Místopředseda Košek (zvoní): Dávám slovo dalšímu řečníku, jímž je pan posl. David.

Posl. David: Dámy a pánové!

Strany vládní většiny a národní sjednocení mne splnomocnily učiniti toto prohlášení:

V duchu našich dějin a programu presidenta Osvoboditele T. G. Masaryka jsme od znovuzřízení československého státu zdůrazňovali mírovou politiku, k ní se hlásíme a zůstaneme jí věrni i v budoucnosti. Naše mírové snahy neznamenají však slabošství, je to veliká víra v lepší lidi a spokojený život národů, je to však také pevná vůle postaviti se proti těm, kdož by chtěli ohroziti naši svobodu a samostatnost.

Svět zbrojí. A zatím, co jedni pomýšlejí na válku a vydávají zákony o tom, jak svůj stát na ni připraviti, vláda Československé republiky předkládá Národnímu shromáždění osnovu zákona, který má vychovati občany republiky v bojovníky, odhodlané v případě nebezpečí uhájiti jedině její hranice, neboť nemáme žádných plánů výbojných a také nikdy sami války nevyvoláme. Nejedná se o zmilitarisování občanstva, jak tvrdí některé domácí i zahraniční časopisy, ale jedině o pohotovost brániti se proti těm, kdož by chtěli některou část našeho území odtrhnouti.

Zákonem o branné výchově chceme docíliti, abychom stáli ještě pevněji, abychom byli ještě lépe připraveni brániti mír a tuto republiku, za jejíž bytí umírali nejlepší její synové bez rozdílu stavů. Chceme jím více vychovávati občany k hrdinnému duchu, než je učiti bezmyšlenkovité poslušnosti, chceme z československých občanů učiniti uvědomělé bojovníky, kteří znají i cil i způsoby, kterými ho dosáhnou. V příští válce nebylo by bojiště omezeno pouze na frontu, ale zasáhlo by celé státní území. Tato skutečnost bude klásti zvýšené požadavky nejen na vojsko, nýbrž na veškeré občanstvo. Musí k tomu proto býti vychováváno a cvičeno tak, aby každý v dané chvíli věděl, kde jest jeho místo. Tím více, poněvadž poloha našeho státu vyžaduje, aby prostředky a síly, které stát pro svou obranu má, byly využity účelně a ekonomicky a aby se netříštily. Početní sílu velkých států musíme nahraditi kvalitou jednotlivce a celku.

Volali jsme po branné výchově, cítili jsme její nutnost, věděli jsme. že armáda, která vychází z lidu a opírá se o lid, potřebuje podpory a že bude taková, jaký je národ sám. Proto jsme chtěli, aby dal nový zákon armádě, co její jest, ale při tom aby zůstal blízký srdci lidu a naší bojové tradici. Proto jsme vynaložili tolik úsilí při jeho propracování i zdánlivě nepatrných podrobností. Přáli bychom si jen, abychom měli čas, sílu i prostředky ho do všech důsledků provésti.

Přáli bychom si ovšem také a naléhavě žádáme vládu, aby bezodkladným a plným provedením zákona o zhodnocení vojenské služby a jeho uplatněním a rozšířením na všecky v úvahu přicházející složky upevnila v těch, kdož jsou povoláni v první řadě sloužiti obraně státu a její přípravě, vědomí, že tato služba věnovaná státu je uznávána a spravedlivě hodnocena.

Slavná sněmovno, semkněme se všichni tak, jako jsme to dovedli vždy v minulosti, a žádná síla světa nás nepřemůže. Často podnikáme mezi sebou zápasy se zřetelem k svému světovému názoru. V jednom však není a bohdá nikdy nebude mezi námi rozdílu: Chceme silnou, demokratickou Československou republiku, jejímuž věčnému trvání má také sloužiti tento zákon. (Potlesk.)

Místopředseda Košek (zvoní): Ke slovu není již nikdo přihlášen, rozprava je skončena.

Žádám o přečtení podaných návrhů.

Zástupce sněm. tajemníka dr Záděra (čte):

Pozměňovací návrhy posl. Vodičky a dr Jar. Dolanského:

§ 3 se doplňuje větami:

"Branná průprava mravní a nauková budiž prováděna v duchu zajištění míru a bezpečnosti republiky na podkladě vnitřního upevnění demokratických svobod a národnostního smíru a na podkladě myšlenky kolektivní bezpečnosti Společnosti národů a věrnosti demokratickým a mírovým spojenectvím. Při mravní a naukové výchově příslušníků národnostních menšin budiž mimo to brán zvláštní zřetel na jejich demokratické a kulturní hodnoty i tradice.

