Místopředseda Vávra (zvoní): Dále je ke slovu přihlášen pan posl. dr Hodina. Dávám mu slovo.

Posl. dr Hodina (německy): Slavná sněmovno!

V jednom českém listě četl jsem dnes tuto otázku: Quo vadis Austria? Švehlovo slovo, "nejdůležitější státní problém, otázka Němců ve státě, není vyřešen", a vůbec nikdo se o tento problém ještě nepokouší. Proto by bylo pro český tisk zdravější, aby nemluvil o nějakém "quo vadis Austria", nýbrž raději o "quo vadis Čechoslovakia". Není přece už vůbec potřebí mluviti ještě o "quo vadis Austria", protože Rakušané už přece našli svůj domov. Dosavadní metody, jichž bylo v československém státě používáno, aby zde kdysi slavnostně oznamovaná locarnská smlouva byla přenesena i do Československé republiky, nevyhovují. Mluví se o demokracii a dělá se demagogie nebo se při nejmenším demagogie trpí. Žasneme, že stále znovu slyšíme o dobré vůli, že však dobrou vůli pro tak vážný problém nemůžeme vůbec nalézti. Předseda vlády Hodža říká ve svých výkladech ve vládním prohlášení "hledáme mír". Až na malé výjimky propuká smečka pražských večerníků ve vzteklé vytí! Ne, ne, nikoliv mír! Válku, válku a zase válku! Výchova pražského pouličního tisku paní Zeminovou jako nejvyšší lovčí přináší skvělé ovoce. "Musíme Němce dále pronásledovati", zní heslo pro tisk, a nyní se pouští jed jako ze džberu do štvavého tisku. Lidu se přece musí stále znovu stavět před oči německý nepřítel, musí býti udržován ve stálém strachu před vypuknutím války, aby se někdy nedostal do pokušení, nahlédnouti do státního a národního hospodářství, zda se tam vše děje po právu. Aby státní a národní hospodářství mohlo býti jednou podrobně prohlédnuto nebo ještě lépe osvětleno muži, kteří o tom stále jen plnými ústy hovoří, k tomu potřebuje lid klidu, a proto klid nesmí nastati. Kdyby nastal klid, mohl by mnohý státní a národní hospodář přijíti náhle na myšlenku útěku, a proto to štvaní a zase štvaní proti Němcům. (Posl. Bátková-Žáčková: To není pravda!) Jest tu otázka "quo vadis Čechoslovakia" na místě nebo ne? (Posl. Uhlíř: Na místě je otázka, quo vadis sudetskoněmecká strano.) Hned, pane kol. Uhlíři. (Posl. Uhlíř: Na tu otázku odpovězte!) Dostanete hned odpověď. Chci se jen trochu poohlédnouti po venkově a podívati se na zemědělství. Ministr dr Zadina řekl teprve v neděli při projevu, "že si Němci nemohou již naříkati, neboť jsme jim dali vše v oboru hospodářském, kulturním i národnostním". Jak to tu tedy vypadá? Právě v těchto dnech vzpomínáme my, němečtí družstevníci, 50letého výročí úmrtí otce Raiffeisena, muže, který nás, Němce a také Čechy vyzval ke svépomoci, zvláště pokud jde o zemědělství. Ke svépomoci zemědělským družstevnictvím 50 a ještě více let práce jest na tomto poli již za námi a zemědělské družstevnictví dopracovalo se ve své věcnosti uznání. Zemědělské družstevnictví v Československu jest uznáváno i za hranicemi státu, ale metody, které se tam nyní zahnízdily, způsobují obavy do budoucna, že se cítíme zdánlivě nuceni, zavésti nyní konečně do této věcné svépomocné práce metody, jež jsme v tomto svépomocném družstevnictví potírali, protože to byly metody židovské, metody židovského handlíře, který přece nechtěl dopustiti, aby sedlák dostal to, co mu patřilo, který za tím účelem ve všem štval dělníka jako typického zástupce spotřebitelů proti sedlákům, jen aby si potom v boji těchto obou skupin mohl odnésti z tvoření a z práce obou stran užitek a bohatství pro sebe.

