Snad, vážení pánové, ani mnozí nevíte, jaké originelní a zajímavé spolky byly v Československu v poslední době založeny a uvedeny v činnost. Budete třeba překvapeni. Ve Francii byli také překvapeni, jaké nebezpečné spolky se v podzemí zrodily a rozbujely. Uvádím tedy, že v Československu existují dnes na př. takové spolky: "Hnutí za nové Československo" s časopisem "Národní výzva" v tomto hnutí jsou angažováni šlechtici Thun-Hohenstein a Schwarzenberg kromě známého Vrzalíka - další organisace "Liga přátel nacionalistických států", která už má sekci španělskou, německou a italskou a zakládá dokonce sekci japonskou a má sídlo v domě živnostenského sen. Horáka v Myslíkově ul. Nebo "Všeslovanská obrana proti bolševismu", ve které jsou sdruženy občanské strany a která pořádá zvláštní kursy při mechanickém napodobení streicherovského vzoru. Všecky tyto organisace slouží propagačně a agitačně Italii, Německu, Francovi a Japonsku. A můžeme se tázati, jak mohlo ministerstvo vnitra takové spolky povoliti, nebo nejsou-li povoleny, jak může trpěti jejich činnost. A vysvětlení vám podá sdělení. že mezi zakladateli. vedoucími funkcionáři a členy takových spolků figurují význační představitelé politických stran, a to i z vládního koaličního tábora a především ze strany agrární. Tito politikové měšťácké pravice, podobně jako ve Francii Tardieuové, patronisují spiklenecké, slídičské a diversantské spolky, které jsou u nás uváděny v život za peníze zahraničního fašismu. Prosím, u nás se v podzemí organisují českoslovenští cagoulardi a při tom i mezi těmito čsl. cagoulardy je veliká spousta zrádců vlastního státu, špionů a slídičů, udavačů placených z ciziny.

Kdyby, pánové, ministerstvo vnitra bylo v jiných rukou, dostaly by se na světlo věci, nad nimiž by veřejnost žasla, jako tomu bylo ve Francii. Ukázalo by se, kolik různých nastrčených časopisů, zpravodajských kanceláří, insertních sběratelen a jiných akvisičních podniků v Československu antikominterna zařídila, aby jimi kryla špionážní, provokační a slídičská centra. A z těchto center vyvinují špioni zvláště německého fašismu vliv i na významný domácí tisk a daří se jim dostávati do předních žurnálů provokatérské fabrikáty hitlerovské propagandy. Neobávám se zde prohlásiti, že na př. p. dr Kahánek, vedoucí politický šéf agrárního tisku, patří k nejpilnějším abonentům výrobků zpravodajských agentur antikominterny podobně jako p. prof. Nikolau, který teď působí v plzeňském "Českém deníku", nepočítaje pány z "Poledního listu", ze "Slováka" a všelijakých politických časopisů, jako je "Národní výzva". Ostatně, pánové, i v této sněmovně jsou lidé, kteří tu uplatňují inspirace antikominterny. Nemyslím při tom na včerejší antikomunistický záchvat Gajdův, nýbrž na jiný případ.

Pan dr Klíma, řečník přede mnou, poslanec nár. sjednocení, podal interpelaci na ministra vnitra, velmi příznačného obsahu. Opsal do interpelace výmysl zpravodajské výrobny antikominterny, a to, že prý v srpnu t. r. navštívil soudr. Dimitrov, generální sekretář komunistické internacionály, tajně Československo a že se pak prý 15. září konala v Moskvě zvláštní schůze Kominterny. (Smích komunistických poslanců.) Už takový nemožný termín o schůzi Kominterny prozrazuje vymyšlenost. A této schůze se prý zúčastnili zástupci sekcí komunistických stran šesti evropských zemí a z Československa prý dva zástupci. Na této poradě prý se jednalo o tom, jak v Evropě uspíšiti komunistickou revoluci. Na podkladě těchto výmyslů si dr Klíma troufal žádati p. ministra vnitra o vyšetření a o ochranu Československa před Dimitrovem.

