A nyní, jaká je praxe? Položme nyní otázku: Jak se agrární strana jako vedoucí strana této vlády koaliční přičinila, aby tato protikapitalistická hesla byla uskutečňována v praxi. Odpověď na to dává celá dosavadní politika koaliční vlády; stará, lid ochuzující hospodářská a finanční politika se po volbách nezměnila. Nezměnila se ani nyní, v době krajního nebezpečí, v době nutnosti budovat obranu země a obranu míru proti nebezpečím války. Nebyl zlomen vliv mamutích finančních koncernů, naopak, vedlejší vláda těchto koncernů, bursiánů a kartelů má nejlepšího svého exponenta přímo v oficielní vládě. Je to reakční agrární pravice.

Programovou řeč těchto reakčních živlů pronesl v rozpočtové debatě sám předseda agrární strany p. posl. Beran. Konfrontuji nyní tuto řeč s volebními sliby agrární strany.

P. posl. Beran pravil v úvodu své řeči (čte): "Víme, že nová zatížení dolehnou na nás po mnohá léta, víme, že obětavost obyvatelstva všech vrstev půjde až na hranici snížení celkové úrovně lidu". - Ve volebních heslech slibovala agrární strana neúprosný boj proti mamutím koncernům a kartelům, dnes jménem agrární pravice prohlašuje její předseda p. posl. Beran, exponent kapitalistických koncernů, že obětavost všech těchto kapitalistických a reakčních vrstev při budování obrany státu půjde tak daleko, že se nezastaví ani před snížením celkové úrovně pracujícího lidu. To je opravdu dojemný doklad kapitalistického vlastenectví a obětavosti. Celá řeč p. posl. Berana je prodchnuta od začátku až do konce tímto protilidovým, nesociálním kapitalistickým duchem. Obětovat existenci pracujících a chránit kapitalistické výdělky a zisky, to znamená ochuzovat lid, připravovat hospodářsky i politicky novou Bílou horu.

P. posl. Beran argumentuje (čte): "Přehled státních příjmů a vydání ukazuje, že výrobní vrstvy jsou u nás na hranici přetížení a že není možno přepnout zatížení víc, než snese výroba. Zavádíme-li branný příspěvek a řadu nových daní, jsme si vědomi, že tyto daně nezaplatí ti, kterým jsou předpisovány, nýbrž že je budou platiti nebo důsledky jejich ponesou všechny vrstvy našeho lidu, t. j. zemědělci, živnostníci, dělníci a všichni pracující bez rozdílu". Tedy kapitalistická výroba podle p. posl. Berana dalšího zatížení nesnese, ale všechny vrstvy našeho lidu, t. j. zemědělci, živnostníci, dělníci a všichni pracující bez rozdílu, jak p. posl. Beran vypočítává, zatížení ještě snesou a proto je nutno převrhnout na ně placení nových dávek a kapitalisty pardonovat.

Tímto duchem šetrnosti, jak říká p. posl. Beran, byla vedena také parlamentní úsporná a kontrolní komise. Věcnou poznámku: Je tvrzením vědomé nepravdy, říká-li se, že se parlamentní úsporná komise zabývala sestavováním rozpočtu. Žádná parlamentní úsporná a kontrolní komise se otázkou rozpočtu nezabývala a tomuto parlamentnímu útvaru nebyl rozpočet předložen! Rozpočtem se zabývala koaliční sedma, to je však koaliční a ne demokratický parlamentní útvar. Předsedou úsporné koaliční sedmy je pan posl. Beran. Podle toho práce této komise také vypadala. Pan posl. Beran sám prohlašuje (čte): "Věděli jsme v parlamentním kontrolním a úsporném výboru dobře, že v rozpočtech četných ministerstev škrtáme položky na výdaje, které jistě by byly prospěšné a které by mohly jistě přinést dobré výsledky". Tedy pan posl. Beran doznává, že komise škrtala výdaje na dobré a prospěšné věci jen proto, aby mohla chránit kapitalistické zisky a kapitalistické příjmy. A proto se nezabývala otázkou zbrojařských zisků a jiných armádních dodavatelů, nezabývala se tato úsporná koaliční sedma otázkou zisků cukrovarnického a lihovarnického kartelu, nezabývala se vůbec kartelářskými zisky. (Posl. inž. Žilka: Na umělé tuky nezapomeňte také!) Na umělé tuky? To je také pěkný zdroj příjmů i agrárních zdražovatelů, umělé tuky. Nejsou bohatí agrárníci zainteresováni na výrobě umělých tuků? Není Kooperativa zainteresována na výrobě umělých tuků? (Posl. inž. Žilka: Není!) A na prodeji umělých tuků? (Výkřiky. - Místopředseda Taub zvoní.) Je zainteresována i na umělých tucích a na řadě těch fabrik. (Posl. inž. Žilka: O těchto věcech vy nesmíte mluvit! Jste učesaní, jak řekl pan posl. Hampl, a proto smíte mluvit jen proti agrárníkům a nic víc, to je vaše úloha.) Já uznávám, že vás to pálí. (Posl. inž. Žilka: Nepálí, nebojte se!) Ale řekněte sám, jak vypadá vaše politika prakticky a jak vaše volební sliby? Já citoval "Venkov" a cituji teď z "Venkova" řeč pana posl. Berana. (Výkřiky. - Místopředseda Taub zvoní.)

