Místopředseda Langr (zvoní): Dalším přihlášeným řečníkem je pan posl. Sandner. Dávám mu slovo.

Posl. Sandner (německy): Slavná sněmovno!

Považujeme za nutné, abychom jako sudetskoněmecká strana zaujali také s této tribuny poslanecké sněmovny stanovisko k tak zvaným a jak se veřejnosti vypráví, úspěšně skončeným jednáním o vyrovnání mezi německými vládními stranami a panem předsedou vlády drem Hodžou. Již napřed jsme tenkráte zcela jasně zjistili, když nás pan předseda vlády pozval k informačnímu rozhovoru, že nemůžeme viděti v tak zvaných jednáních o dohodu, především však v jejich metodách a v jejich koncepci, cestu ke skutečnému řešení sudetskoněmeckého problému zvláště a dále pak národnostní otázky v Československu vůbec. Přes naše jednoznačně odmítající chování k metodě a koncepci byli jsme dosti korektní a loyální, abychom prohlásili, že nechceme jednání sama rušiti a - připouštím to zde - s jasným úmyslem nepřekážeti německým vládním stranám v tom, aby také ony jednou něco vykonaly pro sudetské Němce. Nechtěli jsme ani poskytovati velice laciný a pohodlný důkaz, jak se to mohlo nazvati, že to snad byla sudetskoněmecká strana, která sabotovala tato jednání a že by snad byla bývala vinnou na více než hubeném výsledku skončených jednání. Prohlásili jsme tedy, že nechceme jednání rušiti a chceme vyčkati jejich výsledků.

Již před několika dny, než různá úřední vyjádření poučila veřejnost o tak zvaném výsledku, viděli jsme, že jsme nuceni vystoupiti ze své reservy a předstoupiti před veřejnost se svou kritikou jednání a jejich obsahu, předně s přáním pohnouti vládní strany k tomu, aby seznámily sudetské Němce s obsahem memoranda, jež bylo kdysi tak slavnostně a mnohoslibně odevzdáno. Poučili jsme obsáhle již tehdy, když jsme žádali uveřejnění memoranda, sudetskoněmeckou veřejnost o svém stanovisku a zjistili jsme, že nemůžeme věřiti v nějaké politicky opravdu hodnotné výsledky jednání, protože mluvily již předem tři důvody proti každému vážnému výsledku. Předně skutečnost, že všechna jednání jak podle svých metod, tak i podle svých koncepcí jsou tak sestavena, že i velice naivní mysli musily míti dojem, že zde nejde o vážný pokus řešení sudetskoněmecké otázky, nýbrž o velice důmyslně sehraný a velice rafinovaně sestavený manévr ke zničení úspěšné politiky sudetskoněmecké strany, jejž jsme přesto prohlédli. (Potlesk poslanců sudetskoněmecké strany.) Přes tento zřetelný a četnými symptomy dokazatelný dojem jsme prohlásili, že nechceme jednání rušiti.

Druhým důvodem, proč jsme museli odmítnouti účast na jednáních a nemohli bráti jednání vážně, bylo, že se pan předseda vlády, jenž původně mluvil o vážném projednávání sudetskoněmeckého problému a jeho konečném řešení, obrátil sám právě na německé vládní strany jako na německého účastníka vyjednávání. Obrátil-li se takto na špatnou adresu v otázkách sudetských Němců, proti svému lepšímu politickému přesvědčení, proti důtklivé řeči politických skutečností, pak zde nemohlo již předem jíti 100% vážně o řešení sudetskoněmecké otázky; a utvrzovalo-li nás v tomto dojmu ještě něco, pak to bylo zmenšování slibů, které pokračovalo ze dne na den od řeči před vánocemi, kdy ji měl pan předseda vlády, až do dne, kdy se skutečně začalo jednati. Před vánocemi mluvil pan předseda vlády sám expressis verbis o pokusu řešení národnostní otázky, o pokusu řešení sudetskoněmeckého problému. Když potom sudetskoněmecká strana sice dala korektní ujištění, že nebude rušiti jednání, česká strana se však zcela jasně a ostře postavila na stanovisko proti jednáním o vyrovnání, došlo k tomu, že se najednou nemluvilo o řešení sudetskoněmeckého problému, nýbrž dříve o tak zvaných jednáních o vyrovnání, při čemž mi osobně není jasné, v čem se mohou vůbec česká a německá strana vyrovnávati. Neupíráme české straně žádná práva. Zde nejde o vyrovnání, nýbrž o to, aby menšině v Československu, čítající tři a půl milionu, byla poskytnuta a splněna ona práva, jejichž nesplnění bylo právě nyní v úředním komuniké o výsledcích vládních jednání byť ne přímo, ale nepřímo, a proto neméně jednoznačně připuštěno. (Potlesk poslanců sudetskoněmecké strany.)