Dospěli jsme na př. v oboru obilního hospodářství v moravském německém ústředním svazu tak daleko, že dnes ve svých družstvech hospodaříme s 94% Němci zasetého obilí. Co se děje na české straně? Vidíme divoký konkurenční boj. Vedle skladiště, jež existuje již léta, staví se ve vzdálenosti 100 kroků druhé skladiště, a konkurence se dá divoce do díla. Tu se ceny obilí přes pevné ceny přeplácejí, ceny umělého hnojiva a krmiva se podbízejí, jen aby tím vznikl v těchto tak solidně ve službě zemědělství pracujících družstvech nepokoj a aby v tomto neklidu snad byl získán tu a tam nějaký politický prospěch. Mohli jsme to zažíti v Potštátě, že jeden ze správců takového skladiště chodí po německých vesnicích, tam začne platiti pivo, víno, kořalku, aby naverboval lidi jako členy do své české mlékárny, do své pokladny nebo do svého českého skladiště. Ano, béřou-li se na pomoc takové metody, které neodpovídají svépomoci, pak je lehce možno, že se někdy tu a tam dostane takový svaz do takových nesnází, jak jsme toho byli svědky zde v Čechách, že se Svaz dostal náhle do takové zaviněné nouze, že by byl stát měl povinnost zasáhnouti, a místo, aby byl učiněn pořádek, který jinak všude revise vyžaduje, nedbal Svaz revisní činnosti a požadavků revisorů, poněvadž se na politickém poli provedla sanace velmi rychle a jako uznání za práci v rozpočtovém výboru mohlo se pro Svaz odnésti 38 milionů jako sanační výpomoc. (Výkřiky posl. Danihela.). Možná, neboť se již velmi požadují německé úspory, nechce se již dovoliti, abychom je sami spravovali, nýbrž mají být podřízeny správě Čechů. Neboť toto se požaduje, jak vyplývá z chování různých českých organisací, z chování vlády při našem organisování střádalství a jinakých zemědělských potřeb v německých obcích na Slovensku. Nikdo se o ty lidi tam nestaral. Nejmenší procento při půjčce ve vesnici, obývané z jedné třetiny Němci, činilo 9 %, ale našli jsme i 12, 14 a 17 a jako nejvyšší úroky 24%. Tu dostal žid ještě 3 % za sprostředkování. S tejné poměry nalézáme v německých osadách na Slovensku. Co bylo nutnějšího než zříditi tam německé pokladny a tyto německé pokladny podříditi německému revisnímu svazu, který pak převzal opatrování a vedení těchto pokladen. Nikoliv, nesmějí býti včleněny do německého revisního svazu, musí patřiti ke svazu, který je lidu cizí, ke svazu slovenskému. Asi se věří, že již nedokážeme, abychom si opatrovali sami své svépomocné organisace na poli střádalství. Toho není dosti!

Pan ministr zemědělství nám oznámil zřízení zemědělských komor, t. j. dosavadní rozdělení zemědělských rad v Čechách, na Moravě a ve Slezsku se zruší a vše se sjednotí v zemědělských komorách. Nyní má konečně padnouti poslední pole, které můžeme ještě autonomně spravovati a opatrovati, v době, v níž se na účet 18. února tak rádo a tolik mluví o uzavření míru, o uspokojení německého lidu zde ve státě. Dovolávám se slov zemřelého dr Kramáře, který kdysi při podobném jednání řekl: "Kam to chcete sáhnouti? Sáhnouti dnes na něco, nač jste se neodvážili sáhnouti v době revoluční, je vyloučeno." Opakuji, je vyloučeno, aby se sáhlo na poslední držebnost autonomní správy - na rozdělení zemědělských rad, trvá-li se na tom, aby se vážně přistoupilo k uspokojení německého lidu ve státě. (Předsednictví převzal místopředseda Langr.) Nehledě vůbec k tomu, že tu je mimořádné zatížení, které sedláci rozhodně nemohou nésti, poněvadž je jim bez toho sotva možno, aby zaplatili břemena, jež jsou nuceni již nésti, a daně, které letos vykáží mimořádné zvýšení.

