Ministr národní obrany Machník: Vážená sněmovno!

Dokud není svoboda národa, právo státu na samostatný a svéprávný život plně zabezpečeno, musí v jeho občanstvu žíti duch, odhodlaný nejen k práci, nýbrž i k boji. V uplynulých třech letech řídili všichni vedoucí činitelé našeho státu svou politiku hlediskem, že mír může býti zachován jen dobrou a všestrannou přípravou těch, kdož si ho upřímně přejí, na všechny eventuality. Vycházeli jsme ze zásady, že i přes všechny těžkosti hospodářské situace musíme vybudovati svou obranu tak, aby napadení našeho státu bylo pro útočníka nebezpečným risikem.

Jsem vám, dámy a pánové, nesmírně vděčen za vše, k čemu jste dali souhlas na tomto poli. Nebylo toho málo, ale sněmovny viděly jasně, že naše důvěra v klidný vývoj poválečné Evropy a naše touha působit omezováním zbrojení na tento klidný vývoj způsobila značné nedostatky v naší obraně. Dík vašemu smyslu pro odpovědnost před budoucími generacemi byly tyto nedostatky rychle dohnány. Umožnili jste svým souhlasem k prodloužení služební doby dokonalý výcvik naší armády a dali jste jí nezbytné vyšší počty mužstva. Poskytli jste nezbytné prostředky na rozmnožení a zmodernisování výzbroje. Umožnili jste lepší organisaci naší armády a položili jste základ k organisaci ochrany proti leteckým útokům. Posléze pak jste dalekosáhlým zákonem o obraně státu umožnili přípravu všech hmotných prostředků národa k válce a zařadili jste úsilí o národní obranu do celkového rámce státního života a veřejné správy.

Nyní předkládá vláda další - a já si dovoluji říci vrcholný - článek v tomto úsilí o přípravu státu na kritické doby. Po všem, co jsme dosud mohli vykonat k zvýšení hodnoty naší armády a k mobilisaci hospodářských zdrojů naší obrany, žádáme vás, abyste umožnili mravní, tělesnou a částečně i technickou přípravu národa pro chvíle, kdy by se jednalo o jeho existenci. Řeknete snad, jak se to také ozývá sem tam ve hlasech tisku, že s výchovou národa k brannosti se mělo začíti dříve, že tato osnova měla předcházeti ty, o kterých jsem prve mluvil.

Máte v tom docela pravdu, poněvadž výchova, formování duší a vůle celého národa, zejména jeho mladých generací k mužným ctnostem, kterých je potřebí k obraně státu, vyžaduje dlouhé a namáhavé práce. Je vám také známo, aniž to muselo býti zdůrazňováno v důvodové zprávě, co všechno se dělá na poli branné výchovy v ostatních zemích evropských. Vojenská správa byla si toho všeho vědoma a proto se pokoušela od r. 1925 rozřešiti ožehavou otázku organisace branné výchovy. Víte všichni, dámy a pánové, s jakými se to setkávalo obtížemi.

Nemusím vám říkati, že až do nedávna nebyla doba pro důsledné řešení otázky branné výchovy psychologicky zralá. Teprve při projednávání zákona o obraně státu uvědomila si naše veřejnost do důsledků, že obrana státu není, zejména v naší situaci, jen věcí mužů, kteří vezmou na sebe vojenský stejnokroj a které posíláme do pole. Teprve tehdy se stalo obecným přesvědčením, že vzepětí všech sil národa k obraně ve chvíli nebezpečí bude možné jen tehdy, jestliže již dávno před tím zvykne si veškerá státní administrativa, všechen státní život pamatovati při každé příležitosti, při všech svých denních úkonech na potřeby obrany státu. (Tak jest!)

Nyní již je, dámy a pánové, každému jasno, že to neznamená žádnou militarisaci státu, že při tom může býti hlavním cílem našeho snažení mír. Pro mír však je třeba den ze dne pracovati právě tak, jako pro rozkvět hospodářský nebo pro pokrok kulturní. Tuto práci nekoná jen naše politika zahraniční svými mezinárodními smlouvami a svým úsilím o dobré styky se všemi státy, nekoná ji jen naše politika vnitřní svými snahami o konsolidaci politickou a hospodářskou, tuto práci musíme konati také svou přípravou k obraně vojenské.

