Předseda (zvoní): Ke slovu není již nikdo přihlášen, rozprava o státním rozpočtu a finančním zákoně na rok 1938, jakož i o prohlášení ministra financí, učiněném ve 114. schůzi sněmovny dne 9. listopadu 1937, jest skončena.

Žádám o přečtení podaných návrhů pozměňovacích.

Zástupce sněm. tajemníka dr Záděra (čte):

I. Pozměňovací návrhy posl. dr Szüllöho k finančnímu zákonu:

1. Navrhujeme, aby všetky výdavky riadneho štátneho rozpočtu na r. 1938 snížené boly o 10%, t. j. ciferne o 1.011,742.350 Kč, a príjmy, slúžiace na úhradu výdavkov, tiež o 10%, t. j. ciferne o 1.012,023.307 Kč.

Na základe toho buď čl. I zmenený takto:

"V příloze A státního rozpočtu na rok 1938 (řádný rozpočet) stanoví se nejprve výdaje státní správy částkou 9.105,681.150 Kč, a na jejich úhradu příjmy státní správy částkou 9.108,209.763 Kč (rozpočtová skupina I) ".

2. Navrhujeme, aby článok VI bol v úplnom celku vynechaný z finančného zákona.

Výdavkový zvýšok tým vzniklý treba hradiť z rozpočtových úspor toho ktorého rezortu.

3. Navrhujeme, aby písm. b) a c) odst. 1 článku XVII boly z finančného zákona vynechané.

4. Navrhujeme, aby článok XXVI bol z finančného zákona v úplnom celku vynechaný.

5. Navrhujeme, aby článok XXIX časti druhej finančného zákona bol v celku vynechaný.

II. Pozměňovací návrhy posl. Slanského, dr Jar. Dolanského a Beuera k finančnímu zákonu:

Čl. II se doplňuje odst. 8, 9 a 10 tohoto znění:

"(8) Platové srážky a úsporná opatření prováděná ve státních podnicích podle zákona čís. 204/32 Sb. z. a n. a vl. nař. čís. 252/33 Sb. z. a n., jejichž platnost končí 31. prosince 1937 - nesmějí býti v r. 1938 prováděny ani znovu zavedeny.

(9) § 205 zák. čís. 103/26 Sb. z. a n. pozbývá od 1. ledna 1938 účinnosti. Výpomocní zřízenci, kteří ve smyslu § 210, odst. 3 zák. č. 103/26 Sb. z. a n. byli postaveni co do služebního poměru na roveň zřízencům pragmatikálním podle § 25 zák. čís. 103/36 Sb. z. an., budou dáni na systemisovaná služebnímísta zřízenecká.

(10) Zvýšené vydání, vzniklé provedením odst. 8 a 9 tohoto článku, bude kryto v rámci rozpočtu z očekávaného zvýšeného výtěžku na rok 1938 a jednak omezením zvláštních odměn vysokým státním úředníkům."

Článek III se doplňuje odst. 4. a 5 tohoto znění:

"(4) Na zvýšení státního příplatku k podpoře nezaměstnaných, na zvýšení a zlepšení přídělů stravovacích lístků, na zvýšení přídělů poukázek na mléko, chléb a jiné příděly potravin pro nezaměstnané a jejich rodiny stanoví se z důvodů finanční vyčerpanosti nezaměstnaných a současné drahoty kromě částky uvedené v odst. 3 tohoto článku jako mimořádný příspěvek na rok 1938 částka 200 milionů Kč.

(5) Úhrada částky 200 milionů Kč bude opatřena výnosem vzestupné podnikatelské dávky, uložené soukromým výdělečným podnikům, jejichž hrubý zisk v roce 1937 přesahoval částku 100.000 Kč.

Příslušný návrh zákona bude předložen Národnímu shromáždění republiky Československé."

