Na týchto robotníkov má tiež byť
uvalená čiastka nových daní. Má
sa im tiež hovoriť o tom, že v záujme obrany
štátu majú tiež prispeť, alebo, lepšie
povedané, majú si utiahnuť remeň. Iste
že to bude ťažké vysvetlovať týmto
robotníkom, ktorí sa už niekoľkoráz
obrátili na príslušné úrady,
niekoľkoráz žiadali, a nežiadali iste veci
nemožné, keď žiadali len to, aby ich mzdy
boly aspoň vyrovnané na úroveň iných
podnikov Na Slovensku sa v poslednej dobe postavilo niekoľko
zbrojarských závodov. Je to zbrojovka v Dubnici
a je to zbrojovka v Považskej Bystrici. A taktiež pomery
mzdové, ktoré tam vládnu, sú priamo
krikľavé. Robotníci zarábajú
1˙80 Kč, 2.20 Kč a 2.40 Kč za hodinu.
Za tejto situácie, že tieto mzdy sú tak mizerné,
sa tam ešte ľudia môžu dostat len na protekciu,
len s legitimáciami agrárnej strany. Ono to bolo
v minulosti iné, legitimáciu dodávať
do práce do Považskej Bystrice mali vedľa agrárníkov
i ľudáci. Ale od kedy sa prihodila špionážna
aféra v považsko-bystrických závodoch,
sú títo z možnosti do práce dodávať
vylúčení. Je nespravodlivé, že
teraz zasa len jedna strana do práce môže dodávať,
lebo sa môže opakovať to, čo sa stalo v
otázke ľudáckej. A pán posl. Čavojský
sa velice rozčúlil, keď som ako poznámku
uviedol na reč pána dr Tiso, prečo
robotníci ľudácki nie sú zamestnávaní
vo zbrojovke v Povážskej Bystrici. Je pravda, že
tí, ktorí mali možnosť dodávať
do Považskej Bystrice robotníkov, využili robotníkov
k tomu, aby im prezradili, čo sa tam vyrába a v
akej kapacite. Ako poctivý robotník mohol vedeť,
že ten, kto má tak veľké slovo v Považskej
Bystrici, kto dokonca môže tam zamestnávať
robotníkov, môže stáť vo službách
niektorej zahraničnej mocnosti, že ten človek
môže byť špionom? Ale je isté, že
keď sa taký človek na niečo pýtal,
tak samozrejme považoval ho za svojho zamestnávateľa,
ako za veľkého vlivného človeka, ktorého
slovo platí, a potom povedal, čo sa v závode
robí; že sa to potom použilo k zahraničným
piklom, to tento robotník vedeť nemohol. To je tak
v kratičkosti hospodárske postavenie robotníkov.
Keď si vezmeme druhú časť, hospodárske
postavenie malých roľníkov, budeme videť,
že ich položenie je ešte o veľa horšie,
mnohokráť než postavenie robotníkov. Chcem
len uviesť niektoré skutočnosti, v čom
sú slovenskí roľníci v nevýhode
voči českým roľníkom. Tým
nechcem ani najmenej povedať, že by snáď
český roľník bol po všetkých
stránkach uspokojený, že by český
roľník nemal už svoje bolesti, alebo že
by sa snáď malo pomáhať slovenským
roľníkom na úkor roľníka českého.
Môžeme hovoriť, že takmer všetka pôda,
ktorá sa nachádza v rukách maloroľníkov
a roľníkov, je obrábaná ešte tak
zastaralým spôsobom, že kým môžete
na pr. zaznamenať výnos v historických zemiach
na jedno katastr. jutro priemerne 12 až 14 q pšenice,
na Slovensku je priemer 8 až 11 q pšenice. To je jedna
stránka. Druhá stránka: Kým roľník
v Čechách pri odpredaji svojej pšenice dostáva
aspoň cenu stanovenú obilným monopolom, na
Slovensku už tým, že tento roľník
je na Slovensku, dostáva o 12 až 16 Kč menej
za 1 q pšenice, čo sa mu sráža na t. zv.
paritný rozdiel. To je druhá stránka toho,
ako je roľník na Slovensku skrátený.
