Československou národní jednotu, t. j. uvědomění
Čechů a Slováků, že politicky,
národně, kulturně a hospodářsky
patří nerozlučně dohromady, považujeme
nejenom my, naše strana, nýbrž podle našeho
vědomí všechny státotvorné strany
tohoto státu za základ existence a budoucnosti naší
republiky. (Výborně!)
Velkou politickou práci, kterou koná dr Dérer
na Slovensku, ocenila a schválila naše strana a její
odpovědní činitelé již mnohokrát.
(Různé výkřiky.) Není
to práce stranická, jak zde říkal
pan dr Tiso, nýbrž státní, a
odmítáme, co zde ve středu vyhlásil
o této práci dr Tiso, že tak, jak mluví
dr Dérer, nemluví odpovědný
ministr, ale fanatický a předpojatý straník.
Kdo hlásá československou národní
jednotu a kdo varuje před zhoubnými následky
politické autonomie Slovenska, nekoná práci
stranickou, nýbrž práci pro národ a
stát. (Potlesk. - Výkřiky posl.
Čavojského.) Jsou to ostatně zásady,
s nimiž se ztotožňují všichni odpovědní
činitelé tohoto státu, čemuž
dali výraz při různých příležitostech.
Jak jsem již uvedl, naše strana se opětovně
ztotožnila se stanoviskem dr Dérera, a jestliže
p. dr Tiso na moje prohlášení připomněl,
že tomu nevěří, tak mu mohu říci,
že to bylo prohlášeno představenstvem
naší strany, prohlásil to předseda strany
Hampl několikráte a posledně na velké
manifestaci strany v Praze dne 18. t. m. za frenetického
potlesku všech přítomných. Prohlášeno
to bylo včera ve společné schůzi poslaneckého
a senátorského klubu naší strany, kde
jsem byl pověřen, abych jménem celé
naší parlamentní delegace zde prohlásil,
že stojíme za dr Dérerem a za jeho politikou,
že ji schvalujeme a podle ní se řídíme,
poněvadž je to politika vyvěrající
z našeho přesvědčení a vůbec
z přesvědčení každého
Čecha a Slováka, starostlivého o naši
republiku. Odmítáme demagogický pokus dr
Tiso, chtít vzbudit v některých kruzích
veřejnosti dojem, jako by tomu tak nebylo.
Pan dr Tiso se dopustil další neslušnosti
tím, že zde prohlásil, že dr Dérer
bojuje proti ľudáckému rozvratnictví
proto, že se chce udržet na svém odpovědném
místě. Každý, kdo zná dr Dérera,
jeho velkou skromnost, každý, kdo ví, jaký
je to člověk ryzího charakteru, čistý,
nenáročný (Potlesk.), musí
odmítnouti tuto hanebnou pomluvu, která zde byla
přednesena. Dr Dérer i kdyby nebyl ministrem,
i kdyby nebyl poslancem, zůstane velmi silnou osobností
současného Slovenska a našeho státu.
(Výborně!)
Řeč pana dr Tiso nebyla vůbec způsobilá,
aby vzbudila nějakou zvláštní důvěru
ke slovenské ľudové straně. Žijeme
ve velmi vážné době a proto by řečník
strany, která se považuje za schopnou k účasti
ve vládě republiky, měl svá slova
lépe uvážit, zvláště když
jde o býv. ministra republiky. Je jistě potěšitelné,
že dr Tiso utíká už od svého
nešťastného výroku, jehož autorem
je však vyšší autorita jeho strany, že
totiž autonomie Slovenska třeba vydobýt i za
cenu republiky. Tento výraz, jehož smysl, soudím,
je úplně jasný, natropil velmi mnoho zla
za hranicemi, nesmírně poškodil státní
zájmy a otrávil značně určitou
část loyálního slovenského
lidu. Nebyl to žádný socialista nebo marxista,
ale byl to ligistický poslanec pan Kut, jinak ľudáckým
politikům hodně nakloněný, který
ve své zprávě o varšavské cestě
s politováním konstatuje zhoubné účinky
některých politických činitelů
slovenských, kteří udržují kontakt
s polskými kruhy a svým - podle Kuta nevědomky
dobromyslným - informováním a zdůrazňováním
protičeských protiv škodí věci
našeho státu a posilňují proti našemu
státu namířenou politiku určitých
politických kruhů. (Slyšte!) Dr Dérer
označil takové politické působení
velmi ostrými výrazy, ale táži se: není
to, co posl. Kut sdělil české veřejnosti,
potvrzením a ospravedlněním ostré
kritiky Dérerovy? Je to politicky moudré,
když se o československé jednotě hovoří
takovým způsobem, jako to zde učinil dr Tiso?
