Kapitálový výnos náhrady u rodinných domků činil by úhrnem 193,850.645 Kč. Za předpokladu: a) že všechny rodinné domky s 1 bytem o pokoji a kuchyni, jichž jest úhrnem 2.867, vyhovují ustanovení § 7, odst. 1 návrhu, t. j., že podlahová plocha bytu nepřesahuje 40 m², snížil by se kapitálový výnos náhrady maximálně o 17,723.503 Kč na částku 176,127.142 Kč, b) že všechny domky s 1 bytem o kuchyni a 2 místnostech, jichž je 5.970, vyhovují ustanovení § 7, odst. 2, č. 2 návrhu, t. j. že obytná plocha nepřesahuje 60 m², sníží se kapitálový výnos o dalších 25,451.047 Kč na částku 150,676.095 Kč, c) že všechny domky se 2 byty, každý byt nejvýše o pokoji a kuchyni, vyhovují ustanovení § 7, odst. 2, č. 1 návrhu, t. j. že obytná plocha bytů nepřesahuje 40 m², sníží se kapitálový výnos o částku 2,352.464 Kč na částku 148,323.631 Kč.

Poněvadž u domků, uvedených v §u 7, odst. 2, č. 1 a 2 návrhu, jest přípustný odklad v placení náhrady, nutno pro zjištění bezprostředního výnosu vyloučiti zbývající 50% výnos těchto domků, t. j. částku 25,451.047 Kč a částku 2,352.464 Kč, t. j. celkem 27,803.511 Kč, takže zbývá pro odhad bezprostředního výnosu rodinných domků částka 120,520.120 Kč, která se může event. zvýšiti podle ustanovení §§ 6, 7, odst. 3 a §u 10 návrhu a snížiti podle §u 5 návrhu.

Po připočtení kapitálového výnosu u nájemních domů soukromníků 58,817.400 Kč činil by kapitálový výnos 179,337.520 Kč a roční výnos, t. j. 6% anuita z této částky, 10,760.251 Kč.

V budoucnu, t. j. po roce 1940, zvýšil by se kapitálový výnos 179,337.520 Kč: 1. o výnos rodinných domků, uvedených v §u 7, odst. 2, č. 1 a 2 o 27,803.511 Kč na částku 207,141.031 Kč; 2. o výnos nájemních domů obcí a obecně prospěšných stavebních sdružení, který činí teoreticky částku 531,397.789 Kč, jež však úlevami podle §§ 8, 9 a 13 návrhu se sníží pravděpodobně asi o polovinu, takže lze uvažovati toliko částku 265,698.895 Kč, úhrnem na 472,839.926 Kč.

Podrobné propočty budou průběhem jednání - jsou dosud v tisku - rozdány v plenu sněmovny, takže si je, dámy a pánové, budete moci přezkoušeti.

Podle toho činil by v budoucnosti, tedy po roce 1940, roční výnos při 6 % anuitě okrouhle 28,370.395 Kč.

Takto odhadovaný roční výnos před koncem roku 1940 částkou asi 10,760.000 Kč může se zvýšiti v tom případě, budou-li vlastníci domů platiti hojnější měrou celou náhradu hotově do státní pokladny, jako naopak se může z tohoto důvodu výnos náhrady v pozdějších letech značně snížiti.

Poněvadž náhrada podpory podle zákonů o stavebním ruchu je jednou z úhradových předloh, která má zajistiti státní pokladně určitý výnos na déle než 30 roků, jest si jenom přáti, aby se finanční efekt toho opatření projevil aspoň takovou měrou, jak byl odhadnut.

Ke konci ještě poznamenávám, že náhrada při podpoře ve způsobě příspěvku na 25 let, kterou doporučuje soc.-politický výbor z osnovy vyjmouti, měla se týkati celkem 784 nájemních domů a 6.913 rodinných domků dohromady s 11.687 byty o stavebním nákladu okrouhle 555,854.000 Kč.

Soc.-politický výbor se usnesl na resoluci, týkající se náhrady při tomto způsobu podpory, jakož i na resoluci, týkající se urychleného provádění navrhovaného zákona a doporučuje obě tyto resoluce plenu ke schválení. (Souhlas.)

Místopředseda dr Markovič (zvoní): Dávam slovo druhému zpravodajcovi, za výbor rozpočtový, pí posl. Mrskošovej.

Zpravodaj posl. Mrskošová: Slavná sněmovno!

