Domníváme se, že rozhoduje-li sněmovna dnes o otázce zvýšení kontingentu branců, měla by si uvědomiti naléhavost určitých požadavků vojáků, gážistů a důstojníků, pomysliti na jejich splnění, aby se tak spolu s rozšiřováním armády zároveň zlepšoval její vnitřní stav, sociální postavení vojenských osob a aby se tak i po stránce hospodářské a sociální stránce upevňovala vnitřní soudržnost v armádě. Pokládáme za nutné upozorniti na akutnost zejména těchto požadavků: zvýšení žoldu a stravného vojákům, zlepšení hygienické a zdravotní služby pro vojáky, demokratická výchova a zlepšení a zvýšení kulturního života vojáků všech národností a všech kategorií armády, oddlužení rotmistrů a zlepšení jejich platů, jakož i platů všech důstojníků, jejichž existenční poměry jsou špatné, resystemisace v tom smyslu, aby schopní rotmistři mohli postoupiti bez dalších překážek do důstojnického sboru a posíliti jeho demokratické elementy, aby schopní důstojníci měli možnost na základě svých schopností, píle a demokratického přesvědčení zaujímati rychleji než dosud vyšší velitelská místa a dosáhnouti tím také existenčního zlepšení.

Zvýšení kontingentu branců bude znamenati také pro rotmistry a důstojníky zvýšení výkonu. Nechť jsou tito všichni přesvědčeni, že ve svých požadavcích budou podporováni lidem, který si zase od nich přeje, aby dbali o výchovu armády v duchu demokratickém a protifašistickém.

Nejlepší zárukou takovéhoto ducha armády ovšem je, vrátí-li se a rozšíří-li se občanská práva vojáků a bude-li armáda co nejúžeji spiata s lidem. Vždyť obrana právě malé země je nemyslitelná bez nejužší spolupráce s nejširšími lidovými vrstvami, a to se nedá oddekretovat, to je věcí politiky, věcí celého režimu.

Pánové, mluvíte tak často o problému jednotící myšlenky československé armády. Podívejte se: obrana míru, demokracie, vyšší životní úrovně pracujících, obrana národních práv a kultury stejně Čechů, jako Němců a všech jiných národů Československa, to jediné může býti jednotící myšlenkou československé armády a zároveň nejpevnějším poutem spojujícím armádu s lidem všech národů této země. A o to třeba dbáti při organisování obrany republiky při nejmenším stejně pečlivě jako o odborný výcvik a o techniku. Jen tak lze vytvořit situaci, že se fašistický nepřítel, třeba počtem a technicky sebe silnější, bude báti vpadnout do naší země ze strachu, aby se jeho branná moc nerozložila vlivem demokratického ducha, elánem armády a širokých vrstev lidu.

Třetí věc, které je třeba, chcete-li dělat politiku obrany země, je jiný poměr ke komunistům a komunistické straně. To platí jak na adresu dnešního režimu, tak na adresu všech demokratů. Vždyť je to přímo šílenství s hlediska obrany malé země proti válečnému útoku fašismu Třetí říše, odříkávat se oné veliké síly, kterou komunistické hnutí zde u nás i v mezinárodním měřítku znamená. Nežádáme od tohoto režimu, aby dělal komunistickou politiku, nežádáme od demokratů z druhých stran, aby souhlasili s naším světovým názorem. Ale uvažte, jak je krátkozraké a pro věc obrany přímo osudné, když tento režim vždy pod vlivem protikomunistické kampaně fašismu Třetí říše a spřažené s ním domácí reakce zostřuje kurs proti komunistické straně a když jsou bohužel i tací demokrati, kteří bez studu přemílají štvavé fráze goebbelsovské protikomunistické propagandy. Vždyť vedle oslabení přátelského a spojeneckého svazku Československa se Sovětským svazem právě to je cílem soustavných protikomunistických štvanic fašistického útočníka, aby oslabil obranu naší země, aby rozvrátil její jednotu, aby znemožnil co nejvíce její širokou lidovou základnu.

