Dalším důsledkem jest nutnost vyplniti později v praxi mnohé nedostatky a mezery prováděcími nařízeními a dodatečnými výnosy nebo přizpůsobiti praktické poměry bezohlednými opatřeními k ustanovením. I prováděcí nařízení a výnosy se vydávají bez dotazu hospodářských odborníků a libovůle úředníků se systemisuje tajnými daňovými směrnicemi a výnosovými předpisy. K tomu přistupuje, že ministerstvo financí se často zdráhá vydati autentické vysvětlení zákonných textů, takže v praxí jsou libovolným výkladem postižení nuceni jíti za těžkých obětí až na správní soud, aniž se jim často dostane patřičné ochrany a aniž se na druhé straně správa podle těchto rozhodnutí přizpůsobí. To však vede k velké nejistotě úředníků a ke zdlouhavému způsobu práce a dále ke snaze zbaviti se v těžkých případech co nejvíce odpovědnosti. Méně odpovědné a méně těžké případy se za to vyřizují s tím větším chvatem a bezohledností, jen aby byl dosažen úkol předepsaný nedávno zavedenými deníky. Na kvalitu a správné vyřízení prací se klade menší důraz, neboť náklady tohoto písaření nesou přece jen poplatníci. Že se zničí daňový základ a hospodářství, zdá se býti lhostejným. Na druhé straně nejsou úředníci zatíženi většinou přílišnými vědomostmi, které by byly nutné k hladkému provádění jejich úředního úkolu. K tomu často přistupuje špatnými mzdovými a úředními poměry podmíněný nedostatek horlivosti, jakož i zastaralá forma vedení knih berního úřadu, čímž se často ztrácejí poplatníkům platební doklady. To vše přímo křičí po důkladné reformě. Místo toho se zatížení a komplikovanost ještě zvětšuje. Tak se rozmnožují stížnosti, rekursy a žaloby, stoupají čísla spisů pro daňové odvolací komise, jejichž cena se tím stává ilusorní a jejichž dosavadní složení, proti němuž byly a jsou stále stížnosti, dokonce opravňuje podezření, že ruší praxi vyměřovacích úřadů. Stran toho můžeme přednésti oprávněné žaloby především my, sudetští Němci. Není také nyní žádné ochrany, neboť se zavádějí přes daňovou novelu nesmyslná nadměrná zdanění bez vytýkacího řízení a trestní řízení bez postačujícího podezření. Zbloudilou a ztrátovou zahraniční, vnitřní a hospodářskou politikou vlády přepiaté státní hospodářství, na které iniciátoři a odpovědní činitelé bohužel nemohou ničím přispěti, vyžaduje zvýšení daní a zavedení nových daní. Žádaného výnosu se dosahuje násilnými prostředky vymáhání, při jejichž používáni jednotliví úředníci a daňoví referenti prostě nedbají zákonných předpisů, které tu jsou k ochraně poplatníků, a pokoušejí se i cestou domovních prohlídek opatřiti si důvody k trestnímu stíhání. Tyto domovní prohlídky nejsou ve většině případů vůbec kryty zákonnými předpisy, neboť daňové zákonodárství zná pouze právo k prohlídce živnostenských místností a ustanovení o t. zv. obligatorním nahlížení do knih, což však neskýtá žádný podklad k prohlídce provozoven, obzvláště pak ne soukromých bytů.

Nejsmutnější však je kapitola exekucí, při nichž se skoro vůbec nečiní rozdíl mezi soukromým vlastnictvím a provozovacími prostředky. Pro směšně malé částky daňových nedoplatků se provádějí zabavení a dražby, marní se jmění, vynucují se převody majetku ve smyslu počešťovacích přání, zaviňuje se zastavení závodů nebo způsobuje zadlužení, které zničilo již tisíce závodů jako daňových základů. Proti poškozování jsme požadovali my, vedle jiných také z českého tábora, právem ručení finančních orgánů a úředníků za odškodnění postižených, neboť jen tím mohou býti zajištěni především sudetskoněmečtí živnostníci a poplatníci. Vláda musí vytvořiti toto zajištění, musí však také stanoviti mez zdanění, neboť zatížení na daních, poplatcích a přirážkách atd. již přestoupilo mez 1000 Kč na hlavu obyvatelstva, což činí přes 25% národního příjmu.

Protože jest zdanění v sudetskoněmeckém území vyšší více než o třetinu než průměrně ve státě, znamená to daňové zatížen skoro 40%. Zdanění 12 novými daněmi jde u nás úplně na útraty podstaty a zamezuje tím nejen vytváření reserv, nýbrž musí zvýšiti zadlužení, to znamená, že náklady jdou již na útraty pozdější generace, která musí již mimo to převzíti státní dluhy přes 3000 Kč na osobu - nejvýše nesociální působení demokracie.