Nezůstalo však pouze při t. zv. jednáních o vyrovnání. Neboť se zcela dobře pamatuji, že tehdy nastala polemika, ve které se předně na české straně stavěli proti tomu, aby se problém řešil také cestou zákonodárnou, tedy odhlasováním nových zákonů, jež měly míti charakter záruky pro ujednání, která měla býti uzavřena. Již tehdy vláda prohlašovala, že prý vůbec nejde o zákonnou úpravu a pak přišla ta mnohoslibná formulace o projednání sudetskoněmecké otázky reformou administrativní správní praxe. Pánové s české strany, doufám, že jste o nás, kteří jsme doposud prokázali, že nám vážně jde aspoň o politické otázky, které jsme rozvinuli, nemohli předpokládati, že bychom veliký rozsah národnostního problému, který konečně v tomto státě existuje, sudetskoněmeckou otázku, tak jak ji máme dnes po vývoji posledních tří let před sebou, mohli uvésti do přiměřeného poměru k metodám, jež se spokojují s tím, že mluví o reformě administrativní správy. Zachovali jsme se tehdy přes tyto těžké pochybnosti a ačkoliv jsme tyto věci již konkretně vyslovili, korektně, dokud veřejnost nebyla překvapena výsledky jednání, které měly odvahu vytroubiti nejen německé vládní strany - jim to nemůžeme míti za zlé naučily se býti skromnými - nýbrž také české strany do světa jako výsledek jednání o řešení sudetskoněmeckého problému, výsledek, na němž lpí pouze a jedině charakter slibů, jemuž však není propůjčena ani nejmenší zákonitá záruka, ani nejmenší záruka, jež by nám zaručovala, že zde nejde o podněty pro dnešek, zítra nebo pozítří, nýbrž pro budoucí časy. Avšak skutečnost, že jak česká strana, vláda, tak také naše německé vládní strany, vystupujíce jako korunní svědek, činí výsledek jednání ... (Hluk a křik poslanců sudetskoněmecké strany.)

Místopředseda Langr (zvoní): Prosím o klid. (Hluk.)

Posl. Sandner [pokračuje německy]: ... jádrem, hlavním trumfem české zahraniční propagandy, to nás nutí, abychom zaujali stanovisko k samým jednáním s této tribuny poslanecké sněmovny, poněkud méně ohleduplným způsobem než doposud a abychom zde prohlásili jménem sudetských Němců, které zastupujeme my a nikdo jiný (Potlesk poslanců sudetskoněmecké strany.), že spatřujeme jak v samotných jednáních, tak i v jejich výsledcích v daleko vyšším stupni, než jsme se původně nadáli, pokus - to platí pro českou stranu - k proniknutí vaší dlouho obvyklé a přes 10 let prováděné politické koncepce vůči sudetským Němcům, a pro německé vládní strany nechť platí, že spatřujeme, kamarádi, v jednáních a jejich výsledcích politický obchod, jenž se zcela blíží pojmu zrady národa. (Potlesk a německé výkřiky poslanců sudetskoněmecké strany: Tak jest! Konkurs!)