To je řeč odpovědného politika v těžkých
dobách státu? Tím se slouží slovenské
věci?
Chápeme, že je v lůně slovenské
ľudové strany určitá konkurence a konkurenční
boj pro budoucí vůdcovství. Chápeme,
že pan dr Tiso byl ovlivněn i tímto
momentem. (Posl. Čavojský: Dr Tiso bol ovlivnený
programom našej strany!) Ale nechápeme, jak může
býti tento moment rozhodujícím v tak vážné
chvíli. Když p. dr Tiso považoval za nutné,
aby opravil svůj nešťastný výrok
"i za cenu republiky", z těchže důvodů
neměl a nesměl tak mluvit o československé
národní jednotě, jako to zde učinil
ve středu. (Výkřiky posl. Čavojského.)
Věc československé národní
jednoty není jen základní otázkou
našeho státu, ale je tak stará, jak dlouho
žijí už Slováci a Češi vedle
sebe. (Výkřiky posl. Čavojského.)
Bez ní bychom dnes neměli svého státu.
Odmítáme co nejrozhodněji výroky p.
dr Tiso, že československá národní
jednota je výmyslem. Pan dr Tiso podával
tu historický výklad o snažení Slováků.
Tyto výklady jsou velmi ovlivňovány nazíráním,
jemuž pan dr Tiso kdysi podléhal. Kdo ještě
i po státním převratě v čistě
slovenském městě byl členem maďarské
národní rady, měl by si při historických
výkladech a vůbec při posuzování
minulého slovenského života ukládati
určitou reservu. Slováci, kteří nepodléhali
ani hungarismu, ani maďarismu, ovšem vidí věci
jinak, tak jako vždy byly, a ne, jak je maďarisace chtěla
vtlouci do hlav Slováků. A z tohoto vlivu se pan
dr Tiso ani dodnes nemohl úplně vysvobodit,
jinak by bylo nepochopitelné, jak by mohl hovořit
o československé národní jednotě
jako o vymyšlenině. (Posl. Čavojský:
Dr Tiso nehovoril nič nového, to dávno pred
ňom hovoril Hlinka, a Hlinka nebol Maďaronem!) Hned
vám řeknu, budu vám citovat, co hovořil
Hlinka.
Tato myšlenka žila vždy nejen u nás v historických
zemích, nýbrž i na Slovensku. Skoro tisíciletá
jednotnost literárního, biblického, církevního
jazyka Čechů a Slováků, a to jak katolíků,
tak i evangelíků, je nesporným dokladem národní
jednoty.
Když pan dr Tiso hovořil o historii (Posl.
Čavojský: Slovenští zemani psali svojho
času i latinsky, a predsa nemôžete riecť,
že to bol latinský národ!), tak mu připomenu,
že prvé ozbrojené povstání Slováků
proti Uhersku r. 1848 bylo zahájeno slovy proklamace Štúra,
Hurbana ... (Hluk.)
Předseda (zvoní): Prosím o
klid.
Posl. Tymeš (pokračuje): ... a Hodži
ze září r. 1848 za Národní
slovenskou radu (čte): "Jeden národ
jsme my, vy tam synové České země,
vy ze sousední Moravy a vy slovenští synové
od břehů Váhu, Hronu i Dunaje. Jedna řeč
se po těchto krajinách ozývá".
