Na týchto robotníkov má tiež byť uvalená čiastka nových daní. Má sa im tiež hovoriť o tom, že v záujme obrany štátu majú tiež prispeť, alebo, lepšie povedané, majú si utiahnuť remeň. Iste že to bude ťažké vysvetlovať týmto robotníkom, ktorí sa už niekoľkoráz obrátili na príslušné úrady, niekoľkoráz žiadali, a nežiadali iste veci nemožné, keď žiadali len to, aby ich mzdy boly aspoň vyrovnané na úroveň iných podnikov Na Slovensku sa v poslednej dobe postavilo niekoľko zbrojarských závodov. Je to zbrojovka v Dubnici a je to zbrojovka v Považskej Bystrici. A taktiež pomery mzdové, ktoré tam vládnu, sú priamo krikľavé. Robotníci zarábajú 1˙80 Kč, 2.20 Kč a 2.40 Kč za hodinu. Za tejto situácie, že tieto mzdy sú tak mizerné, sa tam ešte ľudia môžu dostat len na protekciu, len s legitimáciami agrárnej strany. Ono to bolo v minulosti iné, legitimáciu dodávať do práce do Považskej Bystrice mali vedľa agrárníkov i ľudáci. Ale od kedy sa prihodila špionážna aféra v považsko-bystrických závodoch, sú títo z možnosti do práce dodávať vylúčení. Je nespravodlivé, že teraz zasa len jedna strana do práce môže dodávať, lebo sa môže opakovať to, čo sa stalo v otázke ľudáckej. A pán posl. Čavojský sa velice rozčúlil, keď som ako poznámku uviedol na reč pána dr Tiso, prečo robotníci ľudácki nie sú zamestnávaní vo zbrojovke v Povážskej Bystrici. Je pravda, že tí, ktorí mali možnosť dodávať do Považskej Bystrice robotníkov, využili robotníkov k tomu, aby im prezradili, čo sa tam vyrába a v akej kapacite. Ako poctivý robotník mohol vedeť, že ten, kto má tak veľké slovo v Považskej Bystrici, kto dokonca môže tam zamestnávať robotníkov, môže stáť vo službách niektorej zahraničnej mocnosti, že ten človek môže byť špionom? Ale je isté, že keď sa taký človek na niečo pýtal, tak samozrejme považoval ho za svojho zamestnávateľa, ako za veľkého vlivného človeka, ktorého slovo platí, a potom povedal, čo sa v závode robí; že sa to potom použilo k zahraničným piklom, to tento robotník vedeť nemohol. To je tak v kratičkosti hospodárske postavenie robotníkov.

Keď si vezmeme druhú časť, hospodárske postavenie malých roľníkov, budeme videť, že ich položenie je ešte o veľa horšie, mnohokráť než postavenie robotníkov. Chcem len uviesť niektoré skutočnosti, v čom sú slovenskí roľníci v nevýhode voči českým roľníkom. Tým nechcem ani najmenej povedať, že by snáď český roľník bol po všetkých stránkach uspokojený, že by český roľník nemal už svoje bolesti, alebo že by sa snáď malo pomáhať slovenským roľníkom na úkor roľníka českého.

Môžeme hovoriť, že takmer všetka pôda, ktorá sa nachádza v rukách maloroľníkov a roľníkov, je obrábaná ešte tak zastaralým spôsobom, že kým môžete na pr. zaznamenať výnos v historických zemiach na jedno katastr. jutro priemerne 12 až 14 q pšenice, na Slovensku je priemer 8 až 11 q pšenice. To je jedna stránka. Druhá stránka: Kým roľník v Čechách pri odpredaji svojej pšenice dostáva aspoň cenu stanovenú obilným monopolom, na Slovensku už tým, že tento roľník je na Slovensku, dostáva o 12 až 16 Kč menej za 1 q pšenice, čo sa mu sráža na t. zv. paritný rozdiel. To je druhá stránka toho, ako je roľník na Slovensku skrátený.

