Místopředseda dr Markovič: Ďalším prihláseným rečníkom je p. posl. Kopecký. Dávam mu slovo.

Posl. Kopecký: Vážená sněmovno!

Především pokládám za povinnost protestovat proti tomu, že parlamentní censurou byla předvčerejší řeč předsedy našeho klubu soudr. Gottwalda na mnoha místech konfiskována. Konfiskována byla ona místa nebo jednotlivá slova, jimiž soudr. Gottwald pravdivě charakterisoval činnost a snahy fašistických mocností, ničících mír a ohrožujících Československo. Podobně byla konfiskována i řeč dalšího našeho klubovního kolegy soudr. Širokého. Je naprosto nepochopitelné, že se předsednictvo sněmovny propůjčuje k tomu . . .

Místopředseda dr Markovič (zvoní): Prosím pána rečníka, aby nepolemizoval s rozhodnutím predsedníctva.

Posl. Kopecký (pokračuje): . . . aby i na parlamentní půdě byla umlčována pravda o fašistických diktátorech. Nedávno si dovolil v tomto smyslu učinit zákrok italský vyslanec v Praze. Nyní předsednictvo sněmovny činí z takové prakse potlačování protifašistických projevů parlamentních mluvčích zřejmě systém. Protestujeme proti tomu a nedáme si vzíti právo vyjádřit pravdivě to, co cítí celý civilisovaný svět, totiž že činnost fašistických útočníků je potupou civilisace, násilným uchvatitelstvím a barbarstvím. Zdá se, že by v československém parlamentě censura divně pohlížela na př. na taková slova, jaká pronesl president Spojených států severoamerických Roosevelt, když mluvil o fašistických útočnících jako o zuřivcích, šířících nákazu bezzákonností, jež je nutno zavříti do karantény. Nebo slova Delbosova, který mluvil v Lille o tom, že fašističtí útočníci učinili ze světa džungli. Zde by se asi podobně mluviti nemohlo bez nebezpečí censurního pokárání. Domnívám se však, že by sněmovna velmi energicky měla hájiti právo na plnou svobodu parlamentního projevu, nebo jinak si fašističtí diktátoři budou troufati žádat, aby členové československého demokratického parlamentu byli opatřeni nějakými náhubky goeringovského patentu nebo docela musili povinně vzdávati poctu cizím fašistickým bohům zdviháním paží. Tolik úvodem.

Vážená sněmovno! Soudr. Gottwald odůvodnil ve své řeči, proč my komunisté budeme hlasovati pro rozpočtovou kapitolu ministerstva zahraničních věcí, ačkoliv v mnoha věcech s vedením československé zahraniční politiky nesouhlasíme. Já právě chci své vývody věnovati několika. kritickým poznámkám k zahraničně-politickým otázkám. Zdůrazňuji především znovu, že nesouhlasíme s tím, jak si počíná československá zahraniční politika v otázce španělské. Vytýkáme, že přes všeobecné přesvědčení o spravedlnosti boje španělské demokracie a přes projevy solidarity s republikánským Španělskem, jakým byl na př. úterní projev p. posl. Hampla, nepodniká Československo ani politicky ani diplomaticky nic pro aktivní podporu věci Španělské republiky.

