Jestliže se nyní u nás mluví o tom, že francouzské hospodářství je v těžké krisi, pak naši kapitalisté chtějí veřejnosti klamně předstírat, jako by hospodářský život nesnesl takových sociálních reforem, jaké byly zavedeny ve Francii, a to je opět nesprávné. Ve Francii byla zavedena řada sociálních pronikavých opatření a reforem ve prospěch pracujícího lidu, ale tím se nikterak nezabrzdilo hospodářské oživení, leda snad vysoké zisky finančního kapitálu. Jsou-li však nějaké poruchy ve francouzském hospodářství, pak je to jenom proto, že francouzský velký finanční kapitál provádí sabotáž, provádí na př. velezrádné spekulace proti francouzské měně a vyváží kapitál za hranice, což vše dokazuje, jakými vlastenci jsou francouzští kapitalisté.

Vyslovujeme přesvědčení, že francouzské lidové frontě se zdaří, aby i tuto sabotáž zlomila.

Brzdou hospodářského oživení nejsou ani ve Francii ani v jiném státě sociální opatření ve prospěch pracujícího lidu. Je-li hospodářský život něčím podvazován, pak je to nízká životní úroveň lidu, nízké mzdy a důchody, které snižují koupěschopnost širokých lidových vrstev, které snižují spotřebu a zabraňují, aby hospodářské oživení bylo trvalejšího rázu.

Jestliže se u nás také mluví o dynamičnosti demokracie, pak by bylo potřebí, aby českoslovenští demokraté vzali si za vzor dynamičnost francouzské demokracie právě v sociálních opatřeních. Sociálně uspokojiti milionové vrstvy lidu, toť nejlepší demokratické opatření, toť nejlepší ochrana a obrana demokracie jak vůči fašistickým nepřátelům zahraničním, tak i vůči reakčnímu velkokapitálu doma. Nikoliv hrstka finančních magnátů, nýbrž milionové vrstvy lidu jsou základem obrany demokracie.

V čem je tajemství toho, že levicový režim, Blumova vláda ve Francii se tak dlouho drží? Když nastoupila, bylo jí předpovídáno krátké trvání, bylo mluveno o několika měsících, a dnes vidíme, že Blumova vláda má pevnou většinu, nikdy nebývalou ve francouzské sněmovně. (Posl. Pik: Komunisté tam dostali rozum!) Poněvadž tam byla vytvořena lidová fronta a poněvadž Blumova vláda provádí pod jejím tlakem takové věci, jako na př. zestátnění zbrojního průmyslu. Až vy zde předložíte zákon o zestátnění zbrojního průmyslu, budeme míti stejný rozum jako naši francouzští soudruzi; budeme hlasovat "pro" a budeme taková opatření, jako ve Francii, podporovat. Mohla-li se Blumova vláda tak dlouho ve Francii udržet, stalo se tak jen díky sociálním opatřením, pronikavým sociálním reformám ve prospěch lidu, poněvadž si tím získala oporu v masách. Právě v minulých dnech tomu byl rok, co po vítězných květnových volbách nastoupila Blumova vláda. Už rok se drží levicový režim ve Francii a pevně věříme, že se bude ještě dlouho držet, že se bude zpevňovat a že bude dále důsledně provádět program lidové fronty a mírovou politiku.

Všichni českoslovenští demokraté se musejí radovat z toho, že dnes ve Francii nevládne pravicový režim, jako v dřívějších dobách, nýbrž režim levicový, a to proto, že levicový režim je oporou bezpečnosti malých národů a států ve střední Evropě. Víme všichni, že francouzské pravicové kruhy představované t. zv. frontou svobody, nedávno vytvořenou, orientují se na Berlín, sympatisují s Hitlerem a ve svém tisku téměř každodenně štvou proti Československu po způsobu tisku Třetí říše. Tyto pravicové kruhy francouzské to byly a jsou, které bránily a brání zlepšení hospodářských styků s Československem. Teprve za levicového režimu bylo možno dosáhnout zlepšení obchodních smluv mezi Československem a Francií.

Tím více je třeba u nás odsoudit ty, kdož hanobí francouzskou levicovou vládu a snaží se diskreditovat její činnost. Přibíjíme na pranýř, že se vyskytl dokonce aktivní ministr republiky, ministr obchodu Najman, který na schůzi v Lucerně hanobil nejen španělskou vládu, s níž československá vláda udržuje přátelské styky, nýbrž hanobil a urážel i vládu francouzskou a jejího předsedu Bluma, vládu země, s níž má Československo spojeneckou smlouvu.

