V politické třetí části této zajímavé knihy je vlastně doznáván vztah sudetskoněmecké strany k rozpuštěným stranám Deutsche Nationalpartei a Deutsche nationalsozialistische Arbeiterpartei. (Výkřiky. - Místopředseda Taub zvoní.) Německý aktivismus, uvádí se, je rozhodujícího významu, nesmí prý však sloužiti k dekoraci pro čsl. zahraniční politiku. Tendenčně a nesprávně pan kolega tvrdí, že německá strana soc. demokratická jako první se dala ve smyslu druhé internacionály k disposici československé vládě, která sama, aniž se vzdala silného směru nacionálního, byla ovlivněna marxistickými a levě socialistickými směry.

Myslím, že pánové ministři dr Spina a Zajiček se budou velmi podivovati, jak se z nich stali přes noc marxisté, a myslím, že totéž podivení bude míti také většina členů naší vlády.

Potom prý následovaly ostatní strany, jen dvě nejprve uvedené strany, Deutsche Nationalpartei a Deutsche nationalsozialistische Arbeiterpartei (Výkřiky. - Místopředseda Taub zvoní.) se vlády nezúčastnily a musily proto zmizeti. S nimi je u obrázku chebské Heldengedenkhalle uváděna ve vztahu Sudetendeutsche Partei, která po rozpuštění těchto stran dala sudetským Němcům prý novou naději. Československo je stát podle p. kol. Franka, ve kterém vláda a policie nechávají volnou ruku řádění marxistů a komunistů, a dokonce se tvrdí: "Trotz der roten Herrschaft entrechtet man den sudetendeutschen Arbeiter von Tag zu Tag". Dnes se prý potkávají v naší zemi východní a nordické myšlenky světa. (Výkřiky poslanců strany sudetskoněmecké. - Místopředseda Taub zvoní.) V boji, který je podle p. kol. Franka Němcům určen, mají Němci především rozbíti předpoklad, že Československá republika je státem národním, a za druhé, p. kol. Frank Němcům doporučuje, aby vyvrátili skutečnost, že menšiny nejsou uznány jako právní osobnosti.

A nyní dovolte mně, abych poukázal na skupinu obrázků, které do očí bijí a které, promiňte, svědčí o neseriosnosti, rafinovanosti a zároveň také o naivitě, s jakou byly vybírány.

Prvá skupina má ukázati bídu sudetských Němců. Autor, poslanec československého parlamentu, užije takové zajímavé skutečnosti, že na př. předkládá veřejnosti v Německu rozbité boty, z nichž palce koukají, ale ne boty, které se nosí, cvičky, prosím, a račte se podívati na ty nohy (ukazuje obrázek), pomalu by člověk na nich hledal pedikuru, poněvadž jsou velmi dobré a velmi dobře živené. Tímto neseriosním způsobem chtíti působiti, že u nás v Československu, které je zemí Bati a zemí dobrých bot, je potřebí, aby kdokoli chodil ve cvičkách roztrhaných tímto způsobem, račte odpustiti, slavná sněmovno (Výkřiky poslanců strany sudetskoněmecké. - Místopředseda Taub zvoní.), tento obrázek nemůže nijak působiti na veřejnost. Kdyby se byly bývaly našly boty pracujícího člověka, kdyby se tyto boty rozřízly a prsty koukaly, a kdyby to byly prsty staré, dělnické, ale tyto dětské nohy ve cvičkách, které byly úmyslně roztrhány, ne, tímto způsobem nezískáte si žádné úcty, chcete-li tak prováděti propagandu. (Výkřiky. - Místopředseda Taub zvoní.)

K dosažení účele poslouží si také jinými prostředky. (Výkřiky.)

Místopředseda Taub (zvoní): Prosím o klid.