Branná výchova příslušníků národnostních menšin musí se díti bezpodmínečně v jejich mateřském jazyku."

V §u 4 bude odst. 5 zníti:

"(5) Účast při branné výchově podle tohoto zákona je občanskou povinností. Ministerstvo národní obrany v dohodě s ministerstvem sociální péče a financí stanoví zásady, podle nichž nemajetným účastníkům branné výchovy budou hrazeny hotové výdaje s účastí na branné výchově spojené."

V §u 9 se doplňuje odst. 1 takto:

"d) místní výbory brannosti."

Za odst. 4 se vsunuje nový odstavec tohoto znění:

"Místní výbory brannosti se zřizují v zemi České a Moravskoslezské v místech přesahujících počet 1000 obyvatel, na Slovensku a Podkarpatské Rusi v sídlech notariátů. Místní výbory brannosti se skládají ze zástupců vojenské správy, obecního zastupitelstva, místních školních úřadů, místních osvětových sborů, spolků, uvedených v odstavci 2, vrstev zaměstnavatelských, hlavních odborových organisací zaměstnaneckých a z odborníků."

§ 17 bude zníti:

(1) Z branné výchovy jsou vyloučeni:

a) kdož jsou v souvislosti s jakýmkoliv trestním řízením zbaveni svobody, po dobu ztráty svobody;

b) kdož jsou trestně stíháni pro zločin dle §§ 1 až 3, 6 až 9 zákona ze dne 19. března 1923, čís. 50 Sb. z. a n., na ochranu republiky, dále pro některý zločin uvedený v zákoně ze dne 27. května 1885, čís. 135 ř. z. o opatřeních proti obecně nebezpečnému užívání třaskavin a obecně nebezpečnému zacházení s nimi, dále v zákoně ze dne 11. dubna 1935, čís. 82 Sb. z. a n., o ochraně a obraně proti leteckým útokům. Po dobu trestního řízení a byli-li odsouzeni nepodmínečně od právní moci odsouzení až do uplynutí 5 let po vykonání, prominutí nebo promlčení výkonu trestu.

(2) Z branné výchovy mohou býti vyloučeni:

a) kdož jsou trestně stíháni nebo byli nepodmínečně odsouzeni pro zločin dle zákona čís. 50 Sb. z. a n. ze dne 19. března 1923 neuvedený v odstavci 1,

b) osoby, které by mohly mravně nebo zdravotně ohroziti ostatní účastníky branné výchovy.

(3) O vyloučení rozhoduje místní (okresní) výbor brannosti. Postižený má právo odvolati se instančně až k ústřednímu výboru brannosti."

V §u 20 se odst. 2 škrtá.

V §u 44 se za slovo "zaměstnání" vkládají slova "a nerušila obvyklý týdenní odpočinek".

§ 59 bude zníti:

Spolky pěstující vojenský výcvik podle § 28, odst. 1, písm. b) branného zákona se odzbrojí a rozpustí."

Podepsaní žádají, aby o § 59 bylo oddělené hlasování.

V §u 60 se odst. 1 mění takto:

" (1) Hromadně prováděti cvičení, která jsou v podstatě branným výcvikem, zejména na volných prostranstvích, smějí jen ony tělovýchovné spolky, kterým to bylo ministerstvem národní obrany v dohodě s ministerstvem vnitra a ministerstvem veřejného zdravotnictví a tělesné výchovy výslovně dovoleno."

§ 62 se škrtá.

Podepsaní žádají, aby o §u 62 bylo oddělené hlasování.

§ 67 znějž:

Veškeré náklady spojené s prováděním tohoto zákona v jednotlivých oborech veřejné správy, jakož i v samosprávných svazcích, budou hrazeny ze zvláštní daně, kterou budou zatíženy zbrojařské zisky. Daň tuto upraví zvláštní zákon."

Místopředseda Košek (zvoní): Dávám slovo k doslovu zpravodaji výboru branného, panu posl. Vičánkovi.

Zpravodaj posl. Vičánek: Slavná sněmovno!