Slavná sněmovno! Stojíme zde na tomto stanovisku, a zde se musí poukázati také na vývoj ... (Německé výkřiky poslanců sudetskoněmecké strany: Kde jsou němečtí ministři?) Na české straně bylo přijato za politickou koncepci pro zacházení s národnostní otázkou, zvláště se sudetskoněmeckým problémem, že se má státi znenáhla z našich sudetskoněmeckých věcí výlučně vnitřně-politická věc a že se má tato vnitřně-politická věc jako sudetskoněmecký problém řešiti podle výlučné mocenské vůle české strany. (Souhlas poslanců sudetskoněmecké strany.)Tato koncepce, na jejímž znenáhlém uplatňování vám německé vládní strany po 10 let statečně pomáhaly, byla po prvé vážně ohrožena dne 19. května 1935, když jsme svým volebním vítězstvím rozbili předpoklady pro tuto politickou koncepci rozbitím nauky o národním státě. (Souhlas a potlesk poslanců sudetskoněmecké strany.) Neboť zajisté připustíte, že i naivní zahraniční politik si musel říci po 19. květnu: Pěkný národní stát, v němž menšina má nejsilnější stranu ve státě! Tím však byl dán pro nás a naši sudetskoněmeckou politiku, ale také pro celkový vývoj národnostního problému v Československu, nový základ, byly dány nové předpoklady. Děláte nám dnes výčitky, zajímá-li se zahraničí o poměry v Československé republice, pokud jde o národnostní otázky. Jdete dokonce až tak daleko, že v rozpočtovém výboru dovolíte, aby prohlásil řečník koaličních stran, že vláda se nedostane k provedení hospodářských opatření, neboť má plné ruce práce, aby zabránila zahraniční propagandě sudetskoněmecké strany. (Smích poslanců sudetskoněmecké strany.).

Opravme tyto věci. Je samozřejmé, že musel nastati s 19. květnem a jeho volebním výsledkem a s postupem sudetskoněmecké strany, vybojovaným od toho dne krok za krokem, také automatický vývoj, jenž musel vzbuditi také zájmy zahraničí o zdejší poměry. Chápeme zcela, že se muselo státi trapným české straně právě ve směru její po 10 let prováděné politické koncepce vůči nám, když slyšela najednou mluviti muže jako Seaton Watson, jak v interviewu v "Přítomnosti" kde prohlásil - v létě minulého roku - na vaši adresu obrácen: "Usmiřte sudetské Němce, vyrovnejte se s nimi, neboť se vám může jednoho krásného dne státi se sudetskými Němci to, co se stalo nám Angličanům s Irskem." Chápeme také trapný účinek projevů, jako v anglickém časopise "Century Saturday" v tom směru, že se vám dávají rady a říká se, že usmíření sudetští Němci zaručují lépe mír střední Evropy, než pakt se sovětským Ruskem. (Potlesk poslanců sudetskoněmecké strany.) Vyvinul-li se však nový zájem zahraničí o naše národnostní otázky, naprosto to nemůžete připsati výlučně na účet odpovědnosti sudetskoněmecké strany, nýbrž musíte vzíti na vědomí, že se zde odehrává automaticky vývojový proces, jenž musel v důsledku dne 19. května 1935, ale také v důsledku vaší nevšímavosti k novým poměrům mezi sudetskými Němci, tak nastati a tak se vyvinouti. (Souhlas a potlesk poslanců sudetskoněmecké strany.) Přijížděli do Československé republiky ze Švýcarska, z Ameriky, ze Švédska, Norvéžska, Nizozemí, Anglie, jezdili přes naše nouzová území, mluvili tam s tím a oním, zde se sedlákem, tam s dělníkem, a odnášeli domů ty dojmy, které pak - a zde počíná vývoj, jenž vedl k tak zvaným jednáním a vyrovnání musely vésti, aby to bylo otevřeně řečeno, při nejmenší ke snížení prestiže státu samého. Neboť je jasné, v dnešní Evropě a jejích složitých vývojích, v dnešní zahraničněpolitické situaci je to již nyní tak, že prestiž státu, na př. jeho úvěrová schopnost anebo smluvní cena závisí rozhodně na tom, jak dalece posuzuje zahraničí jeho vnitřní konsolidaci, a nastal-li vývoj, pro který se Československá republika již nemůže považovati za 100% spolehlivě konsolidovaný stát, nýbrž vidí-li se v Československé republice problémy, jež ve svém rozsahu a významu sahají daleko za rámec státu, pak to není jen následek zcela skromné zahraniční propagandy sudetskoněmecké strany, nýbrž toho jasného vývoje, kterému jste nezabránili a nechtěli zabrániti, ačkoliv jsme vás od té doby, co zde v sněmovně pracujeme, již stokrát na to upozornili.