A keď vezmeme stránku meliorácie, regulácie
a pod., čím slovenský roľník
a takmer väčšina slovenských roľníkov
každým rokom je poškodzovaná o celé
desiatky milionov korún v dôsledku povodní,
to je iste druhá stránka.
Ale ja vezmem niektoré. Práve tento rok v údolí
Ipľa už je po 3kráť povodeň. Bola
v jarných mesiacoch veľká povodeň, bola
pred 6 týždňami veľká povodeň,
a ako prichádzajú zprávy, teraz tieto dni
zasa je táto dolina postihnutá veľkou povodňou.
To znamená, že tie sejby, ktoré tam boly prevedené,
už v dôsledku stálych dážďov,
v dôsledku stálej povodne, už sú naprosto
zničené, a je otázka, aké tam bude
počasie, aby sa tam mohly snáď ešte jarné
sejby previesť. To isté máme pokiaľ sa
týka Hrona, to isté pokiaľ sa týka Hornada,
Váhu a Moravy. Morava je vecou zvlášť
sama o sebe, poneváč v hornom toku Moravy je už
regulácia z veľkej časti prevedená a
prevádza sa ešte teraz, dostáva voda pri stúpnutí
dobrý spád na hornom toku na Morave, a keď
príde na Slovensko, už tam nemá toho spádu,
nemá úpravy riečišťa, v dôsledku
toho rozlieva sa každým rokom na celé desiatky
tisícov katastrálnych jutár, najlepšie
zeme sú zaliaté, úroda na týchto pozemkoch
zničená.
V hornatých krajoch Slovenska, kde vedľa lesnej práce
robotníci alebo maloroľníci pracujú
ako povozníci, najpalčivejšou otázkou
je otázka pašienková. V tejto zvlášte
štátne lesy a statky maly by možnosť, aby
roľníctvu pomohly. Ale my nemôžeme túto
pomoc na tejto stránke videť, naopak, môžeme
videť, že je to zťažované, znemožňované,
ba mnohokráť sú títo roľníci
trápení takým spôsobom, že sa
im dajú pašienky na vysokých horách,
ale dobytok tam nemôžu vyhnať, poneváč
by museli pri tom cez lúky, ktoré sa nachádzajú
v nížinách, a keby niektorá krava alebo
kus dobytka vošiel do tejto lúky, ktorá nenie
daná do pašienkov, tak je okamžite maloroľník
pokutovaný 30 Kč. Ja uvediem len taký malý
príklad: V obci Vernár v Horehroní maloroľníci
zaplatili za jeden úsek, kde museli hnať dobytok na
vyššie hole, 4kráť toľko pokuty, ak
stálo celé seno, ktoré by sa bolo aj s otavou
na tej lúke urodilo. Jestli toto nie je potom opravdu trápenie
tých roľníkov? Len preto sa nechala tá
dolná čiastka, aby oni mohli na tom zarábať,
aby mohli tých malých roľníkov pokutovať.
Dneska sa práve jedná o to, že týmto
dedinám, to je takmer v celom Horehroní, sa má
istá čiastka tých pašienkov vziať.
No, jestli ešte tí maloroľníci budú
ukrátení, bude im vzatá i tá posledná
možnosť obživy, tak potom je otázka, čo
sa s týmito širokým i masami maloroľníckeho
ľudu stane. A ked, s tohoto hľadiska bereme potom otázku
nového zaťaženia, keď s tohoto hľadiska
potom počítame, že teraz budú ešte
zvýšené dane, že teraz sa ešte dajú
dane z umelých tukov, z umelých sladidiel, textilií,
minerálnej vody, daň nápojová atď.,
že toto všetko má ešte zťažiť
hospodárske položenie týchto ľudí,
ktorí už dnes sa nachádzajú vo velice
špatnej situácii, tak je samozrejme ťažko
pochopiť. že by títo ľudia boli v stave
sniesť to bez újmy na svojom zdraví.
