Tady si, slavná sněmovno, nesmíme nic zastírat! Před mluvou skutečných výsledných číslic po řadu let přestává každá výmluva: "My jsme myslili, my jsme byli přesvědčeni ...." Vidíte, že všechno to naše myšlení bylo naprosto nesprávné a že je nutno pravdě, poctivosti a odpovědnosti pomoci bezohledně k vítězství v tomto státě. A jestli někdo nechce k této věci přispívat, ať jde a udělá místo těm, kteří to dovedou.

Na občany i naše veřejné a soukromé hospodářství nelze již nic nového navalovat, jinak by to mohlo lehce dopadnout tak, jako to dopadlo v té bajce o oslu: Stokrát nic umořilo osla! Vláda a parlament musí býti, slavná sněmovno, na stráži, neboť důvěra občanstva je základem síly a úspěchu státu, ta je dnes otřesena a naši nepřátelé dovedou této otřesené důvěry proti nám znamenitě využívat.

Bohužel Achillovou patou celého našeho státního hospodářství je stále hlavně hospodářství podnikové, fondovní, sanační a namnoze i hospodářství účastí státu na jiných soukromých podnicích. Jestli jsme kritisovali a odsoudili hospodářství státních podniků minulého roku za r. 1934, není tomu, slavná sněmovno, o nic lépe r. 1935.

Co nás však nejvíce rozčiluje a přímo uráží, je to, že jsme tu vědomě klamáni, že se nám dávají jiná čísla v rozpočtu a docela jiná čísla vycházejí potom při státní účetní uzávěrce. Tak z 21 vykázaných podniků státních odvedlo 14 podniků do státní pokladny částku 1.254,866.109.85 Kč, avšak zbývajících 7 podniků prodělalo částku 591,850.090˙75 Kč a o tento schodek se zmenšil ovšem nejenom zisk podniků, ale i čistý zisk státu na pouhých 663,016.019˙10 Kč, místo rozpočtených 1.466,682.200 Kč.

Aktivní podniky jsou hlavně správní a finanční monopoly: tabáková režie s velkým výtěžkem, tedy naši kuřáci jsou největší vlastenci, státní loterie, státní mincovna v Kremnici, čsl. pošta, poštovní spořitelna. Z ostatních podniků odvedly do státní pokladny nějaký zisk státní ústav v Ivanovicích, Uhřiněveský závod zemědělský, Státní báňské a hutnické závody 7,897.051 Kč, Vojenská továrna na letadla, 13.900 Kč státní tiskárny při předsednictvu min. rady a při ministerstvu nár. obrany, Úřední noviny, Žabčický školní závod zemědělský a Kuřimský závod vysoké školy zvěrolékařské v Brně.

Ztráty pak vykazují tyto podniky: Československé státní dráhy 565,823.843 Kč, Státní lesy a statky 14,587.531 Kč, státní statky zemědělských škol a ústavů 170.887 Kč, školní závod zemědělský v Děčíně-Libverdě 27.029 Kč, vojenské lesní podniky 6,665.570 Kč, státní lázně 3,496.365 Kč a Československá tisková kancelář 1,078.864 Kč.

Již v posledním jednání rozpočtovém na r. 1937 jsem prohlásil, že nemáme naprosto důvěry v rozpočty, které se nám předkládají, ale hlavně ne v rozpočty Státních lesů a statků a státních báňských a hutních závodů. V r. 1933 prodělaly Státní lesy a statky 38 1/2 mil. Kč (Posl. Špaček: A neplatily daní!), a ještě k tomu neplatily snad daní. Avšak přes to, že měly pasivní hospodářství, daly si v následujících letech do rozpočtu, že vydělají, a to v roce 1934 28,805.800 Kč a v roce 1935 17,293.900 Kč. Ve skutečnosti však prodělaly tyto podniky velké miliony: v r. 1934 8,964.343 Kč a v r. 1935 dokonce 14,587.531 Kč.

