Místopředseda Košek (zvoní): Dále má slovo pan posl. dr Wolf.

Posl. dr Wolf (polsky): Slavná sněmovno!

Slib pana předsedy vlády pronesený při projednávání rozpočtu, že co nejdříve bude pozván dorozumívací komitét polských politických stran, aby se s ním projednalo, jak vyříditi požadavky polské menšiny, a to, že mi byla sdělena konkrétní lhůta této konference, béřu s uspokojením na vědomí a chci to považovati za jitřenku lepší budoucnosti našeho polského lidu a jeho národních a občanských práv.

Postavení našeho lidu je těžké, neboť se s ním dosud zachází jako s občany druhého řádu, žádá se od něho, aby plnil všechny povinnosti ke státu, ale naopak se mu upírají práva, která mu patří podle ústavy a zákonů Československé republiky. Nejbolestnější jest, že naše národnost v tomto státě stále více klesá počtem, polská država se zmenšuje a náš lid jest stále více odstrkován ode všech práv.

Příčinou toho je, že se věc naší menšiny dostala do začarovaného kruhu opačných zájmů rozličných činitelů.

Nejde tu o zájmy státu, neboť zájmem státu jak navenek, tak i uvnitř jest jednati tak, aby se se všemi občany bez ohledu na národnost jednalo stejně, spravedlivě, aby měli stejně rovná práva jako povinnosti. A my nic jiného nechceme.

Příčinou nespokojenosti naší menšiny, a zřejmě i jiných menšin v tomto státě jest špatně pochopený český národní zájem. České organisace a jiní národní činitelé uznali za zájem svého národa nejen výlučně vládnouti v tomto státě, nýbrž také vládnouti tak, aby na útraty zájmů jiných národností v tomto státě žijících upevnili a zesílili svůj národ. Ovšem tyto jiné národnosti nemohou souhlasiti s takovým vládnutím. Nutnost je přiměla, aby hájily zájmy svého národa. Protože však čeští činitelé ztotožňují ve své mentalitě tento mylně pochopený zájem svého národa se zájmem státu, proto vystoupení proti těmto choutkám o zesílení českého národa tímto způsobem prohlašují za vystoupení proti zájmům státu a proti státu samému.

Tento názor pronikl již do tak širokých vrstev českého národa, že my, kteří neděláme nic jiného než jen z nutnosti bráníme svou národnost a její zájmy, jsme považováni nejen neoficielně, nýbrž i oficielně za nepřátele státu. Splnění našich požadavků se považuje za ústupek nepřátelům státu, za poškozování zájmů státu.

Proto kdykoliv se ukáží - bohužel řídké hlasy českých státníků a politiků, uznávající, že je potřebí změniti zacházení s naším lidem, místní čeští činitelé jednomyslně protestují.

Za takového stavu věcí lze vysvětliti, že se přes dobrou, jak zřejmo, vůli pana předsedy vlády toto postavení dosud nezměnilo. Ale nemůže to býti omluveno, neboť u našich požadavků nejde o milost, nejde o výsady nebo dary, jde pouze o spravedlnost a právo. Stát musí míti tolik síly, aby bylo provedeno to, co jest jeho základem a zásadou. Raduji se z toho, že pan předseda vlády takto tomu porozuměl ve svém prohlášení ze dne 18. února 1937 a usiluje o to, aby byla provedena změna.

Nebudu zde vypočítávati naše požadavky, jelikož však pan předseda vlády mluvil o provedení některých z nich, rád bych osvětlil tuto věc s našeho hlediska. Vyřízeni těch věcí, o kterých se mluvilo, to jest přeložení železničářů na jejich dřívější místa, zestátnění gymnasia a jiných škol, považovali jsme za jakýsi sám sebou se rozumějící úvod, za předpoklad celého spravedlivého vyřizování našich věcí a pochopení jich.

Přeložení železničářů, otců četných rodin do cizích krajin z důvodů pouze národnostních a jiných důvodů přes rozličná tvrzení nebylo, neboť jsem žádal a žádali i oni sami, aby bylo proti nim zavedeno soudní nebo kárné řízení, marně - považovali jsme za chybu a chtěli jsme, aby tato chyba byla uznána tím, že železničářům bude dáno plné dostiučinění.