Když r. 1908 stál Andrej Hlinka před
maďarskou porotou v Bratislavě, prohlásil slavnostně:
"Nás Čechov a Slovákov nemusí
spájať nikto, lebo nás spojila príroda,
sme jeden národ, jedna reč, jedna kultúra."
(Výkřiky.)
Předseda (zvoní): Prosím o
klid.
Posl. Tymeš (pokračuje): Největší
Slovák všech dob generál Milan Rastislav Štefánik
takto formuloval československou národní
jednotu: "Česi sú česky hovoriací
Slováci a Slováci sú slovensky hovoriací
Česi". A ani zakladatel moderního slovenského
nacionalismu Ludevít Štúr neměl v úmyslu
rušit a trhat národní jednotu Čechů
a Slováků. Své dílo, jímž
odůvodňoval literární odluku, založil
r. 1846 na thesi, kterou sám takto vyslovil: "Budú
si daktorí aj to mysleť, že sa od Čechov
odtrhnuť chceme, ale zachovej nás Boh od odtrhnutia.
Kto sa teraz od bratov svojich trhá, padne pod najťažšiu
odpoveď pred národom naším." Protože
tehdy žádné státní jednoty Čechů
a Slováků ještě nebylo, Štúr
chtěl přirozeně protestovat proti tomu, aby
někdo národně trhal Slováky a Čechy.
To bylo v dobách revolučního kvasu a přerodu
národů minulého století. Tehdy jsme
neměli svého -státu a jak Štúr
varoval před národní roztržkou. Dnes
máme svůj stát, avšak jsou vážné
mraky nad ním a ze zahraničí hrozí
nebezpečí. Dnes platí slova Štúrova:
"Kto sa teraz od bratov svojích trhá, padne
pod najťažšiu odpoveď národa."
Toto je hlas slovenské historie. Toto hlásají
všichni československy orientovaní Slováci
a tento hlas neohroženě propaguje dr Dérer.
To je práce podle starých slovenských tradic,
práce pro Slovensko, práce pro československý
stát. To je politika, kterou tak důrazně
požadoval dřívější předseda
vlády Malypetr, když v říjnu
1933 prohlásil ve své velké řeči
v parlamentě: "Přišel čas, kdy
každý občan tohoto státu má povinnost
mužně a jasně doznat, je-li pro tento stát
či ne. Dodávám" - řekl Malypetr
- "že totéž platí o jasném
přiznání obou větví československého
národa ke státní a národní
jednotě."
Odmítáme demagogii ľudové strany s t.
zv. pittsburghskou dohodou. I zde je naše strana plně
za dr Dérerem tak, jako Dérerovo stanovisko
v této věci schvaluje každý rozumně
smýšlející Čech a Slovák.
Nemáme nic proti tomu, když slovenská ľudová
strana agituje tím, aby to, co bylo stanoveno v t. zv.
pittsburghské dohodě, bylo provedeno ve veřejném
životě slovenském. Nikdo nemá ani nejmenší
námitky proti tomu, aby státní správa
na Slovensku byla slovenská, aby soudy byly slovenské,
aby školy byly slovenské. Víme velmi dobře,
že všecky tyto požadavky jsou v největší
míře už provedeny. Víme tolik, že
na Slovensku je kromě menšinového školství
maďarského, rusínského a německého
jenom školství slovenské. Víme, že
tam není jediné české školy,
že tam není jediné české školní
třídy a že vyučovacím jazykem
je slovenština. Slovenština je i státním
jazykem, v ní se úřaduje a soudí.
Za 20 roků trvání republiky slovenština
a slovenský život dosáhly takového rozmachu,
jako nikdy za celých 1.000 let uherského režimu.
A anglický přítel Slováků i
Andreje Hlinky Scotus Viator nazval tento rozmach zázrakem.
Porovnejte Slovensko před 20 roky se Slovenskem dnešním.
