A s tohoto hlediska musíme právě co nejdůrazněji odmítnouti nenasytnost našich Němců, kteří, čím více jim dáváme, tím více chtějí. V zájmu našich hraničářů, v zájmu našich českých obchodníků a živnostníků v poněmčeném území je potřebí, abychom se starali při projednávání požadavků Němců v ČSR, o českého obchodníka a živnostníka v našem uzavřeném území tak, aby se cítil ve svém státě opravdu doma, aby věděl, že v nás ve všech má zde oporu a že máme dobrou vůli a odvahu řešiti tyto věci tak, jak to potřebuje bezpečnost a existence příslušníků státního národa pro budoucnost.

Slavná sněmovno, jsou zde ještě jiné bolesti, o kterých by se dalo hovořiti. Ale poněvadž moje řečnická lhůta prošla, chci uzavříti svůj krátký projev jenom prohlášením, že pro úhradové předlohy hlasovati nebudeme a nemůžeme, poněvadž nás sama koalice svou kritikou přesvědčila, že tyto předlohy nejsou propracovány a dopracovány tak, aby stejnoměrně postihly všechno občanstvo. Při tom jsme pevně přesvědčeni a víme, co je naše povinnost, a stojíme zde, strana nár. sjednocení, jako jediná strana, která hájí soukromé podnikání v tomto parlamentě, jako jediná strana individualistická, která nemá doposud, a také po tom nebaží, žádných konsumů, žádných družstev ani žádného podobného zatížení. Hlasujeme pro všechno, co národ a stát potřebuje, ale postavíme se proti všemu, co znamená prospěch nebo zájem té které politické strany. Do doby, dokud vy všichni si neuvědomíte, že je k tomu potřebí odložiti trošku stranictví, že je nutno nahraditi stranictví povinností nebo srdcem tak, abyste se dohodovali nejenom v zájmu politických stran, nýbrž v zájmu a prospěchu celého státu a národa, do té doby bude v koalici chaos, jako jest až dodnes. Všechny tyto věci řešíte tak, jako když se dohodujete na trhu. Ukazují to právě předlohy, které jsou zastaveny v živnostenském a zemědělském výboru. Na těchto předlohách je nejlépe viděti, jak to v koalici neklape, ač ve vládě, jak nám sdělil předseda živnostenského výboru kol. Slavíček, tyto věci byly přece dohodnuty. (Posl. Zeminová: My můžeme míti vlastní, odchylný názor, my neaportujeme.) Neříkám, jestli aportujete nebo neaportujete, ale přes to, že to bylo dvakrát nebo třikrát dohodnuto, a přes to, že byl třikrát svolán živnostenský výbor, přece se to neodhlasovalo. (Výkřiky posl. Vallo.) Pane kolego Vallo, od vás se nedáme poučovat, co máme dělat, stejně jako vy nám nebudete, zaplať pánbůh, příkladem. Vy jste pro nás, v našich očích, jako komunistická strana největším nebezpečím míru a také největším nebezpečím našeho státu. Od vás se nedám, pane kolego, poučovat o těchto věcech. Podívejte se: Vezměte si pár "velkých pátků" zpátky, jak se rychle přizpůsobujete ne v zájmu státu, ne v zájmu národa, nýbrž proto, poněvadž sledujete svůj vlastní cíl a svůj vlastní prospěch. (Výkřiky komunistických poslanců.)

Tedy z důvodů, které zde přednesl přede mnou, maje více času, kol. inž. dr Toušek a jež jsem doplnil, nebudeme pro úhradové předlohy hlasovati. Při tom, jak jsem zdůraznil, jsme a zůstáváme stranou, která je ochotna státu dáti všechno, co k životu svému potřebuje, a jsme ochotni spolupracovati s každým, kdo bude podporovati soukromé podnikání, s každým, kdo dobrou vůli doplní citem a odstraní stranictví a osobní zájem na řízení státním. (Potlesk poslanců nár. sjednocení.)

Místopředseda Langr (zvoní): Dále je ke slovu přihlášen p. posl. inž. Schwarz. Dávám mu slovo.

