Místopředseda Mlčoch (zvoní): Dávám slovo dalšímu přihlášenému řečníku "pro", jímž jest p. posl. Hladký.

Posl. Hladký: Slavná sněmovno!

Pan kolega řečník přede mnou zmínil se o tom, že účetní uzávěrka vykazuje větší deficit. Domnívám se, že r. 1935 byl ještě rokem, kdy stát musel zmáhat poměrně značné nesnáze hospodářské, kdy musel pomáhat, takže nemůžeme říci, že by tyto peníze byly vyhozeny jen tak zbůhdarma. (Předsednictví převzal místopředseda Langr.) Rok 1935 znamená však také počátek obratu v hospodářství, znamená také počátek pomalé sice, ale přece jen znatelné likvidace nezaměstnanosti.

Tento rok projevil se také v nejvíce postižených okresích nezaměstnaností tím, že tam můžeme zaznamenati znatelný pokrok v likvidaci nezaměstnanosti. Mezi tyto postižené okresy patří také obvody se smíšeným obyvatelstvem. Bída v těchto krajích stala se vhodnou půdou nejen pro politickou agitaci proti vládě, nýbrž také akce proti státu. Právě v minulých dnech došlo k dohodě mezi zástupci aktivistických stran německé menšiny a vládou. Ujednání toto vzbudilo právem pozornost nejen v naší republice, nýbrž i za hranicemi státu. Jde plným právem o velký čin, neboť ukazuje dobrou vůli nejen vlády, nýbrž i celého československého národa k spolupráci se všemi, kteří to myslí upřímně s republikou. Za hranicemi pochopili tuto skutečnost a my nemáme vroucnějšího přání, než aby také u nás naši občani německé, polské a maďarské národnosti pochopili tuto dobrou vůli. Ty to strany, které sjednaly tuto úmluvu, pochopily smysl dějin československého národa. My se chceme dohodnouti se všemi, kdo to myslí upřímně s republikou, demokracií a se spoluprací k pomáhání našemu těžce postiženému lidu. Ujednání ovšem neuspokojilo ty, se kterými, bohužel se asi nikdy nedohodneme, poněvadž jejich požadavky jdou nad základy našeho státu, jejich myšlení a jejich ideologie je z jiného prostředí, než z jakého vzešla československá samostatnost. Pochopíme proto psaní listu "Völkischer Beobachter" ze dne 21. února t. r. Považuji proto za nutné, abychom řekli nejen nám, nýbrž i cizině několik informací o t. zv. pohraničním pásmu Čech.

Musíme při té příležitosti velice důrazně odmítnouti tvrzení zmíněného časopisu, že čeští lidé v našem pohraničním pásmu jsou přivandrovalci. Český člověk žil v pohraničí již za starého Rakouska (Souhlas.), byl to však český člověk, který v pohraničí byl bezprávným tvorem, pro kterého neplatily žádné zákony, a kde tisíce českých dětí bylo odnárodňováno. Naše pohraničí tvoří celkem 38 okresů a můžeme je rozdělit na 3 části.

Prvou část tvoří český jih, Šumava a Český les, kdysi býv. staré Chodsko. Je to 13 politických okresů, v nichž žije 282.581 Čechů a 332.326 Němců. Z toho je 5 okresů skoro českých nebo s velikou českou většinou a v ostatních okresích je 2 až 27·5 % obyvatelstva české národnosti. Část tato postižena byla poměrně malou nezaměstnaností, poněvadž jde o okresy většinou zemědělské.

Druhou část našeho pohraničí tvoří Krušnohoří. V této části je 12 politických okresů s 161.339 obyvateli české národnosti a 567.949 národnosti německé. Češi tvoří v těchto okresích 1 až 42·4 % všeho obyvatelstva. Tato část našeho pohraničí byla nejtížeji postižena hospodářskou krisí.

Třetí část tvoří Krkonoše a Orlické hory. V této části žije 247.452 Čechů a 554.557 Němců. Ze 14 okresů tohoto obvodu jsou 4 okresy úplně české a v ostatních je 4·4 až 29·2 % obyvatel české národnosti. Také tyto obvody byly postiženy značnou nezaměstnaností.

