Přišli-li jsme my z oposičních kruhů s návrhy a jestliže jsme poukazovali na to neb ono, co jsme nepovažovali za nejšťastnější řešení, stále se nám z řad koalice říkalo: "Obáváme se, že budova daní nebo budova, kterou vybudovala finanční správa, aby získala potřebné částky, se prostě zhroutí, změníme-li něco na sebe pochybnějším ustanovení nebo výpočtu". To je jistě stanovisko, které lze uznati s hlediska koalice, koaliční discipliny a koaliční poslušnosti; musím je však se stanoviska praktické a dobré výkonnosti zákonodárství prohlásiti za naprosto nesprávné. Neboť i nejobjektivnější a nejshovívavější kritik našeho zákonodárství musí dospěti k názoru, že naše zákonodárství je velmi špatné, velmi nelogické a nesystematické a to v kterémkoli oboru. A zde musím konstatovati veliký omyl a velikou chybu, ke které se vám koaliční kruhy často upřímně přiznají, a sice tuto: "Nechme přece věc běžeti, vždyť ji můžeme kdykoliv novelisovati". Nuže, velectění pánové, to je velmi pěkné, to je však poněkud omezená odpovědnost zákonodárství. Neboť neděláme zákony pro sebe, nýbrž pro praksi, pro obyvatelstvo a imputujeme obyvatelstvu takovou znalost těchto novel, že tato věčná novelisace je přímo asociální. Bylo charakteristické, že v §u 1 osnovy tisk 1112, kterou nám předložila vláda, bylo ustanoveno, že zákon č. 76 z roku 1927 "a všechny další doplňující a pozměňující zákony" mají býti zachovány v platnosti. - To měla býti stylisace nového zákona, kterou by bylo lze vyříditi jednoduchou formulí, že zákon č. 76 z roku 1927 "ve znění novely, publikovaný vyhláškou ministerstva financí č. 227 z roku 1936, má zůstati v platnosti". Má tedy ubožák poplatník vyřízenu celou otázku tím, že si koupí novelu z roku 1936 a ví, co je vlastně platným právem. Kdyby se to nestalo, stál by řemeslník nebo sedlák, který čte tento zákon o branném příspěvku, před bludištěm zákonů, protože všechny tyto pozměňovací zákony byly zase pozměněny - nejen jednou, nýbrž často několikráte - a vůbec by se v tom nevyznal.

Ale při jednáních ve výboru a v subkomitétu se také ukázalo, že nikdo si nedovede představiti finanční dosah jednotlivých ustanovení osnov nám předložených, ba ani odborní referenti ministerstva financí. Když jsme se ptali, jaký účinek bude na př. míti mimořádná daň ze zisku na výnosy podniků veřejně účtujících, nemohli nám o tom vlastně podati vysvětlení ani ve formě libovolně předpokládaných ani ve formě pevných čísel; nebo když jsme se ptali, co znamená pro zdaňování velmi politování hodné ustanovení §u 5, odst. 3 o minimální výměře branného příspěvku, ať již ve výši 1.5 nebo 1 promille, nedostali jsme žádného přiměřeného vysvětlení. Proto jsem nucen konstatovati, že tyto osnovy, které tak vysokou měrou zatíží naše obyvatelstvo, jsou skokem do prázdna a to v době, kdy ostatní plnění našeho obyvatelstva jsou tak veliká, že vše nutno nazvati neodpovědnou lehkomyslností.

Dále musím poukázati, že při vzniku těchto osnov koaliční tisk a také ještě mnozí řečníci stále mluvili za rozpočtové debaty ve výboru o tom, že se nacházíme v konjunktuře. Mimořádná daň ze zisků měla původně jméno: "Daň z mimořádných zisků" a teprve později jste došli k názoru, že je vlastně neudržitelné mluviti o mimořádných ziscích, tedy o výnosech konjunktury, a tak jste dospěli - podle mého názoru na základě správné úvahy k novému označení daně, totiž: "Mimořádná daň ze zisků". Věci se však mají takto: Je správné, že jsou průmysly, které mají přímo nečekanou a nikdy nepředvídanou konjunkturu. Ale všechny tyto průmysly jsou nějak ve spojení se zbrojením. Toto zbrojení je však - jak musíme žádati a očekávati již z národohospodářských důvodů - jen dočasným vývojem. Naše národní hospodářství by vůbec ani neuneslo tyto ohromné každoroční miliardové náklady! Zbrojařská konjunktura není tedy ještě konjunkturou průmyslovou a nemusí míti ve všech územích, na všech místech a ve všech oborech takové účinky, že bychom mohli mluviti o všeobecně zlepšené životní úrovni. Nemáme žádnou konjunkturu, máme sice zlepšení, které se týká celkem všech oborů hospodářství. Ale, vážení pánové, promítáte dnešní hospodářskou výrobu do roku 1929, ale při tom zapomínáte, že rok 1929 nebyl rokem konjunktury, nýbrž posledním normálním rokem. Rokem konjunktury v jinak obvyklém smyslu byl snad rok 1922 nebo 1923. Ale v r. 1929 jsme ještě právě měli normální zaměstnanost a výrobu, ale rozhodně nikoliv konjunkturu, která by vyčerpávala výrobní kapacitu, t. j. největší možnou výkonnost našich podniků.

