Po stránce finanční, jak jsem byl řekl, vynaložili jsme na obranu státu částku 45 miliard Kč. Kdyby koaliční strany a vláda to myslily s obranou státu upřímně a poctivě, nesměly by nikdy trpět favorisování kartelů, syndikátů, monopolů, velkodružstev, velkokonsumů a jiných stranických podniků, které jsou příčinou úžasného zdražování a předražování jak různých výrobků, tak různých materiálií. Já jistě nepřeháním, když řeknu, že z těch 45 miliard Kč, jež jsme na armádu vynaložili, nejméně 8 miliard Kč padlo do kapes spekulantů a různých dodavatelů. Za těchto 8 miliard jsme mohli míti po stránce vojenské svůj stát daleko lépe zabezpečen, než jej máme. Kolik tisíc letadel, tanků, děl, kulometů mohli jsme mít opatřeno, jak bychom si stáli v protiletecké obraně, jak by vypadala naše branná výchova, jak bychom si stáli v motorisaci a jiných a jiných odvětvích, v nichž velmi nebezpečně pokulháváme za cizinou a zejména za Německem, s nímž bychom se mohli dostat do válečného konfliktu! To je jeden případ, na který jsem musil upozorniti.

Druhý případ nelásky vůči armádě a obraně státu spočívá v systematickém utloukání, ožebračování a ochuzování našeho malého, drobného lidu. Místo aby se malým, drobným lidem pomáhalo po stránce sociální, fedrují se a podporují právě ti, kdož z obrany státu nejvíce těží. Kdyby to vláda a koaliční strany myslily s obranou státu upřímně a poctivě, pak by si musily říci, že nás nezachrání těch několik tisíc fabrikantů, velkoobchodníků, majitelů panství, statků, velkostatků, ani ne těch několik tisíc presidentů, správních radů, generálních a ostatních ředitelů bank, peněžních ústavů a různých průmyslových podniků, nýbrž že náš stát mohou jediné zachrániti miliony malého, drobného českého, slovenského a podkarpatoruského lidu, o který pečovat a starat se po stránce sociální je nejvlastenečtější povinností. Vzhledem k tomu, že vláda i koaliční strany po této stránce nekonají svou povinnost, jak by měly, nemůžeme pochopitelně také dáti souhlas k předloženému rozpočtu.

Ale je zde ještě třetí věc, na kterou jsem nucen poukázat, a to je otázka spolehlivosti našeho obyvatelstva. Pokud se týče českého, slovenského a podkarpatoruského lidu, o tom není pochybnosti, že můžeme na něj stoprocentně spoléhat. Vždyť ten český, slovenský a podkarpatoruský lid to byl, jemuž vděčíme za to, že máme svou svobodu a samostatný stát. Jinak je to však s německými menšinami. Naši Němci přece ani prstem nehnuli, abychom získali svou národní svobodu a svůj samostatný stát, a také, mělo-li by jednou dojíti k válečnému utkání a náš stát měl býti znovu ohrožen, jest jisto po všech těch řečech, jež jsme slyšeli v rozpočtovém výboru i zde v plenu posl. sněmovny z řad representantů strany sudetskoněmecké, že německý lid v pohraničním pásmu nepůjde s námi, nýbrž, že v první okamžik se postaví proti nám, že bude nás sabotovat, že bude revoltovat, že se bude bouřit. Nechceme-li ztratiti v případě napadení své pohraniční pásmo, pak nesmíme dělati politiku takovou, jakou jsme dělali dosud vůči Němcům, nesmíme dělati politiku, která se již vymstila Společnosti národů, jak to zde správně řekl kol. inž. Schwarz. Musíme býti ráznými, bezohlednými vůči našim Němcům. Jenom tak jim budeme imponovat. Jak řešiti ten problém? Ne různými ústupky, ale jediné ráznou akcí! Nejvhodnější způsob, jak paralysovat nebezpečí v pohraničním pásmu je ten, aby se vláda rozhodla do tohoto velmi vážně ohroženého území poslati statisícovou armádu spolehlivých českých a slovenských lidí. Máme nezaměstnané, máme jich 300.000. Dejme příležitost těmto českým lidem uchytiti se v pohraničním pásmu. Pak nebudeme se musiti obávati o svou budoucnost, že v případě napadení našeho státu prvním rázem ztratíme celé pohraničí.