Tu ovšem, slavná sněmovno, nepomůže rozčilovat se nad kritikou. Jsou-li tu nějaké jiné, zvláštní příčiny, proč je hospodářství státních statků pasivní při platnosti monopolu a lesního syndikátu, pak by nezbylo, než aby byly všechny tyto důvody řádně uvedeny a v této sněmovně vše řádně vysvětleno. Nemohou-li dosíci z nějakých důvodů aktiva nebo aspoň vyrovnaného hospodářství, pak ať se státní lesy a statky dají do rukou soukromníků a jistě něco vynesou. Ale rozhodně je nutno, aby v žádném případě nebyly v pasivních podnicích státních vypláceny jakékoliv odměny a remunerace a zejména jakékoli přídavky do té doby, dokud tyto podniky neukáží, že jsou aspoň vyrovnané, že řádně amortisují a řádně vytvářejí obnovovací a pensijní fondy. Je opravdu smutné, když miliardový majetek nejen státu nic nevynáší, nýbrž mu dokonce přináší škodu a schodky z toho se pak musejí platiti z kapes pilného občanstva.

U nás v samosprávě jsme to také tak provedli a věřte, že to pomohlo. Je to také jediná odpomoc: zastavit odměny a mimořádné příjmy - a uvidíte, jak se budou tyto podniky snažit, aby byly také jednou aspoň trochu aktivní.

Když svého času přišli k Bismarckovi pruští junkeři a stěžovali si, že nemohou hospodařit a že ztratí statky, Bismarck je briskně odmítl a řekl jim: Pánové, věnujte se lépe svému hospodářství, a nedovedete-li to, ustupte schopnějším! A jak chtěl náš dr Rašín řešit všechny sanace a špatné hospodářství státní? Ne sanacemi v té formě, jak se řeší dnes z kapes poplatnictva! Když k němu svého času přišla deputace jedné banky, aby ji sanoval, prohlásil: Co, pánové, sanovat? Zavřít vás dám! - Tak chtěl sanovat Rašín naše zkrachované ústavy a podniky. Kdyby se tímto způsobem u nás někdy sanovalo, jistě by to byl náramně krásný příklad pro druhé, aby byli v hospodářství opatrnější.

Státní lázně předvídaly v rozpočtu na rok 1935 schodek, který však, bohužel, vzrostl na dvojnásobnou částku, 3 1/2 mil. Kč. Myslím, že právě u státních lázní by bylo třeba udělat také nějaký pořádek. Nejlépe by bylo dát celé lázně do rukou soukromníka nebo nějaké schopné společnosti, která by tyto lázně řídila a stát tak zbavila schodku, a - což jest ještě horšího - všelijakých pověstí, které nejsou naprosto ke cti státního hospodářství.

Státní tiskárny při ministerské radě vykazují proti r. 1934 již určité aktivum, což tu kvitujeme, poněvadž posledně jsme volali na ně metlu, koště, aby byly řádně vymeteny. Polepšily se. Také nejsou stesky, že svou nezřízenou konkureční činností poškozují soukromé tiskárny. Jen jeden stesk máme, který vychází z řad učitelstva a z řad občanstva a rodičů, že knihy, které tyto tiskárny vydávají, se příliš často mění a jsou příliš drahé. (Výkřiky posl. Špačka.) To jde zase z našich kapes.