Došlo to tak daleko, že se množily hlasy zahraničí, a vy jste nyní viděli ohroženou svou koncepci řešení národnostního problému s vyloučením kontroly světového mínění, omezenou na ryze vnitřně-politický rámec. Ale viděli jste také, že nebyla ohrožena jen vaše koncepce řešiti tyto věci jen vnitřně-politicky, nýbrž viděli jste také ohrožení úvěrové schopnosti státu, [ ].

S tohoto stanoviska lze pochopiti, že bylo na české straně řečeno: Něco se musí státi! Při nejmenším se musí něco státi, aby se zdálo, jakoby se něco dělo. A došlo - zde chci již mluviti o příznacích posledního vývoje, jež vypadají jednoznačně - došlo k obecním volbám dne 6. prosince, které jsou naprosto záhadné. Ačkoliv by mělo dnes na celém území státu sta a tisíce obcí již dávno voliti, ačkoliv je zde všeobecná potřeba obecních voleb, ačkoliv ve stech obcí úřadují obecní komisaři již léta přes trvání svého úředního období, ačkoliv by bylo demokratickým příkazem jen u sudetských Němců přizpůsobiti obecní správu volebním výsledkům ze dne 19. května v duchu demokracie - bylo zase voleno jenom v několika zcela malých, vyhledaných obcích a přihlédlo-li se blíže, byly to veskrze a výlučně obce, v nichž byly nějaké předpoklady, které snad mohly připustiti, že by tam mohla býti sudetskoněmecké straně připravena volební porážka. (Německé výkřiky: Jirkov!) Ano, Jirkov, Mikulášovice, Dvory u Karlových Varů; ba šlo se dokonce tak daleko, že německé vládní strany, na př. Svaz zemědělců, mohly před obecními volbami vyzvati ve zvláštních dopisech svá předsednictva místních organisací v těch obcích, kde se mělo voliti, aby byla podána zpráva říšskému předsednictvu strany, kdyby byla porážka před dveřmi, aby zakročilo pro odložení voleb. (Německé výkřiky: Hanba!) Vždyť jsme ty dopisy uveřejnili. Ale nejen to, volby byly odloženy 3 až 4 dny poté, když byly vypsány, tam, kde došlo přesto, že se počítalo s jinými výsledky, k mohutným a jednoznačným projevům pro sudetskoněmeckou stranu a pro lidové sudetské němectví, jako ve Dvorech a v Jirkově. Pánové! Průhledný manévr, jenž nesměřoval k ničemu jinému, než s jedné strany ohmatati postavení mezi sudetskými Němci a přesvědčiti se, zda sudetskoněmecká strana je přece ještě vždy tak silně a neochvějně zakotvena mezi sudetskými Němci, s druhé strany však spočíval v úmyslu, jenž zde jistě byl, aby byl utvořen volební výsledek, se kterým by snad bylo lze říci zahraničí: Henleinova strana se již opět hroutí!

Když potom ovšem výsledek voleb nedopadl jinak, než jak musil dopadnouti, a dvě třetiny všech mandátů připadly nám, pak došlo ovšem k tomu, že bylo nyní z poznání, že se něco státi musí, skutečně rozhodnuto začíti tak zvané vyrovnávací jednání a pan předseda vlády se obrátil na adresu německých vládních stran a pozval je, aby podaly memorandum.