Nepotřebuji vykládati, co na poli této vojenské přípravy znamená pevná vůle celého národa, všeho občanstva státu vytrvati za všech okolností v obraně své svobody a státní formy, kterou si ke splnění svých národních služeb dal. Nebudu opakovati myšlenky, které již byly tolikrát řečeny o tom, jak by asi vypadal budoucí válečný konflikt, kdyby k němu došlo. Řeknu jen, že v našem případě, který je tak podobný postavení Belgie a Srbska v posledním velkém válečném konfliktu, nešlo by o nic menšího než o naši existenci. (Potlesk.) Obrana této existence, obrana toho, co zaručuje šťastný a svobodný život budoucích pokolení našeho národa, by se neobešla bez součinnosti a bez obětí kohokoliv z nás.

Nezbytnou duševní i tělesnou odolnost, vůli k odporu i nadšení ke všem obětem, to má dáti našim mladým pokolením zákon, jehož osnovu vám předkládáme. Řekl bych, že jde o mnohem víc, než jste dosud poskytli k obraně vlasti. Kroky, které jsme učinili a činíme k organisaci a vyzbrojení naší armády, přípravy k mobilisaci hospodářské, zůstanou z největší části utajeny světu a zejména těm, kdož by se chystali k útoku na nás. Ale pevná vůle a odhodlanost národa brániti se i v okolnostech nejtěžších, nezaleknouti se žádných obětí, pronikne spontánně do všech projevů jeho politického i kulturního života a stane se nejvážnější výstrahou těm, kdo by jej chtěli napadnout, stane se však také nejlepším jeho mostem k národům, kteří stejně s ním usilují jen o mír. (Potlesk.)

Klademe-li teprve dnes právní základy k výchově všeho našeho občanstva k těmto vlastnostem, nevyplývá to jen z těch psychologických momentů, o nichž jsem se zmínil. Vyplynulo to také z povahy naší demokracie, která nespočívá na názorech a vůli několika jednotlivců, nýbrž na široké spolupráci všech vrstev občanstva bez rozdílu stavů, národností, tříd a světového názoru. Tato povaha naší demokracie nutila nás k pečlivým úvahám o konstrukci tohoto zákona tím spíše, že při jeho provádění nebude rozhodovati moc úřadů nebo nátlak donucovacích opatření, nýbrž vědomí o jeho nutnosti a účelnosti u všech těch milionů spoluobčanů, kteří budou na jeho provedení spolupracovati.

Tyto úvahy byly tím důkladnější, že na poli výchovy k brannosti bylo u nás již mnoho vykonáno řadou organisací, které se zabývají tělesnou a mravní výchovou. Poněvadž nám záleželo na tom, aby se tyto korporace daly se vším svým organisačním elánem do služeb branné výchovy, použili jsme nejrozsáhlejší měrou jejich součinnosti při zpracování osnovy zákona. Touto součinností, za kterou jsme jim upřímně vděčni, bylo dosaženo podstatného zlepšení osnovy a došlo se k tomu, že zákon vyrůstá organicky z naší dlouholeté tradice na poli tělesné výchovy.

Tyto důvody, pro které upravujeme teprve dnes zákonem otázku, která je jinde již dávno tím neb oním způsobem rozřešena, došly plného porozumění u výborů této vážené sněmovny. Přes to, že jsme mohli osnovu předložiti teprve před několika dny a těsně před parlamentními prázdninami, uznaly sněmovní výbory, na prvém místě výbor branný, plně naši snahu předložiti dílo opravdu dokonalé a projednaly osnovu v čase velmi krátkém. Mnohá účelná zlepšení, která byla ve výborech na osnově provedena, svědčí nejen o hlubokém zájmu a důkladnosti, se kterou se osnově věnovaly, nýbrž i o tom, že jsou s vojenskou správou zajedno v přání, aby se branné výchově dostalo co nejdříve definitivního, pevného rámce. Dovolte mi, abych při této příležitosti vzdal všem výborům, zejména brannému výboru vážené sněmovny, upřímný dík za péči, podporu a pochopení, s nímž osnovu projednaly.

Ochota a podpora, kterou poskytly sněmovní výbory branný, kulturní a rozpočtový vojenské správě při projednávání osnovy, vyplývají jistě z cítění a přesvědčení celé vážené sněmovny. Nepochybuji proto, že také plenum sněmovny bude osnovu zkoumati v duchu vřelého zájmu a starosti o bezpečnost našeho státu a že podobně jako při posledních velkých osnovách vojenských dá již svým hlasováním najevo, že všechno naše občanstvo je proniknuto vůlí bránit svůj stát do krajnosti a nezaleknouti se žádných obětí, kterých by tato obrana od něho vyžadovala.

