Prohlašuje-li zde kol. Smetánka, že se musí do sudetskoněmeckého území poslati ještě více Čechů, musíme prohlásiti: Neříkejte světu, že neodnárodňujete. Neboť to, co se provádí před našima očima, je odnárodňovací politika nejhoršího druhu. (Potlesk poslanců sudetskoněmecké strany.) A já vám tvrdím, že většina těchto přistěhovalců nepřišla do sudetskoněmeckého území, aby tam vystupovali jako nezaměstnaní, nýbrž že dostali zajištěnou existenci, jakmile tam jen přišli, a že velmi často musil sudetskoněmecký dělník ustoupiti. Dnes můžeme říci, že podle opatrných odhadů bylo těmito odnárodňovacími snahami od roku 1919 odňato v uzavřeném sudetskoněmeckém území 100.000 pracovních míst anebo že sudetští Němci byli o ně připraveni. Připočteme-li ještě, že čeští zaměstnanci byli dopraveni do sudetskoněmeckého území za účelem přechodného zaměstnání na veřejných pracích a že se tím vzala sudetskoněmeckým zaměstnancům možnost výdělku, připočteme-li ještě, že sudetskoněmečtí dělníci byli v oblastech s českou většinou stejně opomíjeni, a připočteme-li, že na ústředních místech a v ústředních úředních orgán)ech se na Němce nebral skoro žádný ohled, že jsou jich sotva 3% mezi systemisovanými úředníky mimo učitele a sotva 1 % mezi pomocným personálem ministerstev, můžeme říci, že národnostně sobeckou politikou se částečně vzalo a částečně nepřiznalo 200.000 pracovních míst v sudetskoněmeckém území. Proto nelze popříti, že hlavní podíl na nezaměstnanosti v sudetskoněmeckém území nemá hospodářská krise, nýbrž šovinistická, nesociální, nehumánní expansivní politika a tou trpí sudetští Němci. (Výkřiky čsl. soc. demokratických poslanců.) Vy jste sami k tomu přispěli, sedíte od r. 1920 ve vládě.

K tomu ještě přistupuje, že pomocí zákona o obraně státu se prohlásily sudetskoněmecké podniky od hospody až po automobilovou koncesi za důležité pro stát a užívajíce bezohledně §§ 19 až 21 zákona o obraně státu a jeho §u 34 připravili jste sudetskoněmeckého zaměstnance nejen z důvodů bezpečnosti státu, nýbrž především z důvodů stranicko-politického a národnostně-politického rázu o dosavadní existenci. Jestliže jsme se v posledních dnech musili dověděti, že se dokonce v tak zv. pro stát důležitých podnicích vydávají pokyny pro zaměstnance a dělníky, podle kterých podnikatelé odebírají pasy a pohraniční průkazy a vydávají je jen podle potřeby, pak přenechávám vám, abyste si o tom učinili svůj úsudek.

Na poli sociální péče není tomu o mnoho jinak. Příklady, jež jsme uvedli v rozpočtovém výboru a zejména kamarád Kundt, a další množství případů, které bych mohl ještě uvésti, ukazují, co je příčinou, že je dnes v sudetskoněmeckém území nezaměstnanost 6 až 8krát větší než v českém území. Ale omezili jste nám řečnickou lhůtu, protože se asi těchto skutečností bojíte. (Hluk. - Různé výkřiky. - Místopředseda Taub zvoní.) Tím je však nepopiratelně dokázána sociální bída a sociální nouze, s níž se pan ministr soc. péče mohl sám seznámiti, když byl před rokem na návštěvě v hladem zamořeném kraji západních Čech, nelze prostě odbýti tak, jak to učinil ministr Nečas, že se prostě řekne, že bída a nouze je v sudetskoněmeckém území jen proto větší, že je tam průmysl domovem. Pan ministr sociální péče měl asi před rokem příležitost, aby se informoval a zeptal a aby se na bídu podíval vlastníma očima. Musíme se dnes ptáti, co se stalo. Musíme-li slyšeti, že se na interpelaci podanou kamarádem Böhmem ve výboru odpovědělo, že se brambory pro nezaměstnané kupují tam, kde jsou lacinější, dospíváme k výsledku, že jsou zde veliké mezery v sociálním cítění. S kapitalistického hlediska je to snad správné, ale s čistě lidského hlediska je to nanejvýš nesociální. Neboť pan ministr soc. péče musí věděti, jak nuzně žijí naši horští sedláci, jaký mají příjem, a je pro nás proto nepochopitelné, proč vláda nebéře přiměřený ohled na bídnou situaci našich horalů.

