Čtvrtek 25. února 1937

Domníváme se však, že je v křiklavém rozporu se všemi dobrými úmysly při národnostním narovnání, je-li zjištěno, že na př. zahájení provozu v Hüblově přádelně v Jirkově zamezil Svaz přádelen. Je zde firma, která je ochotna podnik ihned převzíti, ale přádelnický kartel, rozhodující podnikatelé přádelnické organisace se tomu se vší rozhodností brání a zamezují, aby se mohla 100 dělníkům chomutovského kraje opatřiti práce. Opět se obětují zájmy těchto německých textilních dělníků ziskuchtivosti kartelu přádelen bavlny.

Hrozící přeložení Klazarovy přádelny z Mikulášovic do Brna musí býti označeno jako přímá vyzývavost. Přeložení neznamená nic jiného než zbaviti v sudetskoněmeckém pohraničním území opět 200 dělníků a dělnic výdělku. Takováto přeložení podniků, která se provádějí z jakýchkoliv důvodů z německého území do českého, musí míti v tomto území na poli národnostně politickém osudné následky. Takováto zastaveni práce v podnicích znamenají, že se pohřbívají naděje širokých vrstev sudetskoněmeckých dělníků, že národnostním narovnáním bude tato politika změněna. Jirkov a Klazar jsou příkladem toho, jak veliký kapitál vhání nadále svou slepou ziskuchtivostí hladovící dělníky do náruče fašismu. Neboť Henleinovy organisace to budou, které budou z této politiky těžiti.

Sudetskoněmecká strana při tom stále tvrdí, že na zastavení práce v těchto podnicích v sudetskoněmeckém území nese jediné vinu český kapitál. Chci na to upozorniti a dokázati, že němečtí kapitalisté mají na tomto díle zkázy v sudetskoněmeckém území stejnou účast jako český kapitál. Uvedu pro to jako typický příklad pokus zastaviti práci v dalším porculánovém podniku v karlovarském kraji. Kdo jsou to ti pánové, kteří rozhodují v porculánovém průmyslu, kteří mají v porculánovém kartelu rozhodný vliv a jsou tam rozhodujícími činiteli? Před několika dny se konala valná hromada tohoto kartelu. Do vedení porculánového kartelu byli zvoleni: generální ředitel Moser-Benedikt z Karlových Varů, ředitel Vilém Tambor ze Staré Role a ryze němečtí továrníci Karel Menzl z Jakubova, Karel Fenkl jun. z Chodova a Pavel Freund z Dubí. Vedení porculánového kartelu, politika tohoto kartelu podstatně přispěla k tomu, že v posledních letech byl zastaven provoz v řadě porculánových podniků a dělníci v továrnách na porculán byli nuceni pracovati za nejnedůstojnějších a nejhanebnějších podmínek. Jsou to titíž němečtí podnikatelé, kteří nyní zase osnují plán, jak zastavit provoz v dalších porculánových podnicích. Tvrdí-li se tedy, že němečtí podnikatelé nenesou viny na tomto ničení průmyslu v německém území, je to v rozporu se skutečným stavem.

Chci poukázati na další příklad. Neúčastní se němečtí podnikatelé akce na rozemletí 1.5 milionů vřeten na předení bavlny v Československu? Samozřejmě jak čeští, tak i němečtí podnikatelé kladou tento požadavek. A co znamená rozemletí vřeten na předení bavlny? 80% vřeten na předení bavlny, na nichž má býti provoz zastaven, je v německém území. Uskutečnění tohto plánu majitelů přádelen na bavlnu znamenalo by, že by 15.000 až 16.000 textilních dělníků bylo navždy vyloučeno z výrobního procesu. Při tom Svaz přádelen ovšem ještě žádá, aby tuto akci vláda ještě podpořila tak, že převezme finanční záruku, že se skutečně podaří provésti rozemletí 1.5 milionů vřeten na předení bavlny.