Přicházím dál. Pan posl. Beran tedy říká, že ta úsporná komise se zabývala zevrubně otázkou podpor v nezaměstnání, a praví (čte): "Řeknu-li, že je naléhavá potřeba revidovat systém podporování v nezaměstnanosti v našem státě, prosím, aby v tom nebylo viděno nic stranického. Nepěstujme systém podpor nebo omezme podporování kohokoliv, ať dělníka, zemědělce nebo živnostníka na míru nejmenší. Starejme se o to, aby spravedlivě byla odměňována práce". A nyní, jaký vývod z toho spravedlivého odměňování práce? Tedy dávejme podporu za práci! To je stanovisko pana posl. Berana. (Posl. inž. Žilka: Ano, práci dávejte lidem!) Sledujte to krajně nesociální, reakční, vykořisťovatelské stanovisko! Volá se do omrzení, že nezaměstnaní nechtějí podpory, chtějí práci, ale z toho se odvodí: ať tedy dělník pracuje za podporu! Ne za mzdu, za podporu má dělník pracovat! Dělníci chtějí skutečně práci a za práci také řádnou mzdu a ne almužnu! Pan posl. Berana jemu podobní říkají: Ti chudáci nezaměstnaní, oni volají po práci! No, práci jim dáme, ale nesmí to nic stát, nedáme jim mzdu za práci, ať pracují za podpory! Poněvadž to by samozřejmě finanční zájmy velkých kapitalistů poškodilo, kdyby se měla dát pořádná mzda za práci.

Na některých statcích zemědělských magnátů se také již dnes namnoze platí ne mzda za práci, nýbrž skutečně bídná almužna. (Posl. Bistřický: Podle výdělku!) Ne podle výdělku, ale podle bezcitného srdce toho agrárního velkostatkáře a magnáta. Tak je to potřebí říci. (Posl. Bistřický: Ani zemědělští dělníci ani zemědělci nejsou za svou práci zaplaceni!) Ale vy ty zemědělské dělníky za tu poctivou práci neplatíte, to vám řekla nedávno anketa, která se konala o odměně za práci v zemědělství. Tam bylo konstatováno, proč lidé prchají z venkova, proč dělnictvo jde do měst a průmyslu: poněvadž za ty mizerné platy, které jim dáváte, nemohou býti živi. (Posl. Bistřický: Nemůže býti placen za práci!) Chcete, aby vám dělal za almužnu a podporu? (Posl. Bistřický: Vy tomu nerozumíte!) Pochopitelně, nerozumím tomu vydírání a vykořisťování. Tomu rozumíte vy.

Také školství a kultura jsou věci, které milosti v očích reakce nenalézají. Pan posl. Beran vyčítá položky, které nás stojí školství a kultura. (Posl. Bistřický: Nevyčítá!) Mám vám citovat? "Dvě až tři miliardy ročně na školství," vytrhuje "Venkov" a říká (čte): "Velikou položku hospodaření státu dělají náklady kulturní. Jistě nikoho z nás ani nenapadá, abychom chtěli omezovat pokrok a zastavovat kulturní rozvoj naší republiky." Ale pan posl. Beran a všichni tihle reakčníci jsou pro pokrok a kulturu, ale nesmí to nic stát. A, pánové, školství a kultura bez výdajů se nedá dělat.

