Předseda (zvoní): Dále je ke slovu přihlášen p. posl. Krosnář. Dávám mu slovo.

Posl. Krosnář: Vážená sněmovno!

Po úhradových předlohách, které sněmovna právě včera odhlasovala a kterými byl dán kapitalistům a finančnímu kapitálu velký dar, ale které na druhé straně přinesou velké zdražení životních potřeb všem pracujícím a postihnou právě nezaměstnané dělníky z největší části dvakráte, protože podpory jsou nedostatečné a drahota stále více a více roste, přichází dnes vláda a předkládá sněmovně návrh úpravy státního příplatku k podpoře nezaměstnaných. Tímto zákonem má se vládě dostat zákonného schválení ke zhoršení podpor podle gentského systému, podle vládního nař. z 29. července 1933, č. 161 Sb. z. a n. My komunisté prohlašujeme k tomuto zákonu, že nesouhlasíme s celým podpůrným systémem, který u nás v Československu je. Tento způsob rozděluje nezaměstnané, kteří vinou kapitalistického systému nemohou dostati práci, na několik skupin. Víme dobře, proč vláda, finanční kapitál a agrární reakce toto dělají. Prostě nechtějí, aby nezaměstnaní byli sraženi v jednom táboře. Aby si nemohli jednotným bojem dopomoci k zlepšení svého postavení a splnění svých spravedlivých požadavků, proto jsou nezaměstnaní rozděleni na ty, kteří pobírají podporu podle gentského systému, na podporované ve státní stravovací akci, a na ty, kteří nedostávají vůbec nic.

Agrární reakce, cukrobaroni, špiritusníci, karteláři a spekulanti se stále však otírají o nezaměstnané a vyčítají jim jejich hubené podpory. Prohlašujeme, že nezaměstnaní nejsou lenoši, chtějí podporu proto, poněvadž nemohou dostat zaměstnání, poněvadž nemohou dostati žádnou práci. Nezaměstnaní chtějí práci, především ovšem práci řádně placenou podle kolektivních smluv, a ne dřít za pár krejcarů nebo za žebračenky. Když není práce, žádají, aby kapitalisté ze svých zisků, které si nadělali, dali něco též na nezaměstnané. Žádají jednotnou podporu všem nezaměstnaným, na účet státu a podnikatelů. Podpory ovšem takové, aby mohli býti živi i se svými rodinami, aby mohli platit nájemné, aby mohli sebe a své rodiny obléknout a obout. Místo toho však přichází dnes vláda na nátlak reakce a kapitalistů se zhoršením podpor a podpůrného systému všeobecně. Podporování nezaměstnaných v Československu je svým vývojem velice zajímavé a pro pracující třídu velice poučné. Vždycky, kdy reakce a kapitalisté pracujících a hlavně nezaměstnaných se báli, byly podpory větší, a když bojovné hnutí opadá, podpory se snižují a bere se tak chléb od úst těch, kteří hladoví. Po převratě, kdy se buržoasie bála vyúčtování, kdy na pořadu dne bylo vyvlastnění závodů, dolů, velkostatků a finančního kapitálu, nebylo třeba ani zákonů a reakce ani nepípla, když byly bez zákona vypláceny podpory všem nezaměstnaným. Podpory byly ve výši nemocenských podpor vypláceny i za neděli a vedle toho byly ještě vypláceny podpory vyšší tam, kde tato podpora byla malá, a byly příplatky na všechny rodinné příslušníky. Ovšem, že reakci bylo toto podporování nepohodlné a nastávalo soustavné pomalé odbourávání, a v r. 1920 byl učiněn u nás v Československu pokus o gentský systém, který však byl nástupem pracujících a hlavně nezaměstnaných v zárodku odražen. Reakce čekala na příhodný okamžik k zhoršení podpor a 22. května 1924 předložila vláda zákon o podporování nezaměstnaných podle gentského systému, který byl též schválen. Provádění jeho však nechala vláda stát celý rok a zkoumala, jaké účinky bude míti toto opatření na pracující třídu. Nebyl dostatečný odpor, protože to bylo na začátku konjunktury, a tak vstoupil v platnost od 1. dubna 1925 gentský systém, který znamenal proti dřívějším podporám veliké zhoršení a rozražení a rozdělení nezaměstnaných především na kvalifikované, na organisované a neorganisované a přinesl s sebou i veliké zatížení pro odborové organisace. Reakce tím ovšem sledovala cíl zmenšit na jedné straně vydání na podpory vůbec a na druhé straně zatížit odborové organisace a hlavně ubrat jim jejich původní třídní poslání, ubrat na jejich schopnosti akce a bojovnosti, což se jí z valné části podařilo. V začátcích hospodářské krise a hlavně pro nástup propuštěných dělníků na začátku r. 1930 musila reakce ustoupit před mohutným a bojovným hnutím nezaměstnaných dělníků. Vláda musila znovu řešit problém podpory nezaměstnaných, a to jednak státní stravovací akcí, jednak 5. června 1930 zlepšením podpor podle gentského systému. Dokud bylo toto hnutí nezaměstnaných bojovné, reakce mlčela, ale jakmile upadalo, bylo zesilováno štvaní na nezaměstnané dělníky. Agrární reakce a agrární "Venkov" nazývaly nezaměstnané soustavně lenochy, byl jim vyčítán gentský systém i žebračenky přes to, že práce nebylo a nezaměstnaných přibývalo.

