Ako o zvláštnom prínose ku kultúrnym
hodnotám slovenským na prvom mieste sa zmienim o
vysokej škole technickej, ktorá bude školským
rokom 1938/1939 zriadená v Košiciach. Bude zriadená
s tými študijnými oddeleniami, na ktorých
sa usniesol zákon. Ako počúvam, zemský
výbor slovenský domáha sa zriadenia oddelenia
pre výskum dreva, čo je s hľadiska Slovenska
vec dôležitá. Pri zriaďovaní slovenskej
techniky v Košiciach priali by sme si len toľko, aby
sa neopakovaly tie zbytočné a často až
demagogické reči, ktoré padaly pri rokovaní
o zákone o vysokej škole technickej v Košiciach.
Tí, ktorí to vážne pomýšľali
s vysokou školou technickou v Košiciach, mali obavy,
ako my tú techniku vystrojíme po stránke
personálnej, lebo veď vyžaduje sa tam nie jeden,
dva, ale desiatky ľudí, ktorých tá technika
bude potrebovať. Boli sme v pochybnostiach, či my
týchto ľudí najdeme na Slovensku. Raz na vždy
musíme sa spriateliť s tou zásadou, že
zriaďovanie vysokej školy technickej v Košiciach
musí sa riadiť hľadisky čiste vedeckými.
(Výborne!) Nemožno do toho miešať
hľadiská iné. Tak toho vyžaduje záujem
samej vysokej školy, ale vyžaduje toho aj záujem
a prestiž samého Slovenska. Ja viem, že pri debate
o zákone, ktorým sa zriaďovala vysoká
škola technická v Košiciach, kol. Sivák
povedal, že má vo svojej aktovke listy amerických
občanov, ktorí sa mu hlásia na tú
nádejnú slovenskú techniku. Ja myslím,
slávna snemovňa, že absolventmi americkej vysokej
školy alebo absolventmi večerných kurzov amerických
nebolo by dobre mysliteľné obsadzovať katedry
na vysokej škole technickej na Slovensku. (Potlesk. -
Výkřiky slovenských ľudových
poslanců.) Len to chcem podtrhnúť, že
pri obsadzovaní učiteľských miest na
vysokej škole technickej budeme sa museť riadiť
čiste hľadiskami vedeckými a ničím
iným. (Výkřiky slovenských ľudových
poslanců: A slovenskými!) Keď budú
Slováci, slovenskí vedeckí pracovníci,
rozhodne im patrí prvé miesto a nie je pochybnosti,
že tie miesta im každý v tejto republike prisúdi,
lebo majú na ne nárok. (Potlesk.) Ale keď
ich nebude, musíme si vypomáhať takými
vedeckými silami, akými dišponuje republika.
O ďalšich prínosoch v rozpočte na r. 1938
zmienim sa len na krátko. S radosťou konštatujem,
že sa ministerstvu školstva a nár. osvety podarilo
zvýšiť dotáciu na soc. pečlivosť
o študentstvo - pravda len o 1 milion - na 11,218.000 Kč.
Toto zvýšenie odôvodňuje sa práve
so zreteľom na študentstvo menšinových národností
a na študentstvo zo Slovenska a Podkarpatskej Rusi.
Tiež s radosťou vítame zvýšenie položky
na ľudovú výchovu o 2,416.300 Kč na
4,662.300 Kč. Ľudovej výchove, ako ráčite
vedeť, pripadá nová úloha. Naše
okresné osvetové sbory a miestné osvetové
komisie doteraz vykonávaly kurzy občianskej a národohospodárskej
výchovy, ale teraz pribude im nový úkol veľmi
dôležitý a to je branná výchova.
Na tieto ciele ľudovej výchovy rozhodne potrebujeme
zvýšené náklady. Nie som priateľom
kultúrnej práce platenej, ale náklady na
ľudovú výchovu boly tak soškrtané,
že sa nedostávalo na najelementárnejšie
vecné náklady. Preto zvýšenie tejto
položky kvitujem s uspokojením a upozorňujem
školskú správu na to, aby na Slovensku čím
skorej prikročila k zaplneniu miest referentov štátnej
osvetovej služby, lebo doterajší traja referenti,
ktorých máme v Bratislave, v Žiline a v Košiciach,
Slovensku naskrze nestačia-a tí referenti štátnej
osvetovej služby prácu svoju nemôžu vykonávať
ako vedľajšie z amestnanie pri inom zamestnaní,
ale ich referentstvo musí byť ich výlučným
povolaním, lebo toho vyžaduje záujem kultúrnej
práce a najmä branná výchova na Slovensku.