Chtěl bych v té věci varovati, aby při celé této věci se zemědělskými komorami snad nevznikla podobná kocovina, jak ji dnes vidíme při zemědělském vyrovnání. Měli jsme na konci roku 1936 na 180.000 hospodářství zralých k exekuci. Působí zvláštním dojmem, že se pak veliký úspěch zemědělského vyrovnání vytrubuje mezi lid. Tu by se mělo míti za to, že tito lidé nebo ostatní majitelé, kteří se dostali do blízkosti takových ztrát, mají hromadnou touhu požadovati dobrodiní a prospěch zemědělského vyrovnání. Jaký div, že přese všechno velebení velkých úspěchů v zájmu německých sedláků, jak se to tenkrát jmenovalo, zvláště se strany Čechů, Slováků a Němců, jakož i ostatních národností, bylo jen 16.000 přihlášených, protože velké množství bez toho počítalo s tím, že vyrovnání, tak jak bylo vytvořeno, je pro německé hospodářství vůbec nemožné. Vidíme také výsledek 16.000 přihlášených. Dohromady jich bylo povoleno 1.300 a doufám, že pan ministr zemědělství bude tak laskav a odpoví na moji otázku ze zemědělského výboru, když jsem ho prosil, aby nám sdělil, kolik majitelů zbytkových statků je mezi těmito povolenými vyrovnáními. Myslím, že už z toho nezbude mnoho pro malé a střední majitele. Protože byl úspěch zemědělského vyrovnání tak skvělý, musil být ihned připraven nový malý zákon. Aby prý bylo umožněno vyrovnání, musí býti vytvořen zákon o zřízení zemědělského pomocného fondu. V tomto návrhu na zemědělský pomocný fond byla věta, kterou s české strany zapomněli včas odstraniti. Tato věta je vlastně v každém zákoně a kdyby se to mohlo nějak pro Němce dobře projeviti, tu se té věty použije a podle toho se jedná. Za ustanovením, jak jest tento zemědělský fond materiálně dotován, jest toto: Není zákonného nároku na po dělení z fondu. (Posl. Danihel [německy]:. To není jen pro Němce!) Co to znamená? Pan správce fondu má pak možnost: Chce-li, ano, a nechce-li, ne. Opakuji, tato věta byla vlastně ve všech zákonech. Účinek této věty jsme zažili prakticky všude: Pro Čechy ano, pro Němce ne. Pro nás, Němce, se tu objevilo něco, co nás učinilo trochu více nedůvěřivými. Chybí nám víra a důvěra, abychom mohli takovým fondům, není-li zákonného nároku na pří děl z fondu, přikládati víry. Pánové, kdysi řekl předseda vlády Švehla, s kterým jsme jednali o německo-českých poměrech a řešení těchto otázek: To největší ze všeho, co zde jest mezi našimi oběma národnostmi, jsou jednak maličkosti, z nichž se udělaly velmi špičaté, ostré kůly, které byly do vašeho národnostního ústrojí vraženy. Velkých otázek by nebylo tak mnoho, ale dříve, než se přistoupí k velkým otázkám mezi oběma národnostmi, dřív než se přistoupí k trvalému uspokojení, musí býti k tomu národnosti připraveny odstraněním těchto maličkostí, těchto kousavých, ostrých a špičatých věcí. Teprve, až se cesta urovná, vyroste důvěra a pak budou moci státně odpovědní činitelé přistoupiti k práci na uspokojení a vyrovnání. Nazýval to samozřejmostmi, k jejichž odstranění není třeba zákona ani nařízení, k jejichž odstranění tu musí býti jen dobrá vůle, a tu, říkal předseda vlády Švehla, dobrou vůli přináším s sebou.

