Místopředseda dr Markovič (zvoní): Ďalším rečnikom je pán posl. Kut. Dávam mu slovo.

Posl. Kut: Slavná sněmovno!

V této sněmovně stává se bohužel již pravidlem, že na sklonku každého období přichází se před sněmovnu s politickou osnovou. Obyčejně je to starost o to, jak dále petrifikovati nemožný režim politického stranictví, jak znovu upevniti privilegia politických stran a jak konečně udělati to, aby državy politických stran a skupin byly co nejpevněji zajištěny. Jsou to obyčejně osnovy, které nám na sklonku každého období začnou upravovati volební řády. Najednou se zjistí, že prý o volební právo demokratického občana není dost úspěšně postaráno, a tak každé období končí nějakou novou novelou, novelisující novelu k novele atd. atd.

Slavná sněmovno! Nám všem musí tanouti na mysli jeden charakteristický a řekl bych i odstrašující případ podobné nepromyšlenosti argumentace, kterou jsme v této síni a s tohoto místa slyšeli před 2 roky, kdy najednou těsně před parlamentními volbami se naše koalice znovu postarala o pronikavější upevnění tohoto demokratického volebního práva a začala mít najednou velkou starost o to, kdo dostane kandidátní listinu č. 1. Vzpomínám si velmi dobře na argumentaci, o které bylo řečeno, že sleduje jen cíle a motivy státně-politické, když jste konečně zde dospěli k tomu, že kandidátní listinu čís. 1 bude mít strana, která v republice dosáhne největšího počtu hlasů. A tak trvala celá tato pronikavá argumentace jen dva měsíce, a pak jsme byli všichni překvapeni tím, ze jeden milion dvě stě a nevím kolik tisíc hlasů dostala strana naší německé minority a že největší strana, pro kterou číslo 1 bylo chystáno, dostala najednou o 70.000 hlasů méně. A já vám prorokuji, vážení pánové a slavná sněmovno, že brzy s tohoto místa budete slyšeti novou, stejně důkladnou, stejně pronikavou a stejně státně-politicky motivovanou argumentaci, která bude dokazovat pravý opak. Domnívám se velmi vážně, že podobné extempore podobných věčných novel nikterak nevyzdvihují zákonodárce v očích veřejnosti, a nedivte se potom, že veřejnost se dívá na legislativní praksi tohoto váženého sboru častokráte skrz prsty.

Řečník přede mnou se zde zmínil o některých věcných námitkách, které nás vedou k tomu, že mluvíme i budeme hlasovati proti této osnově. Chtěl bych - připojuje se k němu zmíniti se jen stručně o tom, že tato osnova nás odvádí od cesty, kterou všichni musíme svědomitě sledovat, od cesty volnosti a svobody voleb, že znovu přivádí nás k petrifikaci partajnictví, které se stává kletbou hlavně naší obecní samosprávy. (Posl. Pik: A co na místo stran?) Ale já nemluvím proti stranám, mluvím jen proti privilegiím, kterých se těmto stranám v zákoně dostává. My máme v ústavní listině větu a premisu, která říká slavnostně, že máme rovnost občanů před zákonem. A co děláme v této osnově? Děláme dvojí druh občanů a dvojí druh voličů. Jedni občané budou kandidovat, budou mít zmocněnce, jeho náhradníka a budou mít voliče, kteří listinu podepíší. Tito občané, voliči, neprojdou-li, budou platiti. Druzí, kteří budou mít stejný počet podpisů, stejného náhradníka, stejného zmocněnce, platit nebudou. Domnívám se, že nikdo neoddiskutuje pravdu, že jsme takto vytvořili občany, kteří mají větší práva než občané druzí.

Slavná sněmovno! Musíme zůstati stát také nad podivuhodnou větou, která se nám dostala do osnovy a byla zde již kritisována: "O povinnosti odpovědných osob k náhradě rozhoduje dohlédací úřad." Domnívám se, že břemena a jiné dávky, platy atd. může ukládat občanům republiky Československé ve smyslu ústavní listiny pouze zákon. Nedovedu pochopiti, jak může subjekt povinnosti něco platiti, něco nahražovati, býti stanoven mocí výkonnou.