Vážení pánové a dámy! Nemohu jinak, vzhledem k tomu, že má řečnická lhůta je u konce, nežli končiti prohlášením, že pro rozpočet, jak byl předložen vládou a vládními stranami hlasovat nebudeme a také nemůžeme. Vyjma ovšem rozpočet národní obrany, s níž bylo, jak jsem byl řekl, naloženo více než macešsky. Obrana státu bude jen tenkráte dobře zabezpečena, jestliže vláda a vládní strany budou se především starati o spokojenost nejširších vrstev lidových. Toho však dosud neučinily. Jejich hlavním cílem je udržeti se u moci a pokud možno pomáhati chamtivcům, kteří z obrany státu pro sebe vytloukají kapitál. Nebude lépe s naší armádou a s obranou státu, pokud se naše politické strany budou říditi tímto heslem: "Bylo to vždycky v nás a dodnes to s námi smýká, na prvním místě kapsa v každý čas, na posledním republika." (Potlesk poslanců národní ligy.)

Místopředseda Mlčoch (zvoní): Dalším řečníkem je p. posl. Pozdílek. Dávám mu slovo.

Posl. Pozdílek: Slavná sněmovno!

Bylo zde mnohokráte a velmi správně zdůrazňováno, že projednávání rozpočtu na příští rok a celý rozpočet sám jest letos ve znamení nutných opatření na obranu a zabezpečení státu. Předseda vlády velmi správně řekl, že dokončujeme tím své osvobozovací dílo. Proto ta opravdu krásná a vzácná jednomyslnost a solidarita v projevech, i když tu a tam snad jsou skryty určité narážky, a i když jsme si vědomi důsledků těchto nutných opatření pro celý náš budoucí hospodářský život. A opravdu zdá se, že kdyby nebylo výstřelků některého podřadného tisku, který se jaksi nemůže vymaniti ze své určité mentality, zdálo by se opravdu, že začínáme podobný život a že jsme v podobné sbratřovací situaci, jako jsme byli před 20 lety, když jsme připravovali ono veliké a krásné dílo, které dnes všemi možnostmi a za každých okolností chceme brániti a zabezpečiti. Já sám bych mohl býti více než spokojen, poněvadž, jsa z kraje v bezprostřední blízkosti kladských hranic, kde průsmykem náchodským, zemskou branou přes památný Dobenín vede přirozená a v minulosti mnohokráte používaná cesta při vpádech a válečných výpravách do Čech, upozorňoval jsem s tohoto místa už r. 1932 na budování mimořádně důkladných komunikací a jiných podezřelých opatření na druhé straně, směřujících přímo až na hranice našeho státu. Žádal jsem tehdy a téměř každý rok potom, aby se těmto věcem věnovala pozornost. Co by to dnes znamenalo, kdyby tyto veliké a nutné náklady rozvrženy byly na několik let, kdyby se postupně zabezpečovaly hranice aspoň v takovýchto důležitých průsmycích, kde by občanstvo v nejkritičtějších letech těžké hospodářské krise bylo nalezlo obživu a práci a kdyby se i tímto způsobem bylo minulá léta ulehčovalo také státní pokladně! To jsme ale v těch letech žili ještě ve velké víře ve Společnost národů, její vliv a její ochranu, až teprve trpké zkušenosti přinutily nás, abychom nastoupili dnešní nutnou cestu, jedinou to možnost k zabezpečení svobody a neodvislosti, získání přátel a také respektu u případných našich nepřátel.

Chtěl bych však použíti dnešní příležitosti a přičiniti několik slov se stanoviska dosavadních zkušeností obyvatelstva, zejména zemědělců z míst, obcí a okresů, kde se dnes na účet zde povolovaných prostředků buduje a staví, kde se tyto dnes projednávané miliardy proměňují v práci, železo, beton a v hotové dílo. Náchodský úsek a vůbec pomezí Orlických hor je téměř jediným úsekem v Čechách, kde jsou až na samé hranice usedlí po tisíciletí drobní čeští lidé a kde výhradně jde o zemědělskou půdu. Na jiných pohraničních pásmech se setkáváme převážně s lesy nebo půdou neplodnou. Tito lidé vidouce bezprostřední nebezpečí, vítali více než kdo jiný zákon na ochranu státu, vědouce, že i když tento zákon přinese jim určité starosti a těžkosti, oběti tyto daleko vyššími zájmy jsou odůvodněny a nutny. Proto také ani v jediném případě při komisionelních jednáních neřekli tito lidé i při vrozené jich lásce k půdě a při jich příchylnosti k této tvrdé, často málo výnosné a kamenité zemi - nepostoupím, nedám. Nutno však uvážiti, že tito lidé jsou a budou dotčeni dvakrát, nejen všeobecně, jako všichni ostatní občané úhradovou povinností, nýbrž i přímo zásahem do jejich dnešních hospodářských a existenčních poměrů.

