A právě tito ubožáci, kteří mají v tom kraji svůj domov, přestávají úplně věřiti ve spravedlnost, v dobrou vůli a přiměřené uznání příslušných úřadů, které takové věci nařizují a činí taková opatření. Na podzim máme, jak říkáte, obecní volby a ve svém tisku jste opětovně tvrdili, že se tyto volby mají konati dne 26. září. Snažně vás prosíme, abyste tento termín dodrželi a abyste přestali vyhledávat obce podle různých hledisek, ale abyste vypsali volby všude tam, kde pro ně končí lhůta, tedy na celém státním území, a zde by přicházelo v úvahu přes 11.000 obcí. Ještě něco. Odhodlejte se, pánové z většiny, a postarejte se o to, abyste vytvořili podklad i pro volby do sociálních korporací, do hospodářských organisací zemědělských a do organisací obchodních a živnostenských, postarejte se, aby tyto věci přišly do pořádku, aby všude byly provedeny volby, které se již po léta odkládají, jako na př. do nemocenských pojišťoven, kde si již ani dědeček nemůže vzpomenouti, jak se posledně volilo, postarejte se, aby k těmto volbám došlo, aby bylo lze alespoň částečně věřiti, že chcete, aby země a jednotlivé instituce byly demokraticky spravovány a vedeny.

Půjdeme-li příštího podzimu k volebním urnám, dokážeme vám my ze sudetskoněmecké strany opět, že za námi ještě stále stojí sudetští Němci v sevřených řadách, že stále ještě za námi pochodují sudetští Němci v sevřených řadách, že vůle, kterou zastupujeme, jest, zůstane a v budoucnosti bude vůlí sudetských Němců. Musíte proto, chcete-li vejíti ve styk se sudetskými Němci a hledáte-li pro to partnera, konečně přestati jej hledati tam, kde již skoro nikdo není, nýbrž musíte se obrátiti na nás, musíte s námi mluviti o tom, jaké představy máme o státních věcech. A představujeme si je takto, to vám mohu na konec říci: Váš Palacký a váš velký selský vůdce Švehla to vyslovil a my se k tomu pevně a důsledně hlásíme. "Já pán ve své vlasti, ty pán ve své vlasti!"

Tak chceme obnoviti mír. (Potlesk poslanců sudetskoněmecké strany.)

Místopředseda dr Markovič (zvoní): Ďalším prihláseným rečníkom je p. posl. Ján Sedláček. Dávam mu slovo.

Posl. J. Sedláček: Slavná sněmovno!

Je jisto, že samospráva byla v dobách nejhorších československému národu útočištěm a že na jejím základě bylo českému národu umožněno se do určité míry vyžíti národně a kulturně. Samospráva byla také našemu lidu prvou a základní školou veřejného života, kde se mohly vyzkoušet schopnosti jednotlivců jak na poli hospodářském, tak kulturním i sociálním, kde mohli tito jednotlivci ukázat, co dovedou, a připravovat se pro další činnost. Naši nepřátelé a ti, kteří národ český tiskli i v samosprávě, byli přesvědčeni ve chvíli, když jsme my v Čechách a na Moravě dobývali jednu městskou samosprávu za druhou a odevzdávali ji do rukou českého lidu, kterému po právu náležely, že český lid při správě veřejných věcí co nejdříve ztroskotá. Avšak my jsme ukázali, že Čechoslováci a Slované dovedou řídit své věci. Svou samosprávu jsme budovali a řídili dobře, a to jak na poli kulturním, tak zejména i na poli hospodářském. Je také ji sto, že čím je národu rodina, tím je ve veřejné správě samospráva. Je to pilíř, na kterém stojí národní společnost, je to pilíř, na kterém stojí veškerá státní správa vůbec. Pevnost a dokonalost tohoto pilíře zaručuje dobrý nebo špatný chod věcí veřejných, zaručuje také národu a státu pevnou a dobrou budoucnost. Proto také vláda a parlament mají velikou odpovědnost před dějinami za vývoj národní společnosti, za vývoj veškeré správy, zejména samosprávy, jakožto základu, na kterém se organisují všechny fysické, materiální i duchové síly národa. Nestačí dáti občanům to nejširší volební právo, nestačí dáti obcím široký volební řád, je nutno jíti daleko hlouběji, je nutno revidovati veškerou činnost samosprávy, je nutno zreformovati vše, co se samosprávy týká. Jest jisto, že volební řád je zdrojem, ze kterého vychází oprávnění, ze kterého vychází moc, kterou dává lid svým zástupcům. Je však také jisto, že nynějším volebním řádem, nynějšími omezenými vázanými volebními kandidátkami toto právo lidu je značně omezeno a tím také i čistota, průraznost samosprávy je postavena pod vliv těch, kteří by často na samosprávu vlivu míti neměli.