Zde máte, slavná sněmovno, jeden názorný příklad. jak český poslanec, docela tak zvaně nacionálně vlastenecký. dovede prokázati službu hitlerovským nepřátelům republiky. ačkoliv zde před chvílí mluvil tak ostře proti pangermanismu a výbojnosti velkoněmeckého imperialismu. Hitlerovská propaganda, jak známo. potřebuje event. i z Československa domnělé doklady, že je v Československu centrum t. zv. komunistických piklů, a pan dr Klíma se k tomu propůjčil. Nepotřebuji ovšem dokazovati, že pan dr Klíma použil v interpelaci jen čirých výmyslů o pobytu soudr. Dimitrova zde v Československu, ačkoliv je jinak neslýchanou provokativní troufalostí od pana interpelanta, že si dovoluje vydávati za nebezpečí pro Československo to, kdyby do Československa měl zavítati soudr. Dimitrov. Soudr. Dimitrov je i lidu Československa, stejně jako celému světu, znám jako hrdinný bojovník proti německému fašismu. Hrdina lipského procesu může platiti i v Československu jen za zastánce lidu Československa před hitlerismem a za upřímného přítele Československa. A když tak zbabělá dušička, jaká se skrývá v národně-sjednoceném fašistovi, který podlízavě se plazí i před italským a velkoněmeckým fašismem, se dotkne jména Dimitrova, je to schopno vzbuditi jen politování, politování nad ubohostí a domýšlivostí takového vlastenčícího, fašistického Bumbrlíčka. Prostě na Dimitrova, vítěze nad Goeringem, je pyšný nejen celý mezinárodní proletariát, ale jako na Bulhara je na něho pyšný také celý bulharský národ. Za to na doktory Klímy nemůže býti český národ nijak pyšný. Příznačné však je, že právě strana, k níž náleží pan dr Klíma, t. j. nár. sjednocení, se tlačí všemi silami do vlády a že se pro její vstup do vlády také činí z různých stran přípravy. Je velmi groteskní, když strana, která totálně politicky zbankrotovala a která dnes činí dojem okasního politického výprodeje, nabízí ke vstupu do vlády skupinu trosečníků, z nichž již dávno vyprchala česká národní ideologie, kteří vyznávají směs českého nacionalismu s ideologií cizího nacionálního fašismu, kteří dovedou se svým vlastenectvím beze všeho sloučiti pochlebování německo-italskému spolku a v jejichž hlavách ovšem ještě stále straší duch černosotněnské Kramářovy nenávisti proti Sovětskému svazu. Jakou orientaci má tato strana v zahraniční politice? V podstatě italskofilskou, takže kdyby se nár. sjednocení dostalo do vlády, pěkně by to tam vypadalo. Vypadalo by to tak, že by agrární pravice táhla vládu směrem k Berlínu a vládní národní sjednocení by ji táhlo směrem k Římu. Jak dlouho by se za takových okolností udržela za politika spojenectví s Francií a se Sovětský svazem? Nikoliv. Takto se jednota v zahraničně politických otázkách nemůže budovati. Nesporné je, že plná jednota lidu Československa jest možna jen na jedné jediné zahraničně politické linii, a to oné, která odpovídá obranným spojenectvím Československa, opřeným o Společnost národů a kolektivní bezpečnost. O správnosti této linie jest lid přesvědčen, poněvadž směřuje k skutečnému zabezpečení Československa vnitřně i navenek. Naopak tvrdím, že Československo se práve v této době má jeviti jako nejpevněji jednotné na této linii, jako nejpevněji oddané ose Paříž-Praha-Moskva. Tento příkaz platí pro tuto dobu, kdy se očekává významná návštěva francouzského ministra zahraničních věcí Delbose. Monsieur Delbos se musí přesvědčiti, že lid Československa je plně jednotný v přátelství k Francii lidové fronty. Tato jednota musí býti podkladem, aby se mohlo na Francii apelovati účinně, aby se mohlo Delbosovi říci to, o čem mluvil soudr. Gottwald; mimo jiné, aby se řeklo panu Delbosovi, že na Československo nelze pohlížeti jako na nějaký objekt ponižujícího pedagogického nátlaku v poměru k hitlerovskému Německu a v otázkách vnitřních poměrů v Československu. Monsieur Delbos se musí přesvědčiti, že vroucím přáním lidu československého jest, aby se Francie nedala obluzovati svody k nějakým osudným velmocenským kombinacím, aby se nedala svésti k poručníkování, aby se nevzdávala iniciativnosti, samostatnosti, rozhodnosti, aby se nevzdávala osvědčené cesty v mírové politice. Pan Delbos se musí přesvědčiti, že vroucím přáním Československa jest, aby se francouzská zahraniční politika vrátila na cesty energické Barthouovy politiky, která stvořila osu Paříž-Praha-Moskva a která předpokládala další rozšiřování této osy o Bukurešť, Bělehrad, Varšavu atd. Taková francouzská zahraniční politika, která by počítala s aktivním uplatňováním mohutné moci Sovětského svazu jako nejvýznamnějšího činitele míru, by nejúčinněji zapůsobila na další budování evropské fronty míru, na sevření fašistických válečných útočníků karanténní ohradou kolektivní bezpečnosti a působila by i na Anglii, takže by Anglii strhla na onu stranu, kam se Anglie silou a vahou veřejného mínění kloní, na stranu levou, na stranu míru. Taková rozhodná francouzská zahraniční politika by vytvořila i pro Československo posici, že by mohlo nejen dále upevňovati malodohodové spojenectví s oporou rostoucí síly demokratických živlů Rumunska a Jugoslavie, ale že by mohlo urychliti i přátelské spojení s Polskem, Rakouskem, Maďarskem, v kterýchžto státech jsou také v nástupu síly, jež si přejí společnou obranu proti hitlerovské agresi a jež si přejí spojení s Československem. (Posl. dr Branžovský: Vždyť nadáváte Rydz-Šmiglymu!) Budoucnost Polska není Rydz-Šmigly, nýbrž Witos, socialista, revoluční dělníci jsou komunisté. (Předsednictví převzal místopředseda Mlčoch.) Za těchto kýžených podmínek by se musily zhroutiti všechny válečné výbojné sny německého a italského fašismu a Československo by nejen pocítilo opětně plnou bezpečnost, ale Československo by čekala velká budoucnost v Evropě jako činitele seskupení středoevropských demokratických a mírových států. Pánové, jsou známky, které svědčí, že tímto směrem se reální síly evropského vývoje posunují, přes všechny dočasné překážky (Místopředseda Mlčoch zvoní.) ihned skončím. - tímto směrem pro mír, proti fašismu, tímto směrem k Evropě demokratické, lidofrontové, socialistické.

