A nyní dovolte, abych se vrátil k účelu osnov k úhradě rozpočtu a abych také o tom něco řekl. Všeobecně se říká, že tyto osnovy jsou nutné k úhradě rozpočtu, aby se zajistila obrana státu. Připouštím, že při dalekosáhlé interpretaci je možné dokázati většinou potřebami státu potřebu o 1200 milionů vyšší. Úvodem jsem se již zmínil, že některé rozpočtové potřeby prostě absorbují nové daně. Beze sporu je zjištěno, že obrana státu si vyžaduje velikých prostředků, což vedlo k tomu, že jste musili opatřit těchto 1200 milionů pro rozpočet. Zastáváme stanovisko, že Československo nemohlo býti ušetřeno zbrojařské horečky zachvátivší celou Evropu. Chápeme, že ono buduje svou obranu a zbrojí: ale, vážení pánové, právě při této otázce a tak, jak otázka je položena, jsme na poli vysoké politiky. Zde jde o otázky, které mají právě takový význam pro politiku vnitřní jako zahraniční. Zde jde o to, že sice technické zbrojení do určité míry uhradíte hmotně a finančně, že však zapomínáte, že vedle této technické obrany je také ještě obrana duševní a psychologická. A troufám si na základě dějin - i na základě zkušeností z posledních dějin - konstatovati, že technické zbrojení nikdy a nikde nestačilo a že nedosáhlo účelů obrany. Proto nemůžeme při projednávání této osnovy a jejího účele prohlásiti se své strany nic vážnějšího než toto: Pánové s české strany, až dosud jste dělali vždy opak toho, co by se mohlo považovati za psychologické zajištění a správné řešení psychologické otázky. Nechtěl bych této příležitosti použíti k tomu, abych proti tomuto pestrému věnci osnov postavil smuteční věnec našich stížností. Domnívám se, že je nutné při této příležitosti přece konstatovati, že se musíte zcela jinak zabývati psychologickou otázkou, která souvisí s tím, co projednáváme, a že ji musíte zcela jinak prakticky prováděti než dosud. Žádáte přece obětí na nás všech, také na německých obyvatelích, obětí, které podle mého názoru budou mnohem větší, než si to dnes obyvatelstvo představuje. Nejhorší věc však, kterou můžete, pánové, udělati, je, že žádáte na obyvatelstvu tyto hmotné oběti, aniž vám současně bylo jasno, že musíte se také za tyto oběti zavázati k vzájemnému plnění. (Potlesk poslanců sudetskoněmecké strany.) Tento závazek může spočívati jen v tom, že vytvoříte v německých krajích obyvatelstvo, které není jen hmotně, nýbrž i duševně spokojeno. K četným projevům vysoce oficielních osob z řad vlády i mimo vládu chtěl bych konstatovati jedno: Pánové, mýlíte se, domníváte-li se, že naše otázky, národnostně politické otázky a otázku českoněmeckou, lze rozřešiti jen na hmotném podkladě tím, že nám poskytnete hmotný podíl, na který máme právo. Nikoliv, vážení pánové, záleží na tom, abyste uznali, že musíme míti vědomí, že musíme zůstati lidmi politicky uvědomělými a nikoliv lidmi politicky omezenými, že musíme žíti národním životem, který nám nemůžete vy určovati, nýbrž jenž se může na naší straně volně a svobodně rozvíjeti. (Potlesk.) Nejsme tak prostoduší, abychom se domnívali, že se může vyvíjeti bez uznání a ohledů na politický svazek, ve kterém se nalézáme. Ale tento politický svazek nám nikdy nemůže býti tím, čím je vám nebo čím vám má býti, totiž národním státem, ve kterém se vy politicky vyžíváte a kde my máme býti nepolitickými a do určité míry československými Němci bez toho, co z nás teprve činí plnoprávné občany, totiž bez vnitřní koncentrace na národním podkladě, bez přiznání se k národu; vážení pánové, toho jsme se ještě nikdy nevzdali a toho se také vzdáti nemůžeme a nevzdáme. Když se vám, pánové, k tomu přiznávám, říkám vám také, nežádejte toho na nás. V tomto směru vás nikdy neuspokojíme.