Jestliže toto všechno vyžaduje nejostřejší kritiky, pak nerovné zatížení přímo k ní vyzývá. Stačí již, že se daněmi musí vydržovati ještě velký počet nevýnosných státních závodů, státních statků a podniků, jejichž prodejem by se získaly značné prostředky k úhradě rozpočtového schodku. Také zvláštní blahovůlí vlády nebo jednotlivých koaličních stran udržovaná hospodářská zařízení, konsumní spolky, jednotkové obchody, pobočky velkých závodů mají nerovně přednostní postavení, pokud jde o zdanění. Obzvláště konsumní spolky požívají daňových, poplatkových a dopravních úlev a předností při rozdělování kontingentu státní vyživovací akce. Nad to mají ještě subvence, které jim na škodu hospodářství zajišťují monopolní postavení. Těmito výhodami, které jim byly podle obchodního a družstevního práva ještě nařízením čís. 116/1935 Sb. z. a n. rozšířeny, mají při soutěži takové výhody, které musíme již označiti jako nekalé. Poruchy trhu zvýšením rabatu a kontingentní výhody se projevují především proti maloobchodu a řemeslu, které musí beztak krýti daňový schodek a které se tím dvojnásobně zatěžují.

To jest nejen nespravedlivé, nýbrž i nemorální a škodlivé pro hospodářství a jeho budující síly. Destruktivní živly mohou u nás patrně činiti vše, jen když mají značku koalice a odpovídají patentovaným dogmatům. Není dosti na tom, tyto obročnické podniky dostávají ještě subvence, které jdou do set milionů a které se musejí rovněž získati vyšším zdaněním živnostníků. Jest nehorázné, že tyto tendence jsou jako podstaty demokratického smýšlení pod ochranou zákona na ochranu republiky. Nemohou-li tyto známky úpadku varovati, musí naše hospodářství zahynouti. Avšak lidé, kteří jako živnostníci chrání svou pílí, svými schopnostmi a svými závody kořeny celé naší technické produkce a póly sil hospodářského vývoje a další výstavby, se bezohledně vydávají všanc svévolným zásahům úřadů a celému tlaku zákonů. Dokonce i v českém táboře, kde jest možnost odškodnění jinými cestami, se poznává nebezpečí, i když se jde často ještě oklikou při uplatňování přání. V podstatě se tím však nic nemění, naopak se vydávají stále nová ustanovení, která lze vůbec pojímati jen jako tresty za provozování živností. Takovými tresty nejostřejší míry jest nadměrné zdanění. Již normální zdanění podle nových zákonů, podle kterých mají živnostníci platiti 3krát tolik co osoby s pevným platem, jest nesmírné zatížení. V sudetskoněmeckém území se zadržuje útěk od živností, který by tím byl podmíněn, jen hospodářskou nouzí, v českém území ovšem tohoto zadržování není. Do těchto pásem menšího odporu pak vniknou živly, rušící trh a hospodářství, tím hlouběji. Škody, které tím vznikají, se neodstraní žádnými zákony a žádným opatřením, neboť proti hospodářské smrti není léku. Vykořisťováním živností se vyhlubuje hospodářství zevnitř. Zchudlí živnostníci se ponechají bez pomoci svému neutěšenému osudu. Pro ně není sociální péče, státní stravovací akce, starobního pojištění. Ve svém boji nejen o sebe, nýbrž i o opětný hospodářský vzestup jsou opuštěni. Mnoho států ochrannými opatřeními pro řemesla a jednotlivé obchody zastavilo jim hrozící nebezpečí. V mnohých státech se věnuje podpoře živností zvláštní pozornost.

U nás se nečiní nic podobného. Položka, kterou má ministr pro průmysl, obchod a živnosti k disposici na podporu živností, jest tak nepatrná, že připadá na živnostníka asi 40 haléřů ročně, ačkoliv každý odevzdá průměrně 10.000násobek daní ročně. Právě tak špatně jest postaráno o pokračovací školství, které stále ještě čeká na úpravu zákonem. Dosud předložený návrh zákona není přijatelný, neboť chce přesunouti největší část nákladů na obce a živnostníky.

Při dnešním subvencování jsou sudetští Němci zvláště v nevýhodě. Zemská správa dala nyní pro Čechy a Slezsko k disposici pro české pokračovací školy 93.000 Kč subvencí, pro německé však jen 3.000 Kč, to znamená na německého žáka asi 20 haléřů ročně.

