Předseda (zvoní): Ke slovu není
již nikdo přihlášen, rozprava o státním
rozpočtu a finančním zákoně
na rok 1938, jakož i o prohlášení ministra
financí, učiněném ve 114. schůzi
sněmovny dne 9. listopadu 1937, jest skončena.
Žádám o přečtení podaných
návrhů pozměňovacích.
Zástupce sněm. tajemníka dr Záděra
(čte):
I. Pozměňovací návrhy posl. dr Szüllöho
k finančnímu zákonu:
1. Navrhujeme, aby všetky výdavky riadneho štátneho
rozpočtu na r. 1938 snížené boly o 10%,
t. j. ciferne o 1.011,742.350 Kč, a príjmy, slúžiace
na úhradu výdavkov, tiež o 10%, t. j. ciferne
o 1.012,023.307 Kč.
Na základe toho buď čl. I zmenený takto:
"V příloze A státního rozpočtu
na rok 1938 (řádný rozpočet) stanoví
se nejprve výdaje státní správy částkou
9.105,681.150 Kč, a na jejich úhradu příjmy
státní správy částkou 9.108,209.763
Kč (rozpočtová skupina I) ".
2. Navrhujeme, aby článok VI bol v úplnom
celku vynechaný z finančného zákona.
Výdavkový zvýšok tým vzniklý
treba hradiť z rozpočtových úspor toho
ktorého rezortu.
3. Navrhujeme, aby písm. b) a c) odst. 1 článku
XVII boly z finančného zákona vynechané.
4. Navrhujeme, aby článok XXVI bol z finančného
zákona v úplnom celku vynechaný.
5. Navrhujeme, aby článok XXIX časti druhej
finančného zákona bol v celku vynechaný.
II. Pozměňovací návrhy posl. Slanského,
dr Jar. Dolanského a Beuera k finančnímu
zákonu:
Čl. II se doplňuje odst. 8, 9 a 10 tohoto znění:
"(8) Platové srážky a úsporná
opatření prováděná ve státních
podnicích podle zákona čís. 204/32
Sb. z. a n. a vl. nař. čís. 252/33 Sb. z.
a n., jejichž platnost končí 31. prosince 1937
- nesmějí býti v r. 1938 prováděny
ani znovu zavedeny.
(9) § 205 zák. čís. 103/26 Sb. z. a
n. pozbývá od 1. ledna 1938 účinnosti.
Výpomocní zřízenci, kteří
ve smyslu § 210, odst. 3 zák. č. 103/26 Sb.
z. a n. byli postaveni co do služebního poměru
na roveň zřízencům pragmatikálním
podle § 25 zák. čís. 103/36 Sb. z. an.,
budou dáni na systemisovaná služebnímísta
zřízenecká.
(10) Zvýšené vydání, vzniklé
provedením odst. 8 a 9 tohoto článku, bude
kryto v rámci rozpočtu z očekávaného
zvýšeného výtěžku na rok
1938 a jednak omezením zvláštních odměn
vysokým státním úředníkům."
Článek III se doplňuje odst. 4. a 5 tohoto
znění:
"(4) Na zvýšení státního
příplatku k podpoře nezaměstnaných,
na zvýšení a zlepšení přídělů
stravovacích lístků, na zvýšení
přídělů poukázek na mléko,
chléb a jiné příděly potravin
pro nezaměstnané a jejich rodiny stanoví
se z důvodů finanční vyčerpanosti
nezaměstnaných a současné drahoty
kromě částky uvedené v odst. 3 tohoto
článku jako mimořádný příspěvek
na rok 1938 částka 200 milionů Kč.
(5) Úhrada částky 200 milionů
Kč bude opatřena výnosem vzestupné
podnikatelské dávky, uložené soukromým
výdělečným podnikům, jejichž
hrubý zisk v roce 1937 přesahoval částku
100.000 Kč.
Příslušný návrh zákona
bude předložen Národnímu shromáždění
republiky Československé."
Článek IV se doplňuje odst. 5 a 6 tohoto
znění:
"(5) Srážky s platů učitelů,
provedené podle zákona čís. 204/32
Sb. z. a n. a vl. nař. čís. 252/33 Sb. z.
a n., jejichž platnost končí 31. prosince 1937,
nesmějí býti v roce 1938 prováděny
ani znovu zavedeny.
