Československá republika, ktorá bola utvorená s myšlienkou oslobodenia utlačovaných národov, svoj ím nepriznaným, avšak v praxi prevádzaným pracovným plánom na utlačovanie národov pozbudla svojej populárnosti vo verejnosti celého sveta a preto sa musí dnes stupňovane vyzbrojovať. Kto sa podíva na mapu republiky, tomu bude a je jasné, že jedinou správnou cestou politiky republiky je úplná a dokonalá dohoda so súsedmi. Republika Československá bude môcť obhájiť svoje miesto v strednej Europe len tak, bude-li prevádzať politiku Československa a nie politiku československú.

Za dnešnej debaty kol. posl. Benda vo svojej odpovedi nám Maďarom povedal, že Maďari majú o veľa viac práv na území Československej republiky, než Slováci v Maďarsku a i tuná vyznával myšlienku reciprocity. O myšlienke reciprocity počuli sme už veľakráť hovoriť nielen na fórach tuzemských, ale i cudzozemských. S touto otázkou musíme už raz konkrétne a načisto zúčtovať. Ja mám právo mluviť v mene Maďarov v Československu. V mene Slovákov v Maďarsku má právo mluviť ten, kto je zmocnencom organizovaných Slovákov v Maďarsku. V ich mene tedy nemôže robiť prejavy nikto, nemá k tomu práva zákonodarca niektorej strany československej práve tak, ako nemám k tomu práva j a. Ale mám právo zistiť určité konkretné skutočnosti.

Maďari v Československu počítajú 700.000 duší i podľa štatistiky posledného sčítania ľudu v Československu. Z tohoto počtu 700.000 maďarského obyvateľstva tvorí 600.000 maďarských duší jednotný blok pozdlž južných hraníc Slovenska a Podkarpatskej Rusi. Je tuná 14 okresov s takou absolutnou maďarskou väčšinou, ktorých charakter je nadovšetku pochybnosť výlučne maďarský a iba 100.000 takých Maďarov je, ktorí žijú roztrúsení na území slovenského a rusinského etnika.

Naproti tomu Slováci v Maďarsku počítajú 102.000 duší a ani v jedinom okrese nedosahujú absolutnej väčšiny, ačkoľvek tieto okresy neboly pozmenené a ich pohraničné medzníky neboly posunuté, aby tým bol korigovaný národnostný kľúč v prospech panujúceho národa. To by znamenalo v praxi, že Slováci v Maďarsku by mohli byť porovnaní len s tými Maďarmi, ktorí nebydlia na súvislom maďarskom jazykovom území. Koľko práv požívajú títo Maďari, to ráčte sa ich samých opýtať, ktorí v týchto okresoch bydlia, avšak i týchto zastupujeme my. Koľko práv majú Slováci v Maďarsku, to ráčte sa opýtať od kompetentných vodcov Slovákov v Maďarsku, ktorí sú oprávnení po tejto stránke svoje prejavy činiť. My sa musíme dívať na skutky v zrkadle spravedlnosti a nesmieme robiť politickú propagandu jeden oproti druhému. Musíme sa chladnokrevne podívať skutkom do očí a preto pokusme sa na základe pravdivých skutkov, poznajúc a hodnocujúc sa navzájom, robiť novú politiku.

O možnostiach dohody počuli sme mnoho. Práve teraz ide o dohodu hlavne s nemeckou menšinou. Avšak ako sa možno dohodnúť s československou národnou pospolitosťou, keď táto československá národná pospolitosť má absolutne zkreslené pojmy o Maďaroch? Je tiež v záujme nás Maďarov, aby sme poznali vlastnosti, hospodársku a kultúrnu silu národa československého a môžem kľudne tvrdiť, že maďarský politikovia v Československu už to i urobili. Avšak i československí národ musí poznať politické smýšľanie Maďarov. Veď školské vyučovanie, ktoré je dneska v móde a ktoré na základe nesprávnych historických dát udáva zkreslený obraz o Maďaroch, nikdy nebude môcť vychovať rozumnú politickú avantgardu, ktorá oceňujúc navzájom politické ciele a politickú vôľu našla by ako pre národ československý tak pre národ maďarský dôstojné a čestné umiestenie v Europe.