Chtěl bych právě v této souvislosti mluviti o onom - řekl bych - číselném uspokojení pana předsedy vlády. Pan předseda vlády uvedl v rozpočtovém výboru řadu čísel a v rozpočtovém výboru senátu ještě potvrdil, že tato čísla jsou správná. K tomu bych chtěl jen podotknouti, jak to Rosche již učinil v rozpočtovém výboru: bez možnosti přezkoumati správnost těchto čísel, nemůžeme je nikdy uznati; a ještě něco: I kdyby tato čísla byla správná, žádáme vedle zachování těchto čísel, aby nám byl umožněn takový život, abychom jej mohli utvářeti a nezadali si na své národní cti, kterou znáte vy, pánové, a to ne podle rozkazu, nýbrž tak, jak to podle svého přesvědčení dělati musíme, a ovšem také, jak to podle svého mínění dovedeme. Tedy: zcela realisticky!

Měl jsem příležitost mluviti v rozpočtovém výboru podrobně - a domnívám se, že musím říci vášnivě - o poměrech v sudetskoněmeckém území vytvořených zákonem na obranu státu a vyložiti, jaké ohromné hmotné a psychologické účinky právě má použití tohoto zákona na naše obyvatelstvo. Domnívám se, že právě při této příležitosti, při projednávání osnov, které mají financovati obranu státu, musím konstatovati, že je nutné, aby ministr nár. obrany uskutečnil své prohlášení v rozpočtovém výboru, že tvrdosti zákona budou co nejrychleji odstraněny, protože celý vývoj této otázky stal se německému obyvatelstvu nesnesitelným. Na druhé straně však musím prohlásiti, aby pan ministr nár. obrany choval svůj slib v paměti a také jej uskutečnil, totiž přiznání, že takové slabiny a tvrdosti zákona snad již prokázaly, že zákon musí býti novelován. Chtěl bych prohlásiti, že, nebude-li zákon novelován a nenařídíte-li vojákům, kteří zákon provádějí, aby toho zanechali, t. j. nepostavíte-li zase vše na zákon, právní normu a pořádek, [] bude to pro nás, již jsme a chceme zůstati kulturním národem, neudržitelné. Vyvoláváte proti sobě stonásobný odpor a můžete také na sebe popuditi hněv národa, budete-li trvati na dnešních opatřeních a na dnešním provádění zákona, protože každým dnem, každou hodinou roste nová vlna nespokojenosti, rozhořčení a vědomí, že se děje bezpráví. Proto, pánové, rozhoduje v politice čin. Není nám nic platno, uznávají-li úřady a i ministři, že v zákonné úpravě jsou tvrdosti a že zákon musí býti novelován, nenásleduje-li čin a není-li tomu skutečně učiněna přítrž. Není lepší příležitosti než právě dnes, kdy se obyvatelstvu úhradou výdajů spojených s obranou státu ukládají tak veliké oběti.

Chtěl bych poukázati ještě na některé jiné věci a sice na to, že předevčírem byla nám ve sněmovně předložena osnova, o níž bych konstatoval jen jedno, jelikož se o ní teprve jedná: že odstraňuje poslední zbytek právního řádu a -jak se domnívám - je znamením toho, že si na české straně nepřejí dorozumění. (Potlesk poslanců sudetskoněmecké strany.) Můžeme se na novou osnovu zákona o rozpouštění politických stran dívati tak a konstatuji, že se na ni chceme tak dívati že se uzákoní naprostá administrativní zvůle a že nesmíme míti vůbec žádnou naději, že se zde ještě bude rozhodovati podle práva a spravedlnosti. (Potlesk poslanců sudetskoněmecké strany. - Výkřiky.) Pánové, poukázal jsem na tento zákon, že je podle mého názoru v tak příkrém rozporu se všemi prohlášeními pana předsedy vlády a různých jiných politických osobností, v tak příkrém rozporu s vaší zahraniční propagandou. Vy, kteří říkáte, že se menšinám dostalo mnohem více, než na co měly nárok, kteří však na druhé straně říkáte, že tam, kde si věci žádají určitého zlepšení, budou právě zlepšeny, vy, pánové, chcete vytvořiti zákon, o kterém mohu na základě zkušeností, které jsme měli se zákonem na ochranu republiky, prohlásiti, že odstraňuje poslední zbytek pořádku a práva.