Jest přece známo, jak se stavěl k problému, když ho kladl jako první, jako jeden z nejdůležitějších problémů: k řešení německých otázek Československa, k jejichž rozřešení by tu musila býti právě důvěra a dobrá vůle. (Posl. Kut: Škoda, že ten Švehla neslyšel Franka mluvit!) Ale proto to přece můžete vy slyšeti. Bylo možná nutno, abyste to slyšel, abyste konečně projevil dobrou vůli. (Potlesk poslanců strany sudetskoněmecké.) Tato dobrá vůle chybí ještě dnes. Byla projevena s naší strany. Náš vůdce Konrád Henlein dal k disposici celou pracovní sílu sudetskoněmeckého sjednocení, ale byla odmítnuta. Chce a musí se zase dále pokračovat ve štvaní. S bičem v ruce se dá tak mnohé jinak provésti, jinak říci, než je tomu ve skutečnosti. Nechce se, neboť by musel ve skutečnosti zmizeti s povrchu mnohý, který přece kryje své dosavadní postavení jen kvalifikací ve štvaní. Věc je tak daleko, že se nečiní přítrž vnášení štvaní mezi státní úředníky. Naopak, právě výkonný orgán, administrativa, o níž také již mluvil předseda vlády Hodža, má na tom přímo zájem. Zakoušíme takový vliv od t. zv. jednotářů proti naší německé národnosti, když se státních úředníků zneužívá k tomu, aby již nepracovali v zájmu státu, nýbrž v zájmu jedné nebo druhé strany.

Přímo skvělý příklad pro to, jak to lze udělati tak nebo onak, poskytuje nám nyní šílené neštěstí slintavky a kulhavky, která se stále víc a více šíří. Kulhavka vypukla v Horním Slezsku v Německu. Okres broumovský, který na své hranici s německým státem byl od tehdejšího místa nákazy vzdálen ještě 60 km, byl uzavřen pro všechnu shromažďovací činnost a co ještě jinak bylo možno a to z důvodu, že je možnost rozšíření slintavky a kulhavky, ačkoliv v celém okresu samotném ještě žádná nehrozila. A podívejte se, pánové! Protože německá soc. demokracie ve Štětí chtěla v neděli konati ještě ples, proto nesmělo být nařízeno uzavření, přesto, že úředně bylo známo, že kulhavka se tam vyskytovala již 5 dní. Snad je to vládní úspěch, v žádném případě však nikoliv způsob, jak se má spravedlivě jednati se všemi stranami.

A ještě hezčí obraz, jak to ve vsích venku vypadá, dává nám případ jistého Dohnala, dělníka z Vratěnína, který přímo typicky ukazuje, která vůle již převládá, aby se ukázalo na mír a uspokojení lidu, o němž se tak rádo za hranicemi hovoří; že už se nedá nic spraviti, že je všechno v pořádku, že se Němcům dalo vše, atd. To ukazuje Dohnalův případ. Dohnal, sirotek, odchází ze své české obce, protože hladoví a nikdo mu nepomáhá. Přijme ho německý sedlák, u něho vyrůstá, chodí u něho do školy, pracuje u něho, ožení se s německou dívkou. Narodí se děti. Provede rekursní cestou při sčítání lidu v roce 1921 a 1930 příslušnost k německé národnosti, ke které se zatím přiklonil. Děti chodí již tři roky do německé obecné školy, když tu náhle dostane v prosinci 1936 nařízení, aby posílal své děti ihned do české školy, protože je Čech. Německá správa školy ve Vratěníně dostane rozkaz, aby děti ze školy vyloučila a aby je již pod osobní odpovědností německého řídícího učitele do německé školy nepřijala. Podá proti tomu rekurs. Jest potrestán 700 až 800 Kč, sedmkrát jest potrestán vězením. Pan majitel zbytkového statku a předseda Národní jednoty Stejskal nalézá východisko: "vyvlastníme" mu děti - tento výraz pochází snad ještě od neblahé pozemkové reformy - pošleme mu jeho děti do jeho domovské obce a tam pak musí choditi do české školy. Vážení pánové! Toho není ještě dosti! Ten muž je do školy neposílá a ony do školy nejdou, protože se mu v tom brání. Tu se jde k poručenskému soudu a na muže se podá žaloba, že se o své děti nestará, že nemůže zajistiti jejich výchovu. Muž jest soudní cestou zbaven svých otcovských práv, jest ustanoven z úřední moci poručníkem svých dětí a postaven pod dozor okresní péče o mládež. Vrchnoporučenský dozor vede správkyně české menšinové školy. Nyní mu má býti odňato ještě právo poručenské, a 3 děti mají pak býti konečně na přání pana majitele zbytkového statku Stejskala německé národnosti uloupeny a přivedeny národnosti české.