A keď vezmeme stránku meliorácie, regulácie a pod., čím slovenský roľník a takmer väčšina slovenských roľníkov každým rokom je poškodzovaná o celé desiatky milionov korún v dôsledku povodní, to je iste druhá stránka.

Ale ja vezmem niektoré. Práve tento rok v údolí Ipľa už je po 3kráť povodeň. Bola v jarných mesiacoch veľká povodeň, bola pred 6 týždňami veľká povodeň, a ako prichádzajú zprávy, teraz tieto dni zasa je táto dolina postihnutá veľkou povodňou. To znamená, že tie sejby, ktoré tam boly prevedené, už v dôsledku stálych dážďov, v dôsledku stálej povodne, už sú naprosto zničené, a je otázka, aké tam bude počasie, aby sa tam mohly snáď ešte jarné sejby previesť. To isté máme pokiaľ sa týka Hrona, to isté pokiaľ sa týka Hornada, Váhu a Moravy. Morava je vecou zvlášť sama o sebe, poneváč v hornom toku Moravy je už regulácia z veľkej časti prevedená a prevádza sa ešte teraz, dostáva voda pri stúpnutí dobrý spád na hornom toku na Morave, a keď príde na Slovensko, už tam nemá toho spádu, nemá úpravy riečišťa, v dôsledku toho rozlieva sa každým rokom na celé desiatky tisícov katastrálnych jutár, najlepšie zeme sú zaliaté, úroda na týchto pozemkoch zničená.

V hornatých krajoch Slovenska, kde vedľa lesnej práce robotníci alebo maloroľníci pracujú ako povozníci, najpalčivejšou otázkou je otázka pašienková. V tejto zvlášte štátne lesy a statky maly by možnosť, aby roľníctvu pomohly. Ale my nemôžeme túto pomoc na tejto stránke videť, naopak, môžeme videť, že je to zťažované, znemožňované, ba mnohokráť sú títo roľníci trápení takým spôsobom, že sa im dajú pašienky na vysokých horách, ale dobytok tam nemôžu vyhnať, poneváč by museli pri tom cez lúky, ktoré sa nachádzajú v nížinách, a keby niektorá krava alebo kus dobytka vošiel do tejto lúky, ktorá nenie daná do pašienkov, tak je okamžite maloroľník pokutovaný 30 Kč. Ja uvediem len taký malý príklad: V obci Vernár v Horehroní maloroľníci zaplatili za jeden úsek, kde museli hnať dobytok na vyššie hole, 4kráť toľko pokuty, ak stálo celé seno, ktoré by sa bolo aj s otavou na tej lúke urodilo. Jestli toto nie je potom opravdu trápenie tých roľníkov? Len preto sa nechala tá dolná čiastka, aby oni mohli na tom zarábať, aby mohli tých malých roľníkov pokutovať.

Dneska sa práve jedná o to, že týmto dedinám, to je takmer v celom Horehroní, sa má istá čiastka tých pašienkov vziať. No, jestli ešte tí maloroľníci budú ukrátení, bude im vzatá i tá posledná možnosť obživy, tak potom je otázka, čo sa s týmito širokým i masami maloroľníckeho ľudu stane. A ked, s tohoto hľadiska bereme potom otázku nového zaťaženia, keď s tohoto hľadiska potom počítame, že teraz budú ešte zvýšené dane, že teraz sa ešte dajú dane z umelých tukov, z umelých sladidiel, textilií, minerálnej vody, daň nápojová atď., že toto všetko má ešte zťažiť hospodárske položenie týchto ľudí, ktorí už dnes sa nachádzajú vo velice špatnej situácii, tak je samozrejme ťažko pochopiť. že by títo ľudia boli v stave sniesť to bez újmy na svojom zdraví.