Další, třetí příklad. V posledních dnech dovídáme se o opětných jednáních o zastavení provozu ve sklárnách v Košťanech. Inwaldova sklárna byla před několika měsíci sanována tucty milionů, dnes to dospělo až tam, že Inwald a Rindskopf mají býti sanováni a výsledek by byl, že by provoz v podnicích byl zastaven a že by několik set dělníků bylo propuštěno a zbaveno výdělku. To je politika, která se až dosud provádí v německém území. Zde musí nastati změna. Zde jsou úkoly, které musí býti národnostním narovnáním rozřešeny ve prospěch německého obyvatelstva. Při této příležitosti vytýkáme vládě, že její stanovisko proti pletichám kartelů a podnikatelských organisací je slabošské, že nemá dosti síly, aby se postavila na odpor tomuto drancování, tomuto ničení průmyslu. Není divu, víme-li, že od průmyslu vedou tisíce nitek k vysoké byrokracii a k vládě, že veliký kapitál využívá všemi prostředky všech spojení, aby znemožnil účinný zásah vlády. Skutečné znemožnění těchto opatření kartelů bude teprve tehdy možné, bude-li míti vláda lidové fronty, vláda pracujících mas po ruce všechny prostředky, aby zabránila takovéto politice drancování a ničení. Vláda rozhodně ve všech těchto otázkách, které jsou na denním pořadu, ukázala, že nemá síly a není s to, aby účinně vystoupila proti těmto zjevům a učinila radikální opatření. Rozřešení hospodářských otázek v německém území bude zkušebním kamenem, zda bude lze skutečně mluviti o národnostním narovnání mezi německým a českým národem.

Stejně jako vláda při těchto opatřeních zklamala, nelze zjistiti žádnou iniciativu a pokrok v otázce úpravy pracovní doby, hodin přes čas, zkrácení pracovní doby a 40hodinového pracovního týdnu. Na místo, aby se nezaměstnaní zkrácením pracovní doby zařadili do výrobního procesu a tím se zmenšila břemena podpor v nezaměstnanosti, chce se raději jíti cestou rušení podpor a vyhladovění nezaměstnaných, tedy likvidace nezaměstnanosti likvidací lidí. Se stanoviska národnostního narovnání to znamená, že se musí důsledně žádati větší péči o nezaměstnané v sudetskoněmeckém území, že zkrácením pracovní doby musí býti zjednána možnost, aby byli noví dělníci zařazeni do výroby.

Poměry na poli mezd nejsou lepší. Je třeba stále prohlašovati, že v Československu můžeme zjistiti vysloveně hladové mzdy, které jsou kulturní ostudou. Nehledě na to, že mzdový důchod dělnických mas je podstatným základem vnitřního trhu, je to smutným obrazem pro stát, který si říká pokrokový, nevydělává-li devět desetin všech dělníků ani na existenční minimum, které je základem pro výpočet daně důchodové. Jak nedostatečné je v tomto směru sociální zákonodárství, jak málo jsou mzdy chráněny, jak naléhavě nutný je zákon o kolektivních mzdách, chci ukázati na jednom příkladu.