Chtěl bych ještě položiti otázku: Říká se přece, že francouzský ministr zahraničních věcí navštívil toto město a tento stát proto, aby se také informoval o otázkách, které spadají do oboru vnitřní politiky. Kdyby snad k těmto otázkám patřil česko-německý poměr, pak bychom vám musili říci: Nemohli jste voliti nevhodnějšího okamžiku pro předložení tohoto zákona o rozpouštění politických stran než právě nyní, nic tak neodporuje vašim tvrzeným dobrým úmyslům než čtvrtá část této novely. (Předsednictví převzal místopředseda Langr.) Chcete-li, pánové, někoho přesvědčiti, že máte skutečně vážný úmysl vyjasniti vnitropolitické poměry, pak jste se mohli ze své vlastní minulosti přesvědčiti, že policejní obušek nikdy nevytvořil právo, ale vždy jen bezpráví a že duševní a psychologické otázky, vnitropoliticky velmi choulostivé, nemohou býti upraveny tím, že se tvrdí, že tu jsou určité poměry a že se v propagandě vyličuje, jakoby existovaly, zatím co stovky důkazů a takové nešikovnosti, jako tato osnova, zcela jasně prokazují, že to nemyslíte s touto otázkou vážně. (Posl. Bátková-Žáčková: My, pane kolego, uplatňujeme demokracii spravedlivě vůči všem!) Paní kolegyně, chtěl bych zde prohlásiti toto: Vím a nemýlím se v tom, co pro českou stranu demokracie znamenala a znamená. Vytýkám však také vám, na českých lavicích, že tak neopatrně zacházíte s vaším posvátným statkem, že postupně zákonodárnou činností ze skutečné demokracie nic nezbude. (Výkřiky posl. Zischky, Kundta a Bátkové-Žáčkové.)

Místopředseda Langr (zvoní): Prosím o klid.

Posl. dr Peters (pokračuje): Není možno, abyste lpěli na ideálu, aniž byste ideál uskutečňovali činy. (Posl. Zischka [německy]: Když se mluví o demokracii, měli byste to zapotřebí vy!) Bohužel jste si odvykli skutečně upevňovati váš demokratický ideál poctivými, upřímnými, bezpodmínečnými a bezvýhradnými činy, a to je vaší chybou. (Posl. Netolický: Demokracie má také své meze, které nesmějí býti překročeny!) Ano, pane kolego, úplně s vámi souhlasím, že i demokracie má své meze, ale nemá meze jen nahoře, nýbrž i směrem dolů. (Hluk. - Různé výkřiky. Posl. Jobst [německy]: Sekretář vykřikuje, uráží Německo, to je demokracie, kterou zavádíte! - Posl. dr Eichholz [německy]: Sekretář klubu vykřikuje! - Posl. Uhlíř: Kdyby nebylo demokracie, tak tady, pánové, nesedíte!)

Místopředseda Langr (zvoní): Prosím o klid.

Posl. dr Peters (pokračuje): Musím ještě učiniti poznámku, paní kolegyně, vidíte, že náš bývalý kolega Štětka může pokřikovati. Konstatuji, že je to neslýchaný nepořádek, že to může dělati a také jiní sekretáři to již dělali. Ale demokracie to není! (Potlesk poslanců sudetskoněmecké strany!)

Místopředseda Langr (zvoní): Dalším řečníkem je pan posl. K. Chalupa. Dávám mu slovo. (Výkřiky. - Hluk.)

Prosím o klid.

Posl. K. Chalupa: Slavná sněmovno!