Jsme také proti lehkomyslnosti, s jakou se často na obcích podávají kandidátky, zejména osobní kandidátky, zájmové kandidátky, poněvadž se tím jednak tříští samospráva a obci se způsobují zbytečné výdaje. Je také jisto, že těmito kandidátkami roztříštíme veškeré správy, těm, kteří obec vedou, vzniká řada potíží, řada úmorných vyjednávání, a na konec se stává, že celá správa obecní se rozsype, že není možno dáti správu dohromady a vzniká z toho velká úhona nejen samosprávě, nýbrž i demokracii vůbec. Je pro nás velikou úhonou, že v Československé republice máme tolik samospráv, kde bylo nutno z úřední moci zakročiti, poněvadž demokracie nepochopila, co jest jejím úkolem, jak má pracovati, jak má býti odpovědná a jak má zejména zaříditi svoji spolupráci. Touto novelou volebního řádu do obcí snad se poněkud omezí podávání odstředivých kandidátních listin, ale jsme přesvědčeni, že se toto všechno nezastaví. Měla-li by se zastaviti tato tříštící tendence v samosprávě, bylo by třeba reformy mnohem hlubší, mnohem širší. Proto daleko více než novelisace volebních řádů, které jsou přece jen čímsi vnějším - a to už, prosím, po druhé provádí se novelisace volebního řádu do obcí - bylo by třeba, aby se už jednou přikročilo k zreformování, kodifikování a unifikování veškerého obecného zřízení. Obecní zřízení je nutno jak ve směru správním, tak právě i ve směru hospodářském sjednotiti, je nutno je postaviti na základy moderní, odpovídající dnešní době. Je nutno nejenom žádati od zvolených samosprávných pracovníků odpovědnost, ale je nutno také těmto samosprávným pracovníkům tuto odpovědnost umožniti tím, že jim dáme pevný základ finanční a pevný základ právní, o něž by se mohli při své činnosti bezpečně opírati a dobře pracovati.

Když mohlo býti pro tento parlament připraveno tolik osnov zákonů, a to stěžejních zákonů, které budou jednou chloubou našeho parlamentu a Československé republiky, jest jistě nutno, aby bylo přikročeno i k té veliké revisi celého našeho obecního zřízení, aby bylo naše obecní zřízení revidováno, aby bylo od základu uspořádáno, aby bylo sice navázáno na staré obecní zřízení, ale aby bylo z toho vymýceno všechno to, co různými novelisacemi bylo ztemněno, co bylo uvedeno do nesouladu. Všechno je nutno soustřediti tak, aby každý samosprávný pracovník měl všechno v jednom jediném zákoně. Ta spousta novel a k těm novelám zase ještě novel, tím vším ztrácí se přehlednost v samosprávné práci. Neví se, co platí a co neplatí.

Jistě jsme proti jakémukoliv omezení naší samosprávy. Jsme pro její odpovědnost, jsme pro její svobodu, avšak my také tvrdíme, že je nutno se postarat, aby dorost pro tuto samosprávu byl vychováván. A zvláště dnes, v té době, kdy samosprávě se toho tolik ukládá, je nutno dbát, aby všichni samosprávní pracovníci byli k svým příštím úkolům dobře vychováni. Myslím, že by to bylo povinností státu, aby zřídil samosprávné kursy při městských, okresních i místních osvětových sborech, které by byly aspoň jednou za tři léta konány, a nikdo, kdo by tento kurs neprošel, by neměl práva býti činný v nižší ani vyšší samosprávě. Vyžaduje toho šíře a hlubokost veškeré naší samosprávy.