Tato ohromná změna je to, co obsahuje t. zv. pittsburghská
dohoda. A kdo pracoval na tomto poslovenštění
Slovenska? Kdo vybudoval toto nové Slovensko? Byli to Slováci
a Češi ve společné, svorné práci.
Ti prováděli pittsburghskou dohodu. Byl to dr Šrobár,
který lámal velmi energicky odpor těch elementů,
z nichž mnozí jsou dnes v ľudové straně.
Byl to dr Štefánek, budovatel slovenského
školství proti těm, kteří tehdy
překáželi slovenštině, a mnozí
z nich jsou v ľudové straně. Byl to především
dr Dérer, který má nejenom ohromné
zásluhy o slovenské školství, ale který
připravil právnické názvosloví,
jehož nebylo, a jen českou pomocí bylo je možno
vytvořiti. Byl to náš soudruh Emanuel Lehocký,
vybudovatel a poslovenštitel sociálního pojištění,
byl to dr Hodža v ministerstvu školství
a zemědělství se svou konstruktivní
politikou pro Slovensko. Byli to ministři školství
Slováci Šrobár, Markovič,
Hodža, Štefánek a Dérer,
kteří budovali, reorganisovali a zřizovali
nové a nové slovenské školy. Tito mužové
a jejich slovenští a čeští spolupracovníci
prováděli pittsburghskou dohodu a budovali moderní
Slovensko. Kde byli páni ľuďáci v této
době? V doktrinářské a ještě
více v demagogické oposici. Pittsburghskou dohodu
prováděli skutky konstruktivně pracující,
československy orientovaní Slováci, kdežto
autonomisté a ľuďáci s touto dohodou jenom
agitovali. Pokud jde o sněm, zákon z r. 1927 uskutečnil
na Slovensku zemské zastupitelstvo, to jest administrativní
hospodářský sněm s malou normotvornou
kompetencí. O zákonodárném sněmu
text pittsburghské dohody neobsahuje ani slovíčka,
ani nejmenšího náznaku.
To je naše stanovisko k pittburghské dohodě.
I v této věci, znovu podtrhuji, jsme ve všem
zajedno s dr Dérerem. Je třeba, aby se vláda
postarala o to, aby slovenský lid byl o těchto věcech
náležitě informován. A je třeba,
aby už vláda měla jednou odvahu čeliti
demagogii luďácké a čeliti demagogii
těch, kteří u nás otravují
lid a dávají zbraně nepřátelům
státu. (Potlesk.)
Opakuji, že nemáme nic proti tomu, když luďáci
žádají provedení pittsburghského
programu, že nemáme nic proti tomu, aby při
tom spolupracovali. Protestujeme však proti tomu, aby lidová
strana za účelem domácího i zahraničního
znepokojování vkládala do pittsburghského
programu to, co v něm není, co v něm nikdy
nebylo a co páni luďáci dodatečně
do něho vložili a vinterpretovali. Protestujeme proti
tomu, aby v souvislosti s pittsburghskou dohodou byla hanobena
památka našeho presidenta Osvoboditele T. G. Masaryka,
a odmítáme to, co řekl p. Hlinka polskému
novináři, že Masaryk "Slovákom
nič nedal a všetko im vzal". (Hanba!) Odmítáme
to jako hrubé, štvavé, nepravdivé a
pronesené na posilnění nepřátel
našeho státu.
A na konec bych chtěl říci jedno: Ukládali
jsme si v debatě velkou reservu, pokud jde o naše
stanovisko k poměrům v zahraničí.
Máme ohled na obtížnou situaci státní.
Ale soudím, že by na druhé straně měli
přestati s tím věčným skuhráním
a věčným strašením lidí,
že jsme úplně osamoceni a že nám
nikdo na pomoc nepřijde. (Tak jest!) Rakousko jest
v horší posici a řeč Schuschniggova
byla sebevědomá. (Potlesk.) Nemluvil tak,
jako hovoří někteří pánové
u nás. Není pravda, že jsme osamocení.
Francie znovu jasně prohlásila, že svoje závazky
dodrží a že je ochotna chrániti Československou
republiku. Pánové, neradi vidíme (Hluk.)...