Dovídám se, že všichni polští železničáři budou přeloženi zpět podle možnosti na místa, kde dříve konali službu. Příznivé vyřízení této věci, třebaže po tak dlouhé době strádání a utrpení těch železničářů, vezme náš lid radostně na vědomí. Mou povinností jest poděkovati za to panu předsedovi vlády a pronésti prosbu, aby pokud možno byly těmto železničářům přiměřeně nahrazeny škody, které utrpěli.

Druhou věcí, kterou pan předseda vlády slíbil vyříditi pro polskou menšinu, jest zestátnění polského gymnasia a několika soukromých škol obecných a měšťanských. Jest to určitě znamení změny k lepšímu a panu předsedovi vlády náleží vděčnost za to, že hodlá učiniti to, co se mělo udělati již dávno a co jest dosud odepřením spravedlnosti polské menšině.

Na území Těšínska, t. j. dvou okresů, českotěšínského a fryštátského, kde jest asi 50 % polského lidu, máme nyní až 5 českých středních škol, vydržovaných státem nebo z jeho prostředků, máme také dokonce státní střední školu německou, ale jediné polské gymnasium jest dosud vydržováno ze soukromých prostředků polského spolku "Macierz Szkolna".

Pro český lid v těchto obou okresech bylo od r. 1921 zřízeno asi 100 škol rozličného druhu a postaveno ze státních prostředků několik desítek nových školních budov a staví se stále. Ale pro polský lid, který tvoří asi 50 % obyvatelstva těchto okresů, nebyla postavena ani zřízena do poslední doby ani jediná zvláštní škola, určená jen pro polské školství.

Byly sice zřízeny dvě státní menšinové školy obecné a jedna měšťanská, ale aby se to stalo, musil spolek "Macierz Szkolna" odevzdati na potřebu těchto škol soukromě postavené školní budovy. Stejně nyní, aby stát vyhověl potřebám polského lidu, pokud jde o střední školu, musí chudé polské společenství odevzdati školní budovu, aby jí mohl užívati stát. Tytéž podmínky pro zestátnění klade stát také, pokud jde o zamýšlené zestátnění obecných a měšťanských škol.

Tu musíme ještě upozorniti, nač bylo v našich obcích postaveno tolik českých škol. V některých obcích je po několika českých obecných školách, v každé části obce jedna, aby děti měly do ní blízko, aby řádně soutěžila se starou polskou školou. Nejde tu o české děti, nýbrž o polské. Aby se tyto české školy, postavené za tak veliké peníze ze státní pokladny, naplnily, vykonává se nátlak na rodiče, nátlak hospodářský, ale také politický tím, že se na ně působí nejrozmanitějšími hrozbami a sliby. Tento nátlak se vykonává opatrně.

Ale přece tu a tam, také u soudu, vyjdou najevo věci, které vrhají světlo na skutečný stav. Tak to bylo ve sporu p. Wojtyły, školního ředitele v Hrušově, kde bylo dokázáno, že inženýři na jámě činili nátlak, aby polské děti byly posílány do českých škol.

V druhé polovici loňského roku bylo zahájeno pro stejnou věc trestní řízení s p. Františkem Stecem, krejčím v Konské č. 291. Státní zastupitelství ho obžalovalo pro přečin podle §u 18, odst. 2 a 3 zákona na ochranu republiky spáchaný tím, že dne 11. června 1936 veřejně rozhlásil, že po vesnicích chodí četní čeští terorističtí agenti a že rozličnými sliby a vyhrožováním lákají a donucují rodiče, aby zapisovali své děti do českých škol.

Příslušný trestní spis krajského soudu v Mor. Ostravě má číslo Tk VI 1879/36. (Posl. Kučera: Nesmíte paušalisovat a generalisovat!) Já negeneralisuji, nýbrž uvádím fakta soudně prokázaná. Obviněný uvedl prozatím jen 23 svědků. Tito svědkové, to jsou většinou závislí lesní dělníci, hutníci a horníci a jejich manželky. Jejich odpovědi byly skoro stereotypní. Když se blížily školní zápisy, přicházel k nim český učitel, nebo nějaký významný člen Matice osvěty lidové, lesník nebo hajný, a vyptával se, kam posílají děti, případně požadoval, aby byly děti posílány do české školy, a sliboval při tom práci pro otce, vydržování pro děti, výpomoci, nebo dával na srozuměnou, že osud zaměstnaného otce nebo jiného člena rodiny závisí na tom, bude-li dítě choditi do české školy či nikoliv. Bohužel k rozsudku nedošlo, k úžasu samého obviněného, neboť amnestií bez jeho návrhu a bez dotázání bylo toto řízení zastaveno. Škoda, neboť zde již bylo jasně prokázáno, že přes popírání vládních činitelů nátlak a teror existuje.