V otázce španělské se uplatňují různé sofistické výklady, aby se mohla tato pasivita Československa odůvodňovati. Mluví se tu v nejrůznějším smyslu o nevměšování, mluví se v divném smyslu o tom, že věc boje ve Španělsku je věcí Španělů, že si Španělé mají vyříditi spory mezi sebou sami a pod. To vše podle našeho soudu jsou velmi podivné argumenty, zvláště když jejich demokratickým autorům jest jasno, jak je tomu s neintervencí, jak je Franco protežován a v jakém protiprávním, výjimečném postavení je mezinárodně ponechávána republikánská španělská vláda. These, že boj ve Španělsku je věcí Španělů a že si to Španělé mají vyříditi sami mezi sebou, tato these by mohla nyní na př. znamenati, že Franco může vypůjčenými válečnými loďmi a ponorkami blokovati středomořské vládní pobřeží, aby tak podvázal přípravy k rozhodnému nástupu republikánských vojsk a aby se pokusil i vyhladovováním republikánského území oslabiti hrdinnou odolnost španělského lidu. Tážeme se: jest možno to dopustiti, když při tom republikánská vláda španělská nemá možnosti opatřiti si v ostatních státech prostředky obrany proti válečné blokádě? Nikoliv. Toho nelze dopustiti. Žádný opravdový demokrat a antifašista nemůže přistoupiti na to, že věc boje ve Španělsku jest jen věcí Španělů. Ostatně Franco a jeho tábor nejsou Španěly ve skutečném národním smyslu, neboť povstali proti své vlastní španělské zemi a stali se nástrojem cizích, nešpanělských států oproti vlastnímu španělskému národu, jejž pomáhají zbavovati neodvislosti. Celý svět ví, že puč Francův nebyl záležitostí vnitřně španělskou, nýbrž že tento puč stejně jako vláda v Salamance jsou jen krytím intervenční invase cizích fašistických států na území Španělska, jež znamená znásilnění práva, znásilnění svobodného národa, svobodného státu, útok na jeho neodvislost, jež znamená válečný útok, neboli věc boje ve Španělsku není věcí Španělů, nýbrž je věcí Společnosti národů, která má povinnost hájiti mír a ve smyslu čl. 10 Paktu o Společnosti národů hájiti neodvislost Španělské demokratické republiky. Povinností demokratických států je znemožniti jakoukoli podporu Franca a zajistiti ve smyslu mezinárodního práva španělské republikánské vládě všechny mocenské prostředky jako vládě jedině legální. To vše platí i pro Československo jako člena Společnosti národů i jako demokratický stát.

Pánové, varujeme před tím, aby se českoslovenští demokraté z bojácnosti a sobeckosti utíkali ve španělské otázce k sofistice. Takovou sofistikou by se mohlo odpovídati v budoucnosti na volání Československé republiky o pomoc, až by bylo Československo také nějak záludně napadeno, třebas nastrojením nějaké vzpoury nacionálních fašistických autonomistických hnutí, aby pak Třetí říše mohla do uměle vyvolaného chaosu zasahovat a při tom se těšit, že angličtí konservativci a různí pseudodemokraté z druhých zemí budou také odůvodňovat své odmítnutí pomoci Československé republice pokryteckým tvrzením, že jde o vnitřní záležitost Československa, třebas o vnitřní poměr mezi Čechy a Němci nebo mezi Čechy a Slováky. Sami uznáváte, že problém obrany Československa je problémem toho, aby se útočníku nepodařilo provésti proti Československu isolovanou akci, nýbrž aby útok na Československo byl pojímán jako útok na všeobecný mír, na celou střední Evropu, jako útok na celou Evropu a světovou civilisaci. Proč však, prosím vás, pomáháte isolovat věc boje španělské demokratické republiky tvrzením, že je to věc jen Španělů a ne věc všech činitelů míru a všech obránců demokracie v celé Evropě a v celém světě a tudíž i věc československé demokracie? Proč také vy vcházíte s tak slabošskou defensivní argumentací na linii neintervence, neutrality a proč se nepostavíte po bok Sovětskému svazu a neřeknete: Přísné zásady Paktu Společnosti národů v případě válečného útoku znají jen jedno řešení: že se totiž všechny státy, náležející ke Společnosti národů, mají společně vrhnout proti válečnému útočníku, mocenskou převahou mírové organisace, mírové kolektivity zastaviti válečné tažení útočníkovo a ochrániti napadený stát. Proč se nebijete se Sovětským svazem za to, aby se tyto zásady dodržely v případě španělském a čínském dnes, aby tak bylo zajištěno, že tyto zásady budou dodrženy, až půjde zítra o případ Československa?

Proto prohlašujeme, že pracující lid Československa neustane ve snaze, aby československá zahraniční politika byla pohnuta k jinému, aktivnějšímu postupu ve věci španělské. Od socialistických vládních stran očekáváme, že v tomto smyslu budou ve vládě působit na vedení československé zahraniční politiky. Ovšem jsme si vědomi, že nutno lámat odpor oněch reakčních živlů, jež ke španělské demokratické vládě nemají poměru jako k vládě uznané a jež docela pracují na území Československa pro Franca i opatřováním zbraní, aby tak i v této věci bylo dokumentováno, jak různé reakční živly dělají vedle oficielních činitelů svou vlastní československou zahraniční politiku, ovšem fašistickou, a napomáhající nepřátelům Československa.