Ďalej s radosťou vítame zvýšenie
položky na školské a kultúrne styky so
zahraničím a menovite aj to, že na vybudovaní
školy slovanských a východoeuropských
študií v Londýne bola do rozpočtu na
r. 1938 postavená položka 4 mil. Kč. Ako známo,
my sme k tomuto ústavu viazaní tým, že
bude nosiť meno nášho prezidenta Osloboditeľa;
i tým nám bude robiť česť v zahraničí,
ale okrem toho môžeme byť presvedčení,
že i svojou vedeckou prácou bude našej republike
robiť dobré služby v zahraničí.
A vôbec stykom so zahraničím treba nám
venovať väčšiu pozornosť než doteraz.
Na pr. je veľmi smiešna položka na prázdninové
štipendiá v cudzine, ktorá bola zvýšená
na rok 1938 len o 5.000 Kč. Ja si vám, slávna
snemovňa, dovolím prečítať štatistiku
o maďarských štipendiálnych miestach,
ktorú som si vypísal z istého časopisu
asi pred rokom. Malé Maďarsko má štátnych
štipendií v zahraničí 848, má
župných zahraničných štipendií
65, má štátnych štipendií od zahraničných
štátov 139 a amerických štipendií
115. Keby sme tieto číslice porovnali so štipendiálnymi
miestami nášho štátu, myslím, že
toto porovnanie dopadlo by pre nás veľmi neslávne.
A do tých čias, kedy bola moja štatistika vypísaná,
z Maďarska v Anglii štipendií bolo 267, v Italii
205 a vo Francii 215 vysokoškolských. Netreba azda
vysvetľovať, aký význam má štúdium
na vysokých školách v zahraničí,
znamená to naviazanie stykov s ľuďmi často
v dosť vysokom postavení a znamená to šírenie
správnej známosti o našej republike. Tedy náklad
na styky so zahraničím nikdy nesmieme podceňovať
a nikdy ľutovať prostriedkov, ktoré cudzinecký
styk od nás vyžaduje.
Z rozpočtu sa s uspokojením dozvedáme, že
na dobudovanie škôl pre ženské povolania
bola zvýšená položka o 640.000 Kč.
Tieto školy sú na Slovensku v začiatkoch, azda
význam týchto škôl netreba slávnej
snemovni dokazovať. Mám na mysli to, že týmito
školami pre ženské povolania aspoň koľko-toľko
odbremeníme i stredné školy, do ktorých
sa nám hrnie náš dievči dorast, a my
ho takto pridržíme pri jeho špeciálnom
povolaní, pri jeho výchove pre domácnosť
a pre práce, ktoré s ňou úzko súvisia.
Vítame, že na túto položku dostáva
sa ministerstvu školstva prostriedkov, aby odborné
školy pre ženské povolania mohly byť dobudované.
Podobne je tomu i so živnostenským školstvom
pokračovacím, ktorému sa dostáva ešte
väčšej dotácie v rozpočte ministerstva
školstva, lebo získalo zvýšenie rozpočtu
dok onca o celých 5.8 mil. Kč. Toto školstvo
sa na Slovensku pomaličky vybudováva na krásne
moderné školstvo, zriadené na základe
odbornom podľa jednotlivých okrskov alebo okresov,
a z kroka na krok vidno, ako sa toto školstvo krásne
konsoliduje a zapracováva do svojho vznešeného
úkolu. Ale keď toto môžem s radosťou
konštatovať, ráčte dovoliť, slávna
snemovňa, aby som vás upozornil, ako to vyzerá
na Slovensku a vôbec v celej našej republike s pokračovacím
školstvom zemedelským.
Azda pred rokom sekčný šéf dr Reich
zaoberal sa v niekoľkých článkoch v
"Československom zemedelci" s naším
pokračovacím školstvom zemedelským.