Po této stránce máme na svém území také mnoho jiných případů, ve kterých učitelé a dělníci jen proto, že hájili polskou državu a pěstovali polskou kulturu, byli udáni místními českými činiteli. Na základě udání byli uvězněni, seděli ve vyšetřovací vazbě, ačkoliv byli nevinní. Svou nevinnost však nemohli u soudu prokázati, neboť přišla amnestie. Ale v takovém případě správa hutí v Třinci vyhodila obviněné dělníky z práce, a potom je již nepřijala, neboť tvrdila, že sice byli amnestií osvobozeni, ale přece jistě spáchali nějaký nebezpečný zločin proti státu.

Mohl bych tu přednésti ještě mnoho a mnoho bolestných záležitostí a křivd polského lidu a tím prokázati, že za těchto poměrů nemohu hlasovati pro rozpočet, ale domnívám se, že na konferencích s panem předsedou vlády bude vlastně o těchto věcech jednáno a že také díky jeho dobré vůli a energii budou pro náš lid vyřízeny tak, jak toho vyžaduje spravedlnost a právo.

Béřu také s dostiučiněním na vědomí, že vláda, vlastně pan předseda vlády uznal, že zástupci polského lidu jsou tímto lidem zvolení zástupci polských politických stran sdružení v dorozumívacím komitétě polských politických stran v Československu. (Posl. Kučera: Vy jste se však polepšil!) Když mne pan předseda vlády ujišťuje, že se bude konati konference a tam mu přednesu tyto věci, nebudu je zde uváděti.

Ale musím se zde dotknouti ještě jednoho projevu malichernosti, to jest, že výtka neloyálnosti, která se nám činila na každém kroku, stala se již frází beze smyslu. U nás jest jen jediná neloyálnost, ke které se přiznáváme, a to jest obrana naší polské državy a pěstování polské národní kultury. Jiná neloyálnost u nás neexistuje. Každý z nás koná své povinnosti ke státu a ani soudy nám nikdy nedokázaly, že by domácí polský lid byl ke státu neloyální. Měli jsme řadu procesů podle zákona na ochranu republiky, ale tyto procesy měly pouze stále jedno a totéž pozadí, totiž urážku českého národa nebo česských místních činitelů při hájení polského hlediska. K jiným procesům, které by ukazovaly, že mezi naší menšinou se pěstuje vlastizrada, nedošlo. A to všechno, co se říká o iredentismu a o neloyálnosti polského lidu v Československu, jest jen zbožné přání těch všech českých a komunistických činitelů, kteří pracují na našem území a kterým záleží na tom, aby národnostní nenávist mezi Poláky a Čechy stále více vzrůstala.

Faktem jest, že naše styky s českým obyvatelstvem na našem území jsou mrazivé, že také vůči vládě stojíme na oposičním stanovisku, ale může tomu býti za těchto poměrů jinak?

Až nejen vláda, nýbrž až také místní státní úřady a činitelé uznají naše práva a provedou je, až náš lid pozná, že vláda a stát jest pro něho a jeho národnost nejen vymáhající přesilou, nýbrž také upřímným a dobrým poručníkem, pak nebude míti republika lepší občany, jí oddané, a pak také jejich zástupci budou moci zanechati oposice a hlasovati pro rozpočet vlády.

Doufám, že k tomu přispěje akce, kterou nyní zahájil pan předseda vlády dr Hodža. (Posl. Uhlíř: Dělejte politiku Prahy, a ne Varšavy, a potom se dorozumíme!) Vy děláte politiku Moskvy nebo Berlína.

Místopředseda Košek (zvoní): Dávám slovo dalšímu přihlášenému řečníku, kterým je pan posl. Wollner.

Posl. Wollner (německy): Slavná sněmovno!