Posl. dr Neuman (pokračuje): Na př. máme zde obrázek kůlny, která prý slouží za obydlí. Provede se fotomontáž, konstatuji a lehko dokáži, fotomontáž rozbitých oken továrny a k tomu se přidělá fotomontáží hlava dělníka, jak se smutně na tuto továrnu dívá. Pak máme fotografii kupce před krámem. K tomu je text, že nikdo v Československu nechodí kupovati. Slavná sněmovno, máme zde obrázek německého dítěte, ovšem není řečeno, jak se to dítě jmenuje a odkud je. Toto dítě jde ve sněhu do německé školy prý vzdálené a pod tímto obrázkem je druhý obrázek českého školního paláce. (Výkřiky. - Místopředseda Taub zvoní.) Takovýmito vzájemnými rozpory agitovati, jakoby české dítě také nechodilo řadu hodin do škol ve sněhu, také ono musí do velmi vzdálených školních budov choditi ale dá-li se jeden obrázek: Toto je německé dítě, které jde ve sněhu do školy - a pod to se dá obrázek budovy české školy, která byla v pohraničí vybudována, to je, odpusťte, demagogie nesprávná a nedůsledná. Dva obrázky další, chudá německá rodina s 5 děcky a vedle toho 2 mladí lidé v baru, mají representovati úpadek mravů v Československé republice. Pánové, copak páni z německých řad nechodí se také pobavit a zatančit, což v českých zemích a v českých rodinách nemáme rodiny o pěti a více dětech? Také je tomu tak. (Výkřiky.) Takovéto rozpory, které mají tímto způsobem působiti, nejsou důstojné. (Výkřiky.) Prosím, mohl bych pokračovati: neobydlený nájemní dům a pod ním obydlený vagonový dům a jiné takové podobné obrázky.

Druhá skupina obrázků jsou obrázky z henleinovských bojů: Různé zbytky dřev po ulicích mají pravděpodobně dokumentovati statečnost příslušníků této skupiny. (Hluk.)

Místopředseda Taub (zvoní): Prosím o klid.

Posl. dr Neumann (pokračuje): Pak jsou fotografováni páni henleinovci v nemocnici, a dále je tu Henleinův prostřílený automobil nebylo ovšem zjištěno, kde se do něho střílelo. (Výkřiky.) Račte dovoliti, já se ukřičeti nedám, my na to nejsme zvyklí. Já jsem tiše vyslechl, když pan kolega Frank ostře kritisoval knihu vrchního odb. rady dr Chmelaře, račte mne prosím také vyslechnouti. Jsou fotografováni četníci, jak nadržují rudým ... (Výkřiky.)

Místopředseda Taub (zvoní): Prosím o klid.

Posl. dr Neumann (pokračuje): Poněvadž četníci nechránili prý dosti henleinovce, tito si zřídili svoje ochranné sbory. Obrázek ukazuje, jak vyřizují rušitele. Tito "obránci" jsou nazýváni stoupenci nového smýšlení, kteří se vzdorně staví proti marxistickému štvaní. Československá vláda chrání prý jenom rudé, ale nechránila, prosím, henleinovce. (Výkřiky) A to jsme, prosím slyšeli z německých stran stálé stížnosti, že ministerstvo vnitra a četnictvo chránily ve volbách henleinovce tolik, že až to snad prý nebylo hezké. (Výkřiky.)

Dámy a pánové, tato kniha československého poslance, vydaná v Německu je takového rázu - prosím, aby to bylo vzato na vědomí - že jí byla odňata doprava do Československé republiky, že byl zakázán její dovoz do Československé republiky. Při tom mně dovolíte, abych poukázal na zajímavou spojitost říšskoněmecké propagandy. Obrázků z této knihy bylo totiž použito k říšskoněmecké propagační knize pana Kurta Vorbacha: "200.000 Sudetendeutsche zu viel!"

A, prosím, 4 další obrázky (Výkřiky.) jsou otištěny v této knize, jejíž titulní strana nese obrázek pana poslance Franka, který byl otištěn v jeho knize "Sudetendeutschtum in Kampf und Not."

Paní a pánové, zde je, myslím, něco nesprávného. Mohl bych si takových obrázků ještě dále všimnouti. Je mezi nimi na př. zapomenutá sklenice, která prozrazuje nevážnost obrázku. Je totiž otištěn obrázek opuštěné továrny a v ní prý jeden, dva nebo tři dělníci udržují provoz. Tady je otištěna již jenom jediná dělnice, udržující provoz v této síni. A páni zatím měli odstraniti na ostatních oknech sklenice s mlékem, které svědčí, že jde o polední přestávku, neboť v polední přestávce je tam ovšem jenom jeden člověk, kterého je potřebí, aby tam zůstal. (Výkřiky.) Když už chcete působiti obrázky, pak, prosím, užívejte alespoň pravdivých obrázků.