Je jisto, že obce by mohly velmi dobře spolu s okresy a zemskými zastupitelstvy působit a pomáhat státní správě při řešení řady velkých úkolů. Mohly by jistě spolupůsobit při odstraňování nezaměstnanosti a zkrátka při všem, co se týká našeho veřejného života. Zvláště při nezaměstnanosti mohou obce a samosprávné svazky velmi dobře působit a postarati se o to, aby peníze, na nezaměstnané vynakládané, byly účelně a plodně zužitkovány pro práci a zaměstnání těch, kteří potřebují nutně výživy. Je jisto, že samospráva má nejblíže k potřebám širokých vrstev lidu, a toho by měla státní správa velmi využívat.

Jestli tedy právě z důvodů státních je nutno dbáti úkolů samosprávy, tak zdůrazňuji, že z důvodů státních by měla státní správa zejména dbát co nejvíce všech úkolů samosprávy země Moravskoslezské. Když jsem minulého roku tvrdil, že stav financí a hospodářský stav země Moravskoslezské je velmi zlý, velmi těžký, nebylo mně věřeno. Jednání o účetní závěrce za r. 1936 v zemi Moravskoslezské prokázalo, že tato země je opravdu ve velmi tísnivé finanční situaci. Její účetní závěrka končí velkým schodkem, kromě toho, že řada položek, pokud se týká platů, byla převedena do příštího roku.

A opět a opět zdůrazňuji zejména to, že země Moravskoslezská vzhledem k svému položení uprostřed Československé republiky má svůj zvláštní, vynikající význam pro obranu státu. Je to šíje, která spojuje východ republiky se západem, je to šíje, která musí být dobře opatřena, je to nejchoulostivější část republiky v obraně státu, proto je nutno dbát, aby samospráva země Moravskoslezské byla uvnitř i na venek pevná a aby se také státní činitelé postarali, aby již v rozpočtu na rok 1938 bylo s potřebami pro tuto zemi počítáno tak, jak to slíbil pan předseda vlády a jak to bylo přislíbeno vládou republiky Československé v těch případech, kde země Moravskoslezská má úkoly vyšší a odchylné od ostatních zemí naší vlasti.

Úpravou svazků vyšší samosprávy došli jsme k určité stabilitě a také k určité stabilitě odpovědnosti, také k rozdělení úkolů veškeré naší správy, avšak v tomto úkolu, na této cestě je nutno pokračovat, je nutno také dokončit stanovení práv a povinností samosprávy, uvésti v soulad veškeru práci samosprávnou obcí, okresů, zemí a státu, a pevně stanoviti, s čím samospráva počítati může a s čím nemůže, poněvadž je to nezbytně nutné v zájmu zdárné budoucnosti a dobrého, zvláště hospodářského rozvoje celé naší Československé republiky.

Jménem národního sjednocení žádám tu právě urychlený postup reformy obecního zřízení v duchu svobodné, odpovědné a demokratické samosprávy. Žádám, aby centrální úřady, zejména ministerstva i vláda, co nejméně zasahovaly do samosprávy - zvláště tam, kde k tomu není zákonného podkladu aby dbaly její samostatnosti, respektovaly zákony, a i tehdy, když to koaličním, vládním stranám snad není příjemné, aby na samosprávu nepůsobily, poněvadž jí to nikdy nemůže býti ku prospěchu.

Dále žádám jménem nár. sjednocení, aby bylo nejenom přikročeno k detailním, úsekovým reformám volebního řádu, nýbrž aby byl volební řád reformován ve svém celku, voličům vrácena svoboda, zrušeny vázané kandidátní listiny a zvýšena tak odpovědnost a úroveň všech demokratických lidem zvolených sborů v zájmu pevnosti státu, dobra národa a ve prospěch všeho československého lidu. (Potlesk.)

Místopředseda dr Markovič (zvoní): Dávam slovo ďalšiemu rečníkovi, pánu posl. inž. Schwarzovi.

Posl. inž. Schwarz: Slavná sněmovno!

