Je to konečně nejprostší stále říkati: My platíme, my platíme, my platíme, ale jakmile běží o to, aby se zavedlo stejné zdanění podle stejných ustanovení, tak o tom nechtějí ani slyšet. Hovořil jsem zde už a dr Klapka zde rovněž správně řekl, že tato družstva už dávno nejsou žádnými svépomocnými podniky, jak na ně myslel rakouský zákon, kterého jste se dovolával, pane kolego, z r. 1873. To jsou velkokapitalistické podniky. Čteme, jaké tisíce zaměstnanců mají. Račte dovoliti, to musí býti velký fabrikant, když má tisíce zaměstnanců. To není už žádný podnik svépomocný, to je skutečně čistě kapitalistický podnik, a má podle toho platiti daně. Místo toho ovšem stát platí jim na těch rozličných sanacích, jak jsem už o nich hovořil minule, a jak jsem se zmínil v úvodu své řeči. A to je ovšem politika finanční, která přímo volá do nebes. Vrhat na občanstvo, na nejširší vrstvy lidové, ohromná daňová břemena, a při tom nejen nevybírat daně, kde by bylo lze, nýbrž ještě z těchto peněz občanstva tomuto občanstvu takto vydržovati ubíjející konkurenci (poněvadž tak to na konec je, jestliže živnostník platí na to, aby z jeho peněz byla sanována družstva, která ho ubíjejí).

Slavná sněmovno, tento daňový systém nemůže míti jiné výsledky, než jaké tu vidíme. Není to ovšem jen ten daňový systém, který je příčinou toho, že nemůžeme dávati souhlas k těmto novým úhradám, je to celé hospodářství ve státě, o jehož některých stránkách jsem se už zmínil. Čas kvapí, a já bych přece nerad, abych se k tomu velmi zajímavému řízenému hospodářství našemu nedostal. Opustím tedy ty ostatní daně, jen stručně zase řeknu, že jsem zvědav, co vynese daň z umělých sladidel, protože zatím dělá cukru největší konkurenci ne ten sacharin prodávaný v lékárnách, nýbrž pašovaný přes hranice, a že tímto opatřením ještě velmi zvyšujete daň a tedy ceny toho, z kterého se nějaká daň platí, a dáváte jen novou prémii na ten, z kterého se neplatí nic, poněvadž se dopravuje podloudně.

Přejdu k jedné zajímavé věci. Ukázal jsem zde již, jak ta naše daňová soustava sama podporuje kartely. Dal jsem příklad kartelu pivovarského. A teď se tu zavádí kartelový poplatek. Je to velmi zajímavé odůvodnění. V tomto odůvodnění se nám mluví, jak vzrostl od r. 1922 peněžní kapitál ze 60 miliard na 120 miliard. Ale my nevidíme tu hlavní věc v celém tom souboru daní: jak postihnouti nepřiznávaný výnos z peněžního kapitálu. O tom není ani slůvka. A přece zde byly dávány návrhy velmi rozumné, které při praktickém provádění by se mohly upraviti tak, že by zůstala i ta důvěrnost vkladů i důvěrnost peněžních ústavů, kdyby každý takový ústav a každá společnost, která vyplácí kupony, která vyplácí úroky, mohla to učiniti jen na potvrzení, že tento příjem je přiznán! Toto potvrzení by nemusilo zníti na osobu, toto potvrzení by nemusilo zníti na ústav "potvrzuje se pod číslem tím a tím, že je to přiznáno", poplatník by ovšem to musel bernímu úřadu říci, nemusel by zas říkati, kde to má, ale dostal by potvrzení, toto potvrzení by ten, kdo to vyplácí, musel uschovati, aby se ho nemohlo použíti několikráte, takže by tu byla skutečně kontrola přes zachování anonymity, že také to, co se vyplácí, je přiznáno. Taková věc by vynesla po čertech více než 2 mil. daně z hracích karet, kde to je ve skutečnosti jen sekýrování občanstva. Mne se to netýká, já v karty nehraji, ale s hlediska účelnosti věci o tom hovořím.