(6) Zvýšené vydání vzniklé
provedením odst. 5 tohoto článku bude uhrazeno
z výnosu zvláštní daně, která
se zavede na zisky zbrojařského průmyslu
a ze zbrojařských dodávek.
Příslušný návrh zákona
bude předložen Národnímu shromáždění
republiky Československé."
Článek XXIII se doplňuje odst. 2 a
3 tohoto znění:
"(2) Srážky s platů zaměstnancům
státní správy provedené podle zákona
204/32 Sb. z. a n. a vl. nař. čís. 252/33
Sb. z. a n., jej ichž platnost končí 31. prosince
1937, nesmějí být v roce 1938 prováděny
ani znovu zavedeny.
(3) Zvýšené vydání vzniklé
státní pokladně provedením odst. 2
tohoto článku bude hrazeno z výnosu docíleného
zřízením státního cukerného
a lihového monopolu.
Příslušný návrh zákona
bude předložen Národnímu shromáždění
republiky Československé."
Článek XIX odst. 2 budiž nahrazen zněním:
"(2) Vláda se zmocňuje, aby na úhradu
mimořádného rozpočtu pro rok 1938
opatřila 3508,688.300 Kč vypsáním
3 % půjčky na obranu republiky, splatné do
30 let, jejíž upsání by bylo povinné
pro fysické i právnické soukromé osoby
vlastnící majetek s hodnotou nad jeden milion Kč.
Ministerstvo financí se zmocňuje, aby na zúrokování
a úmor této zápůjčky opatřilo
pro rok 1938 potřebný obnos ze státních
pohledávek podle státního závěrečného
účtu za rok 1936 splatných koncem roku 1937,
jako na př.: za prodanou výzbroj 57 milionů
Kč atd.
Příslušný návrh zákona
bude předložen Národnímu shromáždění
republiky Československé."
III. Pozměňovací návrh posl. Berana,
dr Meissnera, dr Patejdla, Staška, K. Chalupy, Tauba, dr
Mayr-Hartinga a Zierhutak finančnímu zákonu:
Podepsaní navrhují, aby v odst. 6 čl. XXIX
finančního zákona na rok 1938, tisk 1140,
byla vynechána poslední věta.
Předseda (zvoní): Dávám
slovo k doslovu panu zpravodaji posl. Remešovi.
Zpravodaj posl. Remeš: Dámy a pánové!
Dospěli jsme ke konci rozpočtové debaty.
Přináleží mi nyní, abych zrekapituloval
průběh a obsah jednání.
Jsem především povinen konstatovati, že
přítomnost vlády po celou generální
debatu rozpočtovou byla sympaticky přijata nejen
celou sněmovnou, nýbrž i velmi příznivě
komentována denním tiskem. Vláda rozpočet
předkládá a nese zaň odpovědnost.
Je tedy její účast na rozpočtovém
jednání nejen zjevným znakem konciliantnosti
k parlamentu, nýbrž především výrazem
smyslu odpovědnosti za tento veliký akt hospodářské
i politické povahy, representující číselně
více nežli 16 miliard Kč.
Mám-li hodnotiti průběh a obsah debaty generální
i speciální, musím přisvědčiti
mínění, že až na ojedinělé
případy se obě tyto debaty pohybovaly na
vysoké úrovni, což zejména platí
o debatě generální.
Právě tak jako ve výboru rozpočtovémi
jednání plena vtiskly mezinárodní
poměry svůj charakter, ráz i náplň.
Byla to otázka obrany státu, která se stala
svou povahou osou, kolem níž se točilo rozpočtové
jednání. Z debaty vyplynul jeden cenný poznatek,
jeto jednotná státně-politická linie
posuzování mezinárodní i domácí
situace. Koalice složená z různorodých
složek ukázala se tu býti jakoby z jednoho
kusu. Nikdo si neodepřel říci své
mínění, pronésti kritiku, ale v nazírání
na stát a jeho ochranu nebylo viditelného rozdílu
mezi těmi, kteří nesou za jeho osudy odpovědnost.