Pánové, takových problémů a takových jednotlivých případů nepotřebujeme mnoho, o tom nepotřebuje náš lid mnoho slyšeti, vidíme-li, s jakým násilím se taková řešení provádějí. Problém smíšeného manželství a dětí z těchto smíšených manželství pocházejících musí být konečně vyřešen. Jest to palčivý a důležitý problém. Každá národnost se také má ujmouti smíšených manželství. Řešení jest jediné a možné jedině tak, že se rodičům, tedy oběma rodičům, pocházejícím z různých národností, zachová a ponechá rodičovské právo a že mají určiti, k jaké národnosti se jejich dítě má přikloniti, nebo k jaké národnosti bude svými rodiči vedeno. Má to býti vždy ta národnost, ke které náleží morálně silnější díl a to může býti z 50% také německý díl. Nesmí se státi, že morálně silnějším má býti vždy jedině díl český a že každé smíšené manželství musí připadnouti jen ve prospěch českého dílu, že tedy děti ze všech smíšených manželství mají vždy zase připadnouti české národnosti. Paragraf malého školského zákona, který pojednává o určování národnosti, ukazuje přece, jak byl vytvořen. Jest to kaučuk, který se dá zpracovati jak je libo. "Národnost dětí se určuje podle národnosti živitele rodiny nebo podle mateřštiny", tedy podle toho platí to, co jest právě české. Je-li živitel rodiny Čech - pak platí on, je-li mateřštinou řeč česká, bude platit tato. Máme na Moravě lex Perek, podle něhož si může jedna národnostní skupina vyžádati zpět děti své národnosti ze školy druhé národnostní skupiny.

Tu nalézáte, vážení pánové, zase spravedlnost jak v hospodářském, tak i v kulturním a národnostním životě. Zatím co při reklamacích německých dětí z českých škol děti pokud možno škole odrostou, jsou taková rozhodnutí, jsou-li reklamována českou stranou, vyřizována během 14 dnů, tří týdnů, a stále jen ve prospěch Čechů. V době uspokojení používá se takových metod, že se lidem, kteří právem jako každý jiný brání svou národnost, ukládají takové tresty, že se tak stíhají a tak trýzní. (Místopředseda Langr zvoní.)

Řečnická lhůta bohužel uplynula, musím skončiti. Máme v oboru, o kterém jednají obě osnovy, o nichž se má hlasovati, ještě řadu nutných doplňků, zvláště však rozřešiti otázku, jakým způsobem se může pomoci zemědělství jako takovému, zadluženému zemědělci, jemuž vznikají škody z přirozeného tlaku, z vlivu nutných skutečností, jako z živelních pohrom a pod. Metody, jichž se užívalo dosud, nejsou s to, aby zemědělci pomohly.

Zažili jsme kdysi útěk kapitálu do ciziny. Peníze se zase vrátily, zvláště při velké amnestii, jež byla vyhlášena při vypsání půjčky na obranu státu. Tu se vrátily miliony a miliony, a lidé, kteří kdysi okradli stát na daních, pořídili si nyní čerstvé, pěkné a nové občanské roucho a ukazují, co náhle pro stát činí. Při tom dělají nejlepší obchod, neboť v cizině platí 3% poplatek za uschování, zde dostanou 5% úroků. Dodatečné daně byly prominuty, ale především byly prominuty také těžké daňové tresty. Člověk nyní konečně něco udělal! A neudělal nic jiného, než že znovu podkopal morálku, vlastně nemorálku pro nositele a plátce daní.