My komunisté přes váš nevraživý postoj k nám ani nepřestaneme být komunisty, ani neopustíme posici obrany republiky proti fašismu. Být revolucionářem a internacionalistou, to není neslučitelné s láskou k vlastní zemi. My naopak, protože svou zem milujeme, jsme revolucionáři. Chceme zajistit lepší život lidu v této zemi, zbaviti ho pout sociálního, nacionálního a politického útisku, chceme tuto zem učinit opravdovou vlastí všech pracujících a zajistit její bezpečný a rychlý vývoj k lepší, šťastnější, socialistické budoucnosti. (Potlesk komunistických poslanců.)

Jaká je to politika obrany země, když revoluční dělníci a komunisté jsou v armádě odstrkováni, vzdalováni od důležitých služeb, když se jim znemožňuje přístup do poddůstojnických, důstojnických a aspirantských škol, když komunističtí dělníci jsou pro své přesvědčení propouštěni ze závodů důležitých pro obranu země? Tímto postupem je armáda a branná moc republiky připravována o veliké kádry schopných lidí. Což není jasné, jaké vlastnosti vtiskuje škola komunistického hnutí? Připomínám, jak francouzský komunista soudr. Giton definoval vlastnosti komunisty s hlediska brannosti: Komunista je zásadním, nesmiřitelným odpůrcem fašismu, tohoto zavilého nepřítele republiky. Komunista je člověk bojovného odhodlání, odvážný, obětavý, člověk vůdčí iniciativy; komunistu, řekl soudruh Giton, není třeba učiti disciplině. Komunista dík těmto vlastnostem je s to, aby ovlivňoval masy, umí je prodchnouti obětavostí a nadšením pro věc svobody. Španělsko je největším dokladem, jak se komunisté dostávají do prvních řad bojovníků za svobodu a obránců demokracie. Masová síla komunistické strany je dnes silou obrany republiky. A proto, páni, místo toho, abyste pomýšleli na persekuci komunistické strany, měli byste dáti komunistickému hnutí plnou volnost agitační, propagační a politickou. A tím vážnější to je, pokud jde o území německá a ostatních nečeských národností.

Posléze jest si, pánové, uvědomiti, že spolu s vnitřní obrannou silou lidu musí býti udržovány a posilovány ony záruky a opory Československa, jimiž jsou spojenectví se Sovětským svazem, s Francií lidové fronty a ostatními demokratickými zeměmi. Proto je nutno jako proti škůdcům obrany země s největší přísností zakročiti proti všem těm reakčním živlům, které ať otevřeně či záludně usilují o rozbití těchto spojeneckých svazků, ačkoliv je jasno, že vojenská síla Sovětského svazu a Francie bude míti na postavení Československa v zápase s německým fašismem rozhodující vliv.

Pánové, otevřeně prohlašujeme, že k celému vládnímu režimu ani v této otázce obrany republiky důvěry nemáme, a proto jsme odmítli dáti souhlas i k rozpočtu ministerstva nár. obrany. To však nevylučuje, abychom k jednotlivým konkretním opatřením k obraně republiky zaujali kladné stanovisko. Týká se to i otázky zvýšení kontigentu branců. Říkáme otevřeně, že jsme s hlediska obrany republiky pro zvýšení počtu branců. Nepokládáme však za nutné ani účelné, aby se to dělo cestou, jakou navrhuje vláda, cestou zmocnění a bez přímého stanovení přesného čísla, o něž má býti počet branců zvýšen, a bez stanovení lhůty, po niž má toto ustanovení platiti.