Konečně zde - a tu upozorňuji na případy velmi praktické - není nijak stanovena celá právní souvislost politických skupin. Vždyť velmi často vidíme, že fusemi, rozlomy atd. dochází uvnitř těchto skupin k různým změnám, ke kterým tento zákon nepřihlíží.

Konečně je tu námitka, na kterou nedávno upozornil jistě dobrý znalec našeho práva, universitní profesor dr Joachim. Co to znamená: "strany, skupiny, které v posledních volbách atd. dosáhly zastoupení"? Znamená to poslední volby před volbami obecními, nebo poslední volby před vyhlášením tohoto zákona? To není maličkost. Tím se opět dokazuje, že není dobře myšleno na všechny důsledky a výklady, které by těmito věcmi mohly vzniknouti.

A konečně, slavná sněmovno, hlavním mým úkolem jest, abych přece jen nesouhlasil s p. zpravodajem, který se vyslovil proti resoluci, kterou k této osnově připojil senát N. S. Konstatuji, že to není jenom nesouhlas se senátem, nýbrž že je to i nesouhlas s původním usnesením ústavně-právního výboru, který ve svém prvním rozhodnutí, ve své první zprávě, když osnova zde byla po prvé, připojil také resoluci druhou, se kterou se konformoval i senát. Lituji totiž, že této příležitosti nebylo využito ještě k vyřešení několika jiných otázek, o kterých bych si tu dovolil stručně se zmíniti. Mám před sebou statistickou zprávu hlavního města Prahy o voličích, jak byli zjištěni po reklamačním řízení v lednu 1937. Podle této zprávy máme v Praze 546.059 voličů. Pravda však jest, a potvrdí vám to orgánové pověření sestavováním kandidátních listin ve Velké Praze, že osob nad 21 let starých, tedy občanů, kteří mají všechny náležitosti volebního práva v Praze, jest na nějakých 630-640.000. Slavná sněmovno, měli bychom se velmi vážně zabývati i touto stránkou věci, že jenom ve Velké Praze přicházíme o 60-70.000 hlasů bez rozdílu politických stran, ale především hlasů českých. Je to jistě věc povážlivá, nad kterou bychom se měli zamysliti. Příčin tohoto zjevu je několik. Ve statistikách se jich nedopátráte, jedna kolona uvádí věk mezi 20-24 lety, dále jsou tu různé změny ve vývoji obyvatelstva úmrtím, sňatky, vystěhovalectvím, přistěhovalectvím. To všechno je tak promísené, že nemůžete nikde časově postihnouti pravou cifru, kolik je na území Velké Prahy osob opravdu k volbě oprávněných. Tu se domnívám, slavná sněmovno, že bylo by to v zájmu - jak také řečník přede mnou konstatoval - zejména stran, které si říkají socialistické, aby si všimly toho, že jsou to zejména vrstvy sociálně nejslabší, které ve Velké Praze přicházejí o volební právo. Upozorňuji na celé veliké kategorie služebných, pekařů, číšníků, řemeslníků a jiných svobodných lidí, kteří se stěhují za svým zaměstnáním z jedné pražské čtvrti do druhé. Stává se nám povážlivá věc, že orgány sestavující stálé voličské seznamy, nekorespondují nijak s policejními orgány obstarávajícími přihlašování osob a že, jak jsem řekl, nám jenom z této příčiny v Praze nevolí nějakých 70.000 lidí. Proto jsem si dovolil v resoluci, kterou jsem se svými druhy navrhl, vybídnouti vládu, aby v osnově zákona o stálých voličských seznamech i na tuto věc bylo pamatováno.

A konečně, slavná sněmovno, je tu ještě jedna velmi zajímavá věc podobného rázu. Stálé voličské seznamy jsou u nás vykládány ve dvou termínech, v termínu prosincovém a červnovém. Konstatuji, že na pražských vysokých školách podle statistiky z r. 1935 až 1936 jsme měli 19.211 posluchačů a z toho jenom 3.736 posluchačů mimopražských. Tedy 10.369 posluchačů vysokoškoláků, většinou lidí s volebním právem, stojí zde před tímto groteskním faktem: když jsou vyloženy v prosinci stálé voličské seznamy, posluchači vysokých škol ještě v Praze 3 měsíce nebydlí, a když jsou vyloženy v termínu červnovém, už v Praze nebydlí, poněvadž koncem června jich zůstane v Praze jen několik, kteří skládají zkoušky a druzí odjedou.