Článek IV se doplňuje odst. 5 a 6 tohoto znění:

"(5) Srážky s platů učitelů, provedené podle zákona čís. 204/32 Sb. z. a n. a vl. nař. čís. 252/33 Sb. z. a n., jejichž platnost končí 31. prosince 1937, nesmějí býti v roce 1938 prováděny ani znovu zavedeny.

(6) Zvýšené vydání vzniklé provedením odst. 5 tohoto článku bude uhrazeno z výnosu zvláštní daně, která se zavede na zisky zbrojařského průmyslu a ze zbrojařských dodávek.

Příslušný návrh zákona bude předložen Národnímu shromáždění republiky Československé."

Článek XXIII se doplňuje odst. 2 a 3 tohoto znění:

"(2) Srážky s platů zaměstnancům státní správy provedené podle zákona 204/32 Sb. z. a n. a vl. nař. čís. 252/33 Sb. z. a n., jej ichž platnost končí 31. prosince 1937, nesmějí být v roce 1938 prováděny ani znovu zavedeny.

(3) Zvýšené vydání vzniklé státní pokladně provedením odst. 2 tohoto článku bude hrazeno z výnosu docíleného zřízením státního cukerného a lihového monopolu.

Příslušný návrh zákona bude předložen Národnímu shromáždění republiky Československé."
Článek XIX odst. 2 budiž nahrazen zněním:

"(2) Vláda se zmocňuje, aby na úhradu mimořádného rozpočtu pro rok 1938 opatřila 3508,688.300 Kč vypsáním 3 % půjčky na obranu republiky, splatné do 30 let, jejíž upsání by bylo povinné pro fysické i právnické soukromé osoby vlastnící majetek s hodnotou nad jeden milion Kč. Ministerstvo financí se zmocňuje, aby na zúrokování a úmor této zápůjčky opatřilo pro rok 1938 potřebný obnos ze státních pohledávek podle státního závěrečného účtu za rok 1936 splatných koncem roku 1937, jako na př.: za prodanou výzbroj 57 milionů Kč atd.

Příslušný návrh zákona bude předložen Národnímu shromáždění republiky Československé."

III. Pozměňovací návrh posl. Berana, dr Meissnera, dr Patejdla, Staška, K. Chalupy, Tauba, dr Mayr-Hartinga a Zierhutak finančnímu zákonu:

Podepsaní navrhují, aby v odst. 6 čl. XXIX finančního zákona na rok 1938, tisk 1140, byla vynechána poslední věta.

Předseda (zvoní): Dávám slovo k doslovu panu zpravodaji posl. Remešovi.

Zpravodaj posl. Remeš: Dámy a pánové!

Dospěli jsme ke konci rozpočtové debaty. Přináleží mi nyní, abych zrekapituloval průběh a obsah jednání.

Jsem především povinen konstatovati, že přítomnost vlády po celou generální debatu rozpočtovou byla sympaticky přijata nejen celou sněmovnou, nýbrž i velmi příznivě komentována denním tiskem. Vláda rozpočet předkládá a nese zaň odpovědnost. Je tedy její účast na rozpočtovém jednání nejen zjevným znakem konciliantnosti k parlamentu, nýbrž především výrazem smyslu odpovědnosti za tento veliký akt hospodářské i politické povahy, representující číselně více nežli 16 miliard Kč.

Mám-li hodnotiti průběh a obsah debaty generální i speciální, musím přisvědčiti mínění, že až na ojedinělé případy se obě tyto debaty pohybovaly na vysoké úrovni, což zejména platí o debatě generální.