Zavádí se tedy kartelový poplatek. S jakým omezením, to zde již říkali sami vládní řečníci. Ale chtěl bych se dotknouti jiné věci. Kartely prý mají význam národohospodářský. Regulují prý výrobu, "stabilisují hospodářský život a jsou do značné míry předpokladem záměrného hospodaření". Tady máme jako v kostce to, co je příčinou všeho hospodářského zla u nás a čemu se tu dává zase rozpočtovým výborem, jeho koaliční většinou, punc. Regulují výrobu! Ano. Jak ji regulují? Tak, aby se snižovala úroveň občanstva, aby se znemožňoval hospodářský rozvoj, aby se dělala nezaměstnanost. Slavná sněmovno, stabilisace, kterou dělá kartel, je především a hlavně stabilisace cenová. I když je to stabilisace výroby, směřuje k stabilisaci ceny. Ale stabilisace ceny není stabilisace důchodu. To je základní věc, kterou si třeba uvědomovati. Viděli jsme to za naší krise v době, kdy náš železářský kartel stačil skvěle stabilisovati ceny železa. Zatím co na světových trzích klesly ceny na 1/3, u nás nejvýše o nějakých 10 %. Ale čím to kartel vykoupil? Tím, že výroba klesla na 1/5. Není to jinak možné. Stabilisovaná cena znamená zmenšení výroby. A to platí obecně.

Nejlépe se to projevilo v celém našem řízeném hospodářství. Ať se podíváte do kteréhokoliv oboru, máme tu zase předlohu o cukrovarech, všude vidíte, že řízení záleželo v tom: Zakazuje se zřizovati nové podniky, zřizuje se prakticky monopol těm, kteří už to mají. Jak je možno při vzrůstajícím počtu obyvatelstva udržeti životní úroveň bez zvyšování výroby, ten zázrak si nedovedu představit a nikdo na světě jej nevyloží. Podívejme se konkretně na řízené hospodářství. Dovolte mi, abych citoval zase koaliční prameny. Byla to národně-socialistická "Sobota", která z bilancí obilní společnosti vytáhla cifry a spočítala, že od r. 1934 za 3 léta stát v přímých příspěvcích i v postoupených poplatcích, clech, spotřebitel v diferencích cenových, zemědělec v příspěvcích, které musel platiti, doplatili dohromady na toto hospodářství daleko přes 1 miliardu Kč. To je obrázek tohoto hospodaření. A zároveň bychom si mohli udělat takovou maličkou bilanci. Pánové vydávají brožuru a říkají svému obilnímu monopolu, že je to "plán Zemědělské akademie v praxi". Ale když se podíváte, co bylo v tom plánu, a když se podíváte na výsledek, vidíte, jak jim to ten Pán Bůh divně zplánoval. V původním plánu bylo, že se má zmenšovati plocha osevu o 200.000 ha, a to o 100.000 ha žito, o 40.000 ha ječmen a o 60.000 ha oves. No, tak kdyby to tak bylo, a zemědělci to tak udělali, to by to s námi bylo pěkné! Pšenice se neměla redukovat. A žito, které se dováží, ječmen a oves! Na tom vidíte nejlépe, jak prakticky možno předem určiti, kolik čeho bude třeba a jak toho bude potřebí.

Jenomže bych chtěl dodati jednu věc. K těm všem zjevům, k tomu, co to všecko stálo náš stát a spotřebitele, je třeba ještě připočísti některé veličiny skoro nezvažitelné. To je ta ohromná práce, kterou úplně zbytečně musí dělati mlynáři, zemědělci atd., vyplňováním výkazů a pod., poněvadž stát už jsem to zde jednou řekl - se stará nejen o rozmnožování počtu státních zaměstnanců, nýbrž on dělá ještě svoje zaměstnance z občanů, kterým za to nic neplatí, nýbrž od kterých za to vybírá daně. Pořád jim ukládá nějaké nové úřadování.

