Domníváme se však, že je v křiklavém
rozporu se všemi dobrými úmysly při
národnostním narovnání, je-li zjištěno,
že na př. zahájení provozu v Hüblově
přádelně v Jirkově zamezil Svaz přádelen.
Je zde firma, která je ochotna podnik ihned převzíti,
ale přádelnický kartel, rozhodující
podnikatelé přádelnické organisace
se tomu se vší rozhodností brání
a zamezují, aby se mohla 100 dělníkům
chomutovského kraje opatřiti práce. Opět
se obětují zájmy těchto německých
textilních dělníků ziskuchtivosti
kartelu přádelen bavlny.
Hrozící přeložení Klazarovy přádelny
z Mikulášovic do Brna musí býti označeno
jako přímá vyzývavost. Přeložení
neznamená nic jiného než zbaviti v sudetskoněmeckém
pohraničním území opět 200
dělníků a dělnic výdělku.
Takováto přeložení podniků, která
se provádějí z jakýchkoliv důvodů
z německého území do českého,
musí míti v tomto území na poli národnostně
politickém osudné následky. Takováto
zastaveni práce v podnicích znamenají, že
se pohřbívají naděje širokých
vrstev sudetskoněmeckých dělníků,
že národnostním narovnáním bude
tato politika změněna. Jirkov a Klazar jsou příkladem
toho, jak veliký kapitál vhání nadále
svou slepou ziskuchtivostí hladovící dělníky
do náruče fašismu. Neboť Henleinovy organisace
to budou, které budou z této politiky těžiti.
Sudetskoněmecká strana při tom stále
tvrdí, že na zastavení práce v těchto
podnicích v sudetskoněmeckém území
nese jediné vinu český kapitál. Chci
na to upozorniti a dokázati, že němečtí
kapitalisté mají na tomto díle zkázy
v sudetskoněmeckém území stejnou účast
jako český kapitál. Uvedu pro to jako typický
příklad pokus zastaviti práci v dalším
porculánovém podniku v karlovarském kraji.
Kdo jsou to ti pánové, kteří rozhodují
v porculánovém průmyslu, kteří
mají v porculánovém kartelu rozhodný
vliv a jsou tam rozhodujícími činiteli? Před
několika dny se konala valná hromada tohoto kartelu.
Do vedení porculánového kartelu byli zvoleni:
generální ředitel Moser-Benedikt z Karlových
Varů, ředitel Vilém Tambor ze Staré
Role a ryze němečtí továrníci
Karel Menzl z Jakubova, Karel Fenkl jun. z Chodova a Pavel Freund
z Dubí. Vedení porculánového kartelu,
politika tohoto kartelu podstatně přispěla
k tomu, že v posledních letech byl zastaven provoz
v řadě porculánových podniků
a dělníci v továrnách na porculán
byli nuceni pracovati za nejnedůstojnějších
a nejhanebnějších podmínek. Jsou to
titíž němečtí podnikatelé,
kteří nyní zase osnují plán,
jak zastavit provoz v dalších porculánových
podnicích. Tvrdí-li se tedy, že němečtí
podnikatelé nenesou viny na tomto ničení
průmyslu v německém území,
je to v rozporu se skutečným stavem.
Chci poukázati na další příklad.
Neúčastní se němečtí
podnikatelé akce na rozemletí 1.5 milionů
vřeten na předení bavlny v Československu?
Samozřejmě jak čeští, tak i němečtí
podnikatelé kladou tento požadavek. A co znamená
rozemletí vřeten na předení bavlny?
80% vřeten na předení bavlny, na nichž
má býti provoz zastaven, je v německém
území. Uskutečnění tohto plánu
majitelů přádelen na bavlnu znamenalo by,
že by 15.000 až 16.000 textilních dělníků
bylo navždy vyloučeno z výrobního procesu.
Při tom Svaz přádelen ovšem ještě
žádá, aby tuto akci vláda ještě
podpořila tak, že převezme finanční
záruku, že se skutečně podaří
provésti rozemletí 1.5 milionů vřeten
na předení bavlny.
Další, třetí příklad.
