Ale, pánovia, tu mi mimovoľne prišla na myseľ stará anekdota. Totiž to v jednom sbore prišla hádka o to, zda sa má debatovať o jednom predmete päť či desať miminút, a bola zahájená debata o tej veci, či sa má debatovať päť či desať minút, a o tom sa debatovalo 5 hodín, takže s touto formálnou debatou sa premrhalo viac času (Veselost.), ako čo by bolo potrebné rozhodnúť in merito veci. Myslím, že my tu máme skúsenosti. V starom Uhorsku sa v r. 1893 vyniesol zák. čl. XVIII o súdnom pokračovaní, čím sa v istej miere mení zák. čl. LIV z r. 1868; vtedy bola ustálená zásada, že k tretiemu fórumu, súdu reviznému, súdu odvolaci emu, môže ísť opravný prostriedok len vo veci quid iuris. Povedalo sa: Tým odbremeníme tretiu stolicu, tretia inštancia nebude rozhodovať quid facti, bude rozhodovať len o veci quid iuris. Ale čo sa stalo? O tom, čo je quaestio facti a o tom, čo je quaestio iuris, sa viac debatovalo, ako by bolo potrebné prípadne, aby sa rozhodlo in merito veci. Preto tá zásada padla. Pri takých veciach, keď pripustíme nejakú výnimku, o mnoho viac sa dohaduje o tom, je-li prípustná tá výnimka pri nejakých okolnostiach atď., ako čo by bolo potrebné času k meritornému rozhodovaniu v tej istej veci.

Dovoľujem si ešte uviesť toto: Ako som čítal, dľa zistenia jedného bratislavského pravotára nova na Slovensku uplatňujú sa v 10% všetkých sporov. Myslím, že keď pripustíme výnimku v zákaze beneficia novorum, že tá číslica podstatne sa bude blížiť, že to bude nejakých 8 až 9%. Stojí to za to, aby sme mali zákaz novôt a aby sme to pretkávali výnimkami? Nebolo by jednoduššie priamočiare riešenie, pripustiť beneficium novorum? Značnejšia ťarcha u súdu by nevznikla; ovšem jestli sú tie dáta spravedlivé. Ale to zistil praktický bratislavský pravotár. Nemám príčinu, aby som pochyboval o správnosti týchto údajov. Tedy asi v 10% by boly nova uplatňované. I keď pripustíme tie výnimky, stojí to za to, aby sme sa tak dohadovali? Nie je jednoduššie primočiare riešenie, pripustiť beneficium novorum?

Dôvodová zpráva ďalej vychvaľuje § 178 osnovy, v ktorom súdu prvej stolice ukladá sa povinnosť, aby strany upozornil na možnosť iného právneho hľadiska, než akým sú ony ovládané, a dal im potrebný návod v tom smere, čo by podľa tohoto iného právneho hľadiska bolo ako po stránke skutkovej, tak i dôkaznej dôležité, a uvádza, že keď strany budú mať také poučenie od učeného sudcu, budú dobre vedeť, ako ich vec stojí, bude uplatnené všetko, čo je potrebné, a nebude treba, aby nova uplatňovaly pri druhej inštancii, pri odvolacom súde. - Ja sa tiež na tento paragragraf veľmi skepticky dívam. Uvedomme si, akú ťažkú úlohu žiadame od toho sudcu, najmä samosudcu. On musí spor viesť, musí sledovať celý priebeh jednaní. Aká je ťažká jeho úloha, keď strana neni pravotárom zastúpená. Ten sudca musí pozor dať, aby v protokole bolo správne zachytené, čo sa zachytiť má, musí osnovať rozsudky, a tak nemôžeme požadovať, aby on skutočne také poučenie dal, ktoré by bolo skutočne veľmi správne. Myslím, že v praksi sa to scvrkne na púhu formnalitu.

Dôvodová zpráva na str. 351 v posle dnom odstavci hovorí toto:

"Další bod stížnosti tkví v tom, že prý strany, chtějíce se pojistiti proti újmě, jež jim ze zákazu novot hrozí tehdy, zaujme-li odvolací soud k věci zcela jiné právní stanovisko, hromadí již v I. stolici vůbec všechny skutečnosti, jež by mohly míti jakýsi význam, a nabízejí o nich důkazy, čímž se jednání před prvým soudem stává velmi složitým a zdlouhavým. Osnova činí toto počínání zbytečným novou úpravou § 501, č. 3; dovoluje totiž, aby odvolací soud, jenž pohřešuje ve spisech prvé stolice vůbec jisté skutečnosti, jež se jemu zdají rozhodnými, mohl rozsudek prvé stolice zrušiti, čímž je dána stranám plná možnost, aby teprve nnyní tyto skutečnosti uvedly a důkazy o nich nabídly."

