Jen na jednu věc chci znovu upozorniti. Totiž na naléhavou potřebu uzákonění branné výchovy, o které je dnes už kdekdo přesvědčen, že se bez ní nemůžeme obejít. A přece, ačkoliv tato výchova má tak ohromný význam pro obranu státu, její uskutečnění se oddaluje. Je to počínání, které nelze ničím omluvit. Což si neuvědomují ti, kdož této výchově kladou v cestu překážky, že oslabují vojenskou zdatnost a připravenost státu a jeho obyvatelstva ve prospěch nepřítele?

Je opravdu už svrchovaný čas, aby osnova zákona o branné výchově se dostala na pořad parlamentního projednávání. Bez branné výchovy - to je každému jasno - není o řádnou obranu státu dobře a uspokojivě postaráno. Zrovna tak není dobře o stát postaráno, je-li početní stav mírové armády v poměru k druhým a vzhledem k množícím se úkolům, jež má splniti, nedostačující.

Vítáme proto předloženou osnovu zákona o zvýšení početního stavu mírové armády, a prohlašuji, že budeme pro ni hlasovat. (Potlesk poslanců nár. sjednocení.)

Místopředseda dr Markovič (zvoní): Ďalším rečníkom je pán posl. Haščík. Dávam mu slovo.

Posl. Haščík: Slávna snemovňa!

Vláda nám predložila vládny návrh tlačivo 787, ktorým sa má meniť § 3 zákona zo dňa 11. mája 1932, čís. 66 Sb. z. a n. Týmto vládnym návrhom má sa docieliť vlastne to, aby miesto omedzenosti pre určenie početných stavov v armáde bola daná voľná ruka vláde poťažne ministrovi nár. obrany. Tento vládny návrh má aj predchozie zákony, ktoré už v na- šom štáte regulovaly počet stavov brannej moci, poťažne nováčkov. Zákonom zo dňa 8. apríla 1927, čís. 52 Sb. z. a n., stanovuje sa počet vojska československého od 1. októbra 1927 počtom 120.000 mužov. Platnosť tohoto zákona bola do 1. októbra 1928. Zákonom z 8. apríla 1927, čís. 53 Sb. z. a n., stanovuje sa počet nováčkov od 1. októbra 1928 v počte 70.000 mužov. Zákon zo dňa 11. mája 1932, čís. 66 Sb. z. a n., určuje - a vlastne o to sa teraz jedná - že ročný kontingent brancov, stanovený §om 1 zákona čís. 53/1927 Sb. z. a n., môže byť ministrom nár. obrany a so súhlasom vlády podľa potreby zvýšený. Toto zvýšenie však podľa odstavca druhého, ktorý je vymedzený ministrovi nár. obrany, nesmie prekročiť počet 5.000 mužov.

Slávna snemovňa! Dnešný vládny návrh je nedemokratický, lebo ubiera právo parlamentu a dáva tu vláde, poťažne ministrovi nár obrany, zmocnenie, ktoré mu nepatrí. Povážlivý je tento návrh i s hľadiska štátnych financií, nakoľko neobmedzeným zvyšovaním brannej moci, poťažne ľubovoľným zaťažovaním rozpočtu ministerstva nár. obrany mohly by vzniknúť veľké nepríjemnosti štátnemu fiskusu.

Tretia vec, ktorá je snáď najdôležitejšia z tohoto vládneho návrhu pre nás Slovákov, je to, že určuje sa tu určitý vzťah k nám Slovákom a vlastne vyžaduje sa tu určité stanovisko, ktoré my k tejto vládnej osnove prechovávame. Čo sa týka povoľovaní brancov, poťažne nováčkov pre armádu, toto je vec v štátnom živote jedna z najchúlostivejších. My Slováci už zo starého uhorského zákona poznáme, že okolo povoľovaní kontigentov nováčkov už aj v starej uhorskej ríši boly často veľmi ostré boje politické a prudké búrky. V starom feudálnom uhorskom zriadení patrila pravomoc určovať kontingenty nováčkov župám, a je zaujímavé, že to, čo vo feudálnom štáte patrilo samospráve, vindikuje si dnes v neobmedzenom počte vláda, poťažne minister. My slovenská ľudová strana Hlinkova sme toho názoru, že povoľovanie kontingentov nováčkov je výsostným právom tohto demokratického parlamentu, ktorého sa nemal tento parlament vzdať za žiadnych okolností. My Slováci sme si vedomí toho, že dnešné časy vyžadujú rýchle riešenie a rigorózne jednanie. Štruktúra nášho parlamentu, jeho prex, je však taká, že nie je tu absolutne žiadnej príčiny, aby sa parlament vzdával tohto práva, snáď len pre parlamentnú techniku. Náš parlament každú chúlostivú záležitosť vojenskú vie prejednať i v sebe krat- šom čase, beztoho že by tým utrpel štátny interes. Preto odsuzujeme tento spôsob, ktorým sa náš demokratický parlament vzdáva svojho výsostného práva, určovať kontingent nováčkov.