Zdůrazňuji předem, jde o podnik, který převážně pracuje na vojenských dodávkách, jde o firmu Klingerovu ve Svitavách. Firma je vázána závaznou úmluvou, smluvně sjednané mzdové sazby pro dělníky ve výši 1.60 až 1.70 Kč jsou již samy o sobě ostudou. Ale je také skutečností, že firma Klingerova nedodržuje ani tyto hladové mzdy, že se při mzdových revisích zjistilo, že velká většina dělníků, kteří pracují podle závazné smlouvy, nemůže dosáhnouti ani těchto hladových mezd. Dělníci u firmy Klingerovy ve Svitavách dostávají podle nám zaslaného materiálu týdenní mzdu ve výši 13 až 40 Kč, ne snad jednou, nýbrž po mnoho týdnů berou tytéž hladové mzdy. Při tom je charakteristické, jakými prostředky se podnikatelé pokoušejí obcházeti závazné smlouvy. Firma Klingerova nežádá více ani méně, než aby 40% všech zaměstnaných dělníků bylo vyloučeno ze smlouvy pro nedostatek kvalifikace. Domnívá se, že pak bude moci dokázati, že u zbývajících 60% se dodržují skutečné smluvně sjednané mzdy. Ještě větší ostudou je, že se dělnictvo přímo vydírá, aby za tyto hladové mzdy pracovalo. Prostě se prohlásí: Nejste-li ochotni pracovati za tyto hladové mzdy, budou tyto vojenské dodávky přeloženy z německého území do českého. Chtějí tak dosáhnouti, aby němečtí dělníci byli ochotni pracovati za každou mzdu. Dospělo to až tam, že chtějí zneužíti bídy a nezaměstnanosti, strachu dělníků o jejich zaměstnání, aby je donutili k souhlasu s nezachováváním jejich práv, aby nízké mzdy, které byly prohlášeny za závazné, nebyly dodržovány. Také zde by byl obor působnosti pro národnostní narovnání. Je třeba energicky zatočiti s tím, aby se sudetskoněmečtí dělníci donucovali k přijetí těchto nemožných mezd s poukazem na to, že jinak práce bude přeložena do českého území. Němečtí dělníci mají právo na řádný plat a je to v nejvyšší míře nemorální, žádají-li nebo snaží-li se o to, aby dělníky přinutili, aby přijali takové mzdy s poukazem, že jinak práce bude přeložena. Domníváme se, že zde při zachovávání smluv by bylo veliké pole působnosti pro ministerstvo sociální péče.

Byl by svrchovaný čas, aby se jednou zkoumalo, jak se v podnicích, které pracují na státních zakázkách, pracuje a jak se zachovávají, vlastně nezachovávají sociální zákony. Je nemožné a zavržitelné, chce-li se někdo pokusiti vyráběti zboží pro obranu potřebné, předměty výzbroje atd. takovými metodami, jak se to děje u firmy Klingerovy ve Svitavách, tím že vykořisťuje masy dělníků a počítá s tím, že zbrojení je tím snazší, čím horší mzdy se platí. Této politice se musí jednou učiniti přítrž. Dělnictvo ví, že se podnikatelé snaží všemi prostředky znemožniti každé zvýšení mezd, a musí se spojiti, aby společně bojovalo za zvýšení mezd.

Všechny naše obavy týkající se zprostředkování práce byly překonány praksí. Podnikatelé nezachovávají ani zákonných ustanovení o zprostředkování práce. Místo aby hlásili uvolněná místa, hlásí - úplně v rozporu se zákonem - místa obsazená. Četné ústavy pro zprostředkování práce se vůbec nestarají o zachovávání tohoto zákona. Po stávce v Mauthnerových závodech jsme zjistili v severních Čechách, že firma nepřijala do práce nezaměstnané, ale pokusila se dostati od Škodových závodů nebo od Liebiga zaměstnané dělníky! Dokonalé obcházení zákonných ustanovení! Musili jsme nejprve energicky zakročiti, než ústavy pro zprostředkování práce učinily tomuto stavu přítrž.

Ostatní případy jsou ještě křiklavější. Ve frýdlantském okrese nebyli v rozporu se zákonnými ustanoveními -zaměstnáni sociálně potřební, nýbrž jen živly, které měly protekci. Frýdlantský okresní hejtman odpověděl na stížnosti dělníků, že sám určí, kdo bude přijat, a nikoliv ústav, t. j. agrární činitelé u okresních úřadů chtějí vymoci své zájmy.