Hrozně rychlé promrskání státního rozpočtu nedovoluje, abych k jednotlivým kapitolám sociální politiky zaujal takové stanovisko, jakého vyžaduje pocit odpovědnosti zástupců sudetskoněmecké strany. Proto mohu zaujmouti se zřetelem k množství materiálu stanovisko jen k věcem zásadním a ukázati, kde je kořen všech chyb, které vlastně zavinily nouzi a bídu v naší sudetskoněmecké domovině. Je však nemožno stále jen okraj nouze fušersky léčiti sliby, ujednáními a resolucemi, aniž by se učinil pokus podívati se jednou na toto nebezpečí zblízka. Je to neudržitelný stav pro nás sudetské Němce, především pro zaměstnance. Musíme konečně jíti na původce této příčiny. Při tom je zcela lhostejné, zda zjistím příčiny, jež toto zlo způsobují, dnes nebo zítra. Podstatným je vědomí, že se nemůže zjednati náprava, nebudou-li tyto příčiny odstraněny. Dělníci a zaměstnanci poskytují státu hlavní zdroj tvořivých sil. Jsou však také hlavní masou spotřebitelů, hlavní masou přímých a nepřímých poplatníků a poskytují také vedle sedláků hlavní kontingent vojáků. Pravdivost mých zjištění dokazují čísla úředně provedeného sčítání lidu v r. 1930. Podle něho je ze 14,479.565 obyvatel 6,537.384 výdělečně činných, t. j. 45.14% a z těchto je zase 4,246.426 dělníků a zaměstnanců včetně zemědělství a lesního hospodářství a státních zaměstnanců, t. j. že tedy 64.96% všech osob v zaměstnání činných patří do sociální kategorie zaměstnanců. To znamená pro každého odpovědného státníka, že musí v zájmu vrcholného hospodářského výkonu státu, v zájmu největšího daňového výnosu pro státní finance, v zájmu zdravých, t. j. tělesně zdatných a politicky spokojených vojáků dělati takovou sociální a hospodářskou politiku, která odpovídá životním zájmům státu, ale i jeho veškerého obyvatelstva.

Jako dělník musím konstatovati, že způsob, jakým se v této zemi prováděla a provádí sociální politika, není naplněn onou odpovědností, jíž by vyžadovaly shora zmíněné skutečnosti. Pro povrchní stanovisko vládní většiny k nejdůležitějším otázkám státu a tudíž i k otázce sociální je příznačné již to, jak silně byla okleštěna řečnická lhůta pro zástupce lidu. Mohu-li tedy svá konstatování jen stručně a všeobecně odůvodniti, je za to konec konců odpovědna povrchnost, s jakou se jedná o těchto podstatných otázkách právě při příležitosti státního rozpočtu, který klade na zchudlou masu obyvatelstva největší požadavky. Je-li tato vládní politika těžkým břemenem pro český národ, nutno ji pro sudetské Němce při jejich nezaměstnanosti, nouzi a bídě, jež jsou důsledky vašeho systému, označiti nejen za velice tíživou, nýbrž přímo za katastrofální. Tím více nutno odsouditi, že nejen zástupci dělnictva, nýbrž i zástupci německého dělnictva na př. posl. Jaksch a Schütz se účastní takové politiky, neboť ze zchudlých sudetských Němců a především z pracujícího lidu se vymačkávají nové prostředky, ačkoliv se největší části sudetskoněmeckého dělnictva nezajistil ani chléb ani práce. Jaký význam má sudetskoněmecký dělník i pro státní zájmy a jak nenávistně se dnešní vládní systém chová k sudetskoněmeckému zaměstnanci, dokazují tyto skutečnosti: Z přibližně 6 1/2 milionu osob výdělečně činných je 1,622.110 výdělečně činných sudetských Němců, t. j. 24.81%, tedy o 2.5 % více než odpovídá národnostnímu klíči. Z těchto osob výdělečně činných je 1.093.913 dělníků a zaměstnanců včetně polního a lesního hospodářství a státní služby, pokud lze vůbec mluviti o státní službě, t. j. 66.2 %. To znamená, že sudetskoněmecký zaměstnanec má pro stát jako spotřebitel, jako nepřímý, ale i jako přímý poplatník a jako voják ještě větší význam než poměrně ostatní zaměstnanci ve státě. (Předsednictví převzal místopředseda Taiub.) Naproti tomu dokazuje již statistika nezaměstnanosti i přes své známé vady, jak vládní systém a i jeho sociální politika odstrkuje a zanedbává především sudetskoněmeckého dělníka.