Tam uviedol toto (čte): "V republike potrebujeme
ľudových škôl hospodárskych asi
4000. Z toho sme mali pred rokom 1100." Povedzme, že
je ich dnes 1200. V poslednom roku bolo nove zriadených
58, ako sa referovalo v rozpočtovom výbore pri debate
o rozpočte. Povedzme, že ich máme 1200, t.
j. 30 % toho, čo potrebujeme. Na Slovensku je stav tento:
Slovensko potrebuje ľudových škôl hospodárskych
1600 a máme ich 350, tedy ani nie celých 25 %. Ráčite
uznať, že je to málo, a keď dneska už
má každý stav svoje pokračovacie školstvo
vybudované - má ho vybudované obchodníctvo,
živnostníctvo, čo im zo srdca prajeme myslíme,
že je na čase, aby sa pomýšľalo i
na vybudovanie pokračovacieho školstva zemedelského.
(Potlesk.) Toho vyžaduje nielen záujem zemedelstva,
ale i záujem štátu. Počúvame
stále: Vonkov sa nám vyľudňuje, vonkov
uteká do mest. Ale prosím vás, ako môže
ten roľník zostať na tej hrude, keď sa mu
nedostane ani náležité vyškolenie pre
jeho praktické povolanie, nehovoriac ani o tom, že
jeho kultúrna a sociálna úroveň ďaleko
zostáva za ostatnými vrstvami nášho
obyvateľstva. (Místopředseda Langr zvoní.)
Pán posl. dr Mičura dôkladne prebral
rozpočet ministerstva zemedelstva a ako odpoveď na
poznámku kolegu Hrubého v rozpočtovom
výbore, ktorý tvrdil, že naše zemedelstvo
môže v republike uživiť 25 mil. ľudí,
pán posl. dr Mičura povedal toľkoto:
"Ja vraj pochybujem, či slovenské roľníctvo
uživí samo seba." My nechceme povedať to,
že by ministerstvo zemedelstva sa nechcelo starať o
potreby nášho roľníctva, ale jeho najelementárnejšie
snahy stretávajú sa s najväčším
odporom. A to, čo potrebuje náš roľník,
to je vždy to posledné medzi potrebami v našom
štáte. Ja si dovoľujem na to upozorniť a
som presvedčený, že nášmu zemedelstvu
dostane sa toho, čoho ono nezbytne potrebuje.
A tak je to, slávna snemovňa, i s meštianskymi
školami. My sme s takým nadšením vítali
zákon o obvodných meštiankach a veľmi
ľutujeme toho, že v prevádzaní tohoto
zákona dostali sme sa na mrtvý bod. (Místopředseda
Langr zvoní.) Meštianok Slovensku chýba
blízko 600, keby sme sa chceli vyrovnať zemiam českým.
A menovite od obvodných meštianok sľubovali sme
si to, že sa budú vedeť prispôsobiť
prostrediu vonkovskému a že budú sa tiež
vedeť venovať praktickému vyškoleniu nášho
roľníka, aby vedel účelne a intenzívne
pracovať na hrude. No z tých obvodných meštianok
nedostalo sa nám ešte nič.
Místopředseda Langr (zvoní): Upozorňuji
pana řečníka, že jeho řečnická
lhůta uplynula.
Posl. Devečka (pokračuje): Keď
hovorím o meštiankach, slávna snemovňa,
prirodzene, že musím upozorniť na požiadavku
nášho učiteľstva o valorizovaní
prestupového prídavku pre odborných učiteľov.
Ministerstvo školstva túto vec tak ďaleko priviedlo,
že pripravilo návrh zákona a je už v pripomienkovom
pokračovaní. Tiež dovolím si slávnu
snemovňu upozorniť na úpravu činovného
skupiny D, čo je veru ťažká bolesť
nášho drobného učiteľstva. Sú
to všetko, ako ráčite videť, personálne
náklady, ale prosím vás v tejto snemovni,
aby ste sa proti týmto požiadavkám postavili
podobne, ako ste sa nemohli postaviť proti požiadavke
zrovnoprávnenia inšpektorov penzistov s aktívnymi
inšpektormi podľa zákona č. 96/1937 Sb.
z. a n. (Místopředseda Langr zvoní.)