Slavná sněmovno, řekne se, že tito posluchači mají t. zv. privilegium dvojího bydliště, to znamená, když nevolí v Praze, volí doma. Ale většinou volby, které dosud byly, zastihly všechny vysokoškoláky v Praze. Mám na př. na mysli poslední volby z 19. května. Ale posluchači mají nejen privilegium dvojího bydliště, nýbrž i privilegium 50 km vzdálenosti od místa ... (Posl. Pik: Ale vždyť mohou volit, kde chtějí, je svobodná volba!) Ovšem, ale ten student nemá peníze na to, aby jel domů volit. (Posl. Pik: Má svobodnou volbu rozhodnouti, ve kterém místě chce volit!) Ovšem, má v tom směru svobodnou volbu, ale konstatuji, že ho v Praze nikdo do stálých voličských seznamů nezapíše. Račte se zeptati zpravodajů ve studentských korporacích, kteří vám o pravém stavu, jak naši vysokoškoláci vykonávají volbu, budou vyprávěti stejné věci, jako dnes já.

Dovolil jsem si z toho důvodu předložiti resoluci, z níž se první dva body konformují s resolucí senátní. Žádám totiž, aby období zhotovování voličských seznamů bylo prodlouženo a aby bylo umožněno reklamační řízení ještě v době předvolební. Dále se dožaduji, aby užší technickou součinností orgánů pověřených sestavováním stálých seznamů voličských s orgány policejní služby přihlašovací zabráněno bylo pozbývání volebního práva zejména u vrstev obyvatelstva za prací se stěhujících, a konečně, aby vhodnější úpravou termínů reklamačního řízení nebo opatřením jiným bylo umožněno posluchačům vysokých škol vykonávati volební právo.

Doporučuji vám, slavná sněmovno, přijetí této resoluce, kterou podáváme k právě předložené osnově zákona, pro kterou však z důvodů, jaké jsem vyslovil, já ani moji druhové hlasovati nemůžeme. (Potlesk.)

Místopředseda dr Markovič (zvoní): Ke slovu nie je už nikto prihlásený, rozprava je skončená.

Žiadam o prečítanie podaného návrhu.

Zástupce sněm. tajemníka dr Mikyška (čte):

Pozměňovací návrh posl. Procházky a Schenka:

Ve čl. I, odst. 3 budiž poslední věta nahrazena zněním:

"O povinnosti odpovědných osob k náhradě rozhoduje okresní zastupitelstvo."

Místopředseda dr Markovič (zvoní): Dávam slovo k doslovu zpravodajcovi p. posl. Otáhalovi.

Zpravodaj posl. Otáhal: Slavná sněmovno!

Páni řečníci, kteří mluvili zde proti osnově zákona, který doplňuje řád volení v obcích v republice Československé, zdůrazňovali všechny možné věci a zejména podezírali náš ústavně-právní výbor, že vycházel snad z nějakého hlediska, které by bylo možno nazvati nadržování stranám. Musím zde však zdůrazniti, že jedinou směrnicí, kterou ústavněprávní výbor k návrhu zákona měl, byla, aby prospěl především obcím, poněvadž byla dosud podávána všude taková spousta zbytečných kandidátek, že obcím, zvláště větším, a městům byly způsobeny tisícové škody. Tak na př. v Plzni a Znojmě nedosáhly 4 volební skupiny volebního čísla, v Mor. Ostravě nedosáhlo 7 skupin volebního čísla. Při obecních volbách v mnohých obcích v Čechách, na Moravě i na Slovensku nedosáhly 2 až 3 skupiny volebního čísla a tak byly zbytečně vyhazovány velké částky peněz z obecního majetku. Mimo to kandidovaly namnoze skupiny, které nemají naprosto žádného vztahu k obcím, jako na př. skupina dlužníků, skupina chovatelů ušlechtilých zvířat, přátelé sportu, atd. Všechny tyto skupiny kandidovaly do obcí a samozřejmě žádná skupina volebního čísla nedostala. A právě z toho důvodu, aby obcím byla ušetřena zbytečná vydání, žádá a navrhuje ústavně-právní výbor, aby mimo politické strany byly i tyto skupiny povinny hraditi náklady, které obcím vzniknou rozmnožením kandidátních listin. Bylo zde zdůrazňováno, že některé politické strany jsou stavěny jaksi před druhé, to však není možné, poněvadž osnova zákona se týká všech politických stran, tedy nejen koaličních, nejen vládních, nýbrž také politických stran oposičních, tedy žádná strana nemá býti tímto zákonem nějak zvláště utlačena. Mimo to nelze tvrditi, že by snad sdružené strany byly ušetřeny nějakého příspěvku na rozmnožení kandidátních listin, poněvadž i při sdružení stran jen jedna strana snad dostane mandát, ostatní vypadnou bez mandátu, ale budou musit také hraditi náklady s rozmnožením kandidátních listin.