V provedené debatě se ukázalo totéž, co bylo celkem zjištěno v branném výboru, že všechny strany zastoupené v této sněmovně uznávají nutnost opatření, které vláda činí předloženou osnovou o zavedení branné výchovy. To je právě při tom potěšující, že i strany oposiční buď se vyslovily bezvýhradně pro tuto osnovu zákona, nebo s určitými výhradami, anebo, jak jsem již konstatoval, strana sudetských Němců uznává rovněž oprávněnost tohoto opatření, má pouze své stanovisko, které ovšem v politice nutno respektovat, pro které hlasovat pro tuto osnovu nemíní a nechce.

K předneseným vývodům právě z tohoto důvodu nemám celkem, co bych připomněl. Všichni pánové se vyjadřovali ve smyslu předložené osnovy, mluvili pro její uzákonění a pouze v detailech pánové ze stran oposičních měli určité odchylné stanovisko nebo některé obavy.

Dovolil bych si pouze p. posl. dr Petersovi na některé věci naprosto stručně odpověděti. Pan dr Peters se zabýval delší částí své řeči otázkou psaní určitého časopisu a prohlásil, že Němci se asimilovati nedají. To je možno pouze kvitovat. Nikdo z nás nikdy nepožadoval a nebude požadovat, aby se Němci asimilovali v tom smyslu, aby se stali Čechy. ale asimilace v tom smyslu, aby se stali řádnými a státu oddanými příslušníky tohoto státu, ta požadována být musí za každou cenu. S toho stanoviska vychází také vládní návrh sám. Obsahuje ustanovení, kterými se má veškeré obyvatelstvo tohoto státu připraviti na hrozící nebezpečí, a já již ve svém referátě jsem prohlásil, že zde nebude a nemůže být nebezpečí, které by někoho vyjímalo, že nebezpečí se bude vztahovat na všechny občany bez rozdílu stáří, pohlaví, náboženství, politického smýšlení a národnosti. A právě z toho důvodu musí býti veškeré obyvatelstvo na toto nebezpečí připraveno ve smyslu provádění tohoto zákona.

Pan dr Peters znovu považoval za nutné upozorniti na jakýsi protiklad zejména v důvodové zprávě, kde se mluví o národu a obyvatelstvu. Již v branném výboru jsme konstatovali, že jsou zde určité předpoklady pro to, aby zákon, když se vztahuje na veškeré obyvatelstvo tohoto státu, mluvil opravdu někdy také o národě, o národě, který znamená souhrn národů všech jak národa státního, tak také národnostních menšin. Není to zase nějaká snaha počešťovat jiné, zejména menšinové národnosti, nýbrž je to prostě, řekl bych, nejliberálnější pojetí švýcarské. (Výkřiky posl. inž. Peschky.) Já vím také, že jste uplatňovali v branném výboru určité výhrady, ale neprávem. Švýcarské obyvatelstvo dosáhlo právě té jednolitosti, že všichni, Němci, Francouzi, Italové i Raetorománi se považují za jeden jediný švýcarský národ právě tím, že všichni měli dobrou vůli k udržení tohoto svého malého státu a všichni v každém okamžiku se stavěli za celistvost a nedotknutelnost jeho hranic. Z této solidarity, ve smyslu udržení státu, vyrostla potom také solidarita a národnostní snášenlivost, která se přirozeně projevila v uspořádání politických, správních a jazykových otázek ve Švýcarsku. Náš stát nezanedbal po té stránce také ničeho. Jazykový zákon - upozorňoval a vysvětloval jsem pánům v branném výboru - dává plné právo národnostním menšinám. A také pokud jde o zařízení a opatření vojenská, nikdo nemůže říci, že by národnostní menšiny byly po národnostní, jazykové stránce nějakým způsobem utlačovány, ba naopak vojenská zařízení dávají vojákům více, než dává občanstvu jazykový zákon sám. Ten předpisuje určité procento u menšin, aby se mohly dovolávati obcování a vyřizování úředních záležitostí ve svém jazyku, kdežto na vojně neplatí žádné procento. A správně bylo řečeno, v tom nejčeštějším městě Čáslavi mluví vojáci národnosti německé německy a velitelé jejich musí ovládati ten jazyk na tolik, aby se se svými mužstvy dorozuměli. (Výkřiky.) Po té stránce vám mohu říci, že v českých posádkách velmi často slyšíme německé vojáky a že to nikoho neprovokuje a neruší. Na vojně je hlavní to, aby byl udržen duch kázně, pořádku, řekl bych, té vzájemnosti, kamaradství, a všecky ostatní ohledy jdou stranou.