Pokládali bychom za účelnější řešení, kdyby vláda řekla, oč potřebuje zvýšiti kontigent branců. Nechce-li to říci, navrhujeme sami: zvyšte kontingent o 30.000. Kdyby sněmovna nechtěla tento návrh přijmouti, žádáme, aby navrhované zmocnění vlády bylo aspoň časově omezeno do 31. března 1938. Kdyby ani tento doplňovací návrh nebyl přijat, myslíme, že by sněmovna měla žádati, aby ministr nár. obrany byl povinen o použití tohoto zmocňovacího opatření podati zprávu brannému výboru. (Posl. F. Richter: To se rozumí samo sebou, pane kolego! Jakmile ho požádáme, podá zprávu!) Není to tak jasné. V tomto smyslu podáváme příslušné návrhy. Apelujeme na sněmovnu, aby těmto návrhům věnovala pozornost a vynutila si respektování parlamentních práv.

A nyní v závěru ještě slovo k pánům z Nejvyšší rady obrany státu a generálního štábu. Přijměte s největší seriosností náš stejně vážný jako důtklivý apel, nechtějte býti pouze vojáky a vojevůdci, nýbrž vojáky a vojevůdci moderními, kteří jsou si vědomi, že tuto zem lze uhájiti jen jako zem demokracie a v nerozlučném svazku s lidem. Proto ať jakékoliv činíte nebo navrhujete konkretní opatření na obranu země, dbejte vždy úzkostlivě toho, aby nebylo v rozporu s demokratickým a lidovým duchem obrany, neboť, pánové, technika i počet vojska mají konec konců své meze. A my, jako příslušníci malé země a malého národa bychom museli zoufati, kdybychom kalkulujíce pouze s počtem a množstvím se viděli tváří v tvář mnohonásobné přesile. Železo, zbraň, stroj lze však nekonečněkrát znásobiti, učiníme-li je nástrojem elánu a nadšení nejširších lidových mas. Nadšení a elán, bezmezná obětavost a statečnost lidu vědomého, že hájí své, že brání svá práva, že bojuje za udržení a rozšíření demokracie, za svou existenci a za šťastnou i lepší budoucnost země, to je, pánové, ta nevyčerpatelná studnice síly, kterou nesmíte vypouštěti z počtu a ze svých strategických plánů, jde-li vám o účinnou obranu republiky. V tom právě spočívá vojenské umění demokracie, v tom je základní princip ekonomie s lidským a technickým materiálem, nakolik umíte násobiti tyto materiální síly nadšením, uvědoměním, obětavostí a iniciativou lidu.

Proto my říkáme: demokratisaci armády a její spojení s lidem, proto předvojenskou výchovu na demokratickém a protifašistickém základě, proto mobilisaci sil civilního obyvatelstva v duchu nejširší samosprávy a lidové iniciativy. Budete-li, pánové, takto jednat, pak bude snadno udusiti ony choroboplodné zárodky defaitismu a kapitulantství, kterými se snaží zamořiti a zdemoralisovati naši obranu fašismus Třetí říše, jenž bezuzdnými štvanicemi proti všemu demokratickému a pokrokovému chce rozložiti demokratickou a lidovou jednotu obrany a vyhrůžkami hrubé síly zastrašovati, ač sám se chvěje strachem před odporem lidového hnutí, jež v podzemí jeho surové moci vyrůstá.

Budete-li takto jednat, pak konkretní opatření k obraně země nebude rozdvojovati národ, nýbrž naopak bude utužovati a stmelovati jednotu obrany země v duchu opravdu lidovém a demokratickém. Pak pochopí také každý prostý člověk, že udržení míru není pacifistickou mátohou, nýbrž možností tím reálnější, čím hlouběji bude v širokých lidových vrstvách obrana země zakotvena.

A kdyby se i stalo a fašistický útočník ve svém válečném šílenství napadl tuto zem, pak nebude třeba uvažovati pouze o tom, kde na obranné linii, zda u Podmokel nebo u Mělníka, zarazímíme jeho nápor, nýbrž pak, zejména při spojenectví se Sovětským svazem a s Francií lidové fronty, se stane heslem, rozohňujícím k největším metám obětavosti a statečnosti široké vrstvy lidu: Nevpustit ani nohu fašistického nepřítele přes hranice, porazit jej na jeho vlastním území, proměnit jeho zločinnou válku, kterou usiloval o porobení národů Československa a o zničení samostatnosti republiky, ve vítězství evropské demokracie a osvobodit zároveň veliký německý národ ze zkázy a barbarství fašismu. (Potlesk komunistických poslanců.)