Vláda by měla také konečně přikročiti zvláště k usměrnění a rozřešení podnikání státních báňských a hutnických závodů, které representují rovněž miliardový majetek a státu téměř nic nenesou. Uvažte, že zisk odvedený do státní pokladny z těchto stát. báňských a hutnických závodů, miliardového to jmění, činí pouze 7,897.000 Kč, a to ještě je proti rozpočteným 30,937.000 Kč. Státní báňské a hutnické závody sdružují, jak je známo, 14 podniků, z těch 7 je aktivních a 7 pasivních. Aktivní jsou samozřejmě ústředí s prodejnou, poněvadž ústřední prodejna nemůže nic prodělati, ta si to vykalkuluje, uhelný sklad v Praze, uhelné doly v Mostě a Porubě, naftové doly ve Kbelech a solivar v Prešově s 10 1/2 mil. Kč, a solné doly v Slatině s 21 1/2 mil. Kč. Pasivní pak jsou, a to je smutná kapitola: doly v Příbrami 7,773.000 Kč, v Jáchymově 9,763.000 Kč, v Báňské Šťávnici 9,574.000 Kč, v Kremnici 1,620.000 Kč, v Rožnavě skoro 1 mil. Kč, v Železníku skoro půl milionu Kč; a rekord v pasivním hospodařství velmi vytrvale drží Státní železárny a ocelárny v Podbrezové. Při jednání rozpočtovém v minulém roce jsme vytýkali, že i pasivní podniky, na př. právě tyto státní železárny a ocelárny v Podbrezové vyplácejí odměny a remunerace jako podniky aktivní. Odpověď pana ministra průmyslu, živnosti a obchodu, stejně tak jako odpověď pana ministra veř. prací podaná 21. května 1936 na interpelaci námi podanou naprosto nás nemohla uspokojiti. Tam se odůvodňují tyto remunerace a odměny tím, že prý se to děje a opakuji to po druhé - "podle zásad obchodního hospodářství a řádného obchodníka k povzbuzení iniciativní činnosti zaměstnanců, jakých se používá ve stejnorodých soukromých podnicích, neboť činnost zaměstnanců jak v podniku státním, tak v podniku soukromém vyžaduje vyvolání intensivního zájmu na hospodárnosti a řádném hospodaření podniku." (Posl. Špaček: To dávají poplatníci!) Ano. Velmi pěkná odpověď, ale tvrzení, že by soukromé podniky, které prodělávají těžké miliony, také ještě vyplácely nějaké odměny a remunerace, je, věřte, slavná sněmovno, takovou nehorázností, která rozhodně neměla býti nikde napsána a zejména ne podepsána dvěma ministry. Zeptáme-li se kohokoli a kdekoli, co dostane podnikatel a zaměstnanci podniku, který na Nový rok prodělal všechno, je odpověď vždy: Dostanou snížení mezd a gáží, případně výpověď a podnikatel jde do vyrovnání nebo do konkursu a případně také do kriminálu. Jen pro státní podniky platí jiná morálka. Pro státní podniky platí taková morálka, že prostě schodek státních podniků zaplatí stát z kapes poplatnictva, a vedoucí činitelé podle této odpovědi a také ve skutečnosti dostanou pro povzbuzení k další činnosti ještě odměny a remunerace. (Posl. Špaček: Správa státních podniků překonala i smrt, poněvadž se říká "Kde nic není, ani smrt nebéře, ale tady berou!) Ano, i smrt překonala.

Uvedu několik cifer na důkaz, že se odměny opravdu vyplácejí. Ještě štěstí, že to máme všechno zachyceno ve státní uzávěrce. V Podbrezové si vyplatili r. 1935 622.269.20 Kč na odměnách a remuneracích; v ústředí s prodejnou, poněvadž mají zvláštní zásluhu o výsledek tohoto státního hospodaření, si vyplatili něco více, totiž 823.307·40 Kč a u všech státních a hutních závodů si vyplatili dohromady 3,680.968·10 Kč.

Jsem přesvědčen, že státní železárny a ocelárny v Podbrezové nezachrání ani nová státní rafinerie nafty v Dubové, která tak záhadným způsobem byla mnohamilionovým nákladem postavena a ještě se dostavuje, bez vědomí ústavních činitelů. My jen čekáme, jakým způsobem bude tento záhadný případ hospodářsky a právně vyřešen. (Výkřiky posl. Špačka.) Vytýká-li se, že v Podbrezové suroviny a potřebné hmoty musejí dovážet z daleka a že se tím zdražuje provoz, nebude tomu o nic lépe s Dubovou, která leží hned vedle Podbrezové. Kdyby byla tato rafinerie nafty postavena poblíž naftových dolů nebo na nějaké zvláště výhodné komunikační cestě, chápali bychom tuto snahu po zřízení nové rafinerie, i když nynější rafinerie v Československé republice jsou zaměstnány sotva 30 % své kapacity. Takto však právem můžeme očekávat, že v Dubové budeme mít záhy druhou Podbrezovou, a tyto dva podniky budou navzájem soupeřit, který z nich bude mít větší schodek.