U příležitosti projednávání dodatkové úmluvy k obchodní smlouvě mezi Československou republikou a Francií manifestujeme přátelství lidu a národů Československa k Francii lidové fronty, která je vedle sovětského Ruska mocným činitelem míru, a vyslovujíce se pro další prohloubení hospodářských i politických styků s Francií, prohlašujeme, že budeme pro schvalovací usnesení hlasovat. (Potlesk komunistických poslanců.)

Předseda (zvoní): Ke slovu je dále přihlášen p. posl. Śliwka. Dávám mu slovo.

Posl. Śliwka (polsky): Mám zaujmouti stanovisko k tomuto bodu pořadu, k dodatkovému protokolu k obchodní smlouvě československo-polské. Jednáme ovšem o této smlouvě ve spojitosti s česko-polskými poměry a s poměrem obou států a obou národů, českého a polského v československém Slezsku. Při této příležitosti chci vysloviti přání celého lidu na Těšínsku, aby se v této skutečně těžké historické chvíli Polsko jako stát postavilo na stranu států bojujících o mír. Nikoliv na ose Řím-Berlín, nikoliv na ose Mussoliniho a Hitlera, nýbrž na ose Paříž-Praha-Moskva jest místo pro Polsko. Chceme přispěti k tomu, aby směr polské zahraniční politiky byl po této stránce změněn.

Jsme přesvědčeni, že Beckova politika dospěje k týmž následkům, ke kterým dospěla Targowica, že spolupráce Becka s Hitlerem povede k rozebrání Polska. Víme, že Polsko dělnické, Polsko lidové spolu s naším lidem na Těšínsku jest rozhodně proti Beckově politice, proti politice dobrodružství a válečných intrik. Víme, že 80% polského lidu na Těšínsku jest pro mírovou frontu, pro úzkou spolupráci Československa se sověty a pro spolupráci se západními demokraciemi. Největší polské strany Piast, strana Korfantyho a strana komunistická jsou přívrženci této spolupráce a jen uchvatitelé s Beckem v čele se pokoušejí udělati z nás nepřátele republiky tím, že podporují Hitlera a maří přátelskou dohodu s Francií a sověty.

Vidíme to na zájezdu Becka a Moścického do Bukurešti, kde chtějí rozbíti svazek Malé dohody, odloučiti Rumunsko od tohoto svazku. posilniti Hitlera a odděliti Prahu od Paříže a Moskvy. Konečně skandální vystoupení ministra Komarnického v Ženevě, který jediný mezi zástupci států odevzdával Habeš do rukou Mussoliniho, jasně svědčí, jakým cílům slouží dnes diplomacie pana Becka. Proti jednání pana Komarnického musil vystoupiti dokonce oficielní časopis, lvovská "Chwila" a to velmi rozhodně. "Chwila" píše: "A nyní? ... Zda osud Habeše, utištěné botou vítěze, nepřipomíná osudu Polska? Což nezacházejí světové mocnosti nyní s Habeší tak, jako kdysi s Polskem? Odvracejí se od ní ti, kteří ji ujišťovali ještě před rokem o své sympatii a o své pomoci. Kdo může lépe pochopiti nářky masakrovaných obyvatelů Addis Abeby než Poláci? A nemělo-li se se zřetelem k tomu Polsko raději držeti stranou při obřadě pohřbívání nešťastné Habeše?"

Tak píše tento orgán o skandálním vystoupení Beckova poštěvače v Ženevě.

Úmysly Beckovy politiky vysvětluje také historie výstupů Malhomma a Kloce na Těšínsku proti Československu. Kdyby se povedla Beckova politika, Hitler by se stal pánem Evropy a zároveň hrobařem Polska a Československa. Proto také celý polský lid na Těšínsku jako věrný syn polského národa a přítel národa československého se nedá vyprovokovati k nepřátelským krokům proti republice. Voláme do Varšavy, aby přestala snouti stálé intriky proti bratrskému přátelství obou národů.