Rozpočtový výbor posoudil předloženou osnovu zákona s dvou základních hledisk. Předně, aby státní pokladna získala ve splacených náhradách určitý příjem, odhadovaný ve svém výnosu na cca 20 mil. Kč, později na 40 mil. Kč ročně. Dále aby se přispělo k povlovnému vyrovnání rozdílů hospodářských i sociálních mezi domovním majetkem předválečným i poválečným a abychom tím došli k stabilisaci užitkové hodnoty domovního majetku. Proto tento návrh ve svém jádru formální úpravu je a doplňuje návrhy č. 805 z r. 1932 a č. 2604 z r. 1934. Rozpočtový výbor připojuje se tudíž k usnesení výboru soc.-politického a doporučuje posl. sněmovně k ústavnímu schválení tuto osnovu i s příslušnými resolucemi. (Souhlas.)

Místopředseda dr Markovič (zvoní): Zpravodajcom o odstavci 2 poriadku je za výbor soc.-politický pán posl. Petr, za výbor rozpočtový pán posl. Al. Langer.

Dávam slovo prvnímu zpravodajcovi, za výbor soc.-politický, p. posl. Petrovi.

Zpravodaj posl. Petr: Slavná sněmovno!

Osnova zákona, o které jménem rozpočtového výboru mám referovat, nemění vůbec nic na dosavadním stavu podpor a státním příspěvku k podpoře v nezaměstnanosti. Je to prostě prodloužení starého vládního nařízení, podle kterého až dosud státní příplatek k podporám v nezaměstnání byl vyplácen. Lituji, že nebylo umožněno slavné sněmovně - návrh dostali jsme teprve tento týden do výboru aby přepracovala dosavadní stav novým zákonem, protože v dnešním způsobu provádění výplat je mnoho věcí, které by bylo třeba odstraniti a zákon zlepšiti. Nebylo to možné, a opakuji, že zůstává dosavadní stav. Soudím, že nemusím ani slavné sněmovně obšírně odůvodňovat potřebu tohoto zákona, protože hospodářský stav, který všichni pozorujete, mluví sám. My, pravda, v letošním roce neměli jsme tak tíživé hospodářské poměry, jako v 5 letech předcházejících, poměry ve výrobě se přece jen značně zlepšily, počet zaměstnaných dělníků, počet pojištěnců nám stoupl tak, že na př. v říjnu 1935 bylo pojištěno pouze 2.069.000 dělníků, rok na to v říjnu 1936 2.334.000 dělníků a v letošním říjnu již 2.442.000 pojištěnců v Ústřední sociální pojišťovně. Tedy za 2 roky stoupl počet pojištěnců skoro o 400. 00. Je tedy zlepšení, přesto však nepodařilo se ani za zlepšených hospodářských poměrů ve výrobě odstraniti nezaměstnanost a vy ze statistiky víte. že máme 1. prosince 332.981 nezaměstnaných. Jsou to průmyslové obvody, které mají největší počet těchto nezaměstnaných lidí, Praha s 11.000, Brno asi s 5.000 a jednotlivé okresy průmyslové, zvláště v průmyslových oblastech českých mají stále ještě od 3 do 6 tisíc nezaměstnaných v obvodu jednoho politického okresu. Značná část těchto lidí nepracovala po dobu krise snad vůbec nebo jen z části. Jsou to lidé ze značné části starší a těžko se domnívati, že bychom jim mohli opatřiti práci. To je vyloučeno a za dnešního stavu, kdy musíme počítati s tím, že v prosinci, lednu a únoru nám počet nezaměstnaných stoupne ještě asi o 100.000 osob, jeví se samozřejmě jasné, že nemůžeme dopustiti, aby tito lidé octli se úplně bez materiálních prostředků k lidské existenci. Když jim nemůžeme opatřiti práci, musíme je aspoň podporovati podle dosavadního způsobu a musíme se starat, aby aspoň nejnutnější potraviny si mohli pro sebe a své rodiny opatřiti. (Posl. Stejskal: To je problém národní a státní!) Ano, to je problém národní a státní, je to veliká povinnost státu, aby nenechal hladovět tyto lidi, a konečně je jasné, že 13 mil. obyvatelů musí uživit těch 33.000, kteří nemají práci, kteří nemají na chleba.