Rozumíme tomu, že se obrátili na německé vládní strany, neboť kdo deset let věrně sloužil a nesl s sebou koncepci osudnou pro sudetské Němce, ten šel také v této hodině rozhodnutí s sebou a propůjčil se k tomu, aby spolu zahrál tuto hru. To nás nemohlo udiviti. Ale jak řečeno, prohlásili jsme, že nechceme jednání rušiti a teprve nyní, když je zde jejich výsledek, můžeme zjistiti, co národní sudetští Němci již před týdny prohlásili, že ani páni ministři Czech, Spina, Zajiček, ani páni mladoaktivisté nebo německé vládní strany samy nemají práva, aby vyjednávali jménem sudetských Němců. Nebyl nikomu udělen příkaz a co jste vyjednávali a co jste vyjednali, nemohlo a nemůže býti pro nás, kteří zastupujeme 75% sudetských Němců, ani závazným ani povinným. (Potlesk poslanců sudetskoněmecké strany.)

Bylo již napřed věcí výlučně pana předsedy vlády a vlády samé, aby se smířili s německými vládními stranami jako s účastníkem v jednání. Litujeme jenom, že vláda a především sám pan předseda vlády ukázali k takovému problému jako problému národnostnímu tak malý státnický rozhled, jako se skutečně stalo. Neboť mají-li býti vykonány činy státnické důležitosti a státně-politického významu, pak, pánové, musíme vzíti napřed na vědomí stav historického vývoje a jeho tendenci. Státník bude vždy jednati rozumně jen tehdy, nepostaví-li jen svá politická jednání na roveň historickému vývoji, nýbrž pokusí-li se, aby tento historický vývoj také ještě předstihl. Ale místo aby se pochopilo, že se v národech Evropy probouzí nové národnostní vědomí, místo aby bylo vzato na vědomí, že se stalo politickou skutečností, že se národy a národnostní skupiny a tím také národní sudetští Němci cítí jako národní osoby, jako právnické osoby, místo aby se podle toho chovali v politickém jednání, obrátili se na strany, jejichž politický základ důvěry je mezi sudetskými Němci tak nepatrný, dámy a pánové, že se sudetští Němci dnes vskutku smějí, slyší-li, že německé vládní strany prý jednaly s vládou jménem sudetských Němců a pro sudetské Němce. (Potlesk poslanců sudetskoněmecké strany.)

Nemůžeme vůbec vzíti na vědomí výsledek jednání o vyrovnání jako výsledek vůbec, neboť je-li v nich nějaká positivní hodnota, pak jest to ta, že se uznává ne sice přímo, ale nepřímo a tím v neméně jasné formě oprávněnost našich dlouholetých stížností. Neboť z úředního vysvětlení o výsledcích jednání o vyrovnání jednoznačně vyplývá, že zde skutečně byl 17 let stav, jenž neodpovídal ústavním ustanovením hlavně tam, kde platilo pro naše menšiny ve státě. V tom vidíme, pánové, positivum jednání o vyrovnání. Přichází-li se však s tím, že dané sliby o sobě jsou již výsledkem, pak vám prohlašuji, že nám bylo již mnoho slíbeno, a prohlašuji vám, že pro nás, sudetské Němce, budou míti jednání o vyrovnání, o otázce sudetskoněmeckého problému jen tehdy smysl, budou-li zároveň s nimi nebo před tím uznány národnostní skupiny jako právnické osoby a bude-li jasná oboustranná vůle případně výsledky jednání, musí-li to býti, tak ústavně nebo cestou zákonů zajistiti, aby sudetští Němci mohli viděti, že neobdrželi opět pouze sliby, nýbrž že dosáhli skutečných výsledků, že jste se z české strany i nyní ještě naposled pokusili přes rostoucí politický tlak uvnitř a rostoucí politický tlak z venčí proraziti se svou starou koncepcí, na které lpíte, to se nám sice nejeví rozumným a politicky předvídavým, ale vždy ještě srozumitelným. Bylo totiž po 17 let vaší koncepcí projednávati národnostní problém výlučně jako vnitřně-politickou věc, bylo vaší koncepcí odníti národnostní problém kontrole světového mínění a při tom vám přece poctivě pomáhaly německé vládní strany svými ministry a svým representativním postavením pánů Czecha, Zajička a Spiny. Ale, pánové z české strany, nepřijde-li dnes, pak za půl roku, a když ani ne potom, pak za rok, jednou však přijde den, kdy poznáte, že stará koncepce ztroskotala, že to tak nejde, jednou přijde den, že budete musiti uznati, že národní osoba sudetských Němců není jen požadavkem, nýbrž politickou skutečností. (Potlesk poslanců sudetskoněmecké s rany.)