V posledních dnech dovídáme se o opětných
jednáních o zastavení provozu ve sklárnách
v Košťanech. Inwaldova sklárna byla před
několika měsíci sanována tucty milionů,
dnes to dospělo až tam, že Inwald a Rindskopf
mají býti sanováni a výsledek by byl,
že by provoz v podnicích byl zastaven a že by
několik set dělníků bylo propuštěno
a zbaveno výdělku. To je politika, která
se až dosud provádí v německém
území. Zde musí nastati změna. Zde
jsou úkoly, které musí býti národnostním
narovnáním rozřešeny ve prospěch
německého obyvatelstva. Při této příležitosti
vytýkáme vládě, že její
stanovisko proti pletichám kartelů a podnikatelských
organisací je slabošské, že nemá
dosti síly, aby se postavila na odpor tomuto drancování,
tomuto ničení průmyslu. Není divu,
víme-li, že od průmyslu vedou tisíce
nitek k vysoké byrokracii a k vládě, že
veliký kapitál využívá všemi
prostředky všech spojení, aby znemožnil
účinný zásah vlády. Skutečné
znemožnění těchto opatření
kartelů bude teprve tehdy možné, bude-li míti
vláda lidové fronty, vláda pracujících
mas po ruce všechny prostředky, aby zabránila
takovéto politice drancování a ničení.
Vláda rozhodně ve všech těchto otázkách,
které jsou na denním pořadu, ukázala,
že nemá síly a není s to, aby účinně
vystoupila proti těmto zjevům a učinila radikální
opatření. Rozřešení hospodářských
otázek v německém území bude
zkušebním kamenem, zda bude lze skutečně
mluviti o národnostním narovnání mezi
německým a českým národem.
Stejně jako vláda při těchto opatřeních
zklamala, nelze zjistiti žádnou iniciativu a pokrok
v otázce úpravy pracovní doby, hodin přes
čas, zkrácení pracovní doby a 40hodinového
pracovního týdnu. Na místo, aby se nezaměstnaní
zkrácením pracovní doby zařadili do
výrobního procesu a tím se zmenšila
břemena podpor v nezaměstnanosti, chce se raději
jíti cestou rušení podpor a vyhladovění
nezaměstnaných, tedy likvidace nezaměstnanosti
likvidací lidí. Se stanoviska národnostního
narovnání to znamená, že se musí
důsledně žádati větší
péči o nezaměstnané v sudetskoněmeckém
území, že zkrácením pracovní
doby musí býti zjednána možnost, aby
byli noví dělníci zařazeni do výroby.
Poměry na poli mezd nejsou lepší. Je třeba
stále prohlašovati, že v Československu
můžeme zjistiti vysloveně hladové mzdy,
které jsou kulturní ostudou. Nehledě na to,
že mzdový důchod dělnických mas
je podstatným základem vnitřního trhu,
je to smutným obrazem pro stát, který si
říká pokrokový, nevydělává-li
devět desetin všech dělníků ani
na existenční minimum, které je základem
pro výpočet daně důchodové.
Jak nedostatečné je v tomto směru sociální
zákonodárství, jak málo jsou mzdy
chráněny, jak naléhavě nutný
je zákon o kolektivních mzdách, chci ukázati
na jednom příkladu.
Zdůrazňuji předem, jde o podnik, který
převážně pracuje na vojenských
dodávkách, jde o firmu Klingerovu ve Svitavách.