Už soudr. Gottwald vyslovil výstrahu, aby se nevěřilo, že v zahraničně politických otázkách vládne skutečná, upřímná jednota včetně pravice a že t. zv. revisionisté z agrární strany upustili od svých snah, pokud se týče zahraničně politického kursu. Podle našeho soudu nelze u těchto pánů mluvit ani o nějaké kajícnosti. Vždyť pan posl. Beran zde předevčírem naznačoval, jakoby se odchylným a pesimistickým názorům agrárníků v otázkách mezinárodně-politických dostalo vývojem za pravdu. Zapomněl ovšem dodat, že na tom, že se Československo ocitlo nyní již v tak kritickém postavení, mají ze značné míry vinu právě následky zahraničně-politických extratur agrární strany, její hitlerofilské tendence, pěstované intensivně po dva roky.

Ano, pánové, nezvratnou pravdou je, že stalo-li se nebezpečí nájezdu na Československo v souvislosti se sudetskoněmeckou autonomií tak akutní a stává-li se tato věc již docela předmětem jednání mezi velmocemi, předmětem anglo-německých handlů a záminkou urážlivého ponižování Československa, pak za to možno do značné míry poděkovati se agrární reakci. Agrární reakce zplodila Henleina a vyhýčkala jeho iredentistické nacionální hnutí. Bez podpory agrárníků, bez jejich pomoci Henleinově straně, bez jejich nadbíhání Berlinu by sudetskoněmecká otázka nestála tak nebezpečně, jak stojí dnes, a páni Henleinovci by se nemohli tvářit tak zpupně. Agrárnická ústupnost živila rostoucí domýšlivost Henleinova hnutí a agrární reakcionáři dávali svou ústupností vůči Henleinovi a vůči Berlínu argumenty do rukou i hitlerofilským kruhům anglických konservativců. Neboť jak by neměli býti angličtí konservativci a angličtí reakční lordové náchylni vyhovovat volání Henleinovu a Hitlerovu po sudetskoněmecké autonomii, po rozbíjení Československé republiky, když největší strana československá, nejvýznamnější československá strana vládní projevovala ochotu sudetskoněmeckého území se vzdát a vlastní stát vnitřně trhati. Ano, tak je to. Hitlerovské Německo při svých plánech proti Československu mohlo úspěšně operovati s tím, že agrární strana se v životních otázkách Československa jinak orientovala než druhé vládní strany. A hitlerovské Německo dovedlo této slabiny československé vlády, tohoto rozdílného stanoviska agrární strany využíti tak, že dnes se v Londýně už čachruje s Československem ve vysoké politické hře, a to takovými činiteli, vůči nimž jsou osobnosti agrárních vůdců velmi malými figurkami. Řeč posl. Sandner a byla dokladem toho, jak už Henleinova strana je domýšlivá, poněvadž se domnívá, že Henleinova strana má v lordech Halifaxech a Hoarech mocnější zastánce, než jsou ti různí čeští agrární Berani.

A pro Československo se musejí exponovat západní mocnosti a exponují se, pokud jde o přímý válečný útok, pokud jde o ubránění míru ve střední Evropě, ale při tom prestiž Československa není ušetřen ponižujících zkoušek v podobě různých výchovných a kárných rad a výhrůžek. Věru, dnes by se musili agrární reakcionáři strašlivě hanbiti za to, jak svou dosavadní politikou pracovali proti vlastnímu státu do rukou Hitlera. Nevěříme však v možnost upřímného studu u reakce a projev pana posl. Berana by musel vyzníti jinak, než jeho včerejší projev, kdyby měl být podán důkaz, že se agrární strana dostává v zahraničně-politické orientaci na linii, jež odpovídá zájmům republiky a jednotnému mínění většiny obyvatelstva Československé republiky. Pan posl. Beran tu sice mluvil jako nevinný beránek, ale kromě všeobecných slov se k ničemu konkretnímu nezavázal a pod titulem dobrého sousedství skrýval staré tendence agrárních revisionistů. Kdyby se mělo vážně mluviti o jednotě v zahraničněpolitických otázkách, tak by musel pan posl. Beran ze své pravomoci předsedy agrární strany se postarati především o to, aby na př. agrární tisk nehlásal jinou linii zahraničně politickou než je oficielní linie, a to v řadě závažných otázek. Agrární tisk na př. provádí soustavně fašistickou propagandu proti Společnosti národů, proti kolektivní bezpečnosti, soustavně propaguje fašistickou zásadu dvoustranných smluv a nepřestává hlásati ani neutralitní a isolační linii. A toto vše, co odporuje oficielní linii československé zahraniční politiky, činí nejenom "Venkov", nýbrž ještě nehorázněji venkovský agrární tisk, zvláště královéhradecký časopis agrární strany, který je přímým tlampačem hitlerovské zahraniční politické propagandy.