Tuná ten súd to môže urobiť, ale nemusí, a keď strana nevie so 100% istotou, že to urobí ten súd, preca bude hromadiť dôkazy už pri prvej stolici a všetko možné vynakladať tam v prvej stolici, jestli je to remedium nie absolutné, ale podmienečné. Proti zákazu novôt a proti beneficium novorum hovorí ešte toto: Viac práce to zapríčiní súdom, keď sa rozsudok prvej stolice zruší a prvá stolica zasa znova musí túto vec pojednávať. Celkom správne ukazuje zastanca beneficia novorum na to, že keď bude zákaz beneficia novorum, že budú sa množiť tie prípady, kde odvolací súd bude museť rušiť rozsudok prvého stupňa a preto ešte raz sa bude prejednávať na prvom stupni, a tým žiadnu prácu súdom neusporíme. A dovoľte, slávna snemovňa, aby som vás upozornil na to, že nik nemá vášeň vo svojej duši, aby pri prvej stolici stratil ten spor len preto, aby beneficium novorum mohol uplatniť v druhej stolici. Veď každý človek je rád, keď ten spor pri prvej stolici vyhral, každý poctivý človek vynaloží všetko, aby už v prvej stolici zvíťazil. Skutočne, keď takto vlastne tie novoty uplatňuje pri druhej stolici riadneho odvolacieho súdu, skutočne robí to preto, že bez svojej viny to nemohol uplatniť v prvej stolici. Veď pri odvolacom súde to znamená, že ten človek musí byť zastúpený pravotárom, čo stojí peniaze. Každý poctivý človek sa snaží, aby spor už v prvej stolici vyhral. Nova sú potrebné na to, aby sa napravovaly zistené skutkové stavy, už či v zápisnici a či v rozsudku. Páni, hovorí sa, že náš procesuálny poriadok je bazírovaný na zásade ústnosti. To je pravda v istej miere, cum grano salis, lebo tým, že sa napíše zápisnica - nesmieme povedať zápisnica, ale protokol, lebo dôvodová zpráva uvádza, že nesmieme hovoriť zápisnica, ale protokol - tým je zásada ústnosti vlastne prelomená. Ale ja hovorím, že je to potrebné, lebo potrebná je zápisnica preto, aby v druhom stupni súdnom - odvolací súd mal základ. Teda zápisnica pri procesnom poriadku, ktorý stojí na zásade ústnosti, je nútnym zlom. Keď by nebola potrebná druhá inštancia, nebola by potrebná zápisnica, a je potrebná i preto, poneváč súd zriedka kedy vybaví tú záležitosť v jednom zasedaní. Druhé zasadnutie je prípadne o niekoľko mesiacov neskoršie a sudca by na predošlé jednanie zabudol. Táto zápisnica je mu nú tnym zlom. Snáď vývojom techniky dospejeme k tomu, že priebeh jednania sa bude zachycovať nie do protokolu, ale na gramofonové dosky a prípadne v druhej inštancii pri odvolacom súde sa otočí gramofonová doska a tá bude reprodukovať celý priebeh jednania. Ale vychádzam z tej zásady, že pri terajšom stave vecí, hoci je vlastne protokol prielom do zásady ústnosti, je nútnym zlom, poneváč odvolací súd musí mať nejaký základ, aby odvolanie na tomto základe prejednával. Preto je veľadôležité, aby fiksovanie tých skutočností, ktoré prijdú do zápisnice a do istej čiastky rozsudku, bolo správne, a zasa sa odvolávam na to, že my vyžadujeme najmä od samosudcu nadľudské výkony. Ten sudca, poťažne samosudca, musí ten spor viesť, musí strany poučiť, ten sudca musí sledovať celý priebeh jednania, musí si najsť a utvoriť obraz z toho, čo sa dialo. Tedy musíme počítať s tým, že fixovanie či už v protokole, či už v rozsudku nebude dokonalé - nehovorím nesprávne, lebo úmyselné to nebude, ale bude málo dokonalé - a práve korektívumom tejto nedokonalosti je dopustenie beneficium nevorum. V tom páde, keď sú i tieto zápisnice alebo skutkový stav rozsudku aj nesprávne, tam v súdnom poriadku, kde jestvuje beneficium novorum, sa to potom pri II. stolici napraví. Aj s tohoto stanoviska veľmi zatracujem zákaz novôt pri druhostupňovej inštancii. (Místopředseda dr Markovič zvoní.)