Nebyli bychom hodni své svobody, kdybychom na každém kroku nevštěpovali naší mládeži, všem těm mladým mužům a ženám, kteří vezmou z našich rukou vedení naší republiky, vědomí, že žádný celek nemůže žíti bez obětí svých příslušníků; že šťastná budoucnost tisíců a milionů stojí nad našimi osobními radostmi a bolestmi, ba že je důležitější než náš vlastní život.

Provedení tohoto zákona má ze všeho obyvatelstva vybudovati jednotnou, mohutnou armádu, silnou dobrým duchem, odhodláním i technicky, tak, že bude dobrou zárukou míru - nám i přátelům míru - a výstrahou těm, kdo by chtěli mír a naši samostatnost porušiti.

Prosím, dámy a pánové, abyste předloženou osnovu posuzovali především podle jejího vznešeného účelu a naléhavé potřeby a abyste manifestačním přijetím ukázali jasně a přesvědčivě přátelům i odpůrcům, že pro zajištění státní svobody a samostatnosti jsme všichni ochotni a odhodláni učiniti vše. (Potlesk.)

Místopředseda dr Markovič (zvoní): Dávam slovo prvému rečníkovi prihlásenému na straně "proti", pánu posl. dr Porubszkymu.

Posl. dr Porubszky (maďarsky): Vážená posl. snemovňa!

Tohoročná práca parlamentu bola tápaním bez plánu. Schádzal systematický pracovný plán. Tým nápadnejšie je, že práve pred letnými prázdninami dostaly sa do parlamentu dve veľavýznamné osnovy zákonov. Minulého týždňa osnova zákona o obore pôsobnosti guvernéra v Podkarpatskej Rusi a dnes osnova zákona o brannej výchove a výcviku občianstva. Pred letnými prázdninami musely byť dva tak vážné návrhy zákonov - smiem-li toho výrazu použiť - v galope, urýchlenom tempe a mechanicky vo výboroch prejednané a tuná v plenárnej schôdzi vybavené. (Předsednictví převzal místopředseda Sivák.)

Z úst pána ministra zahraničia a pána predsedu vlády počuli sme v minulých týždňoch prejavy, že naša zahraničná politika sleduje vo všetkom líniu mierovú a že nebezpečia vojny niet. Naproti tomu pán minister nár. obrany Machník pri pojednávaní tohoto návrhu zákona povedal medzi iným a prízvukoval dôvod, že osnovu zákona o brannej výchove občanov musíme súrne prejednať práve vzhľadom na pomery zahraničnopolitické. Nechápem, ako je možno srovnať prejav pána predsedu vlády s prejavom pána ministra nár. obrany čo do zahraničnopolitickej línie mierovej.

Ctená snemovňa! Som presvedčený, že pán minister nár. obrany Machník je dobrým vlastencom a prvotriednym patriotom, ale nie je aktívnym vojakom a nie je historickým filozofom. Predložená osnova je kopiou národovýchovného systému Mussoliniho a Hitlera. Čo možno robiť v Itálii alebo v ríši nemeckej, kde je ľud elementom homogénnym, to sotva možno robiť v našej republike, ktorá čo do národností skladá sa z elementov heterogénnych.

Tam bolo snadno zkovať národy italský a nemecký v jednu dušu. Bezpečnosť štátu, ctená snemovňa, nezakladá sa iba na ozbrojenej sile a iba na vojenskom výcviku každého jednotlivca, ale zakladá sa v prvom rade na duchovnej jednotnosti občianstva, na rovnoprávnosti národov, na pokoji a spokojnosti.

Dokiaľ vidíme, že sám panujúci národ v našej republike, národ český a moravský, nečiní ani polovicu všetkého obyvateľstva a že tedy o elementoch homogénnych nemožno tuná hovoriť, a dotiaľ, kým ostatné významné národnosti republiky, Nemci, Slováci, Maďari, Rusíni neobdržia úplne svoju národnú rovnoprávnosť (Posl. dr Markovič: Nás tam nezaraďujte, pán kolega, ponechajte nás tam, kam patríme!), dotiaľ nemožno očakávať nadšenie od občanov druhej a tretej triedy voči podobným ustanovizniam. Za zásadu "pro patria vivere aut mori" zasadily národnosti svoje životy iba jedenkrát v dobe oslobodzovacích bojov Františka Rákóczyho II. (Výkřiky posl. Bendy.)