Mám v ruce řadu kalkulací státních železáren a oceláren v Podbrezové. V odpovědi na naši interpelaci totiž stojí, že schodek státních železáren není zaviněn špatnou kalkulací. Mám po ruce výsledky ofertních řízení, ze kterých je jasně vidět, že státní ocelárny a železárny kalkulují naprosto špatně, že kalkulují nízko a že nezřízeně konkurují. (Výkřiky posl. Špačka.) Jsou všude i pod tím nejlacinějším oferentem ještě hodně hluboko, a čím více tyto státní podniky strhují na sebe objednávek, tím větší jsou škody státní, tím větší schodek a tím více utloukají naše soukromé podnikání. (Posl. Špaček: Z cizího krev neteče!) Ano, oni to neplatí, zaplatí to stát, ale kdyby se jednou sáhlo na jejich odměny a podniky byly provozovány jako soukromé, viděli byste, že by to hospodářství bylo docela jiné.

Platí-li v pasivních státních podnicích všude tak ochotně odměny a remunerace, jako ve státních báňských a hutních závodech, a dělá-li se kromě toho všude tak stranická personální politika, jaké jsme svědky v řadě velkých podniků, zejména u státních drah a také jinde, pak ovšem se nedivíme, že z celkové sumy výdajů státních podniků 7.175,462.400 Kč připadá na platy a pense na to dejte pozor - 3.655,608.500 Kč a na věcné náklady pouze 3.519,853.900 Kč. A to jde o podniky s výrobou, nikoliv o správní úřady. V celé státní správě, abychom měli porovnání, připadá z celkového vydání 7.983,298.400 Kč na věcné výdaje - prosím, dávejte pozor - 4.094,000.000 Kč, a na personální výdaje včetně pensí pouze 3.898 mil. Kč. Je jisto, že mezi podniky a státní správou je ohromný rozdíl jak v účelu, tak také v prostředcích. Mají-li státní podniky personální a pensijní náklady vyšší než věcné náklady, je to trestuhodná nedbalost a nezřízenost. Jak to může býti lepší, když právě ve státních podnicích, hlavně u pošt a drah, jsou zaměstnanci, kteří mají pensi, ale berou zároveň také plný plat? Uvádím, aby se mně neřeklo, že mluvím jen do větru, jen jedno jméno: Jana Vymětala, poštovního zřízence v Jesenci. Bere plnou pensi a zároveň plný plat jako aktivní zaměstnanec. Na další moje šetření bylo mi sděleno, že takových případů u pošt a jinde je velmi, velmi mnoho.

Jiný případ: Pod různými záminkami byli pensionováni poměrně mladí zaměstnanci u různých podniků. Tento případ, který znám, týká se právě drah. Tito mladí pensionovaní zaměstnanci vstoupili do soukromého podnikání, často stranického podnikání, brali v tomto soukromém podnikání r. 1935 5.000 až 10.000 Kč měsíčně, při tom však se jim nestrhlo s jejich pensí ani haléře. Zatím co učitelům-pensistům, mají-li někde na nějaké pokračovací škole nějaký krejcar, se tento krejcar strhne, tu z nějakých zvláštních a podivných důvodů se nestrhuje ani haléř. Jmenuji tu Antonína Konečného, ředitele v Olomouci, který byl zaměstnancem státních drah a jemuž byla zastavena pense teprve 1. ledna 1936, když se dostal do soudní vazby pro zpronevěry a když to všechno prasklo.

Pasivita státních podniků by byla ještě mnohem větší, kdyby bylo na nich žádáno, aby prováděly úměrnou amortisaci, aby tvořily obnovovací a pensijní fondy, jak je to přikázáno u podniků samosprávných. V tomto směru jistě je potřeba velké, přísnější a také bezohlednější kontroly a bezohlednějšího postupu. A bylo mně opravdu trapno, když při posledním rozpočtovém jednání zde v posl. sněmovně našli se i kolegové poslanci, kteří mluvili pro to, aby byly zestátněny ještě další soukromé podniky anebo aby byly zakládány další státní podniky a aby o tyto podniky bylo státní hospodářství ještě rozmnoženo a státním financím byly způsobeny ještě další potíže touto formou hospodaření, jak jsem o tom hovořil. (Výkřiky posl. Špačka.)

Z toho všeho je viděti, že hospodářství státních podniků je opravdu nezdravé a zasluhuje důkladné revise a důkladného provětrání. Ve státních podnicích by se dalo jistě dosáhnouti tolik úspor a zisků, že by bylo možno odbourati všecky srážky státním zaměstnancům a úplně restituovati platový zákon zaměstnanecký č. 103.