Že postižení jednotlivých okresů není stejné, spočívá v tom, že postižen byl nejvíce průmysl sklářský, textilní, porculánový, hudebních nástrojů, hračkářský a i průmysl uhelný.

V této sněmovně bylo hovořeno o vyhladovovací politice státu v těchto územích. Tvrzení tato nejsou oprávněna. Že se nemůže jednat o nějakou záměrnou politiku proti německému lidu, ukazují některé okresy s většinou německou, které měly koncem loňského roku zaznamenáno nezaměstnaných, a to na př. Dubá 746, Teplá 992, Žlutice 1.057. Tyto okresy vykazují stejný počet nezaměstnaných jako obdobné české okresy zemědělské.

Proti záměrnosti svědčí i ten fakt, že na počátku krise mnohé české okresy vykazovaly poměrně větší nezaměstnanost nežli okresy s převážně německým obyvatelstvem, ačkoliv šlo o poměrně stejné složení. Tak ke dni 1. září 1930 měly okresy s převážně německým obyvatelstvem: Broumov 172, Něm. Jablonné 104, Podbořany 171, Šluknov 26 nezaměstnaných, a v tutéž dobu měla Mladá Boleslav 1.112, Rokycany 1.181, Čes. Budějovice 1.457 nezaměstnaných.

Chci zdůrazniti, že ve všech postižených krajích trpí nezaměstnaností český i německý dělník, že bída českého i německého nezaměstnaného dělníka je stejná. Ovšem oba trpí i terorem politických německých majitelů továrních podniků, kteří jsou orientováni ke Třetí říši. Tak na př. u firmy O. Geipel a spol. v Plesné, která zaměstnává 1.300 dělníků, nestrpí v závodě jiného dělníka nežli dělníka organisovaného u SDP. (Slyšte!) Podobné poměry jsou i u jiných továren, jako na př. u firmy Mühlig v Řetenicích, ve sklárně v Oloví, chemické továrně ve Falknově, v Ústí. (Výkřiky!) Že bohužel ani jeden český dělník v těchto továrnách není, je ovšem při poměrech v těchto krajích samozřejmé. Pohříchu musím žalovat, že trpí i český dělník i v těchto továrnách a podnicích, které jsou ovládány českým kapitálem nebo jsou v majetku českých společností. Dokladem toho je Česká uhelná společnost na Duchcovsku, která provádí přímo teror i na českých dělnících, kteří jsou jiného politického přesvědčení. (Výkřiky!)

Český dělník trpí v pohraničí také proto ... (Hluk. - Výkřiky!)

Místopředseda Langr (zvoní): Prosím o klid.

Posl. Hladký (pokračuje): ... mnohem více, poněvadž vlivem starých poměrů je v pohraničí úplným bezzemkem. Za starých poměrů v Rakousku nebylo českému dělníku na severu možno získat nejenom obytný dům, nýbrž ani nějaký pozemek, a tak nemá pravdu p. kol. Sandner, mluví-li o bídě v pohraničních krajích tak, jakoby se tato bída týkala jen německého obyvatelstva.

Stát na sociální péči v pohraničních okresích věnoval veliké peněžité prostředky, a mohu říci podle svých informací, že na ministerstvo soc. péče po této stránce není stížností. Jde často ovšem a vzájemnou spolupráci. A bylo-li si zde svého času stěžováno, že německé děti dostávají méně nežli české, pak chci uvésti za příklad takové vzorné péče město Duchcov, kde bylo nezaměstnaných 1.472 Čechů a 1.482 Němců, a kde bylo vydáno místní sociální komisí z přídělu okresu 2.300 Kč, od obce a z darů 59.000 Kč a ze státních prostředků 1,018.000 Kč. Peníze tyto byly rozděleny všem, ať to byl Čech nebo Němec stejným dílem.

Bohužel, musím si stěžovati zde také na zemský úřad v Praze. Je to skorem podivné, že páni úředníci u zemského úřadu v Praze nevěří okresním hejtmanům, představitelům státní moci v těchto okresích, že podávají správné výkazy o počtu nezaměstnaných do Prahy. Setkáváme se s tím, že si pořádní okresní hejtmani stěžují, že když podali správně výkaz, přesto u zemského úřadu v Praze strhují jim z tohoto počtu až 20 % poukázek pro nezaměstnané.