Předseda (zvoní): Prosím o
klid.
Posl. Tymeš (pokračuje): ... když
se u nás v dobách tak vážných
velebí každý útok na demokracii a když
diktátoři jsou velebeni demokratickými stranami.
Vidíme, že jsou to často důvody třídní,
které zde jsou rozhodující pro toto stanovisko,
ale myslím, že tak jako dělníci v dobách
krise a zejména nyní pamatovali na stát,
by také měli mysleti a pamatovati na stát
i horní špičky. Chtěl bych zde při
této příležitosti říci,
že děkujeme našim přátelům
v Anglii, dělnické straně, která z
vlastní vůle, z vlastního rozhodnutí
v poslední krisi postavila se za československý
stát, projevila zájem o stát a která
řekla, že Anglie má povinnost, aby československý
stát chránila proti možnému útoku.
Děkujeme Léonu Blumovi a děkujeme všem
našim přátelům ve Francii a myslím,
že zde mohu říci, tak jako oni slíbili
věrnost nám, slibujeme my věrnost jim. Československá
republika dodrží své smluvní závazky
a zůstane věrna svým přátelům.
(Potlesk.)
Předseda (zvoní): Dále je ke
slovu přihlášen p. posl. Čavojský.
Dávám mu slovo.
Posl. Čavojský: Vážená
snemovňa!
Rokovanie o štátnej účetnej uzáverke
za r. 1936 dáva príležitosť prehovoriť
o štátnom hospodárení ako aj o niektorých
aktuálnych politických, hospodárskych i sociálnych
otázkach. Ja v politickej čiastke svojej reči
aspoň stručne budem reagovať na vývody
p. posl. Tymeša. Podľa predmetnej štátnej
účetnej uzáverky bol štátny rozpočet
v r. 1936 prekročený o 2 miliardy Kč. Štát
robí stále dlhy. Robily sa v čase hospodárskej
krízy a robia sa aj v čase hospodárskej konjunktúry.
Doterajšie hospodárenie štátu deje sa
na účet budúcich generácií,
ktoré sa zaiste budú spytovať, ako to hospodárili
ich otcovia, keď im zanechali takú zadlženú
republiku. Myslím, že prichádza veľmi
do úvahy, na čo sa tiež dlžoby robily,
či boly v záujme štátu a jeho občanov
nevyhnutne potrebné alebo nie.
Pán predseda najvyššieho účetného
kontrolného úradu nedávno v rozpočtovom
výbore posl. snemovne uviedol, že sa od prevratu zaplatilo
zo štátnych peňazí na úhradu
schodkov viazaného hospodárstva 5.500 mil. Kč.
Podľa tohoto súdiac, boly to monopoly a iné
podobné ustanovizne, na ktoré štát doplatil
ťažké miliardy Kč. Pán predseda
najvyššieho účetného kontnolného
úradu v spomenutej zpráve ďalej uviedol, že
zo štátnych peňazí išlo na rozličné
fondy 693 mil. Kč. Ako sa hospodári s peniazmi týchto
fondov, o tom nie je parlament náležite informovaný.
Toto je chyba, ktorú treba čím skôr
napraviť. (Předsednictví převzal
místopředseda Košek.)
Svojho času prešla do verejnosti zaujímavá
zpráva o likvidácii fondu pre zaopatrenie umelých
hnojív. Podľa týchto zpráv zbytok tohoto
fondu činil vyše 90 mil. Kč. A tento zbytok
rozdelilo ministerstvo zemedelstva veľmi podivným
spôsobom. Uvediem aspoň niekoľko položiek.
Ríšska jednota republikánskeho dorastu dostala
200.000 Kč, Zemedelské muzeum v Brne 15,200.000
Kč a 600.000 Kč, Slobodné sedliacke učenie
120.000 Kč, ďalej 1,455.000 Kč a 2,035.000
Kč, spolu 3,610.000 Kč. Akýsi Sväz roľníkov
v Bratislave, jestvovanie ktorého však nemá
v evidencii ani príslušné policajné
riaditeľstvo, dostal 4,070.000 Kč, Domovina v Užhorode
300.000 Kč, Kostnická jednota 150.000 Kč
- asi tiež na pestovanie a rozširovanie umelého
hnojiva.