Posl. inž. Schwarz: Slavná sněmovno!

Dříve než přikročím k vlastnímu tematu, chci učiniti několik poznámek k debatě a k událostem při ní v minulé schůzi. Pokládám jako Čech za svoji povinnost, abych upozornil kolegy, aby se více starali o správnost svého jazyka, než o to, mluví-li někdo správně jazykem jiným. Docela stručně k debatě v lavicích dodávám, že rusky dobře mluví i kdo mluví nářečím, tak jako mluví česky, kde říká "me sme me" a mluví nářečím hanáckým. Podstata jazyka je v něčem jiném. Ta je ve skladbě. (Posl. Révay: To nebylo nářečí!) To bylo mluveno správnou ruštinou, v některých případech s výslovností maloruskou. (Posl. Révay: Zeptejte se na to, pane kolego, nějakého filologa!) Od vás se rusky asi učiti nebudu. (Posl. Révay: Já od vás také ne!)

Konstatuji tedy, že opravdu by bylo na místě ... (Posl. Révay: Přijďte k nám a naučte se!) ... Já jsem u vás mluvil na tolika táborech rusky, a myslím, že s větším úspěchem než vy, a jsem ochoten si to kdekoli s vámi rozdat. (Posl. Révay: Tak přijďte!) Můžeme to udělat.

Slavná sněmovno, řekl jsem, že by náležela českým poslancům jaksi větší péče o český jazyk, a ne o nějakou výslovnost. Není zase malér, když někdo řekne "praskí voličové" a ne "pražští voličové". Mluví zase česky, obecným jazykem. Ale hlavní věc je, aby byla správnost jazyková v zákonech, v písmě a správnost v tom, co činí podstatu jazyka, ve skladbě. A tu s politováním musím konstatovati, že ani ústava této republiky není napsána správným českým jazykem. Já jsem před lety už napsal ve "Frontě", že nám Národní shromáždění, vláda, úřady a soudy zavedly via facti německý text zákonů jako autentický, protože napořád se zákony vykládají a soudy soudí nikoli podle českého smyslu, českého znění, nýbrž podle smyslu německého znění. Dávám maličký příklad, příklad, kterých bych mohl nalézti i v těchto předlohách mnoho. V češtině, na rozdíl od němčiny, když se mluví o nějakém ději, vztahujícím se k budoucnosti, je třeba užíti času budoucího. Když řeknu: Kdo rozbil džbán, bude bit, tak to znamená, že ten džbán už je rozbit, a ne, že kdyby byl rozbit, bude potrestán, kdo to udělá. Mám příklad zde: Umělá sladidla, která byla vyrobena nebo dána do obchodu jiným způsobem, než jak je uvedeno v tomto zákoně atd., propadají ve prospěch státu. Dále: Zboží, k jehož výrobě bylo použito umělých sladidel bez povolení atd. To znamená v češtině sladidla, která byla vyrobena před vydáním tohoto zákona. Protože, kdyby se to mělo vztahovati na ta, která budou vyrobena, musilo by se zde říci: Umělá sladidla, která budou vyrobena nebo dána do obchodu jiným způsobem ... propadnou ve prospěch státu. Rovněž tak ve prospěch státu propadá zboží, k jehož výrobě se použije nebo bude použito ... a nikoliv "bylo použito". Takřka šmahem naše zákony podle českého smyslu a českého znění mají platnost zpětnou. Pořád stíhame, co někdo udělal, místo co udělá. Tedy, pánové, na tuto věc si dát trochu pozor je důležitější než sledovat slovní obraty jednotlivců v této sněmovně.