Ešte by som sa chcel zmieniť i o otázke rodiny,
ktorá otázka bola nastolená práve
paní poslankyňou Zeminovou v generálnej
debate, ale ako ráčite videť, nestačí
mi na to čas. Len toľkoto: My si nevieme predstaviť
občiansky zákoník bez rodinného práva,
považujeme to za isté znevažovanie rodiny, že
práve úsek rodinného práva, ktorý
tak hlboko a na všetky strany zasahuje do občianskeho
života, mal byť vynechaný z občianského
zákoníka a menovite keď vysvitá, že
tí, ktorí toto pojatie rodinného práva
do obč. zákoníka vetovali, veľmi pekne
sa sbližujú s druhou stranou z opačného
pólu. Rozumiem, že sa veľmi pekne sbližuje
stanovisko nár. socialistov s ľudovcami a myslím,
že sa najde spôsob riešenia, aby sa aj rodinné
právo dostalo do občiai nskeho zákoníka
a aby sme nerobili neúplný občiansky zákoník.
Lebo, hovorím, bolo by to dielo nedokonalé a neprospelo
by veci.
Tedy len toľkoto ešte, lebo otázku túto
širšie rozvádzať nemôžem. A keď
už všetci svoje reči končievajú
upozornením na druhé decenium republiky, ja len
toľko poviem, že ako sa nám v r. 1938 podarí
na zdravý základ postaviť rodinu, že tým
vykonáme taký dar v tom jubilejnom roku 1938 nášmu
národu, nášmu státu a celej spoločnosti,
že nám za to budú budúce pokolenia neskonale
vďačné. (Potlesk.)
Místopředseda Langr (zvoní): Dále
je ke slovu přihlášen pan posl. Zischka.
Dávám mu slovo.
Posl. Zischka (německy): Dámy a pánové!
Zdá se mi nutným, abych vývody, které
chci učiniti k sociálně-politické
kapitole, uvedl několika všeobecnými poznámkami:
Nežijeme, bohužel, v době, jež tvoří
příznivé předpoklady k sociálnímu
pokroku. Národové Evropy věnují svou
pozornost více zbrojení než velkým společenským
a sociálním problémům. Paní
posl. Zeminová poukázala před několika
dny na to, že celkový náklad na zbrojení
v Evropě bude činiti v r. 1938 400 miliard Kč.
Na to jsem začal počítati. Nebylo to obtížné
počítání. Evropa má asi 400
milionů obyvatel a my dospějeme ke strašné
skutečnosti, dělíme-li 400 miliard těmito
400 miliony, že pro každou osobu v Evropě - zahrnujíc
vše - činí vydání na zbrojení
za rok 1000 Kč. Heslo, jež zde bylo prosloveno, že
děla jsou důležitější než
máslo, slaví vítězství. Nemáme
na tom viny a odpovědnost za tento vývoj nesou ti,
kdož chtějí mluvu děl učiniti
posledním politickým důkazem. Žijeme
tedy v této době. Je nepříznivou pro
sociální bilanci a je ještě mnohem nepříznivější
pro sociálně-politický program. A přece
se musíme chopiti úkolů. Nezbude nám
nic jiného. A zde bych chtěl hned postaviti velkou
otázku, oč vlastně jde.
Pohleďte, dámy a pánové, Bismarck řekl
jednou - myslím, že to bylo při poradě
o německém zákonu o sociálním
pojištění r. 1888 - toto: "Dejte dělníkovi
práci, dokud je zdráv; ošetřování,
je-li nemocen; a dejte mu zaopatření, je-li stár."
Musím přiznati, že je v těchto třech
těsných větách vskutku v stručných
obrysech označen velký úkol, jenž jest
uložen konci 19. a 20. století. Domnívám
se pouze, že dnes musíme jíti o něco
dále. Formuloval bych úkol, který máme
splniti, takto: "Chraňme zdravé lidi před
nemocí a sociální bídou, ozdravme
nemocné a pomozme sociálně ohroženým."
Nebo jinak - hledám nějakou politickou formulaci:
"Postavme na místo totální války
povinnost totální péče." Začněme
u dětí a přestaňme u starců.