Kniha pana Kurta Vorbacha je velmi důkladnou snůškou informací o sudetskoněmeckém problému v Československu. Nelze říci, aspoň ne na první pohled, že by obsahovala falešné údaje, poněvadž pramenem hojně užívaným jsou zprávy Státního úřadu statistického. Ale co činí knihu nám krajně nepřátelskou, jsou její závěry, tendence a obrázkový doprovod. V knize pana Kurta Vorbacha je náš vládní režim obviňován, že pěstuje etatismus nejhroznějšího druhu, že je notoricky nespravedlivý, že brutálně vykořeňuje vše, co je nečeské, a že tedy vede vyhlazovací boj proti sudetskému němectví, jež je nuceno žít v hranicích Československé republiky. Hlavní pozornost věnuje upadání německého živlu u nás po převratu na poli hospodářsko-sociálním, znovu se poukazuje na důsledky Rašínova opatření, odsuzuje se pozemková reforma, poukazuje se na všechno to, co přineslo jen dobré pro upevnění posic českých v tomto státě. (Výkřiky. - Místopředseda Taub zvoní.) O duchu této knihy říkají mnoho obrázky v textu. Tyto jsou vybrány jednak tak, aby dokazovaly německý původ a ráz měst a staveb v Československu i v čistě českém území; za německá města považuje se Brno, Jihlava, Bratislava, to všechno patří do německého území, ale též obrázek "Im alten deutschen Prag" - Týnský kostel a Staroměstský orloj - a Hradčany s poznámkou, že "němečtí stavitelé udělali Prahu stověžatým městem". Pak obrázek Karlštejna s tím, že v něm byly chovány korunovační klenoty říše Německé. Jinou a hojnou skupinou jsou obrázky ukazující bídu v německých krajích. Spustlá stavení a továrny, ale též tak agitačně zabarvené snímky jako je na straně 301, obrázek nemocného dítěte s textem "Kindermord im Herzen Europas". (Výkřiky. - Posl. Birke [německy]: Pane kolego, tato řeč má přispěti k vyrovnání?) Prosím, já vám něco hned ukáži. Chci upozorniti jen na jedno, totiž že tento "Kindermord im Herzen Europas" je prostředkem, jímž se agituje proti Československé republice. Je tu rachitické dítě, není řečeno, kde to bylo fotografováno, čí je to dítě, vždyť to může býti také rachitické dítě z Německa nebo z Rakouska, tam všude jsou také rachitické děti. S těmito letáky agituje se v Paříži, v Londýně a v různých zemích, a tímto způsobem se také v pravém slova smyslu snižují naše poměry. Prosím, to neštěstí, že jsou rachitické děti, není jen z důsledku systému, rachitické děti jsou všude, nemocné děti jsou ve všech státech Evropy a celého světa. V obou knihách soustavně se píše o rudém teroru u nás, o rudém panstvu u nás ..... (Výkřiky poslanců čsl. strany nár. socialistické a poslanců strany sudetskoněmecké.)

Místopředseda Taub (zvoní): Prosím o klid.

Posl. dr Neuman (pokračuje): Vážení pánové, račte dovoliti, abych zde řekl, že československá vláda není a nebude nikdy ani rudá, ani zelená nebude ani černá, ani fialová, československá vláda bude vždy červenomodro-bílá, poněvadž vláda republiky bude vždy ve státních barvách republiky. Tím končím. (Potlesk.)

Místopředseda Taub (zvoní): Slovo má dále pí. posl. Hodinová-Spurná.

Posl. Hodinová-Spurná: Díváme-li se na státní účetní uzávěrku s hlediska potřeb nejširších vrstev země, pak musíme otevřeně říci, že rozpočet naprosto neodpovídá duchu dnešní doby a potřebám lidu. Nebere se tam, kde jsou nakupeny finanční prostředky, neomezuje se diktát silných jedinců, kteří ovládají kartely a monopoly, aby se pomohlo těm, kteří následkem nezaměstnanosti nebo nízkých mezd jsou na pokraji zoufalství.

Máte-li odvahu podívati se pravdě a skutečnosti do očí, musíte doznat, že zájmy lidu nejsou chráněny. Republika, to není jenom území, nýbrž to znamená živé lidi, živé národy. (Hluk.)