Nedemokratické jednanie našej vlády a, bych riekol, také "po bok chovanie sa nášho parlamentu" najlepšie sa ukázalo pri zákone o obrane štátu. Je zaujímavé, že sme museli to byť práve my Slováci, ľudáci, ktorých často menujú pokrokoví t. zv. reakcionármi, nepokrokovými, nedemokratickými a ktorí dokonca od komunistov sú menovaní fašistami, ktorí sme sa domáhali, aby v záujme obrany štátu bol pozmenený pasus, ktorý zabezpečuje reprezentáciu parlamentu v Najvyššej rade obrany štátu. Dovolím si prečítať pre presnosť a jasné zistenie nášho stanoviska doplňovací návrh, ktorý podal zástupca Hlinkovej slovenskej ľudovej strany v brannom výbore. Doplňovací návrh k hlave II, § 10, odst. 1: Po slove "z členů vlády" má byť vsunuté: "po dvoch a dvoch členoch z branného výboru poslaneckej snemovne a senátu, po jednom členovi z odborného života vedeckého, finančného, priemyslu a poľného hospodárstva." - Žiadali sme v tomto smysle doplniť Najvyššiu radu obrany štátu. Výber ľudí je, nemôže nikto namietať, že by tu nebolo spoľahlivých ľudí po stránke politickej i štátnej, a veľmi sa divím, že práve zástupcami socialistických strán a iných demokratických strán ako reprezentáciou agrárnej demokracie a sociálnej demokracie bol tento náš návrh zamietnutý. Pripomínam to opätovne ako odstrkovanie práv a reprezentácie parlamentu, ku ktorému najviac prispievajú práve t. zv. strany demokratické.

Táto osnova zákona však znamená aj eventuálne ťažké zaťaženie štátnych financií. My všetci dobre vieme, že štátny vojenský aparát je najnákladnejší aparát vo verejnom živote. My veľmi dobre vieme, že akýkoľvek odsun početného stavu vojakov vyžaduje milionových nákladov, a práve preto nám, ktorí zastupujeme záujmy aj slovenských poplatníkov, nie je jedno, ako sa táto otázka vyrieši. Chceme, aby každé takéto počínanie vojenskej správy prechádzalo parlamentom, poneváč každý počin ministerstva nár. obrany potrebuje aj finančnej úhrady, a za finančnú úhradu môže odpovedať pred národom jedine parlament. (Potlesk slov enských ľudových poslanců.)

Práve preto my túto časť odsudzujeme i po tejto stránke, poneváč parlament si dáva tu unikať svoje právo i po stránke finančnej kontroly.

Ale najdôležitejší je politický uzáver k tejto osnove. Slávna snemovňa, ako ráčiž dobre vedeť, terajší pán predseda vlády dr Hodža vytýčil si za svoj úkol a prehlásil, že je to jeho osobná ambícia vyriešiť slovenský problém. Hlinkova slovenská ľudová strana ako jediná parlamentná zástupkyňa slovenského národa na tomto fóre, keď sa hlasovalo o zákone o obrane štátu, tedy o eminentne dôležitom, priamo životnom zákone tohoto štátu, zaujala k tomu toto stanovisko (čte):

"Ako zástupca Hlinkovej slovenskej ľudovej strany vyhlašujem, že moja strana zákon o obrane štátu prijíma ako štátnu nutnosť. Slovenská opozičná štátotvorná strana vie, čo je jej povinnosťou, keď ide o existenciu národa a štátu.

Spoločnosť národov, ako vrcholná organizácia ľudstva, sklamala preto, lebo chybuje tam najvyššia autorita pokoja a lásky, autorita sv. Stolice, ktorá od prvopočiatku tvorenia nášho štátu bola nám vždy krajne priaznive naklonená. Po takomto sklamaní v Spoločnosť národov, po anulovaní smlúv, ktoré boly vyhlásené za Sväté písmo, musel nastať obrat v nazeraní našej verejnosti na politické pomery v Europe. Prevládol aj u nás názor, že najlepšou obranou integrity štátu a jeho demokratického zriadenia je vnútorná sila, ktorej predpokladom je spokojné spolunažívanie v nej žijúcich národov.