Jsem povinen přiznati, že i značná část
oposice zaujala ke státu a jeho obraně kladný
postoj. A pokud se tu a tam projevil nějaký disonanční
tón, byly zápětí uveden na pravou
míru. Z toho plyne naučení pro všechny,
kdož spekulují na vnitřní nesoulad,
že se ve svém očekávání
nesmírně mýlí. Tam, kde půjde
o stát a státní myšlenku, narazí
každý takový spekulant na nepřekonatelnou
překážku.
Státní rozpočet je jistě vhodnou příležitostí,
aby oposiční strany vyjádřily své
stanovisko k vládě a její politice. Ale státní
rozpočet nepovolujeme vládě, nýbrž
státu. Jeho úvěry budou sloužiti k obraně
a ochraně hospodářské, sociální
a kulturní potřeby občanů representovaných
oposicí právě tak jako pro ty, kteří
jsou příslušníky vládních
stran nebo ty, kteří politicky nenáležejí
nikam. Všichni bez rozdílu musí v daních,
dávkách a poplatcích dáti státu
to, co stát k plnění svých velikých
úkolů potřebuje. Mluviti o dobrém
poměru ke státu, žádati od něho
více, než je v rozpočtu na ten který
veřejný nebo lokální úkol zařazeno,
a pak pro rozpočet nehlasovati, jev rozporu s logikou.
Tentokrát zvlášť je důležito,
jak se s ohledem na mezinárodní situaci staví
ta která strana k rozpočtu. I oposiční
strany jsou si v tomto ohledu vědomy své odpovědnosti.
Proto některé z nich rozhodly se hlasovati aspoň
pro některé kapitoly rozpočtové, i
když jinak tvrdí, že jim politika vlády
nehoví, ač je nade vši pochybnost jisto, že
kdyby byly ve vládě, nedělaly by tuto politiku
jinak, poněvadž by ji jinak namnoze dělat nemohly.
Ale to už je právem oposice, aby kritisovala a shledávala
si pro svůj postup důvody, jimiž jej podpírá.
V celku však můžeme býti s obsahem rozpočtové
debaty spokojeni. Vyjma několik málo rušivých
tónů probíhalo jednání rozpočtové
klidně a důstojně. Většina výtek
během debaty oposičními poslanci přednesených
byla vyvrácena nebo na pravou míru uvedena, takže
můj úkol byl tím značně usnadněn.
Vrátím se proto jen k některým momentům
v debatě se vyskytnuvším.
Mimo stěžejní otázky, které ovládají
tou dobou veškeré veřejné mínění
světa a jež jsou u nás vyjádřeny
značně zvýšenou potřebou rozpočtu
řádného, ale hlavně mimořádného,
mluvilo se zde jako obyčejně při rozpočtu
o otázkách menšinových. Na straně
sudetskoněmecké je to jeden z uváděných
motivů, jimiž tato strana odůvodňuje
své negativní stanovisko ke státu, ačkoliv
víme, že pravý důvod nutno hledati někde
jinde.
Mluvčí této strany pan dr Rosche pravil,
že národnostní problém je pro jeho stranu
velkým problémem politickým, který
může býti řešen jen od národa
k národu. Česká politika, pravil, která
podle jeho mínění byla před válkou
i za války dobrá, upadla podle jeho soudu do úlohy
starého Rakouska. Německý prostor prý
je sesněrován, Němci nevědí,
kam se svou mládeží. Také náš
prostoje sešněrován do státních
hranic a také my nevíme, kam s naší
mládeží. Několik let těžké
výrobní a odbytové krise působilo
nejenom Němcům, nýbrž i těm ostatním,
kteří v republice žijí, těžkou
starost, kam s mládeží, která nenacházela
umístění v průmyslu, obchodu, živnostech
a přeplnila všechny druhy škol, aby po dlouhá
léta nenalezla žádného zaměstnání.
Z této okolnosti nelze odvozovati žádné
bezpráví nebo dokonce útisk německé
menšiny.