A nyní přejdu k věci samé. Naše stanovisko k úhradovým předlohám jsem vyjádřil v rozpočtové debatě, poněvadž již tam jsem prohlásil, proč pro tento rozpočet nebudeme hlasovati, a jako jednu z příčin jsem uvedl právě to, že v tomto rozpočtu jsou již tyto úhradové osnovy zařazeny. My jsme řekli, proč. My jsme upozornili - a já jsem citoval cifry z účetní uzávěrky za r. 1936 - jak se stamiliony bez schválení rozpočtu vydávají na sanace. A nemohu si nevzpomenouti na nedoslýchavost jednoho pana kolegy, který tu včera tak horlivě hájil, tuším, lidovecká družstva, a ne a ne uslyšet, když jsem se ho ptal, co je s tou sanací lidoveckých družstev. V té věci jsem podával interpelaci, to je okolnost, na kterou by se nemělo zapomínat.

Už jsem tu řekl, že my nemůžeme dávat souhlas k těm osnovám také proto, že i po jiných stránkách vidíme nehospodárnost ve státní správě, zbytečné mrhání ohromnými penězi, a já se k těm věcem aspoň ve stručnosti, stačí-li mi čas, vrátím.

Když jsem vyslovoval pochybnost o dodržení tohoto rozpočtu, pan zpravodaj v závěru tvrdil, že to je přílišný pesimismus. Pravda, dosud po všech 7 let to nikdy nedopadlo jako v rozpočtu, ale tentokráte je prý tu jiná situace. To byla krise, a teď najednou se hospodářský stav stále zlepšuje. A my jsme tuto argumentaci slyšeli i v odůvodnění pana zpravodaje dr Nováka. Hospodářství unese prý tato nová břemena proto, že se konjunktura zlepšuje. Konstatuji, že tato tvrzení nejsou ničím odůvodněná. Poslední index průmyslové výroby, publikovaný v "Národohospodářském obzoru" Maiwaldem, ukazuje už zase nesezonní pokles průmyslové výroby. A když se podíváme do celého světa, vidíme, že je to zjev takřka všeobecný. V Americe zejména nastává velmi prudký pokles. Já jsem zde také upozorňoval, že v těch konjukturních křivkách, v kterých se právě sestavovaly ty různé konjunkturní barometry, tato křivka kursovní vždycky předbíhala vývoj cen zboží i vývoj trhu peněžního (úrokové míry), a že tedy vzpomenutý vývoj těchto burs peněžních na celém světě je velmi vážným mementem. Konstatuji tedy znovu: Není pravda, že bychom měli nějakou záruku zlepšování konjunktury v naší republice, a já bych řekl hned: Těmito novými břemeny toto zlepšování zcela jistě, kdyby se jinak bylo mohlo dostavit, zase zabrzdíme.

Slavná sněmovno! V projevech mnoha řečníků byla konstatována nesoustavnost té hromádky nových daní, které se nám předkládají. To je další a vážná námitka. My jsme slyšeli dokonce - zase v řeči pana zpravodaje, že to neb ono je správné, ale že na to teď není čas a že to by se muselo dělat při novelisaci té minulé loňské novelisace. (Předsednictví převzal místopředseda dr Markovič.) Myslím, že horší vysvědčení si tato sněmovna nemůže dát, než když tu pan zpravodaj mluvil, že je třeba novelisovat, co se novelisovalo loni. A tato nesoustavnost, toto kupení nových a nových daní, nových a nových ustanovení je prostě výsměchem tomu, co slyšíme stále. Já se podrobněji zmíním, poněvadž to čteme i v odůvodnění těchto daní: o řízeném a plánovitém hospodářství.