Na výkrik pána poslanca poznamenávam, že nemám v úmysle hlásať tuná defaitizmus, ale ja lepšie znám duchovosť a psyche ľudu na Slovensku než pán minister nár. obrany. (Posl. Rybárik: Ale v Maďarsku by ste brannú výchovu neodsudzoval!) Kebych nebol Maďar, ale rodený Čech, vážený pán poslanec, i tak bych bol proti tejto osnove, lebo pokladám za riskantnú a nebezpečnú vec poskytovať výcvik vo zbrani tiež jednotlivcom, ktorí sú zásadnými nepriateľmi občianskych spoločenských poriadkov. (Výkřiky posl. Rybárika.)

Prosím, my hovoríme otvorene, lebo sme občania štátu verní. Občianstvo v republike skladá sa zo troch živlov. Prvý je nadšený republikou a stotožňuje sa s jej záujmami. Druhý je neškodný, ale voči štátnym záujmom indiferentný. Tretí chce štát zboriť, i trebárs pomocou revolúcie. Zdôrazňujem, že týmito revolucionármi nie sme my Maďari. My nechceme revolúciu. (Posl. Rybárik: Však by to ani nebolo pekné, aby ste ako kňaz robili revolúciu!) My chceme v rámci zákona vydobyť si práv, ktoré nám prináležia podľa ústavy a mierových smlúv.

Vážená snemovňa! Takéto konkrétnosti nemožno vybaviť a vyriešiť povinnou brannou výchovou občianstva. Chovajú-li sa súsedia voči mne chladne, nevľúdne alebo nepriateľsky, alebo majú-li oproti mne nejaké požiadavky, tu ja nebudem môcť svoj dom chrániť proti vlámaniu a paličstvu iba oplotením, betonovým múrom či babylonskou vežou, ale jedine pokojnou dohodou, ktorá mi navždy zabezpečí pokojný a dobrý súsedský pomer. (Posl. Rybárik: Na to maďarská iredenta nič nedá!) Čo platí v živote súkromnom, to platí, ctený pán poslanec, i v živote národov. Utvorí-li republika pokojnú atmosféru so súsedmi, tu stane sa zbytočným zavádzať túto povinnú brannú výchovu, lebo to vyvolá vo vrstvách obyvateľstva iba nový nekľud a dá vytušiť nebezpečenstvo vojny.

Ja neviem, proti komu alebo proti čomu je nám treba tak rýchle tohoto zákona. Proti Nemecku či Poľsku? Nie som stratég, avšak tieto veľmoci nás, malého štátu, iste sa nebudú báť. Nechcem však predpokladať, že táto branná výchova je zahrotená priamo proti okyptenému Maďarsku (Posl. dr Markovič: Čo je to "Csonkamagyarország"? To nie je terminologia pražského parlamentu, tá patrí do budapeštianskeho parlamentu!), proti malému Maďarsku, alebo ak sa vám páči, opravujem: proti Maďarsku. Nebola v tom tendencia, vážený pán kolega!

Mierová smluva trianonská odňala Maďarsku dve tretiny územia. (Posl. Rybárik [maďarsky]: Ktože to vzal?) Mierová smluva. (Posl. Rybárik [maďarsky]: Nie mierová smluva, lež my!) Maďarsko dnes nemá rovnoprávnosť vo zbrojení, je to štát bez obrany, ktorý je stesnaný železnou obručou Malej dohody. Tedy ani psychologicky nechápem, prečo by náš štát potreboval takúto pohotovosť. (Posl. dr Markovič: Jestli nie sú vyzbrojení, čo to ukazovali talianskemu kráľovi? Vraj nič nemajú a ukazovali takú vojenskú parádu, že ste boli až pyšní!)

Vážená snemovňa! Do prvej etapy brannej výchovy patrí mravná a nauková výchova a telesný výcvik mládeže. Všetko to po každej stránke schvaľujem, lebo s duchovnou výchovou a telesným výcvikom treba sa zabývať, ale mám jednu obavu stran toho, čo má táto morálna, etická výchova znamenať. Mládeži dostávalo sa dosiaľ nábožensko-mravnej výchovy na základe náboženskej etiky a dostávalo sa jej mravnej výchovy občianskej na základe etiky beznáboženskej. Obávam sa a mám pochybnosti, aby z tejto etiky nestala sa etika šovinisticko-nacionalistická, ktorá by mohla mládež vychovať k národnostným treniciam. Ako maďarský poslanec nerád bych videl, aby táto etika vtedy, keď pracuje v prospech štátu, k čomu ostatne je oprávnená, zošklivila maďarskej mládeži maďarskú rasu alebo maďarskú historickú minulosť.