Polský lid ve Slezsku je pobouřen jednáním pana poslance dr Wolfa, který kráčí ve stopách Becků. Pan posl. Wolf, protežovaný částí agrární strany, vystupuje zřejmě se zbožňováním Beckovy politiky. V časopise "Dziennik Polski", orgánu p. Wolfa, čteme o geniálnosti pana Becka, o jeho geniálních tazích v Bukurešti. Pan Wolf nazývá geniálním tahem Becka v Bukurešti, podaří-li se mu porušiti rovnováhu Malé dohody. Pan Wolf, který by také chtěl rozbíti Malou dohodu, je nástrojem jisté části klubu agrární strany, která mu dovoluje, aby chválil Beckovu genialitu. My víme, že Wolfova politika jest hanebná a škodlivá nejen pro polský lid ve Slezsku, nýbrž pro celý československý stát. Jeho jednání maří akci, kterou zahájil pan předseda vlády, dr Milan Hodža, který učinil prohlášení, že jest nutno vyřešiti česko-polskou otázku na Těšínsku. Pan Wolf, kterého určil posl. Beran pro vyjednávání s předsedou vlády dr Hodžou, nestaví se na stanovisko německých aktivistů Czecha, Zajička, Jaksche a Spiny, nýbrž chválí genialitu tahů pana Becka, předkládá utopistické návrhy a s pomocí trojského velblouda chce vlézti do břicha agrární strany.

Pan Wolf chválí Malhomma. Abyste věděli, že to není demagogie, pánové z agrární strany, dokáži vám to. Pan Wolf se vyjadřuje o Malhommovi takto: "Šel-li Malhomme mezi tento lid, měl jsem právo i já s ním jíti. O Malhommovi mohu říci, že to byl člověk sociálně působící, skutečný demokrat, nevystupoval nikdy proti státu a jeho celistvosti, pouze budil v lidu pocit důstojnosti." Pan Wolf jest ochoten nazvati demokratem i Hitlera. (Posl. Špaček: Protože rajtoval na těch koních!) Bohužel v tom případě s vámi souhlasím. Pan Wolf tvrdí, že Malhomme nikdy nevystupoval proti Československu. My víme, že pánové Malhomme a Kloc uznávali vždy za hranici Polska a Československa Ostravici. Chcete snad věřiti, že ten pan Wolf, to protekční dítě agrární strany, jest tak nevinné, že mluví pravdu? (Posl. Špaček: On je luďácký a ne agrárník.) Ale Beran mu dal placet pro jeho činnost a slíbil mu plnou rehabilitaci. Hlinka se již Wolfa bojí a zachovává vůči němu jistou reservu.

Wolf chce vyjednávati s předsedou vlády dr Hodžou na půdě demokracie. Byli bychom rádi, kdyby se povedlo dostati dr Wolfa na půdu demokracie a republiky, ale jeho postup dokazuje něco jiného. Když jsem jako poslanec vystoupil na shromáždění s resolucí, kterou mi dali Wolfovi lidé, adresovanou presidentu republiky a předsedovi vlády dr Hodžovi, pan Wolf ji nazval provokací. Obsah této resoluce jest (čte):

"Panu presidentovi Československé republiky v Praze. My Poláci na shromážděních jednajících o rovnoprávnosti Poláků v Československu přijímáme s dostiučiněním a radostí příslib vlády ze dne 18. února o vyřešení otázky Poláků v Československu. Jako občané Československé republiky polského původu ujišťujeme pana presidenta, že důvěřujíce československé demokracii rozhodně odmítáme všechny zahraniční vlivy a vměšování se zahraničních živlů do vnitřních poměrů v republice jako škodlivý zjev pro nás a pro náš stát. V dohodě a bratrství Poláků a Čechů na půdě republiky věříme, že nám bude zaručeno stejně jako jiným národům právo k životu, chlebu, práci, polské škole, jazykové svobodě nejen podle mrtvé litery zákonů, nýbrž v životní praksi. Jako přímí sousedé republiky Polské my Poláci v českém Slezsku s uznáním vítáme pokračování zahraniční politiky pana presidenta v poměru k Polsku a jeho velkému národu, aby se vedle Francie a SSSR získalo Polsko jako dobrý a hodnotný spojenec pro uskutečnění trvalého míru."

Tuto resoluci Wolf odmítl. Nechtěl dáti o ní hlasovati, ale resoluce byla schválena, poněvadž se lid toho dožadoval. O této resoluci napsal Wolf v časopise "Dziennik Polski", že to je provokace.

Při tom musím s politováním konstatovati, že polská socialistická strana nejde spolu se socialistickými živly, nýbrž s reakcí v jedné frontě s Malhommem a Wolfem a upozorňujeme na to soudruhy z československé sociální demokracie, kteří si jistě nepřejí, aby polská socialistická strana šla společně s polskými fašisty.