Místopředseda Taub (zvoní): Prosím o klid.

Posl. Hodinová-Spurná (pokračuje): Všichni, kterým blaho lidu leží na srdci, musejí si uvědomiti, že nelze zájmy lidu odlučovati od obrany svobody a obrany republiky. Proto nám nemůže býti lhostejno, jak dnes žije lid a jak se vytváří osud hlavně dětí a žen, dárkyní života. Nemůže nám býti lhostejno, jak dnes žije dorůstající mládež a jak je řešena populační otázka v Československé republice. Naše obavy o budoucnost národů této země jsou zesilovány silným poklesem přirozeného přírůstku obyvatelstva. Nestačí, zjistíme-li, že r. 1930 činil přirozený přírůstek obyvatelstva 125.000 a r. 1935 jenom 66.000. Je potřebí hledati příčiny, a pak učiniti vše, co je v lidských silách k sjednání nápravy. Opakuji: nestačí, když s hrůzou zjišťujeme, že patříme ke státům s největším poklesem populace. Musíme pomoci, a to především matkám. 50.000 rodiček v Československu nemá narozené dítě do čeho zavinouti. (Výkřiky komunistických poslanců a poslanců strany sudetskoněmecké. - Místopředseda Taub zvoní.) 28. listopadu m. r. podala jsem ve zdravotním výboru návrh, aby každému novorozeňátku bylo dáno republikou do vínku 500 Kč. Tato částka by byla vyplacena matce po narození dítěte, nemá-li ona ani muž větší příjem než 1000 Kč měsíčně. (Stálé výkřiky.)

Místopředseda Taub (zvoní): Prosím o klid.

Posl. Hodinová-Spurná (pokračuje): Není to věru mnoho, uvážíme-li, jak velké výdaje jsou spojeny s narozením dítěte, a částka tato nestačila by ani na zaplacení nejnutnějších potřeb. (Stálé výkřiky.) Tento návrh opětovala jsem jako návrh iniciativní a po mně podaly obdobné návrhy i poslankyně nár. socialistické strany na pomoc rodičkám. Bohužel nikdo se nezabýval vážně projednáním tohoto důležitého návrhu, který se setkal s velikým porozuměním u chudých matek. (Stálé výkřiky. - Místopředseda Taub zvoní.) Věříte, že si mnohdy celé měsíce těhotenství láme chudá matka hlavu, kde sežene peníze na porodní asistentku a na prádélko? Počet porodnic je nedostačující a venkovské obce jsou chudé a často ani nemohou zaplatiti asistentce za ošetření chudé matky. Chci uvésti jako příklad poměry v Trnavě. Porodní asistentka je nucena bezplatně posloužiti všem ženám nezaměstnaných, všem chudým matkám, neboť obec je tak chudá, že nemá na zaplacení ošetřovného. Na Podkarpatsku je naprostý nedostatek nemocnic, porodnic a není dostatek porodních asistentek. Na Vrchovině a v ostatních odlehlých končinách pomáhá rodičce v její těžké hodince t. zv. "čaryvná bába", která chodí zaříkávati nejen nemocný dobytek, nýbrž také nemocné lidi.

Je veliký nedostatek všeho, co slouží potřebám matek, hlavně tenkráte, když toho nejvíce potřebují.

Nyní chci říci několik slov o dětech nezaměstnaných. Máme krásné heslo: "V dětech je národ věčný!" Přiznání k tomuto heslu je velikým závazkem. Zdárný vývoj dětí nemůže býti zajištěn jinak než řádnou výživou, zdravým bydlením a pečlivým dozorem. Když se u nás v Československé republice 300.000 dětí dosyta nenají, nebydlí ve zdravých bytech, chodí boso, vysvítá z toho, že tento dorost nemůže býti zdravý a vůbec ne takový, jak si ho představujeme. Právem burcujeme svědomí všech, kteří mohou pomoci. Nevymizí mi nikdy z paměti výrok jedné učitelky, která ve své přednášce prohlásila: My učitelé se stydíme před dětmi za přesnídávku, poněvadž většina dětí přesnídávku nemá. Musím doložit, že to nebyla učitelka ze zněmčeného území ani z t. zv. nouzových okresů, nýbrž že učila na škole v pražském předměstí, kde jsou poměry tak strašlivé, že se skutečně učitelé musejí před dětmi stydět za kousek jídla. Dále řekla: My učitelé bychom mohli podat o stavu dětí tak hrozný obraz, že by námi uvedená fakta musila otřást svědomím všech, kteří svědomí mají.