Nemůžeme také souhlasiti s názorem, že podpory nezaměstnaných se mají něčím vykupovat. Domníváme se, že otázka nezaměstnaných není věcí socialistických stran, nýbrž je otázkou celého státu a národa. (Souhlas.) A můžeme-li se pochlubiti ve světě tím, že nebylo v Československu dosud hladových bouří, potom můžeme poděkovat jenom tomu, že jsme prováděli záměrnou sociální péči.

Myslím, že není správné, vyčítáme-li nezaměstnanému dělníku a jeho dětem žvanec. Jsem přesvědčen, že 90 % nezaměstnaných dělníků by raději sáhlo ku práci nežli k podpoře (Správně!), neboť v práci vidí každý budoucnost a ne v podporách.

Konečně nezapomínejme, že podpory nezaměstnaných znamenaly často, že při takové akci bramborové, ošacovací, chlebové peníze věnované na nezaměstnané šly zase do jiných kapes, právě do těch, které dnes vyčítají nezaměstnaným podpory!

Bylo mluveno a psáno často o podporách podle gentského systému. Dovolte, abych řekl, že je to podivná logika. Pánové chtějí trestat dělníka, který si sám pamatoval na to, že ho také může postihnout neštěstí, že bude nezaměstnaný. Je to asi zrovna tak, jako kdybychom chtěli trestat zemědělce, který si pamatoval na dobrovolné pojištění proti případnému pádu dobytčete. On si platí dobrovolně, zrovna tak jako ten druhý, poněvadž právem očekává, že když si platí dobrovolně, že mu ta dobrovolná platba bude něčím také rentována. Odborové organisace, kterým se vytýkají podpory podle gentského systému, mají řadu úkolů, a myslíte, že takových 9,800.000 Kč, které věnoval za minulý rok ze svých prostředků Svaz kovodělníků ve prospěch podpor na nezaměstnané, by nebylo možno obrátit jiným směrem, že by jich taková odborová organisace nemohla použít k jiných účelům, pro které si ji dělnictvo postavilo? Bylo by záslužné zjistiti, jaké veliké oběti jednotlivé odborové svazy přinesly k zmírnění bídy nezaměstnaných. Myslím, že by se zjistilo, že mnohé odborové svazy na podporách v nezaměstnanosti ztratily celé své fondy a všechno těžce nastřádané jmění. Domnívám se proto, že není správné, aby se odborovým organisacím vytýkaly podpory podle gentského systému.

Mluví se také o tom, že by měly býti zavedeny jednotné podpory. A pak se musím ptát: Domnívají se pánové, že by těmi jednotnými podporami měly být jenom stravovací poukázky? V jednom časopise jsme četli, že čsl. armáda ztratila 3 divise tím, že se nenarodili noví občané. Bylo by zajímavé, kolik divisí čsl. armáda ztratila tím, že předčasně umírá řada dětí. (Tak jest!) Potřebovali bychom, aby v této věci promluvili lékaři, a já se ptám: Co chcete od takových ubohých sklářských dělníků, jako na př. v Oldřichově u Duchcova, kteří jsou 4 roky nezaměstnaní, jejichž jedinou stravou je chléb, černá káva a brambory, a často ještě v malém kvantu, a jejichž svátkem je, když si jednou za 3 neděle tím, že si nakopou uhlí v divokých šachtách, mohou dopřát koňského masa? Co chcete od takové generace, co může ze sebe vydat?

A tak prosím, mluvíme-li o otázce nezaměstnaných, o podporování nezaměstnaných, pak si přimysleme, že nejde o žádné požadavky socialistické, nýbrž že problém nezaměstnaných je otázkou celého státu a že je také problémem lidskosti.

