Předseda Malypetr.

Místopředsedové: dr Markovič, Langr, Košek, Vávra, Taub.

Zapisovatelé: Šalát, de Witte.

Místopředseda dr Markovič zahájil schůzi v 10 hod. 35 min. dopol. a konstatoval, že sněmovna je způsobilá jednati.

209 poslanců podle presenční listiny.

Členové vlády: předseda vlády dr Hodža; ministři dr Dérer, dr Spina, dr Šrámek, Tučný, dr Zadina.

Z kanceláře sněmovny: sněm. tajemník dr Říha; jeho zástupce dr Záděra.

nemocí posl. dr Mičura.

Došel dotaz posl. Kuta podle §u 70 jedn. řádu předsedovi posl. sněmovny o usnesení koaličního subkomitétu rozpočtového výboru.

posl. J. Sedláčka min. železnic:

o náhradách železničním zaměstnancům při nezaviněném zpoždění vlaku (č. D 443-IV),

o zavedení školního (motorového) vlaku nebo o zavedení vhodnější úpravy jízdy vlaku na trati Šumperk-Šternberk-Olomouc (č. D 444-IV).

počátkem schůze:

Interpelace tisk 1165 (I až IX).

Těsnopisecká zpráva o 116. schůzi posl. sněmovny NSRČ.

Místopředseda dr Markovič (zvoní): Pristúpime k prejednavaniu poriadku, na ktorom ako prvý odstavec je:

1. Zpráva výborů soc.-politického a rozpočtového k vládnímu návrhu zákona (tisk 1110) o náhradě podle zákonů o stavebním ruchu (tisk 1190).

Podľa usnesenia predsedníctva navrhujem, aby jednanie o tejto osnove slúčené bolo s jednaním o ďalších päti odstavcích dnešného poriadku, ktorými sú:

2. Zpráva výborů soc.-politického a rozpočtového o vládním návrhu zákona o úpravě státního příplatku k podpoře nezaměstnaných (tisk 1189).

3. Zpráva výboru živn.-obchodního k usnesení senátu (tisk 1157) o vládním návrhu zákona (tisky sen. 566 a 574), kterým se mění a doplňuje vládní nařízení ze dne 4. prosince 1936, č. 302 Sb. z. a n., o úpravě některých poměrů v tovární výrobě šatstva (tisk 1184).

4. Zpráva výborů soc.-politického a živn.-obchodního k vládnímu návrhu zákona (tisk 1181), kterým se prodlužuje platnost hromadných smluv pracovníků (tisk 1191).

5. Zpráva výborů živn.-obchodního a zemědělského k vládnímu návrhu zákona (tisk 1182), kterým se částečně mění a doplňuje zákon ze dne 24. června 1932, č. 105 Sb. z. a n., o zřizování provozoven na výrobu cukru z řepy (tisk 1194).

6. Zpráva výborů soc.-politického a živn.-obchodního k vládnímu návrhu zákona (tisk 1180) o opatřeních proti zastavování provozování továrních závodů, proti hromadnému propouštění zaměstnanců a o úpravě některých výpovědních lhůt při pracovních (služebních) poměrech zaměstnanců v těchto závodech (tisk 1186).

Slúčené jednanie navrhujem z toho dôvodu, že ide o osnovy, ktoré majú nadobudnúť účinnosti od 1. januára 1938 a ktoré do tej doby musia byť projednané ešte aj senátom.

Sú snáď nejaké námitky proti návrhu na slúčené prejednávania týchto odstavcov? (Námitky nebyly.)

Niet jich.

Prejednávanie bude tedy dľa návrhu slúčeno.

Zpravodajci pri prvom odstavci poriadku sú: za výbor soc.-politický p. posl. Šedý, za výbor rozpočtový pí posl. Mrskošová.

Dávam slovo prvému zpravodajcovi, za výbor soc.-politický, p. posl. Šedému.

Zpravodaj posl. Šedý: Slavná sněmovno!

V prvních letech naší samostatnosti vynutily si naprostý nedostatek bytů a téměř úplná stagnace stavebního podnikání řadu legislativních opatření, jejichž účelem bylo zmírniti bytovou nouzi a oživiti stavební ruch. Nejvýznamnějšími z těchto opatření byly zákony o stavebním ruchu z let 1919 až 1924. Stejný účel sledovaly také zákon o podpoře soukromého stavebního podnikání č. 219/1920 Sb. z. a n. a nepřímé podpory podle t. zv. odpisových zákonů z let 1921 a 1923.