Proti podporám v nezaměstnání byl jako hlavní argument uváděn úžasně veliký náklad, který neproduktivně ze státní pokladny je vyplácen a neproduktivně je zužitkován. Bývalo to v posledních letech 750 mil. Kč ročně, ale nejenom na tento zákon, o kterém jednáme, na podporování podle gentského systému, nýbrž také na akci stravovací, mléčnou, ošacovací a vůbec na veškeru péči o nezaměstnané. Dovolte, slavná sněmovno, abych řekl, že tento náklad se státu velice rentuje. Nejen, že je to sociální povinností státu, aby podporoval své absolutně nemajetné a práci nemající občany, ale já chci říci, že státu se tento výdaj rentuje hlavně v tom. že péčí o nezaměstnané si stát zabezpečuje sociální klid a mír ve státě. (Výborně!)

Slavná sněmovno, račte si představiti, když máte v obvodu okr. úřadu, řekněme libereckého 8.000 nezaměstnaných ještě dnes, kdyby ti lidé nebyli podporováni prostřednictvím organisací, kdyby nebyli podporováni ze stravovací akce, kdyby hladověli, tu hrůzu, kdyby jen těch 8.000 lidí přišlo denně postát na liberecké náměstí! Já vždycky říkal o plzeňském okresu, který dnes má daleko menší počet, ale míval 15.000 nezaměstnaných, kdyby těch 15.000 nezaměstnaných se shromáždilo na náměstí, jaká hrůza by z nich šla! Kdyby měli hlad, neudržel by se klid a pořádek. A že se můžeme chlubit tím velkým klidem a pořádkem sociálním, za to můžeme z velké části děkovati tomu, že náš stát, naše republika plní svou povinnost a že nezaměstnané všemi těmi způsoby, tedy i státním příspěvkem podporuje.

Stále ještě se opakují názory, že stát by neměl takto neproduktivně ročně 750 mil. Kč na nezaměstnané dávat a že by bylo lépe za ty peníze podnikat užitečné práce. Já se úmyslně zabývám touto výtkou proti podporování nezaměstnaných, poněvadž se stále objevuje v časopisech, na schůzích a všude. Je to prostě nemožné. Znáte ze statistiky ministerstva veř. prací, že vydalo na veřejné práce přes 21/2 miliardy a že za tu částku bylo zaměstnáno po 6 měsíců jenom asi 160.000 lidí. Kdybychom měli zaměstnat trvale 330.000 nezaměstnaných, nebo kolik jich ke konci roku bude, vyžadovalo by to nákladu 8 až 10 miliard Kč ročně, a tyto prostředky tu nemá nikdo, ani stát, ani země, ani okresy, ani obce, a jeví se tudíž nemožným - jak by si to přál jistě každý - abychom k tomuto prostředku sáhli. Slavná sněmovno, musíme počítati s tím, že i když nenastane krise - určité zhoršení se již projevilo v textilu a jiných odvětvích přece jen tu část nezaměstnaných budeme míti. Odstraniti krisi není v silách jednoho státu, odstraniti krisi by mohla jedině mezinárodní hospodářská dohoda. A za dnešních poměrů politických, jak můžeme doufat. že by se k takové mezinárodní hospodářské dohodě dospělo, když státy místo politických dohod zbrojí a na dohodu hospodářskou čas teprve nemají?

Ještě se vytýká právě podporám státním podle tohoto zákona, že jsou zneužívány a že velká část státních prostředků, plynoucích z podpor v nezaměstnání, dává se osobám majetným, nepotřebujícím žádné podpory a majícím být z čeho živy. Chci konstatovati, slavná sněmovno, že všechny tyto námitky jsou jednak převeličené a že hlavně plynou z neznalosti provádění způsobu výplaty. Dnes je prováděna tak důkladná kontrola, že kdo věci nezná a nerozumí jim, nemá zdání, co nezaměstnaný musí podstoupiti, než podporu dostane. Musí mít pět různých potvrzení na přihlášce o podporu, v tom je okresní zprostředkovatelna, nemocenská pojišťovna a obec, tedy veřejnoprávní korporace, které bdí nad prováděním a nedopouštějí zneužívání. Vedle toho organisace samy, poněvadž část vyplacených sum nesou ze svého, se ovšem snaží každému zneužití zabrániti. Mimo to revise ministerstva soc. péče, financí a nejvyššího účet. kontrolního úřadu nám zabezpečují, že zde žádného zneužívání není. Opakuji, co jsem řekl v soc.-politickém výboru, že jako referent lituji, že nám nebyla dána možnost vypracovati nový, podrobný, poměrům odpovídající zákon. Budeme se o to znažit aspoň v příštím období.