Už tehdy, v r. 1933, nastal nový útok vlád. nařízením, tedy ne ještě zákonem, poněvadž se páni v r. 1933 báli; vládním nařízením z 29. července 1933 nastává zhoršení podpor podle gentského systému a větší šikanování ve státní stravovací akci. Zhoršení gentského systému odůvodňovala vláda tím, že nezaměstnaných přibývá, že nemůže tolik platit, ale slíbila, jakmile bude nezaměstnaných méně, že podpory podle gentského systému zvýší. Dnes je daleko méně nezaměstnaných, než bylo r. 1933, ale vláda si zákonem zajišťuje zhoršení gentského systému a zároveň i různými novými nařízeními vyřazuje celé desetitisíce nezaměstnaných ze státní stravovací akce. Proč? V odůvodnění návrhu zákona, který je dnes předložen, říká vláda, že finanční stav státu nesnese zlepšení podpor a proto že musí trvat na úsporných opatřeních. Je to pravda? My říkáme, že ne. Zatím co nastalo veliké šetření na hladu a bídě nezaměstnaných dělníků, zatím co není peněz na práce, které by ovšem bylo v Československu dost a dělníci by rádi dělali - bylo by třeba silnic, cest, regulací, nemocnic, chudobinců, škol a krytů, nač ovšem páni peníze nemají - mají peníze pro agrární reakci a pro finanční kapitál. Na ty bylo v Československu vždycky peněz dost.

Velice pobuřuje, když pro děti nezaměstnaných dělníků není chleba a pro jejich táty práce, že od převratu dostaly banky od státu přes 4 miliardy Kč. Zatím co nezaměstnaní kupují drahý chléb, vyváží se obilí na dluh do Německa, nač doplatil stát za poslední roky přes 200 mil. Kč. Nezaměstnaní nemají čím mastit, tuky i margariny jsou drahé a podle úhradových předloh se budou ještě zdražovat, ale máslo se vyváží do ciziny a agrárním velkomlékárnám doplácí stát 3.40 Kč na 1 kg másla a ministerstvo zemědělství dává ještě ze zvláštního fondu prémii 2.40 Kč na kg.

Tyto věci skutečně pobuřují nezaměstnané a hladové dělníky. My říkáme, že by byly peníze, kterými by se mohly dělat některé práce, kterými by se ukojil i hlad nezaměstnaných dělníků. Zestátnění zbrojního průmyslu, cukerního, lihového a uhelného hospodářství, zdanění kartelů a kapitalistů by vyneslo tolik, že by se mohly dělat potřebné práce a pro ty, pro něž by práce nebylo, by mohla býti zde slušná podpora. Zatím co ve všech státech Evropy byli kapitalisté donuceni zákonem přispívati ze svých zisků na podpory nezaměstnaných, nedali u nás doposud ani haléře. Vláda se o to sice pokusila r. 1932 zdaněním kapitalistů, ale tehdy prohlásil Hodáč za Svaz průmyslníků, že nedají ani haléře, a kategoricky to odmítl. Na druhé straně je zde viditelné, že druhá vláda, vláda finančního kapitálu se rozhodla, že ze svých zisků na nezaměstnané nic nedá, a dosud ji také nikdo nepřinutil. Tak se u nás v Československu vyplácejí podpory na účet pracujícího lidu, který právě nejvíce trpí, kdežto ti, kteří nedávají na nezaměstnané nic, ještě nadávají, podpory jim nepřejí a vyčítají jim je. Kapitalisté mají velké zisky, odrou pracující, vyhodí je za vrata závodů, ale stát je nechce a obce je nemohou zdanit, aby tak byly napraveny křivdy, které se páchají na pracujícím lidu.