Proto se bude bída a nezaměstnanost tak dlouho v sudetskoněmeckém území zhoršovati, pokud nezměníte tuto svou politiku, ale pokud se budete domnívati, že můžete zchudlým sudetským Němcům neustále ukládati nová břemena. (Různé výkřiky. - Místopředseda Taub zvoní.) Na tom nezmění nic sliby z 18. února ani tehdy, i kdyby podaná resoluce byla uskutečněna, ježto se jen omezuje na výdaje v rozpočtu na rok 1938. Jen odklon od panujícího systému a tím i důkladná změna celé státní politiky může změniti tyto nesociální poměry. (Různé výkřiky. - Místopředseda Taub zvoní.) K tomu ještě přistupuje, že váš sociálně politický systém, jímž se snažíte mírniti následky nezaměstnanosti, je zastaralý a žádá si nové úpravy. Neodvažujete se přizpůsobiti gentský systém novým nutnostem, nejste s to podrobiti mzdovou soustavu zákonné úpravě. (Různé výkřiky. - Místopředseda Taub zvoní.) Slyšíme-li dnes podle statistiky, že 60 % zaměstnanců má mzdu pod existenčním minimem stanoveným vládou, nelze jistě mluviti o upravené mzdové soustavě. Bylo by úkolem upraviti a zajistiti dělníkovu mzdu (Různé výkřiky. - Místopředseda zvoní!), a to tak, že by se stanovila minimální mzda pro dělníka. Neboť když bylo možno zajistiti kapitalistovi vysoký příjem kartelisací, musí býti také možno zajistiti dělníkovi jeho příjem.