Obtíže, které se v té době stavěly v cestu žádoucímu rozvoji stavebního podnikání, vyplývaly především z neustálených poměrů hospodářských. Prudce stoupající stavební náklady od r. 1919, nemožnost dosíci na stavbu hypotekárního úvěru v normální výši a naprostá nerentabilita staveb prováděných za těchto poměrů ukázaly se takovou překážkou stavebního ruchu, že ji nebylo možno překlenouti bez vydatné státní pomoci. Zákony o stavebním ruchu volily proto takové způsoby státní podpory, aby stavebníka zbavily předem risika očekávaného poklesu hodnoty stavby až se poměry na stavebním trhu ustálí, aby mu zajistily výnosnost prováděné stavby a konečně aby mu také umožnily získati na stavbu potřebný hypotekární a stavební úvěr. Hlavním účelem podpory podle všech zákonů o stavebním ruchu z r. 1919 až 1924 bylo tedy nahraditi stavebníkovi rozdíl mezi vysokým stavebním nákladem, za který dům vystavěl, a stavebním nákladem, jaký bude míti dům v době ustálených poměrů na stavebním trhu. Tento rozdíl, vyjadřující pokles hodnoty domu, je běžně nabýván "mrtvým stavebním nákladem". Hlavní způsoby podpory podle zákonů o stavebním ruchu, poskytované za tím účelem, aby stavebníkovi nahradily tento mrtvý stavební náklad, byly státní záruka a příspěvek na 25 let.

Státní záruka podle zákonů do r. 1924 byla netoliko obvyklým rukojemstvím státu za úrokování a splacení zápůjčky, nýbrž stát se tu přímo zavazoval, že bude sám tuto zápůjčku úrokovati a umořovati až do úplného splacení. Podpora v této formě poskytovaná činila podle zákonů z let 1919 až 1922 60 až 85% státem uznaného stavebního nákladu, podle zákona z r. 1923 50 až 70% a podle zákona z r. 1924 35 až 55% tohoto nákladu.

Příspěvek na 25 let byl poskytován podle prvních zákonů v odstupňované výši vždy po pěti letech (od 4% až do 2.5% nebo 1%) ze státem uznaného stavebního nákladu, později pevným procentem (od 23/4% až do 1%) z tohoto nákladu. Příspěvek byl určen k snazšímu úrokování a umořování stavebního nákladu, jehož náhrada byla opatřena zpravidla bez pomoci státní záruky.

Pro otázku náhrady části této podpory, kterou řeší projednávaný vládní návrh, je důležité, že v zákonech o stavebním ruchu si vyhradil stát požadovati náhradu části podpory jen u domů vystavěných se státní zárukou, nikoli také u domů s podporou ve způsobě příspěvku na 25 let. Tato výhrada postihového práva na část podpory, čili t. zv. regresu, je u podpory ve způsobě státní záruky normována ustanoveními §u 69 zákona č. 100 z r. 1921, §u 61 zákonů č. 45 z r. 1922 a č. 35 z r. 1923, jakož i ustanoveními §u 58, odst. 4 nařízení č. 191 z r. 1921 a §u 51, odst. 4 nařízení č. 160 z r. 1923.

Podle těchto ustanovení měla býti úprava regresu provedena vládním nařízením. Poněvadž však s úpravou náhrady souvisí některá ustanovení, k jejichž provádění je třeba zákona, bylo nutno předložiti návrhy na řešení této otázky k ústavnímu projednání zákonodárným sborům.

Nynější vládní návrh o náhradě podle zákonů o stavebním ruchu je již třetím, který řeší tuto otázku. Po prvé se objevil návrh na úpravu postihového práva státu v posl. sněmovně v r. 1932, kdy v rámci vládního návrhu bytového zákona byl jeden jeho oddíl věnován této věci. Později, když bylo zřejmo, že k ústavnímu projednání tohoto návrhu jako celku nedojde, byla materie, zabývající se touto otázkou, zpracována v samostatný návrh, který podala vláda posl. sněmovně v roce 1934. Návrh byl přidělen soc.-politickému výboru, který pro jeho podrobné prostudování zvolil zvláštní subkomitét. Tento splnil svůj úkol v několika schůzích. Rozebral celou osnovu a navrhl četné její změny a doplňky, o kterých jednal ještě soc.-politický výbor a projevil o navržené úpravě v celku shodné mínění se subkomitétem. Dalším pracím na osnově zabránilo bohužel rozpuštění Národního shromáždění na jaře r. 1935.