Nie bez príčiny hovorí jeden náš popredný slovenský procesualista, že "pripustenie takýchto novôt je najznačnejším korektívumom eventuálnych sudcovských nedopatrení pri ustálení skutkového stavu". Potom, pánovia, staré slovenské porekadlo hovorí: Čo nepríde cez dvere, príde cez okná. Čo bude vtedy, keď strany nebudú môcť nové skutky uplatniť v druhej inštancii, v odvolacom súde? No, budú sa pokúšať novú žalobu skonštruovať tak, aby proti tejto novej žalobe nebolo možné vznášať excepciu, že tá vec už je rozhodnutá, res judicata. Na príklad: Niekto prehral spor, žaloval niekoho, aby mu pôžičku vrátil. Prehral to, pokusí sa znova s tým, že skonštruuje žalobu tak, že bude žiadať od protivnej stránky náhradu za nesprávne obohatenie. Čo nepríde cez dvere, príde cez okná. Bud ú sa nové žaloby robiť, konš truovať tak, aby protivníkom nemohla byť vznášaná excepcia, že v tejto veci sa už rozhodlo, a položí sa tá nová žaloba na iný materiálny a právny dôvod. Dovolím si poukázať na to, že aby sme zamedzili, aby beneficium novorum nebolo zneužívané, máme my prostriedky k tomu, aby sme jeho zneužívanie zamedzili. To by sa stalo tým, keby sme pojali ustanovenie do osnovy, že strana, ktorá uplatňovala "nova" v druhom stupni, v druhej stolici, nech znáša útraty toho. Keď ona zapríčinila vyššie útraty s tým, že nové skutočnosti prednášala v druhej stolici, nech znáša toho útraty. Keď upravíme vec súdnych útrat rozumne, toto bude vzpr uhou k tomu, aby ľudia zbytočne nové veci pri druhej inštancii neprinášali. Potom exekučný titul z prvostupňového rozsudku. Môžeme dať všelijaké privilegiá tomu p rvostupňovému rozsudku, na príklad titul na zaisťovaciu exekúciu, alebo priamamo exekučný titul; to iste bude vzp ruhou k tomu, aby ľudia už sa usilovali o to, aby pri prvej inštancii prišli so všetkým. Hovorím: Je to absurdum tvrdiť, ako keby strana mala záľubu v tom: strana na prvom stupni proces prehrá, a proces prehrá len preto, aby beneficium novorum mohla uplatňovať v II. stolici. (Místopředseda dr Markovič zvoní.) Hneď zakončím.

Ešte jeden veľmi vážny dôvod. Ako je teraz to komtemplovanie, vo väčšine, v prevážnej väčšine sporov bude rozhodovať s amosudca, a práve že tento samosudca sa viac pomýli ako sborový súd, práve preto, že v prevážnej väčšine budú samosudcovia rozhodovať, i preto je potrebné, aby sme beneficium novorum podržali. A pripomínam tuná, že aj na Slovensku takí právnici, ktorí sú nie na 100% za beneficium novorum, preca hovorí: Tam, kde na prvom stupni rozhodoval samosudca, nech je dané privilegium novorum. To, že sa beneficium novorum zakazuje, to je príliš formalistické, to vychádza z tej právnej teorie, že vlastne úlohou druhej inštancie je nie hledať materiálnu pravdu, ale revidovať rozhodnutia prvej súdnej stolice.

Dľa môjho názoru je úlohou druhej stolice hľadať materiálnu pravdu a nielen obmedzovať sa na tu úlohu, aby ona revidovala pôsobnosť prvého sudcu. Zákaz novôt je formalistický. Tam, kde sa dá beneficium novorum, tam je podkladom tá okolnosť, že sa hľadí vyšetriť materiálna pravda.

Prosím pekne, ku koncu nech mi - je to už posledný list - je dovolené citovať chýrečného rakúskeho procesualistu, Rudolfa Pollaka, profesora na viedenskej univerzite, ináč zastancu rakúskeho procesu, ktorý praví o "nova" toto: "Sein Verbot oder seine Einschränkung bedeutet eine Gefahr für den Gerechtigkeitszweck", čo po slovensky znamená toľko: Zákaz novôt alebo obmedzovanie novôt znamená nebezpečie pre spravedlivosť. A ďalej, keď hovorí o odvolaní v rakúskom práve, hovorí toto: "Sie verzichtet auf die Beseitigung einer Anzahl von Urteilen, die mit außerprocessualen Rechtslage nich übereinstimmen", čo po slovensku znamená toľko, že zákaz novôt vzdáva sa toho, aby sa sotrely také rozsudky, ktoré s mimoprocesuálnou spravedlivosťou nesúhlasia.