Keď touto cestou sa myslí zabezpečovať
obrana republiky, keď touto cestou sa myslí zabezpečiť
obnosy na obranu republiky, je síce pravda, že sa
môže toto docieliť, že snáď budeme
mať veľmi dobré kanóny, že snáď
budú dobré mašinkvéry, že budú
dobré tanky a lietadlá, ale že fyzicky ľud
nebude v stave tieto stroje, až to bude nutné, až
bude k tomu donútený, obsluhovať. To myslím,
že je špatná obrana republiky, a jestliže
na Slovensku vidíme, že fyzická sila pracujúceho
ľudu Slovenska upadá a keď teraz majú
byť životné potreby zdražené, to
znamená, že pracujúci ľud bude na fyzickej
sile hodne tratiť, a to nijak nemôže slúžiť
k obrane republiky, naopak to je robené len na úkor
druhého. Takáto obrana ide po mylnej ceste.
Tu už bolo povedané a ja nechcem opakovať, že
keď by vláda opravdu bola chcela hľadať,
bola by našla spôsoby úhrady, bola by našla
žriedla, odkiaľ by sa mohly peniaze, ktorých
vláda potrebuje do rozpočtu, ktorých vláda
potrebuje na obranu štátu, najsť. Samozrejme,
že by boly musely potom byť zatlačené
tie skupiny vo vláde, ktoré majú monopolné
postavenie, ktoré v prvom rade hospodársky ovládajú
tento štát, že by musely tieto reakčné
sily opravdu byť pritisknuté k múru, aby nemohly
uplatňovať tam svoju politiku, politiku nie obrany
štátu, ale politiku, koľko sa dá zarobiť
na štáte. Myslím, že po tejto stránke
dane, ktoré sú predpísané, alebo úhrada,
ktorá je v predlohách a ktorá sa má
docieliť, že tieto peniaze sú veľmi otazné
preto, poneváč sa má brať tam, kde už
je veľmi málo, a voľne sa nechajú ubiehať
miliony, voľne sa nechajú nezdanení veľkí
kartelári. Ja som uviedol len jedon kartel, to je cementársky,
ktorý len v dôsledku pôžičky na
obranu štátu zvýšil cenu takmer o plných
97 %. A pýtajme sa, koľko z toho dá štátu,
a môžeme povedať, že takmer nič, alebo
v celku kartelári dajú niekoľko halierov, tí,
ktorí by mohli na obranu štátu, poneváč
nič iného štátu nedajú, dať
miliony, keď pracujúci ľud dáva svoje
zdravie, keď pracujúci ľud je ochotný
dať svoje životy. (Potlesk poslanců strany
komunistické.)
Místopředseda dr. Markovič (zvoní):
Dávam slovo ďalšiemu prihlásenému
rečníkovi, p. posl. Hrubému.
Posl. Hrubý: Slavná sněmovno!
Nynější projednávání daňových
osnov má poněkud historický význam,
a to proto, že má poněkud souvislost s návštěvou
vzácného hosta, francouzského ministra zahraničí
Delbose. Tato historická situace podobá se poněkud
také návštěvě min. předsedy
Poincarého v Rusku, která byla vlastně předzvěstí
světové války. Nás také poctil
vzácný host spojeneckého státu, jenom
s tím rozdílem, že náklady na vybudování
naší armády platíme si sami, kdežto
návštěva Poincarého přinesla
starému Rusku několikamiliardovou půjčku.
Chci při té příležitosti připomenouti,
že v tom je naše přednost a v tom je také
naše síla, že spoléháme především
na sebe. A tu je třeba také zdůrazniti našemu
občanstvu, že bude snad potřebí přinésti
ještě další oběti a že tyto
daně nejsou ještě poslední. Jest třeba
vůbec se podívati pravdě do očí,
i když je někdy krutá. Nesmíme také
při tom snad propadati zbabělosti, naopak musíme
podpírati národní sebevědomí,
jak jen lze. Četl jsem ku př. rád v "Českém
slově" smírný ton: "Vždycky
bylo naším cílem umožniti trvalé
dorozumění mezi Francií a Německem"
- a nevím, jestli tato slova dobře vystihují
nedávnou minulost i přítomnost. Zajímavě
také zní (čte): "Francii jsme
milovali a k Německu jsme měli vždycky obdiv
a úctu." Nevím, zda také bude přijata
nabídka, tlumočená slovy: "Budeme-li
moci býti mezi Německem a Francií mírovou
spojkou, rádi se této úlohy chopíme."