Proto: Hledejte jiné prostředky! Zemědělci se může pomoci jen tak, poskytne-li se tomu, u něhož to poměry připouštějí, u něhož toho poměry vyžadují, zcela levný úvěr, možno-li úvěr bezúročný, aby mohl úroků použíti nebo dáti je jako první úmorovou splátku. Jen takto stane se zemědělec pánem svých dluhů, jen takto stane se zemědělec zase placení schopným spotřebitelem, který pak pomůže svým nákupem ostatní výrobě i ostatním výdělečně činným, kteří také nejsou v růžové situaci, aby jejich výrobky, pokud jde o vnitrozemí, mohly býti ještě odbyty. Proto nedívati se tolik za hranice, nýbrž udělati jednou úplný pořádek zde doma a přemýšleti, zda poměry nedospěly a nedozrály tak, že otázka Quo vadis Čechoslovakia? má již dobře své oprávnění. (Potlesk poslanců strany sudetskoněmecké).

Místopředseda Langr (zvoní): Ke slovu není již nikdo přihlášen, rozprava jest skončena.

Dávám slovo k doslovu nejprve zpravodaji výboru zemědělského, p. posl. dr inž. Fulíkovi, a to o obou odstavcích pořadu.

Zpravodaj posl. dr inž. Fulík: Slavná sněmovno!

Pokud se řeči jednotlivých pánů poslanců vztahovaly k předloženým osnovám zákonů tisky 1262 a 1263, mohu prohlásiti, že ani jeden projev nebyl do té míry podstatný, aby změnil názor zemědělského výboru posl. sněmovny, a že také nedošlo nižádných písemných pozměňovacích návrhů. Na základě toho si dovoluji slavné posl. sněmovně navrhnouti, aby obě osnovy zákonů jak tisk 1262, tak i tisk 1263, byly přijaty tak, jak je zemědělský výbor posl. sněmovně doporučuje, to jest beze změny. (Souhlas.)

Místopředseda Langr (zvoní): Dávám slovo k doslovu o obou odstavcích zpravodaji výboru ústavně-právního, p. posl. dr Suchému.

Zpravodaj posl. dr Suchý: Vzdávám se slova.

Místopředseda Langr (zvoní): Pan zpravodaj posl. dr Suchý vzdává se slova.

Vykonáme nyní oddělené hlasování o každé ze společně projednávaných osnov a budeme hlasovati nejprve o odst. 1 pořadu.

Sněmovna je způsobilá se usnášeti.

Ad 1. Hlasování o osnově zákona o úlevách při splácení pohledávek za některými zemědělci (tisk 1262).

Zpravodajem výboru zemědělského jest p. posl. dr inž. Fulík, zpravodajem výboru ústavně-právního p. posl. dr Suchý.

Osnova zákona má dva články, nadpis a úvodní formuli.

Poněvadž není pozměňovacích návrhů, dám o celé osnově hlasovati najednou podle zprávy výborové. (Námitky nebyly.)

Námitek není.

Kdo tedy souhlasí s celou osnovou zákona, to jest s jejími dvěma články, nadpisem a úvodní formulí podle zprávy výborové, nechť pozvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Tím posl. sněmovna přijala tuto osnovu zákona podle zprávy výborové ve čtení prvém.

Předsednictvo se usneslo podle §u 54, odst. 1 jedn. řádu, aby o této osnově bylo čtení druhé provedeno v téže schůzi.

Přistoupíme tedy ke čtení druhému.

Ad 1. Druhé čtení osnovy zákona o úlevách při splácení pohledávek za některými zemědělci (tisk 1262).

Jsou nějaké návrhy oprav nebo změn textových?

Zpravodaj posl. dr inž. Fulík: Nejsou.

Zpravodaj posl. dr Suchý: Ne.

Místopředseda Langr (zvoní): Není žádných.

Kdo ve druhém čtení souhlasí s osnovou zákona tak, jak ji poslanecká sněmovna přijala ve čtení prvém, nechť pozvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Tím posl. sněmovna přijala tuto osnovu zákona také ve čtení druhém.

Tím vyřízen jest 1. odstavec pořadu.