Co byste tomu řekli, kdyby dnes váš soudruh Jaksch nebo Czech se spojil v boji o vyrovnání českoněmecké nikoliv s vámi, nikoliv se Spinou, nebo s kýmkoliv jiným z aktivistického německého tábora, nýbrž s panem Henleinem, Kundtem a Sandnerem? Prosím vás, soudruzi, co byste tomu řekli? A v tomto případě profesor Badura přímo otevřeně se spojuje s Wolfem, nohsledem Malhomma. Myslím, že v tomto případě bezesporně českoslovenští soudruzi spolu s německými vyvodí z toho patřičné důsledky. (Posl. Špaček: Však na to dostávají peníze z naší státní pokladny!) To je také vaše vina, pane poslanče. Když se jednalo o postátnění polského gymnasia, nezestátnili jste je. (Posl. Špaček: Vždyť tam byli sami vaši polští příslušníci! To má dělat vláda!) Ale to bylo tehdy při prvním hlasování, když jste byli ve vládě.

Dochází tedy k tomu, že polská socialistická strana jde spolu s polskou reakcí, podporuje Piłsudského, který odstranil Daszyńského, Libermana a vyhnal Witose. Proto se obracíme na československou sociální demokracii a jejího předsedu posl. Hampla a varujeme je. Ptejte se, soudruzi, kdo to vede. Vede to opravdu demokracie polská nebo Varšava, fronta Beck a Malhomme? Musíme se proti tomu postaviti, protože víme, že zde působí temné síly.

Českopolské poměry se nezlepšily. Že nejsou lepší, příčinou toho jest také činnost polského vyslance v Praze pana Papee. Pan Papee sem přišel z Gdanska, aby upravil poměry mezi Polskem a Československem. Ale on je neupravuje, on je rozbíjí. Důkazem toho jest provokační návrh pana Papee zaslaný Klubu polskému v Praze, v němž oznamuje, že nepřijede na slavnost klubovního jubilea, bude-li se tam zpívati československá státní hymna.

O tomto diplomatickém vystoupení pana vyslance píše varšavský časopis "Kurjer Powszechny": "Za takových poměrů není již jen hrubou neslušností, nýbrž přímo nešikovný jest poslední "diplomatický" tah pana vyslance republiky v Praze K. Papee, který zanechal tak nemilé vzpomínky v Gdansku.

V těchto dnech Klub polský v Praze, soustřeďující zdejší polskou kolonii, poměrně dosti četnou, slavil jubileum svého 50letého trvání. Kromě polské stolice na Karlově universitě jest to druhé místo, které na tomto území rozšiřuje polskou kulturu a zároveň svou péči nad krajany v hlavním městě Československa. Slavnost se měla konati již v únoru t. r., ale byla odkládána až do května, aby pan vyslanec Papee mohl poctíti Klub polský svou přítomností, jak si toho sám přál. Při této příležitosti klub dostal blahopřání z Polska, blahopřání zaslal pan zástupce předsedy vlády Kwiatkowski, kardinál Hlond atd. Slavnosti se zúčastnili významní zástupci českých kulturních škol, dostavil se zástupce Karlovy university v Praze, děkan filosofické fakulty profesor dr Salač, zastoupeny byly obě kanceláře presidenta Československé republiky, zastoupeno bylo ministerstvo školství a národní osvěty, ministerstvo národní obrany atd.

Nedostavil se pouze pan vyslanec republiky Papee, který prostřednictvím konsula pana Byszewského oznámil, že se dostaviti nemůže, poněvadž program slavnosti zahrnuje také zpěv národní hymny československé a polské. Nedostavil se rovněž ani jediný zástupce polského diplomatického úřadu."

Jako syn polského národa, který si přeje, aby se poměr mezi československou a polskou demokracií octl na nejlepší cestě, musím odmítnouti takové skandální a vyzývavé chování pana Papee, Beckova náhončího. Hluboce věřím, že 80% polského lidu vystoupí společně s námi proti této provokační politice.

Co dále jmenuje pan Wolf provokací? Abych to ilustroval, přečtu komunistickou výzvu k polskému lidu ve Slezsku, kterou pan Wolf nazývá provokací. V této výzvě píšeme (čte):

"Komunisté usilují o rovnoprávnost Poláků v Československu a bojují o ni. Polský lid v Československu jest ve velmi kritické situaci hmotné a mravní. Polský dělník v hutích, dolech, na roli a na železnici jest kapitalismem, kartely, monopoly a jejich náhončími křivděn ve výdělcích, ve svých právech k životu a kultuře. Inženýři, poddůlní, šichtmistři mu hrozí propuštěním za to, že se přihlašuje za Poláka, že posílá děti do polské školy, že nepatří do českých spolků Matice, Sokola atd., nebo že je komunistou.

