 km, u okresních silnic v zemi České a Moravskoslezské 47.008 km, u vicinálních cest v zemích Slovenské a Podkarpatoruské 7510 km, u obecních silnic na celém území republiky - není přesných záznamů - asi 10.182 km, tudíž celkem v celé republice asi 80.000 km.

Proto v právě projednávané osnově stanovena tato povinnost zřizování a udržování dopravních značek správám veřejných silnic, veřejných cest a pokud jde o ulice či náměstí, obcím.

Textace zákonné osnovy jest poměrně stručná a není zatěžována podrobnější úpravou, která zůstává vyhrazena prováděcímu nařízení. Byli jsme již v době trvání našeho státu svědky netušeného rozvoje dopravy silniční, kterýž není patrně ještě skončen. Jest proto třeba, aby úřadům provádějícím zajištění bezpečnosti silniční dopravy bylo dáno dostatečně pružné zmocnění k vydávání vhodných a naléhavých podrobných předpisů i do budoucna ve formě prováděcích nařízení.

Mohu si potěšením konstatovati, že na prováděcím nařízení se již pilně pracuje a že nic nebude brániti tomu, aby v nejbližší době mohlo býti vydáno a aby celá úprava dopravních značek, tak naléhavá, mohla býti co nejrychleji aktivována.

Jde právě o to, aby účel osnovy byl co nejrychleji splněn.

Otázka finanční byla velmi pečlivě projednána ve výboru rozpočtovém, k jehož usnesení se též připojuji.

Předložená osnova zákona o dopravních značkách pro silniční dopravu jest nutnou v zájmu zajištění bezpečnosti na našich silnicích a veřejných cestách, jest potřebná pro podporu a zvýšení turistického ruchu a má i svůj určitý význam po stránce zvýšení brannosti našeho státu. Ze všech těchto důvodů navrhuji jménem technicko-dopravního výboru osnovu zákona o dopravních značkách pro silniční dopravu slavné sněmovně k laskavému schválení. (Souhlas). i

Místopředseda dr Markovič (zvoní): Ďalším zpravodajcom, za výbor ústavne-právnny, je pán posl. Pozdílek. Dávám jemu slovo.

Zpravodaj posl. Pozdílek: Slavná sněmovno!

Ústavně-právní výbor projednal podrobně vládní návrh o dopravních značkách pro silniční dopravu a uznal plně naléhavou potřebu, aby řádné a jednotné označení silnic a důležitějších veřejných cest bylo provedeno s největším urychlením.

Vzhledem k neobyčejnému významu řádného označení komunikací nejen pro veřejnou bezpečnost, nýbrž i pro národní hospodářství, zejména také pro povznesení turistického a cizineckého ruchu, nelze ani se stanoviska ústavně-právního činiti námitek proti určitým nezbytným zásahům do soukromého vlastnictví. Vzhledem pak k velké různotvárnosti nebylo možno přímo v zákoně definovati pojem dopravní značky, nýbrž bylo nutno ponechati tento úkol vládnímu nařízení.

S hlediska právního i s hlediska praktické účelnosti provedl ústavně-právní výbor v původním návrhu některé změny.

Především vložil přímo do §u 1, odst. 1 ustanovení, že opatření a umístění značek má býti provedeno do konce roku 1938. Je to sice lhůta poměrně krátká, jejíž dodržení předpokládá rychlé a úsilné jednání všech zúčastněných orgánů, ale její uložení jeví se naprosto nutným, má-li býti účelu zákona dosaženo.

Novou stylisací odst. 2 téhož paragrafu ujasňuje se jednak povinnost obcí, jednak, pokud jde o t. zv. cesty vicinální v zemích Slovenské a Podkarpatoruské, ukládá se povinnost opatření a udržování dopravních značek okresům. Opatření toto je účelné vzhledem k tomu, že vicinální výbory opatřovaly by obtížněji potřebné prostředky, i vzhledem k tomu, že připravovaným silniční zákonem mají býti tyto vicinální cesty přeměněny na silnice okresní.

V odst. 4 vynechána poslední část, poněvadž na opatření pro případ nesplnění povinnosti podle odst. 2 stačí ustanovení zákona organisačního, zejména pak vlád. nař. č. 8/1928 o správním řízení.