To se děje v době, kdy je situace pro Československo velmi vážná. Republika je ohrožena a potřebuje lásku a oddanost pracujícího lidu. Lid má býti spokojen, aby s láskou šel bránit republiku, když bude napadena. Mnoho se mluví a píše: Na obranu dáme vše, ale já myslím, že k obraně patří především spokojení a nasycení lidé. Může mít snad lásku a může jít bránit republiku nezaměstnaný dělník, který sám hladov se musí dívat, jak jeho rodina hladoví, který sám právě tak jako jeho rodina nemá co obléknout a obout? Může jít bránit republiku nezaměstnaný dělník, který nemá střechu nad hlavou, který i s rodinou spí ve stohu, na nádražích nebo v kůlnách, nebo, jak jsme toho v Praze svědky, ve stokách a pod mosty? Zde je potřebí radikální nápravy a větší péče o nezaměstnané a jejich rodiny. To, co dělá agrární a finanční reakce v zájmu svých zisků s nezaměstnanými, je velezrada. Ovšem že to odpovídá politice agrární reakce, vždyť je to linie její zahraniční politiky. Nechtí, aby lid byl spokojen, jim stačí, když je spokojen Hitler. Samanům v Německu, kteří snad za chvíli půjdou a budou nás vraždit, mažou laciným máslem huby, vyvážejí jim levné obilí a levný cukr, ale lidem u nás se zdražuje všechno, stoupají náklady na životní potřeby, nezaměstnaným se vyčítají podpory, lidu se dávají sliby a maže se mu jen slovy med kolem úst - toť agrární politika v kostce.

Kdyby republika byla ohrožena, musí pracující a nezaměstnaní dáti vše, musí dáti svou krev, musí dáti své životy, a proto je nutno aby kapitalisté i u nás, když byli donuceni jinde, dali část svých zisků, aby tak jediná záštita republiky, pracující lid do syta se najedl, oblékl a měl střechu nad hlavou.

Letošní zima ne-bude o nic méně krutá v řadách nezaměstnaných než jiná léta. Naopak můžeme říci, že bude horší, poněvadž bylo zhoršeno podporování. A když se podíváme přes všechna ta šalamounská opatření, která se u nás v republice dějí, vidíme, že za měsíc listopad přibylo 93.000 nezaměstnaných dělníků. Kolik jich přibude v prosinci, kolik v lednu a únoru? A už dnes úřední statistika, ke které chybí ještě spousta cifer, vykazuje 350.000 nezaměstnaných. I když tisíce a desetitisíce dělníků byly vyřazeny z jakékoli podpory, můžeme čekat, že koncem ledna a začátkem února bude v republice s těmi vyřazenými nejméně půl milionu lidí bez práce a bez chleba. Vláda na nátlak agrární reakce snižovala ve státním rozpočtu příspěvek na nezaměstnané, zatím co na vše jiné byly příspěvky zvýšeny. Do příštího rozpočtu bylo dáno o 250 mil. Kč méně. 300 mil. Kč má stačiti na všecky podpory a práce, které budou potřebí v příštím roce pro nezaměstnané dělníky. Všude se škrtá a proto se šetří na hladu nezaměstnaných dělníků. Proto žádáme, aby vláda okamžitě jednala o řádném podporování všech nezaměstnaných na účet státu a kapitalistů. Dokavád to nebude provedeno, žádáme, aby podpora podle gentského systému byla vyplácena podle zákona z r. 1930, a ne podle vládního nařízení z r. 1933. Proto také budeme hlasovati proti dnešním návrhům, aby osnova, která je dnes dávána ke schválení, přijímána nebyla.

Protože vláda bude od Nového roku propláceti podpory podle nového způsobu, žádáme splnění, těchto požadavků pro odborové organisace: 1. odborovým organisacím buďtež plně nahrazeny náklady spojené se zavedením složité administrativy. Na každý podpůrný případ budiž poskytnuto 10 Kč na úhradu režijních vydání. Průmyslovým svazům buďtež neprodleně doplaceny částky, jež jim ministerstvo dluží za léta minulá. 2. Organisacím buďtež vypláceny všecky částky stržené ministerstvem soc. péče za t. zv. vratky, t. j. případy, které organisacemi byly právem vyplaceny, ale ministerstvem svévolně neuznány. 3. Dále pak záloha poskytovaná na proplacení státního příspěvku k podpoře organisační, nebudiž snižována, nýbrž podle potřeby zvýšena, dokud organisace nezhojí následky, které byly zaviněny vysokou nezaměstnaností v době krise.