Na základe svojho prednesu dovolím si naznačiť, že čo najostrejšie som proti zákazu novôt, a som za to, aby beneficium novorum bolo nielen na Slovensku, ale, poneváč sa jedná o právnej unifikácii, uzákonené pre celý štát. Naši spoluobčania z historických zemí iste z toho nebudú mať žiadnu škodu, a týmto aj končím. (Potlesk poslanců slovenské ľudové strany.)

Místopředseda dr Markovič (zvoní): Dávam slovo ďalšiemu rečníkovi, p. posl. dr Marešovi.

Posl. dr Mareš: Slavná sněmovno!

Pan ministr unifikací zde výstižně naznačil, že časová shoda obou předloh již dokumentuje fakt, že osnova, o které jedná sněmovna dnes, je jakýmsi organickým doplňkem osnovy první - o občanském zákoníku. I pan ministr spravedlnosti zase výstižně při svém projevu o první osnově prohlásil, že jde o historický doplněk naší právní výstavby, a to také zde bylo zdůrazněno v generální debatě. (Předsednictví převzal místopředseda Košek.)

Bylo by smutným faktem, kdyby sněmovna projevila jistou lhostejnost vůči osnovám zde projednávaným a kdyby si tím vlastně neuvědomila, že by šlo v zásadě o jakýsi pokles sebevědomí parlamentu tam, kde jde o tak důležité a tak těžké zásahy do soukromého života jednotlivcova a o úpravu jeho styků s jednotlivými občany a s celkem.

Bylo zde právem vyjádřeno, že občanský zákoník je základním kamenem bezpečnosti demokratického občana našeho státu ve smyslu slov, která kdysi pronesl Komenský, pravě, že "na dobrém právu vše záleží". Předloha byla označena za magna charta práv občana v jeho styku s ostatními občany a se zevním světem vůbec. Bude otázkou questio facti - zda se osvědčila technická stránka projednávání těchto osnov tím, že bylo po prvé použito ustanovení jednacího řádu, resp. novelisovaného jednacího řádu o prvním čtení předloh. Motivem zákonodárců tehdy zajisté bylo, aby slavné sněmovně byla poskytnuta možnost jaksi povrchně, ve všeobecných rysech předlohu přezkoumati, prohlédnouti a tím také do jisté míry mimoparlamentní veřejnost upozorniti na projednávanou předlohu, poskytnouti jí možnost zabývati se obsahem předlohy, o ní diskutovati a případně své úsudky v tisku anebo jinde pronésti.

Jinak lze uvítati jako potěšitelný zjev našeho parlamentárního života, že našel a nachází odvahu pomalu sice, ale důkladně a důsledně projednávati právní problémy v různých úsecích našeho života. Nutno uvítati, že ve všech stranách se ukázala odvaha přistoupiti k úpravě našeho domácího právního řádu a tím ukázat celému světu, že si svoji právní domácnost dovedeme zařídit, že si ji zařídit také chceme a že máme i dost možností býti v tom směru někdy i vzorem pro cizinu v době tak neklidné, v době zápasů o různé politické ideologie, ba i v době srážek národů a nebezpečí srážek celých států.

Budeme oslavovati dvacátý rok trvání tohoto státu. A tu bude zajisté naším vnitřním zadostučiněním, že můžeme poukázati na obsažnou tvorbu naší legislativy, na řadu vydaných zákonů, na zákon bankovní, na konkursní a vyrovnávací řád, železniční zákon, daňové osnovy, v poslední době na předlohu o nejvyšším správním soudě a konečně na velkou předlohu zákona na obranu státu. Bylo by velmi žádoucí, aby parlament byl obeznámen co nejdříve také s předlohou o novém trestním právu i o trestním správním právu a aby mohl schváliti ještě řadu osnov, které ústava slibuje a jichž splnění je v zájmu státním a veřejném velmi žádoucí, zejména zákona o ručení státu za výkony svých úředníků atd.

Byl tu projeven názor, že je nejvyšším požadavkem spravedlnosti, aby život občanů nebyl ovládán chaosem a anarchií, a že občanský zákoník je jedním z prostředků nejlepšího zabezpečení spořádaného státního a národního života. Jde o páteř našeho života, našeho právního řádu, ale tato páteř by zůstala nehybná, kdyby tu nebylo jiných osnov, a právě také této osnovy, která by tomuto tělu, ovládanému páteří, dala možnost pohybu.