Pohleďte, dámy a pánové, mluví
se nyní mnoho o populaci, o problému, jenž
působí všem státníkům
Evropy mnohé bolení hlavy, a uvádějí
se nejrůznější důvody pro pokles
čísla porodů. Slyšeli jsme malou přednášku
o tom, že prý nese vinu na těchto zjevech materialismus
naší doby. Tázal jsem se již v rozpočtovém
výboru, jak si tedy můžeme vysvětliti
podivnou skutečnost, je-li správné, co zde
bylo řečeno, že právě Rusko,
jež jest přece v očích určitých
lidí vtělením materialismu a špatnosti
vůbec, vykazuje dnes ještě největší
počet porodů ze všech evropských zemí
a má ročně přebytek 3 1/2 milionu,
zatím co právě v Italii, v zemi, v níž
se po prvé objevila myšlenka boje o porody, číslo
porodů nepřetržitě klesá. Opatřil
jsem si číslice středoevropských států,
protože jsem se musel tehdy uspokojiti všeobecným
zjištěním, které jsem učinil
přímo po řečníku sudetskoněmecké
strany. Nemohu zde ovšem v půl hodině, která
mi je k disposici, vysvětliti tyto věci tak, jak
bych to rád chtěl svým laickým rozumem.
Opatřil jsem si tedy číslice. Bylo řečeno,
že prý materialismus doby je vinen. Ale v nemravné
prý Paříži jsou tytéž zjevy
jako v katolické Vídni, v nacistickém Berlíně
přesně stejné jako v katolickém Římě:
vysloveně kulturní zjev. Cesta vede od západu
k východu přes světová města
a dosáhla nyní venkova. Nechme mluviti absolutní
čísla, platná vždy pro 1000 obyvatel.
Rakousko kráčí v čele - obráceným
směrem - má nejméně porodů,
prosím, to vše nejde na účet velkoměsta
Vídně, závisí na něm země,
a vím z doby války, že jsou v Rakousku rozsáhlá
území, kde jsou děti dnes ještě
vítaným úkazem. Číslice porodů
je tedy v Rakousku: 13˙1 na 1000, ve Francii 15.2, Československo
kráčí bohužel na třetím
místě se 17.4. Německo přichází
na čtvrtém místě, rozdíl není
velký. (Posl. Wollner [německy]: Německý
národ nemá místa!) To s místem
nemá co dělati. Tento zjev nalézáme
také v těch zemích, kde je neslýchaně
velké místo, a vykazuje-li Rusko ještě
tento neslýchaný přebytek obyvatelstva, o
němž ještě budu mluviti, pak se Rusko,
jež vykazovalo v předválečné
době 50 promille, dnes již dávno přiblížilo
skoro na hranici 30. Tam je dost místa, to nemá
s místem co dělati. Nečiňte pokusy
přesunouti věc na tuto kolej! Maďarsko 20 promille,
Italie 22.2, zde je nikdy nepřerušená sestupující
tendence, Polsko 26.2. Polsko ztratilo v posledních letech
sedm promille, žádná země střední
Evropy nemůže zaznamenati úbytek v tomto značném
rozsahu, dále Rumunsko 31.5 a Rusko, jak řečeno
přes 30, asi 32 na 1000. Všechna opatření,
o nichž zde bylo rozhodnuto a jež byla provedena, nemohla
způsobiti, aby se také uskutečnily úmysly,
které tím byly sledovány. Mussolini mohl,
aby to bylo konkretně řečeno, nechati válčiti
a pobíjeti v Habeši a Španělsku své
vojáky. Porodní boje v manželských ložích
Italie, odpusťte, prohrál. Divím se, že
se zde vůbec mluví o porodním boji a nikoliv
o výrobním boji, což je mnohem blíže.
Ale to vše nic nepomůže, je zde tato tendence
a není pravda, že jest vinen materialismus doby a
materialismus těch národů, jež nepropadly
autoritativnímu bludu.
Také ministerstvo veřejného zdravotnictví
předložilo v rozpočtovém výboru
přímo příručku pro tyto úkoly
a nedoporučuje žádný recept, jenž
by mohl býti užit. (Posl. Wollner [německy]:
Poradní sbory!) To jest pomocným správním
opatřením. Nedoporučuje se to, co absolutně
pomůže. Které to jsou úkoly, jež
máme splniti? Řekl jsem také v rozpočtovém
výboru, že naše starost musí platiti životu.
Řekl jsem, že co žije, musí býti
životu zachováno. Říkám to dnes
znovu, starost o život. U kojenců máme úmrtnost
asi 33.000. To je absolutní číslice pro Československo
a přiznávám, že tato číslice
je asi 2˙5 promille nad průměrem Německa.