Mluví se o řízení celého soukromého hospodářství, a své vlastní hospodářství stát nedovede plánovitě spravovat a hospodaří tak, že hromadí příštipky na příštipky. Stačí všimnouti si této hromádky daní. Je to totéž jako minule. Místo zjednodušení a účelného vybavení základních daní, aby se zvýšila jistota postižení všech důchodů, vymýšlejí se nové a nové daně, jejichž celý výsledek se nevyrovná ani trochu jenom rychlejšímu vybírání daní starých. Kolek z karet má vynésti 2 mil. Kč. Podívejte se, jak ohromné daňové odpisy se dělají i jednotlivým závodům! Nemohu nevzpomenouti na jednu věc. Když se u nás zaváděla dávka ze jmění, jak mnoho a správné kritiky bylo sneseno, že se základní chyba stala tehdy v tom, že se počítaly slepice každé chalupnici, ale touto ohromnou prací se promeškala lhůta k zachycení velikých poválečných zisků a jmění v této konjunktuře poválečné vzniklých, a potom, když se daně měly platit, tak právě poválečné velké firmy, podle starého pravidla, jak nabyl, tak pozbyl, po většině už byly na mizině a platit nemohly nic. Táž chyba se opakuje stále u jednotlivých nových daní. Zavádíme celou soustavu nových daní, věcí, které zatěžují úžasně státní aparát, při tom si stěžujeme na tu ohromnou nákladnost a na nemožnost proto platit náležitě státní zaměstnance, ale přiděláváme jim nové a nové práce, a práce zbytečné, naprosto neúměrné výsledku. Jestliže to vytýkáme těmto osnovám, musíme opět vytknouti, že právě jejich sestavení je zase dokladem nedostatku toho, po čem stále voláme, aby totiž politika státní v rozličných oblastech se navzájem rozumně doplňovala, ne tak, jak to děláme dosud my a jak se to dělalo, že se nejdříve opatřovaly peníze na stavbu silnic, a pak vydávaly zákony, aby se po těch silnicích nemohlo jezdit, poněvadž by to konkurovalo železnicím. Vidíme tutéž věc při celém tom souboru nových daní.

Namátkou vybírám jeden příklad. Vezměte si daň z tuků. P. posl. dr Brdlík propagoval dávno zavedení velkých daní na umělé tuky; odůvodňoval to zájmem našeho zemědělství a navrhoval, jak se snad, pánové, pamatujete, aby se to spotřebitelům osladilo v pravém slova smyslu tím, že by se snížila daň z cukru a že tedy, oč by byly dražší tuky, o to by byl levnější cukr. Že toto opatření by pomohlo zemědělství jak po stránce tuků, tak po stránce řepy cukrové, její výroby, poněvadž zlevněním cukru by stoupl jeho konsum. Spotřebitel by byl na tom stejně jako dříve. Proti tomu se bojovalo, to se odmítalo, a výsledek je, že vysoké daně na umělé tuky zavádíme, ale cenu cukru nesnižujeme, neboli výsledek je horší, než tehdy bylo navrhováno.

A vážení pánové, při tom je ještě zajímavější věc. Dosud se do těch tuků muselo míchat 5 % domácího sádla. Je nepochybné, že na cenách výroby živočišné má u nás zájem především drobný zemědělec, tedy ohromná majorita zemědělců. Politika řízeného hospodářství, jež se jevila v péči o vysoké ceny obilní, už tím byla jednostranná, poněvadž v celkové tržbě našeho zemědělství nedělá obilí ani plnou 1/4, kdežto živočišná výroba více než polovinu, u drobných zemědělců, do nějakých 5 ha, to dělá 90 %. Tedy péče o tento odbyt živočišných výrobků je péčí o široké vrstvy našeho zemědělství. Vážená sněmovno, my nyní právě škrtáme ustanovení o sádle. Jaký to má význam? Když jsme mluvili minule o zvýšení daně z tuků, upozorňoval jsem, jak ve skutečnosti zůstává na papíře tvrzení, že se nezdraží nejlevnější umělé tuky, poněvadž se zase zhorší jejich jakost, neboť o té tu není záruky. Nyní dokonce zákonným ustanovením zhoršujeme jakost umělých tuků v téže době, kdy je zdražujeme, poněvadž je zbavujeme sádla, dokonce domácího produktu, té cenné součásti jejich. A to je věc, která má dokonce význam nejen pro zemědělství, nýbrž i pro odbyt našich výrobků průmyslových, poněvadž potřebujeme dovážet sádlo ze zemí Malé dohody, Maďarska, abychom tam mohli prodati koks a jiné věci. I této možnosti se tu zase zbavujeme. Vidíme na tom klasický příklad neúčelnosti při sestavování této kytičky daňové.