Je naprosto nutné ihned změniti tato ustanovení zákona o zprostředkování práce podle zásad formulovaných odborovými organisacemi. Při této příležitosti musíme prohlásiti, že se rozhodně stavíme proti plánu na zhoršení sociálního pojištění. Když již sanace, tedy sanace na úkor zisků podnikatelů, kteří získali v posledních letech sta milionů. Rovněž může býti nalezeno východisko při opatřeních v oboru péče o nezaměstnané. Tvrdí-li se zde, že odborové organisace prý dělají špatnou finanční politiku, nutno poukázati na to, že stát by měl povinnost - mnohem větší než u sanace bank - postarati se o to, aby se odborovým organisacím nahradily částky, které vydaly ve prospěch péče o nezaměstnané. Odůvodňovaly-li se sanace bank veřejnými zájmy, pak je sanace odborových organisací, které upadly bez vlastní viny do obtíží, tím spíše ve veřejném zájmu. Odborové organisace přinesly svou péčí o nezaměstnané ohromné oběti v zájmu veřejnosti a dělníků. Požadavek agrárníků pro zhoršení péče o nezaměstnané odmítáme. Naopak žádáme zlepšení podpor. Zlepšení hospodářské situace umožňuje, aby se hledaly nové základy pro provedení skutečné péče o všechny nezaměstnané dělníky bez rozdílu, především v tom směru, aby se donutili podnikatelé, kteří nepřinesli v době krise žádných obětí, aby platili příspěvky na péči o nezaměstnané.

S hlediska uskutečnění národnostního narovnání bylo by třeba v oboru péče o nezaměstnané učiniti především přítrž nedůstojnému zacházení s nezaměstnanými, škrtání ze stravovací akce, nedostatečné péči o německá území. Bylo by třeba učiniti přítrž tomu, aby každý vysoký byrokrat měl možnost vyškrtati ještě další stovky nezaměstnaných, kteří jsou již dostatečně prosíváni a kontrolováni. Je třeba se postarati, aby byly věnovány větší částky na nezaměstnané v sudetskoněmeckém území. Splnění těchto požadavků bude raziti dráhu skutečnému narovnání. To by bylo nejlepším příkladem pro obranu republiky.

Je směšné, pokouší-li se německá sociální demokracie v posledních dnech stavěti komunisty do jedné řady s henleinovci a českými fašisty, jako bychom byli odpůrci národnostního narovnání. (Předsednictví převzal místopředseda Mlčoch.) Komunistická strana vytvořila již v roce 1935 svým prohlášením německých národnostních práv podklad pro požadavky, které byly dnes formulovány v národnostním narovnání. Naše návrhy byly konkretně formulovány. Nepřipravovali jsme obyvatelstvo v českém a německém území teprve v posledních týdnech na demokratické narovnání, agitovali jsme také pro ně. Počínání sociálních demokratů, kteří nás staví do jedné řady se sudetskoněmeckou stranou, je směšné, s hlediska dělnické politiky a semknutí dělnických sil je úplně pochybené a neúčelné. Prohlásili jsme již, že považujeme usnesení vlády ve věcech národnostního narovnání za první krok, za začátek. Není to nic jiného, než co řekla německá sociální demokracie a časopis "Sozialdemokrat": Dobrý začátek. Nic více. Co však najednou napadlo časopis "Sozialdemokrat", že konstruuje společnou frontu mezi komunisty a Henleinovou stranou? Chtěl bych upozorniti, že sudetskoněmecká strana zásadně odmítá návrh na národnostní narovnání, jak jej ohlásila vláda. Tomu svědčí prohlášení jednotlivých politiků této strany. Chce-li tedy německá sociální demokracie býti objektivní, musí přiznati, že její tvrzení, že komunisté jsou ve společné frontě se sudetskoněmeckou stranou, jsou mylná. Tato polemika časopisu "Sozialdemokrat" asi vyhovuje určitým agitačním účelům. Bylo by to pro agitaci velmi pěkné, kdyby mohli prostě tvrditi, že komunisté jsou se sudetskoněmeckou stranou v jedné frontě proti národnostnímu narovnání. Zdá se, že zde zaměnili přání se skutečností. Důkazem toho je také, že právě v dnešních novinách se snaží tuto polemiku a toto tvrzení učiněné v neděli zeslabiti a likvidovati. Domníváme se však, že tato politika, stavěti komunisty po bok sudetskoněmecké strany, není ničím jiným než dalším pokusem pokračovati v politice rozkolu dělnických řad v sudetskoněmeckém území, místo aby se snažili o konečné uskutečnění jednotné fronty dělníků proti plánům sudetskoněmecké strany a fašismu. Jsme přesvědčeni, že o tom sociálně demokratičtí dělníci jinak smýšlí. K jednotě dělnické třídy dojde. Takové pokusy, které činí sociální demokracie, mohou sice sjednocovací proces dělnických řad brzditi, ale nemohou jej zastaviti. Na konec dojde k semknutí všech dělníků.