V §u 2, odst. 1 vložena přesnější definice skutkové podstaty přestupků, na které se tu stanoví trestní sankce. K odst. 1 se organicky připojuje v odst. 2 po jisté změně ustanovení o náhradě škody, způsobené pachatelem, kteréžto ustanovení tvořilo ve vládním návrhu odst. 4.

V §u 5, odst. 1 stanoví se účinnost zákona dnem vyhlášení. Stalo se tak jen v zájmu urychleného provedení.

Výbor uvažoval také o tom, aby bylo zajištěno dosažení účelu dopravních značek, zejména aby značky tyto nebyly zakrývány jinými předměty, zvláště různými reklamami. Došel k přesvědčení, že ustanovení §u 1, odst. 3 dostačí k tomu, aby bylo tohoto účelu dosaženo. Za nemovitosti při veřejných silnicích a cestách nepovažují se jen nemovitosti bezprostředně přiléhající k silnici, cestě, ulici nebo náměstí, nýbrž i nemovitosti ležící za pozemky přilehlými, pokud toho vyžaduje dosažení účelu dopravních značek.

Za pouhé omezení vlastnického práva, záležejícího v povinnosti trpěti dopravní značky na nemovitosti, nepřísluší jejímu majiteli žádné odškodnění. Pokud by však byla způsobena škoda při postavení a udržování značek, má majitel nemovitosti nárok na její náhradu. Výbor předpokládá, že při výkonech těchto prací bude úzkostlivě dbáno, aby škoda vůbec nevznikla, příp. aby byla co nejmenší. Předpokládá se také, že o výši škody a její náhradě dojde pravidelně k dohodě, takže úřady budou rozhodovati o nich jen výjimečně.

Ústavně právní výbor doporučuje proto posl. sněmovně, aby přijala tuto osnovu zákona ve znění, jak bylo usneseno ve výboru techn. dopravním. (Souhlas.)

Místopředseda dr Markovič (zvoní): Dávam slovo ďalšímu zpravodaji, za výbor rozpočtový, p. posl. Michálkovi.

Zpravodaj posl. Michálek: Slavná sněmovno!

Projednávaná osnova zákona o. dopravních značkách pro silniční dopravu je integrující součástkou připravovaného silničního zákona, který se bohužel ještě nemohl státi předmětem ústavního projednání z důvodů organisačních a také z důvodů rozpočtových. Bylo proto nutno v zájmu přizpůsobení se našemu zahraničí a státům s význačným automobilovým provozem vyrovnati se aspoň v tom směru, aby i u nás provedeno bylo bezpečnostní a orientační značkování pro dopravu vůbec. Značné rozšíření cizineckého ruchu do Československé republiky, které se neděje pouze dálkovou dopravou železniční, nýbrž z valné části také automobily, nutí nás, aby umožněna byla náležitá orientace nejen pro dopravu vnitřní, ale zvláště také cizincům a usnadněn tak náš styk se zahraničím v tomto úseku.

Urychlené projednání predložené osnovy zákona je velmi důležité a nutné už také z toho důvodu, že všechny okolní státy, mimo východních, tato opatření již provedly, a nelze proto provedení dopravních značek jednotného typu nadále odkládati.

Jde nám o zájem ciziny na našich přírodních krásách, jakož i o propagaci lázeňského ruchu a lázeňských zřídel světového významu, a je proto naší povinností přizpůsobit se i v tomto směru a učinit opatření, jež mají sloužiti zvýšenému zájmu o Československou republiku. Podstatné rozšíření automobilové dopravy nejen domácí, nýbrž i ze zahraničí podmiňuje vedle umisťování značek orientačních také přesné značkování bezpečnostní, aby při zvýšeném provozu nedocházelo ke stížnostem.

Chybou u nás bylo, že jsme hledali vinu provozního poklesu čsl. státních drah v rozmáhajícím se provozu automobilismu a že právě na tomto hospodářském úseku bylo chybně postupováno. Význam dopravy železniční nesmí býti podceňován ani se stanoviska hospodářského, tím méně vojenského, a musí se drahám přiznat jejich význam všeobecné prospěšnosti všemu občanstvu. To však nemělo a nesmí býti příčinou a důvodem k tomu, abychom ustrnuli a nepřizpůsobili se novým, modernějším způsobům dopravy. Silnice v moderním státě staly se nejdůležitějšími tepnami hospodářského života. a je proto nutno, aby jich vybudování, udržování a úpravě věnována byla pozornost, které si právem zaslouží.