Jest však přes všechno dobře, že
tato slova napsal orgán "České slovo",
neboť kdyby je byl napsal "Venkov", byli bychom
zcela určitě prohlášeni za velezrádce
nebo zaprodance Hitlerovy. Ale i tak je dobře, že
se vyjasňuje. Ale my i v této situaci, i tak, jak
se projevuje, budeme se zase dále říditi
svým obyčejným selským rozumem. A
také bych řekl, že souhlasíme zase tentokráte
s Mussolinim, který řekl: Smlouvy jsou dobré,
ale kanony jsou lepší. A jistě nás proto
nikdo nebude podezřívati snad z militaristických
choutek, neboť tisíciletá zkušenost nám
velí, abychom spoléhali v této situaci zase
na sebe. Dobře to prohlásil ku př. náš
předseda posl. Beran, když pravil: "Kdyby
ve státech kolem nás vládli anebo spolurozhodovali
sedláci, nebylo by válek. Zemědělec
vždycky ví, že když se válčí,
jsou rozdupána jeho pole a jsou zničeny jeho domovy.
Ale protože má půdu rád, protože
má rád svůj domov, je ochoten vždycky
obětovati vše pro obhajobu tohoto domova a tím
také pro obhajobu naší vlasti." Proto
náš poměr nejen ke státu, ale i k výdajům
za takových nutných okolností je vždy
kladný. Ale při tom jistě nebude nikdo chtíti,
aby naše oběti šly snad již předem
k zničení, ještě než by válka
nastala. Musím proto odmítnouti některé
náznaky, které se zde v debatě projevily,
jakoby složka zemědělská přispívala
na svůj stát méně než ostatní
stavy.
A tu je třeba v této době poněkud
spočítati to, jak jsme platili a přispívali
na náš stát a národní hospodářství
od samého začátku státu. Vzpomeňme
jen dávky z majetku. Tehdy, jak správně řekl
kolega Schwarz, sepsala se zemědělcům
každá slepice, zatím co silným jedincům
a hlavně držitelům kapitálů bylo
ulevováno, a při taktice a silné obraně
kapitálových skupin nakonec došlo k značným
odpisům a úlevám. Musím také
prohlásiti, že poválečné budování
nejen státu, nýbrž samosprávy, t. j.
hlavně obcí, dělo se ponejvíce v tisících
venkovských obcích na účet zemědělců,
neboť v té době 1000-2000% obecní přirážky
nebyly žádnou vzácností. A tak za peníze
zemědělců byly v těchto obcích
vybudovány cesty a školy; ony krásné
školní paláce, v nichž dítě
ztráví 8 až 10 let, jsou postaveny po většině
za peníze venkovského lidu. A proto neprávem
je osočován zemědělec, jakoby neměl
porozumění pro kulturní snahy národa.
Brání-li se, je to jen proto, aby nebyla překročena
určitá mez.
Pod vedením této politiky poválečné
upadlo také tisíce venkovských obcí
do dluhů. Celé generace budou ještě
platiti následky tohoto hospodaření. A třebaže
již byl později stanoven limit, musíme říci,
že to není jen limit 350%, nýbrž připočteme-li
obecní dávky, pohybuje se limit často na
500 až 600%. Stejně byli na tom poplatníci
v městech, obchodníci a živnostníci,
kteří nesou tíhu přirážek
stejně jako my. Mají ovšem před námi
přednost, že si mohou tyto náklady zakalkulovat
do ceny, zatím co my je musíme platiti ze svého.
Musíme ovšem také vzpomenouti stavebního
ruchu, neboť hluboce zasáhl do struktury venkovských
obcí. Vznikly desítky nových čtvrtí,
kde majitelé domků a vilek jsou osvobozeni na 20
až 50 let od daní, dávek a přirážek,
ale staří usedlíci musí v rámci
obecního hospodářství stavěti
k těmto novým čtvrtím komunikace,
vodovodní a elektrické přípojky. A
tak vlastně již neplatí ono staré přísloví:
Kdo platí, poroučí. Dnes platí přísloví:
Kdo platí, poslouchá (Potlesk), neboť
majorita nových usedlíků často nedbá
hospodářských zákonů, když
sama na tyto výdaje ničím nepřispívá.