Keď touto cestou sa myslí zabezpečovať obrana republiky, keď touto cestou sa myslí zabezpečiť obnosy na obranu republiky, je síce pravda, že sa môže toto docieliť, že snáď budeme mať veľmi dobré kanóny, že snáď budú dobré mašinkvéry, že budú dobré tanky a lietadlá, ale že fyzicky ľud nebude v stave tieto stroje, až to bude nutné, až bude k tomu donútený, obsluhovať. To myslím, že je špatná obrana republiky, a jestliže na Slovensku vidíme, že fyzická sila pracujúceho ľudu Slovenska upadá a keď teraz majú byť životné potreby zdražené, to znamená, že pracujúci ľud bude na fyzickej sile hodne tratiť, a to nijak nemôže slúžiť k obrane republiky, naopak to je robené len na úkor druhého. Takáto obrana ide po mylnej ceste.

Tu už bolo povedané a ja nechcem opakovať, že keď by vláda opravdu bola chcela hľadať, bola by našla spôsoby úhrady, bola by našla žriedla, odkiaľ by sa mohly peniaze, ktorých vláda potrebuje do rozpočtu, ktorých vláda potrebuje na obranu štátu, najsť. Samozrejme, že by boly musely potom byť zatlačené tie skupiny vo vláde, ktoré majú monopolné postavenie, ktoré v prvom rade hospodársky ovládajú tento štát, že by musely tieto reakčné sily opravdu byť pritisknuté k múru, aby nemohly uplatňovať tam svoju politiku, politiku nie obrany štátu, ale politiku, koľko sa dá zarobiť na štáte. Myslím, že po tejto stránke dane, ktoré sú predpísané, alebo úhrada, ktorá je v predlohách a ktorá sa má docieliť, že tieto peniaze sú veľmi otazné preto, poneváč sa má brať tam, kde už je veľmi málo, a voľne sa nechajú ubiehať miliony, voľne sa nechajú nezdanení veľkí kartelári. Ja som uviedol len jedon kartel, to je cementársky, ktorý len v dôsledku pôžičky na obranu štátu zvýšil cenu takmer o plných 97 %. A pýtajme sa, koľko z toho dá štátu, a môžeme povedať, že takmer nič, alebo v celku kartelári dajú niekoľko halierov, tí, ktorí by mohli na obranu štátu, poneváč nič iného štátu nedajú, dať miliony, keď pracujúci ľud dáva svoje zdravie, keď pracujúci ľud je ochotný dať svoje životy. (Potlesk poslanců strany komunistické.)

Místopředseda dr. Markovič (zvoní): Dávam slovo ďalšiemu prihlásenému rečníkovi, p. posl. Hrubému.

Posl. Hrubý: Slavná sněmovno!