Projednáváme zase jednu novelu volebního řádu v obcích, a tu třeba ihned konstatovat, že minulá novela představovala pokrok, uvolnění spoutanosti voličstva, kdežto novela nyní předkládaná je pravým opakem, krokem dozadu. Novela tato odůvodňuje se tím, že prý se zneužívá dobrodiní zákona a že jsou obcím způsobena zbytečně značná vydání. To je právě charakteristické pro volební řády naší republiky, která do všech koutů světa hlásá, jakým je ostrovem demokracie, svobody a sociální spravedlnosti, že se tu totiž čelí domněle nebezpečnému tříštění ve volbách tím, že se jinou cestou, jinou formou zavádí do voleb census, protože se omezují ti, kdo na to nemají. Kdo na to peníze má, může si klidně kandidovat; kdo je chudobný, pro koho by to bylo nebezpečné hraditi tyto náklady, tomu se to chce touto osnovou zákona zabrániti. To je způsob, který je přímým porušením občanské rovnosti, a divím-li se čemu, je to právě to, že s takovými návrhy přichází vláda a vládní koalice, ve které je tak silná část t. zv. socialistů.

Pro náš volební řád, řekl jsem, je tato věc příznačná. Jsou jiné státy, které se také starají, jenomže obráceně, o poměr mezi penězi a možností kandidovat. Dávám příkladem Anglii, kde se, jak víte, volební vydání omezuje, kontroluje a překročení jisté míry má v zápětí dokonce neplatnost volby. To je opatření, které chce čelit, aby peníze nezjednávaly větší vyhlídku na zvolení, a třeba říci, že je to opatření oprávněné. Mohl bych citovat i známého matematického statistika Yuleho, který konal šetření o tom, jak opravdu výše nákladu věnovaného na volbu působí ke zvětšení volebních vyhlídek každé skupiny a každého kandidáta. Tam se tedy starají o to, aby peníze nerozhodovaly. Ve Francii alespoň jinou formou je podobná snaha. Je to ono nařízení, že volební vyhlášky se mohou vyvěšovati jen na úředních tabulích, které jsou každému kandidátu nebo kandidujícím stranám, nehledě na to, je-li to politická strana nebo ne, přiděleny ve stejném počtu a vždycky vedle sebe na veřejných místech postaveny. Tím se chce zase způsobiti, aby ten, kdo má více peněz, nemohl vykonávat větší vliv na voliče, aby volič měl před sebou ve stejných rozměrech a ve stejném počtu tyto úřední tabule, kde si může přečísti programy, polemiky a odpovědi kandidujících skupin. Republika Československá nejenom nic takového nedělá, ona naopak svým zákonodárstvím přímo zajišťuje, aby měl vyhlídky, ba dokonce možnost kandidovat jen ten, kdo-má dosti peněz.

Již jsem řekl, že tato osnova potvrzuje to, co již je ve volebních řádech do Národního shromáždění, a rozšiřuje to i pro obce. Ale jestliže toto je faktem, je ještě podivnější ona zvláštní stylisace, že o "povinnosti odpovědných osob k náhradě rozhoduje dohlédací úřad". Co to znamená? Znamená to snad, že si může vybrat koho chce z těch povinných k náhradě, znamená to, že si také snad nemusí vybrat nikoho, bude-li chtíti? Tato nejasnost, tak obvyklá v našich zákonech, je dalším zdrojem nebezpečí, že se tohoto zákona bude užívat k pronásledování nepohodlných osob, kandidátů nebo skupin.

Ale nejzajímavější je odst. 4 čl. I, podle kterého se tato povinnost k náhradě tisku kandidátních listin nevztahuje na skupiny volebních stran, které v posledních volbách do některé sněmovny Národního shromáždění republiky Československé dosáhly v ní zastoupení.

Je možno toto ustanovení věcně odůvodnit? Je nepochybno, že kromě snad velkých měst, kde osobní znalost mezi voličem a kandidátem není do té míry možná, takže chtěj nechtěj volby nabývají rázu politického, je kandidování v té ohromné spoustě drobných obcí podle politických stran do voleb obecních namnoze nejenom zbytečné, nýbrž přímo škodlivé, protože v obecním zastupitelstvu nemohou zástupci politických stran ani měniti sociální řád, ani rušiti soukromé vlastnictví, zavádět kolektivismus nebo něco obráceného, nemohou tam prováděti rozluku církve od státu, nic z těch velkých zásad politických programů. Mají tam spravovat obec, a budou-li ji spravovat dobře či špatně, závisí především na osobních vlastnostech, schopnostech a charakteru kandidátů. A je přímo komické snad chtíti namlouvat, že je nějaká politická strana, která by měla privilegium na to, že kdo je u ní, je schopnější, poctivější, mravnější atd. Pořádní lidé jsou ve všech stranách, darebáci a neschopní také. Už z té příčiny vyplývá, že při volbách obecních by tendencí státu mělo býti spíše brániti se zpolitisování těchto obcí, říkám, zvláště malých, kde opravdu osobní znalost je možná a kde také zpravidla rozhoduje při volbě.