Soubor osnov, které projednáváme, je odrazem vážné situace, jak se v poslední době vytvářela ve světě a v důsledku toho také u nás. Jestliže státní rozpočet na příští rok byl nazván plným právem a podle pravdy rozpočtem vojenským, rozpočtem na obranu státu, možno také o těchto osnovách, k nimž parlamentní většina má dáti souhlas, mluviti jako o osnovách na obranu státu. Vycházejíce s tohoto hlediska posuzovali jsme od počátku všechny úhradové osnovy a vycházejíce s onoho hlediska zaujímáme k těmto osnovám dnešní své stanovisko. Jen tolik chtěl bych říci úvodem, že nám jako zástupcům a mluvčím vrstev, na které dolehne z největší části celá tíha nových veřejných břemen, se právě dvakrát nezamlouval způsob, jakým tyto úhradové osnovy byly připravovány, a zejména způsob, jakým byly projednávány.

Chápali jsme do jisté míry stanovisko finanční správy, že v zájmu věcí je, aby otázky choulostivé, jako byly právě tyto otázky, nestaly se předmětem veřejné diskuse, anebo dokonce obyčejnou politickou demagogií. Chápali jsme to plně, ale nechápali jsme, jak mohlo býti zároveň trpěno, že bez ohledu na stát, bez ohledu na klidný jeho vývoj politický a zdravý vývoj hospodářský mohly anonymní živly, které již tolikrát desertovaly od povinnosti ke státu, vyvolati na pražské peněžní burse známou paniku. Tomu jsme nerozuměli. A rád bych v této chvíli zdůraznil, že je nejvýš třeba, aby naše státní finanční správa, právě se zřetelem k budoucnosti, o které nevíme, co nám může přinésti, měla odvahu jinak než v rukavičkách jíti vůči těm, kteří jsou zvyklí v tomto státě na ustavičné pardonování. (Potlesk.)

Slavná sněmovno, nezamlouvalo se nám vůbec, že úhradové osnovy byly najednou dány odpovědným zástupcům koaličních stran a že od nich bylo přímo promptně žádáno, aby k těmto osnovám, jež v té chvíli vůbec uviděli po prvé, zaujali jménem svých stran stanovisko. Nezamlouvalo se nám ani to, že se zde uplatňovala tendence, aby ani poslanecké kluby jednotlivých koaličních stran nebyly podrobně a včas o jednotlivých úhradových osnovách informovány, aby event. za účasti odborníků mohly osnovy prozkoumati a potom k nim zaujmouti konečné stanovisko. Tohleto považuji za nutno konstatovati v této chvíli v úvodu, konstatovati to velmi jasně, ale velmi důrazně s tím, aby věci tak vážné, které se dotýkají přímo existence širokých vrstev našeho drobného a středního lidu, byly pro příště projednávány s větší důkladností, s větší vážností a s větším vědomím odpovědnosti.

Slavná sněmovno, moji kolegové Ostrý a Pekárek měli už v rozpočtové rozpravě příležitost říci, že jako strana drobných a středních poplatných vrstev jen s těžkým srdcem a za cenu největšího sebezapření se odhodláváme dávati souhlas k úhradovým osnovám. Je tomu tak především proto, poněvadž jsme si vědomi, že stát, který buduje svoji obranu, který se stará o opevnění svých hranic, který prostě sleduje cíl, abychom jako občané tohoto státu žili v jistotě a bezpečnosti, potřebuje k mimořádným úkolům nové vydatné příjmové zdroje. Tento moment státněpolitický přichází u nás především v úvahu. A my jako strana živnostnictva a obchodnictva tím jen dokumentujeme totéž, co jsme uměli dokumentovati i v dobách, kdy jsme nestáli v koalici, totiž to, že tam, kde jde o věc národa, o věc republiky, jsme hotovi ke všem možným obětem. (Potlesk.)

