Pánovia vládni, neklamte sa tu v parlamente fulminantnými
rečami, že vám vraj leží dobro
vlasti na srdci, že si odpúšťate, čo
ste si vzájomne natropili, čo ste si vykričali
v novinách i tu, čo ste si odhalili vzájomne
- my to čítame tiež - a sľubujete, že
už budete svornejší a že k vôli vlasti
odhlasujete aj tieto nové bremená, len aby ste,
vraj, zachránili štát. My dobre vieme, že
toto je len biedna pretvárka. Ide vám o udržanie
stranícko-politických pozícií v štáte,
[ ]. Preto sa vystatujete tu za obrancov štátu. Odhlasujete
tu na oko k vôli štátu nové dane, ale
s ich výťažkom budete hospodáriť
vy! A že ako vy pri tom hospodárite, o tom už
máme skúsenosti. Vaše stranícke kasy
a kasy vašich odborových organizácií,
vaše záujmy sú vám vždy prednejšie
ako t. zv. dobro štátu.
Na Slovensku daňový a exekučný preš
pracuje často tak bezohľadne, že ľudia pri
amo nenávidia exekutorov. Títo znášajú
odium za veľké daňové ťarchy. Vo
skutočnosti ľud by mal zanevrieť na vládne
strany, na koalíciu a ich vládu, lebo pre jej zlé
hospodárenie musí sa tak kruto priťahovať
daňový preš. Keby sa štátne peniaze
nemrhaly na zbytočnosti, na stranícke ciele, nemusely
by tak často lietať exekutori po našich obciach.
(Výkřiky.)
Ako príklad ľahkomyseľného verejného
hospodárenia spomeniem tu len jeden novší prípad.
Výbor Jednoty československých obecných
a súkromných elektrických podnikov v Brne
v obšírnom memorande ostro protestuje oproti špinavej,
verejnosti škodlivej konkurencii, akej sa dopúšťajú
všeužitočné "Západomoravské
elektrárne v Brne" oproti iným obecným
a súkromným, ba aj všeužitočným
elektrárniam na Morave. Nechcem tu slávnu snemovňu
unavovať čítaním týchto memoránd,
len podotýkam, že sa to hlavne týka obcí
Písečné, Nové Sady, mesta Uherský
Brod a mestysa Rajhrad.
V Západomoravských t. zv. všeužitočných
elektrárniach má štát značný
počet akcií, dáva im rôzne výhody
a veľké subvencie a ony to zneužívajú
na špinavú konkurenciu, na ubíjanie súkromného
podnikania, z ktorého by štát v daniach mohol
mať veľký osoh. Kým zo Slovenska treba
veľa prosiť, aby sa niektorá obec so štátnou
subvenciou mohla zelektrizovať, zatiaľ na Morave pomocou
štátnych subvencií tieto všeužitečné
elektrárne robia špinavú konkurenciu. Prosím
slávnu vládu, aby si povšimla tohoto memoranda.
Ako môže vláda trpeť, ba podporovať
takýto špinavý boj Západomoravských
všeužitočných elektrární
v Brne? Iste len tak a preto, lebo niekoľko vládnych
veličín a ich strany majú z týchto
elektrární tučné zisky. Štát
má z toho len stratu finančnú a morálnu.
Pri rozpočtovej debate pán posl. Beran, predseda
agrárnej strany, konštatoval, že štát
veľa dopláca na štátnu železiareň
v Podbrezovej. Týmto tromfom chcel asi omluviť koalíciu
a jej vládu, že siaha k novým daniam. Podobne
urobil aj pán referent posl. Remeša v senáte
pán sen. Marcha.
Z dôkladnej argumentácie nášho kolegu
dr Sokola máme o Podbrezovej celkom iné názory
než pán posl. Beran, pán posl. Remeš
a pán sen. Marcha. Videť, že si nevšímajú
argumentov iných a najmä opozičných
poslancov.
A keď už pán posl. Beran a referent pán
posl. Remeš chcú s tým doplácaním
štátu nepriamo robiť náladu za ľahšie
odhlasovanie nových daní, nech nám povedia
celkom otvorene a mužne aj to, že náš štát
a celá verejnosť najstrašnejšie dopláca
na nenasytného molocha československých vládnych
strán. (Potlesk.) Či je to vývoz,
či dovoz, či cukor, či lieh, benzín,
obilie, múka, drevo, uhlie či Nupod, či bezúročné
štátne vklady do roľníckych vzájomných
pokladníc, či hospodárske fondy štátne,
či obilný monopol, či čokoľvek
iné, [ ]. A preto najmenej morálneho práva
majú čo vyprávať práve rečníci
československých vládnych strán o
doplácaní na štátnu železiareň
v Podbrezovej. (Potlesk.) V Podbrezovej, ak sa aj dopláca,
ide to na zbytočne veľký počet dovlečeného
úradníctva, dopláca sa ďalej pre veľké
amortizačné splátky k umorovaniu štátnej
investičnej pôžičky, ďalej pre veľké
odpisy na hodnote inventára.