Nynější vládní návrh je v podstatě jen formálně upraveným návrhem z roku 1934, změněným a doplněným jen potud, pokud tím měly býti realisovány požadavky nebo přání bývalého podvýboru.

Přihlížeje k závažnosti a složitosti úpravy náhrady, pověřil soc.-politický výbor prostudováním takto upraveného vládního návrhu i tentokráte zvláštní podvýbor. Výsledky jednání tohoto podvýboru byly pak podkladem vlastního jednání soc.-politického výboru.

Jednání se neobmezilo pouze na náhradu při podporách podle zákonů o stavebním ruchu, nýbrž i na otázku náhrady při jiných stavebních podporách, a to při podpoře soukromého stavebního podnikání podle zákona č. 219 z r. 1920 a při nepřímé podpoře podle t. zv. odpisových zákonů.

Podle zákona o podpoře soukromého stavebního podnikání poskytoval stát subvence v hotovosti až do výše 40 % stavebního nákladu domu. Podle zprávy ministerstva veřejných prací, které zákon provádělo, byla tato subvence poskytnuta pouze na stavbu 23 domů. Vyplacené podpory činily celkem asi 8,642.000 Kč. Pouze ve dvou případech přesahovala poskytnutá subvence, a to jen zcela nepatrně, částku, kterou projednávaný vládní návrh označuje jako "mrtvý stavební náklad" při podpoře ve způsobě příspěvku a která má zůstati předpisem náhrady nedotčena. Poněvadž by se v praxi jednalo o nepatrné částky jen ve dvou případech, souvisících nadto s náhradou při podpoře ve způsobě příspěvku, nebyl návrh na tento způsob podpory rozšířen.

Pokud jde o nepřímou podporu podle t. zv. odpisových neboli Rašínových zákonů, dospěl výbor k přesvědčení, že tato forma nepřímé stavební podpory ani věcně ani formálně nijak nesouvisí s otázkou náhrady, jak je upravena v projednávaném návrhu. Není tudíž možno, aby tyto dvě zcela odlišné materie byly spojovány v jeden celek. Bude snad věcí parlamentní úsporné a kontrolní komise, aby posoudila, zda a do jaké míry by byl odůvodněn požadavek náhrady také v těchto případech a aby v kladném případě učinila opatření, aby příslušná osnova byla vypracována.

Jednaje o náhradě při podporách podle zákonů o stavebním ruchu z let 1919 až 1924 dospěl soc. politický výbor k přesvědčení, že požadavek náhrady u podpory ve způsobě příspěvku odporuje právní povaze této podpory. Nehledíc k tomu, že náhrada u podpory ve způsobě příspěvku nebyla v zákonech o stavebním ruchu vyhrazena, je právní povaha při této formě podpory zcela jiná než při státní záruce.

Státní příspěvek zapisoval se totiž při nemovitosti, na kterou byl poskytnut, v pozemkové knize na list statkové podstaty jako reální právo a tvořil spolu s knihovním tělesem předmět zástavního práva za hypotekární dluhy. Byl-li by tedy dnes zákonem vyhrazen státu nárok na náhradu u této podpory, značilo by to ve veřejnosti podlomení důvěry v nabytá práva a tím také v právní bezpečnost našeho zákonodárství. Nejtížeji by tím byla dotčena práva věřitelů, kteří, vedeni důvěrou ve veřejné knihy, poskytli hypotekární úvěr na stavby takto podporované.

Důležitou námitkou je také, že praktické provádění předpisů oddílu III návrhu by se setkalo se značnými potížemi. Ve všech těchto případech bylo by totiž nutno za účelem určení výše náhrady provésti odhad nynější hodnoty stavebního nákladu, na jehož zúročení a úmor se poskytuje příspěvek. To by znamenalo prováděti přes 7.000 odhadů s výsledkem pro státní pokladnu velmi pochybným.

Veden těmito právními i věcnými důvody usnesl se soc.-politický výbor doporučiti plenu poslanecké sněmovny, aby celý oddíl III, jednající o náhradě při podpoře ve formě příspěvku, byl z návrhu vypuštěn. Změny z toho vyplývající, jakož i jiné formální a věcné změny, na kterých se soc.-politický výbor usnesl a které s patřičným odůvodněním doporučuje plenu ke schválení, jsou patrny z tištěné zprávy.