Pan kol. Schwarz se zmínil, že dohlédací úřad rozhoduje o osobách. Ale zde asi nepochopil správně znění návrhu zákona, poněvadž zde se nemluví už o uznání povinností, které budou všecky skupiny plniti, nýbrž o rozvržení té povinnosti na osoby dotčené skupiny, ke které patří. Tedy to už je vlastně interní věc jednotlivých stran.

Pokud jde o druhou resoluci podanou senátem, vycházel právě, jak jsem už jedenkrát zde zdůraznil, ústavně-právní výbor s toho hlediska, že by tím, že by byly předloženy termíny ke zhotovování voličských seznamů, nebylo možno provésti volby nejenom do obcí, nýbrž také do našich zákonodárných sborů v stanovených termínech. A naopak, kdyby reklamační řízení bylo rozšířeno ještě snad na dobu předvolební, mohlo by se stát. že by nebylo provedeno soudní přezkoumání a že by mnozí, kteří ve volebních seznamech jsou, z nich vypadli. V důsledcích toho, poněvadž jistě ústavně-právní výbor dobře uvážil osnovu zákona, která je předložena plenu sněmovny, navrhuji ještě jednou, aby byla přijata sněmovnou ve znění navrženém senátem. (Souhlas.)

Místopředseda dr Markovič (zvoní): Budeme hlasovať.

Snemovňa je spôsobilá sa usnášať.

Osnova zákona má dva články, nadpis a úvodnú formuľu.

Poneváč bol podaný pozmeňovací návrh, mám úmysel dať hlasovať takto:

Najskôr by sme hlasovali o článku I v úprave návrhu posl. Procházku a Schenka; nebude-li prijatá, o celej osnove v znení zprávy výborovej.

Sú nejaké námietky proti tomuto spôsobu hlasovania? (Nebyly.)

Niet ich. Budeme tedy hlasovať podľa neho.

Kto súhlasí s článkom I v úprave návrhov posl. Procházku a Schenka, nech zdvihne ruku. (Děje se.)

To je menšina. Zamietnuté.

Kto teraz súhlasí s celou osnovou, to je s jej dvoma článkami, nadpisom a úvodnou formuľou podľa zprávy výborovej, a to v znení shodnom s predchádzajúcim usnesením senátu, nech pozdvihne ruku. (Děje se.)

To je väčšina. Tým posl. snemovňa prijala túto osnovu zákona podľa zprávy výborovej v čítaní prvom, a to v znení shodnom s predchádzajúcim usnesením senátu.

Predsedníctvo sa usnieslo podľa §u 54, odst. 1 jedn. poriadku, aby o tejto osnove bolo čítanie druhé prevedené v tej istej schôdzi.

Vykonáme preto ihneď druhé čítanie.

Ad 1. Druhé čtení osnovy zákona, kterým se doplňuje řád volení v obcích (tisk 942).

Sú nejaké návrhy opráv alebo zmien textových?

Zpravodaj posl. Otáhal: Nejsou.

Místopředseda dr Markovič (zvoní): Kto v druhom čítaní súhlasí s osnovou zákona tak, ako ju posl. snemovňa prijala v čítaní prvom, nech pozdvihne ruku. (Děje se.)

To je väčšina. Tým posl. snemovňa prijala túto osnovu zákona tiež v čítaní druhom, a to v znení shodnom s predchádzajúcim usnesením senátu.

Zbýva ešte hlasovať o rezolúciách.

Je to rezolúcia otlačená vo zpráve výborovej a rezolúcia, ktorú podal p. posl. Kut.

Žiadam o jej prečítanie.