Samozřejmě také státní zaměstnanci a zřízenci a jejich platy vyvolávají přímo hrůzu v táboře kapitalistické reakce. Pan posl. Beran zase staví číslice k číslici a sestavuje miliardové pyramidy, aby vyvolal pogromovou náladu proti platům státních zaměstnanců a pensistů, a lituje, že nemáme kolonie nebo aspoň moře, abychom se těch pensistů a státních zaměstnanců zbavili. To jsou citáty z řeči pana posl. Berana. Škoda, že nemáme kolonie a moře, abychom je tam mohli poslat.

Poučné je také stanovisko, které zaujímá pan posl. Beran ke státnímu podnikání. Praví (čte): "Dovolte, abych řekl také několik slov k hospodaření státních podniků. Zastával jsem vždy názor, že stát má podnikat jen tam, kde mimořádně toho vyžaduje zájem státu, a že nemá zbytečně zasahovat do soukromého podnikání."

To říká pan Beran dnes, ve volbách to neříkal. Tady je "Venkov" (ukazuje) z úterý 15. ledna 1935. A píše se zde (čte): "Poslanec Beran mluví k dorostu v pohraničí. Znárodnili jsme půdu, znárodníme i doly!" (Smích poslanců strany komunistické.) A na adresu uhlobaronů říká: "Velké závody se naučily používat všech samosprávných institucí a komunikací, ale zapomněly na svou povinnost na tyto přispívat." "Museli jsme si povšimnout, jak se projevily stabilisační bilance. Z toho důvodu musíme žádat novelisaci zákona o stabilisačních bilancích, které dávají možnost velkoprůmyslu, aby desítky milionů odpisoval a zbavoval se povinností vůči obcím, okresům a státu." - "Musíme se zabývat otázkou dolů. Provedením pozemkové reformy byla ukázána cesta řešení."

To jsou slova p. posl. Berana ve volební agitaci. Marně bychom dnes hledali v řeči pana posl. Berana něco o nutnosti zákroku proti milionovým ziskům uhlobaronů. Dnes tvrdí pan posl. Beran, že výroba dalšího zatížení nesnese. (Posl. inž. Žilka. Vy, socialisté, po převratě jste měli povinnost znárodniti naše uhelné bohatství, na to jste zapomněli!)

Nesnesou dnes uhlobaroni žádného zatížení? Myslí to pan posl. Beran také na uhlobarony? (Posl. inž. Žilka: Tak to navrhněte!) Vy jste vedoucí strana vládní a vedoucí strana koalice. O vás se to rozbíjí, o vás to ztroskotává.

Horníci ve všech revírech podali požadavky, uhlobaroni však provokativně odmítají splnění těchto požadavků. Co udělá vláda. co udělá ministr vnitra proti provokujícím uhlobaronům? Bude také vycházeti z názoru, že výroba zatížení nesnese a bude uhlobaronské provokace proti horníkům podporovati? Pošle četníky zase na ochranu uhlobaronů, na ochranu těchto kapitalistických žraloků?

Jak to vypadá s výrobou a jejím zatížením, o tom podám jeden důkaz. V kladenském revíru r. 1929 dělala těžba 14,810.384 q, r. 1936 11,648.848 q. Klesla tedy o 3,161.000 q, to je o 21 %. Naproti tomu mzdy vyplacené horníkům v tomto revíru dělaly r. 1929 74,642.834 Kč a r. 1936 45,226.046 Kč, t. j. o 29 milionů 316.000 Kč, o celých 39 % méně. Ceny uhlí se nesnížily, kladenští uhlobaroni by mohli horníkům přidati 18 % na mzdách a při tom by těžaři vydělávali stejně jako vydělávají v r. 1929. Kladenští horníci a odborové organisace postavili požadavek jenom 12% zvýšení mezd. Tedy uhlobaronům ještě 6 % zůstává v kapse, i když tenhle požadavek horníků úplně splní.