Z toho doplácania a aj zo železničných,
poštových a iných výdavkov podbrezovských
podnikov sa vráti štátu hodne, čo vyváži
onú papierovú stratu, o ktorej páni vládni
rečníci tak radi vyprávajú. Ale pýtam
sa vás i celej verejnosti, čo sa štátu
vráti z toho, čo krute dopláca na povestnú
nenasytnosť československých vládnych
strán? Je z toho len odporný blen závisti,
rozvadenosti a otravovania kúpených duší.
Dnes kde kto vie o tom, že československé vládne
strany až sa tak pretiekajú v tom, ako si možno
zo štátnych prostriedkov a na úkor daňujúcich
občianov nahrabať čím viac na stranícke
ciele.
Preto za osnovy zákonov o nových daniach hlasovať
by bolo hriechom proti daňujúcemu občianstvu
[]. Bolo by treba túto koalíciu čím
prv rozpustiť a nie jej k dispozícii odhlasovať
nové dane, nové finančné zdroje, nové
možnosti, aby mohla vládnuť.
Samé vládne strany už toľkoráz
si vzájomne odhalily a vykričaly rôzne štát
poškodzujúce výčiny, takže by sme
z kríz vlády a demisii ministrov nemali ani vychádzať.
Naši demokrati, či červení, zelení,
alebo tí miešaní, majú veľa tvrdú
tvár a majú všelijaké pojmy o občianskej
cti. Oni si vzájomne vynadajú a už sa o krátky
čas zase objímajú. No, nie z lásky
ku štátu, nie z priateľstva jeden k druhému
(Výkřiky. - Místopředseda
Taub zvoní), ale robia to len z vypočítavej
sebeckej lásky.
Verejnosť s odporom hľadí na túto falošnú
hru vládnych strán, túži po náprave,
po očiste, po osviežení politických
pomerov tak dole ako aj tu hore vo vládnych kruhoch. No,
náprava neprichodí. Máme obavu, že tento
chorobný systém u nás potrvá až
dovtedy, dokiaľ nepríde nejaká katastrofa [].
Len potom zmúdrejú a skrotnú u nás
všetci tí, ktorí terajšiu odpornú
frašku koaličnú hrajú a pri tom, kde
a ako len môžu, škrtia Slovákov. Medzi
sebou sa rujú páni koaličníci, ale
[].
Slávna snemovňa, nám z vládnych kruhov
neraz bolo odkazované, aby sme sa k vôli zahraničiu
miernili v opozičnej kritike, aby sme sa k vôli štátu
postavili proti rothe rmeriáde, proti jehličkiáde,
aby sme pri prezidentskej voľbe tak a onak pokračovali.
My, slávna snemovňa, neraz sme sa dali obmäkčiť,
neraz sme stlmili svoju oprávnenú kritiku a urobili
sme niektoré kroky také, za ktoré nás
pražské noviny vychvaľovaly ako loyálnych.
Pamätáme sa na citlivárske hlasy: "My
to Slovákom nezabudneme! Slováci ukázali
svoje bratské srdce!"
Dúfali sme, že pražské politické
kruhy chytia sa konečne do riešenia slovenských
otázok a požiadavôk. No, ako videť, pražské
politické kruhy nevedia, čo je to dodŕžať
dohody, sľuby, dané slová. Preto nech sa nečudujú,
že Slováci už neveria vládnym frázam.
Pánovia vládni, tej bratskej lásky k Slovákom
máte až primnoho v ústach, a v skutkoch skoro
nič, ba naopak samý ústrk, krivda sa páše
na Slovákoch. Deje sa to pod vládou min. predsedu
Slováka a preto tým oprávnenejšie vyslovujeme
tejto vláde svoju otvorenú nedôveru. (Výkřiky.
- Místopředseda Taub zvoní.)