Místopředseda Košek (zvoní): Uděluji slovo dalšímu řečníku, jímž je p. posl. dr Zippelius.

Posl. dr Zippelius (německy): Slavná sněmovno!

Klub sudetskoněmecké a karpatskoněmecké strany hájí zásadně stanovisko, že každý stát, tedy i Československá republika, má právo učiniti vojenská opatření nutná ke své obraně. Toto stanovisko projevili jsme již při projednávání rozličných důležitých branných návrhů.

Osnově tisk 794, jíž se má vláda zmocniti, aby v každé době sama ustanovovala výši braneckého kontingentu, musí sudetskoněmecká strana odepříti svůj souhlas z důvodů ústavně-právních.

1. Podle §u 27, odst. 4 jednacího řádu obou sněmoven nesmí býti při jednání o braneckém kontingentu vyloučena přítomnost poslanců (senátorů). Proto úmysl, aby výši braneckého kontingentu určovala vláda s vyloučením Národního shromáždění, aniž bylo zrušeno toto ustanovení sněmovního jednacího řádu, odporuje platnému zákonu. Zákonodárce spíše projevuje v §u 27, odst. 4, že určení výše kontingentu branců, i když má býti důvěrné, považuje za parlamentní právo zvláštního významu a nebyl ochoten přenechati toto právo vládě.

2. Ale nejen jednací řád obou sněmoven, nýbrž i ústavní listina považuje toto právo za zvláštní právo Národního shromáždění.

§ 54, odst. 8, lit. d) ústavní listiny odnímá dokonce rozšíření branné povinnosti příslušnosti Stálého výboru a prohlašuje je za výhradní právo Národního shromáždění. Osnova tisk 794 znamená jistě rozšíření branné povinnosti - viz o tom důvodovou zprávu návrhu - takže žádané zmocnění ve prospěch vlády jest protiústavní a jest novým zásahem do ústavně určeného zákonodárného a správního oboru působnosti Národního shromáždění.

Že zvláště branné návrhy patří do tohoto ústavního oboru působnosti Národního shromáždění, zdůrazňuje se i v §u 41, odst. 3 ústavní listiny, podle něhož branné návrhy musí býti nejdříve předloženy poslanecké sněmovně, aby se o nich usnesla. Bylo tedy zřejmou vůlí ústavodárce neponechávati usnesení o branných návrzích vládě, nýbrž výlučně Národnímu shromáždění.

3. Osnova tisk 794 také rozšiřuje nevysloveně, ale skutečně a po prvé zmocnění vlády na právo zvýšiti státní rozpočet, a to kap. 5, poněvadž zvýšení kontingentu branců není možné bez zvýšení výdajů. Tím se ruší Národnímu shromáždění všemi dosavadními zmocňovacími zákony nedotčené autonomní právo na ustanovování státních výdajů všeobecně i zvláště, právě pokud jde o vlastní obor působnosti, který podle ústavní listiny přísluší výslovně jen Národnímu shromáždění.

4. Konečně jest sudetskoněmecká strana zásadně proti takovým zmocněním vlády z důvodů ústavně právních, poněvadž již skoro úplně ruší ústavní práva Národního shromáždění a tím i rozdělení moci určené ústavní listinou a prakticky stále více proměňují Československou republiku z demokraticko-parlamentního státu v autoritativní stát s pouhým zdáním parlamentní demokracie. (Potlesk poslanců sudetskoněmecké strany.)

Ze všech těchto důvodů musí sudetskoněmecká strana tento návrh zamítnouti a považovati jej za protiústavní. Při tom zároveň navrhujeme, aby osnova tisk 794 byla vrácena brannému výboru a přikázána také výboru ústavně-právnímu a rozpočtovému, aby přezkoumaly jeho ústavnost a rozpočtové zatížení a úhradu. (Potlesk poslanců sudetskoněmecké strany.)