Stejné žaloby se přednášejí i stran živnostenského úvěru. Ženete živnostníky do největšího zadlužení, aniž byste učinili zadlužení tak snesitelným, aby nebyly ohroženy provozovny. Může se říci, že jest to nejnesmyslnější hospodářská metoda, která existuje, nechá-li sedlák zahynouti hladem dojnou krávu, ze které žije. Novému ministru pro průmysl, obchod a živnosti panu Mlčochovi, který nastupuje svůj úřad za těchto poměrů, k tomu nemůžeme gratulovati. Přebírá velké břemeno a velkou odpovědnost. Očekává se od něho mnoho, především, aby zamezil další poškozování živností, čímž by mohl velmi přispěti ke zlepšení hospodářských poměrů. Poměry při jeho nastoupení v úřad jsou však málo slibné. Nové daňové zákony přinášejí těžká břemena, pro která se živnostem nepovolila ani stříbrná neděle k prodeji, aby se aspoň trochu zvětšil obrat, jak se ukázalo v minulém roce. Sama propagační cena tohoto dne jest již značná.

Přání živnostníků se však patrně zahazují a sdílejí stejný osud jako přání a požadavky sudetských Němců. Pod stůl se zahazují všechny ty tisíce a tisíce resolucí, které se ročně podávají, které proběhnou pouze jako na běžícím pásu - a jest pochybné, zda se tak vždy děje - živnostenským výborem, aby se jim dostalo na konec tichého pohřbu v archivu ministerstev.

Když se živnostníci pokusí zlepšiti svou situaci sami, svépomocí, osvětou, propagandou, společenstvy a spoluprací, naráží to na nejostřejší odpor nejen úřadů, nýbrž především na odpor konsumentů, těšících se přízni vlády. Zakázaly se soutěže výkladních skříní, byly zabaveny propagační letáky, ztížena propagační opatření, avšak každá vydělaná koruna se téměř ihned zároveň zdaňuje.

Doufejme, že se podaří novému ministru pro průmysl, obchod a živnosti zastaviti aspoň v budoucnosti vyšší zdaňování, aby si živnostníci mohli později gratulovati k svému ministru pro průmysl, obchod a živnosti a mohli právem říci, že byl jejich ministrem.

Vláda nechť v poslední minutě uzná, že podřezává hospodářskou větev, na které sedí. Žádáme se vším důrazem své právo, pro živnosti stejnou ochranu a stejné podmínky soutěže, odpovídající jejich významu a jejich obětem i přiměřený ohled se strany státu, odpovídající jejich platům pro stát podle zásady: Stejná práva, stejné povinnosti. (Potlesk poslanců strany sudetskoněmecké.)

Místopředseda Langr (zvoní): Dále je ke slovu přihlášen pan posl. Knebort. Dávám mu slovo.

Posl. Knebort: Slavná sněmovno!

Kdybych jako příslušník nár. sjednocení měl hodnotiti debatu, která zde byla k úhradovým předlohám vedena tak, jak je vyslovována a vyjadřována ústy koaličních stran, vyvolalo by to hroznou nevoli v řadách všech koaličníků. Referenti a příslušníci koaličních stran sami odsoudili úhradové předlohy svojí velkou kritikou a tak nám usnadnili celou kritiku. Tak na př. s tohoto místa nám jako mluvčí a referent koaličních stran pan posl. dr Novák tak krásně škubal tu československou husu a dokazoval na tomto příkladě, jakým bolestivým a choulostivým způsobem se úhradové předlohy provádějí. K tomu musím jako příslušník oposiční strany říci, že tento způsob vyjadřování byl tak jadrný a ukazoval na nedostatek propracovanosti úhradových osnov, i velké nebezpečí v následcích, které budou úhradové předlohy míti. Pan dr Novák jenom zapomněl k tomu přidati, že se velmi často stává, že takto oškubaná, nebo řekněme někdy také podškubnutá husa se dostane na trochu ostřejší vítr a podškubání nevydrží.

Naproti tomu pan posl. Vičánek kritisoval tyto předlohy s toho stanoviska, že je to všechno tak, jak to navrhuje koalice, děláno ne dost promyšleně a že se zde s tohoto místa velmi mluví o klesající krisi a při tom že tuto vzestupnou tendenci, která je, ještě nepocítili gážisté a státní zaměstnanci. Ježto nemohu, maje jenom 17 minut, rozvinouti všechny tyto otázky, připomínám, že jest stanovisko pana posl. Vičánka velmi správné a pravdivé, že vzestupnou tendenci u nás ještě nepocítil ani pracující lid, ani gážisté, ani státní zaměstnanci, ale tím méně také živnostníci a obchodníci. Nelze tedy za takovéhoto stavu předkládati úhradové osnovy, které se stanoviska všeobecného jsou osnovami výhradně spotřebními a postihnou nejširší lidové vrstvy, sice nastane zdražení, které nepřispěje k uklidnění. Poněvadž se zde pro samá vyjednávání stanovila velmi krátká lhůta a celé jednání běží za dost slabé účasti pánů poslanců, tím větší je očekávání se strany poplatníků, a proto tyto osnovy vzbuzují strach a obavy v řadách poplatníků.