Těším se, že pánové, kteří mluvili zde a ve výboru, opustili ilusi konjunktury, neboť stanovisko koaličních kruhů a i ministerstva financí, že je konjunktura, má zhoubné účinky, protože tím vzniká zcela zkreslené posuzování situace a - abych to hned již nyní řekl - i zcela nesprávné posuzování národnostně politické otázky. Dopouštíte se, pánové, chyby, že příliš posuzujete poměry v celé zemi podle poměrů v Praze. Praha se stala průmyslovým střediskem, již proto, že má nejnižší obecní přirážky; je však také zcela jasno, že v politickém středisku státu vznikne i hospodářské středisko, které je s to těžiti ze všech výhod politického střediska. Naproti tomu konstatuji, že ještě dnes jsou v našem území celé oblasti, kde ještě není vůbec žádná konjunktura, kde se lidem ještě stále vede stejně špatně jako v letech krise. Při tom se vůbec nechci hádati o jednotlivých cifrách, nýbrž chci jen konstatovati, že zlepšení nenastalo všude lineárně a že je zcela vyloučeno mluviti o konjunktuře v celém státě nebo v celé výrobě. Je důležité, aby se to proti finanční správě zjistilo. Neboť finanční správa se podle mého názoru oddává příliš velkému optimismu a právě při vyměřování daní vychází pravděpodobně z názoru, že krise zcela náhle povolila. I když je tu větší zaměstnanost, není možno odstraniti škody způsobené 4, 5 nebo 6 lety krise. To je zásadní omyl! Když nouze zachvátila nějaký podnik, když prodělal cenový nebo měnový úpadek, jsou to nemoci, které nemohou býti ihned vyhojeny, které však působí ještě dále; je tedy za všech okolností nutné, aby i finanční správa měla tolik národohospodářského porozumění, aby posuzovala situaci správně. Ovšem: pokud se týče osnovy, musím prohlásiti, že tohoto porozuměni neprojevila.

Šli jste zde opět cestou nejmenšího odporu. To není nová cesta, to není cesta, kterou jste ještě nikdy nešli, nýbrž je to obvyklá cesta, nejen při finančně politických a hospodářských osnovách, ale vůbec. Se státnického hlediska nepovažuji tuto příliš velkou skromnost nebo pohodlnost právě za správnou, protože postupně ženete věci takovou měrou do neznáma, že můžete vždy méně a méně ovládati vývoj.

Musím také něco říci o samých pracích ve výboru při projednávání osnovy. Řekl jsem již, že nám bylo ponecháno příliš málo času, že jsme však také velmi mnoho času promarnili. Kdybyste si byli všimli našich návrhů, byli byste dosáhli, domnívám se, společně s referentem ministerstva financí tím neb oním přepočítáním větší stejnoměrnosti v zatížení. To jste však neučinili a proto se domnívám, že vy všichni, kteří jste osnovu podrobně prostudovali a zkoumali, máte pocit, že v ní nebyla uskutečněna daňová spravedlnost a stejnoměrné rozdělení břemen.