Chtěl bych se ještě poněkud zabývati sudetskoněmeckou stranou a jejím stanoviskem k národnostnímu narovnání. Zdůraznil jsem již, že sudetskoněmecká strana hlásá ve svém tisku, ve svých zprávách a v prohlášeních svých jednotlivých činovníků, že zásadně odmítá toto národnostní narovnání. Dokladem toho jsou prohlášení pana Kaspera v Aši, pana Jonaka a článek pana posl. Kundta v časopise "Zeit". Sudetskoněmecká strana žádá pro sudetskoněmecké území autonomii. Je charakteristické, že tentýž požadavek kladla právě v posledních dnech opět německá zpravodajská kancelář. To jest, říšsko-německá zpravodajská kancelář vytýká tytéž vady národnostnímu narovnání jako sudetskoněmecká strana. Ale k tomu přistupuje ještě, že samosprávu, jak ji žádá sudetskoněmecká strana, líčí býv. poslanec Krebs jako cíl politiky Německa, politiky Třetí říše. Jeho brožura uveřejněná ve výtahu před několika dny vyslovuje zcela jasně a nedvojsmyslně, jaké plány zde má Třetí říše. Krebs žádá takovou střední Evropu (čte): "Může to býti jen spolek svobodných národních a středoevropských států pod vedením Německa. Je to německý úkol, který musíme rozřešiti ve střední a východní Evropě. V tomto vývoji není boj Vlámů v Belgii, Alsasanů v Alsasku, sudetských Němců v Československu, Chorvatů a Němců v Jugoslavii, Němců a Rusínů v Polsku za jejich národnostní autonomii ničím jiným než přípravou budoucí střední Evropy." Čili zde se otevřeně praví, že cíl, který se zde sleduje autonomií, není ničím jiným než dostati také sudetskoněmecké území do područí Třetí říše. To je cíl, který sudetskoněmecká strana sleduje svým požadavkem samosprávy. Sudetskoněmecké straně nejde o to, aby zajistila sudetskoněmeckému obyvatelstvu skutečná národnostní, sociální a hospodářská zlepšení, nýbrž o to, aby použila tohoto požadavku pro uskutečnění plánů říšskoněmeckého imperialismu. To jsou záludné úmysly spojené s tímto stanoviskem sudetskoněmecké strany. Prakticky počíná sudetskoněmecká strana postupně uskutečňovati usměrňování v sudetskoněmeckém území. Pokouší se ve všech oborech vytvořiti takový stav, že vše, co se nehlásí k myšlence sudetskoněmecké strany, má býti potíráno a zdeptáno. Samospráva pro ni znamená úplné usměrnění; nic jiného nemá platiti než to, co sudetskoněmecká strana prohlásí. Na poli kulturního života je pro to dosti příkladů: Snahy, počínaje opatřeními v obecních knihovnách a konče divadelními skandály dokazují, že celý kulturní život má býti usměrněn podle linie sudetskoněmecké strany. Na poli výchovy se podnikají tytéž kroky. Německý turnérský svaz má býti nejvyšší organisací, která má prováděti veškerou výchovu německé mladé generace. Německý kulturní svaz, svaz Němců, národní odborové organisace jsou podřizovány výchovné organisaci, t. j. turnérskému svazu. Tyto fašistické úderné oddíly mají tedy rozhodovati, jak má býti německá mládež v těchto územích vychovávána: V duchu války, fronty, velebení války. Je pro nás velmi důležité, že se národní odborové organisace