Ale, slavná sněmovno, je ještě horší věc. Je to horšení jakosti mouky, zásobování občanstva. Nařízení o pilousích atd., jsou nejlepším vysvědčením. Ale rozdíl je ještě v tom, že, jak je samozřejmé při monopolním hospodářství, ti, kdo je mají v rukou, dělají si co chtějí s těmi, kdo jsou jim podřízeni. Mám tu doklady z protokolu revisorů obilní společnosti o tom, že mlynářům bylo Kooperativou, firmou Stiasny atd., za jejich zboží započítáno víc, než podle úředních cen mělo býti, poněvadž jim pšenice byla prodána jako sklovitá, ačkoliv byla polosklovitá. To se děje obecně. Slavná sněmovno, my jsme dokázali zázrak: pšenice mění sklovitost a hektolitrovou váhu. Táž pšenice, než se dostane od zemědělce k mlynáři. Když to prodává zemědělec, má pšenice menší sklovitost a menší hektolitrovou váhu. A totéž množství zboží - zas mám o tom doklady už má vyšší sklovitost a vyšší hektolitrovou váhu, když se účtuje mlynáři. A dávám další příklady. Československá obilní společnost úplně svévolně, ač vypršela platnost nařízení č. 168 z r. 1935 o kontingentaci mlýnů, prodlužuje tuto kontingentaci tím, že odmítá dodávati mlynářům žito, když neměli kontingent žita, a že jim je dodává podle kontingentu, ačkoliv je kontingentace zrušena. Tímto způsobem se dělala namnoze přímo uměle katastrofální situace v žitě. Znám prakticky spoustu lidí a spoustu mlynářů, kteří byli zatopeni žitem, ale nesmějí poněvadž to nesmějí dělat bez souhlasu Obilní společnosti a letos se zavedla ještě novinka, že dráha bez potvrzení ani nepřijme dopravu - dovážeti žito do oblastí, kde ho byl nedostatek. A když z těch oblastí, kde ho byl nedostatek, žádali o žito, dostali odpověď: Nemáte kontingent, nemůžete žito dostat. Ale zatím je sdostatek žita pro firmu Max Stiasny; dá se to těžko vyslovit, jméno tohoto arijce v Praze II., Bolzanova. Když se na tu firmu mlynáři obrátí - mám tu zase doklady, Jaromír Cais z Jína u Švihova - má žita dost. Od Obilní společnosti je nedostane, od Maxe Stiasného žito dostane. Ale tato firma nabízí žito 70kilogramové za 137 Kč, neboli pro. 72kilogramové podle té padesátihaléřové srážky na kilogram hektolitrové váhy je to 138 Kč pro místo, kde je úředně stanovena cena 131 Kč. Za 131 Kč to nemůže mlynář dostat, ale za 138 Kč od fy Max Stiasny se žito dostane. A tato firma disponuje toto žito z hospodářských družstev strany republikánské.

Místopředseda dr Markovič (zvoní): Upozorňujem pána rečníka, že mu uplynula rečnícka lehota.

Posl. inž. Schwarz (pokračuje): To jsou ukázky. Nu, jakáž pomoc, měl jsem toho ještě velmi mnoho, slavná sněmovno, ale dá Pán Bůh, že se k tomu ještě vrátím. Jen stručně připomínám jako obrázek toho řízeného hospodářství svévoli v zásobování mlékem. Prosím, zaváděla se regulace dodávek mléka do Prahy, že je ho prý nadbytek. Zavedly se kontingenty, aby ho nebyl nadbytek, a najednou se občanstvo straší, že je nedostatek mléka. Slavná sněmovno, v té době jsem běhal po kuratoriu mléčného fondu, po všech ministerstvech u jednotlivých referentů, aby dodavateli, který dodával 1500 l mléka před kontingentací denně do Prahy, byl dán kontingent. Musí to prý býti mlékárna. Dobře, udělal smlouvu s mlékárnou. Řekli, to není možné, mlékárna musí dodržovat kontingent, co měla před tím. Občanstvo se straší, že je nedostatek, a kdo chce dovážeti, tomu se to nedovolí.