Nie počet kanónov, guľometov a letúnov rozhoduje jedine. Ďaleko viac zaváži morálka a vlastenecká obetavosť tých, ktorí tieto zbrane obsluhujú. Preto uspokojenie Slovákov pokladám za jeden z najdôležitejších problémov pre obranu štátu. Slováci sú si vedomí, že štát tento je ich vlasťou, osud ktorej je aj ich osudom.

Zákon o obrane štátu dáva mimoriadnu moc do rúk okresných a vojenských úradov. Som presvedčený, že moc táto bude využitá jedine a len v záujme národa a štátu.

Vítam v mene strany, ktorú mám česť v tomto sbore zastupovať, zákon o obrane štátu, ktorý má konečne priniesť rezolútnosť a istotu do nášho mocenského postavenia v rade ostatných štátov."

Slávna snemovňa! Toto bolo naše stanovisko začiatkom minulého roku, vtedy, keď sa vynášal, ako som spomenul, jeden z najdôležitejších zákonov republiky o obrane štátu. Takéto priame, vlastenecky vzorné stanovisko zaujala Hlinkova slovenská ľudová strana ako strana opozičná; a je zaujímavé, že pán predseda vlády dr Hodža, ktorý si vzal za osobnú ambíciu vyriešiť slovenský problém, ani toto naše gesto nevedel rešpektovať, naopak miesto toho ako Slovák, ktorý v cudzích novinách je označovaný za reprezentanta Slovenska a vraj za uspokojiteľa slovenských záujmov na pravom mieste, ani toľko ambície nemal, aby sebe našiel kladnú cestu k Slovensku, túla sa a chodí medzi aktivistických Nemcov a Maďarov, ale ignoruje slovenské záujmy. (Tak je!)

Keď máme seba lepšiu vôľu akceptovať takú osnovu zákona, ako je táto vojenská predloha, keď ju v duchu schvaľujeme, lebo vieme, že ide o interes štátu, prez to všetko nemôžeme dať súhlas k tejto osnove proste preto, lebo takejto vláde, ako je vláda pána predse du vlády dr Hodžu, my Slováci nemôžeme dôverovať. (Tak je! - Potlesk poslanců slovenskej ľudovej strany.)

Slávna snemovňa! My sme počuli výrok predsedu vlády, ktorý povedal, že aj bez Hlinkovej slovenskej ľudovej strany vyrieši slovenský problém. Počuli sme reči, ale nevidíme skutky. Ale poneváč je to nič iného ako zlá vôľa, je samozrejmá vec, že my Slováci k tejto osnove ako aj k vláde máme odmietavé stanovisko.

Slávna snemovňa! Menom slovenskej ľudovej strany Hlinkovej, ako jedinej reprezentantky slovenského národa v tomto parlamente (Výkřiky odporu.), vyhlašujem, že nemajúc k dnešnej vláde a jej reprezentantom dôveru (Tak je!), s poľutovaním kon- štatujeme i proti nášmu lepšiemu citu, že táto osnova zákona je pre nás neprijateľná a nebudeme za ňu hlasovať. (Potlesk poslanců slovenskej ľudovej strany.)

Místopředseda dr Markovič (zvoní): Dávam slovo ďalšiemu rečníku, pánu posl. dr Jar. Dolanskému.

Posl. dr Jaromír Dolanský: Vážená sněmovno!

Návrhem na změnu branného zákona žádá vláda od parlamentu zmocnění, aby mohla zvyšovat podle potřeby roční kontingent branců nad výši 70.000 stanovenou zákonem č. 53 z r. 1927.

Jde tedy o dvě věci. Jednak o zvýšení kontingentu branců, o zvýšení mírového stavu československého vojska, a jednak o to, aby parlament přenesl svoji pravomoc zvyšovati branný kontingent na vládu.

Jestliže první věc, zvýšení kontingentu branců, je konkretním opatřením k obraně republiky, s nímž my souhlasíme, tož druhý požadavek vlády nemá s obranou republiky nic společného. Neboť dát vládě co do rozsahu a časově neobmezené zmocnění, aby bez slyšení a souhlasu parlamentu mohla zvyšovati podle potřeby sama kontingent branců, znamená, že se má parlament vzdát jednoho ze svých základních práv, které spolu s povolováním rozpočtu tvoří odevždy podstatu parlamentní demokratické soustavy.