Nedostatek zanechává na dětech stopy, které se hned tak nezhojí. Mám zde statistiku dr Slabihoudka, podle níž bylo zjištěno v Praze z prohlédnutých dětí 45 % nemocných oční chorobou z podvýživy, 15 % dětí s vadnou řečí, 15% dětí s tuberkulosou kostí atd. Má-li býti budoucnost národa chráněna, musí býti dětem co nejdříve pomoženo. Všechny potřebné děti musejí býti stravovány ve školách, jak jsme to navrhovali. Nesmí býti dítěte, které by chodilo v botech bez podrážky. Ve školách mají býti lékařsky prohlédnuty a také ošetřeny. Děti, u nichž je zjištěna nemoc, která vyžaduje léčení v ústavech nebo sanatoriích, mají nalézti pomoc na účet státu, země a obce.

Bylo zde mluveno o situaci v německých územích podle toho, jak je líčena v knize, kterou vydal p. posl. Frank a která k nám byla zajisté donesena z Německa, soudě podle toho, jak byla vydána. Právě v minulém týdnu jsem měla možnost - a to ne v jednom dnu anebo na jednom místě - shlédnouti, jak vypadá situace v německém území, a proto v souvislosti s otázkou záchrany dětí chci upozorniti nejen na situaci, jaká je v těchto územích, nýbrž i na příčiny, ze kterých vyvěrá všechna ta bída a nedostatek, kterého je pak zneužíváno těmi, kteří ukládají o republiku a demokracii.

Bylo zde poukázáno, že v německých oblastech jsou děti rachitické a nemocné. To je sice pravda, ale pravda také je, že ministerstvo vnitra povoluje soustavně t. zv. německé Volkshilfe, veřejné sbírky na ulicích a po domech. Tato německá Volkshilfe, henleinovská pomocná organisace, soustavně sbírá, a nejen to, nýbrž i terorisuje obyvatele německého území, kteří pak ze strachu, aby jim nebyl vyhlášen bojkot - hlavně jde o obchodníky, kterým jsou posílány vyděračské a výhrůžné dopisy, nepřispějí-li na německou Volkshilfe - věnují peníze na německou Volkshilfe. Ale ve skutečnosti ta pomoc vypadá takto: Když deputace žen v kraslickém okrese spolu se mnou minulý týden v pondělí žádala od okr. hejtmana mimo jiné, aby stravování školních dětí se nedělo jen čtyřikráte do týdne, nýbrž aby bylo prodlouženo na 6 dnů, poněvadž matky nemají ostatní dny v týdnu dát dětem co jíst, bylo jí řečeno, že prostředky okresní sociální péče nestačí na více nežli na 4 dny v týdnu na stravování, a to proto, poněvadž vyčerpala už subvence státu, subvence země i své vlastní sbírky, a přece to nestačí. Okr. sociální péče podala žádost kraslické Volkshilfe, aby částky potřebné na 2 dny stravování v týdnu uvolnila ze sbírek, které soustavně ministerstvo vnitra jí povoluje. Volkshilfe přesto, že tato žádost byla podána o prázdninách, dodnes ještě neodpověděla. (Slyšte!) Ale při tom minulou neděli byla nová sbírka ve všech městech i vesnicích sudetských na pomoc německému krajkářství v Rudohoří. Tato sbírka byla na všech ulicích a ve všech domech a lidé byli přímo nuceni, aby na tuto sbírku něco věnovali. Komu z toho bude pomoženo? My vznášíme na ministerstvo vnitra ne dotaz, nýbrž žádost jménem všech, kteří mají zájem na udržení lidského a dětského zdraví v území sudetském, aby tato sbírka byla nejen veřejně vyúčtována, nýbrž aby bylo prokázáno, kolik z této sbírky dostaly hladové ženy, které celý den a celou noc se hrbí nad krajkováním a paličkováním v sudetském území, kterým henleinovští zaměstnavatelé platí 2 až 3 Kč denně za 16, 18 až 20 hodinovou pracovní dobu.