Neodvažujete se také zabrániti nesociálnímu podnikateli, aby svého dělníka nevykořisťoval tím, že zavedete celostátní úpravu kolektivních smluv. Nechráníte také dostatečně stárnoucí dělníky, zvláště horníky z dolů na radium, kteří jsou vystavení zvláštním nemocem z povolání. Před 14 dny se stal případ, že horník v Jáchymově skonal a potom teprve se zjistilo, že zemřel na rakovinu plic, tedy na nemoc z povolání. Až dodnes jste nevydali zákona nebo nařízení, které by nějakým způsobem chránilo zdraví těchto jáchymovských dělníků. Rovněž je o stárnoucí zaměstnance, invalidy z povolání a zaměstnance s četnou rodinou postaráno jen ve skrovné míře. Zvláště však užíváte sociálního zákonodárství a zcela nedostatečné péče o nezaměstnané národnostně a stranickopoliticky jednostranně. Také zde mi okleštění řečnické lhůty brání, abych uvedl konkrétní důkazy, abych vylíčil bídné poměry v sudetskoněmeckém území. Poměry na př. v Rudohoří, jak jsem je vylíčil před jedním nebo dvěma lety, jsou dnes ještě tytéž. (Výkřiky poslance Beuera.) Vy je nemůžete znáti, vy jen mluvíte, ale neznáte je. (Různé výkřiky. - Místopředseda Taub zvoní.) Ale navštivte jen chudobince v Přebuzi, Hirschenstandu a Sauersacku. Poměry v chudobincích, které jsme zjistili, vešly ve známost v celém světě a dodnes se ještě nic nepodniklo. Jsou to tytéž bídné poměry jako před 2 lety. (Různé výkřiky. - Místopředseda Taub zvoní.) Nepříliš jinak je tomu ve veřejných nemocnicích. Uvádím jeden příklad. Nemocnice v Lokti je stará, napolo zchátralá stavba, dětské oddělení se skládá ze tří místností, v každé jsou 3 postele a v každé posteli 3 děti. Nemnoho jinak je tomu v pokoji pro nemocné záškrtem. Tam leží v jedné posteli 4 děti. Nejinak je tomu v pokoji pro nemocné spálou. Tam leží rovněž 3 až 4 děti pro nedostatek místa v jedné posteli. Stejně je tomu v isolačním oddělení, jež se skládá z dřevěného baráku, který stojí poněkud stranou v křoví. Zde bydli pohlavně nakažení se souchotináři pohromadě. Pro všechny nemocné je k disposici jedna koupací vana, která se nachází ve sklepě za dřevěnou přepážkou. Všechny postele jsou po celá léta obsazeny a i nosítka, kterých se užívá jako lůžek, protože těchto je nedostatek. (Německé vykřiky: Komu patří nemocnice?) Okresu. Nemocnice v Lokti má 90 postelí, přijímá ročně 2700 nemocných a provádí ročně 1000 operací. Roční průměr v Lokti činí 30 nemocných na jednu postel za rok, zatím co roční průměr v Čechách pro všechny nemocnice činí 16 nemocných na jedno lůžko. To jsou poměry nedůstojné kulturního státu a musí jim býti učiněna přítrž. Můžete se na vlastní oči přesvědčiti, nejsou to liché fráze, udělejte pořádek, nebo budeme nuceni hledati jiné prostředky a cesty a obrátiti se na cizinu. Nezávisí to na nás, nýbrž na vás, vy můžete zde odpomoci.

Jak malé porozumění má vláda, aby zabránila takovým stížnostem a aby přiměřeně změnila sociálně politické zákonodárství a dnešní praksi sociální péče, dokazuje, že pamětní spis, který jsem na příkaz své strany podal příslušným ministerstvům, zůstal bez povšimnutí. Tento pamětní spis má s výjimkou několika doplňků platnost také dnes. Ve zvýšeném státním rozpočtu žádáte na celém obyvatelstvu ve státě, tedy také na sudetskoněmeckých zaměstnancích bez ohledu na sociální bídu, ohromné oběti. Nepodnikáte však nic, abyste je sudetskoněmeckému zaměstnanectvu umožnili. Místo, abyste jim dali práci a chleba, omezujete stravovací péči, béřete jim zákonem o obraně státu práci, dáváte přednost českým zaměstnancům před německými, nezajišťujete ani německým zaměstnancům pracovní místa a minimální mzdu nezbytně potřebnou pro jejich život. Děláte snad tuto politiku v naději, že sudetskoněmeckého dělníka a sudetskoněmeckého zaměstnance odcizíte sudetskoněmecké straně. Ale ten, kdo tak myslí, myslí nesprávně. Neboť se zmýlíte, přispíváte tím jen k větší rozhodnosti, aby posílili ještě více než dosud sudetskoněmecké národní společenství Konráda Henleina a bojovali za práva sudetských Němců a také za práva našich sudetskoněmeckých zaměstnanců. Sudetskoněmecký zaměstnanec pocítil na vlastní kůži, kam dospěl vším tím třídním bojem a s politickou třídní nenávistí. (Německé výkřiky komunistických poslanců: A co je s národním souručenstvím?) Zaměstnanec dnes ví, že jeho osud se zlepší jen tehdy (Výkřiky komunistických poslanců. - Místopředseda Taub zvoní.), jestliže se zlepší osud veškerých sudetských Němců. (Výkřiky komunistických poslanců. - Místopředseda Taub zvoní.) Naproti tomu odcizujete německého zaměstnance státnímu zájmu. Neboť stát, který se nedovede s láskou starati o zaměstnance, nemůže také od nich žádnou lásku očekávati. Vaše národnostní a sociální politika vyvolávala až dosud mezi sudetskými Němci jen rozhořčení. Chcete-li tomu odpomoci, pak splňte tyto požadavky jakožto přechodné řešení pro zásadní rozřešení sudetskoněmecké otázky: 1. Zákonné zajištění práva na práci podle našich zákonů na ochranu národností. 2. Ochranu zaměstnání a to tak, že sudetskoněmecké pracovní místo musí patřiti sudetskoněmeckému dělníku a 3. dostatečnou, životním poměrům odpovídající a zákonem zajištěnou sociální péči pro všechny zaměstnance, již byli beze své viny připraveni o svou existenci.