Dám příklad jiný: daň z piva. Je to velmi poučné, protože, jak jsme se dověděli z memoranda drobných pivovarů, v původním vládním návrhu se mělo zvýšiti to, co stát dostává z piva, tím, že by se zrušily výhody, jež podle ustanovení z r. 1935 mají pivovary kartelované. Řekněme to tak, jak to je, třebaže je to stylisováno, "které přistoupily na kontingentní smlouvy". Tyto pivovary přistoupily ke kartelu a mají dosud daňovou slevu. To dělá u výčepního piva 5 Kč, u ležáku 6 Kč, u speciálního 15 Kč na hektolitr.

V původním vládním návrhu měla býti tato výhoda kartelových pivovarů zrušena a měla k tomu přistoupiti ještě přirážka daně z piva na pivovary, u kterých stoupl výstav více než o 10 % proti r. 1923. Tato věc by byla nepostihla cenu piva kromě ležáku, ceny by byly zůstaly stejné. To padlo, ačkoliv to byla myšlenka jistě spravedlivá, vybrati daň od těch, kteří na to mají, zvláště když víme, že v kontingentní smlouvě existuje vykupování kontingentů a že se platí 10 Kč za 1 hl prodaného kontingentu. Když velké pivovary mohou vykupovati kontingenty za nic, ne za nějaké suroviny, nýbrž za postoupený kontingent, mohou místo toho platiti státu. Tato myšlenka ovšem padla a vrhlo se to všecko na pivovary jednotně, a docela zřejmě z doporučení výboru a z ustanovení zákona je patrno, že to má zaplatiti spotřebitel. Tu máte zase ukázku systematičnosti a plánovitosti "řízení" našich hospodářských poměrů. Nám klesla v krisi spotřeba piva na hlavu asi o 1/3. Když bylo možno dosíci vyššího konsumu a vyššího výnosu daně z piva při větším konsumu, tak konsum zase srazíme zdražením. Je to rozumná politika? Když jsem mluvil o řízeném hospodářství, kolikrát jsem tady upozorňoval na základní chybu, že se totiž pořád mluví, že je u nás nadvýroba a nadbytek, že se nakazuje zmenšovati výrobu, ať jde o výrobu živočišnou nebo obilní, ačkoliv nadbytek je způsoben jenom poklesem konsumu a správnou politikou by bylo, umožniti zvýšení konsumu, a budeme muset dovážeti a nebudeme míti žádné přeplněné sklady. Vidíte však, že stát bohužel dělá stále politiku, aby konsum stlačoval, místo aby umožňoval jeho vzrůst.

Slavná sněmovno, dovolte mi, abych se tu dotkl některých dat, která nám byla předložena. Pan posl. dr Klapka nám tady povídal několik zajímavých věcí. Především srovnával činnost daňových odvolacích komisí a napočítal, že asi 10.000 odvolání vyřídily za 8 hodin, a počítal, kolik vteřin připadlo na jedno. Myslím, že by bývalo pro tento sbor poučnější, kdyby si byl vypočítal, kolik milionů daní připadne na jednu vteřinu projednávání daňových osnov v tomto shromáždění. Myslím, že by to byla podstatně vyšší cifra než to, co připadlo tam na to jedno odvolání, poněvadž tu najednou povolujeme nejen 1150 mil. nových daní, nýbrž povolujeme 600 mil. zvýšených přirážek k dani obratové a přepychové a přirážek k dani důchodové. To se všecko najednou, "jedním vrzem", lidově řečeno, schvaluje za několik dní, ačkoliv tu jde o sumy, které sahají, myslím, asi ke 2 miliardám Kč.

Pan posl. dr Klapka nám chtěl také trošičku osladit tu hořkou pilulku tím, že srovnával, jak je důchod postižen nejvýše v Anglii, ve Francii a jak u nás. Z lavice je zřejmo, že pánové zde nějak nedoslýchají - marně jsem se tázal p. poslance, jaké je daňové minimum v Anglii. Odpověděl, ano, tam jsou také vyšší průměrné důchody, národní důchod. Nebudu vás zdržovati, abych vám četl srovnání ze všech možných zemí, které jsem si připravil. Spokojím se s Anglií.