Vedle toho žádáme, aby odborovým organisacím byly poskytnuty sanace na úhradu schodků fondu pro podporu v nezaměstnání, způsobených vysokou nezaměstnaností v době krise.

Tolik jsem chtěl říci ke gentskému systému. Poněvadž máme ještě druhou část podporování, chtěl bych se v závěru zabývati těmi, kteří jsou u nás nejhůře podporováni. Říkáme-li, že podpory podle gentského systému jsou malé, říkáme to plným právem, ale podpory ze státní stravovací akce jsou ještě daleko horší. Můžeme říci, že podpora ze státní stravovací akce je hanebná. A při tom agrární reakce a "Venkov" neustále vyčítá nezaměstnaným tuto podporu. Tato podpora nestačí už ani pro život, ale nestačí také ani pro umření, poněvadž za 10 až 20 Kč - a ty ještě všichni nezaměstnaní nedostanou - nemůže býti živa rodina a nemůže býti živ jednotlivec. Přirozeně, že za to je činěno odpovědným ministerstvo soc. péče. Chci však právě poukázati, že ministerstvo soc. péče je více méně výkonným orgánem, a že kdo rozhoduje v 90%, je agrární reakce nebo byrokratický aparát. Agrární reakce dělá u nás sociální politiku, ale na druhé straně, když se jí to hodí, dělá útok na ministerstvo soc. péče.

Když venku na vesnici přijdou nezaměstnaní, a říkají, že jsou vyřazeni z podpory, říkají jim: Vždyť máte socialistu ministrem soc. péče. Agrárníci ovšem táhnou k odpovědnosti socialistu, my však -víme, že oni jsou vinni, protože je vinen celý režim, který dnes vládne. Ale na druhé straně agrárníci využívají, jak jsem již řekl, toho, že zesilují útok a to proto, poněvadž socialisté ustupují tam, kde je potřebí tlaku a práce pro nezaměstnané. A nejenom že ustupují, nýbrž i neprovádějí žádnou bojovnou akci, žádnou mobilisaci nezaměstnaných. Je jim to pohodlnější a nechávají zhoršiti gentský systém. Vidíme, že se to děje v době, kdy se šikanování přiostřuje. Každou chvíli jsou nové směrnice, prostě každý byrokrat, začínaje četnickým strážmistrem v obci a konče zemským úřadem a ministerstvem financí, si tyto nové směrnice vykládá jak chce. Dříve nezaměstnaný dělník, jakmile byl bez práce, dostával poukázku ze státní stravovací akce okamžitě. Teď je s tím však celá procedura. Musí se osobně přihlásiti, pak to jde vyšetřovati četník, který má veliký dotazník, a ptá se i na prababičku, jde se dívati do všech kůlniček, chlívků a sklepů, nemá-li tam nezaměstnaný nějakého králíčka a při tom ještě se nejen vyšetřuje, nýbrž přímo vyhrožuje. Mám sta udání zvláště dělníků z venkova, kde četníci přímo vyhrožují, když se někdo hlásí o podporu. Pak to dostávají obce, kterým zákonem z r. 1927 byla omezena možnost, aby mohly zdaňovati bohaté. O nezaměstnané se však musí starati, musejí vésti kartoteky, a na to nedostávají od nikoho nic. U obce o tom rozhoduje sociální komise, pak to přijde na okresní úřady a tam ovšem byrokraté škrtají, jak se jim to dá. Potom rozhodují okresní sociální komise a pak to jde na zemský úřad. Co ještě z toho škrtání zbude, to byrokrat, co sedí na zemském úřadě, na 90 % seškrtá. A tak tato velká procedura, která je nastoupena, nežli dělník dostane 20 Kč žebračenku, je pro to, aby po projití těmito cestami nezaměstnaný dělník neviděl vinníka, který zde škrtá, aby nevěděl, kdo je vinen.