Pan kolega si stěžoval do soustavy, která prý
ať co do jazyka nebo do školy, správy, úřednictva,
investic, sociálních otázek je vedena z centrál
bez účasti sudetských Němců.
Pan dr Rosche je členem rozpočtového
výboru, slyšel slovně projev p. předsedy
vlády dr Hodži, v němž ciferně
dokazoval, že věci nejsou tak, jak je líčí
sudetskoněmecká strana, a přece své
stesky v plénu tohoto domu opakoval. Mohl bych prostě
ve své odpovědi pana kol. dr Roscheho odkázati
nato, jak se národnostně vedlo nám v Rakousku,
a požádati ho, aby srovnal svobodu ve směru
kulturním, jazykovém, hospodářském
i veřejném se svobodou, kterou jsme měli
my v Rakousku, a uviděl by, jak diametrálně
se liší poměry v Československé
republice od poměrů bývalého Rakouska.
Jazykově? Vezměte si, prosím, některý
ze starých protokolů bývalé říšské
rady rakouské a najděte si tam, jak byly zaznamenávány
české řeči ve sněmovních
protokolech. Mluvil-li český poslanec v říšské
radě rakouské, stálo v protokole o jeho řeči:
Abgeordneter X Y sprichteine Rede in čechischer Sprache
- a bylo to vyřízeno. Prosím, zde naproti
tomu každá řeč bez rozdílu, ať
je pronesena v kterémkoli jazyce, je stenografována,
uveřejněna v protokolu v originále a mimo
to v překladu. Němci mají u nás své
školy, svá divadla státem i obcemi podporovaná,
mohou se kulturně vyvíjeti a nikdo jim v tom naprosto
nepřekáží. Páni, kteří
se dívají tak trochu do sousední říše,
měli by se spíše podívati, jak tam se
nakládá s jinonárodními menšinami.
Ať jen se páni podívají, jak se tam
vede lužickým Srbům, a uvidí ihned nesmírný
rozdíl mezi zacházením s menšinami u
nás a v cizině.
Jsou-li zde nějaké nedostatky, my se k nim docela
otevřeně hlásíme a říkáme,
že je chceme odstraniti. Že se republika nechová
ke školství tak macešsky, jak se zde často
líčí, to nám dokázal pan ministr
školství ve svém exposé, předneseném
v rozpočtovém výboru;je jenom potřebí
si je přečísti. Ostatně vzpomeňme
si, co o tom řekl pan posl. Schlusche, když
ve své včerejší řeči konstatoval
se zadostiučiněním, že se podařilo
snahám německých vládních stran
v minulém roce vymoci zřízení řady
německých škol menšinových. Takhle
charakterisuje německý poslanec "útisk"
německých menšin u nás. Ostatně
stačí se podívati do rozpočtu, abychom
byli orientováni o naší školské
politice. Stát, který vydává sám
mimo samosprávné svazky přes 2 miliardy
Kč na účely školské, není
státem nekulturním.
Pan dr Rosche vyslovil pochybnosti, zda ujednání
z 18. února bude dodrženo. Jsme lidé slova,
dali jsme je a proto je dodržíme. Dali jsme je ovšem
těm, kteří se postavili na půdu tohoto
státu a přinesli pro tento státy době
pro něj nejtěžší značné
oběti. Ten, kdo těžko nalézá
poměr ke státu, nemá práva žalovati
ani souditi. To, co děláme v menšinových
věcech, děláme z vlastní vůle
bez cizího ovlivňování. Nikomu se
do jeho vnitřních státních záležitostí
nemícháme, proto také nemá nikdo práva
míchat se do vnitřních záležitostí
našeho státu. (Potlesk.) Naše menšinová
politika obstojí před kritikou celého světa.
Správně zde řekl v generální
debatě pan kol. Ostrý, že v žádném
státě není o menšiny tak postaráno
jako u nás. Nevytýkáme nikomu z našich
německých politiků cestování
za hranice. Také my cestujeme za hranice; rozdíl
jest jen v tom, že účel cesty není stejný.
(Tak jest!)
Pan dr Rosche a také ostatní mluvčí
ze sudetskoněmecké strany nám vytýkají,
že žijeme s Německem ve stavu animosity. Já
se ptám, kde jsou pro toto tvrzení důvody?