Nynější projednávání daňových osnov má poněkud historický význam, a to proto, že má poněkud souvislost s návštěvou vzácného hosta, francouzského ministra zahraničí Delbose. Tato historická situace podobá se poněkud také návštěvě min. předsedy Poincarého v Rusku, která byla vlastně předzvěstí světové války. Nás také poctil vzácný host spojeneckého státu, jenom s tím rozdílem, že náklady na vybudování naší armády platíme si sami, kdežto návštěva Poincarého přinesla starému Rusku několikamiliardovou půjčku. Chci při té příležitosti připomenouti, že v tom je naše přednost a v tom je také naše síla, že spoléháme především na sebe. A tu je třeba také zdůrazniti našemu občanstvu, že bude snad potřebí přinésti ještě další oběti a že tyto daně nejsou ještě poslední. Jest třeba vůbec se podívati pravdě do očí, i když je někdy krutá. Nesmíme také při tom snad propadati zbabělosti, naopak musíme podpírati národní sebevědomí, jak jen lze. Četl jsem ku př. rád v "Českém slově" smírný ton: "Vždycky bylo naším cílem umožniti trvalé dorozumění mezi Francií a Německem" - a nevím, jestli tato slova dobře vystihují nedávnou minulost i přítomnost. Zajímavě také zní (čte): "Francii jsme milovali a k Německu jsme měli vždycky obdiv a úctu." Nevím, zda také bude přijata nabídka, tlumočená slovy: "Budeme-li moci býti mezi Německem a Francií mírovou spojkou, rádi se této úlohy chopíme." Jest však přes všechno dobře, že tato slova napsal orgán "České slovo", neboť kdyby je byl napsal "Venkov", byli bychom zcela určitě prohlášeni za velezrádce nebo zaprodance Hitlerovy. Ale i tak je dobře, že se vyjasňuje. Ale my i v této situaci, i tak, jak se projevuje, budeme se zase dále říditi svým obyčejným selským rozumem. A také bych řekl, že souhlasíme zase tentokráte s Mussolinim, který řekl: Smlouvy jsou dobré, ale kanony jsou lepší. A jistě nás proto nikdo nebude podezřívati snad z militaristických choutek, neboť tisíciletá zkušenost nám velí, abychom spoléhali v této situaci zase na sebe. Dobře to prohlásil ku př. náš předseda posl. Beran, když pravil: "Kdyby ve státech kolem nás vládli anebo spolurozhodovali sedláci, nebylo by válek. Zemědělec vždycky ví, že když se válčí, jsou rozdupána jeho pole a jsou zničeny jeho domovy. Ale protože má půdu rád, protože má rád svůj domov, je ochoten vždycky obětovati vše pro obhajobu tohoto domova a tím také pro obhajobu naší vlasti." Proto náš poměr nejen ke státu, ale i k výdajům za takových nutných okolností je vždy kladný. Ale při tom jistě nebude nikdo chtíti, aby naše oběti šly snad již předem k zničení, ještě než by válka nastala. Musím proto odmítnouti některé náznaky, které se zde v debatě projevily, jakoby složka zemědělská přispívala na svůj stát méně než ostatní stavy.

A tu je třeba v této době poněkud spočítati to, jak jsme platili a přispívali na náš stát a národní hospodářství od samého začátku státu. Vzpomeňme jen dávky z majetku. Tehdy, jak správně řekl kolega Schwarz, sepsala se zemědělcům každá slepice, zatím co silným jedincům a hlavně držitelům kapitálů bylo ulevováno, a při taktice a silné obraně kapitálových skupin nakonec došlo k značným odpisům a úlevám. Musím také prohlásiti, že poválečné budování nejen státu, nýbrž samosprávy, t. j. hlavně obcí, dělo se ponejvíce v tisících venkovských obcích na účet zemědělců, neboť v té době 1000-2000% obecní přirážky nebyly žádnou vzácností. A tak za peníze zemědělců byly v těchto obcích vybudovány cesty a školy; ony krásné školní paláce, v nichž dítě ztráví 8 až 10 let, jsou postaveny po většině za peníze venkovského lidu. A proto neprávem je osočován zemědělec, jakoby neměl porozumění pro kulturní snahy národa. Brání-li se, je to jen proto, aby nebyla překročena určitá mez.

Pod vedením této politiky poválečné upadlo také tisíce venkovských obcí do dluhů. Celé generace budou ještě platiti následky tohoto hospodaření. A třebaže již byl později stanoven limit, musíme říci, že to není jen limit 350%, nýbrž připočteme-li obecní dávky, pohybuje se limit často na 500 až 600%. Stejně byli na tom poplatníci v městech, obchodníci a živnostníci, kteří nesou tíhu přirážek stejně jako my. Mají ovšem před námi přednost, že si mohou tyto náklady zakalkulovat do ceny, zatím co my je musíme platiti ze svého.