Viem veľmi dobre, že sú to zväčša myšlienky, ktoré vyznievajú v Prahe veľmi cudze. V Prahe posudzujú sa dejiny naprosto s hľadiska československého a jedným tragikumom českých dejín, počínajúc stredovekom, bolo vždy to, že národ český podujímal sa vždy úkolov, ktoré presahovaly jeho národné sily. Úkolom československého národa a vedúcej vlády československého národa, ale i úkolom všetkých štátov je vytýčiť svojmu národu politické úkoly, k ichž realizovaniu sú tu pri ruke súbežné národné sily.

I tento záverečný účet nasvedčuje tomu, že národ československý chce pokračovať ďalej na ceste, po ktorej má byť štátne územie pretvorené v národné územie československé. Národný priestor československý môže byť rozšírený len tak ďaleko, kde národ československý bydlí, a československá vláda sa musí podujať úkolu, aby priania a loyálne požiadavky menšín republiky Československej staly sa programom vlády. Budú-li môcť vlády Československej republiky uskutočniť tento program, vtedy nadíde porozumenie všetkých tunajších národov, ale ináč nie.

Z dôvodov vyššie uvedených nemôžem prijať záverečný účet z r. 1935.

Místopředseda Košek (zvoní): Uděluji slovo dalšímu řečníku, jímž je p. posl. dr Neuman.

Posl. dr Neuman: Slavná sněmovno!

Lze-li některý oddíl státního závěrečného účtu za r. 1935 označit za málo radostný, je to jistě především účetní závěrka stát. silničního fondu za tento rok, která myslím za žádných okolností nemůže uvésti v radost toho, kdo se dívá vážnýma očima hospodáře na naše státní hospodářství. Sám pan zpravodaj rozpočtového výboru velmi vtipně a pohotově o tomto fondu pověděl, že hospodaří na dluh a že jeho hospodářství je schodkové. Z popisu jmění státního silničního fondu k 31. prosinci 1935 zjišťujeme, že aktiva, t. j. aktivní nedoplatky a pokladní hotovost u ústřední státní pokladny, dosáhla toliko výše 113 mil. Kč, naproti tomu pasiva, t. j. pasivní nedoplatky a dlužné kapitály, celkové částky 1.416 mil. Kč, takže fond vykazuje ryzí pasivum cca 1.302 mil. Kč.

Zajímavá je účast na zápůjčkách státního silničního fondu a myslím, že nebude od místa, všimneme-li si, že ze státní zápůjčky investiční z r. 1931 byla poskytnuta záloha toliko v částce 297 mil. Kč, z půjčky práce z r. 1933 zápůjčka ve výši 215 mil. Kč, ale prosím, od Ústřední soc. pojišťovny byla poskytnuta zápůjčka 880 mil. Kč! Myslím, že tato mimořádná účast Ústřední soc. pojišťovny na hospodářství státního silničního fondu zaslouží, aby byla zdůrazněna a zároveň aby bylo řečeno, že bez těchto kapitálů z invalidního a starobního pojištění dělnického zapůjčených byl by stav našich silnic, který ani tak není uspokojivý, přímo hrozivý.

Prozíravost dělnických vrstev z r. 1924 a 1926 nese i v tomto ohledu dobré ovoce a myslím, kdyby byly bývaly osoby samostatně výdělečně činné včas se staraly o aktivování sociálního pojištění osob samostatně výdělečně činných, že by mohla býti zde další velmi významná reserva i pro státní silniční fond. (Výkřiky.)