Právě tak jako ve výboru rozpočtovémi jednání plena vtiskly mezinárodní poměry svůj charakter, ráz i náplň. Byla to otázka obrany státu, která se stala svou povahou osou, kolem níž se točilo rozpočtové jednání. Z debaty vyplynul jeden cenný poznatek, jeto jednotná státně-politická linie posuzování mezinárodní i domácí situace. Koalice složená z různorodých složek ukázala se tu býti jakoby z jednoho kusu. Nikdo si neodepřel říci své mínění, pronésti kritiku, ale v nazírání na stát a jeho ochranu nebylo viditelného rozdílu mezi těmi, kteří nesou za jeho osudy odpovědnost. Jsem povinen přiznati, že i značná část oposice zaujala ke státu a jeho obraně kladný postoj. A pokud se tu a tam projevil nějaký disonanční tón, byly zápětí uveden na pravou míru. Z toho plyne naučení pro všechny, kdož spekulují na vnitřní nesoulad, že se ve svém očekávání nesmírně mýlí. Tam, kde půjde o stát a státní myšlenku, narazí každý takový spekulant na nepřekonatelnou překážku.

Státní rozpočet je jistě vhodnou příležitostí, aby oposiční strany vyjádřily své stanovisko k vládě a její politice. Ale státní rozpočet nepovolujeme vládě, nýbrž státu. Jeho úvěry budou sloužiti k obraně a ochraně hospodářské, sociální a kulturní potřeby občanů representovaných oposicí právě tak jako pro ty, kteří jsou příslušníky vládních stran nebo ty, kteří politicky nenáležejí nikam. Všichni bez rozdílu musí v daních, dávkách a poplatcích dáti státu to, co stát k plnění svých velikých úkolů potřebuje. Mluviti o dobrém poměru ke státu, žádati od něho více, než je v rozpočtu na ten který veřejný nebo lokální úkol zařazeno, a pak pro rozpočet nehlasovati, jev rozporu s logikou.

Tentokrát zvlášť je důležito, jak se s ohledem na mezinárodní situaci staví ta která strana k rozpočtu. I oposiční strany jsou si v tomto ohledu vědomy své odpovědnosti. Proto některé z nich rozhodly se hlasovati aspoň pro některé kapitoly rozpočtové, i když jinak tvrdí, že jim politika vlády nehoví, ač je nade vši pochybnost jisto, že kdyby byly ve vládě, nedělaly by tuto politiku jinak, poněvadž by ji jinak namnoze dělat nemohly. Ale to už je právem oposice, aby kritisovala a shledávala si pro svůj postup důvody, jimiž jej podpírá.

V celku však můžeme býti s obsahem rozpočtové debaty spokojeni. Vyjma několik málo rušivých tónů probíhalo jednání rozpočtové klidně a důstojně. Většina výtek během debaty oposičními poslanci přednesených byla vyvrácena nebo na pravou míru uvedena, takže můj úkol byl tím značně usnadněn. Vrátím se proto jen k některým momentům v debatě se vyskytnuvším.

Mimo stěžejní otázky, které ovládají tou dobou veškeré veřejné mínění světa a jež jsou u nás vyjádřeny značně zvýšenou potřebou rozpočtu řádného, ale hlavně mimořádného, mluvilo se zde jako obyčejně při rozpočtu o otázkách menšinových. Na straně sudetskoněmecké je to jeden z uváděných motivů, jimiž tato strana odůvodňuje své negativní stanovisko ke státu, ačkoliv víme, že pravý důvod nutno hledati někde jinde.

Mluvčí této strany pan dr Rosche pravil, že národnostní problém je pro jeho stranu velkým problémem politickým, který může býti řešen jen od národa k národu. Česká politika, pravil, která podle jeho mínění byla před válkou i za války dobrá, upadla podle jeho soudu do úlohy starého Rakouska. Německý prostor prý je sesněrován, Němci nevědí, kam se svou mládeží. Také náš prostoje sešněrován do státních hranic a také my nevíme, kam s naší mládeží. Několik let těžké výrobní a odbytové krise působilo nejenom Němcům, nýbrž i těm ostatním, kteří v republice žijí, těžkou starost, kam s mládeží, která nenacházela umístění v průmyslu, obchodu, živnostech a přeplnila všechny druhy škol, aby po dlouhá léta nenalezla žádného zaměstnání. Z této okolnosti nelze odvozovati žádné bezpráví nebo dokonce útisk německé menšiny.