Bylo si zde z řad koaličníků velmi trpce stěžováno na řadu úhradových předloh, a to je největší obžalobou celého tohoto souboru úhradových předloh, že i když máte dohromady dobrou vůli, neměli jste a nedali jste sami sobě ani nám všem tolik času, aby byla možnost tyto úhradové předlohy upraviti takovým způsobem, aby nepostihly právě ty, na něž se v posledních letech stále nakládají největší břemena. Při všech předlohách úhradových i při samém rozpočtu bylo viděti, a je to viděti v celém koaličním jednání, jaký je nesoulad zde mezi koalicí. Bylo viděti, že se zde stále pokračuje privilegovaně, že je zde řada věcí, kterými by se úhradové předlohy mohly zmírniti, že jsou zde otázky, kde by stát mohl získati daleko větší přínos a finanční správa by mohla získati daleko víc, že je zde stále jedna jediná snaha, řešiti všecky tyto věci s hlediska čistě stranického, ale nikoli státu prospěšného.

Vítám jako zástupce živnostnictva při nár. sjednocení, že jsme se aspoň dočkali, že tentokrát přece jenom zde byl jeden muž, který měl dobrou vůli a snahu, byl to ministr financí, který při projednávání rozpočtu se odvážil také podati návrh, kde hleděl, aby byly postiženy nejenom kruhy výrobní, podnikatelské, živnostenské, nýbrž aby také byly postiženy konsumy a družstva, toto kolektivní podnikání, kterémužto řešení se stále vyhýbáte. Ovšem tento jeho dobrý námět, který s našeho hlediska jistě vítáme a který by přispěl k uklidnění a vyrovnání mezi soukromým podnikáním a lepší soutěživostí, padl, nebyl akceptován.

Nár. sjednocení podalo loňského roku sněmovně návrh, ve kterém žádalo, aby byly konsumy a družstva daňově zrovnoprávněny, ale i tento návrh padl, nebyl přijat proto, že byl podán oposiční stranou. V rozpočtovém výboru podal dr Štůla jako mluvčí naší strany resoluci, ve které také žádal, aby konsumy a družstva byly daňově zrovnoprávněny, a i tato resoluce padla. Není zde dobré vůle, i když všichni o tom hovoříme, že musí býti postiženy všechny vrstvy, resp. že musí na obranu státu přispěti všechny vrstvy stejnoměrně. Není zde dobrá vůle postihnouti právě tyto podniky, které dnes jsou, řekněme, kapitálově a mocensky jedněmi z největších. Není zde dobrá vůle tyto věci řešiti, ačkoliv se o nich velmi často hovoří, protože by jejich řešení zasáhlo příliš hluboko do stran, konsumy a družstva vlastnících.

Dovolte mi, abych pro krátkost času jenom zběžně se dotkl otázky, která se týká daně z piva a daně z vína. O tom, jaký je chaos v koalici, jak tyto věci jsou rychle projednávány a přesto nedostatečně, svědčí, že ještě teď, právě před několika snad minutami, byly podány k dani z vína pozměňovací návrhy se strany koalice, teď, když se už o této celé věci jedná po dva dny v této sněmovně, přichází se změnami - doklad nedomyšlenosti.