Jednu velkou událost přinesly poslední dny, jež o těchto příznivých vyhlídkách svědčí, a to jednání o sjednocení Amsterodamské odborové internacionály se sovětskými odbory. Je to událost ohromného významu, neboť na terén boje proti fašismu, boje za mír, vstupuje činitel největší váhy, sjednocující se mezinárodní proletariát. Síla tohoto činitele pro dosavadní škodlivou roztříštěnost dělnického hnutí doposud chyběla. Fašističtí paliči války měli i proto volnější ruce a kolísaví mírotvorci mohli kolísati. Nyní se to změní. Když se mezinárodní proletariát spojí a uplatní svou sílu, bude jinak vypadati evropský vývoj a světová situace. To jest největší naděje, že mezinárodní fašismus bude zaražen ve svých zločinech. To je také nadějí i lidu a národů Československa. Ano, pánové, my jménem dělnictva a pracujícího lidu říkáme, že není důvodů ke strachu a k obavám. S vírou v pomoc mezinárodních sil míru bude se i pracující lid a dělnictvo bíti za mír a bezpečnost Československa. Přijde-li fašistický útok, budeme se bíti statečně, s vírou v pomoc spojenců, s vírou v podporu mezinárodního proletariátu. Říkáme, že v případě Československa musí již zvítěziti nad válkou věc míru, nad fašismem věc svobody a demokracie. My, komunisté, budeme všemi silami pracovati, aby sjednocené dělnictvo bylo nezlomnou a mohutnou páteří vnější a vnitřní síly Československa proti fašismu, a budeme usilovati o to, aby síla sjednoceného lidu přivedla k moci vládu lidu, která by mohla ještě pevněji a ještě rozhodněji vésti československou zahraniční politiku v tom směru, aby se Československo jako země lidové fronty zařadilo po boku Francie do lidové fronty a po boku Sovětského svazu do fronty, přebudované v duchu demokratických a socialistických ideálů. (Potlesk komunistických poslanců.)

Místopředseda Mlčoch (zvoní): Dávám slovo dalšímu řečníku, jímž je pan posl. Vodička.

Posl. Vodička: Slavná sněmovno!

K rozpočtové kapitole ministerstva nár. obrany chci říci toto: Jsme přesvědčeni, že tato kapitola právě v dnešní době akutního nebezpečí útoku se strany hitlerovského fašistického Německa patří mezi kapitoly nejdůležitější. Má význam politický i vojenský. My, komunisté, byli jsme vždy pro obranu republiky před fašistickým nepřítelem. S tohoto místa znovu prohlašujeme, že obranu republiky chápeme velmi vážně a že všechno naše úsilí směřuje k tomu, aby byla provedena do všech důsledků. Tuto vůli, toto odhodlání republiku a demokracii proti fašismu bránit a ubránit dokumentujeme zcela jasně i při projednávání tohoto rozpočtu tím, že budeme hlasovat pro kapitolu presidenta republiky, který jako hlava státu je zároveň i vrchním velitelem československé armády.