Podle výpočtů dr Smutného, který se opírá o data Dresdner Bank v Berlíně "Die wirtschaftlichen Kräfte der Welt", v Anglii na hlavu připadá důchod 12.676 Kč a v Československu 5096 Kč. Poměr, postavíme-li důchod v Československu na roveň 100, je v Anglii 249. Průměrný důchod je tam 2.5krát vyšší. V Americe, jak víte, jest skoro 5krát vyšší. Jenomže máme daňové minimum 7000 Kč a v Anglii - musím se tu spolehnouti na paměť, poněvadž už jsem neměl čas si to vyhledati - je to asi 40.000 Kč. Kdežto podle poměrů národního důchodu by to mělo býti 2.5krát tolik, anebo obráceně, když vycházíme z jejich minima, by minimum u nás mělo dělati nějakých 16.000 Kč a ne 7000 Kč. Na tom máme nejlepší obrázek, že v poměru k výši národního důchodu jest u nás zatížení podstatně vyšší, zejména pokud jde o drobné, široké vrstvy.

Pan dr Novák byl toho mínění, že v rychlosti, s jakou se projednávají tyto osnovy u nás, se jeví vlastenectví našeho občanstva, že to je prý odpověď i cizině. Promiňte mi, já jsem jiného názoru. Jsem toho názoru, že se v tom projevuje naprostá neodpovědnost. Taková nová břemena přijímati a odůvodňovati je potom ještě tak, že to snad nebude únosné, ale možná, že konjunktura se zlepší a proto se to unese, nebo jiný argument, který tu byl přednášen: vždyť to zavádíme zatím letos; když se ukáže, že je to neúnosné, tak se to může zase změniti! Slavná sněmovno, co to znamená? To znamená, že ti, kdo sami povolují a zavádějí tato nová břemena, nemají žádné představy o jejich skutečných účincích na celé národní hospodářství. Ale cožpak život národa je nějaký králík, aby se s ním mohly dělati pokusy? No, snad to vydrží, a když ne, tak to zase budeme měniti. To je rozvrat výroby, znemožnění kalkulace, to nám může způsobiti novou vlnu nezaměstnanosti se všemi následky, které by potom zatížily rozpočet státu daleko více, než co by ta daň eventuálně vynesla.

Jedna věc je velmi zajímavá. Proti mnohým námitkám, jak tato daňová soustava je nespravedlivá, se tu uvádělo, že prý družstva platí daně právě takové jako ty ostatní. Jenže ten pan řečník zapomněl trochu na logiku. Nejdřív dokazoval, že družstva platí stejné daně, a pak řekl, že jsou pro rovnoprávnost, ale když se zruší omezení obchodovati jen se členy. Tak co? Říkal, že platí stejné daně, a pak: my jsme pro to, abychom platili stejné daně, když se zruší to omezení. Tedy patrně dnes neplatíte stejné daně. (Posl. Bezděk: Já jsem citoval hlasy živnostenských družstev!) Podívejte se, pane kolego, nevím, jaký to byl živnostenský list, po tom mně nic není. Když jste to zde uváděl, tak za tím stojíte. Zde nemohou mluviti nějaké "živnostenské listy", zde mohou mluviti jen členové tohoto shromáždění. Patrně jste s tím souhlasil, když jste to uváděl.

Dávám malý příklad: Mám tu bilanci hospodářského družstva v Čes. Brodě za listopad 1937. Zde se dočítáte, že obrat dělal 200 mil. Kč. To však je ten obrat účetní, příjmy i vydání dohromady. Vezměme to na polovičku, příjmy činí 100 mil. Kč. Na daně zaplaceno 126.000 Kč. Při příjmu 100 mil. Kč 126.000 Kč! Viděl jsem bilanci jiných družstev, družstevního mlýna, který vykazoval 60 mil. Kč, na dani zaplaceno 42.000 Kč, a soukromého mlýna, jehož příjem činil 600.000 Kč, na dani zaplaceno také 42.000 Kč, ačkoli příjem činil 1%. Pánové, to je mluva skutečnosti.