Výbor soc. politický doporučuje posl. sněmovně, aby tuto osnovu zákona přijala a schválila beze změny. (Souhlas.)

Místopředseda dr Markovič (zvoní): Dávam slovo druhému zpravodajcovi, za výbor rozpočtový, p. posl. A. Langerovi.

Zpravodaj posl. A. Langer: Slavná sněmovno!

Jestliže jsme bez větších otřesů překonali období těžké hospodářské krise a katastrofální nezaměstnanosti, pak za to vděčíme především opatřením, jež byla učiněna na ochranu trpících, hlavně ovšem péči o nezaměstnané, kteří bez své viny přišli o práci.

Na státní příplatek k podpoře nezaměstnaných podle gentského systému bylo dosud od r. 1930 vydáno 2.108,604,037 Kč. Na produktivní péči o nezaměstnané bylo obcím poskytnuto 294 mil. Kč. Největší vydání bylo roku 1933, kdy jsme měli u nás v průměru na 800.000 nezaměstnaných a kdy krise dosáhla nejhlubšího bodu. Dnes, kdy jsme v konjunktuře, poklesly ovšem silně i výdaje, spojené s vyplácením státního příplatku k podpoře v nezaměstnání podle gentského systému. Ale i tak je to veliký peníz, poněvadž nám zůstává přes 300.000 nezaměstnaných, o nichž lze říci, že - dokud nedojde k jiným opatřením jsou obětí t. zv. technologické nezaměstnanosti. Jako zpravodaj pokládal jsem za nutné uvésti tyto číslice, neboť nemůžeme si zatajovat obětí, jaké přináší stát, aby zmírnil nouzi svých občanů, kteří propadli tíživému osudu nezaměstnanosti.

Jsem ovšem povinen také uvésti aspoň některé námitky, uváděné proti t. zv. gentskému systému. Poukazuje se na př. na to, že státního příplatku k podpoře v nezaměstnání se dostává jen odborově organisovaným, zatím co ostatní nezaměstnaní jsou odkázáni jen na malou podporu ze státní stravovací akce. V té souvislosti se mluví o privilegiu jedné části nezaměstnaných. Nehledě k tomu, že dělníci chtějí nikoli podporu, ale řádně honorovanou práci, chtěl bych k tomu říci, že státního příplatku dostává se těm, kteří si na podporu v nezaměstnání po celá léta platí. Jistě by bylo ideálním stavem, kdybychom měli všeobecné pojištění proti nezaměstnanosti. K tomu jsme vsak nemohli ještě přistoupiti, zejména ne v době krise, a nelze tak velké dílo provésti ani teď, kdy se tak mluví, že je po krisi. Vedle toho by takové pojištění vyžadovalo, aby vedle státu všeobecně na ně přispívali nejen zaměstnanci, nýbrž i zaměstnavatelé, zcela obdobně, jako je tomu v nemocenském pojištění. Dokud toho nebude, je gentský systém nejlepším opatřením, poněvadž se jím vychází vstříc těm, kteří uznávají, že nárok mohou získat jediné tím, když sami přinášejí oběti, čili když pravidelnými příspěvky si zabezpečují nárok na pomoc v době nezaměstnání. Je to dobrá průprava a výchova pro příští všeobecné a povinné pojištění.

Vyskytly se také stížnosti do zneužívání podpor v nezaměstnání. Konkretně by to znamenalo obviňování odborových organisací, že takové zneužívání trpí, příp. provádějí. K tomu nutno konstatovati, že ministerstvo soc. péče samo zakročuje, vyskytne-li se podobný případ, a stalo se, že organisacím soustředěným v jedné odborové ústředně bylo odepřeno právo výplaty státního příplatku k podpoře v nezaměstnání, při čemž si totéž ministerstvo zabezpečilo vrácení neprávem přijatých částek. To však je zcela ojedinělý případ, neboť řádné odborové organisace zaměstnanecké, podrobené nejpřísnější kontrole a revisím nejen ministerstva soc. péče a ministerstva financí, nýbrž i nejvyššího účetního kontrolního úřadu, plní velmi svědomitě své úkoly, uložené jim gentským systémem.