A je tu jedna novinka. Nejenže četník vyšetřuje od stavení ke stavení, jako když byla spáchána nějaká vražda, ale k tomu ještě všichni, kteří na vesnici berou podporu v nezaměstnání, jsou napsáni na obecní tabuli jako na pranýři, jen proto, že musejí brát podporu od státu, který jim nemůže opatřit práci. Dnes celá ta procedura trvá hrozně dlouho. Dříve, když se nezaměstnaný přihlásil o podporu, byla mu ihned vyplacena, ale dnes to trvá 2 měsíce, nejméně 6 neděl, než nezaměstnaný podporu dostane. Ovšem řada lidí je z podpory vyřazena. Podle nových směrnic jsou vyřazeni všichni, kteří mají malou pensi nebo kteří mají domeček. Pánové si asi myslí, má-li někdo na dluh postaven baráček, že se té střechy nebo plotu nají. Když někdo z rodiny pracuje a má příjem 100 Kč nebo třeba jen 50 Kč měsíčně, jsou všichni ostatní z podpory vyřazeni. Máme v klubu několik takových případů, že dělníci, kteří berou podporu 50 Kč měsíčně a mají asi 500 Kč majetku, musejí podporu vrátit a ještě jsou odsouzeni k trestu, že podvedli stát a neprávem brali podporu. 20 Kč týdně, to se bere neprávem, ale miliardy a miliony dávat korupčníkům a kartelářům, to je v republice možné!

Podle nových směrnic zavádí se také nové hodnocení sezonních dělníků. Máme spoustu dokladů, jak to páni okr. hejtmani posuzují. Ve směrnicích se říká, že ten, kdo odpracoval polovinu sezony, nemá nárok na podporu. Na jednom okr. úřadě si to vykládají tak, že sezona je 6 měsíců, a proto když někdo 3 měsíce pracoval, nic nedostane. Jinde si řeknou, že sezona je 8 měsíců, a tak přicházejí v úvahu 4 měsíce. Ale ty 4 měsíce, to je největší norma. Ve směrnicích z r. 1931 se říká, že každý musí mít odpracovány 3 měsíce - jinak je lenoch a podporu nedostane - a v nových směrnicích se říká, že kdo pracoval 3 měsíce, nedostane nic, poněvadž je sezonním dělníkem. Rád bych dostal vysvětlení, kdo vlastně tím sezonním dělníkem je. Kovodělník v Praze, který nemohl dostat ve svém oboru práci, šel pracovat na stavbu, a proto se z něho stává sezonní dělník a podle nových směrnic nemá nárok na podporu. Páni počítají za sezonního dělníka i dělníka zemědělského, který dostává 80 hal. nebo 1 Kč za hodinu. Myslíte, pracuje-li takový člověk 3 měsíce, že mu to stačí na celou zimu? Zedník, který pracuje 3 měsíce - a to nesmí pršet vydělá při nejlepším za tyto 3 měsíce 2.000 Kč, a z toho má být živ celý rok, má sebe i svou rodinu z toho šatit a ještě platit nájem! Protože se musí šetřit, aby se na druhé straně mohly vydávat miliony, jsou celé okresy jako zemědělské - vyřazeny z podpory. I když je v těchto zemědělských okresech nějaký dělník průmyslový, podporu nedostane. Pánové si to udělali pohodlně. V okolí Prahy je 20 obcí, prý zemědělských, kde nedostává nikdo podporu. Tím způsobem se za zimu vyřazují desetitisíce a statisíce nezaměstnaných z podpory.

Mluvil jsem již o tom, že ani přihlášení nedostávají podpory. Okr. úřady v poslední době neposílají poukázky ani do obcí, kde jsou nezaměstnaní řádně přihlášeni. Takových obcí je mnoho, každý den dostáváme spoustu intervencí a právě dnes jsem byl na jednu takovou obec upozorněn. Jsou to Kunratice u Prahy, kde je 50 nezaměstnaných a kde 3 neděle nedostal nikdo poukázku ani chleba. Vánoční svátky jsou na krku, a místo vánočního příplatku dostali nezaměstnaní dnes za 3 neděle poukázky ze státně-stravovací akce, ale jen na 12 lidí. Takové případy jsou ve sta tisících obcích.