Firma je vázána závaznou úmluvou,
smluvně sjednané mzdové sazby pro dělníky
ve výši 1.60 až 1.70 Kč jsou již
samy o sobě ostudou. Ale je také skutečností,
že firma Klingerova nedodržuje ani tyto hladové
mzdy, že se při mzdových revisích zjistilo,
že velká většina dělníků,
kteří pracují podle závazné
smlouvy, nemůže dosáhnouti ani těchto
hladových mezd. Dělníci u firmy Klingerovy
ve Svitavách dostávají podle nám zaslaného
materiálu týdenní mzdu ve výši
13 až 40 Kč, ne snad jednou, nýbrž po
mnoho týdnů berou tytéž hladové
mzdy. Při tom je charakteristické, jakými
prostředky se podnikatelé pokoušejí
obcházeti závazné smlouvy. Firma Klingerova
nežádá více ani méně,
než aby 40% všech zaměstnaných dělníků
bylo vyloučeno ze smlouvy pro nedostatek kvalifikace. Domnívá
se, že pak bude moci dokázati, že u zbývajících
60% se dodržují skutečné smluvně
sjednané mzdy. Ještě větší
ostudou je, že se dělnictvo přímo vydírá,
aby za tyto hladové mzdy pracovalo. Prostě se prohlásí:
Nejste-li ochotni pracovati za tyto hladové mzdy, budou
tyto vojenské dodávky přeloženy z německého
území do českého. Chtějí
tak dosáhnouti, aby němečtí dělníci
byli ochotni pracovati za každou mzdu. Dospělo to
až tam, že chtějí zneužíti
bídy a nezaměstnanosti, strachu dělníků
o jejich zaměstnání, aby je donutili k souhlasu
s nezachováváním jejich práv, aby
nízké mzdy, které byly prohlášeny
za závazné, nebyly dodržovány. Také
zde by byl obor působnosti pro národnostní
narovnání. Je třeba energicky zatočiti
s tím, aby se sudetskoněmečtí dělníci
donucovali k přijetí těchto nemožných
mezd s poukazem na to, že jinak práce bude přeložena
do českého území. Němečtí
dělníci mají právo na řádný
plat a je to v nejvyšší míře nemorální,
žádají-li nebo snaží-li se o to,
aby dělníky přinutili, aby přijali
takové mzdy s poukazem, že jinak práce bude
přeložena. Domníváme se, že zde
při zachovávání smluv by bylo veliké
pole působnosti pro ministerstvo sociální
péče.
Byl by svrchovaný čas, aby se jednou zkoumalo, jak
se v podnicích, které pracují na státních
zakázkách, pracuje a jak se zachovávají,
vlastně nezachovávají sociální
zákony. Je nemožné a zavržitelné,
chce-li se někdo pokusiti vyráběti zboží
pro obranu potřebné, předměty výzbroje
atd. takovými metodami, jak se to děje u firmy Klingerovy
ve Svitavách, tím že vykořisťuje
masy dělníků a počítá
s tím, že zbrojení je tím snazší,
čím horší mzdy se platí. Této
politice se musí jednou učiniti přítrž.
Dělnictvo ví, že se podnikatelé snaží
všemi prostředky znemožniti každé
zvýšení mezd, a musí se spojiti, aby
společně bojovalo za zvýšení
mezd.
Všechny naše obavy týkající se
zprostředkování práce byly překonány
praksí. Podnikatelé nezachovávají
ani zákonných ustanovení o zprostředkování
práce. Místo aby hlásili uvolněná
místa, hlásí - úplně v rozporu
se zákonem - místa obsazená. Četné
ústavy pro zprostředkování práce
se vůbec nestarají o zachovávání
tohoto zákona. Po stávce v Mauthnerových
závodech jsme zjistili v severních Čechách,
že firma nepřijala do práce nezaměstnané,
ale pokusila se dostati od Škodových závodů
nebo od Liebiga zaměstnané dělníky!
Dokonalé obcházení zákonných
ustanovení! Musili jsme nejprve energicky zakročiti,
než ústavy pro zprostředkování
práce učinily tomuto stavu přítrž.
Ostatní případy jsou ještě křiklavější.
Ve frýdlantském okrese nebyli v rozporu se zákonnými
ustanoveními -zaměstnáni sociálně
potřební, nýbrž jen živly, které
měly protekci. Frýdlantský okresní
hejtman odpověděl na stížnosti dělníků,
že sám určí, kdo bude přijat,
a nikoliv ústav, t. j. agrární činitelé
u okresních úřadů chtějí
vymoci své zájmy.
Je naprosto nutné ihned změniti tato ustanovení
zákona o zprostředkování práce
podle zásad formulovaných odborovými organisacemi.