Když se přišlo s úhradovými osnovami, měl jsem příležitost jménem strany položiti důraz na to, že je třeba, aby tentokráte bez ohledu na mocenské stranicko-politické vlivy byla uplatněna na 100 % zásada daňové spravedlnosti. Řekl jsem, že za dané situace se dívá na nás velmi bedlivě a velmi pozorně celá veřejnost bez rozdílu stran, tříd a stavů, že velmi bedlivě a pozorně se na nás dívají zejména ty vrstvy našeho občanstva, které budou postiženy ať už kyticí daní nepřímých anebo dvěma novými daněmi přímými. A řekl jsem, že tato veřejnost našeho drobného a středního lidu by neuměla dosti dobře pochopiti, kdybychom v této pro stát tak vážné době nevyčerpali všechny dané možnosti, aby v našem veřejném mínění mohlo zvítěziti hledisko, že tento dům a odpovědní činitelé našeho státu mají skutečně nebojácnou odvahu jíti proti všemu, co znamená vše, jenom ne daňovou spravedlnost. Považuji za svou povinnost, abych řekl, že nejsme spokojeni po této stránce a že s námi nejsou spokojeny široké vrstvy drobného a středního lidu, které od Nového roku ponesou přímo na svých bedrech tíži břemen, která v tomto týdnu odhlasujeme.

Proč nejsou spokojeny? Pan předseda soc. demokratické strany Hampl v rozpravě o státním rozpočtu velmi správně se dotkl jedné dlouho otevřené otázky. Je to otázka plnění zvláštní povinnosti vůči státu u těch, kteří racionalisací, způsobem své výroby zvětšují nezaměstnanost a přímo postihují stát. A pan předseda Hampl velmi dobře řekl, že bude třeba uvažovati o tom, jak postihnouti ty, kteří jsou vinni všemi těmito zjevy.

Proč navazuji na projev pana předsedy Hampla? Navazuji naň proto, poněvadž my jsme to byli, kteří hned v počátcích, když se přišlo s úhradovým plánem, jsme žádali, aby byla zdaněna racionalisace, ta šílená, překotná racionalisace, racionalisace běžících pásů a automatů, která na jedné straně nám děla z lidí předčasné invalidy a na druhé straně hází státu na krk tisíce nezaměstnaných, na jejichž místě pracují stroje. (Potlesk.) A tehdy se nám řeklo - a pan ministr financí mi to nebude vykládati ve zlém, že to zde konstatuji - že prý problém zdanění racionalisace není tak jednoduchý, jak se na první pohled zdá. My nejsme tohoto mínění a já vědomě navazuje na projev pana předsedy Hampla apeluji této chvíle na slavnou sněmovnu, aby otázku zdanění racionalisace, překotné, pravím, vražedné racionalisace nepouštěla se zřetele a aby tímto problémem se začala vážně zabývati při nejbližší příležitosti, kdy vojenské potřeby státu budou na nás žádati nové a další oběti.

Slavná sněmovno, my jsme hned od počátku ventilovali také otázku daňového zrovnoprávnění podniků kolektivních. Žádali jsme, aby především byla odstraněna nespravedlnost a výsada, které se těší od 1. dubna 1925, tedy již 12 let, nějakých, tuším, 38 vrcholných družstevních útvarů, a kterážto výsada poskytovaná na podkladě pouhé vyhlášky nebo výnosu ministerstva financí znamená tolik, že družstevní ústředí, kterým se výsady dostává, neplatí jako taková a ve styku se svými členskými podniky vůbec obratové daně. Dámy a pánové, tato výsada stála republiku průměrně a při mírném odhadu ročně tak 30 mil. Kč. To znamená, že za 12 let pro nic a za nic stát daroval velkým družstevním kolosům 360 mil. Kč na dani z obratu, zatím co na druhé straně touto daní velmi ostře a velmi tvrdě postihuje každého drobného a středního podnikatele. My víme velmi dobře, že v r. 1925 dostalo se úlevy, o které mluvím, kolektivním podnikům proto, poněvadž byly některé v začátcích, potřebovaly zvláštního porozumění, bylo třeba ulehčiti jim situaci. Pro tohle všechno bychom měli porozumění, ale slavná sněmovna musí laskavě prominouti, když říkám, že nemáme porozumění pro to, aby velkodružstevní kolosy - a tady neděláme rozdílu mezi Velkonákupnou a Kooperativou - těšily se výsadě dnes, kdy dávno už přestaly býti podniky kolektivními, ale kdy jsou vyloženě kapitalistickými mamutími podniky. (Potlesk.)