Zatím co se vyváží obilí a maso do Německa na dluh, byly zredukovány podpory, aby se ušetřilo. Dříve každý nezaměstnaný dostával jeden chleba a měl-li nárok na 20 korunovou poukázku, dostával dva chleby týdně. Teď dostávají okr. úřady určitý příděl chlebenek přímo s poukazem od ministerstva soc. péče, že je mají dávat do míst, kde je větší nezaměstnanost. V těch malých obcích na venkově mohou lidé mřít hlady! I mléčenky, které se v poslední době dávaly, jsou odbourávány. Loni byly již v listopadu vyplaceny naturálie, letos, máme již svátky přede dveřmi a naturálie nezaměstnaným vypláceny nejsou. Loni na vánoce dostali všichni nezaměstnaní zvláštní příplatek, ale letos to vypadá tak, že dostávají 1/3 žebračenek, na které mají nárok. Víme dobře, že ministerstvo soc. péče dalo už okresům a obcím příděl brambor, mouky a tuků, na co se tedy ještě čeká? Čeká se asi, až brambory shnijí, nebo až přijdou velké mrazy a brambory zmrznou. Proto je třeba všechny připravené potraviny okamžitě rozdat. Nebo čekají snad páni, až budou demonstrace, aby potom mohli nezaměstnané uspokojit?

Každý rok dostávali nezaměstnaní dělníci cukr. Nedávno se tu mluvilo - a i v novinách byly zprávy - o 700 vagonech koaličního cukru, ovšem volebního. Propukla při tom velká aféra, neboť tento cukr byl připraven pro koaliční voliče, aby se jim volby pro koalici osladily. Poněvadž byly volby odloženy, byly všechny poukázky na levný cukr přesto, že se už někde dávaly - staženy zpět a řeklo se, že ten cukr dostanou nezaměstnaní. Vánoční svátky jsou tu, ale nezaměstnaní ještě nedostali ani kg cukru. Loni dostali i uhlí, ale letos nezaměstnaní marně čekají na příděl. Čeká se asi, až vyjde slunéčko, že se nezaměstnaní ohřejí. Je tedy svrchovaný čas, aby se okamžitě začalo s rozdělováním uhlí a všech životních potřeb, které jsou již pro nezaměstnané připraveny.

Mimoto žádáme, aby poukázky dostávali všichni nezaměstnaní, kteří chtějí pracovat, ale práci dostat nemohou. Těch 10 nebo 20 Kč nestačí přece k živobytí a proto žádáme, aby příděly ze státní stravovací akce byly zvýšeny a aby každý nezaměstnaný dostával 30 Kč týdně a 10 Kč týdně na každého člena rodiny. Žádáme, aby podpory byly vypláceny okamžitě, jakmile se nezaměstnaný o poukázku přihlásí, když je propuštěn z práce.

Tedy je viditelné, že pánové na jedné straně dávají poukázky až za 6 neděl, a na druhé straně nevidí, jakou spoustu na tom prodělávají, protože když nezaměstnaný dělník má jít jenom na týden na práci, tak si to rozmyslí, poněvadž kdyby tuto práci vzal, pak 6, 8 neděl musí čekat, než zase dostane poukázku. Žádáme, aby byly zrušeny zemědělské okresy, a to nejen pro průmyslové dělníky, nýbrž prostě pro všechny dělníky, kteří chtějí práci a kteří jsou nezaměstnaní. Říkáme s tohoto místa, aby pánové nehřešili na trpělivost pracujícího lidu. Jestli chtějí, aby byly velké demonstrace, pak pánové čekat dlouho nemusí, poněvadž trpělivost nezaměstnaných dělníků je tak napjata, že si nedají líbit nadále, aby se s nimi zacházelo tak, jako se s nimi zachází. Úkol nás všech a nejen nás, nýbrž i všech socialistů a demokratů je, abychom se starali více o nezaměstnané dělníky, o jejich rodiny, abychom se starali o nevinné děti, které nemohou zato, že dnešní kapitalistický systém jejich tátovi, který by chtěl pracovat, práci dát nemůže. Republika potřebuje obranu, republika potřebuje spokojené lidi a proto je potřebí, aby lid dostal práci, aby dostal chleba, aby se mohl najíst. Nezaměstnaní kamarádi vidí, co jsem uváděl, že reakce ustoupila vždy jen tehdy, když k tomu byla donucena, vidí, že musíme zase jíti a žádati, aby požadavky nezaměstnaných byly splněny, a nezaměstnaní musí vědět, že reakce po dobrém nic nedá, musejí se sejíti na schůzi a zvoliti jednotný orgán, postaviti své požadavky, jíti k obecním a kresním úřadům, ke zprostředkovatelnám práce, vyslati deputaci a žádati splnění svých spravedlivých požadavků. Jsem přesvědčen, že jedině tenkráte, když nezaměstnaní jednotně nastoupí a jednotně donutí reakci k ústupu, zvítězí a budou splněny jejich požadavky. (Potlesk komunistických poslanců.)