Při této příležitosti musíme
prohlásiti, že se rozhodně stavíme proti
plánu na zhoršení sociálního
pojištění. Když již sanace, tedy
sanace na úkor zisků podnikatelů, kteří
získali v posledních letech sta milionů.
Rovněž může býti nalezeno východisko
při opatřeních v oboru péče
o nezaměstnané. Tvrdí-li se zde, že
odborové organisace prý dělají špatnou
finanční politiku, nutno poukázati na to,
že stát by měl povinnost - mnohem větší
než u sanace bank - postarati se o to, aby se odborovým
organisacím nahradily částky, které
vydaly ve prospěch péče o nezaměstnané.
Odůvodňovaly-li se sanace bank veřejnými
zájmy, pak je sanace odborových organisací,
které upadly bez vlastní viny do obtíží,
tím spíše ve veřejném zájmu.
Odborové organisace přinesly svou péčí
o nezaměstnané ohromné oběti v zájmu
veřejnosti a dělníků. Požadavek
agrárníků pro zhoršení péče
o nezaměstnané odmítáme. Naopak žádáme
zlepšení podpor. Zlepšení hospodářské
situace umožňuje, aby se hledaly nové základy
pro provedení skutečné péče
o všechny nezaměstnané dělníky
bez rozdílu, především v tom směru,
aby se donutili podnikatelé, kteří nepřinesli
v době krise žádných obětí,
aby platili příspěvky na péči
o nezaměstnané.
S hlediska uskutečnění národnostního
narovnání bylo by třeba v oboru péče
o nezaměstnané učiniti především
přítrž nedůstojnému zacházení
s nezaměstnanými, škrtání ze
stravovací akce, nedostatečné péči
o německá území. Bylo by třeba
učiniti přítrž tomu, aby každý
vysoký byrokrat měl možnost vyškrtati
ještě další stovky nezaměstnaných,
kteří jsou již dostatečně prosíváni
a kontrolováni. Je třeba se postarati, aby byly
věnovány větší částky
na nezaměstnané v sudetskoněmeckém
území. Splnění těchto požadavků
bude raziti dráhu skutečnému narovnání.
To by bylo nejlepším příkladem pro obranu
republiky.
Je směšné, pokouší-li se německá
sociální demokracie v posledních dnech stavěti
komunisty do jedné řady s henleinovci a českými
fašisty, jako bychom byli odpůrci národnostního
narovnání. (Předsednictví převzal
místopředseda Mlčoch.) Komunistická
strana vytvořila již v roce 1935 svým prohlášením
německých národnostních práv
podklad pro požadavky, které byly dnes formulovány
v národnostním narovnání. Naše
návrhy byly konkretně formulovány. Nepřipravovali
jsme obyvatelstvo v českém a německém
území teprve v posledních týdnech
na demokratické narovnání, agitovali jsme
také pro ně. Počínání
sociálních demokratů, kteří
nás staví do jedné řady se sudetskoněmeckou
stranou, je směšné, s hlediska dělnické
politiky a semknutí dělnických sil je úplně
pochybené a neúčelné. Prohlásili
jsme již, že považujeme usnesení vlády
ve věcech národnostního narovnání
za první krok, za začátek. Není to
nic jiného, než co řekla německá
sociální demokracie a časopis "Sozialdemokrat":
Dobrý začátek. Nic více. Co však
najednou napadlo časopis "Sozialdemokrat", že
konstruuje společnou frontu mezi komunisty a Henleinovou
stranou? Chtěl bych upozorniti, že sudetskoněmecká
strana zásadně odmítá návrh
na národnostní narovnání, jak jej
ohlásila vláda. Tomu svědčí
prohlášení jednotlivých politiků
této strany. Chce-li tedy německá sociální
demokracie býti objektivní, musí přiznati,
že její tvrzení, že komunisté jsou
ve společné frontě se sudetskoněmeckou
stranou, jsou mylná. Tato polemika časopisu "Sozialdemokrat"
asi vyhovuje určitým agitačním účelům.