Musíme ovšem také vzpomenouti stavebního ruchu, neboť hluboce zasáhl do struktury venkovských obcí. Vznikly desítky nových čtvrtí, kde majitelé domků a vilek jsou osvobozeni na 20 až 50 let od daní, dávek a přirážek, ale staří usedlíci musí v rámci obecního hospodářství stavěti k těmto novým čtvrtím komunikace, vodovodní a elektrické přípojky. A tak vlastně již neplatí ono staré přísloví: Kdo platí, poroučí. Dnes platí přísloví: Kdo platí, poslouchá (Potlesk), neboť majorita nových usedlíků často nedbá hospodářských zákonů, když sama na tyto výdaje ničím nepřispívá. A tak, když provedeme souhrn všech těchto zatížení a když je připočteme k dani pozemkové, která se sama o sobě se svými 104 mil. vypichuje, docházíme k 800 až 900 procent přirážek samosprávných a jiných, což znamená, že včetně daně pozemkové platíme 1 miliardu Kč ročně.

Zapomíná se ovšem také, že zemědělec nebydlí na poli, že platí daň domovní, která obvykle se nepřipočítává u některých kolegů k dani pozemkové, a vidíme, že tato daň byla zvýšena od roku 1926, kdy byl základ 96 mil. Kč, na 216 mil. Kč. Také k dani domovní se platí normální přirážky právě tak jako k činžovní se platí 125% maximální přirážka.

Jinou kapitolou je také daň obratová u zemědělce. Zemědělci průměrně platí paušalisovanou daň obratovou 113 až 120 mil. Kč ročně. Právě protože platí paušálně, stala se vlastně daň obratová u zemědělce daní přímou. Já vůbec neznám příkladu, že by si byl mohl zemědělec k prodanému máslu, vejcím, tvarohu nebo dobytku připočísti daň obratovou, ale všechny účty, které obdržíme, končí připočtením daně obratové. A je kupodivu, že se vůbec zapomíná, že zemědělec neplatí daň obratovou jen za sebe, nýbrž také za všechny dodavatele, kteří ji připočítají ke svým výrobkům. Proto myslím, že zvýšení paušálu daně obratové ku př. u textilu stejně postihne, ne-li více, i zemědělce, neboť každý, kdo zná zemědělskou práci, ví velmi dobře, že při této fysické práci spotřeba prádla, pracovního obleku a šatů je daleko větší nežli u těch vrstev, které manuálně nepracují. Ovšem obratová daň bude pořád onou tíživou kapitolou našeho finančního hospodářství vůbec a nesmíme si zapírati, že zdražuje častokráte 2 až 3kráte výrobek a stejně tak bohužel, pokud se týče zatížení daní obratovou, jsme v Evropě na prvém místě. U nás představuje zatížení 8˙14 %, v Německu 7.78 %, ve Francii 7˙59 %, v Holandsku 3˙73 %, v Anglii 2.57 % a ve Švýcarsku 1.84%. Je to však doklad, že tato obratová daň je vždy základem příjmů našich ministrů financí a je proto prozatím zbytečné ji kritisovati. Ale musím připomenouti, že stát touto daní se stává sám zdražovatelem výrobků. (Předsednictví se ujal předseda Malypetr.) Jenom k vůli úplnosti, abych osvětlil, jaký podíl na finančním hospodářství státu má zemědělec, připomínám, že se nepřipočítávají k zatížení převodní poplatky, kde, jak už poslední statistikou bylo zjištěno, za 100 let vlastně zabírá stát v převodních poplatcích celou zemědělskou nemovitost. Podobným zatížením je i zemská dávka z přírůstku hodnoty nemovitostí, která se ještě stále vybírá, ačkoliv o nějakých přírůstcích už nemůže býti řeči, ba naopak ceny realit zemědělských stále klesají.