Musím však také zde, a to v souvislosti s těmito stížnostmi, rozvinouti zásadní otázku, jakou funkci má referent rozpočtového nebo každého jiného výboru. Jakou funkci má? Pan kolega Remeš nám dokázal, jaká funkce je správná, totiž funkce vydati nestranný posudek, který má i velmi kritické stanovisko i vůči správě, tedy posudek, který se přiznává k vlastnímu názoru, který tedy hájí ona stanoviska, kterých si věc žádá, a nikoliv politický a tedy v tomto případě koaliční zájem. Referent pro nejdůležitější osnovy, kol. dr Novák, který zde bohužel není, nehájil již při daňové novele a ani nyní ono stanovisko, které považuji u kol. Remeše za správné, nýbrž stál na stanovisku advokáta ministra financí. Toto stanovisko je naprosto nesprávné. Nestojím na stanovisku, že má hájiti stanovisko nepřítele ministra financí, nýbrž za všech okolností musím trvati na tom, aby referent byl kritikem ministra a ministerstva financí. To je nutné, aby parlament byl s to pomocí své ústavní funkce skutečně převzíti odpovědnost za zákonodárství a skutečně zkoumati, co je na osnově správného, co se může změniti, ale také co se změniti musí. Snažili jsme se pana dr Nováka o tom přesvědčiti, ale bohužel marně. Musím však říci, že i nadále nemůžeme zvláště ve finančně politických otázkách uznati, aby referent rozpočtového výboru byl advokátem ministerstva financí, a bude nutno, aby pánové, kteří referují za rozpočtový výbor - a samozřejmě také za ostatní výbory - si zajistili takovou nezávislost, abychom skutečně slyšeli vůli výboru. Chci při této příležitosti výslovně konstatovati, že kolegové umožnili při projednávání těchto osnov velmi širokou spolupráci oposice, a domnívám se, že to není v neprospěch věci.

Ale pánové, dovolte, abych i v této souvislosti učinil hned několik politických poznámek. Zvykli jste si děliti oposici na dvě části: na státotvornou - domnívám se, že nejlepším překladem je "staatsschöpferisch" - a oposici, pro kterou máte bohatou zásobu výrazů, z nichž nejkrajnější je: "iredentistická oposice". Chci dnes říci jen tolik, co patří k osnovám. Pánové, je nejvyšším zájmem, aby právě při tak dlouho trvajících koalicích jako u nás byla zachována funkce oposice. Ve všech sněmovnách bylo a je úkolem oposice vykonávati kontrolu a činiti vládě potíže, samozřejmě především na půdě věcnosti. Pánové, to přece byla síla soustavy dvou stran v Anglii, kde se odpovědnost za vládu celkem vystřídávala mezi dvěma velkými stranami, kde však strana, která byla v oposici, činila druhé největší potíže. Pánové, vy zastáváte stanovisko, že oposice, vykonává-li svou funkci, t. j. zaujímá-li stanovisko proti zákonným osnovám vlády a stran v ní zastoupených, činí již pochybným, zda oposice je státotvornou čili nic - stanovisko, které je na delší dobu neudržitelné! Oposice nemůže býti jiná než kritická, protože nenashromáždila za sebou velikou masu jen ideologicky, nýbrž i masu, která představuje řadu velmi důležitých životních zájmů, a koalice nemůže prostě popříti, že oposice jich nemusí dbáti a je uznávati. Proto je dosavadní názor, že se oposice jednak podezírá a jednak se právě ve věcných oborech odstrkuje, velmi hrubou státnickou chybou na vaší straně, konec konců také proto, že na př. s oposicí sudetskoněmecké strany se můžete vyrovnati jen - řekněme - na venek, když prostě prohlásíte, že je protistátní. Pánové, to je zakrývání skutečnosti, sebeklam, předstírání poměrů, které sobě a jiným namlouváte, protože byste jinak nemohli tak nerozumně vystupovati proti německé národní oposici. Podívejte se, to je na delší dobu neudržitelné, abychom sice měli úspornou a kontrolní komisi, která, jak musím uznati, mnoho věcí uvedla do pořádku, jejíž funkci však vykonává výbor, v němž oposice vůbec není zastoupena. V těchto věcech je kus amorálnosti; neboť my jsme přece zástupci obyvatelstva zrovna tak jako vy. Máme ústavou zaručené právo prováděti kontrolu veřejné správy zrovna tak jako vy. Tím, že děláte z komise výbor, vylučujete oposici z kontroly veřejné správy, a to podle mého názoru není ústavním činem. Nemluvím zde o těchto věcech proto, abych někomu touto cestou zaopatřil podíl na moci; vím, jak tento podíl vypadá. Ale mluvím o tom, protože je to na delší dobu neudržitelné, protože uplatňujeme vzhledem na horšící se finanční poměry státu a tudíž na větší zatížení obyvatelstva, která odhlasujete jistě na delší dobu než 3 roky, své právo, abychom byli při ukládání těchto břemen a při kontrole jejich použití. (Souhlas.)