Pan dr Klapka mluvil o tom, že by byl pro řízené hospodářství, které by však mělo na paměti zájmy celku, veškerenstva a t. d. Čas mi nezbyl, abych mu dokázal, že takové řízené hospodářství neexistuje.

Mám tu zaznamenán rozhovor, který měla 29. září letošního roku 9členná deputace "Mlynářské obrany" s p. ministrem Najmanem. Je na to 9 svědků a ještě stenografický protokol. Když předseda "Mlynářské obrany" Štulík kritisoval počínání Obilní společnosti, prohlásil p. ministr Najman doslova: "Feierabendovi poručiti nemohu, já jsem ministrem obchodu, ale Feierabend, to je větší pán". A na námitku: To snad přece ne, pane ministře, odpověděl: "O ano, já kdybych mohl, já bych mu poručil, a vím co." To je charakteristika stavu v této republice. Poněvadž mi čas nezbývá, abych se tím obíral podrobněji, dovolte mi, vzpomenouti aspoň na poslední pastýřský list arcibiskupa Kordače. Myslím, že ten mu zlomil vaz a ne ty škubánky, co jimi krmil Ciriaciho, jak se tehdy psalo. V tomto pastýřském listě z ledna 1931 bylo mimo jiné řečeno, že "naše parlamenty jsou namnoze jen demokratickou fasádou, za kterou se skrývá absolutistická vláda několika velkopeněžníků." (Potlesk poslanců nár. ligy.) Jak je vidět, mohou to býti také velkopeněžníci družstevní. Řízené hospodářství je prostě (Místopředseda dr Markovič zvoní.) útokem na hospodářství tohoto státu.

Řekl jsem: Nezbyl mi čas, dokázati to podrobně. Dovolte mi, abych tedy skončil aspoň slovy p. ministra lidové fronty ve Francii, p. Daladiera, který 23. dubna 1937 - to byla ještě ta nejsocialističtější vláda lidové fronty ve Francii - prohlásil v Manchestru (čte): Nyní se pod různými jmény rozšiřuje učení o hospodářství řízeném státem a o soběstačnosti. Tato učení buď k politické diktatuře vedou, anebo jsou jejími následky. Nicméně netřeba zoufati nad rozumem. Osobně dále věřím, že pokrok může zabezpečiti jen svoboda. (Potlesk poslanců nár. ligy.)

Místopředseda dr Markovič (zvoní): Dávam slovo ďalšiemu rečníkovi, ktorým je p. posl. Vallo.

Posl. Vallo: Slávna snemovňa!

Predložené osnovy, ktoré majú zabezpeči ť zvýšené vydanie v rozpočte na r. 1938, je treba skúmať zvlášte nám, ktorí poznáme hospodárske pomery na Slovensku, jestli toto zaťaženie, ktoré bude a je uvaľované na široké vrstvy pracujúceho ľudu, opravdu bude v stave slovenský robotník, slovenský roľník a pracujúci ľud sniesť bez újmy na svojom zdraví. Je treba zistiť v prvom rade, v akom hospodárskom položení sa pracujúci ľud Slovenska nachádza už teraz, za toho zaťaženia, ktoré jestvuje, na koľko bude pôsobiť nové zaťaženie, na koľko budú pôsobiť novouvalené dane.