Ježto mi to ještě čas dovoluje, poukazuji na to, že naše návrhy byly již před půl, nebo před 3/4 rokem podány prostřednictvím sudetskoněmecké strany, avšak až dodnes jste na ně nevzali zřetel. Žádáme odstranění nezaměstnanosti v sudetskoněmeckém území spravedlivým rozdělením statků ve státě (Výkřiky komunistických poslanců. - Mistopředseda Taub zvoní.), podporováním vývozního průmyslu, zlepšením vnitřního trhu, provedením investičních prací, podporou stavebního ruchu. (Hluk.) Žádáme pro ty, již nebyli dosud zařazeni do pracovního procesu (Hluk. - Místopředseda Taub zvoní.), vydatnou pomoc novelisací gentského systému, změnu nároku na podporu ze státní stravovací akce a zařazení do této podpůrné akce všech, kteří musí vydělávati vlastní prací a kterým nemůže býti tato práce poskytnuta. Žádáme zvýšení státní stravovací akce na míru odpovídající kulturnímu státu. Žádáme přiměřené zvýšení kapitoly "Léčebné péče", aby mohla vyhověti požadavkům na ni kladeným. (Výkřiky komunistických poslanců. - Místopředseda Taub zvoní.) Žádáme pomoc pro jáchymovské horníky a vydatnou pomoc pro naši mládež trpící podvýživou.

Dámy a pánové! Pan ministr zdravotnictví teprve před několika dny konstatoval, že ze 7000 dětí v severozápadních Čechách trpí 81.2 %, t. j. 5680 podvýživou. Sudetskoněmecká strana stále a stále upozorňovala na tyto neudržitelné poměry, aniž byla zjednána náprava. Jen jeden příklad má zde ilustrovati, jak vypadá skutečnost. (Hluk. - Místopředseda Taub zvoní.) Ve falknovském okresu bylo od 1. srpna až do 24. listopadu 199 případů záškrtu, z toho zemřelo v krátké době 21 sudetskoněmeckých dětí. Když pak slyšíte, že letos v létě byla 6000 dětí zakázána cesta do Německé říše a že na druhé straně u nás panuje nouze s bídou, což bylo zjištěno dokonce soc. demokratickým ministrem, nelze si vysvětliti, jak lze v této zemi mluviti vůbec ještě o humanitě a lidské důstojnosti. Rozhodně měli sudetští Němci podivný dojem a to zde může býti řečeno otevřeně - který se rovnal, skoro bych řekl, provokaci. Vidíme-li na jedné straně bídu a nouzi a na druhé straně by mohlo býti pomoženo a nebylo pomoženo jen proto, že jsme odděleni státními hranicemi, pak to již nemá co činiti s humanitou a lidskostí. (Hluk.)

Místopředseda Taub (zvoní): Volám pana řečníka za tato slova k pořádku.