A tak, když provedeme souhrn všech těchto zatížení
a když je připočteme k dani pozemkové,
která se sama o sobě se svými 104 mil. vypichuje,
docházíme k 800 až 900 procent přirážek
samosprávných a jiných, což znamená,
že včetně daně pozemkové platíme
1 miliardu Kč ročně.
Zapomíná se ovšem také, že zemědělec
nebydlí na poli, že platí daň domovní,
která obvykle se nepřipočítává
u některých kolegů k dani pozemkové,
a vidíme, že tato daň byla zvýšena
od roku 1926, kdy byl základ 96 mil. Kč, na 216
mil. Kč. Také k dani domovní se platí
normální přirážky právě
tak jako k činžovní se platí 125% maximální
přirážka.
Jinou kapitolou je také daň obratová u zemědělce.
Zemědělci průměrně platí
paušalisovanou daň obratovou 113 až 120 mil.
Kč ročně. Právě protože
platí paušálně, stala se vlastně
daň obratová u zemědělce daní
přímou. Já vůbec neznám příkladu,
že by si byl mohl zemědělec k prodanému
máslu, vejcím, tvarohu nebo dobytku připočísti
daň obratovou, ale všechny účty, které
obdržíme, končí připočtením
daně obratové. A je kupodivu, že se vůbec
zapomíná, že zemědělec neplatí
daň obratovou jen za sebe, nýbrž také
za všechny dodavatele, kteří ji připočítají
ke svým výrobkům. Proto myslím, že
zvýšení paušálu daně obratové
ku př. u textilu stejně postihne, ne-li více,
i zemědělce, neboť každý, kdo zná
zemědělskou práci, ví velmi dobře,
že při této fysické práci spotřeba
prádla, pracovního obleku a šatů je
daleko větší nežli u těch vrstev,
které manuálně nepracují. Ovšem
obratová daň bude pořád onou tíživou
kapitolou našeho finančního hospodářství
vůbec a nesmíme si zapírati, že zdražuje
častokráte 2 až 3kráte výrobek
a stejně tak bohužel, pokud se týče
zatížení daní obratovou, jsme v Evropě
na prvém místě. U nás představuje
zatížení 8˙14 %, v Německu 7.78
%, ve Francii 7˙59 %, v Holandsku 3˙73 %, v Anglii 2.57
% a ve Švýcarsku 1.84%. Je to však doklad, že
tato obratová daň je vždy základem příjmů
našich ministrů financí a je proto prozatím
zbytečné ji kritisovati. Ale musím připomenouti,
že stát touto daní se stává sám
zdražovatelem výrobků. (Předsednictví
se ujal předseda Malypetr.) Jenom k vůli úplnosti,
abych osvětlil, jaký podíl na finančním
hospodářství státu má zemědělec,
připomínám, že se nepřipočítávají
k zatížení převodní poplatky,
kde, jak už poslední statistikou bylo zjištěno,
za 100 let vlastně zabírá stát v převodních
poplatcích celou zemědělskou nemovitost.
Podobným zatížením je i zemská
dávka z přírůstku hodnoty nemovitostí,
která se ještě stále vybírá,
ačkoliv o nějakých přírůstcích
už nemůže býti řeči, ba
naopak ceny realit zemědělských stále
klesají.
A tu bych také jako vážený pan kolega
dr Klapka při té příležitosti,
pokud se týká plnění daňových
povinností, položil otázku, kolik z celkových
odpisů při depurační akci, kde šlo
o 2.869 mil. Kč, bylo odepsáno zemědělcům.