V této souvislosti bych však chtěl říci také něco, co se týká německých vládních stran. Neboť chci právě při projednávání tak zvaných jednání o vyrovnání a jejich výsledku činiti jasně rozdíl mezi úlohou, kterou při tom měly české koaliční strany, jejich řečníci a česká vláda, a úlohou, kterou při tom měly německé vládní strany. Pro českou stranu platí: Ano. Byl učiněn pokus zahráti až do konce koncepci, jež byla sledována po 10 let. Bylo to vaše právo, ačkoliv tím nebylo ani rozumně, ani, jak jsem již dříve řekl, předvídavě jednáno. Jestli se však německé vládní strany daly do této hry vsunouti nebo se samy vsunuly, je to něco zcela jiného. Domnívaly se, že poslouží vám, českému národu. Přejímají-li však německé vládní strany v době vývoje, kdy sudetskoněmecký problém a národnostní otázka uvnitř Československé republiky pokročily do střediska zájmu světového tisku, kdy se rozčileně debatovalo o našich poměrech v anglickém tisku, ve Švédsku nebo ve Švýcarsku, přejímají-li v této době německé vládní strany politickou úlohu, ve které nečiní nic jiného než pomáhají vzbuditi pro svět venku optický dojem, jako kdyby bylo vše v pořádku, nebo jakoby přicházely věci do pořádku, pak je to zrada národa. (Souhlas poslanců sudetskoněmecké strany.) Nechť věří, že mají pravdu ti, kteří jsou vždy hned pohotoví s příslovíčkem: Vrabec v ruce je lepší než holub na střeše. Ano, to mohlo platiti v dobách, jako v roce 1926 nebo 1929, neboť zde nebyla pro roztříštěnost sudetských Němců skutečně žádná politická možnost široce rozvinouti naše životní požadavky. Ale bylo zradou národa dáti se odbýti troškou čočovice a slabě natřenými politickými chlebíčky s máslem tehdy, kdy se opravdu zdařilo rozvinouti sudetskoněmecký problém v největší šířce a já zde prohlašuji, že vládní strany německé příslušnosti vůbec nepomyslely na to, aby zastupovaly sudetskoněmecké zájmy, nýbrž myslely jenom na své vlastní, těžce pochroumané zájmy strany. Neboť politické úspěchy pro straby a její muže se daly v této době tak nekonečně lehce skliditi a nyní se představuje kdosi veřejnosti jako politik, jenž ovládl věci a zapomíná se zcela na to, že by se snad jednou mohla sudetskoněmecká strana tázati na trapnou věc, proč německým vládním stranám nepadl ještě před několika lety, kdy byly ještě dvoj a trojnásobně tak silné jako dnes a zastupovaly dvoj nebo trojnásobně tolik sudetských Němců ve vládě jako dnes, proč jim tehdy nepadl žádný politický úspěch do klína. Nenamlouvejte si, pánové z německých vládních stran, a nenamlouvejte nic veřejnosti, když jste byli zataženi do této hry a až půjdete po venkově vypravovati o výsledku svých jednání, který jest tak velice hubený, ven mezi sudetskými Němci jako nejúspěšnější strana. Nebylo by se vám dostalo ani co by se za nehet vešlo, kdyby nestálo v pozadí dnešní politické situace ve státě strašidlo sudetskoněmecké strany. Pánové, že tomu je tak, jak říkám, vyplývá jednoznačně z různých citátů, které nám jsou k disposici. Myslím na př. na to, že ministr Spina psal sám v "Prager Presse": "Podstatný obsah našich požadavků je splněn." To byl jeho posudek k výsledku jednání o vyrovnání- a několik dní později komentoval Gustav Hacker ... (Výkřiky posl. dr Köllnera.)