Také hospodářství silničního fondu za r. 1935 je pasivní, a to částkou cca 54 mil. Kč. Poměry státního silničního fondu podle informací, kterých se mi dostalo, r. 1936 se nezlepšily, naopak se zhoršily, takže stojíme před zajímavou skutečností, že valná část příjmu z výpůjček fondu je pohlcena úrokovou a umořovací službou a pochopitelně není. potom dostatek prostředků na řádnou úpravu silnic státních a hlavně nestátních, tedy zejména silnic okresních, jejichž dnešní stav je opravdu více než povážlivý. Uvážíme-li, že za r. 1935 bylo opraveno toliko 760 km silnic státních a 617 km silnic nestátních, na kteroužto úpravu byly povoleny příspěvky ze státního silničního fondu a vezmeme-li v úvahu tu ohromnou silniční síť Československé republiky, vidíme, že zde není možno setrvati na zásadách, na kterých státní silniční fond byl dosud budován, a že budou musit býti hledány nové cesty. Doznejme si, že dnešním kritickým stavem státního silničního fondu trpí stát velmi těžké škody, avšak tato skutečnost je zvláště nepříznivá pro český jih, kde železniční síť a také síť státních silnic je velmi řídká, nedokonalá, takže hlavní část jihočeské dopravy zatěžuje síť silnic okresních, které za dnešního stavu pochopitelně absolutně nevyhovují. Jihočeská bída sama o sobě velmi značná je tímto stavem dovršena, neboť nové silnice a řádná úprava starých by znamenaly pochopitelně především dychtivě očekávanou práci pro desítky tisíců nezaměstnaných u nás v jižních Čechách, jednak by umožnily rozvoj cizineckého a turistického ruchu, který mimo jiné má u nás na českém jihu umožnit snesitelnější život v ohledu hospodářském a v souvislosti s ostatními opatřeními sociálními, hospodářskými a kulturními má zabránit dalšímu vylidňování naší jihočeské oblasti.

S ohledem na tyto skutečnosti naléhavě se dožaduji nejen s hlediska celostátního, nýbrž pochopitelně i s našeho jihočeského, urychlené novelisace zákonů č. 116/1927 a 76/1931 Sb. z. a n. o silničním fondu v tom směru, aby byly opatřeny dostatečné prostředky na dobudování silnic státních a řádné vybudování silnic nestátních, tedy především okresních. Jsem si vědom, že jde o mimořádně vážný problém, mimořádný zejména v důsledcích finančních, ale je povinností vlády, aby tomuto problému věnovala také mimořádnou pozornost a bez dlouhého váhání v zájmu státním se postarala, aby co možná nejdříve tato věc byla vhodným způsobem řešena.

Zmínil jsem se o významu cestovního a turistického ruchu. Dámy a pánové, r. 1935, tedy v roce, za nějž projednáváme státní účetní závěrku, byla vedena velká kampaň o významu cestovního a turistického ruchu, která měla v zápětí přípravu příslušného zákona o cestovním a turistickém ruchu v ministerstvu obchodu. Od r. 1935 jsme marně čekali na předložení příslušné osnovy. To nejsou žádné maličkosti, uvážíme-li, že jenom z Československa na 50 mil. Kč se nechává v Rakousku, stovky milionů Kč odvážejí naši lidé do ciziny a my nemáme dostatečné kompensace.

V ministerstvu obchodu není dostatek porozumění pro iniciativu parlamentu. Měl jsem čest jménem klubu, k němuž náležím, a za spolupráce ostatních členů klubu, předložiti iniciativní návrh v květnu loňského roku. Leží v příslušném výboru, a prosím, ministerstvo obchodu dosud nepředložilo návrh zákona, který přislíbilo do konce ledna. Mám velkou obavu, že letošní turistickou sezonu budeme organisovat opět bez řádného zákonného podkladu. Znám dobrou vůli pana ministra obchodu v této věci. Vím, že se osobně opravdu snaží, aby práce na návrhu byly co možno nejrychleji skončeny, ale nezbývá nic jiného, než abychom se co nejrozhodněji dožadovali, aby v nejbližší době byl návrh předložen. Jde o desetitisíce existencí drobných živnostníků, hostinských, řady ostatních oborů živnostenských, ale jde také o otázku našich lázní, státních lázní a propagace všech těch krás přírodních, které máme. Jde o otázku propagace turistického ruchu na Šumavě, ale máme, prosím, Krkonoše, Bezkydy a Tatry, ohromnou spoustu krásných věcí. Vyvážíme peníze a není tu dostatek dobré vůle pro naše živnosti a podniky. Není-li dostatek pružnosti v ministerstvu, nezbývá nic jiného, než aby se v příslušném výboru začalo jednat o iniciativním návrhu a bylo nám umožněno, abychom řádným způsobem prováděli propagaci našich cestovních a turistických středisk.