A tu bych také jako vážený pan kolega dr Klapka při té příležitosti, pokud se týká plnění daňových povinností, položil otázku, kolik z celkových odpisů při depurační akci, kde šlo o 2.869 mil. Kč, bylo odepsáno zemědělcům. Vždyť jenom nedoplatky daně z obratu představovaly 58%, odepsáno bylo 1.889 mil. Kč, z čehož ještě 74 mil. Kč nezaplacené dávky z majetku. Mám dojem, a také vím jako člen daňové komise, že zemědělec při depurační akci vyšel nejhůře, poněvadž jeho daně obvykle jsou velmi dobře zajištěny v pozemkových knihách a mají dokonce privilegované pořadí. Ovšem nyní při vymáhání nedoplatků daňových berní praxe se bere takovými formami, že opravdu mám dojem, že se vyvolává umělé nepřátelství mezi státem a poplatníkem. Když jsem jako starosta obce vyvěšoval vyhlášku, kde pro nekolkování žádosti pěti Kč bylo staré výměnkářce zabaveno 5 slepic, ptal jsem se, zda tímto způsobem lze pozvednouti berní morálku a zachrániti státní pokladnu. Je to otázka, když v téže době odpisovalo se nedaleké sklárně několik set mil. Kč nezaplacených daní. Chci ovšem připomenouti. že z celkového souboru daní nevyjde zemědělství jen tak lehce, jak se obvykle chtělo zemědělcům imputovati, a mám dokonce obavu z §u 2, že může býti značně použit nebo zneužit proti zemědělcům zvláště proto, že zemědělec při své práci nemůže vésti účetnictví vůbec a nemůže se také proti daňovým předpisům brániti.

Samozřejmě, že pokud se spotřebních daní týká, bude zatížení zemědělce rovnoměrné s ostatními a třeba že jsou spotřební daně všemi politickými stranami odmítány jako škodlivé, jsou stále skoro všemi vládami v Evropě, sovětské Rusko nevyjímaje, zaváděny a zvyšovány. Je to pochopitelné, neboť mají tu přednost, že se vyberou rychle a že je tam nejméně ztrát, neboť při depurační akci bylo pouze 9 % odpisů při spotřebních daních. Pro obhajobu tohoto systému, který bývá často zavrhován. Musím konstatovati, že přece jenom jsme ještě v politice spotřebních daní na tom lépe nežli staré Rakousko, které na našem území v letech 1911 až 1913 vybíralo 30 % všech daňových zdrojů, a valorisujeme-li to, představuje to částku 187 Kč na osobu. Na témže území loňského roku bylo na jednu osobu vybíráno 120 Kč, čili konsument rozhodně je na tom lépe než za starého Rakouska a proto výtky, jako bychom dělali podle slov oposice a pana inž. Schwarze a jiných daleko horší politiku nežli staré Rakousko, nejsou oprávněny.

Hůře je na tom ovšem poněkud druhá skupina, neboť pokud se týká daní přímých, bylo ve starém Rakousku na obyvatele v r. 1913 na našem území zatížení po valorisaci 361 Kč a u nás po všech těch zvýšeních a reformách 387 Kč a s připočtením přídělů činí zatížení daněmi a dávkami 546 Kč. V tom směru podnikatel a poplatník daní přímých je na tom zase o několik desítek procent hůře. Pro zajímavost ovšem připomínám také, že největší zdroj státních příjmů, pravda, je zejména ve spotřebních daních, ale u produktů zemědělských. Tak u daně z lihu 414 mil. Kč, z droždí 50 mil. Kč, z cukru 606 mil. Kč, z piva 331 mil. Kč. A tu právě chci připomenouti, že to neplatí jen konsument, jímž jsme my ostatně také, nýbrž že obvykle každá nová spotřební daň má nepříznivý tlak na výrobce, to je, že se vždy tím obvykle snižuje cena surovin. A tu v kartelovém zákoně máme obavu. že kartelový poplatek nezaplatí kartely, nýbrž že bude přenesen na producenta, neboť v zákoně je stanoveno, že nesmí býti přenesen na konsumenta. Odnese to zase pěstitel řepy, pěstitel ječmene a jiných zemědělských produktů, jako je to na př. u spotřební daně z masa, kterou odnesl chovatel dobytka vůbec, poněvadž daň z masa představuje s dávkami a jinými poplatky až 80 hal. na 1 kg, o kteroužto částku je snížena cena dobytka nebo masa vůbec.