Pan kolega si stěžoval do soustavy, která prý ať co do jazyka nebo do školy, správy, úřednictva, investic, sociálních otázek je vedena z centrál bez účasti sudetských Němců. Pan dr Rosche je členem rozpočtového výboru, slyšel slovně projev p. předsedy vlády dr Hodži, v němž ciferně dokazoval, že věci nejsou tak, jak je líčí sudetskoněmecká strana, a přece své stesky v plénu tohoto domu opakoval. Mohl bych prostě ve své odpovědi pana kol. dr Roscheho odkázati nato, jak se národnostně vedlo nám v Rakousku, a požádati ho, aby srovnal svobodu ve směru kulturním, jazykovém, hospodářském i veřejném se svobodou, kterou jsme měli my v Rakousku, a uviděl by, jak diametrálně se liší poměry v Československé republice od poměrů bývalého Rakouska. Jazykově? Vezměte si, prosím, některý ze starých protokolů bývalé říšské rady rakouské a najděte si tam, jak byly zaznamenávány české řeči ve sněmovních protokolech. Mluvil-li český poslanec v říšské radě rakouské, stálo v protokole o jeho řeči: Abgeordneter X Y sprichteine Rede in čechischer Sprache - a bylo to vyřízeno. Prosím, zde naproti tomu každá řeč bez rozdílu, ať je pronesena v kterémkoli jazyce, je stenografována, uveřejněna v protokolu v originále a mimo to v překladu. Němci mají u nás své školy, svá divadla státem i obcemi podporovaná, mohou se kulturně vyvíjeti a nikdo jim v tom naprosto nepřekáží. Páni, kteří se dívají tak trochu do sousední říše, měli by se spíše podívati, jak tam se nakládá s jinonárodními menšinami. Ať jen se páni podívají, jak se tam vede lužickým Srbům, a uvidí ihned nesmírný rozdíl mezi zacházením s menšinami u nás a v cizině.

Jsou-li zde nějaké nedostatky, my se k nim docela otevřeně hlásíme a říkáme, že je chceme odstraniti. Že se republika nechová ke školství tak macešsky, jak se zde často líčí, to nám dokázal pan ministr školství ve svém exposé, předneseném v rozpočtovém výboru;je jenom potřebí si je přečísti. Ostatně vzpomeňme si, co o tom řekl pan posl. Schlusche, když ve své včerejší řeči konstatoval se zadostiučiněním, že se podařilo snahám německých vládních stran v minulém roce vymoci zřízení řady německých škol menšinových. Takhle charakterisuje německý poslanec "útisk" německých menšin u nás. Ostatně stačí se podívati do rozpočtu, abychom byli orientováni o naší školské politice. Stát, který vydává sám mimo samosprávné svazky přes 2 miliardy Kč na účely školské, není státem nekulturním.

Pan dr Rosche vyslovil pochybnosti, zda ujednání z 18. února bude dodrženo. Jsme lidé slova, dali jsme je a proto je dodržíme. Dali jsme je ovšem těm, kteří se postavili na půdu tohoto státu a přinesli pro tento státy době pro něj nejtěžší značné oběti. Ten, kdo těžko nalézá poměr ke státu, nemá práva žalovati ani souditi. To, co děláme v menšinových věcech, děláme z vlastní vůle bez cizího ovlivňování. Nikomu se do jeho vnitřních státních záležitostí nemícháme, proto také nemá nikdo práva míchat se do vnitřních záležitostí našeho státu. (Potlesk.) Naše menšinová politika obstojí před kritikou celého světa. Správně zde řekl v generální debatě pan kol. Ostrý, že v žádném státě není o menšiny tak postaráno jako u nás. Nevytýkáme nikomu z našich německých politiků cestování za hranice. Také my cestujeme za hranice; rozdíl jest jen v tom, že účel cesty není stejný. (Tak jest!)

