Naše propaganda musí mít odvahu ukázati celému světu, že jsme přece mírovými smlouvami nedosáhli maxima svých požadavků, nýbrž spíše minima, že jsme jako válčící strana nedostali žádné milosti, že nám nebyl jako válčící straně přiznán nárok na válečné reparace až teprve od 28. října 1918, kdy právně vznikl náš stát, tedy na těch několik dní až do konce války, a že za převzetí majetkové podstaty ze staré říše jsme byli zavázáni k t. zv. osvobozovacímu poplatku. Tedy místo přisluhování Němcům a hledání nových prostředků k ukojení jejich požadavků nechť se vláda raději stará o semknutí všech státotvorných sil ve státě, nechť hledá a nalezne plné dorozumění se všemi zdravými silami ve slovenském táboře, nechť dá v této vážné době našemu státu obraz toho, co svět bude respektovat a co mu bude imponovat: spořádaný, silný národní režim a administrativu naplněnou národním duchem.

Několik dní před svou smrtí otec vítězství Clemenceau, když se ho jeho tajemník tázal, věří-li, že Německo nechá Francii žít, odpověděl: Nikoliv, nevěřím. A já myslím, že my nemáme více důvodů, abychom věřili, že nás Německo nechá klidně žít, než měl umírající Clemenceau. Stokrát bylo opakováno, že státy žijí těmi silami, ze kterých vznikly. Československý stát vznikl z národní myšlenky československé a národní myšlenkou československou bude žít! (Potlesk poslanců nár. sjednocení.)

Místopředseda dr Markovič (zvoní): Dávam slovo ďalšiemu rečníkovi, ktorým je pán posl. Pekárek.

Posl. Pekárek: Vážená sněmovno!

Mluvčí živnostenského klubu v této sněmovně kolega posl. Ostrý v generální debatě naznačil, jak tíživá s hlediska udržení podnikatelské touhy, s hlediska udržení zájmu soukromé podnikavosti břemena se ukládají poplatnictvu novým rozpočtem, který proti loňskému rozpočtu vykazuje ohromný a významný vzrůst. Strana naše při mezistranickém jednání o úhradových předlohách předložila řadu pozměňovacích návrhů. Jedná se o nich, nemůžeme dnes ještě zcela positivně říci, čeho bude dosaženo a čeho ne. Jisto je, že tato jednání byla a jsou velmi obtížná a svízelná, a soudím, že mluvčí naší strany způsobem pro živnostenskou veřejnost jasným a přesvědčivým promluvil o to, proč naše strana, činíc pozměňovací návrhy a žádajíc změny a zdůrazňujíc obtížnost situace, zdůrazňujíc velikost a tíhu břemen, jež mají poznovu být uvalena na bedra zejména výrobních a obchodních vrstev, přece jenom nakonec z vlastenecké povinnosti se odhodlala k hlasování pro zvýšený státní rozpočet. A řeknu jasně a docela otevřeně: Je skutečně potřebí velikého vypětí státního vědomí, velikého vypětí vlastenectví, máme-li my, kteří jsme do této sněmovny byli vysláni podnikatelskými vrstvami, zvednouti ruce pro řadu nových a těžkých břemen. S velkým sebezapřením a toliko vedeni citem vlastenectví a svou povinností dát státu vše, co potřebuje pro svou obranu - to je rozhodujícím momentem při našem činění a konání v tomto směru.

Vážená sněmovno, jedno je jisto, že i na našem státě se osvědčuje staré přísloví o válce a míru. My s jistou obměnou připravujeme houževnatou obranu, abychom si pokud lze nejdéle zachovali dobrodiní míru. S tím rozdílem ovšem, že my k těmto opatřením jsme došli teprve tehdy, když jsme po četných a trpkých zkouškách na jevišti zahraniční politiky se musili přesvědčiti, že ve světě již neplatí to, co kdysi platívalo, slovo, podpis. Byli jsme vyvedeni z této iluse o posvátnosti čestného slova a posvátnosti podpisu na smlouvách, uzavíraných nejenom mezi lidmi jako jednotlivci, nýbrž zejména mezi národy, tedy mezi příslušníky lidské společnosti jako celku. A jméno Československa se v posledních dobách příliš často ozývá v rozhovorech, v diskusích mezinárodních veličin. Příliš často mezinárodní tisk se obírá otázkou Československa než aby i ten nejprostší občan československý si nebyl vědom toho, že Evropa a s ní celý svět prožívají velmi těžké chvíle, velké nesnáze, a že tyto nesnáze v nich prožívá naše vlast, náš stát, naše Československá republika. A že přes všechny konference diplomatů, ministrů a zvláštních vyslanců stále ještě ve světě není jasno, můžeme-li počítat s dalším mírem anebo jdeme-li vstříc novým nesnázím a zápletkám, které by mohly pochodeň války vnésti i do území, která jsou v dosahu našeho zájmu a bezprostředního našeho vlivu a styků.