Uvedu příklad ze severu. Správa státních dolů v Mostě - můžete to najíti v rozpočtu na r. 1938 - zaměstnává 3.000 horníků a zaměstnanců. Počítá se s těžbou 2,320.000 q uhlí a ziskem pro r. 1938 17,616.200 Kč. Tedy 3.000 horníků má vydělati správě stát. dolů 17,616.000 Kč za rok. Vedle toho zisk ústřední prodejny podle rozpočtu má činit 23,760.400 Kč. Všecky mzdy a platy severočeských havířů na státních dolech činí 32 mil. 194.300 Kč. Severočeští havíři žádají 15 % zvýšení mzdy. Kdyby toto 15 % zvýšení mzdy bylo havířům vyplaceno, znamenalo by to náklad 4,829.145 Kč. Státní doly by ještě vydělávaly 12,787.055 Kč a vedle toho zisk ústřední prodejny 23,760.000 Kč by zůstal nedotčen tím zvýšením hornických mezd.

Stejně jako je to na severu, jak je to na Kladně, tak je i ve všech druhých revírech, v Mor. Ostravě a pod. Ba naopak, tam jsou ještě křiklavější poměry, poněvadž soukromé společnosti těžařské vydělávají ještě víc, než vydělávají státní doly. To je bezesporné, poněvadž se tam ten šroub ještě víc utahuje. A teď se jedná o požadavky horníků. Tady paní posl. Zeminová v debatě, když mluvila o této věci, řekla (čte): "Vláda musí zasáhnouti do sporu horníků s těžaři. Nemůžeme připustit, aby v pohraničí na Ostravsku, na českém severu a jinde došlo k sociálnímu zápasu. Zisky těžařů jsou veliké, mzdy horníků nízké, risiko života ohromné." Horníci si nepřejí sociálního zápasu a nepřejí si stávky, horníci neprovokují, provokují zaměstnavatelé, provokují uhlobaroni, opírajíce se o tvrzení p. posl. Berana o stanovisko agrární pravice, říkají, že výroba nesnese dalšího zatížení. Při hornickém jednání včera zástupci těžařů prohlásili: Ani pomyšlení na zvýšení hornických platů. A když bylo namítáno, že horníci na tom požadavku budou trvati, pak prohlásil p. generální ředitel Maloch, že pak by se musilo přistoupiti ke zvýšení cen uhlí. To je právě kapitalistické stanovisko.

A teď je právě, pánové, na vás, na vládě, na nejsilnější straně vládní, jak se zachová k hornickým požadavkům, jak splní své předvolební sliby. Pánové, vy máte ty věci v rukou, podejte návrh zákona na vyvlastnění dolů, my vám zaručujeme, že všemi hlasy budeme pro něj hlasovat a že vás budeme při tom podporovat. (Posl. inž. Žilka: To jste měl udělat, když byl ministrem veřejných prací p. Vrbenský!) Ale proč? Když vy to máte ve svém programu, strana nár. socialistická a strana soc. demokratická jistě vás také budou podporovat. Když ten návrh podáte, nenarazíte nikde, ani v koalici, ani u oposice na odpor. Proč neplníte své volební sliby, pánové? Vy jste vedoucí stranou vládní, vy nesete odpovědnost, vy nesete také odpovědnost za případné sociální nepokoje v pohraničním území, poněvadž samozřejmě, jestliže kapitalisté a těžaři, opírajíce se o vás, opírajíce se o ministerstvo vnitra, budou takto provokativně požadavky horníků odmítat, horníci mají pak jedinou zbraň, a to je rozvinutí sociálního boje, rozvinutí jednotné stávky, rozvinutí jednotné bojovné akce a jednotného postupu všech odborových organisací, aby kapitalisté a těžaři byli k plnění svých povinností přinuceni. A sympatie celé široké veřejnosti i sympatie zemědělského lidu budou v tomto velikém sociálním zápase, bude-li provokačním odmítavým stanoviskem kapitalistů a těžařů vyprovokován, na straně bojujících horníků a ne na straně agrární reakční pravice. (Potlesk komunistických poslanců.)