Musím říci, že se mi při projednávání těchto tak důležitých, základních a finančně obyvatelstvo tak mimořádně zatěžujících osnov zdálo, jakoby v řadách koalice byl určitý strach před odpovědností. Kol. Novák, o kterém jsem se již zmínil, prohlásil sice v subkomitétu: "Co chcete pořád s daňovou spravedlností, zde platí: Peníze sem, i bez spravedlnosti!" Ano, pánové, slyšíme to v krásných řečích jinak a musíme prohlásiti, že nepovažujeme za správné, opouští-li se zásada daňové spravedlnosti. Neboť úkolem stran nesoucích odpovědnost je právě postarati se, abych jejich osnovy byly daňově spravedlivé. I zde musím konstatovati, že daňové zatížení v německém území vypadá zcela jinak než u vás v českém území, protože naše obce musily zejména za krise a vysokého stavu nezaměstnanosti učiniti takové náklady, že máme velmi mnoho obcí, které dosáhly nejvýše přípustné meze přirážek, tedy 812 %, zatím co na př. město Praha vyměřuje 368 nebo 386 % přirážky. Právě proto, že toto zatížení je tak různé a protože vám můžeme o tom předložiti stoh dokladů, jak berní správy vůbec nedbají daňových přiznání a jak šroubují do výše daňový základ, žádáme, aby se při usnášení o nových daních přísně zachovávala zásada daňové spravedlnosti.

Nyní bych chtěl něco říci k jednotlivým osnovám. Domnívali jsme se v subkomitétu a ve výboru, že je to moudrý čin, omezujete-li branný příspěvek a zákon o mimořádné dani ze zisku jen na 3 roky místo na 5 let. Ke svému velikému překvapení čtu ve zprávě rozpočtového výboru, která je podepsána kolegou dr Novákem, že snížení s 5 na 3 roky se stalo proto, abyste měli možnost zákon novelisovati. Máte-li však pochybnosti, že zákon je příliš tvrdý, obáváte-li se, že bude míti velmi dalekosáhlé národohospodářské nevýhody, pak by přece měly-obě daně býti povoleny jen na rok, abyste v tomto roce mohli odstraniti ony hrozné škody, které koaliční kruhy pravděpodobně očekávají. Je správné, že lze již v prvním roce zákon, který platí 5 let, opraviti v těch odstavcích, kde jsme se přesvědčili o jeho nesprávnosti. Pak jste nám však nemusili hráti divadlo, že tato předloha bude platiti 3 a nikoliv 5 let. Nemýlím se tedy, konstatuji-li, že můžeme podle mého názoru počítati s trvalou platností tohoto zákona; neboť ve finanční politice je řídkým zjevem, že se zase zruší daň, která se zavedla jen na určitou dobu. Máme daň z obratu, zhoubnou a nemravnou to daň, jak jednou Engliš řekl, která dnes již brzy bude slaviti jubileum. Máme přechodnou přirážku k dani důchodové a dani z tantiem původně jen na dva roky; nyní prodlužujeme opět její účinnost. Musím se již obávati, že dnešní ohromné zatížení je zavedeno na trvalo. Podle mého přesvědčení nebude možno skutečně ponechati toto veliké zatížení, které má vynésti neméně než 600 milionů ročně, protože jinak bude výrobní schopnost podstatně omezena a tím se značně zmenší i finančně politický výnos.

Je vůbec otázkou, zda je dosavadní metoda správná, že se totiž vždy pokoušíte dosíci vyššího výnosu větším tlakem, zvýšením sazeb, přirážkami atd., a zda by nebylo s hlediska čistě finančně technického lépe nezvyšovati ani tlak ani sazby, nýbrž ulehčiti hospodářství, aby se mohlo plně rozvinouti do šířky a aby se zvýšenou výrobou dosáhlo toho, co se odebírá za těžkého tlaku a při omezené výrobě.

Pan ministr financí předložil nám ve výboru několik tabulek, mezi nimi jednu, na které je znázorněno zatíženi gážistů a negážistů branným příspěvkem. Mohli jsme dokázati, že čistě z důvodů estetických a s hlediska daňové spravedlnosti jsou v tabulce takové rozdíly, že to je přímo nevýhodou, dává-li zrovna ministerstvo financí z ruky takové tabely, když přece dostalo zmocnění předsevzíti různé vnitřní úvěrové operace a uchýliti se mimo to dokonce k zahraniční půjčce; neboť zatěžujeme-li někoho 56 % jeho důchodu, je to podle mého názoru národohospodářsky nesprávné a odstrašující. Na druhé straně nám ve výboru kol. Ostrý vypočítal rozdíl mezi zatížením nositelů všeobecné daně výdělkové a gážistů a dokázal, že při daňovém základu 60.000 Kč je poměr jako 3: 1, t. j. při stejném důchodu zaplatí obchodník nebo živnostník, který vykáže čistý zisk 60.000 Kč, čtyřnásobek toho, co musí poskytnouti na všech daních poplatník s pevným platem. Tak vypadají nesrovnalosti v osnově tisk 1112, při níž jsme se v rozpočtovém výboru snažili vypočítati, jak by se rozdělení břemen mohlo provésti spravedlivěji, a nebyli jsme s to je skutečně provésti.