Ukazuje se, pánové, znovu, před čím my neustále varujeme, že se uplatňují tendence spojovat s opatřeními na obranu republiky proti fašismu odbourání demokratických práv a zřízení.

My, komunisté, jen s trpkostí podrobujeme kritice tuto stinnou stránku předložené osnovy. Představte si prosím, pánové, jak by jinak působilo, kdyby vláda na místo požadování zmocňovacího opatření přišla před parlament s takovým návrhem o zvýšení počtu branců, který by byl vypracován úplně v duchu demokratickém, který by se nedotýkal parlamentních práv a který by naopak dokumentoval demokratické pojetí otázek obrany země. Jakou velikou mobilisaci mravní a politickou v celé zemi by mohla taková demokraticky pojatá branná předloha vyvolat!

Škodí věci obrany republiky, že pro tyto naše stálé poukazy nemáte dostatek porozumění. Učinili byste přece branné předlohy naprosto nespornými a současně příležitostí k tomu, aby se manifestovala jednota všech demokratických živlů v parlamentě i v celé zemi v otázce obrany republiky. (Potlesk komunistických poslanců.)

A jaké je nyní, vedle kritiky této stinné stránky, naše stanovisko k otázce zvýšení počtu branců, která je předmětem této osnovy?

Pánové, nemůže nikdo pochybovati o tom, že Československo se má stát, aniž víme dne a hodiny, předmětem sveřepého útoku a válečného přepadení se strany hitlerovského Německa. Diplomatické akce Třetí říše v posledních dnech, cesta Neurathova do Vídně, Göringova do Polska, se všeobecně posuzují jako akce, jež mají Německu uvolniti cestu k útoku na Československo za situace obklíčení Československa fašistickými sousedy. Hitlerovský fašismus vztahuje své ruce na Československo. A nyní je, prosím, otázka: Vyžaduje tato situace mimořádných opatření k obraně republiky a míru před Hitlerem? Ano nebo ne? Zajisté vyžaduje, ale, pánové, mýlil by se, kdo by se domníval, že je učiněno tomuto úkolu zadost řadou opatření, majících na zřeteli jen techniku nebo početní sílu armády. Snad může taková Anglie v dnešní chvíli pokládat obranu za věc techniky, ale malá země, a nad to v bezprostředním sousedství největšího provokatéra války, nesmí se spokojit a ulpět na jednotlivých úzce vojenských opatřeních, nýbrž musí vyburcovat všechny síly země, zmobilisovat všechny vrstvy lidu a nadchnouti je myšlenkou obrany svobody.

Je zkrátka třeba dělat politiku obrany republiky. To, pánové, neznamená mimořádný stav v duchu káznice a militarismu, právě naopak. Dělat politiku obrany republiky, to znamená předně změnit celý dnešní politický režim. Skoncovati už jednou s onou politikou věčného ustupování před tlakem a diktátem reakce, která na jedné straně se stará jedině o to, jak by již dnes na obraně republiky vydělávala, a na druhé straně rozkládá svým kapitulantstvím a defaitismem jednotu obrany země a demoralisuje obranu i armádu strachem ze ztráty svých hospodářských a třídních privilegií. Nelze, pánové, mluvit o vážném pojímání ani vojenské obrany republiky, když ve vnitřních poměrech státu trpíte takové zjevy, které znamenají přímo poškozování a maření obrany republiky! Pranýřujeme, že činnost celých politických stran nebo jejich křídel u nás je v přímém rozporu s obranou republiky a že hatí strategické plány generálního štábu, jako je činnost Henleinovy strany, jako jsou reakční živly agrární strany a skupiny různých fašistických desperádů. Není hrozné, že ministerstvo vnitra připouští činnost různých zaprodanců a agentů z Berlína? Není hrozné, že v Československu může působit expositura známé mezinárodní "antikominterny" s celou sítí agentů a špionů Gestapa? Není hrozné, že určitá část československého tisku píše tak, že je na první pohled zřejmo, že jde o propagandu inspirovanou přímo z Berlína? Není hrozné, že Goebbels provádí u nás pomocí různých svých exponentů kulturní censuru? Pánové, jak je možno mluvit o obraně republiky proti Hitlerovi, když se Hitlerovi, tomuto úhlavnímu nepříteli Československa, dovoluje uplatňovat takový vnitřní vliv v republice?