Rovnoprávnost Poláků s Čechy vyžaduje, aby tato křiklavá bezpráví byla odstraněna a vinníci potrestáni. Železničáři ze Slezska se překládají hluboko na Moravu. 300 polských železničářů, občanů československých, bylo přeloženo na základě šikan a neodpovědné denunciace pro svůj polský původ daleko od svých rodin a domů, při čemž utrpěli ztrátu na majetku, výdělku a zdraví. Žádáme, aby v duchu demokracie byli tito železničáři přeloženi zpět do Slezska.

Rolník a řemeslník klesá pod břemenem daní a exekucí. Úřady berní a soudní jsou bezohledné. Těžce dostanou tito lidé koncesi na samostatnou dílnu. Horští povozníci z čistě polských obcí - Lomné, Tyry, Řeky, Lhotky,

Bukovce, Nýdku atd. - lesní dělníci, pokud chtějí pracovati ve státních lesích zmonopolisovaných agrárníky, jsou nuceni posílati děti do českých škol, vstoupiti do agrární strany a každá agitace pro školu končí se ztrátou práce a dovozu. V duchu rovnoprávnosti: není-li zneklidňován český kolega, nesmí se trýzniti ani polský drvoštěp, povozník nebo řemeslník.

Mládež, která vyšla z polských škol obecných a středních, jest odstrkována od míst v podnicích soukromých (hutích, dolech) i státních (železnice, úřady, soud, berní úřady). Rovnoprávnost vyžaduje, aby stejně jako česká mládež byla přijímána do práce i mládež polská. 30.000 občanů sem nepříslušných nemůže získati příslušnost, ačkoliv splnili všechny podmínky vyžadované právem a smlouvami. Mnoho polských škol obecných, měšťanských a polské gymnasium nejsou dosud zestátněny, a to přes prosby polského lidu, československých občanů. Před školními zápisy panuje ve Slezsku všeobecné ovzduší nepostižitelného útisku a protipolského tlaku na polské rodiče. Jazykové právo se v úřadech a společenském životě převážně nedodržuje. Dožadujeme se zestátnění těchto škol.

Rovnoprávnost Poláků v Československu musí tomu učiniti přítrž. Polský lide v českém Slezsku! Zde máš strašnou sklizeň šovinismu a fašismu. My komunisté, kteří stojíme na stráži tvých svatých práv k jazyku, kultuře, škole, práci a chlebu - v obcích hájíme školy a samosprávu, v hutích a dolech hájíme výdělky a sociální vymoženosti, my komunisté se tebe tážeme: Dovedeme se společně s tebou ubrániti přesile? Ano. Dostojíme svému úkolu a ubráníme se. Ale musíme se spojiti proti fašismu.

Český a polský fašismus, tajemně spjatý tisícerými nitkami, předstírá pokrytecky, že jest tvým přítelem, a ve skutečnosti jsou to tvoji úhlavní nepřátelé, jest to příčina tvé zkázy. Český fašismus jest příčinou tohoto útisku a bídy a polský fašismus pod rouškou zdánlivé lásky k našemu lidu, jak konsulové Malhomme a Kloc z příkazu Beckova rozpoutali orgie šovinismu na českém Slezsku, spojené s nepříčetnými výstřelky, provokacemi, iredentou a štvaním proti demokracii a republice, ukončené dlouhou řadou ohromných ztrát polských škol, ztrátou tisíců polských dětí, propuštěných horníků, dělníků v hutích (200 třineckých), překládáním železničářů atd. Nyní má Malhomme miliony a polský lid pro něho trpí. To nebyla práce pro polskou věc, nýbrž zrada a zkáza polské věci v Československu.

Dělo se to se spoluprací poslance dr Wolfa. Tak pomohl polský fašismus v Hitlerových službách českému fašismu ke zničení našich vymožeností. Kdyby zde zavládl polský fašismus, pak - ať to pochopí polští lidovci a kolegové z Katolického svazu - nastal by zde ještě větší útisk, kriminální režim a nezaměstnanost a všechna politická práva i strany by byly zahnány do koncentračních Berez Kartuských a slezský lid by musil sloužiti Beckům a Hitlerům proti sovětům, Francii a demokracii v Československu."

Ke konci poznamenávám, že na základě všeobecné situace mezi Polskem a Československem nemůžeme míti důvěru k zahraniční politice Beckově a k akci pana Wolfa, a jsme přesvědčeni, že pouze spojené síly demokracie, levice a pokrokových živlů polských i českých povedou k úplné rovnoprávnosti Poláků v Československu a zaručí jim politickou, hospodářskou, sociální a kulturní budoucnost. (Potlesk komunistických poslanců.)