podrobují tomuto usměrňování ve výchově. Jablonecká odborová organisace, Odborová organisace zaměstnanců, děčínská odborová organisace, všechny jsou ochotny uznati, že německý svaz turnérů má prováděti výchovnou práci. To znamená usměrnění odborových organisací na podkladě t. zv. nepolitické organisace, která nemůže znamenati a býti něčím jiným než nástrojem nacionalistické politiky Henleinovy strany. Ale také na poli hospodářském můžeme pozorovati tyto snahy. V podnicích se dělají tytéž pokusy. V oboru zprostředkování práce si počínají tak, že dělníci nemohou býti přijati, nemají-li příslušnou protekci. V podnicích, které vedou přívrženci Henleinovi, panuje duch Třetí říše, hrají si na vůdce a na osazenstvo: Zavádějí se nikoliv šichtmistři, jen vůdcové šicht atd., tedy ideologie, kterou vidíme v Třetí říši, kterou představuje pracovní fronta práce pana dr Leye v Německu. Při tom jsou poměry v těchto podnicích skandální. Chtěl bych jako důkaz toho, jaké poměry tam panují, do jakého úpadku se dostala národní pospolitost, uvésti to, co přednesl posl. Wollner na schůzi v Horním Litvínově. Prohlásil (čte): "Podnikatelé měli 3 léta času, aby uskutečnili "národní pospolitost", užili však slova "národní pospolitost" často jen jako hesla, ale dělníkům platili dále mizerné mzdy. Nestrpíme dále, aby jedna část jen mluvila a žila podle liberálních zásad." To znamená, že sudetskoněmecká strana musí přiznati, že její politika národní pospolitosti v podnicích zkrachovala, že těch 70% německých podnikatelů, kteří jsou členy Henleinovy strany, dělníky vykořisťuje. To musí přiznati pan posl. Wollner, to jsou skutečnosti, které musíme konstatovati v sudetskoněmeckém území. To je smutným přiznáním strany, která udává, že je u ní organisováno 70 % německého lidu. Oč však sudetskoněmeckým podnikatelům jde, čeho by se sudetskoněmecká stran domohla, aniž by měla moc, co by kynulo dělníkům v závodech, kdyby se sudetskoněmecká strana dostala opravdu k moci a kdyby byla uskutečněna tak zvaná autonomie, pro to je příkladem prohlášení Hitlerovo na posledním norimberském sjezdu strany o životní úrovni a mzdové otázce pracujících mas. Hitler prohlásil na norimberském sjezdu strany (čte): "Podle hospodářských názorů národních socialistů je šílenstvím zvyšovati mzdy a při tom pokud možno zkracovati pracovní dobu. Bylo proto železnou zásadou národně socialistického vedení nepřipustiti zvýšení hodinových mezd." To je Hitlerovo prohlášení o mzdové otázce. Žádá-li sudetskoněmecká strana samosprávu, nechce nic jiného než právo pro německý kapitál, aby mohl neomezeně vykořisťovati sudetskoněmecké dělníky. Samospráva v sudetskoněmeckém území by znamenala období usměrnění sudetských Němců podle Třetí říše.

Takovou politiku odmítáme. Bojujeme za demokratické narovnání, které má býti zárukou, že životní úroveň a existence pracujících mas bude zlepšena a v budoucnosti zajištěna. (Potlesk komunistických poslanců.)


Související odkazy



Přihlásit/registrovat se do ISP