Avšak nemůžeme mít důvěru k dnešnímu vládnímu režimu, který v důsledku své protilidové politiky není s to zajistit zdárnou a účinnou obranu země. Nesouhlasíme s režimem, který hospodářskou a sociální politikou, prováděnou ve prospěch bohatých a na účet chudých, podlamuje brannou schopnost lidu. Nemůžeme mít důvěru k režimu, který je vinen tím, že dopouští, aby v zájmu bohatých byla v republice statisícová armáda nezaměstnaných a aby nejmladší pokolení občanů této republiky, děti, vyrůstaly následkem chamtivosti a ziskulačnosti boháčů o hladu a v nedostatku a aby z nich rostlo fysicky zaostalé pokolení. Špatně připravuje obranu republiky režim, který oklešťuje svobody a práva lidu, omezuje demokracii a brzdí iniciativu mas při organisaci obrany země, nedává rovnoprávnost nacionálním menšinám, zatím co trpí, aby český, slovenský a německý fašismus prováděl na území této republiky velezrádné rejdy a aby pro tuto činnost dostával podporu hitlerovského a mussolinovského fašismu. (Výkřiky posl. Zvoníčka a komunistických poslanců.) Máme nedůvěru k režimu, který je vinen tím, že v ministerstvu nár. obrany jsou poměry, které obranu republiky ve všech směrech brzdí. Neschopnost tohoto režimu se projevuje též v tom, že armáda není dostatečně zabezpečena, že vojáci, poddůstojníci, rotmistři i důstojníci nejsou plně hospodářsky zajištěni, že není prováděna vůbec řádná systematická demokratická výchova, že není dbáno požadavků příslušníků československé armády jiných národností. (Výkřiky posl. Gajdy a Zvoníčka. - Místopředseda Mlčoch zvoní.).

Výstražným dokladem, jak tento režim řeší obranu republiky, jsou taková zjištění, že zbrojaři a všichni dodavatelé pro armádu vydělávají tak neslýchané zisky, že z celkového obnosu preliminovaného na obranu republiky shrábnou do svých bezedných kapes více než jednu třetinu.

Na obraně republiky neslýchaně kořistí banky, zbrojaři, fabrikanti, velkostatkáři a statkáři. Kořistí se na zbraních, na cementu, na seně a ovsu, prostě na všem, co potřebuje armáda a co vyžaduje obrana republiky. Ke skutečné obraně republiky je třeba učiniti okamžité kroky k hospodářskému zajištění širokých pracujících mas, dáti lidu chleba a práci, postarat se o to, aby z dětí a z mládeže nám vyrůstalo zdatné a silné pokolení.

V armádě je třeba zavést systematickou demokratickou výchovu vojáků a důstojníků, ve které by příslušníci armády byli seznamováni se současnými událostmi, ve kterých žije republika a její lid (Výkřiky posl. Zvoníčka a komunistických poslanců. - Místopředseda Mlčoch zvoní.), výchovu, která by spojila pojem obrany republiky s obranou demokracie a pokroku a která by naplnila příslušníky československé armády vědomím, že uhájením samostatnosti republiky uhájíme i demokracii, demokratické svobody a kulturní hodnoty všech národů, žijících v Československu; výchovu, která by plně dokázala celé armádě, že není osamocena, že má za spojence velké mírumilovné a protifašistické státy, což zvýší i sebevědomí příslušníků armády. K zesílení armády žádáme okamžité organisování péče o vojáky národnostních menšin v duchu jejich demokratické kultury a kulturních tradic, výchovu, která by ukázala solidaritu a přátelství českého lidu k nim jako příslušníkům jiných národností, při čemž musí býti přísně dbáno, aby vojáci jiných národností nebyli uráženi ve svých národnostních citech a aby netrpěli újmy ve službě pro svou národnost a jazykovou neznalost. (Výkřiky.) Na základě zkušeností ze Sovětského svazu, Španělska a Francie a lidové fronty žádáme užší spojení s lidem pěstováním přátelského styku s demokratickými a protifašistickými spolky, osvětovými výbory, závodními výbory a pod. . . . . (Výkřiky.)

Místopředseda Mlčoch (zvoní): Prosím, aby páni poslanci nevyrušovali řečníka.

Posl. Vodička (pokračuje): . . . při čemž budiž věnována zejména velká pozornost posádkám, ve kterých slouží vojáci jiných národností.

Aby příslušníkům československé armády bylo ulehčeno splniti úkol, který v zájmu obrany musí býti stůj co stůj dosažen, dožadujeme se uskutečnění řady požadavků pro příslušníky armády a jejich rodiny: 1. Okamžité řešení dostatečné hmotné péče o rodiny narukovaných. 2. Zajištění zaměstnání všem demobilisovaným vojínům. 3. Zhodnocení vojenské služby ve státních a veřejných službách. 4. Zvýšení služebních požitků rotmistrům a nižším důstojníkům.