Co platí o hornících, platí také o všech jiných odborech. Je zde hnutí za požadavky obchodních a soukromých zaměstnanců, kteří žádají úpravu svých poměrů. Je tu hnutí kovodělníků, jejichž mzdy přes ohromné zisky zbrojařů a hutního a kovodělného průmyslu nebyly až doposud zvýšeny. Je skandál, že kolektivní smlouva zaručuje kvalifikovanému kovodělníku nejvyšší mzdu 4 Kč na hodinu. Tyto věci by bylo potřebí řešiti.

Je nutno litovati, že vláda nenašla, jak říká, úhrady pro odbourání srážek státním zaměstnancům, které je jim tak dlouho slibováno. Místo řešení důležitých sociálních problémů, zkrácení pracovní doby, zaopatření přestárlých a pod., místo zvyšování a úpravy platů a mezd přichází se s novými břemeny a s novými zatíženími na pracující lid. Při tom karteláři jsou protežováni. Bursiáni mají spojení s vládou a jsou lépe informováni o tom, co vláda chystá, než parlament. Parlamentu doposud nebylo sděleno nic o tom, že se jedná v zákulisí o změnu úhradových předloh. Mají odpadnouti anebo se snížiti některé daně na bohaté, za to daň z piva, tedy spotřební daň, má býti zvýšena z 10 haléřů na 20 hal. na litru. To prozrazuje dnešní bursiánský časopis "Hospodářský rozhled". Píše i článek o omylech kartelového zdanění a oznamuje, že průmysl předložil svoje návrhy. Podle nich samozřejmě prý nebude dosaženo takových finančních zisků, jaké vláda očekávala. Z tohoto přírůstku by státu plynul roční příjem sotva několik milionů Kč, a proto je potřebí podobně, jako je tomu u daně z gumy, kde se původně počítalo také s mnohonásobně větším výnosem, než jaký bude skutečný výsledek, hledati jiný úhradový zdroj. A píše se dále (čte): "Takový úhradový pramen není ovšem tak zcela nemožno nalézti. Veřejně se již diskutuje o tom, že daň z piva, která při sazbě 10 hal. na 1 litr má vynésti 80 mil. Kč, mohla by býti zvýšena na 20 hal. a vynésti dalších 80 mil. Kč. Jednotkou u piva není totiž litr, nýbrž půllitr - říká bursiánský časopis - a proto řešení s pivem považuje se za nejschůdnější. Čertovo kopýtko jest jen v tom, kdo má tuto málo populární opravu daně z piva navrhnouti." Tedy bursiáni jsou přesvědčeni, že když tato oprava, t. j. zvýšení daně z piva, tedy spotřební daně, o nových 80 mil. Kč bude ve vládě navržena, bude také odhlasována. Jde jen o to, kdo má tuto úlohu na sebe převzíti a kdo má zvýšení daně z piva navrhnouti. O to se v zákulisí jedná, aby kapitalistické zisky mohly býti uchráněny, aby kapitalistům mohlo býti i na těch málo daních, kterými mají býti zatíženi, uleveno.

Říká se, že není možné jiné řešení. My myslíme a tvrdíme, že by přece jen bylo možné najíti jiné řešení. Bylo by možno opatřiti práci za řádné mzdy, nezaměstnaným dělníkům bylo by možno zvýšiti podpory v nezaměstnanosti, upraviti platy státních zaměstnanců a zřízenců i pensistů, bylo by možno upraviti mzdy dělníků, nezatěžovati úřednické vrstvy novými důchodkovými daněmi, nezatěžovati spotřebními daněmi konsumenty a nezvyšovati drahotu. Cestu ukazujeme. Cestu k tomu ukazují naše návrhy. Postihnouti cukerní kartel, zavésti cukerní monopol. Když už konsument musí platit 6.20 Kč za 1 kg cukru, ač jeho výrobní cena jest 1.60 Kč a s daní a ziskem obchodníka činí to 4 Kč, proč má vydělávati cukernický kartel stamiliony, proč nemá vydělávati stát? Proč nemá býti zaveden monopol a proč ty ohromné zisky cukernického kartelu nemají býti obráceny ve prospěch státu? Jaké jsou tu překážky, kdo má na tom zájem, aby cukrovarnický kartel mohl vydělávati stamiliony? Pánové z agrární pravice, řekněte to!