Pan předseda soc.-demokratické strany Hampl ve svém projevu v generální debatě zdůraznil, že dynamismus autoritativně vedených států překročuje vlastní státní hranice a chce si osobovat dokonce právo zasahovat do řešení vnitřních poměrů cizích a sousedních států. Myslím, že v tomto smyslu se vyjádřil i pan předseda republikánské strany posl. Beran, když prováděl kritiku nedemokratických režimů.

Tato fakta, bohudíky, přestal již náš národ přecházet pouhým konstatováním. Uvědomil si totiž, že za každým gestem a za každým činem, na př. Německa, stála tvrdá pravda, že všechny síly německého národa byly a jsou soustředěny za tím jediným účelem, aby byla vybudována silná německá armáda. A poněvadž za dlouhou řadu roků před Hitlerem a za Hitlera se nemohl ve světě najíti ani jediný národ, ani jediný stát, který by vážně mohl pomýšleti na to, že by napadl svoji vlastní armádou Německo, německý národ, musíme se domýšleti jednoho jediného, že tato německá armáda je budována s úmysly čistě útočnými. Vždyť sám Hitler konstatoval loňského roku, že německá kovárna již plně 4 roky dnem i nocí na tom pracuje, aby vybaveno bylo Německo nejmodernější a nejdokonalejší zbrojí, která má sloužiti potřebám armády. A dnes vidíme, že dnes, když Schacht plně nevyhovuje tomu, co znamená soustředění všech finančních i hospodářských sil k účelům vybavení armády, odchází a přichází Goering, aby v tomto smyslu dále působil.

Vůdcové dnešního Německa vždycky prohlašovali, vážení pánové. že znovuvybudovaná německá armáda je toliko přirozeným atributem plné suverenity německého národa. Ale skutečnost potvrdila docela něco jiného. Potvrdila totiž to, že vždycky, kdykoliv se Německo zbavilo svých závazků vyplývajících z mírových smluv, za těmito závazky ihned vstupovala na příslušné území noha německého vojáka. Čili že německá armáda se stala účinným nástrojem politiky dokonaného činu, politiky fait accompli. A zdá se, že si svět dnes, když člověk tak sleduje jednání mezinárodních činitelů, neuvědomuje, že Německo se dnes vlastně nezbavuje svých závazků nějakým jednáním, že ono prostě diktuje. Před velikou válkou Německo také v mezinárodní politice se dopouštělo různých extravagancí. Ale Vilémovské kousky korigovali němečtí diplomaté. A tak se mnohou věc, která by, do důsledku promyšlena a projednána, musila vésti k mezinárodnímu konfliktu, diplomatickým jednáním podařilo zprovoditi se světa. Ale projevy dnešních vůdců Německa nekoriguje nikdo, a zdá se, jak jsem už řekl, jakoby všechno to, co Německo dělá, co Německo chce, bylo přímou samozřejmostí. Vždyť jedině tímto způsobem, vážení pánové, jsme přece mohli v ohledu vojenském dojíti od von Seecktových kádrů, které se objevily bezprostředně po podepsání mírové smlouvy, až k jedné z největších armád světa. Jedině tak jsme mohli dojíti od Ženevy až ke koloniím, jedině tak mohl svět dojíti k předvčerejšímu článku v "Times", o kterém zde bylo tolik mluveno, v němž se nám docela nepokrytě radí, abychom si u nás vládli takovým způsobem, aby s tímto způsobem vládnutí mohlo býti spokojeno Německo. To je s hlediska mezinárodního, s hlediska prestiže státu samostatného něčím přímo neslýchaným. A je právem, když v této sněmovně konstatujeme, že jsme jako československý národ nikomu nic protiprávně nevzali, že jsme ani Německu nic nevzali, nic si nepřivlastnili a že tedy dobrovolně ani Německu, ani komukoliv jinému z toho, co máme, nic nedáme. (Potlesk.) Ale že také nikomu ze své suverenity ani nejmenšího kousíčku nepostoupíme, protože v hranicích svého státu si budeme vládnouti tak, jak uznáme za správné a potřebné podle svých zákonů, podle svého práva. (Potlesk.)