Musím zde upozorniti ještě na toto: Rozhodné je, jaký daňový základ berní správa uznává jak při důchodové, tak i při výdělkové dani. Poukázal jsem již na to, jaké nás docházejí stížnosti na zjišťování daňového základu, který je často čtyřnásobkem toho, co dotyčný udal podle svých knih. K tomu však přistupují ještě dvě jiné věci: Totiž skutečnost, že ministerstvo financí vydalo dva výnosy, které opravuji zákon o přímých daních. Jsou to výnosy č. 92.734 a 49.229. V nich se daňový základ podstatně mění oproti zákonu. V zákoně stojí, že lze odečísti zaplacenou daň, a výnos tvrdí, že lze odečísti jen daň, která se platí v dotyčném berním roce, takže ten, kdo se nyní snaží zaplatiti své daňové nedoplatky z dřívějších let - na př. z doby krise - nemůže očekávati, že se mu tyto platby srazí, naopak musí tyto zaplacené daně připočísti k zisku; tím se mu daň nadměrně zvýší.

Rozpočtový výbor se zabýval otázkou zákonitosti těchto výnosů; nechci zde déle o tom mluviti a chci se spokojiti s prohlášením, že v daném případě jde o porušení zákona, a vysloviti naději, že koalice, která přece loni novelu odhlasovala, která ji tedy navrhla a zaujala ono zákonné stanovisko, které je v rozporu s výnosem, bude trvati na tom, co řekla v r. 1936.

Na jednu věc však musím ještě přece poukázati: Zdanění, které se nám nyní ukládá, bych označil jako eskont sociálního vývoje příštích let, t. j. při tomto zvýšení daní bude nemožno zlepšiti sociální standard našeho obyvatelstva, protože prostředky, jež se získají v podnicích, jsou již vázány novými břemeny a novými daněmi.

K jednotlivým ostatním daním chtěl bych učiniti jen několik poznámek. Lituji, že při dani z limonád a sodových vod nebylo možno vyloučiti ze zákona domácí spotřebu. Lituji, že tato domácí spotřeba byla zrovna tak podrobena důchodkové kontrole jako výroba tovární. Můžeme lecos vypravovati, jak se takových oprávnění k domovním prohlídkám a pátráním zneužívá. Zde mohl rozpočtový výbor a sněmovna odstraniti možnosti, jež mohou podle mého názoru vyvolati velikou nespokojenost.

Ke kartelovému poplatku chtěl bych říci, že jsme se my všichni musili celkem přesvědčiti, že se i zde dělá pokus nedostatečnými prostředky; přece se však domnívám, že to něco znamená, byl-li pokus vůbec učiněn, protože rozhodně hrají určité kartely - myslím zde na kartely finanční - škodlivou úlohu ve státě a ve finanční politice.

Novele k zákonu o dani z umělého tuku chtěl bych vytknouti, že se zdaňují zásoby. Zdanění zásob v obchodě! Zdá se mi, že zde finanční správa bude míti otevřené dveře pro zdanění zásob textilního průmyslu, před nímž všichni varují, které má však přece přijíti při vyměřování nového textilního paušálu. To by byla věc dalekosáhlého hospodářského významu nehledě k tomu, že nutno ještě zkoumati otázku, zda by 10 % obratová daň byla vůbec zákonnou. Ale jak jsem již řekl: má to zásadní význam, že v novele je uzákoněno zdaňování zásob, kterého jste se již proto měli vyvarovati, protože touto cestou se mohou při poměrně nepatrném výnosu dělati zase všechny možné šikány a, vážení pánové, nechceme si přece nic namlouvati: poměr mezi obyvatelstvem a berní správou je přisámbohu co nejhorší. Všechny funkce finanční správy, které zasahují tak hluboko do soukromého a obchodního života, nezískávají berní správě větší sympatie; ani ona by při svých osnovách neměla ztráceti se zřetele, že by si měla získávati sympatie u poplatníka a obyvatelstva. Velmi málo jsme to ještě pocítili.