Slávna snemovňa, z poverenia klubu poslancov a senátorov
našej strany mám česť predniesť tu
nasledovné naše prehlásenie (čte):
Klub poslancov a senátorov Hlinkovej slovenskej
ľudovej strany na svojom zasadnutí v Prahe dňa
14. t. m. rokoval o vnútornej a zahraničnej politickej
situácii a usniesol sa na tomto vyhlásení:
V predvečer príchodu francúzskeho ministra
zahraničných vecí Delbosa do hlav. mesta
nášho štátu Hlinkova slovenská
ľudová strana majúc na zreteli vážnosť
terajšej medzinárodnej politickej situácie
a blaho slovenského národa, apeluje na zodpovedných
ústavných a politických činiteľov
štátu, aby urobili všetko, čo je potrebné
v záujme vnútornej konsolidácie republiky
a upevnenia jej pozície na poli medzinárodnom. (Potlesk.)
K zaisteniu bezpečnosti štátu potrebná
je nielen silná armáda, ale v prvom rade správna
vnútorná a zahraničná politika. (Tak
jest!) Československá republika patrí
k štátom, ktorých bezpečnosť nemožno
trvale zaistiť bez dobrého pomeru k súsedom.
Preto je veľmi žiaducné a v záujme bezpečnosti
štátu nevyhnuteľné, aby naša zahraničná
politika túto skutočnosť rešpektovala
a aby sa so strany kompetentných činiteľov
urobily všetky kroky k náprave. (Výkřiky.)
Vychádzajúc zo stanoviska, že len vnútorne
konsolidovaný štát môže mať
pevnú pozíciu v politike medzinárodnej, pokladáme
za životný záujem republiky, aby vláda
konečne prikročila k vyriešeniu slovenského
problému. Bez riešenia slovenského problému
v duchu úplnej rovnoprávnosti slovenského
a českého národa nie je mysliteľná
konsolidácia vnútorných pomerov republiky
a nie je možná pevná štátna jednota
československá. Slováci za tento štát
pracovali, Slováci za tento štát obetovali,
trpeli, bojovali i umierali, preto majú plné právo
na to, aby v tomto štáte ako osobitný a svoj
rázny národ žili, aby sa v tomto štáte
cítili doma a aby v tomto štáte popri českom
národe mali nielen rovnaké povinnosti, ale aj rovnaké
práva. (Potlesk poslanců slovenské strany
ľudové.)
Toto je pravý smysel československej štátnosti
a jediný pevný základ trvalej existencie
Československej republiky. Je svrchovaný čas,
aby si túto skutočnosť uvedomili zodpovední
činitelia aspoň dnes, v 20. roku trvania republiky
a aby sa vážne a poctive pričinili o dohodu
Čechov a Slovákov. (Potlesk poslanců slovenské
strany ľudové.) Vyhlašujem, že sa Slováci
nikdy nezrieknu svojej národnej osobitnosti a svojho práva
na politickú autonomiu Slovenska. V tomto boji nedáme
sa nikým a ničím zastrašiť a preto
odmietame čo najrozhodnejšie i posledný koncentrovaný
útok proti jednote našej strany namierený,
ktorého násilne skonštruovaným podkladom
boly rozpočtové prejavy našich zástupcov
v parlamente. Zástupcovia našich klubov našli
sa v paľbe útokov parlamentných činiteľov
československých strán, ako aj v tlačovej
kampani, ktorá mala za cieľ oživením záležitosti
Vojtecha Tuku odviesť pozornosť (Výkřiky:
Kdo o něm mluvil? - Hluk. - Místopředseda
Taub zvoní.) slovenskej i českej verejnej mienky
ako aj rozhodujúcich kruhov od základného
riešenia páľčivého slovenského
problému.
V tejto súvislosti vyhlašujeme, že Hlinkova
slovenská ľudová strana pokladá vec
Vojtecha Tuku súdne a z toho vyplývajúc i
politicky za vybavenú. (Potlesk poslanců slovenské
strany ľudové. - Výkřiky. -
Hluk.)
Místopředseda Taub (zvoní): Prosím
o klid.
Posl. Šalát (pokračuje): Toto
zdôraznila jasne už vtedy, keď čiste z
ľudských ohľadov žiadala jeho omilostnenie
a preto ohradzujeme sa proti tomu, aby prípad Vojtecha
Tuku bol proti nám z dôvodov stranícko-politických
využívaný a zneužívaný.
(Výkřiiky. - Místopředseda
Taub zvoní.) Keď toto konštatujeme, zároveň
odsudzujeme a zatracujeme policajné metody (Výkřiky.),
aké sa uplatňovaly a uplatňujú v našom
štáte (Čujme! - Výkřiky.)
proti nepohodlným verejným činiteľom,
a vyhlašujeme, že sa proti týmto metodám
budeme vždy brániť všetkými prostriedkami.