Vážená snemovňa! Osnova zákona o brannej výchove znamená samozrejme tiež veľké finančné bremeno pre občianstvo a hlavne pre obce. V rozpočte niet na to úhrady. Tedy štát musí zasa len mimo rozpočtu sohnať na tento účel čiastku asi polmiliardovú, a tým budú zaťažené obce. Tážem sa, či uznávate, že to potrebujeme? Možná, že iní sú tohoto názoru. Ale tu prosím príslušné kruhy, aby sa sohnaly peniaze i na zmiernenie škôd, privodených krupobitím a povodňami na Slovensku, ako sme to už viacrazy na príslušných miestach predniesli.

Vážená snemovňa! Svoj prejav končím tým, že o predloženej osnove prehovoril som sine ira et studio a že ju z uvedených dôvodov ani ako maďarský poslanec ani ako štátny občan československý neprijímam.

Místopředseda Sivák (zvoní): Ďalším rečníkom je p. posl. Florek. Dávam mu slovo.

Posl. Florek: Slávna snemovňa!

Dôvodová zpráva k návrhu zákona o brannej výchove mládeže v podstate správne konštatuje okolnosti, ktoré donútily vládu k tomu, aby táto osnova zákona konečne už bola podaná. Tieto okolnosti, vlastne príčiny, sú jednak príčiny vyplývajúce z charakteru modernej vojny, jednak sú to dôvody prýštiace zo situácie nášho štátu a jednak okolnosti, ktoré dokazujú, že vo štátoch okolo nás už takáto br anná výchova bola dávno zavedená a presne upravená.

Okolnosť prvá, t. j. moderná vojna, vyžaduje veľký počet vycvičených zdravých vojakov, ďalej bezpečnú a určitú pohotovosť ľudu, a pohotovosť má sa prej avovať v morálke a duchu, ktorý duch je kedykoľvek a v ktoromkoľvek momente hotový obrániť svoj domov, svoju vlasť mobilizovaním všetkých síl národných, hlavne duchovných a fyzických.

Okolnosť druhá, to je situácia nášho štátu jednak v zahraničí, jednak situácia vnútropolitická. Zahranično-politická situácia bola zaiste známou všem našim vládam doterajším i vedúcim našim štátnikom a politikom. Jednako tento moment, ako vidno z tak neskorého podania vládneho návrhu zákona o brannej výchove, neúčinkoval, nepôsobil. Táto situácia nášho štátu, jednak okolnosť, že je obkľúčený mnohými súsedmi, a to nie práve najpriateľskejšími, ďalej pretiahly tvar našej republiky, ďalej okolnosť, že máme mladú armádu s pomerne krátkou tradíciou, tieto okolnosti všetky treba vyvážiť mravnou výchovou obyvateľstva a mládeže, aby nastal, aby sa ujal nebojacný duch, ktorý podľa zásady "jeden za všetkých, všetci za jedného" by vedel bojovať a mreť za svoj národ, za svoj štát.

Okolnosť tretia, že brannú výchovu mládeže aj obyvateľstva zaviedla už väčšina europských štátov, ale najmä okolitých, súsedných štátov, rozhodne mala byť mementom pre všetky doterajšie naše vlády, aby branná výchova bola uzákonená aj u nás aspoň súčasne so spomenutými štátmi, ako je Nemecko, Polsko, Maďarsko a prípadne aj Rakúsko. Zaujímavé, že práve dôvodová zpráva k tomuto vládnemu návrhu zákona sama uznáva, ako sa obviňuje na str. 38, že sme tu v tomto ohľade veľmi pozadu, ako doslovne hovorí. Toto je nielen priznanie vlastnej viny, ale súčasne aj ťažká obžaloba pre všetky doterajšie naše vlády a všetkých našich popredných politikov a štátnikov, ktorí v tomto ohľade majú svoj význam, svoj vplyv a ktorí by boli mohli umožniť už dávnejšie podanie tohoto návrhu zkona.