Občanský zákoník - to je nutno zdůrazniti - obsahuje jen hmotné právo, vykazuje jen pravidla o tom, kterak smluvená práva vznikají, mění se a zanikají. Rubem tohoto práva je však nárok zúčastněného subjektu, aby trvání, přesunu nebo odumření tohoto práva nebylo bráněno osobami třetími. Občanský zákoník by byl prázdným torsem, kdyby nebylo zákona, který občanu umožňuje, aby se k splnění svého nároku dostal. Občan by si mohl pomáhati svépomoc, mohl by jíti a sjednati si právo sám, fysickou mocí, pěstí, vlastní silou, ale to by bylo snad myslitelné pro prvé údobí lidského života vůbec. Nebylo by to doprovázeno trvalým úspěchem a mohlo by se státi, že tato snaha po svépomoci by mohla dokonce zroditi bezpráví a křivdu. Proto je třeba zákonných norem, aby nároku občana byla sjednána platnost. Proto je tato osnova, jak velmi správně prohlásil pan ministr unifikací, organickým doplňkem předlohy o občanském zákoníku a tak ji nutno chápati. Vystihuje to také velmi přesně stylisace druhého presidenta nejvyššího soudu, dr Vážného, který podstatu civilního řádu soudního definuje takto (čte): "Všechny úkony soudce a sporujících se stran, jež spjaty jsouce pořádkem ustrojeným nesou se k tomu, aby soukromoprávní nárok byl soudním výrokem jednou pro vždy určen a přestal jednou pro vždy být zdrojem svárů a neshod, jsou soudním řízením neboli procesem civilním." Právo procesní, jak vidět, má podporovati co nejvíce právo materiální. Kdyby ovšem zákon mohl býti jasný, aby nedocházelo k mylnému jeho výkladu vůbec, pak by nebylo třeba těchto předpisů, aspoň ne v této míře. Ale právě proto, že tu je někdo třetí, kdo odpírá tomuto nároku občana, že mu v tom namnoze i lstivě brání, musí někdo rozhodnout a proto je úkolem orgánů pověřených touto osnovou, aby o tomto nároku občana rozhodly.

V této předloze je především třeba vyzvednout, jak to správně líčí důvodová zpráva, její poslání unifikační, reformní a konečně kodifikační. Je to opět další krok k sjednocení našich zákonů a koncentraci předpisů upravujících zařízení soudů a postup jejich a stran při vyřizování soudních věcí soukromoprávních. Jde o unifikaci předpisů starých namnoze až 150 let. Tyto předpisy byly vždy obrazem toho, jak určitá doba myslila a uvažovala. Byly to předpisy, které odpovídaly kulturnímu vývoji tehdejší doby. I zde odrážely se poměry politické, společenské, náboženské a mravní. Tyto předpisy, potažmo celé právo procesní jako právo, které ve psaném zákoně hledalo pravdu, mělo jiný svůj ráz v dobách platného práva germánského, římského a staročeského a docela jiný ráz za platnosti zákonů rakousko-uherských, takže od roku 1627 obecné právo, plativší v zemích českých podle obnoveného zřízení zemského, stalo se podkladem úpravy procesního práva podle zákona josefinského.

Je to celý labyrint předpisů, z nichž jeden je zákon o soudním řízení, zahrnující v sobě procesní právo v širším smyslu, druhý zákonný předpis o soudní organisaci. Tu jde pak o řadu zákonů, které sloužily za podklad procesní reformě z r. 1895, resp. 1896. Již způsob, jakým rakouský parlament projednával tuto procesní reformu v r. 1895 a 1896, charakterisuje význam, který tehdejší sněmovna tomuto zákonu dávala. Bylo třeba zvláštního zákona z r. 1894, který určil technický postup, jak se tento zákon má projednávat a jak má býti konečně redigován a schválen. Tento zákon pak obsahuje řadu dalších substrátů, je to jurisdikční norma, civilní řád soudní, řád exekuční, zákon o soudní organisaci, zákon o živnostenských soudech, pak procesní doplňky po této reformě a pak konečně doplňky, které byly už schváleny sněmovnami po převratě, tedy po r. 1918. Na Slovensku byl docela jiný podklad, již modernější, zákon o civilním soudním řádu, který má svůj původ v r. 1911, doplněný jednotlivými zákony z r. 1923 a 1924.