Již loňského roku jsem poukázal na tvrdost zákona ve věci hrazení nákladu na budování překážek na obecních a soukromých cestách vedoucích na hranice státu. Náklady ty mají podle zákona hraditi majitelé komunikací, okresy, obce a dokonce jednotlivci sami. U zadlužených obcí to jde až do desetitisíců, u chudých zemědělců do tisíců korun. Dnes dochází k rozhodujícímu stadiu. Věřím pevně, že vojenská správa a úřady najdou východisko z této nemožné skutečnosti, ale věc dospěla už tak daleko, že podle sdělení posledních dnů podnikatelé těchto staveb, kterým vojenská správa stavby zadala. hrozí žalobami a soudním vymáháním nákladů na dotčených obcích a jednotlivcích. Typický příklad je obec Žďárka v bezprostřední blízkosti našich hranic a řada obcí jiných. Prosím velmi snažně, aby tyto věci v nejbližší době byly po právu a spravedlnosti vyřešeny.

Druhá, snad ještě vážnější a ožehavější věc. je otázka a postup při získávání půdy pro opevňovací práce a všecko, co s těmito opevňovacími pracemi je spojeno. Vděčím p. ministru nár. obrany za vydání posledního rozkazu všem zúčastněným velitelstvím, aby jednala vůči osobám, beztak již prováděním zákona postiženým, s největším taktem. Vojenské orgány podle tohoto rozkazu musí se při všech pracích vynasnažiti, aby zájmy občanstva byly dotčeny co nejméně a aby se nedával podnět k odůvodněným stížnostem. Klade se v něm dále důraz na to, aby majitelé neb uživatelé pozemků byli předem a včas upozorněni, kdy vojenská správa hodlá započíti s pracemi neb jiným užíváním pozemků, a aby si vojenské orgány vyžádaly písemná potvrzení, že zájemci byli o tom skutečně a včas vyrozuměni. V tomto směru bylo a je mnoho odůvodněných stížností ne - to s díky kvituji - proti vojenské správě, nýbrž spíše proti některým podnikatelům a jejich zaměstnancům.

Letošního roku přede žněmi bylo mnoho obilí a jiných plodin, ne v bezprostřední blízkosti těchto budovaných objektů, nýbrž i vzdálenějších od těchto objektů, zbytečně zničeno a znehodnoceno tím, že nebylo používáno vykázaných cest a spojů, ale každý si namířil přes pole, kudy se mu namanulo, a to nejen pěší, ale i dokonce s auty, takže i dozrávající obilí bylo jako by z úmyslně pošlapáno a zničeno. Bylo mně sděleno od prostých malých zemědělců v tamním kraji, že na upozornění a jejich žádost, aby, kde to je možné, neničila se zbytečně úroda, dostali tito za odpověď titulů "bagánů" a "drnohryzů", že starým lidem mladí lidé tykají a odsouzeníhodným způsobem je zesměšňují. Slavná sněmovno, je to také důsledek výchovy v názorech na zemědělce a zemědělskou práci. Staly se případy, a bylo jich mnoho, že téměř přede žněmi bylo nařízeno posečení a odklizení nedozrálého obilí, ač na těch místech se pak hned nepracovalo a 14 dní by bylo stačilo k dozrání a sklizení obilí. Náhrady se pak těžko vymáhají, neboť podnikatelé v mnohých případech odkazují na vojenskou správu, a tak postižený potom neví si opravdu rady, kam se má obrátit a nalézt spravedlnost. Jsou případy, a je jich několik, že tamnější lidé nemají dnes ani krmení pro dobytek, ani obilí na chleba, náhradu dosud žádnou nedostali a existence jich není vyřešena. Prosím proto velmi snažně, aby i podnikatelé a jejich zaměstnanci byli v tomto směru velmi důtklivě upozorněni, aby bylo vyvarováno všeho, čím by se beztak postižení lidé ještě více zneklidňovali a jejich důvěra ve stát a spravedlnost se tímto způsobem neotřásala.