Místopředseda Košek (zvoní): Ke slovu není již nikdo přihlášen, rozprava je skončena.

Žádám o přečtení podaných návrhů.

Zástupce sněm. tajemníka Nebuška (čte):

1. Návrh posl. dr Peterse, dr Köllnera a Obrlika:

Osnova tisk 794 budiž vrácena brannému výboru a dále přidělena výborům ústavněprávnímu a rozpočtovému. Jmenovanou předlohou jsou totiž dotčena práva ústavy a práva jednacího řádu Národního shromáždění. Dále není zjištěno, jakým způsobem bude zvýšený náklad na počet branců vládou povolený hrazen.

2. Pozměňovací návrh posl. dr Jar. Dolanského a Vodičky:

Čl. I znějž:

§ 3 zákona č. 66/1932 Sb. z. a n. se mění takto:

"Roční kontingent branců, stanovený §eml, odst. 1 zákona č. 53/1927 Sb. z. a n. se zvyšuje ze 70.000 na 100.000."

3. Eventuální doplňovací návrh posl. dr Jar. Dolanského a Vodičky:

Bude-li zamítnut náš pozměňovací návrh na změnu čl. I, navrhujeme:

V čl. II budiž za slovo "vyhlášení" vsunuta věta: "a pozbývá jí 31. března 1938."

Místopředseda Košek (zvoní): Dávám slovo k doslovu panu zpravodaji posl. Hintermüllerovi.

Zpravodaj posl. Hintermüller: Slavná sněmovno!

K projednávané osnově zákona, kterým se mění § 3 zákona ze dne 11. května 1932, čís. 66 Sb. z. a n., promluvilo několik řečníků, kteří v podstatě, až na malé výjimky, ne-li přímo s osnovou zákona souhlasili, tedy aspoň nic opodstatněného proti ní nenamítali. Zejména kvituji vřelé stanovisko, které k této projednávané osnově zákona zaujal pan posl. Smetánka, který se vyslovil nejen pro všestrannou obranu a vojenské zesílení státu, nýbrž také zejména pro zvýšení kontingentu branců.

Udivilo mne však stanovisko p. kol. posl. Haščíka, který se obával, že projednávaná osnova je nedemokratická a že jistě zatíží také naše finance. Uváděl, že povolování zvýšeného stavu vojska bylo již ve starém Rakousko-Uhersku výhradním právem parlamentu, a divil se, že my toto právo opouštíme. Na tyto obavy a výtky je nutno říci, že náš parlament si toto právo ujíti nenechává, a tudíž není možno o projednávané osnově zákona mluviti jako o nedemokratické.

Vážená sněmovno! Není vyloučeno, že zejména v dnešní velmi nebezpečné době může nastat chvíle, kdy budeme musiti přistoupiti ještě k méně sympatickým a méně demokratickým zákrokům, které budou mít za účel, aby obrana státu v každém případě byla zachována.

Pan posl. Haščík prozradil, že jeho klubovní kolegové v duchu projednávanou osnovu zákona schvalují, ale že pro různé jiné zájmy, které zde přednášel, pro osnovu hlasovati nemohou.

Pokud se týká vývodů p. kol. dr Dolanského, nutno připomenout, že parlament si zachová zcela určitě kontrolu všech takových mimořádných výdajů, které by zde vznikly ve spojení s touto projednávanou osnovou. A nastane-li eventuální zvýšení, má branný výbor jistě vždy právo, aby mu ministr nár. obrany podal o tomto zvýšení zprávu.

Kvituji rovněž stanovisko p. kol. Dolanského, který v důsledku tíživé deprese a situace uznává, že je nutno, třeba jinou formou, než se děje, zvýšiti kontingent branců.

Proto, slavná sněmovno, žádám znovu, aby byla tato osnova zákona přijata tak, jak byla předložena a schválena v branném výboru. (Souhlas.)