K objasnění rozsahu podpory, jíž se má náhrada podle pozměněného návrhu týkati, považuji za nutné uvésti tato statistická data:

Podpora ve způsobě státní záruky nebo zápůjčky státu podle zákonů o stavebním ruchu z let 1919 až 1924 byla udělena:

1. obcím na stavbu

a) 1323 nájemních domů s 12.164 byty o stavebním nákladu okrouhle 868,342.000 Kč, z něhož činí zaručené (přímé) zápůjčky okrouhle 692,361.000 Kč,

b) 604 rodinných domků s 692 byty o stavebním nákladu okrouhle 46,988.000 Kč, z něhož činí zaručené (přímé) zápůjčky okrouhle 34,976.000 Kč;

2. obecně prospěšným stavebním sdružením na stavbu

a) 1.368 nájemních domů se 17.518 byty o stavebním nákladu okrouhle 1.375,955.000 Kč, z něhož činí zaručené (přímé) zápůjčky okrouhle 1.095,718.000 Kč,

b) 12.624 rodinných domků s 14.559 byty o stavebním nákladu okrouhle 1.444,766.000 Kč, z něhož činí zaručené (přímé) zápůjčky okrouhle 1.095,132.000 Kč;

3. jiným stavebníkům na stavbu

a) 729 nájemních domů s 4.958 byty o stavebním nákladu okrouhle 368,900.000 Kč, z něhož činí zaručené zápůjčky okrouhle 245,475.000 Kč,

b) 4.119 rodinných domků s 4.767 byty o stavebním nákladu okrouhle 284,475.000 Kč, z něhož činí zaručené zápůjčky okrouhle 153,232.000 Kč.

Celkem byla tedy udělena tato podpora na 3.420 nájemních domů a na 17.347 rodinných domků dohromady s 54.658 byty o stavebním nákladu okrouhle 4.389,426.000 Kč, z něhož činily zaručené (přímé) zápůjčky okrouhle 3.316,894.000 Kč.

Pozoruhodné jsou také statistické údaje o povolání vlastníků nebo čekatelů rodinných domků. Je z nich zřejmo, že jde převážně o příslušníky sociálně slabých vrstev, a že jsou tudíž některé úlevy v návrhu obsažené pro tyto případy odůvodněny.

Z celkového počtu vlastníků (čekatelů) rodinných domků, kteří stavěli s podporou podle zákonů z let 1919 až 1924, připadá v procentech: na samostatné drobné zemědělce 12.66%, na stavební živnostníky 4.36%, na ostatní - ponejvíce drobné - živnostníky 12.65%, na zemědělské dělníky 3˙19%, na stavební dělníky 5.25%, na horníky 5.81%, na ostatní dělníky 17˙02%, na železniční zaměstnance 14.89%, na jiné státní zaměstnance 8.41%, na ostatní veřejné zaměstnance 9.46%, na soukromé zaměstnance 4.92%, na různá jiná povolání 1.38%, úhrnem 100%.

Konečně považuji za nutné zmíniti se ještě o tom, jak je odhadován roční výnos náhrady podle projednávané osnovy zákona.

Z celkového počtu 3.420 nájemních domů a 17.347 rodinných domků, na které byla udělena podpora ve formě státní záruky nebo přímé zápůjčky státu, má se náhrada týkati 3.383 nájemních domů a 17.103 rodinných domků. Rozdíl dlužno si vysvětliti tím, že odpadly domy, u kterých byla podpora odvolána, nebo kde se vlastník již se státem vyrovnal, nebo kde konečně byla podpora likvidována při dražbě domu.

Pro bezprostřední výnos náhrady přicházejí v úvahu především: 1. nájemní domy soukromníků v počtu 517 o stavebním nákladu okrouhle 186,341.000 Kč, se zaručenými zápůjčkami v úhrnné částce okrouhle 119 mil. 433.000 Kč. Kapitálový výnos náhrady u těchto domů činil by úhrnem 58,817.400 Kč. Roční výnos při 6% anuitě by činil 3,529.044 Kč, nehledíc ke zvýšení z důvodu zámožnosti; 2. všechny rodinné domky - s výjimkou domků o jednom bytě do 40 m², které mají býti osvobozeny, a domků s 2 byty do 40 m² nebo s 1 bytem do 60 m², u nichž mohou býti platy na náhradu odsunuty podle § 11 návrhu.