Takto teda boly nemilobohu rozhádzané ťažké
miliony. Naša strana svojho času podala v posl. snemovni
návrh, aby pán minister zemedeletva podal v tejto
veci zprávu, avšak žiadané vysvetlenie
sme nedos tali. Potom klub našej strany upozornil písomne
na likvidáciu tohoto fondu pána predsedu parlamentného
úsporného a kontrolného výboru posl.
Berana, a hoci od tých čias minulo vyše
roka, nedostali sme od pána predsedu v tejto veci žiadnu
odpoveď a nedozvedeli sme sa nič ani o tom, či
parlamentný úsporný a kontrolný výbor
v tejto veci niečo podnikol alebo nie.
Predstavitelia niektorých vládnych strán
vytýkajú vystav anie štátnej rafinerie
v Dubovej na Slovensku a deficit v štátnych železiarniach
v Podbrezovej. Na tieto výtky svojho času odpovedal
pán minister verejných prác, ktorý
dokázal, že vybudovanie štátnej rafinerie
na Slovensku je v záujme obrany štátu ako aj
v záujme štátnych bánskych a hutníckych
závodov. Vystavaním tejto rafinerie, ktorá
bude zaručene prinášať ročne niekoľkomilionové
čisté zisky, má byť zmenšený
aj deficit štátnych železiarní v Podbrezovej,
ku ktorým táto rafineria má patriť.
Vybudovanie rafinerie je aj v záujme štátnych
naftových dolov v Gbeloch. Ako vidno, biblo vybudovanie
štátnej rafinerie v Dubovej veľmi účelnou,
dobrou a potrebnou investíciou. Štát má
z toho v každom ohľade iba zisk. Posledne som sa dozvedel,
že Sväz rafinerií by dal hoci niekoľko milionov,
len aby zamedzil prevoz štátnej rafinerie v Dubovej.
Teda ak je štátna rafineria vybudovaná na újmu
niekoho, tak sú to súkromní kapitalisti.
je to súkromný kapitál, a je charakteristické
a zaujímavé, že sa našli páni aj
z radov soc.-demokratickej strany, ktorí vytýkali
vybudovanie štátnej rafinerie v Dubovej a tým
sa postavili na jednotné stanovisko s kapitalistami.
Čo sa týka štátnych železiarní
v Podbrezovej, bolo tiež pánom ministrom verejných
prác dokázané, že i keď majú
tieto závody určité schodky, preca z dôvodov
hospodárskych, sociálnych i štátnych
je lepšie, keď pracujú, než keby boly zastavené.
Bolo uvedené, že bilančná strata týchto
závodov od roku 1925 činila síce 269 milionov,
ale za ten istý čas tieto závody zaplatily
iným odvetviam štátnej správy 289 milionov
Kč. Podla toho teda tieto závody za uv edený
čas priniesly štátu 20 mil. Kč zisku.
Naproti tomu keby boly zastavené, prišlo by o zamestnanie
vyše 4.000 robotníkov a zamestnancov a postihnuté
by tým bolo celé Horehronie, ktoré patrí
medzi najchudobnejšie kraje nášho Slovenska.
Keď by títo robotníci boli prepustení
z práce, vyplácal by im štát podporu
v nezamestnanosti, čo by bolo bývalo od r. 1925
činilo zasa ťažké miliony. Slovom, i keď
štátne železiarne v Podbrezovej vykazujú
deficity, preca ich prevoz nie je v skutočnosti na újmu
štátu. Je však charakteristické, že
sa veľa hovorí o deficite štátnych železiarní
v Podbrezovej, ktoré sú na Slovensku, ale už
menej sa hovorí o tých štátnych banských
závodoch, ktoré sú v českých
krajinách a majú tiež značné
deficity.