Tyto věci si uvědomuje i prostý československý lid, který není zvyklý na učené fráze o politice. On od leva až doprava už zrevidoval svůj poměr k otázkám brannosti a k armádě. Ví dnes, že s osudem československé armády je spjat i jeho osud, a proto chce jí dáti vše, co armáda potřebuje a požaduje. Má jenom jedno jistě spravedlivé přání, aby všech těch prostředků, kterých vyžaduje armáda, bylo účelně použito, aby jich bylo nestranicky použito, aby skutečně sloužily a nejúsporněji byly použity na obranu československého státu.

My jsme měli, vážení pánové, příležitost shlédnouti nedávno obranná opevnění na nejvíce exponovaných úsecích našich státních hranic. Myslím, že mohu jedno prohlásiti, že jsme byli spokojeni se soustavou opevnění, s kvalitou i tempem v provádění prací. Vyslovoval bych toliko odůvodněné přání, aby při pokračování v těchto pracích vojenská správa, zejména tam, kde jde o menší objekty, které nevyžadují velikých strojních zařízení, které nevyžadují velikých investic toho, kdo přejímá provedení počátečních investic, přihlížela více, než doposud činila, k nabídkám menších a středních živnostníků.

Otázky zásobovací, věci dodávkové a vše to, co patří k dennímu životu armády, jsou věci, jež jsou trvale na programu jednání branného výboru, a nemohu pro krátkost doby mně vyměřené se jimi zabývati. Jenom bych rád zdůraznil jedno, aby do zadávacího způsobu v ministerstvu nár. obrany byl vnesen nový duch, aby se uvažovalo o tom, že není s prospěchem armádě, když se v jednání vynucuje na oferentu, aby za nejnižší cenu provedl nějakou práci. (Potlesk.) Soutěže dnešní jsou již takové povahy, že z nich vycházejí nabídky, které jsou pod skutečnou cenou nabízené a provedené práce. Když k tomu ještě přistupuje nějaký jiný faktor, který má působiti směrem nivelisačním, pak není divu, že dnes již je mnoho lidí, kteří prohlašují, že pro národní obranu se nedá pracovat, nechce-li si člověk rozvrátit svou existenci. A my dávajíce armádě vše to, co chce, žádáme také, aby v žádném směru se nepůsobilo takto na oferenty a aby nikdo nemohl říci, že národní obrana, pokud se týče dodávek, majíc snad snahu opatřiti si věci nejlevněji, sleduje cíle, které v řádně vedené lidské společnosti a ani v obchodě nemají býti usuelní.

Vážení pánové, mám dále za svou povinnost, abych zdůraznil již to, co zde činil kol. Richter obsáhlým způsobem, maje více času nutnost podpory motorismu, netoliko po stránce zvýšení hospodářské činnosti obyvatelstva, ale zejména pro potřeby československé armády. Pan kol. Richter mluvil zde o jisté statistice, aspoň ji uváděl. Byla to, tuším, statistika, jež byla vydána před několika týdny při příležitosti jednání o kterousi obchodní smlouvu. Dovozci cizích vozů zdůrazňovali, že právě dnešní politikou v oboru automobilismu se přímo cílevědomě směřuje k tomu, aby kvalita našeho automobilového parku klesala. Nepřibývá dostatečný počet vozů a ty, které jsou v provozu delší dobu, než by měly býti, jsou tak opotřebovány, že pro potřeby vojenské správy jsou bezcenné. A dnešní politikou se dosahuje jedině toho, že právě kubatury vozů, které by vojenská správa mohla potřebovati, vykazují nejmenší číslici v odběru našich vozů. Tedy po této stránce je skutečně už potřebí něco vykonat, nebrzdit dopravu nákladními vozidly, zrevidovat poměr k otázce rayonování dopravy, zrevidovat poměr k otázce cen pohonných látek a zrevidovat poměr k otázce celkového zdanění motorismu. Měli jsme v březnu m. r. společnou schůzi branných výborů posl. sněmovny a senátu, kde generál Netík dokumentárně, číselně doloženo, ukázal, jakým faktorem je pro moderní československou armádu doprava motorovými vozidly. Na konec debaty byla vznesena řada důležitých podnětů a zdá se mi, že všechno to, co bylo žádáno, až na úlevy v ohledu daňovém, o kterých už zde také byla řeč, jako by prozatím bylo padlo pod stůl. Přál bych si, aby skutečně vláda iniciativně a energicky zasáhla v tom směru, aby tisíce a tisíce těžkých vozů potřebných kubatur pro vojenskou správu nemuselo dál odpočívat v garáži a někde na špalcích.