Jinou linii než oficielní pěstují agrární kruhy také ve věci spojenců Československa, ve věci poměru k Francii, k Sovětskému svazu.

Koaliční pravičáci sice stále ujišťují, že v zahraniční politice neznají ideologických rozdílností a že odmítají ideologické bloky, avšak ve skutečnosti z důvodů reakčního smýšlení třídní kapitalistické zaujatosti a materiální sobeckosti si počínají tak, že chovají nenávist k Francii lidové fronty a k Sovětskému svazu, ačkoliv jsou to spojenci Československa, a že chovají přátelství k hitlerovskému režimu, ačkoliv je to úhlavní nepřítel Československa.

Pánové, nelze však trpěti, aby tento rozpor mezi reakčními kapitalistickými třídními zájmy a zájmy státními a národními vedl k nějaké polovičatosti ve věci bezpečnosti republiky. Sabotáž reakčních živlů v otázce spojenecké politiky Československa musí býti zlikvidována. Československo musí utužovati své spojenectví nejen s Francií, nýbrž i se Sovětským svazem. A tu chci něco říci, pokud jde o poměr k Sovětskému svazu. Nelze popříti, že pokud jde o lid Československa, naplňuje oddanost a přátelství k Sovětskému svazu jeho duši hluboce, neboť lid ví, že Československá republika musí býti mnoho vděčna, pokud jde o její bezpečnost, Sovětskému svazu a jeho představitelům v čele se soudr. Stalinem. Lid oceňuje, co znamená Sovětský svaz jako spojenec pro Československo. A oceňuje to tím více právě nyní, kdy po londýnských jednáních vidí, že Sovětský svaz je spojencem, který se při svém velmocenském postavení dívá na Československo jinak než jiní velmocenští činitelé. Sovětský svaz nezná velmocenského despektu k malým státům. Sovětský svaz nepohlíží na malé státy jako na oběť handlování nebo ponižujícího poručníkování. Ano, právě v tuto dobu velmocenských čachrů se Sovětský svaz jeví tak drahým spojencem, tak významnou oporou Československa. Právě v tuto dobu se ukazuje, jakým těžkým hříchem právě na Československu by bylo, kdyby Sovětský svaz byl jakkoliv vyloučen z politiky středoevropské nebo celoevropské a jak je naopak příkazem, aby spojení Československa se Sovětským svazem bylo stále a stále utužováno, jako je příkazem učiniti vše, aby poměr k Sovětskému svazu byl nejupřímněji a nejvřeleji utužován a aby nic nepoškozovalo spojeneckou oddanost k Sovětskému svazu.