Dovolte nyní, abych se vrátil ještě k problému našeho pohraničí. Dělá se také mnoho výtek naší školské politice. Zapomíná se, že staré Rakousko soustavně ubíjelo snahy o české školství v těchto krajích. Byli to čeští dělníci, kteří si museli stávkami vydobývat české školství v Duchcově, Chabařovicích, Mostě, Bílině, Žatci a Chomutově. Před převratem měli jsme v těchto krajích jenom soukromé české školy, vydržované Ústřední maticí školskou i v obcích, které mají dnes velikou českou většinu a českého starostu. Bylo to proto, poněvadž staré rakouské volební řády do obcí úplně potlačily českou většinu. Jako na příklad uvádím Břežánky, které mají 72%, Kopisty 76%, Ledvice 56 %, Hostomice 60%, Libkovice 63 %, Terezín 80 %, Záluží 78%, Rudolice 65% a Hrdlovka 68% českého obyvatelstva. Za Rakouska jsme tam měli pouze soukromé školy Ústřední matice školské, ale umístění českých škol, pokud byly školami veřejnými, bylo často hanebné: stodola, stará hospoda. A tak stát plní dnes jenom svatou povinnost, odstraňuje-li staré křivdy, a bude ještě dlouho trvat, než budou v tomto území odstraněny. Myslím, že každý rozumný člověk musí uznat, že český člověk v českém státě má právo, aby jeho děti byly vyučovány v mateřském jazyku a v české škole. (Výkřiky.) A tu opět chci zdůrazniti, že se našli němečtí občané a, podtrhuji, dělníci, kteří tuto křivdu pochopili a po převratě se snažili, aby byla odstraněna. Jako zářný příklad uvádím obec Světec na Duchcovsku, kde čeští i němečtí dělníci působili po převratě k tomu, aby české školství v této obci bylo vybudováno stejně jako německé.

Na konec těchto poznámek musím říci, že není proto pravdivé tvrzení p. dr Roscheho, že se nám ve starém Rakousku daleko tak nekřivdilo jako sudetským Němcům v Československu. (Výkřiky sudetskoněmeckých poslanců.) Ujednání vlády s aktivistickými stranami správně ukázalo na problémy našeho pohraničí; nejsou to ani zdaleka tak problémy politické a národnostní, jako problém práce a chleba. A právě v této snaze by měli s plnou vážností přistoupit všichni, jimž jde o blaho našeho lidu. (Výkřiky. - Místopředseda Langr zvoní.)

Stát sice vydal v těchto územích veliké částky na investiční práce, ale zdůrazňuji, že je potřebí, aby se v nich i dále pokračovalo. Jsou to především práce silniční. V každém okrese severočeského obvodu máme připravenu řadu silničních prací a často opatřeny i peníze; jde jenom o to, aby tyto práce byly s urychlením zahájeny. Upozorňuji na nemožné zdržování práce na př. na státní silnici v Duchcově, na nemožný stav dálkové silnice Ústí n. L.-Karlovy Vary v úseku Chomutov -Klášterec, na část silnice Louny-Bílina, která je už několik roků rozdělána a není dokončena. Upozorňuji státní úřady, že při silničních pracích by bylo možno umístit řadu lidí.

Potřebujeme také mnohé nemocniční stavby. Infekční pavilon v Duchcově, který je umístěn ve starém zajateckém baráku, nám nijak nepřidává cti.

Je třeba také stavby bytů. Ubytování českých i německých dělníků v mnohých závodních bytech je přímo hanebné. Tak na př. v Oldřichově jsou byty pro zaměstnance tamní sklárny v takovém stavu, že je až podivno, že dosud zdravotní úřady nezakázaly v těchto bytech bydleti. Při tom podotýkám, že tato sklárna je majetkem velkého německého vlastence. V mnohých obcích na českém severu se užívá dosud obytných stavení, používaných za války pro zajatecké baráky. Ve velkých městech našeho pohraničí máme také nedostatek bytů pro státní zaměstnance a tu bych prosil státní správu, aby počítala také se stavbou státních domů v severních Čechách. Také státní úřady v mnohých místech jsou velmi špatně umístěny. Upozorňuji na př. na poštovní úřad v Duchcově, na okresní úřad v Ústí n. L., ve Falknově a jinde.

Celý náš sever volá také po mnohých stavbách českých škol. Umístění české školy v Hořanech u Mostu podle zprávy obvodního lékaře dr Müllera vypadá takto (čte): "Nelze pro bezprostřední blízkost silnice otevříti okna, osvětlení je nedostatečné, zdi a podlahy jsou vlhké, vzduch stále stuchlý, střecha chatrná a prší dovnitř." Takovou zprávu o české škole podává obvodní lékař. Jedna z nejstarších měšťanských škol na severu v Dolním Jiřetíně jest již od r. 1919 v nájmu v nevyhovující budově.