V otázce pak samého výkupu pozemků, kterýžto výkup a částky naň činí v celém tom velikém, miliardovém rozpočtu na opevňovací práce jistě tu nejmenší položku, prosím, aby byl vzat ohled nejen na skutečnou cenu, nýbrž i na nastalé znehodnocení celého, třeba i malého zemědělského objektu, které zmenšením plochy pak skutečně zde nastává. Mohu s díky kvitovati, že jak se strany vojenské správy, tak i se strany okresních úřadů i se strany komisí, které jsou k tomu stanoveny, i se strany zemědělských znalců tato snaha zde skutečně je. Přes to však bude nutno uvažovati o tom, a to co nejdříve, zejména proto, že není dosud známo, jak daleko tyto opevňovací práce dovnitř pak půjdou, případně při stavbě druhých linií opevňovacích, zda by nebylo účelné a spravedlivé vykoupiti se strany státu příslušné části postiženého území tam, kde zásahy do zemědělského podniku více než citelně se dotknou samé existence, tyto zemědělské rodiny kolonisovati někde na území státních statků a případně jejich opevňovacími pracemi nedotčenou a v nynějším jejich domově zbylou půdu přiděliti zbylým zemědělcům a zlepšiti tak jejich existenční podmínky. Zajištění půdy v těchto významných a ožehavých pro všecky budoucí časy úsecích do spolehlivých a jistých rukou musí býti největší starostí státu a nás všech.

Velmi ožehavá je dnes také otázka lesního hospodaření malých lesních podniků v pohraničním a opevňovacími pracemi dotčeném území. Existence řady malých a středních zemědělců v tamním kraji závisí hlavně na příjmu z lesa. Kácení, mýcení a nutné probírky a výřezy jsou dnes v důsledku zákona o obraně státu velmi stíženy. Žádosti o povolení jich jsou velmi zdlouhavě vyřizovány. Lesodohlédací úřad při okresním úřadě v Trutnově, který dělá co může, je zavalen tolika žádostmi prostě proto, že zaujímá 8 politických okresů, z nichž je 7 pohraniční území. Jsou tam jen dva úředníci bez kancelářských sil, takže není možno žádostem rychle vyhověti. A jestliže potom uvážíme, že žádosti musí znova ještě projíti vojenskou správou, pochopíme, že se dnes stane, že tam nebudou míti zemědělci svůj jediný příjem na zimu, který mívali z prodeje dříví z lesa, a že dokonce nebudou míti ani své vlastní topivo, které v minulých letech k uhrazení svých domácích potřeb prodávali. I v tomto směru prosím o nejrychlejší vyřízení a blahovolný postup k ulehčení těžké hospodářské situace tamních lidí.

V našich pohraničních okresích Orlických hor není žádných velkých rolníků, nýbrž naopak samí malorolníci a domkáři, kterým nedávají skrovná políčka plnou možnost dost bídného živobytí a kteří jsou nuceni přivydělávati si jiným způsobem, domáckou prací, hlavně tkalcovstvím jednak za ručními stavy, jednak ve mzdě. Tito nad pomyšlení skromní lidé jsou nejbezpečnějšími strážci našeho pohraničí a našich hor. Snášejí těžce konkurenci velkých fabrik, často i národně nespolehlivých. Podpory v nezaměstnanosti na ně neplatí a také by se mnozí ve své prostotě styděli je brát. Tak čím dále tím bídněji tito lidé živoří a bylo by nejsvětější povinností všech příslušných státních činitelů - ministerstva nár. obrany, ministerstva obchodu, zemských i státních ústavů - aby řádně honorovanými zadávkami lněných a jiných textilních potřeb umožnili jim těžké jejich živobytí. Za to, co bylo v tomto směru zejména od ministerstva nár. obrany učiněno, za vše, co se zde udělalo jinými úřady a ústavy, co nejsrdečněji děkuji a prosím o další porozumění a podporu i celou vzácnou společnost tohoto domu. Nikdo nedoprovodí sebemenší ohled a pomoc tak upřímným "Zaplať Pán Bůh!" jako tito prostí naši lidé. Mělo by to svůj význam i pokud se týče jistě velmi rozšířené špionáže. My se starostí sledujeme stále se vyskytující případy, a myslím, že i spokojení obyvatelé těchto pohraničních úseků velmi mnoho by mohli prospěti a spolupracovati ve sledování a zjišťování činnosti podezřelých a neznámých lidí.