Bylo by to pro agitaci velmi pěkné, kdyby mohli
prostě tvrditi, že komunisté jsou se sudetskoněmeckou
stranou v jedné frontě proti národnostnímu
narovnání. Zdá se, že zde zaměnili
přání se skutečností. Důkazem
toho je také, že právě v dnešních
novinách se snaží tuto polemiku a toto tvrzení
učiněné v neděli zeslabiti a likvidovati.
Domníváme se však, že tato politika, stavěti
komunisty po bok sudetskoněmecké strany, není
ničím jiným než dalším pokusem
pokračovati v politice rozkolu dělnických
řad v sudetskoněmeckém území,
místo aby se snažili o konečné uskutečnění
jednotné fronty dělníků proti plánům
sudetskoněmecké strany a fašismu. Jsme přesvědčeni,
že o tom sociálně demokratičtí
dělníci jinak smýšlí. K jednotě
dělnické třídy dojde. Takové
pokusy, které činí sociální
demokracie, mohou sice sjednocovací proces dělnických
řad brzditi, ale nemohou jej zastaviti. Na konec dojde
k semknutí všech dělníků.
Chtěl bych se ještě poněkud zabývati
sudetskoněmeckou stranou a jejím stanoviskem k národnostnímu
narovnání. Zdůraznil jsem již, že
sudetskoněmecká strana hlásá ve svém
tisku, ve svých zprávách a v prohlášeních
svých jednotlivých činovníků,
že zásadně odmítá toto národnostní
narovnání. Dokladem toho jsou prohlášení
pana Kaspera v Aši, pana Jonaka a článek pana
posl. Kundta v časopise "Zeit". Sudetskoněmecká
strana žádá pro sudetskoněmecké
území autonomii. Je charakteristické, že
tentýž požadavek kladla právě v
posledních dnech opět německá zpravodajská
kancelář. To jest, říšsko-německá
zpravodajská kancelář vytýká
tytéž vady národnostnímu narovnání
jako sudetskoněmecká strana. Ale k tomu přistupuje
ještě, že samosprávu, jak ji žádá
sudetskoněmecká strana, líčí
býv. poslanec Krebs jako cíl politiky Německa,
politiky Třetí říše. Jeho brožura
uveřejněná ve výtahu před několika
dny vyslovuje zcela jasně a nedvojsmyslně, jaké
plány zde má Třetí říše.
Krebs žádá takovou střední Evropu
(čte): "Může to býti jen
spolek svobodných národních a středoevropských
států pod vedením Německa. Je to německý
úkol, který musíme rozřešiti
ve střední a východní Evropě.
V tomto vývoji není boj Vlámů v Belgii,
Alsasanů v Alsasku, sudetských Němců
v Československu, Chorvatů a Němců
v Jugoslavii, Němců a Rusínů v Polsku
za jejich národnostní autonomii ničím
jiným než přípravou budoucí střední
Evropy." Čili zde se otevřeně praví,
že cíl, který se zde sleduje autonomií,
není ničím jiným než dostati
také sudetskoněmecké území
do područí Třetí říše.
To je cíl, který sudetskoněmecká strana
sleduje svým požadavkem samosprávy. Sudetskoněmecké
straně nejde o to, aby zajistila sudetskoněmeckému
obyvatelstvu skutečná národnostní,
sociální a hospodářská zlepšení,
nýbrž o to, aby použila tohoto požadavku
pro uskutečnění plánů říšskoněmeckého
imperialismu. To jsou záludné úmysly spojené
s tímto stanoviskem sudetskoněmecké strany.
Prakticky počíná sudetskoněmecká
strana postupně uskutečňovati usměrňování
v sudetskoněmeckém území. Pokouší
se ve všech oborech vytvořiti takový stav,
že vše, co se nehlásí k myšlence
sudetskoněmecké strany, má býti potíráno
a zdeptáno. Samospráva pro ni znamená úplné
usměrnění; nic jiného nemá
platiti než to, co sudetskoněmecká strana prohlásí.