Ano, obrana republiky vyžaduje súčtovat s agenty Hitlerovými, stigmatisovat všechny zrádné a reakční živly, umlčet obdivovatele Hitlerovy, odevšad je vyhnat, zneškodnit a zamezit jakýkoliv vliv fašistů a reakce při rozhodování o věcech republiky a armády. Má-li se republika skutečně ubránit proti početně a technicky mnohonásobně silnějšímu nepříteli, pak v celé politice země nesmí mít prim reakce, nýbrž slovo musí dostat lid. (Potlesk komunistických poslanců.) Politika obrany země nesmí býti sváděna na scestí zřetelem na zájmy několika desítek milionářů a kartelářů, nýbrž musí býti obrácena tváří k širokým zájmům širokých vrstev pracujícího lidu, dělníků, rolníků, živnostníků a pracující inteligence. Všichni demokraté, všichni, kdož to myslí s obranou republiky upřímně a vážně, by si měli uvědomiti, že svoboda a samostatnost republiky závisí na tom, nakolik se podaří vyburcovati obětavost, neohroženost a iniciativu širokých lidových vrstev. Uvědomí-li si to, pak musejí uznat, že právě s hlediska obrany republiky je u nás třeba takového režimu, který by byl s to uspokojit hospodářské, sociální, politické a kulturní požadavky a zájmy lidu. Dáti lidu, což jeho jest: chléb, práci, lepší mzdy a podpory, více práv a svobod, větší kus demokracie, dát rolníkům půdu a zabezpečiti existence středních vrstev, zajistiti všestranný sociální a kulturní rozmach všech národů cestou demokratického národního vyrovnání; to znamená rozpoutat ony ohromně, nepřemožitelné síly lidu a opřít o ně bezpečně celý režim u nás i obranu republiky.

Ale ve všem tom je právě dnešní koaliční režim chabý. To je to, co vytýkáme koaličním demokratickým i socialistickým stranám, že jejich politika je strnulá tváří v tvář náporu domácí i zahraniční reakce, že resignují na svou vlastní sílu a poutají a nechávají ležet ladem ohromné síly lidu. A to se může stát přímo osudným s hlediska obrany lidu, národů i země před válečným útokem fašismu.

Proto my, komunisté, usilujeme o nový režim, lepší, než je tento koaliční, o režim, který by isoloval reakci a soustředil všechny socialistické a demokratické živly, o režim, který by se opíral o veliké hnutí lidu, jenž by silou lidu prosadil ducha demokratického cítění širokých lidových mas, potlačil vše, co nese ve veřejném a politickém životě země pečeť reakce, ubohého kompromisnictví, ideového zbahnění a politického kšeftářství, o režim lidové fronty. (Potlesk komunistických poslanců.) Jen takový režim by byl zosobněním opravdové jednoty národa země i její obrany před fašistickým nepřítelem. V tomto smyslu změniti celý dnešní politický režim je to první, čeho je třeba, když říkáme dělati politiku obrany republiky, a dělati tuto politiku, to znamená, za druhé, zdemokratisovati armádu.

Mluvíme-li, pánové, o tomto požadavku, nemáme pochybnosti o tom, že zdrcující většina vojáků je demokratického smýšlení. Vždyť se rekrutují ze širokých vrstev lidu, které smýšlejí demokraticky. (Předsednictví převzal místopředseda Košek.)

Ale, pánové, oč jde, je to, aby vojáci nebyli vydáváni na pospas zhoubnému vlivu určité části důstojníků smýšlejících protidemokraticky, reakčně, ba fašisticky. Jde o to, aby takovéto živly byly z armády odstraněny, aby výchova armády se dála v duchu přísně demokratickém a protifašistickém a aby bylo zabráněno rozkladu armády působením reakčních a fašistických důstojníků.

Je třeba zejména působiti na mladé důstojníky přesvědčováním, že pod vlivem reakčních ideologií a ve službách reakce, která je zbabělá a kapitulantská, nemohou ani rozvíjeti své schopnosti a odborně vojensky růst. My ubezpečujeme demokratické důstojníky, že jako je nesmiřitelný odpor lidu proti fašisujícím vlivům v armádě, tak je pevná jeho vůle podporovati demokratické kruhy v důstojnickém sboru.