Pan dr Rosche a také ostatní mluvčí ze sudetskoněmecké strany nám vytýkají, že žijeme s Německem ve stavu animosity. Já se ptám, kde jsou pro toto tvrzení důvody? Vyrábí-li někdo tuto animositu, je to především strana p. dr Roscheho. Pan dr Rosche prohlásil: náš poměr ke státu se automaticky změní, změní-li se poměr Československa k Německu. Odpovídám: nemáme, co bychom na svém poměru k Německu měnili, poněvadž jsme před ním nezkalili ani lžíci vody. (Souhlas a potlesk.) Máme žhavou touhu se všemi svými sousedy žíti v klidu a míru. (Výborně!)

Panu posl. Jarossovi, který vytýkal p. předsedovi vlády povrchnost v znalosti maďarské otázky, odpověděli kolegové v debatě a nemělo by smyslu, abych zde nosil ještě vodu do rybníka; prokazoval bych tím p. předsedovi vlády špatnou službu, kdybych ho chtěl před touto výtkou obhajovat.

Pan kol. Schulcz je při nejmenším tak dobrý Maďar jako pánové Jaross a Esterházy a prohlásil, že aktivističtí Maďaři přijímají s uspokojením, že po necelých dvou letech aktivistické politiky docílili více než oposiční Maďaři za 15 let. Mohu se připojiti k mínění pana posl. Schulcze, že maďarské oposiční strany konají svému národu nedobrou službu, žádají-li při pojení k ose Berlín-Řím.

Pan posl. dr Tiso vytýkal, že podíl Slovenska na rozpočtových výdajích není přiměřený ani rozpočtově mu přínosu Slovenska do státní pokladny a neodpovídá ani politickému významu Slovenska. Pravil, že tento rozpočet je dalším darem Slovenska historickým zemím a dalším více než 100 milionovým darem, který se připojuje k předešlým rozpočtovým darům, jimiž se historické země saturovaly na úkor Slovenska. Touto věcí zabýval se pan místopředseda sněmovny posl. dr Markovič. Já k tomu jen poznamenám, že soudím, že pan dr Tiso tomuto tvrzení sám nemůže dobře uvěřit. Nepodepřel je ani jediným číselným dokladem, který by přesvědčoval a dokazoval, že vláda to se Slovenskem myslí a dělá špatně. Zatím co jiní slovenští poslanci jsou vděčni za to, co se pro Slovensko dělá, a také to v této rozpočtové debatě konstatovali, tvrdí pan dr Tiso pravý opak. Nevracel bych se k této řeči p. dr Tiso, kdyby šlo o někoho jiného. Každému jinému by se to mohlo prominout. Ale pan dr Tiso je inteligentní člověk, je knězem a nadto bývalým ministrem republiky. Jemu se zřetelem na naprostou znalost situace nesluší, mluví-li o vládní politice na Slovensku takovým způsobem. Mám zde snad dokazovati, jak se Slovensko zindustrialisovalo, zatím co západní a jihozápadní a dokonce i střední Čechy se vylidňují a zbavují svých životních podmínek? Podívejme se jenom na stav nezaměstnaných k 31. říjnu t. r. V Čechách bylo nezaměstnaných 150.500, na Moravě přes 50.000, na Slovensku toliko 32.600 a na Podkarpatské Rusi 4.000. To je dokument, který mluví za sta jiných. Domnívám se, že vláda, které pan dr Tiso činil tolik výtek, nebude tak špatná, uvážíme-li, že v jejím čele stojí Slovák, který to s tím Slovenskem myslí zrovna tak dobře jako p. dr Tiso. (Potlesk.)

Řečník polské menšiny p. dr Wolf přijal celkem sympaticky prohlášení p. předsedy vlády, že bude svolán výbor, který se má zabývat otázkou polské menšiny. Také tato skutečnost svědčí o tom, že se nevyhýbáme řešení žádného problému.

Záležitost p. posl. Sidora vyřídili kolegové přede mnou, zejména poslední řečník, p. ministr spravedlnosti. Budiž mi tedy prominuto, nevrátím-li se k této události sněmovní.