Zkušenosti ze španělské a čínsko-japonské války potvrdily nanovo, že v době válečného konfliktu je civilní obyvatelstvo vydáno v nebezpečí právě tak jako bojující armáda, ba neváhám říci ještě daleko více, poněvadž civilnímu obyvatelstvu chybí jedno, totiž ve většině případů aktivní obranné prostředky. A majíce před očima obraz toho, co pro ochranu civilního obyvatelstva v případu válečného konfliktu bylo u nás již vykonáno, musíme si říci, že toho bylo vykonáno velmi málo a že už je svrchovaný čas, aby na ochranu civilistů se také něco stalo. Protiletecká obrana je ve většině našich měst toliko na papíře, a naléhavě prohlašuji a domáhám se toho, aby po této stránce se vykonalo to, co zde označil krásným obratem pan posl. Beran, když řekl, že je potřebí, aby se méně psalo, ale více úřadovalo. (Potlesk.) V této věci se doposud píše.

Letectvo je jistě jedna z nejdůležitějších zbraní moderního válečníka a vyžaduje tedy jistě právem, aby mu vojenská správa trvale věnovala svoji péči jak s hlediska čistě vojenských strojů, tak také s hlediska strojů, které slouží civilní dopravě a kterých by bylo lze použíti v případě válečného konfliktu. Nechci pronášet sám zde svůj úsudek o tom, byly-li domácími konstruktéry letadel využity a splněny všechny úkoly, které by na ně s hlediska konstrukce letadel k účelům vojenské správy byly kladeny, a nechci také zkoumat, byla-li těmto konstruktérům poskytnuta vždy nejlepší příležitost, aby svoje úkoly splnili. Avšak otázka dosažitelné a použitelné rychlosti strojů zdá se mi stále ještě otázkou otevřenou. A když uvažujeme skvělé výsledky, které mezinárodně byly našimi malými stroji skonstruovanými čsl. konstruktery dosaženy, soudím, že bychom snad přece jen měli podrobit revisi svůj názor na účelnou použivatelnost toho či onoho cizího stroje, za jehož licenci odvádíme cizině velmi těžké peníze. To je ovšem více méně věcí vojenských i civilních odborníků a já jsem přesvědčen, že vojenští letečtí odborníci neopominou branný výbor při nejbližší příležitosti o těchto otázkách dokonale informovat.

Náš důstojnický sbor po mém skromném soudu - jsem také voják a dovoluji si míti i o této věci soud - roste jistě na takový velitelský sbor, jakého potřebuje tak komplikovaný aparát, jako je moderní armáda, roste v činitele, který tuto armádu dovede vésti účelně. Jsem proto přesvědčen, že peníze, které ve státním rozpočtu schvalujeme pro účely našeho vojenského školství, jsou kapitálem dobře uloženým. V tom se shodují ústy všech našich vynikajících vojenských zahraničních přátel, kteří měli příležitost sledovati působení našich učilišť v praksi, kteří měli příležitost sledovati výklady vůdců těchto učilišť, zejména výklady, které byly předneseny v našem vojenském ústavě vědeckém.

Nebylo jistě také bezúčelné, když branný výbor posl. sněmovny již několikráte zdůraznil potřebu trvalé a účinné péče o budoucnost našeho sboru poddůstojnického. Má-li poddůstojník býti skutečným pomocníkem důstojníkovým a to nejen v míru, nýbrž zejména ve válce, musí si býti jist jednoho, že totiž nebude jednoho dne, až přestane vykonávat vojenskou službu, vržen na dlažbu a bude se muset bát o svoji budoucnost. Musí se dosáhnout souladu mezi těmi, kdo řídí, a těmi, kdo provádějí, a plně souhlasím s tím, co řekl jeden z francouzských velitelů - tuším plukovník Lebaudy - že velení znamená pomáhání, napomáhat provádění rozkazu, který byl dán. Pravdivé je také, že technika vojenského zaměstnání je jako stroj bez duše, že je potřebí, aby velitel tomuto stroji dal duši, která by jej oživovala. A k tomu jistě patří také vědomí, že voláme-li někoho do služeb armády, činíme tak s vědomím, že mu v těžkostech jeho života budeme všemožně nápomocni.