Posl. Wollner (pokračuje): Žádáme dále novelisace §§ 19 až 21 zákona o obraně státu, ochranných opatření, aby bylo zabráněno zastavováním podniků a zavlékáním průmyslu, nápravy křivdy spáchané na Němcích ve státních službách. (Hluk.) Žádáme dále, aby veřejné práce a státní zakázky byly v sudetskoněmeckém území zadávány místním německým uchazečům a zaměstnáváni němečtí dělníci. Žádáme zvýšení rent invalidů, vdov a sirotků žijících v cizině. Také jsme zde podali návrhy, které až dodnes zůstaly bez povšimnutí. Slyšíme-li, že 75 % válečný invalida, který žije v cizině, dostává s 50 % krisovým přídavkem 240 Kč měsíčně, tedy rentu ve výši 20 marek a 70 feniků, a slyšíme-li s druhé strany, že říšskoněmecký válečný slepec dostává 20 marek jen na krmení svého psa, pak musíme prohlásiti, že i zde musí nastati změna. (Výkřiky komunistických poslanců.)

Žádáme dále snížení věkové hranice v sociálním pojištění na 60 let pro muže a 55 let pro ženy. Žádáme novelisaci úrazového zákona, uskutečnění slibu učiněného již v r. 1931, že druhá polovina nepojištěné doby zaměstnání před rokem 1909 bude započtena do pensijního pojištění. Žádáme především vypsání voleb do sociálních institucí a zavedení nemocenského pojištění pro ty, kdož pobírají nějakou rentu, ježto tito podle své renty ze sociálního pojištění nemají možnosti, aby i dobrovolně mohli vstoupiti do nemocenského pojištění.

To jsou krátce požadavky, které jsme již před půl rokem, nebo před 3/4 roku kladli.

Je-li vážně míněna vaše snaha rozřešiti sudetskoněmecký problém, změňte svůj národnostně sobecký systém na podkladě: Rovné právo všem. Víme, že nemůžeme míti dnes vliv na běh politických věcí v našem státě, že jsme vydáni politické vůli silného státního národa Čechů. Ale stejně víme, že dnes vývoj spoluurčuje přítomnost sudetskoněmecké strany. Proto vám pravíme: I my jsme ochotni zapomenouti na vše, co je za námi. Ale zapomeňte i vy a jednejte konečně lidsky a humánně. Ukažte nám cestu, po které můžeme jíti, aniž bychom ublížili své cti. Pak vás mohu ujistiti, že sudetský Němec bude nejlepším občanem tohoto státu. (Potlesk poslanců sudetskoněmecké strany.)

Místopředseda Taub (zvoní): K této prvé, politické části podrobné rozpravy o státním rozpočtu a finančním zákoně není již nikdo ke slovu přihlášen, rozprava o této části jest skončena.

Přistoupíme proto ke druhé části podrobné rozpravy, to jest k části kulturní a sociální, zahrnující tyto rozpočtové kapitoly: kap. 10. Ministerstvo školství a nár. osvěty, kap. 16. Ministerstvo soc. péče, kap. 17. Ministerstvo veř. zdravotnictví a tělesné výchovy, kap. 18. Odpočivné a zaopatřovací platy, ze skupiny I řádného rozpočtu.

K této části rozpravy jsou přihlášeni řečníci: na straně "proti" pp. posl. Zápotocký a Hodinová-Spurná; na straně "pro" pp. posl. Dubický, Stejskal, Devečka, Schlusche a Jurnečková.

Dávám slovo prvému řečníku, zapsanému "proti", p. posl. Zápotockému.

Posl. Zápotocký: Chci promluvit několik poznámek k hospodářské a sociální stránce rozpočtu. My jsme již k politické a obranné stránce rozpočtu prohlásili, že jsme pro budování řádné obrany země - proti nebezpečí války, které je vyvoláváno fašistickými štváči, že jsme pro kolektivní mír a kolektivní bezpečnost. Nesouhlasíme však s rozpočtem, poněvadž nesplňuje úkol budování kolektivní obrany na demokratickém podkladě. Je proto mylné, když pan zpravodaj ve své řeči nazval rozpočet rozpočtem obrany státu a koaliční vládu vládou lidové fronty. Vláda se nestává lidovou proto, že jsou v ní zastoupeny dělnické nebo lidové složky. Aby mohla býti vláda nazvána lidovou, musí dělat lidovou politiku, a tu koaliční vláda nikdy nedělala, ani při budování obrany země, ani při sdělávání tohoto rozpočtu, poněvadž se neřídí zájmy širokých vrstev pracujícího lidu.