Vím také, a projdete-li celou republikou, budete
věděti, že tento poměr je především
výslednicí stavů na východě
naší republiky. Mnoho dětí, ale pak
také větší úmrtnost, jež
může býti ještě snížena,
a věřím, že se toho dosáhne v
příštích letech.
Tedy péče o kojence; to znamená především
péči o budoucí matku. To také víme,
je to sociální problém, to se nám
nemusí vypravovati, víme, že je pro matku nejdůležitější
starostí, ví-li, že otec má práci
a že je takto zajištěn materiální
život příštího občana země.
To je také sociálním problémem a nikoliv
pouze politickým problémem obyvatelstva. Zde ovšem
není možno mluviti jednotlivě o metodách,
aby byla dosažena taková péče o dítě,
abychom získali lepší výsledek. Ale
přece musí býti poukázáno na
to, že opatření v oboru lékařském
a zdravotnickém mohou mnohým přispěti
k tomu, také vysvětlením, aby byla snížena
úmrtnost dětí a abychom se postarali o to,
aby se dítě, je-li již tady, vyvíjelo,
dospívalo a mohlo se státi cenným občanem
státu. Vím, že je k tomu potřebí
vybudovati školskou lékařskou péči,
ale také a to není žádnou vedlejší
věcí - školskou péči o zuby;
dále musíme užíti všude péče
v poradnách pro matky a kojence a v jeslích, abychom
dítě vždy více chránili a před
nebezpečím ochraňovali. Vím tedy,
že všechna tato opatření jsou nutná.
Tato péče jde pak od kojence k dítěti.
Tu bych chtěl něco říci, co již
včera přednesl kol. Wollner. Upozornil jsem
ihned zvoláním do toho, že to nesouhlasí,
řekl jste, že ministr veř. zdravotnictví
mluvil prý o 7000 dětech v severozápadních
Čechách. Vzal jsem si exposé a podíval
se a zjistil, že v něm je (čte): "To
nám ukazuje výsledek státním zdravotním
ústavem zpracovaných údajů oddílu
státní zdravotní akce, jež zahrnuje
v sobě 7000 dětí, při čemž
jde o děti z 89 okresů, z toho 61% německých
a 38˙11% českých dětí."
Chcete tedy říci, že pouze německé
děti jsou rachitické? (Posl. Wollner [německy]:
Mluvil jsem o okrese falknovském.) Ne, mluvil jste
všeobecně o severních Čechách
a je tedy nutno konstatovati, že se se svou argumentací
mýlíte.
Tato péče o děti musí býti
dále vybudována, to víme zcela přesně,
o tom nemusíme býti poučováni. Také
nezamítáme, řekne-li se nám něco
dobrého, ale víme přesně, že
kdyby se při této akci zjišťovaly vůbec
nedostatky, snad nanejvýš ten, že jest to ještě
málo, že se musí ještě rozšířiti,
že je tedy potřebí ještě více
péče o děti, aby bylo zabráněno,
aby se staly rachitickými, anebo jsou-li jimi, aby křivice
na ně nepůsobila nepříznivě,
až dorostou. Víme, že musíme v této
akci pokračovati a nelze popříti, že
ministerstvo veř. zdravotnictví má letos
k disposici přece jen částku větší
asi o 28 milionů, než tomu bylo ještě
před 2 nebo 3 lety. Shrnuji-li tedy, řeknu: Vedle
této péče ze zdravotního a snad také
charitativního ohledu, musí býti k tomu připojena
také materiální pomoc v těch případech,
kde je sociální bída. Člověk
dnes nabývá práva, aby se o něho postarala
společnost, vedla ho životem, aby byl cenným
člověkem. To platí také pro nezaměstnané.
Zde jest také hmotná pomoc v těch případech
nutná, kde je člověk vydán v šanc
holé nouzi a kde takřka ztratil půdu pod
nohama. K tomu patří velká práce,
také boj proti lidovým chorobám. Tyto jsou
také otřásající, jsou také
kulturním zjevem. Otřásající
jest, že se dnes tuberkulosní onemocnění
v poměru k rakovině zmenšila a že se rakovina
pomalu stala bičem lidstva, přes všechny prostředky
vědy. Dnes ještě nejsme tak daleko, abychom
mohli přistoupiti s naprostou jistotou k potírání
rakoviny. Ale boj má pouze tenkráte cenu, je-li
veden pro ty nemocné, kteří náležejí
nejchudším vrstvám.