Bohužel, slavná sněmovno, není to lepší s kapitálovou účastí státu na soukromém podnikání. Kapitálová účast státních podniků činí 133,951.000 Kč a vynáší státu 2,176.000 Kč. To znamená 1.6%. Kapitálová účast státní správy na soukromých podnicích činí pak 655,835.000 Kč a vynáší státu 14,291.000 Kč, to znamená 2˙1%. Z toho však připadá částka 135 mil. Kč s výnosem 9,300.000 Kč na Národní banku československou, takže zbytek státní účasti 520,835.000 Kč vynáší státu necelých 5 mil. Kč, to jest, slavná sněmovno, ani ne celé 1%. Tak se hospodaří, prosí -, s penězi vkládanými do soukromých podniků, a na druhé straně, když si stát vypůjčí, musí si vypůjčovat na vysoké úroky, nejméně na 4 1/2%, a tu má peníze uložené ve stech a stech milionech Kč ani ne na celé procento. Kromě toho činí vázané vklady a bezúročné půjčky státu do všelijakých problematických podniků a družstev plných 354,324.221 Kč. Také bychom si přáli a prosili bychom pana zpravodaje, aby pro příští uzávěrku prosadil, aby byl podán parlamentu přesný výkaz o stavu všech fondů, jichž je prý kolem jednoho sta, ale z nichž je veřejně vykázáno v uzávěrce pouhých 8. Rádi bychom již jednou znali všechny ty sanační fondy a chtěli opravdu věděti a znáti všechna aktiva i pasiva naší státní finanční správy. Máme na tom velmi živelný zájem.

Na pováženou je ovšem také vysoký stav státních záruk v částce 11.347,858.000 Kč, na něž stát v r. 1935 zaplatil 152 mil. Kč, kromě 183 mil. Kč převzatých anuit podle zákona o stavebním ruchu. Tyto záruky nás však nikterak nebolí, poněvadž pomáhají osvěžiti ruch stavební i obchodní, zkrátka odpomáhají nezaměstnanosti, ale jenom jedno žádáme, aby byly dávány s rozvahou, poněvadž kdyby jednou měl stát tyto ohromné miliardy platiti, pak by se jistě dostala finanční správa do velmi zlé a těžké tísně.

Mohl bych se, slavná sněmovno, zabývati ještě řadou dalších zjevů státního hospodářství a ukázati, co podrývá důvěru ve schopnost a odpovědnost státních činitelů a tím vlastně důvěru ve stát sám. Naši nepřátelé z toho těží a poukazují, že nejsme schopni řádně a odpovědně hospodařiti a vládnouti. Nechceme, aby měli snad pravdu. My si musíme pomoci sami, neboť nejsilnější je národ a člověk, který si dovede pomoci sám a je stále a stále připraven. (Výborně!) Avšak nesmí nás nikde a nikdo brzditi, nesmí nás nikdo poškozovati ani doma, ani za hranicemi a musí nám býti zdravý a přirozený český rozum dražší než všelijaké ty cizí problémy a cizí ideové zájmy, za nimiž se velmi často velmi špatně skrývají mocenské a materiální zájmy ať již přátel nebo nepřátel doma i za hranicemi. Co je nám do cizích režimů? Chceme žíti se všemi v přátelství a shodě. Nebylo nutno, aby naši levicoví politikové, diplomati a intelektuálové zbytečně přiostřovali náš poměr k Polsku, Italii, Německu a kalili přátelství s Rumunskem, Jugoslavií a jinými státy.

Velmi mne při debatě o vývozních zárukách zarazila řeč pana kol. Pika, kterého si jinak velmi vážím. Přílišná chvála emigrace a přílišné nadbíhání německým emigrantům, kteří nám bez tak nepřinesli nic dobrého a kteří nás nikdy neměli, nemají a nebudou míti rádi, dráždí v zahraničí. My zde jsme pořád stejně hloupí a nerozumní, jako byli naši předkové (Výkřiky posl. Zápotockého.), ti také zvali a pouštěli do českých zemí kdejakého cizince a dobrodruha. To je kletba českého národa, bohužel, že je vždycky k cizincům mírnější a spravedlivější než sám k sobě. Tito cizinci se u nás zahnízdili, zakoupili u nás majetky a nakonec tam, kde jsme byli pány, stali jsme se pouhými sluhy. My však nechceme, aby se z našeho lidu a z našeho pilného a zdatného národa stal špatným vedením československé politiky zase národ sluhů, chudáků, žebráků a nádeníků. Chceme býti ve svém státě pány.