Místopředseda Mlčoch (zvoni): Upozorňuji pana řečníka, že jeho řečnická lhůta uplynula.

Posl. Pozdílek (pokračuje): Ožehavým průvodním zjevem v pohraničním území jest také otázka komunikační. Je zcela přirozeno, že jestliže z nádraží v Náchodě a v Novém Městě nutno dopraviti nákladními auty veliké množství potřebného materiálu - železa, cementu - po dnešních okresních silnicích, neupravených pro tuto dopravu, dostaly se tyto silnice do žalostného stavu a bude nevyhnutelně nutno zvláštními mimořádnými dotacemi ze státního silničního fondu poskytnouti těmto okresům, ano i obcím náležitou možnost potřebné a důkladné úpravy a údržby, již z toho důvodu, že nynější frekvence bude trvalá již v důsledku dalších vojenských opatření.

Při této příležitosti chtěl bych říci několik slov o otázce úpravy služebních poměrů okresních cestářů. Podali jsme v té věci iniciativní koaliční návrh, tisk 484, poněvadž všichni uznáváme, že je zde potřebí nápravy. Máme typický příklad v okrese Nové Město n. Metují, kde při délce 350 km okresních silnic nemáme ani jednu silnici státní, kde zaměstnává okres 57 cestářů, z nichž je 33 definitivních a 24 smluvních. Průměrné peněžní požitky na jednoho cestáře definitivního činí 4.100 Kč, na smluvního asi 3.000 Kč ročně. To jsou ovšem nedostatečné platy, ale okres je z titulu cestářských platů zatížen spolu s pensemi asi 201.000 Kč ročně. Úprava podle podaného návrhu znamenala by zvýšení o 450.000 Kč, ale finanční stav okresu je takový, že do nynější úpravy dluhů, která okresu velmi prospěje, nemohli jsme na celé desítky kilometrů okresních silnic dáti ani fůru materiálu. i když jsme tam měli špatně placené cestáře. Prosil bych, aby v tomto směru vzat byl i dále k podpoře našich těžce postavených okresů náležitý zřetel.

Další také velmi ožehavý průvodní zjev budování opevnění v našem pohraničí je povážlivý nedostatek zemědělského dělnictva, a to všeho druhu, nejen mužů. nýbrž i žen. Jsou případy, že manželka dělníka zaměstnaného na opevňovacích pracích opouští svoji dosavadní práci v zemědělství. a tak máme mnoho případů, že zemědělci při tomto opravdu povážlivém zjevu museli vzíti své děti ze zemědělských škol, hochy i děvčata domů, poněvadž nesehnali dělníky. Tento zjev je dnes v řadě okresů, nejen přímo pohraničních, a nemožno se diviti tomu, že tamní zemědělci nechápou a žádný je nepřesvědčí o správnosti politiky podpůrné a o možnosti stavu dnešního počtu ještě nezaměstnaných. Měli jsme případy, že v nejnutnějších pracech sklizňových zůstal hospodář s hospodyní a dětmi i třeba ve stokorcovém hospodářství sám. To jsou zjevy, které zaslouží veliké pozornosti a je nutno, aby se našla opravdu rozumná cesta k řešení.

Ku konci chtěl bych promluviti několik slov o otázce zpolitisování veřejného života a výměny resortů. Soudím, že toto volání není tak upřímné a poctivé, jak se zdá. a že ti, kteří nejvíce o tom hovoří, vyjímají sebe a myslí na druhého. Myslím, že tady by se více než přiléhavě hodila slova Písma: "Kdo jsi bez hříchu, hoď kamenem." Až budeme vidět, že ministerští úředníci a osobní tajemníci přestanou jezdit na politické schůze a dělat na schůzích politiku svých šéfů a ostře kritisovati politiku jiných ministrů, až se nebudou opakovati případy doporučení, že inserce v těch a v těch novinách je výhodná, poněvadž jsou to noviny strany, jejíž ministr vládne v určitém resortu, až přestanou výzvy, že na určité práce, třeba na stavbu skladiště, které bude ze státních prostředků dotováno, přijímáni budou výhradně příslušníci určité politické strany, až tohleto jinde také zmizí, pak budeme věřit, že je to upřímné a poctivé. Jinak to vypadá tak, jakoby se řeklo: Přestaň to dělat ty, abych to lépe mohl dělat já. Já žádného nevyjímám, říkám to tak, jak mně prostý selský rozum káže. A stran toho volání po výměně resortů myslím, že je to něco podobného.