(Stálé výkřiky.) Pracujeme
a bojujeme za prirodzené a sväté práva
svojho národa (Výkřiky.), sme si vedomí
svojej pravdy a svojho práva a preto na každý
útok proti nám neprávom namierený
(Výkřiky.) odpovieme útokom a na rozbíjanské
snahy svornosťou a jednotou. (Potlesk poslanců
slovenské ľudové strany.)
Místopředseda Taub (zvoní): Dále
má slovo pan posl. Bezděk. (Stálé
výkřiky slovenských ľudových
poslanců. - Místopředseda Taub zvoní.)
Prosím o klid.
Posl. Bezděk: Vážená sněmovno!
(Stálé výkřiky.)
Dvanáct úhradových osnov, které projednáváme
... (Hluk a stálé výkřiky.)
Místopředseda Taub (zvoní): Prosím
o klid.
Posl. Bezděk (pokračuje): ... mají
celkem petit obsahu dosti nevinný, ačkoliv ve svých
důsledcích budeme je všichni značně
pociťovati. Armáda a opevnění hranic
vyžadují velikých. nákladů. Mezinárodní
situace dnešní doby je svízelnější
než byla r. 1914. Proto každý československý
občan ví, co nutno zaříditi, aby životy
a majetek byly před nepřáteli vnitřními
i zahraničními ochráněny. Za takového
stavu věcí musí býti přineseny
oběti, a to oběti mimořádné,
jimž se nemá nikdo vyhýbati. Přijde
ovšem na to, jak se ukládané oběti rozdělují,
aby byly únosné a spravedlivě rozděleny.
Jakmile proskočily první zprávy, že
budou občanstvu uložena nová břemena
za účelem nutné obrany státu, tu první
se přihlásili bankéři, velkoprůmyslníci
a karteláři a snažili se veřejnost přesvědčiti,
že je nesprávné ukládati jim břemena
po několikaleté krisi v době rekonvalescence
hospodářského podnikání. Podobně
však naříká dělník a zaměstnanec,
zemědělec, živnostník, obchodník
i družstva, o nichž tady bylo dosti mluveno. Každý
stav se brání, velmi často odůvodněně,
když dokazuje, že škody povstalé v posledních
letech nedovolují přinášeti nové
oběti a zatížení.
Myslíme, že daň z mimořádných
zisků jest v tak těžké době oprávněná.
Leč v původním návrhu na zavedení
této daně byl opak toho, co finanční
správa zamýšlela. Podniky s velkým ukládacím
kapitálem, které mají největší
zisky ze zbrojařské konjunktury, byly by unikly
této dani. Chyba byla ovšem napravena. Daň
z mimořádných zisků bude činiti
100% přirážku k výdělkové
dani. Této podléhají všechny podniky,
po robené všeobecné nebo zvláštní
dani výdělkové s výjimkou podniků
se ziskem do 50.000 Kč, jež jsou od této daně
osvobozeny.
Toto břemeno je celkem únosné, ale státu
nevynese rozhodující částku. Proto
je tu řada dalších daní přímých
a nové daně spotřební, které
dostupují již vrcholu. Je to zatížení,
třebaže zde není vždy příslušné
předlohy, ale bude to cukr, líh pitný, pivo,
víno, minerální vody, limonády, sodovky,
umělé tuky, cukerin, textilie, hrací karty,
minerální oleje, dynalkol, lihobenzinová
směs, kaučuk, gumové zboží, gutaperča,
dále poplatek z kartelových smluv, stavební
regres a branný příspěvek, celkem
všeobecný.
Každý postižený má proti ukládanému
břemenu své odůvodněné námitky.
Bylo zde řečeno, že největší
práci dalo, aby byly zdaněny smlouvy kartelové,
že ani daň z piva tolik práce nedala. Právě
na to poukazoval pan řečník ze strany živnostenské.
Já, pokud jsem slyšel a mám zprávy,
vím, že daň z piva dala hodně mnoho
práce a že by málem byla k vůli tomu
pivu i vládní krise, tedy že to nebyla tak
lehká věc, jak bylo ze strany živnostenské
nadhozeno.
Vedle toho se mluví stále hlasitěji o vybírání
kapitálové daně u zdroje. To je širší
veřejnosti zatím trošku nesrozumitelné,
ale šetřilové mají se na co těšit.
To prý je ještě pro finanční
správu reserva.
Povinnost k obětem pro stát zavazuje. Názor
ten je správný a mělo by to platiti pro všecky,
kdož oběti přinésti mohou. Leč
vzpomínáme slov dr Meissnera, která
pronesl v rozpočtovém výboru, když právě
o těchto choulostivých věcech se jednalo.