Tedy výtka, že zaměňujeme pojem národa a obyvatelstva, není oprávněná, a má býti jistě pouze dosti nevhodně voleným argumentem stranickým.

Pokud jde o otázky Turnverbandu, kterými se zde p. posl. dr Peters zabýval, mohu říci jako zpravodaj totéž, co už bylo konstatováno v branném výboru: O tom, kterým velkým tělovýchovným organisacím bude uděleno právo zúčastniti se práce v branné výchově, rozhodne vláda. Ani branný výbor, ani kterýkoliv jiný výbor, ani sněmovna nemohou tuto otázku řešiti, poněvadž je to výslovně stanoveno. A vláda jistě, tak jako doposud vždycky, uváží dokonale všecky okolnosti s tím souvisící a po zralém uvážení rozhodne a udělí toto právo všem velkým organisacím, které dají všecky možné záruky, že při provádění branné výchovy budou postupovati tak, jak toho zájem státu a intence tohoto zákona vyžadují.

Slavná sněmovno, nemám již, co bych uvedl, a proto opakuji návrh přednesený ve své zprávě jménem branného výboru, aby slavná sněmovna schválila předloženou osnovu ve znění, jak byla předložena ve zprávě výborové. (Potlesk.)

Místopředseda Košek (zvoní): Dávám slovo k doslovu zpravodaji výboru kulturního, p. posl. Jašovi.

Zpravodaj posl. Jaša: Vážená sněmovno!

Během projednávání osnovy zákona o branné výchově došlo přání Ústředí moravskoslezkých obcí, měst a okresů, které žádají zastoupení v ústředních zemských a okresních výborech branných. Dohodli jsme se, že vyhovíme tomuto přání resolucí, když už nebylo možno provésti změnu v zákoně.

Slavná sněmovno, v debatě kromě maďarské sjednocené strany, která osnovu o branné výchově odmítá zásadně, všecky delegace stran posl. sněmovny se postavily k osnově zákona o branné výchově kladně, i když s určitými výhradami. Pan posl. Porubszky za maďarskou sjednocenou stranu prohlásil, že předložená osnova je kopií vychovávacích metod Mussoliniho a Hitlera a že to, co se může dělati v Italii nebo v Německu, nemůže se prováděti u nás, poněvadž v Italii a v Německu je obyvatelstvo stejnorodé, naše republika však sestává z národností. tedy z živlů nestejnorodých. Jeho tvrzení neodpovídá skutečnosti. Je právě zvláště sympatickým znakem naší osnovy, že se podstatně odlišuje od branné výchovy a vychovávacích metod v Italii a Německu a že velmi pozorně přihlíží k politickému a národnostnímu rozvrstvení obyvatelstva. Kdyby národnostní rozvrstvení státu mělo brániti náležitému výsledku branné výchovy, pak by v žádném státě s menšinami nebylo možno budovati brannost a armádu vůbec. Ale důstojníci československé armády a velitelé její jsou přesvědčeni o opaku a tvrdí, že vojáci našich menšinových národností plní své vojenské povinnosti zcela dobře. Soužití a duch vojáků bez rozdílů národností je kamarádský, a právě v armádě československé se podařilo dosáhnouti ducha dobré snášenlivosti, nutného pro plnění těžké a důležité funkce obrany státu.

Nejen strany koaliční, nýbrž i některé strany oposiční se vyslovily v debatě skoro manifestačně pro osnovu zákona o branné výchově. Dámy a pánové, za několik dní budeme slaviti 20. výročí bitvy u Zborova, která měla velmi význačný politický význam pro naše zahraniční hnutí a byla vlastním základem pro formování naší zahraniční armády. Budeme hlasovati pro zákon na obranu státu pod dojmem vděčné vzpomínky na ty, kteří u Zborova padli a odpočívají u Cecové a u Zborova na hřbitovech a jimž jsme zavázáni do velké míry za svoji svobodu. Slibujeme jim, že učiníme vše, aby Československá republika jako stát prospívala, aby byla silná, aby v ní žil spokojený lid. (Potlesk.)

Jako zpravodaj kulturního výboru doporučuji, aby osnova zákona o branné výchově byla přijata v tom znění, jak je schválil výbor branný, kulturní a rozpočtový i s resolucemi těchto výborů. (Souhlas.)