A v závěru svého stručného projevu, bych si dovolil, vážení pánové, pronésti ještě několik slov na podporu svého návrhu, který jsem předložil posl. sněmovně před dvěma lety, a to návrhu na zřízení "Ústředního výzkumného ústavu na obranu státu a na podporu jeho hospodářského rozvoje."

A chceme-li vystupňovati státní brannou energii tak, abychom současně stát neochromili hospodářsky, musíme uvědoměle počítati jak s brannou výchovou obyvatelstva, tak s brannou organisací svých přírodních možností, s duševní a tělesnou průpravou obyvatelstva, a usměrniti zesílenou energii průmyslovou a technickou. Musíme pečovati o to, abychom byli v technice na výši doby, jmenovitě aby tato byla vždy úměrná k potenci technické vyspělosti pravděpodobných našich odpůrců a našich nepřátel. Armáda, fronta a její síla jest určována potencí zázemí. Je to její výraz. Tato bude vždy tak silná a odolná, jak si ji zázemí v míru připraví a jak silnou ji dovede co nejdéle udržeti. K řádné podpoře armády využitím všech duševních sil národa je potřebí vědecké práce, bez této bychom se neobešli, a k rozvoji vědecké práce jest opět potřebí organisace výzkumnictví, kterým podchytíme celou lidskou činnost na nejdůležitějším místě, s kterého můžeme úměrně budovati, pěstovati a rozšiřovati nejen základy státní branné soustavy, nýbrž celou brannou soustavu samu. Vytvořením tohoto ústavu, jejž doporučuji, vybudujeme velmi důležité středisko, které může podnítiti výzkumnou činnost v nových žádoucích směrech a tuto činnost věcně i hmotně podpořiti, jak toho vyžaduje obrana státu vzhledem k technickému vývoji našich, jak jsem již řekl, pravděpodobných nepřátel. Ústav sám, jak jsem jej navrhl, je vlastně doplňkem zákona na obranu státu a proto poslanecká sněmovna projednávajíc zákon na obranu státu dne 30. května 1936 přijala resoluci, kterou se vládě ukládá, aby učinila, čeho je potřebí k potřebnému soustředění veškerého výzkumnictví, zřízení potřebného výzkumného ústavu, přihlížejíc při tom k potřebám obrany státu. Všechna zúčastněná ministerstva zaujala kladné stanovisko k tomuto mému návrhu a prosím proto vážené předsednictvo sněmovny, aby laskavě působilo k jeho projednání za tím účelem, abychom vytvořili nový instrument, který má sloužiti k řádnému zajištění míru. Neboť z projevů všech řečníků, které jsem až doposud vyslechl a kteří svým světovým názorem se ztotožňují s existencí československého státu, z řečí všech řečníků, pro něž Československá republika je domovem vzniklým podle slov posl Hampla ne jenom mírovými smlouvami, nýbrž jako historická nutnost, byla patrna touha po zabezpečení míru. Ale zárukou míru - to si řekněme otevřeně - nejsou toliko aliance a smlouvy, situace našich spojenců a přátel, nýbrž i naše mravní síla, národní a lidské cítění, vlastenecké nadšení mládeže, vědomí občanů všech tříd a stavů, že tvoří jediný národní celek, rovnováha naší zahraniční politiky, vědomí, že jsme vykonali všechno, abychom obhájili mír. To všechno si musíme uvědomovat tím spíše, poněvadž nás k tomu nutí poměry ve světě kolem nás. A přistoupí-li k tomuto vědomí ještě také jistota naší materiální přípravy, dokonalé a dostatečné výzbroje naší armády, musí to všechno vytvořiti zvláštní duševní stav našeho národa, duševní stav rovnováhy, a tuto rovnováhu oceňují u našeho národa naši zahraniční přátelé a řada nestranných zahraničních osobností. Prostě se nedáme vyprovokovat a jsem přesvědčen, že tato duševní rovnováha celého našeho národa nás neopustí, ani kdybychom byli nuceni prakticky použíti to, co připravujeme na obranu míru. Jsem přesvědčen, že naše armáda, ten světlý obraz celého našeho národa a všech jeho vrstev, bude-li povolána k tomu, aby obhajovala hranice našeho státu, aby obhajovala to, co nám dala historická nutnost a co jsme si vybojovali na mezinárodních bojištích, u vědomí obětí, které je celý národ ochoten přinést a přináší, také plně splní svůj úkol a obhájí integritu československého státu.

Vážení pánové, já a celý můj klub v pevné víře, že sloužíme blahu celého československého státu a jeho obraně, prohlašujeme, že budeme hlasovat pro státní rozpočet na r. 1938. (Potlesk.)