Pán minister soc. pečlivosti vo svojej zpráve hovorí, že 53% všetkých zamestnancov v republike nezarobí viac ako 14 Kč denne. Keď vezmeme túto cifru a skúmame položenie Slovenska, tak musíme povedať, že najmenej 80 % robotníkov, ktorí nezarobia viac ako 14 Kč denne, nachádza sa práve na Slovensku a Podkarpatskej Rusi. Veď je všeobecne známe, že zemerobotníci aj za najlepšej konjunktúry, t. j. v dobe letnej, v dobe žatvy, v dobe okopávok na Slovensku zarábajú od 8 Kč do 11 Kč denne, a to nie ešte za 8 hodín, ale za 10 až 11 hodín. A není to ani minimálna mzda, ba naopak, to je mzda maximálna, ktorá je zaručená v kolektívnej smluve, lepšie povedané, to sa platí na tých miestach, kde kolektívna smluva pre zemerobotníkov jestvuje. Je to horšie tam, kde kolektívna smluva nejestvuje, a my na Slovensku môžeme zistiť, že takmer na celom východnom Slovensku kolektívna smluva pre zemerobotníkov nejestvuje, alebo lepšie povedané, nie je vôbec dodŕžaná, že tam potom zemerobotníci pracujú za 5, 6, 7 Kč denne. A tak isté je to, keď to vezmeme, pokiaľ sa týka - to zvlášť je nutné vyzdvihnúť - cirkevných statkov, kde kolektívne smluvy sú nie dodržiavané preto, poneváč kolektívna smluva je nejakým socialistickým činom, no, a ako by k tomu prišly cirkevné statky, aby niečo podobného medzi nimi a medzi zemerobotníkmi bolo! A preto sa používa toho, že oni sa so zemerobotníkmi po kresťansku dohodnú. No, výsledek je taký, že potom robotníci sú nekresťansky ukracovaní a kresťansky sa na nich zarábajú pekné miliony. To je jedna veľká čiastka slovenského pracujúceho ľudu, zemerobotníci.

Druhá, pomerne tiež veľká čiastka pracujúcich robotníkov, to sú robotníci lesní, tedy robotníci iste, ktorí velice ťažko fyzicky pracujú. A aký zárobok - zasa len keď vezmeme kolektívne smluvy - títo robotníci majú? A zase prijdeme k číslici 12, 14 až 16 Kč, nie ako minimálne mzdy, ale ako maximálne. Tedy môžeme hovoriť, že keď pán minister soc. pečlivosti hovoril o tých 53 % robotníctva, ktoré zarobí menej ako 14 Kč, tak iste že veľká čiastka týchto robotníkov sa nachádza na Slovensku.

Ono to není ani o mnoho lepšie, pokiaľ sa týče priemyselných odvetví. Keď vezmeme cementársky priemysel, ktorý chcem zvlášť vyzdvihnúť preto, poneváč v poslednej dobe vidíme horentné zvýšenie ceny cementu. V tomto priemysle robotníci zarábajú 16 až 18 Kč denne, to je za 8 hodín robotníci zarábali týchto 16 až 18 Kč v cementárskom priemysle aj pred 2 rokmi, pred tým, než štát vypísal pôžičku na obranu štátu. V tej dobe ale nebol pohromade cementársky kartel a 1 q cementu predával sa za 11.80 Kč. Akonáhle vláda vypísala pôžičku na obranu štátu, behom 8 dní bol kartel cementársky pohromade, znova ustavený, a cena cementu stúpla s 11.80 Kč na 23 Kč. A teraz pýtajme sa, kam tie peniaze idú? Robotníci nedostali ani o halier vyššie mzdy, než mali pred tým. Daní ani o halier viac neplatili cementárski fabrikanti, než zaplatili pred tým, a zo suroviny snáď niektoré chemikálie, ktoré sú k tomu potrebné, snáď o nejaké to procento stúply, o nejaké procento boly drahšie. Ale v celku cena cementu stúpla takmer o 100 %, a teraz touto cestou bola z peňazí robotníkov a vôbec zamestnancov, ktorí upisovali pôžičku na obranu štátu, veľká čiastka dávaná do nedobytných pokladníc cementárskeho kartelu. A jestli snáď budú československé hranice špatne opevnené v dôsledku toho, že je cement drahý, a jestli snáď nebudú dostatočné kryty v mestách, nebudú na tom niesť vinu tí, ktorí snáď upisovali pôžičku - a nemôže sa im vytýkať, že málo upisovali - ale niesť budú na tom vinutí, ktorí cement takýmto nehoráznym spôsobom zdražili, a samo sebou, že bude na tom vinu niesť vláda, ktorá sa nepostarala, aby zabránila takémuto vyderačskému spôsobu, aby zamedzila takéto nekresťanské zdražovanie.