V zájmu materiálního zvýšení obrany republiky žádáme okamžité projednání předlohy zákona o sestátnění zbrojního průmyslu a zavedení parlamentní kontroly pro válečné dodávky a dodávky pro armádu.

Ke konci se dožadujeme, aby nejspolehlivější antifašisté a nejdůslednější obránci demokracie, kteří jediní mohou získati většinu pracujícího lidu a zejména příslušníky národnostních menšin pro obranu republiky, komunisté a rudí odboráři, nebyli vylučováni z důstojnických a poddůstojnických škol, ze zaměstnání v závodech důležitých pro obranu státu a aby provádění branné výchovy bylo dáno do rukou organisací s hlediska obrany republiky nejspolehlivějších.

Poněvadž politika dnešního režimu odporuje všem těmto předpokladům skutečné obrany země a poněvadž dnešní ministr nár. obrany patří k těm reakčním kruhům, které takovouto politiku prosazují, nehlasujeme pro rozpočet nár. obrany. (Potlesk komunistických poslanců.)

Místopředseda Mlčoch (zvoní): Dalším řečníkem je p. posl. Smetánka. Dávám mu slovo.

Posl. Smetánka: Slavná sněmovno!

Je mi vyměřena lhůta řečnická jen 15 minut. Je docela pochopitelné, že v této tak krátké době nemohu se zabývati mnohými otázkami, jak bych si přál. Musím se proto omeziti na několik nejdůležitějších z nich. Především je to otázka zabezpečení našeho státu po stránce zahraničně-politické a vojenské. Není sporu, že nejsme osamoceni. Máme spojence a máme přátele, o které se opíráme, jichž potřebujeme, kteří také potřebují nás. Kdybychom po této stránce svou situaci posuzovali, nemusili bychom se své budoucnosti obávati, kdyby mezinárodní situace byla skutečně taková, abychom se mohli růžovými brýlemi dívati do budoucna.

Vstupujeme do 20. výročí míru v ovzduší krajně nezdravém, napjatém neklidem a nervositou, v ovzduší, které nevěští do budoucna nic dobrého. Horečka zbrojení, která zachvátila celý svět a která si vyžádala v posledních letech už miliardových nákladů, je nejlepším ukazovatelem těžké mezinárodní krise, hrozící vzplanout novou velkou válkou, lhostejno, kdy vypukne, zda brzo či za několik let. Je jistě odůvodněné rozčarování lidu, který to upřímně myslí s mírem, nad nynější mezinárodní situací. Hledají se vinníci tohoto krajně nepříznivého stavu zbrojení. Na jedné straně se říká, že jsou to především porazené státy, které vyvolaly tuto dusnou válečnou atmosféru, na druhé straně však patřím mezi ty, kteří docela otevřeně říkají, že nejhlavnějšími vinníky dnešního mezinárodního neklidu a nervosity jsou právě ti, kdož jako vítězové byli přímo povinováni bedlivě, ba přímo úzkostlivě bdíti nad stoprocentním dodržováním a plněním mírových smluv. Po této stránce se vítězové velmi prohřešili na míru, na jeho udržení a konsolidaci. Na prvý pokus revolty poražených měli odpověděti jediné správnou ráznou akcí, ne nic neznamenajícími slovy nebo prázdnými gesty a protesty, nýbrž vojenským zákrokem, a to včas, pokud byli vojensky co nejsilnější. [ ].

My ovšem v této těžké mezinárodní situaci nemůžeme jinak, než se této nepříjemné situaci přizpůsobit. Zbrojíme i my, vynakládáme na obranu státu miliardové částky. Za 19 let jsme dali na zbrojení 45 miliard Kč, z nichž připadá 30 miliard na řádné rozpočty, 15 miliard pak na materiální vybavení naší armády. A tu musím, slavná sněmovno, docela otevřeně říci, že s postupem vlády a koaličních stran, které v poslední době říkají, že je potřebí, aby se pro obranu státu udělalo vše, co je v našich silách a v naší moci, nemohu nijak souhlasiti pokud se týče praktického provádění těchto snah. Po této stránce obviňuji především vládní strany z neupřímnosti, kterou ukazují vůči národní obraně. Na jedné straně obraně státu se jednou rukou dává, druhou se bere, jednou rukou se obrana státu hladí a druhá ruka opět tu národní obranu tepe. Já bych to chtěl vysvětliti a odůvodniti několika příklady.