Na poli kulturního života je pro to dosti příkladů:
Snahy, počínaje opatřeními v obecních
knihovnách a konče divadelními skandály
dokazují, že celý kulturní život
má býti usměrněn podle linie sudetskoněmecké
strany. Na poli výchovy se podnikají tytéž
kroky. Německý turnérský svaz má
býti nejvyšší organisací, která
má prováděti veškerou výchovu
německé mladé generace. Německý
kulturní svaz, svaz Němců, národní
odborové organisace jsou podřizovány výchovné
organisaci, t. j. turnérskému svazu. Tyto fašistické
úderné oddíly mají tedy rozhodovati,
jak má býti německá mládež
v těchto územích vychovávána:
V duchu války, fronty, velebení války. Je
pro nás velmi důležité, že se národní
odborové organisace podrobují tomuto usměrňování
ve výchově. Jablonecká odborová organisace,
Odborová organisace zaměstnanců, děčínská
odborová organisace, všechny jsou ochotny uznati,
že německý svaz turnérů má
prováděti výchovnou práci. To znamená
usměrnění odborových organisací
na podkladě t. zv. nepolitické organisace, která
nemůže znamenati a býti něčím
jiným než nástrojem nacionalistické
politiky Henleinovy strany. Ale také na poli hospodářském
můžeme pozorovati tyto snahy. V podnicích se
dělají tytéž pokusy. V oboru zprostředkování
práce si počínají tak, že dělníci
nemohou býti přijati, nemají-li příslušnou
protekci. V podnicích, které vedou přívrženci
Henleinovi, panuje duch Třetí říše,
hrají si na vůdce a na osazenstvo: Zavádějí
se nikoliv šichtmistři, jen vůdcové
šicht atd., tedy ideologie, kterou vidíme v Třetí
říši, kterou představuje pracovní
fronta práce pana dr Leye v Německu. Při
tom jsou poměry v těchto podnicích skandální.
Chtěl bych jako důkaz toho, jaké poměry
tam panují, do jakého úpadku se dostala národní
pospolitost, uvésti to, co přednesl posl. Wollner
na schůzi v Horním Litvínově. Prohlásil
(čte): "Podnikatelé měli 3 léta
času, aby uskutečnili "národní
pospolitost", užili však slova "národní
pospolitost" často jen jako hesla, ale dělníkům
platili dále mizerné mzdy. Nestrpíme dále,
aby jedna část jen mluvila a žila podle liberálních
zásad." To znamená, že sudetskoněmecká
strana musí přiznati, že její politika
národní pospolitosti v podnicích zkrachovala,
že těch 70% německých podnikatelů,
kteří jsou členy Henleinovy strany, dělníky
vykořisťuje. To musí přiznati pan posl.
Wollner, to jsou skutečnosti, které musíme
konstatovati v sudetskoněmeckém území.
To je smutným přiznáním strany, která
udává, že je u ní organisováno
70 % německého lidu. Oč však sudetskoněmeckým
podnikatelům jde, čeho by se sudetskoněmecká
stran domohla, aniž by měla moc, co by kynulo dělníkům
v závodech, kdyby se sudetskoněmecká strana
dostala opravdu k moci a kdyby byla uskutečněna
tak zvaná autonomie, pro to je příkladem
prohlášení Hitlerovo na posledním norimberském
sjezdu strany o životní úrovni a mzdové
otázce pracujících mas. Hitler prohlásil
na norimberském sjezdu strany (čte): "Podle
hospodářských názorů národních
socialistů je šílenstvím zvyšovati
mzdy a při tom pokud možno zkracovati pracovní
dobu. Bylo proto železnou zásadou národně
socialistického vedení nepřipustiti zvýšení
hodinových mezd." To je Hitlerovo prohlášení
o mzdové otázce. Žádá-li sudetskoněmecká
strana samosprávu, nechce nic jiného než právo
pro německý kapitál, aby mohl neomezeně
vykořisťovati sudetskoněmecké dělníky.
Samospráva v sudetskoněmeckém území
by znamenala období usměrnění sudetských
Němců podle Třetí říše.
Takovou politiku odmítáme. Bojujeme za demokratické
narovnání, které má býti zárukou,
že životní úroveň a existence pracujících
mas bude zlepšena a v budoucnosti zajištěna.
(Potlesk komunistických poslanců.)