Vyrábí-li někdo tuto animositu, je to především
strana p. dr Roscheho. Pan dr Rosche prohlásil:
náš poměr ke státu se automaticky změní,
změní-li se poměr Československa k
Německu. Odpovídám: nemáme, co bychom
na svém poměru k Německu měnili, poněvadž
jsme před ním nezkalili ani lžíci vody.
(Souhlas a potlesk.) Máme žhavou touhu se všemi
svými sousedy žíti v klidu a míru. (Výborně!)
Panu posl. Jarossovi, který vytýkal p. předsedovi
vlády povrchnost v znalosti maďarské otázky,
odpověděli kolegové v debatě a nemělo
by smyslu, abych zde nosil ještě vodu do rybníka;
prokazoval bych tím p. předsedovi vlády špatnou
službu, kdybych ho chtěl před touto výtkou
obhajovat.
Pan kol. Schulcz je při nejmenším tak
dobrý Maďar jako pánové Jaross
a Esterházy a prohlásil, že aktivističtí
Maďaři přijímají s uspokojením,
že po necelých dvou letech aktivistické politiky
docílili více než oposiční Maďaři
za 15 let. Mohu se připojiti k mínění
pana posl. Schulcze, že maďarské oposiční
strany konají svému národu nedobrou službu,
žádají-li při pojení k ose Berlín-Řím.
Pan posl. dr Tiso vytýkal, že podíl
Slovenska na rozpočtových výdajích
není přiměřený ani rozpočtově
mu přínosu Slovenska do státní pokladny
a neodpovídá ani politickému významu
Slovenska. Pravil, že tento rozpočet je dalším
darem Slovenska historickým zemím a dalším
více než 100 milionovým darem, který
se připojuje k předešlým rozpočtovým
darům, jimiž se historické země saturovaly
na úkor Slovenska. Touto věcí zabýval
se pan místopředseda sněmovny posl. dr Markovič.
Já k tomu jen poznamenám, že soudím,
že pan dr Tiso tomuto tvrzení sám nemůže
dobře uvěřit. Nepodepřel je ani jediným
číselným dokladem, který by přesvědčoval
a dokazoval, že vláda to se Slovenskem myslí
a dělá špatně. Zatím co jiní
slovenští poslanci jsou vděčni za to,
co se pro Slovensko dělá, a také to v této
rozpočtové debatě konstatovali, tvrdí
pan dr Tiso pravý opak. Nevracel bych se k této
řeči p. dr Tiso, kdyby šlo o někoho
jiného. Každému jinému by se to mohlo
prominout. Ale pan dr Tiso je inteligentní člověk,
je knězem a nadto bývalým ministrem republiky.
Jemu se zřetelem na naprostou znalost situace nesluší,
mluví-li o vládní politice na Slovensku takovým
způsobem. Mám zde snad dokazovati, jak se Slovensko
zindustrialisovalo, zatím co západní a jihozápadní
a dokonce i střední Čechy se vylidňují
a zbavují svých životních podmínek?
Podívejme se jenom na stav nezaměstnaných
k 31. říjnu t. r. V Čechách bylo nezaměstnaných
150.500, na Moravě přes 50.000, na Slovensku toliko
32.600 a na Podkarpatské Rusi 4.000. To je dokument, který
mluví za sta jiných. Domnívám se,
že vláda, které pan dr Tiso činil
tolik výtek, nebude tak špatná, uvážíme-li,
že v jejím čele stojí Slovák,
který to s tím Slovenskem myslí zrovna tak
dobře jako p. dr Tiso. (Potlesk.)
Řečník polské menšiny p. dr Wolf
přijal celkem sympaticky prohlášení
p. předsedy vlády, že bude svolán výbor,
který se má zabývat otázkou polské
menšiny. Také tato skutečnost svědčí
o tom, že se nevyhýbáme řešení
žádného problému.
Záležitost p. posl. Sidora vyřídili
kolegové přede mnou, zejména poslední
řečník, p. ministr spravedlnosti. Budiž
mi tedy prominuto, nevrátím-li se k této
události sněmovní.