Slavná sněmovno, podle informací, které máme, podaří se snad, ale jenom z části, udělat průlom do této výsady, kteroužto výsadu se nebojíme pojmenovati pravým jménem, a to jako výsadu nemravnou. My si přejeme a budeme na tom trvati, aby tento nerovný poměr, který znamená pro kolektivní podniky žádnou obratovou daň, pro jednotlivé konsumy jenom nejvýš jedno nebo 3 %, který však pro soukromé podnikání znamená 9 až 12 %, byl odstraněn. (Potlesk.)

Slavná sněmovno, my jsme dále říkali, že je nutno hnouti s otázkou zrovnoprávnění kolektivního podnikání s podnikáním soukromým také pokud jde o placení zvláštní daně výdělkové. Určití pánové, které naše veliké kolektivní podniky dobře platí a kteří za to těmto podnikům propůjčují své vědomosti odborné, nám začali dokazovati, že prý vlastně kolektivní podniky platí na daních více než soukromé obyvatelstvo. Nebudu se s těmito pány příti. Kdyby zde nebylo daňového zvýhodnění také u zvláštní daně výdělkové, neměly by ty strany, které velké kolektivní podniky mají, důvodu, aby se stavěly proti změně daňového zákona, pokud jde o zdaňování kolektivních podniků.

Jenom na jednu maličkost, která je velmi charakteristická, poukáži. Kolektivní podniky jsou zdaňovány zvláštní daní výdělkovou a jsou zdaňovány tak, když jsou to kolektivní podniky zvýhodněné, že platí od letošního Nového roku podle nového daňového zákona 4 promile ze základního daňového kapitálu, anebo, když nejsou zvýhodněny, že platí ze zisku, tuším, od 3 do 5 %. Povšimněme si toho placení ze základního kapitálu. Ten základní kapitál u velikých kolektivních podniků, to je minimum, to je maličkost. Desateronásobně i výše převyšují tento základní kapitál fondy majetkové, kteréžto fondy unikají zdanění vůbec. I když bychom přiznali, že je třeba snad podnikům kolektivním v určitém směru ponechati jejich postavení zvýhodněné už se zřetelem k tomu, že za nimi stojí nejsilnější a největší politické strany v tomto státě, nemůžeme přiznati, aby daný stav tak, jak je, se udržoval dál a aby nás hnal do situace, která jednoho krásného dne by mohla býti katastrofální. Pan kolega dr Klapka ve své řeči včerejšího dne řekl také velmi zajímavou větu. Uvedl, že u nás nastává zužování daňové základny a že nastává tím, že majetek jednotlivců a jednotliveckých podnikatelů přechází na útvary vyšší, veřejné nebo soukromé rázu kolektivního. A k tomuto zjevu - pravil posl. dr Klapka - bude nutno přihlížeti při event. příštích opatřeních na poli daňovém. Táži se, slavná sněmovno, zda tentokráte bylo přihlíženo k těmto zjevům. Je pravda, že kolektivní podniky jsou také postihovány příspěvkem na obranu státu ve výši 40 %, je pravda, že jsou postihovány daní z mimořádných zisků u těch zvýhodněných stoprocentní přirážkou, u nezvýhodněných další 6 % sazbou ze zisku. Ale, slavná sněmovno, je také pravda, že ti, kteří v tomto státě v kolektivním podnikání vidí nějakou lepší a zdravější formu podnikání vůbec, neuznali ani tentokrát za vhodno vzíti zřetel ke skutečnosti, která nám říká, že dneska několik mamutích podniků velmi intensivně proniklo do distribuce, proniká do výroby a že jejich vinou je zde proletarisován drobný a střední podnikatelský stav, od kterého dnes chceme nové daně. (Potlesk.) Lituji, že tato hlediska, která jsme uplatňovali se zřetelem k dané politické. konstelaci, snad ani nemohla býti uplatněna. To mi ovšem nijak nebrání, abych jménem živnostenské strany to zde jasně a důrazně neřekl.