Dále je možno dáti lidem práci na regulacích řek a hrazení bystřin. Jest však třeba, aby se tyto práce dělaly promyšleně a aby nebylo postupováno tak, jako na př. v Želenkách u Duchcova nebo v Chomutově, že se postaví část regulace a čeká se, až přijde velká voda, aby to znovu vzala, ač k tomu, aby regulace byla zachráněna, je třeba jen nepatrnou část dokončiti, aby peníze na regulaci věnované nebyly vyhozeny zdarma.

Je také třeba, aby státní úřady dohlédly na to, jak je peněz používáno. Musím si stěžovati, že na př. na regulaci řeky Bělé u Hostomic mělo býti zaměstnáno 120 dělníků, ale pracovalo na této práci pouze 8 dělníků. Při všech pracích pamatujme také, že stát tyto peníze tam dává, aby místní dělník a živnostník dostal zaměstnání, a nemůže proto buditi mnoho radosti, staví-li se česká škola a ti, kteří jezdili do Prahy, aby se stavba prováděla, vidí, že na stavbě pracují jiní dělníci, stejně kvalifikovaní, kteří tam přišli odjinud, a ti ubozí místní řemeslníci a dělníci, kteří se na práci těšili, mají jenom to, že se mohou dívati.

Ti, kdož mají zaměstnání nebo pole, asi těžko pochopí, co znamená pro nezaměstnaného dělníka kousek půdy, trochu bramborů a trochu mléka, aby bylo zažehnáno to nejhorší. Příliš mnoho zde bylo mluveno o tom, že opatříme půdu pro nezaměstnané a že budeme prováděti v pohraničí rekultivaci poddolované půdy. Upozorňuji proto vládu znovu, že bídu lidu na severu možno odčiniti tím, přistoupí-li se konečně k provádění rekultivace půdy. Jen prosím, aby se to neprovádělo tak, jak je to v plánu, poněvadž bychom se toho nedočkali. Jsou-li rozpočty, že 1 ha rekultivované půdy má státi 16.000 Kč a že to má býti ještě zatíženo dávkou z uhlí, domnívám se, že se toho nedočkáme. Ale my máme jiný recept, který ukazují čeští i němečtí havířina severu. Ta půda se rekultivovat dá, je však třeba, aby byl vydán zákon, který by právně zajistil, že půda, kterou si havíř nebo nezaměstnaný dělník na severu zrekultivuje, mu bude patřit a že mu nebude po třech letech, po která věnoval všemožnou práci jejímu zdělání, vzata.

Jde také o to, aby bylo zamezeno maření dobré vůle vlády v opatření práce. Uvádím zajímavý případ z Trmic u Ústí n. L. Firma Krutiš a spol. v Trmicích zahájila r. 1931 výrobu lahví. Loni uzavřela tato firma s kartelem dohodu a dostala takový příděl, že znamenal práci na 9 až 10 měsíců. Pracovalo se však jen 11 týdnů, poněvadž firma přenechala větší díl přídělu jiným firmám, aby láhve zpracovaly rychlejší formou na strojích. Totéž se stalo při výrobě dutého skla.

Vážená sněmovno, považoval jsem za nutné upozornit na problémy státu, o nichž se mluví a píše nejen u nás, nýbrž i v cizině. Znovu bych chtěl říci, že bída postižených dělníků v tomto území je stejná, ať u českého nebo německého dělníka, a proto řešení pohraničního problému není otázkou politickou, nýbrž především hospodářskou a sociální.

A pokud se týče věcí politických, musíme zdůraznit na adresu našich německých spoluobčanů slova předsedy naší strany posl. Hampla: "Němečtí spoluobčané musejí pochopiti, že všechny diktátorské formy jsou v nesouhlase s národním charakterem českého národa."

Souhlasíme s vysloveným přáním, abychom likvidovali minulost, neboť v budoucnosti je život a naděje. Toto přání je u nás možno splnit se všemi, kteří to myslí dobře s republikou a demokracií a mají opravdovou snahu pracovat ke zlepšení poměrů našeho lidu v pohraničí. (Výborně! - Potlesk.)