Vždyť jenom nedoplatky daně z obratu představovaly
58%, odepsáno bylo 1.889 mil. Kč, z čehož
ještě 74 mil. Kč nezaplacené dávky
z majetku. Mám dojem, a také vím jako člen
daňové komise, že zemědělec při
depurační akci vyšel nejhůře,
poněvadž jeho daně obvykle jsou velmi dobře
zajištěny v pozemkových knihách a mají
dokonce privilegované pořadí. Ovšem
nyní při vymáhání nedoplatků
daňových berní praxe se bere takovými
formami, že opravdu mám dojem, že se vyvolává
umělé nepřátelství mezi státem
a poplatníkem. Když jsem jako starosta obce vyvěšoval
vyhlášku, kde pro nekolkování žádosti
pěti Kč bylo staré výměnkářce
zabaveno 5 slepic, ptal jsem se, zda tímto způsobem
lze pozvednouti berní morálku a zachrániti
státní pokladnu. Je to otázka, když
v téže době odpisovalo se nedaleké sklárně
několik set mil. Kč nezaplacených daní.
Chci ovšem připomenouti. že z celkového
souboru daní nevyjde zemědělství jen
tak lehce, jak se obvykle chtělo zemědělcům
imputovati, a mám dokonce obavu z §u 2, že může
býti značně použit nebo zneužit
proti zemědělcům zvláště
proto, že zemědělec při své práci
nemůže vésti účetnictví
vůbec a nemůže se také proti daňovým
předpisům brániti.
Samozřejmě, že pokud se spotřebních
daní týká, bude zatížení
zemědělce rovnoměrné s ostatními
a třeba že jsou spotřební daně
všemi politickými stranami odmítány
jako škodlivé, jsou stále skoro všemi
vládami v Evropě, sovětské Rusko nevyjímaje,
zaváděny a zvyšovány. Je to pochopitelné,
neboť mají tu přednost, že se vyberou
rychle a že je tam nejméně ztrát, neboť
při depurační akci bylo pouze 9 % odpisů
při spotřebních daních. Pro obhajobu
tohoto systému, který bývá často
zavrhován. Musím konstatovati, že přece
jenom jsme ještě v politice spotřebních
daní na tom lépe nežli staré Rakousko,
které na našem území v letech 1911 až
1913 vybíralo 30 % všech daňových zdrojů,
a valorisujeme-li to, představuje to částku
187 Kč na osobu. Na témže území
loňského roku bylo na jednu osobu vybíráno
120 Kč, čili konsument rozhodně je na tom
lépe než za starého Rakouska a proto výtky,
jako bychom dělali podle slov oposice a pana inž.
Schwarze a jiných daleko horší politiku
nežli staré Rakousko, nejsou oprávněny.
Hůře je na tom ovšem poněkud druhá
skupina, neboť pokud se týká daní přímých,
bylo ve starém Rakousku na obyvatele v r. 1913 na našem
území zatížení po valorisaci
361 Kč a u nás po všech těch zvýšeních
a reformách 387 Kč a s připočtením
přídělů činí zatížení
daněmi a dávkami 546 Kč. V tom směru
podnikatel a poplatník daní přímých
je na tom zase o několik desítek procent hůře.
Pro zajímavost ovšem připomínám
také, že největší zdroj státních
příjmů, pravda, je zejména ve spotřebních
daních, ale u produktů zemědělských.
Tak u daně z lihu 414 mil. Kč, z droždí
50 mil. Kč, z cukru 606 mil. Kč, z piva 331 mil.
Kč. A tu právě chci připomenouti,
že to neplatí jen konsument, jímž jsme
my ostatně také, nýbrž že obvykle
každá nová spotřební daň
má nepříznivý tlak na výrobce,
to je, že se vždy tím obvykle snižuje cena
surovin. A tu v kartelovém zákoně máme
obavu. že kartelový poplatek nezaplatí kartely,
nýbrž že bude přenesen na producenta,
neboť v zákoně je stanoveno, že nesmí
býti přenesen na konsumenta. Odnese to zase pěstitel
řepy, pěstitel ječmene a jiných zemědělských
produktů, jako je to na př. u spotřební
daně z masa, kterou odnesl chovatel dobytka vůbec,
poněvadž daň z masa představuje s dávkami
a jinými poplatky až 80 hal. na 1 kg, o kteroužto
částku je snížena cena dobytka nebo
masa vůbec.