Stejně je to s lihem. Proč nezavésti lihový monopol, když už se musí drahý líh platit? Proč mají vydělávat stamiliony karteláři lihovarničtí a proč ne státní pokladna? Fakticky také dnes lihový kartel jest jako monopol, proč tedy tento monopol nezestátnit a nevzíti ty zisky lihovarnickým kartelářům a neobrátiti je ve prospěch státu? Kdo má na tom zájem, páni z agrárnické pravice? Kdo vydělává na špiritusu, kdo je v tom špirutusu namočen? (Hlasy: Vás tam dáme!) To byste nejraději, to je samozřejmé, to počítáte, že bych vám potom nemohl čísti levity! Proč nepostihnouti zbrojařské zisky a nezestátnit zbrojařské podniky? Na 3 miliardy Kč vydáme letos na zbrojení. V tom bude jistě jedna miliarda zisku zbrojařů a dodavatelů. Proč ji nezachrániti státu? Proč nezachovati státu miliardu, když mluvíte o šetrnosti? Proč nezestátníte zbrojařské podniky?

Podívejte se, naše návrhy nejdou ani tak daleko jako agrárnické předvolební sliby. My se omezujeme na cukr, líh a zbrojařské podniky a nenavrhujeme zatím ani vyvlastnění dolů, jako to sliboval p. Beran ve svých volebních řečech. Žádáme jenom, aby vláda donutila těžaře provésti úpravu mezd horníků, aby vláda v zájmu sociálního míru, když už chce míti sociální mír, donutila těžaře, aby přestali provokovati horníky a aby splnili hornické požadavky.

Většina koaličních stran nesouhlasí s politikou agrární pravice. To se ukázalo jasně v debatě. Já tu uvedu o tom doklady: Mluvil předseda soc. dem. strany p. posl. Hampl a řekl: "Žádný resort déle než jedno období. Rovnoměrné rozdělení moci ve státě. Nesneseme hegemonii jedné strany."

Pánové, na koho myslíte, že je to adresováno? (Posl. inž. Žilka: Na vašeho patrona!) Na nás? (Posl. inž. Žilka: Na vašeho patrona!) Posl. Hampl říká (čte): "Vyslovili jsme zásadu, že žádná strana nemá držeti ministerský resort déle než jedno volební období. K tomu pojí se také naše úsilí o spravedlivější rozdělení vlivu na státní, veřejnou i poloveřejnou administrativu. V pořadí tohoto úsilí leží také zásada spravedlivého rozdělení břemen." - Pánové z agrární strany, to je adresováno na vás. (Posl. inž. Žilka: Vám adresovali, že jste strana učesaných!) My si z toho, jsme-li učesaní nebo neučesaní, docela nic neděláme.

Upozorňuji, poněvadž mi zde pánové sebrali "České slovo", že nemohu citovati posl. Zeminovou, která totéž adresovala na stranu agrární strany a také pan posl. Stašek. (Posl. inž. Žilka: To je lidová fronta!) Ano, to je do určité míry už něco jiného nežli politika agrární pravice. Myslím, že tyto ukázky a náznaky stačí. Je to do určité míry vzpoura proti nadvládě agrární pravice v koalici. Prozatím vzpoura jen slovní. Také cesta, která se tu navrhuje, je, myslíme, nedostatečná. My se domníváme, že zde nestačí k nápravě výměna resortů. Co to bude platné, když pan dr Zadina místo v zemědělství bude sedět v železnicích, nebo co to bude platné, když pan dr Černý místo ve vnitru bude seděti ve školství? Režim nebude pokrokovější nebo lidovější, když místo okresních hejtmanů budou terorem vnucovány agrární legitimace učitelům a železničářům. Zde musí býti nastoupena jiná cesta. Ne měnit resorty, měnit politický směr od protilidové koaliční vlády, jejíž směr určuje exponent mamutích kapitalistických koncernů, to je agrární pravice, vzít směr k vládě skutečné lidové fronty, jejíž směr bude určován zájmy pracujících dělníků, úředníků, živnostníků i zemědělců. (Potlesk poslanců strany komunistické.)