A místo toho tento volební řád po novelisaci bude zjednávat nové výhodné podmínky pro to. aby politické strany mohly tříštiti obecní volby, aby bez risika mohly podávati kandidátky, aby do obce mohlo přijít třeba 13 politických stran a každá mohla kandidovat a nic jí to nebude stát, i když všecky propadnou. To tento volební řád umožňuje, ale chce zabrániti stavění kandidátek nepolitických. A volby obecní v mnoha místech ukazují, že právě takové nepolitické kandidátky začasté mají velikou důvěru občanstva. (Posl. dr Mareš: Tak dostanou mandát a nic se nestalo!) Vážení pánové, slyším námitku: Tak dostanou mandát. Ony by jej možná dostaly, ale nedostanou ho, protože nebudou kandidovati, obávajíce se nákladů, poněvadž zvláště jde-li o občanskou skupinu, která není politickou stranou a nemá tedy nějakou pevnou organisaci, nemůže napřed vědět, zda-li vyhraje či ne. Jsou známy časté případy z obecních voleb, že někdo šel na př. s jedinou svou osobou do volebního boje a že dostal hlasů třeba na 7 nebo 10 míst. Ten člověk to nevěděl předem, jinak by si byl jmenoval více kandidátů, aby ty hlasy nepropadly. To tedy nemůže vědět zvláště skupina, která není politickou stranou, nemá v místě organisaci, aby věděla, kolik má příslušníků atd. A těmto kandidátkám se chce zabrániti zase ve prospěch privilegia politických stran.

Mluvil jsem zde ve sněmovně již několikráte o tom největším zlu našeho politického života, o té přemíře, o té úžasné moci, protiústavní moci politických stran v našem státě. Opakuji: Ano, politické strany jsou nezbytností, ale politické strany samy o sobě mají takové vlastnosti, které jim bez zákonného podkladu zjednávají moc, jež přímo ohrožuje demokracii. Vzpomínám si na takového Ostrogorského, na jeho klasické dílo o demokracii a politických stranách, v němž se obíral vlivem a podstatou politického stranictví v Anglii a v Americe. Tam nebylo ustanovení takového rázu, jako máme my, žádné vázané kandidátky atd., žádné reversy. Ostrogorský ukazoval, jak tím faktickým vlivem, tím, že tu vystupuje zorganisovaná skupina, která má možnost tiskem, schůzemi, finanční mocí daleko spíše protlačiti své stanovisko, než to může udělati někdo mimo strany, jak tedy i za toho stavu zákonné svobody, neprivilegování politických stran, se politické strany stávají zlem, falšují vůli lidu, falšují demokracii. A my to u nás děláme o to hůře, že místo abychom tomu činiteli - poněvadž ze své přirozenosti má možnost omezovati svobodu a demokracii - kladli meze, aby nemohl zneužívati své funkce a aby se musel omezovati na to poslání, které je mu dáno a které je také nutné v demokracii, zjednáváme naopak tomu, kdo je od přirozenosti silnější, výsady a zákonnou ochranu proti tomu, kdo je bezbranný. To je taková metoda, jako kdyby byly zákonem chráněny nikoli bezbranné děti proti zneužívání nebo zanedbání povinné péče rodiči, nýbrž rodiče před tím, aby je snad novorozeňata nesprovodila se světa. To je ta metoda, která je vložena ve volebním zákonodárství tohoto státu vůbec, a tady se zase zesiluje.

A tu chci připomenouti jednu věc. Neslyšel jsem z úst předchozího řečníka přesně nějaké důvody, proč se přihlásil jako řečník "pro". Já, který mluvím jako řečník "proti", činím to proto, že národní sjednocení šlo do voleb pod heslem boje proti panství politických stran a proti vykořisťování státu politickými stranami. A protože pod tímto heslem a pod heslem osvobození voličstva i od omezení vázaných listin atd. jsme šli do voleb, pokládám já a moji kolegové za povinnost, abychom podle toho, co jsme voličstvu slibovali, také v parlamentě jednali a hlasovali. A proto budeme hlasovati proti této novele zákona.