Proč je rozpočet protilidový? Proto, že zatěžuje pracující a nadržuje majetným. Kdyby mělo býti provedeno všeobecné lidové hlasování, byl by rozpočet ohromnou většinou obyvatelstva naprosto odmítnut. Nehlasovali by pro rozpočet ani průmysloví ani zemědělští dělníci, ani státní a soukromí zaměstnanci, ani malí živnostníci a obchodníci, ani zemědělci a široké masy venkovského lidu. Tyto lidové vrstvy nejsou proti budování obrany státu, jsou však proti nesociální směrnici rozpočtu, která obranné síly lidu podlamuje.

Vzniká tu otázka, jak to, že může býti předkládán takový rozpočet, který je v nejpříkřejším rozporu se zájmy a přáními velké většiny obyvatelstva, a jak to, že může býti dokonce odhlasován.

Je nutno říci, že zde působí vliv staré, lidu nepřátelské, kapitalistické hospodářské politiky. Dále tu trvá mocný vliv vedlejší vlády, to je mamutích kapitalistických kartelů a bankovních koncernů, který i dnes znamená u nás více než politické cíle a programy stran.

Zastupování zájmů těchto kapitalistických reakčních kruhů převzala vedoucí strana ve vládě, strana agrární. Její praktická politika není dnes určována masami drobných stoupenců a voličů, je diktována skupinou reakční velkostatkářské pravice, se kterou sice většina agrárních voličů nesouhlasí, ale která spolupracuje s mamutími kapitalistickými a bankovními koncerny a v jejich zájmu ve vládě pracuje.

Chci tu konfrontovat volební sliby a programy republikánské strany, na které získávala ve volbách hlasy a důvěru voličstva, s její dnešní praktickou politikou. Programové požadavky vybírám z předvolebních čísel orgánu strany agrární "Venkova". A dnešní směr praktické politiky budu vyvozovati z řeči předsedy agrární strany p. posl. Berana. "Venkov" 19. května v r. 1935 ve volební kampani napsal (čte): "Kdybychom po volbách obnovili starou hospodářskou a finanční politiku, zničili bychom národ a stát". Dále zde říká: "Bráníme se hospodářské Bílé hoře. Musí u nás nastat obrat, musí přestati vedlejší vláda. Mamutí koncern se musí podřídit zájmům národa a státu. Lid musí přestati sloužiti spekulativnímu kapitálu. Nestane-li se tak, nepomine nezaměstnanost. Poroste majetek mamutího koncernu, ale národ bude chudnouti dále". To byly volební zásady a to byl volební program, na který byli získáváni agrární voličové.

Další číslo "Venkova" z 23. ledna 1935. Tady se praví (čte): "Zemědělské požadavky přednesené vládě. Diktát bank a kartelů ožebračil zemědělce". A žádá se: "Žádáme změnu zákona o stabilisačních bilancích a pronikavé zdanění kapitalistických stabilisačních fondů. Zdanění všech nadbytečných reservních fondů průmyslových závodů, velkobank a pojišťoven. Zavedení zvláštní dávky na vyvezený kapitál za hranice a cizí valuty. Zdanění všech zisků dovozců zboží a surovin z ciziny". A konečně: "Upozorňujeme dále, že diktát bank, kartelů a trustů nás úplně ožebračil a proto žádáme vládu, aby dělala politiku potřebných a ochuzených vrstev lidu, hlavně zemědělců, neboť jedině na spokojenosti a hospodářském posílení našeho lidu můžeme zabezpečiti stát a národ". Prosím, to jsou volební požadavky strany agrární, tak byly přednášeny ve volební kampani v r. 1935.