Podle úřední statistiky nezaměstnanosti bylo v okresech s německou většinou koncem října t. r. 124.844 nezaměstnaných. Ježto v okresech s německou většinou je málo českých nezaměstnaných a ježto ani četní němečtí nezaměstnaní v okresech s českou většinou nejsou do tohoto čísla pojati, můžeme dnes říci, aniž bychom přeháněli, že v okresech s německou většinou více než 80 % je nezaměstnanost 7 až 8krát větší než v okresech českých. Vezmeme-li za podklad můj výpočet, vyplývá z toho, že 11.41% všech německých zaměstnanců je bez práce, na české straně je jich jen 3.57 %. Tuto skutečnost, že totiž nezaměstnanost mezi sudetskými Němci je nepoměrně vyšší, nepopírá ani pan ministr Nečas. Ale odůvodňuje tuto nezaměstnanost jen tím, že sudetskoněmecké území je krajem výlučně průmyslovým a české území krajem výlučně zemědělským. My ze sudetskoněmecké strany nemůžeme toto prosté tvrzení vzíti prostě na vědomí. Musím právě připomenouti, že kdysi při mírových jednáních jste si činili nárok na sudetskoněmecké území v zájmu státu, protože má vysoce vyvinutý průmysl. Je pro nás proto nepochopitelné, proč jste se během 19leté hospodářské a obchodní politiky rovněž v zájmu státu nepostarali o ně tak, jak jste se postarali o česká průmyslová území. Především jste měli lépe zacházeti s německým průmyslem, abyste jej mohli udržeti, protože sudetskoněmecký průmysl je pro stát a státní zájmy svrchovaně důležitý.

Naproti tomu jste přes trvalé a ostré protesty sudetských Němců dělali obchodní politiku, která nebrala skoro vůbec zřetele na výrobky a výrobu sudetskoněmeckého průmyslu. Nejen že jste přihlíželi, ale dokonce jste podporovali, aby v četných průmyslových oblastech v sudetskoněmeckém území se zastavila výroba a aby byla přenesena z části do české oblasti. Poskytovali jste trvale státní dodávky a veřejné práce českým podnikatelům a tím jste přispívali k nezaměstnanosti sudetsko-německých zaměstnanců. Při provádění státních prací v sudetskoněmeckém území byli zaměstnáváni a připouštěni především čeští dělníci, zatím co po léta nezaměstnaných sudetských Němců nebylo použito. Sudetskoněmečtí zaměstnanci jsou skoro vyřazeni ze zbrojařského průmyslu, který má dnes vysoké zisky, ačkoliv při vypisování půjčky na obranu státu se nikdo neptal, zda peníze pocházejí od loyálních občanů či nikoliv. Rovněž je dnes sudetský Němec směrodatným činitelem pro státní zájem jako poplatník. Pročež nemůže se zvýšená nezaměstnanost v sudetskoněmeckém území omlouvati, jak to činí ministr Nečas, následky hospodářské krise, ale její příčina tkví v národnostně sobecké expansivní politice vládní většiny prováděné v uplynulých 19 letech, která odporuje všem zásadám demokracie a humanity a která nebéře ohledu na masu sudetskoněmeckých dělníků.

Tuto národnostně sobeckou politiku dokazují také tyto skutečnosti: podle úředního sčítání lidu v roce 1921 bylo v uzavřeném německém území 249.245 Čechů. Při tom je třeba dbáti toho, že od roku 1918 až do roku 1921 byly desetitisíce Čechů posílány do sudetskoněmeckého území jako vojenští a státní zaměstnanci, ale i jako pracovní síly následkem pozemkové reformy, takže v r. 1919 můžeme, aniž bychom přeháněli, počítati podle opatrných odhadů se 150.000 Čechů v sudetskoněmeckém území.

Sčítání lidu v r. 1930 vykazuje již 361.447 Čechů v uzavřeném německém území. Od té doby až do dnešního dne byly jako četníci, státní policisté a ostatní státní úředníci usazeny další desetitisíce Čechů v sudetskoněmeckém území, takže dnes je v sudetskoněmeckém území nejméně 400.000 Čechů, t. j. podle opatrných odhadů o 250.000 Čechů více než v r. 1919.