Pravil (čte): "Ukázalo se v koaličních
poradách, jak leckteří z těch, kteří
stále mluvili o nutnosti zbrojení, holedbali se
svým vlastenectvím a pohotovostí k obětem,
snažili se nyní usilovně zachrániti
před nimi svou třídu. Jsme však přesvědčeni,
že v tak vážné době mají
býti odloženy všechny stranické požadavky
na státní pokladnu a že mají platiti
i ti, kteří stejně platí málo
a nadto stále vymáhají podpory a subvence."
S tímto názorem nutno plně souhlasiti.
A co dělnictvo a zaměstnanci, jaké ti přinesou
oběti? I na ně je pamatováno. Z mála
příjmů a z nejistého zaměstnání
musí přinášeti značné
oběti na daních přímých v branném
příspěvku, ale zvláště
na daních nepřímých. Dělnictvu
a zaměstnanectvu doposud se nedostalo poměrného
podílu na konjunkturálním zisku z nynější
větší zaměstnanosti většiny
průmyslu. Podle statistiky Ústřední
sociální pojišťovny ve třídách
první až třetí nemocenského pojištění
s denní pojištěnou mzdou do 14 Kč bylo
45.41% všeho pojištěného dělnictva,
ve třídách šesté až desáté
s denní mzdou nad 22 Kč jen 29.67%. Proti r. 1929
jeví se stálý přesun pojištěnců
do nižších mzdových tříd,
což má velký vliv na finanční
stav sociálního pojištění. Letos
v červenci byla zařazena téměř
polovina pojištěnců v třídách
pro Ústřední sociální pojišťovnu
pasivních a jen 30% pojištěnců v třídách
aktivních.
Dělnictvo a zaměstnanectvo z nynější
konjunktury má sice více práce, ale výdělky
nedosahují ani zdaleka potřebné životní
míry. Pracující vrstvy oprávněně
očekávaly zlevnění všech životních
potřeb, politická situace jim však ukládá
vyšší zdanění, dává
jim však menší krajíc chleba, jak zde
bylo řečeno při projednávání
rozpočtu. Tím přinášejí
daleko větší oběti než jsou daně
z mimořádných zisků a kartelových
smluv, ač ani dělnictvo nepřeje si neúnosného
zatížení průmyslu.
V poslední době je věnována pozornost
družstvům. Tato jsou označována namnoze
jako sdružení, těšící se
zvláštní přízni státu
tím, že mají úlevy daňové.
Doposud tak činili (Výkřiky posl. inž.
Schwarze.) ze stranickopolitických důvodů
někteří pracovníci živnostenští.
Později se tento názor uplatňoval šířeji,
a konečně v diskusi, kdo má hraditi vyšší
státní finanční potřebu, přihlásili
se i průmyslníci, obchodníci, ano i Ústředna
obchodních komor v Praze. Mluví-li se u nás
o družstevnictví, tu má na mysli zpravidla
každý Velkonákupní společnost
družstev soc.-demokratických, jak se krátce
říká Lustigova velkonákupna. Méně
se myslí při tom, ba téměř
nikdo si netroufá pomysliti na velkodružstva zemědělská.
Leč zákonná ustanovení platí
pro všechna družstva stejně. Je-li napadáno
družstevnictví všeobecně, nemá
býti zapomínáno, že máme také
mnoho družstev vpravdě svépomocných,
která zaslouží plného pochopení
a podpory.
Družstva prý neplatí daně! Na to odpovídám:
Platí daně a pořádně! Kdyby
ostatní podnikatelé a výrobci platili tak
pořádně daně jako družstva, nebylo
by miliardových nedoplatků a stamilionových
daňových odpisů. Tyto odpisy zvláště
dnes by přišly k duhu státu a nemusili jsme
jednati o předlohách úhradových. (Výkřiky
posl. inž. Schwarze.)
Družstva prý neplatí daň z obratu. Není
zákonného předpisu, který by poskytoval
družstvům výhody u daně z obratu, kterou
by neměli soukromí podnikatelé. Družstva
jsou postavena úplně na roveň jiným
poplatníkům této daně. Každá
dávka nebo výkon, který družstvo provede
za úplatu, podléhá dani z obratu, stejně
jako je tomu u soukromého podniku. Daň z obratu
nenese však ze svého podnikatel, nýbrž
spotřebitel, od něhož ji podle zákona
podnikatel vybírá a státu odvádí.
(Výkřiky posl. inž. Schwarze.)