Dovolte, abych přičinil několik poznámek k dani z piva, při které jde o zdražení 10 haléřů na 1 litru. Jestliže při této dani z piva se znovu tam vsunuje pasus, o kterém se v důvodové zprávě praví, že bude muset naše státní mincovna razit více pětihaléřů a pětadvacetihaléřů, tu postihuje živnostníky, v daném případě hostinské, restauratéry, hoteliéry a kavárníky jedním znakem, který by neměl býti takto veřejně publikován. Vy totiž už máte předem obavu z toho, aby si tento hostinský nebo živnostník, který má s pivem co dělat, snad těch 5 haléřů nepřipočítal. Za nynějších tíživých okolností a těžkých poměrů existenčních v živnostech hostinských nemusíte míti obavu, že by se této věci zneužilo. Právě zákon o dani z piva, kterým se tento tekutý chléb, jak jste je sami nazvali, zdražuje, bude působiti v těchto hostinských existencích ještě hůře, poněvadž poklesne výstav, poklesne odběr a tyto hostinské živnosti budou zeti ještě daleko větší prázdnotou nežli dodnes. A proto není správné, jestliže úhradové předlohy dávají náznak, jako by živnostník a obchodník byl zdražovatelem. Zvláště se upozorňuje na to, že je potřebí vydati více 5haléřů a 25haléřů, aby zde nebyl překročen zákon. Podívejte se dobře na všechny věci, které by bylo radno revidovati tam, kde by byla tato opatrnost na místě, tam, kde by to bylo bývalo vyneslo státu veliké miliony. Na tyto věci je třeba dobře dohlédnouti, tam by se dalo ještě mnoho peněz ušetřiti. Ale v takovýchto případech a takovým způsobem postupovati, jako tomu jest při dani z piva, jistě není dobré ani v zájmu spravedlnosti k tomuto stavu.

Všichni občané tohoto státu a i my jako oposiční strana víme, že obrana státu a stát sám potřebuje v této chvíli silnou a velikou armádu. O té věci nás nemusí nikdo poučovati. My jsme dávno před tím, než jste přišli vy sami, došli k názoru, že je potřebí vybudovati armádu. Dávno před tím s tohoto místa naši řečníci a zástupcové mluvili a nabádali, že je potřebí, chceme-li svůj stát udržeti, chceme-li udržeti jednotu hranic a svobodu státu, silné, dobře vybudované armády. Proto i dnes víme, co je potřebí, a také náš poměr k armádě je nejlepší. Věříme v naši armádu, ale nemůžeme věřiti v úhradové předlohy, které jste vy sami s tohoto místa tak kritickými slovy posuzovali. Musíte vzíti na vědomí, že všechny úhradové předlohy budí velké obavy, a výnos, který je zde předpokládán úhradovými předlohami, je ohrožen právě tím, že zdražení, kterým budou všichni spotřebitelé postiženi, nedává naději, že by výnos byl tak veliký, jak to úhradové osnovy předpokládají. A tu přichází zase další věc, o které jste sami psali a hovořili, že budou pravděpodobně po této oběti následovati ještě oběti další.

Pan dr Klapka zde mluvil o tom, že se zneklidňuje veřejnost tím, že přijdou ještě další velmi těžká anebo snad tíživá opatření, která budou v zájmu obrany státu nutná. Odpusťte, tyto řeči nepouštíme do veřejnosti my, nýbrž o tom, co stát dnes od občana žádá na obranu státu, že to nejsou oběti poslední, o tom psaly socialistické časopisy, o tom psalo "Právo lidu", psal o tom dr Meissner, který jasně napsal, že tyto oběti, které se na občanstvu československém žádají, nejsou obětmi posledními.

Je nutno, abych se zde s tohoto místa dotkl ještě jedné otázky. Jsou to věci, dotýkající se punktací z 18. února. My jsme s této tribuny slyšeli při debatě rozpočtové i při debatě o úhradových osnovách nový nápor Henleinovců, kteří bezpodmínečně trvají na tom, aby jejich požadavky byly splněny, kteří stále ještě nejsou dosti nasyceni. A musíme s tohoto místa znovu zdůrazniti, i když to bylo řečeno p. předsedou vlády a řadou jiných význačných politiků, že svým Němcům a menšinám dáváme víc na úkor státního národa československého, než je třeba. A čím více jim dáváme, tím hůř pro státní národ československý a sám stát. A vidíme to v řadě případů. První příklad, který jsme uváděli a o kterém jsme psali, je, jakým způsobem Henleinova strana postupuje v poněmčeném území. Jde o útok na české živnostníky a obchodníky, kde tito byli přímo persekvováni a jsou vyřazováni a vyháněni z poněmčeného území. Druhá věc, kterou Henleinovci nastupují, je stálé poukazování, že nejsou zastoupeni dosti početně ve veřejných úřadech. Náš senátní klub podal včera v senátě návrh, ve kterém žádal vládu a statisticky dokázal, jak hrozivě vypadají tyto věci v poněmčeném území. Henleinova strana, která pomalu vytlačila českého živnostníka a obchodníka z uzavřeného území, vyhání odtamtud českého zaměstnance, ať veřejného nebo jiného. Snaží se tímto způsobem dobýti posic, aby tak měla pevnou půdu a sílu pro budoucnost zajištěnu. Po těchto požadavcích přijde bezpodmínečně další požadavek, kterého se vy všichni obáváte, požadavek autonomie Němců v Československé republice.