Jak si máme vysvětliti politiku českých levicových stran, které právě podporou emigrantů a trpěním jejich rozkladné činnosti na jedné straně dráždí německou vládu a Hitlera, na druhé straně však, aby prý tuto německou vládu a Hitlera si poněkud usmířili, nutí národ a československou vládu, aby činila ústupky domácím Němcům na úkor Čechoslováků? Varujeme zde a nesouhlasíme! S loyálními Němci a menšinami se lehce dohodneme, ale oč zde jde? Tu nejde o spolupráci a dohodu, nýbrž o nadvládu a o uznání výsad a nadpráví nepřátel ještě z doby naší poroby. A my ještě to úsilí právě svou nerozhodností a neprozíravostí jen podporujeme a děláme si nové potíže a nové problémy. A docela zbytečné.

Proč se mícháme do cizích režimů? Každý národ má takový režim, jaký potřebuje. Ale je nutno dáti pokoj Německu, Italii, Rakousku a Polsku, a dáti také pokoj nešťastnému Španělsku. Máme dosti starostí sami o sebe, o své hospodářství, své problémy. Ale u nás se mnozí raději starají o cizince a dělají reformní návrhy a plány pro všechny národy a státy světa, ale sebe zreformovat a o sebe se postarat nedovedou. Je to snad pohodlnější, ale pro nás je to velmi, velmi nezdravé. Španělsko je jistě politováníhodný a nešťastný stát, ale myslím, že by bylo potřeba poraditi našemu panu prof. Nejedlému a také Obci učitelské a všem, kdo jsou v španělském komitétu a sbírají pro něj peníze, aby těchto peněz raději užili na řešení domácí krise, domácí nezaměstnanosti a aby nasytili chudé děti ve školách, aby tyto netrpěly hladem a nouzí. Na prodlužování války ve Španělsku je těchto peněz, věřte, opravdu naprosto škoda. (Výkřiky. - Místopředseda Mlčoch zvoní.)

My musíme a můžeme spoléhati jen sami na sebe. Musíme jít a bít se za nový hospodářský pořádek, který se u nás pomalu rodí. Musíme dbáti, abychom tu svobodu, kterou nám naši pracovníci doma i za hranicemi těžko dobývali, i doma hospodářsky, nejenom politicky, upevnili a zesílili. Letos, slavná sněmovno, budeme vzpomínati prvého dvacetiletí památné prvé vítězné bitvy českého vojska u Zborova. (Hlasy: Československého vojska, nie českého!) Správně, československého vojska, opravuji velmi rád.

Ale my potřebujeme také vedle tohoto zahraničního Zborova, slavná sněmovno, ještě jeden Zborov, svůj domácí hospodářský Zborov (Výkřiky.), poněvadž teprve až tento Zborov hospodářský doma probojujeme, budeme ve své Československé republice plnými pány. Potřebujeme svůj domácí Zborov s heslem, se kterým bojovali za hranicemi (Výkřiky), se kterým bojovali Kramář a Rašín, musíme jíti do boje o hospodářský základ Československé republiky s heslem: "Svůj k svému", se kterým naši předkové, naši předchůdci, ty starší generace, bojovali a dobývali mnohé a mnohé úspěchy hospodářské i národní. A je nutno, aby právě toto heslo "svůj k svému" letělo republikou a sráželo dohromady všechny věrné syny národa, narovnávalo záda kolísavým nahoře i dole a bylo pádnou a silnou odpovědí všem nepřátelům Československé republiky.

Naše hospodářství je bohužel na šikmé ploše, a to nejenom hospodářství státní, nýbrž hospodářství veřejné vůbec a také hospodářství soukromé. A jest jisto, že teprve s vítězným hospodářstvím upevníme své vítězství národní a politické a vytvoříme lepší podmínky sociálního života všech občanů tohoto státu bez rozdílu. (Potlesk poslanců nár. sjednocení.)