Je třeba připomenouti, že se odborové organisace zaměstnanecké nebrání přísné kontrole, nýbrž samy po ní volají, neboť nejde tu jen o kontrolu odborových organisací, nýbrž i o kontrolování úřadů potvrzujících osvědčení o nezaměstnanosti a o nároku na podporu. A právě odborové organisace zaměstnanecké spolupracovaly na novém administrativním opatření, jímž se od 1. ledna 1938 zavádí jednotný systém v evidenci příplatku státního k podporám v nezaměstnání, platný pro všechny organisace bez rozdílu. Po té stránce zaznamenáváme veliký pokrok, k němuž se dospělo po letech prakse. Lze říci, že v souhlase s odborovými organisacemi, které musí obětovat značné částky na zavedení nového systému, jsme dospěli k nejlepšímu možnému stavu v organisování výplat státního příplatku k podporám v nezaměstnání.

Chtěl bych říci ještě několik slov k požadavku, aby výplatu státního příspěvku k podporám v nezaměstnání převzal stát sám. Požadavek ten nebyl dosud vznesen žádnou odpovědnou korporací, nemusil bych se jím tedy zabývat. Je však třeba říci, že kdyby se měl tento požadavek vzíti na vědomí nebo podle něho jednat, musilo by se uvážit, jaké finanční zatížení by tu stát převzal. Vybudování zvláštního aparátu, potřebného ke zdolání velkého úkolu, přišlo by státu mnohem dráže, než jak je tomu za dnešního stavu, kdy odborové organisace musejí zvětšením svého vlastního aparátu doplácet na organisaci spojenou s evidencí nezaměstnaných a s rozhodováním o nárocích na podporu v nezaměstnání podle gentského systému.

Z těchto a jiných důvodů, o nichž bylo v rozpočtovém výboru jednáno, doporučuji schváliti beze změny osnovu o prodloužení zákona o státním příplatku k podporám v nezaměstnání podle gentského systému. (Souhlas.)

Místopředseda dr Markovič (zvoní): Zpravodajcom výboru živn.-obchodného o odst. 3 poriadku je pán posl. V. Sedláček. Dávam mu slovo.

Zpravodaj posl. V. Sedláček: Slavná sněmovno!

Vládnímu nařízení z prosince 1936 předcházelo úporné jednání a konference odborových organisací dělnických i zaměstnavatelských odboru oděvního, zvláště konfekční výroby na Moravě v městě Prostějově. Proč byly tyto konference a proč bylo vydáno toto nouzové opatření na ochranu sociálně slabých výrobců oděvního odvětví?

Prostějovská konfekční výroba je známa nejen v našem státě, nýbrž i v celém světě jako vývozní předmět a jako hledaná konfekce dobré jakosti. Výroba tato byla ohrožena několika továrnami, které se zařizovaly na docela jiný způsob práce, než jak se po celé desetiletí tato konfekce vyráběla. Dělo se tak kvalifikovanými pracovníky, avšak nebyla to u mnohých přímo kvalifikace, která se vyžaduje u výroby řemeslné, totiž učební doba, doba tovaryšská atd., co se vyžaduje k plnému průkazu způsobilosti, nýbrž byla to jakási tradiční, rodinná kvalifikace, kde se mladí už od útlého věku přiučovali tomuto řemeslu, mnozí ve své rodině při domácké práci, která byla takto vyučenými řemeslníky konána velmi dobře, takže jakost této výroby byla nejlepší, poněvadž se pracovalo ručně, s citem a s chutí. Proto také byly výrobky tohoto oboru v celém světě vyhledávány.

Několik továrníků však přemýšlelo, zda by nebylo lze vyráběti konfekční oděvy mužské i ženské v závodech zracionalisovaných podle systému pásové výroby, a skutečně několik jich začalo podobným způsobem konfekci vyrábět. Nevzali však k ní do továren lidi kvalifikované, nýbrž síly nevyučené, ponejvíce mladistvé dělnice, sotva školy vyšlá děvčata, i mladistvé chlapce a podle tohoto nového systému velmi brzy zaučili tyto nekvalifikované pracovníky pro tuto konfekční výrobu.

Kdo trochu přemýšlí, sám se přesvědčí, že opravdu lze takto vyrábět na pásu, že se nevyučené síly velmi snadno zapracují na určitý malý výkon při takovéto výrobě. Tak na př. jedna pracovní síla dělá stále kapsy, jiná dírky, kraje, límce nebo rukávy, tedy jediný úsek práce, kterému se velmi snadno naučí, a potom jeden výkon za druhým jde na pásu, takže nakonec vyjde celý výrobek, ale pracovní síla nemusí býti kvalifikovaná, poněvadž koná jen určitou malou práci na výrobku.