A tu se chci zmíniti o jedné věci. Tážeme se, zda si ministerstvo zahraničí všímá toho, jak jsou Sovětský svaz a jeho představitelé uráženi nejenom v souvislosti s propagandou fašistickou, nýbrž i s propagandou trockistickou. Pánové, dnes je všeobecně známo, že Lev Davidovič Trockij, tento miláček mezinárodního miliardářského kapitálu, je organisátorem mezinárodní agentury, která se jako doplněk německo-italsko-japonské antikomintermy pokusila nejen o špionážní a rozvratnou činnost v Sovětském svazu, ale která takto působí ve všech demokratických státech a zvláště ve státech, které mají spojenectví se Sovětským svazem. Trocký se svým štábem renegátů, profesionálních destruktivních živlů a demoralisovaných individuí, jež dělnické hnutí vyhnalo ze svých řad, posiluje antidemokratickou válečnou frontu mezinárodního fašismu. Antikominterna mobilisuje do svého boje proti civilisaci nejen arabské šejky, nejen brasilské plantážníky, japonské opiové traviče, nýbrž potřebuje vedle těchto živlů ještě t. zv. rozvratníky zleva, které obstarává trockismus. Ale, pánové, ačkoliv bylo v nesčetných případech prokázáno spojení trockistů s fašistickými vládami, ať šlo o trockisty v Sovětském svazu nebo ve Španělsku a ve Francii, ačkoliv bylo tolik trockistů odhaleno jako pomocníci Gestapa a ačkoliv je faktem, že činnost a organisace trockistů jsou fakticky legalisovány v Německu, v Italii, kde jsou povolovány trockistické publikace, nalézají se i v Československu levicové kruhy, které trockismu napomáhají. Tisk nár. socialistické strany, německé soc. demokratické strany poskytuje místo trockistické propagandě nejhrubšího borinovského zrna a pan Peroutka se na cestě svého levičáckého snobismu a politické koterie dostal na takovou úroveň, že "Přítomnost" učinil orgánem zvlášť vybrané trockistické společnosti. A těmto pánům se zamlouvá trockistické protisovětské, protistalinovské a protikomunistické štvaní a nic nehledí na to, že Sovětský svaz je spojencem Československé republiky a že trockisté hlásají defaitismus v boji s fašismem, že v případě boje s Hitlerem má prý se vpadnouti v týl bránící se zemi.

Pánové, pranýřujeme toto nekvalifikované jednání také-levičáků, s jichž pochybným levičáctvím nemá ovšem nic společného ohromná většina demokratických a socialistických příslušníků, která chová upřímné sympatie k Sovětskému svazu, i k jeho představitelům v čele se Stalinem. Tito prostí demokratičtí a socialističtí příslušníci také po zkušenostech s francouzskými cagoulardy ještě dokonaleji chápou, jak správně si sovětský lid počínal, když s trockisty a druhými vnitřními úkladníky, špiony a škůdci tak rozhodným způsobem zúčtoval. A pan posl. Hampl a paní posl. Zeminová si dělají zbytečnou starost, když na tento očistný proud v Sovětském svazu pohlížejí jako na nějaký vnitřně otřesený nebo oslabující proces. Mluvčí socialistických stran by měli pochopiti, že je právě projevem ohromné síly a sebedůvěry to, že se Sovětský svaz může tak radikálně zbaviti všeho škůdnictví, a že u československé demokracie je právě známkou slabosti, nesmí-li na př. Henleinovi zakázati velezrádné cesty do Třetí říše. Posílá ho tam v nobl vlacích, v úplných salonech ho pouští do Třetí říše na systematické porady s pány z Třetí říše o tom, jak zde má iredentisticky proti republice pracovati. Je slabostí československé demokracie, že nemá odvahy zameziti, aby si hitlerovská špionážní služba ze stoupenců Henleinovy strany nevyráběla ve velkém vojenské špiony, jež se dávají do žaláře bez křiku [ ], anebo musí-li si československá demokracie dáti líbiti, že se docela připravuje takový zákrok, že pražský německý vyslanec má míti právo organisovati německé státní příslušníky, kterých je ohromná spousta, asi na 200.000, v národně socialistické hakenkrajclerské organisaci, která má podléhati přímo jemu, [ ]. Ať to někdo zkusí s takovými nápady v Sovětském svazu, ten by letěl.

Co jsem uvedl, jsou právě známky strašlivé slabosti československé demokracie, strašlivé slabosti, která se může velmi špatně vyplatiti, jako to, pánové, že v Československé republice mohou veřejně nebo tajně působiti politické expositury cizích nepřátelských států. A na to chci právě poukázati. Jest neobyčejně povážlivé, že i v Československu se trpí různé přímé podniky antikominterny, ačkoli je dnes již tak plně jasno, že pod firmou antikominterny nejde o spolek proti komunismu, nýbrž že antikominterna představuje ve skutečnosti mocenský německo-italsko-japonský spolek proti Anglii, proti Francii, proti Spojeným státům severoamerickým a ovšem i proti Sovětskému svazu i proti Československu.