Druhé odvetvie, pokiaľ sa týka železiarskeho priemyslu, tu by som sa omedzil viac menej len na jeden podnik. V rozpočtovej debate hodne sa hovorilo o tom, že keď chce štát, vláda získať, poneváč niektoré podniky nie sú rentabilné a dopláca sa na ne, aby vraj tieto podniky boly predané a takýmto spôso bom môže vraj vláda získať peniaze na úhradu rozpočtu. Myslím, že títo páni a zvlášť pán posl. Beran, ktorý sa s touto otázkou zaoberal, nemyslel toľko na získanie peňazí pre obranu štátu, ale myslil viacej na to, aby sa tieto podniky predaly, aby mohli súkromníci potom na tých podnikoch, na ktoré sa teraz vraj dopláca, hodne zarábať. Medzi týmito podniky bola uvedená Podbrezová, že sa vraj na Podbrezovú dopláca. A taktiež mal pravdepodobne pán posl. Beran na mysli, aby sa Podbrezová taktiež predala, aby to niektorá súkromná firma kúpila, poneváč štát na to dopláca. Keď zistíme pomery, v akých robotníci v podbrezovských závodoch žijú, aké majú mzdy, tak iste ťažko bude niečím odôvodniť, že kde je tu podklad, aby sa na podbrezovské závody doplácalo. Je síce pravda, že ako boly v minulosti v Podbrezovej železiarne vedené, že myšlienka, snaha šla k tomu, aby sa verejnosti dokázalo, že sú závodom nerentabilným. Je známe, že v podbrezovských železiarňach bol pred tým riaditeľom pán dr Löwy. Tento pán bol zamestnaný v podbrezovských železiarňach ako vedúci, ale zároveň bol akcionárom Vítkovických železiarieň, kde mal pomerne dosť veľkú účastinu. Že potom sa tento pán snažil, aby podbrezovské železiarne v ničom nekonkurovaly vítkovickým železiarňam, že, lepšie povedané, nebol to úradník, ktorého tam dosadilo ministerstvo verejných prác, ale že to bol úradník, ktorého si tam dosadily vítkovické železiarne, aby takýmto spôsobom úplne boly zruinované železiarne v Podbrezovej.

Druhá takáto vec. Hovorí sa o doplácaní na štátne podniky. Riadoteľom štátnych lesov a statkov v Žarnovici bol inž. Kryška. Tento pán bol potom preložený k riaditeľstvu štátnych lesov a statkov do Solivár. Za krátku dobu jestvovania v Solivare bol poslaný predčasne do penzie. A skúmajme, prečo sa tak stalo. Stalo sa to jednoducho preto, že tento pán v období parlamentných volieb dostal nariadenie od agrárneho kandidáta na poslanectvo, aby rozdelil toľko a toľko dreva voličom agrárnej strany pred parlamentnými voľbami. Tento pán to odmietol učiniť a v dôsledku toho bol poslaný do penzie.

Teda to je len maličká ukázka. Predstavte si, že súkromníci na lesy nedoplácajú, no, nebolo by divu, keby štát doplácal, poneváč keď za drevo sa kupujú voliči niektorej politickej partaje, tak to znamená, že to bude podnik, ktorý bude slúžiť jednej politickej strane, a potom bude museť doplácať štát. Je potom iste veľmi ťažké odôvodňovať to tým, že je to nerentabilný podnik.

To isté je, keď vezmeme ešte podrobnejšie Podbrezovú. Podbrezovskí robotníci si už podali požiadavky, aby ich hospodárske postavenie, ich mzdy boly zvýšené, ale doteraz sa nemôžu dožiadať ani toho, aby vedeli, čo sa s ich požiadavkami v otázke zvýšenia miezd stalo. Ba naopak, pomery sú také, že smluva, ktorá bola pred niekoľkými lety uzavretá, dodržovaná nie je, priamo bezosmluvné pomery v závode jestvujú.