Budiž mi dále dovoleno, abych si všiml naší samosprávy, pokud ve státní účetní závěrce také má své příděly vytyčeny. (Předsednictví převzal místopředseda Taub.) Příděly samosprávných svazků dosáhly poměrně značné částky 53,548.666˙15 Kč, ale při tom doznejme, že za této finanční konstrukce hospodaření samosprávných svazků je velmi neutěšené. Dosavadní systém je také absolutně neudržitelný z toho důvodu, poněvadž se dnes v obcích a okresech v pravém slova smyslu nehospodaří, nýbrž živoří, žije ze dne na den, při čemž nelze často dostáti ani úkolům s hlediska veřejného velmi důležitým. Musí se proto hledati nové zdroje, zejména pro finanční hospodářství obcí, má-li nám býti samospráva tím, čím nám bývala, školou, z níž vycházeli dobří hospodáři, výborní veřejní pracovníci, a má-li dále býti zdravou základnou pro veřejné hospodaření vůbec, neboť krise samosprávních financí se dotýká 50milionovou částkou a stejnými nároky státní pokladny, jak vidíme z projednávané účetní závěrky.

Ovšem ke zdravému vývoji české a také slovenské samosprávy je dále potřebí důkladné novelisace obecního zřízení, které máme celá desetiletí. Tato novelisace musí přiblížiti naše obecní zřízení moderním metodám veřejné správy a v jediném zákoně kodifikovati roztroušené normy, ale hlavně unifikovat platné právo v zemích historických a na Slovensku, neboť tato kodifikace obecního práva v zemích historických a na Slovensku je s hlediska státního mimořádně důležitá.

Zamýšlená úleva samosprávě zavedením instituce vládních tajemníků, myslím, nesplní v ohledu finančním očekávání, s nímž také má býti předložena parlamentu, a je při tom samozřejmé, že vládním tajemníkům může býti svěřena toliko činnost náležející do přenesené působnosti obce. Ale já bych šel dále: dožadoval bych se, aby instituce vládních tajemníků byla zavedena jenom tam, kde s hlediska státního je to nezbytné, ale tam, kde obce v dostatečném rozsahu obstarávají svoji přenesenou působnost, myslím, je zbytečné zavádět instituci vládních tajemníků. Tam pak, kde je tato působnost obstarávána nedostatečně, bez ohledu na zemi, ve které se tak má stát, budiž instituce vládních tajemníků zřízena. Ovšem hned zdůrazňuji, že zřízením vládních tajemníků nesmí být v žádném ohledu omezena samostatná působnost obcí a jejich samosprávných orgánů. Každé jiné řešení by mělo v zápětí škody, jejichž dosah je dnes velmi těžko dohlédnout.

Když už jsem mluvil o samosprávných financích, budiž mi dovoleno zmíniti se několika slovy o účasti československého spořitelnictví na samosprávním úvěru a zejména zdůrazniti, že československé spořitelny prošly celkem bez poruch dvojím rozsáhlým zásahem do úrokových poměrů v posledních letech. Mám na mysli úpravu z r. 1933 a 1935. Jejich další vývoj dál by se bez nejmenších obtíží, kdyby úroková reglementace nebyla poskytla 1/4 % zvýhodnění úrokových sazeb kreditních ostatním kategoriím lidového peněžnictví na úkor spořitelen. Tato 1/4% úrokové diference vnesla do úrokových i peněžních našich poměrů v pravém slova smyslu místo pořádku nepořádek, který přece měl být úrokovou reglementací odstraněn. Zvýhodněná sazba ostatních typů lidového peněžnictví působí totiž nepříznivě na vývoj vkladů u spořitelen, zejména venkovských, neboť střádalové hledí při dnešní nízké úrokové úrovni velmi pozorně i na část procenta úroků, které se vyplácejí z jejich vkladů. Bude jenom aktem spravedlnosti, bude-li odstraněna úroková diference mezi jednotlivými složkami lidového peněžnictví, a lze proto úpravu v tomto směru v zájmu zdárného a klidného vývoje všech složek lidového peněžnictví co nejlépe doporučiti.

Druhou skutečností, která působí dnes v československém spořitelnictví potíže - a myslím, že zbytečně - je chystaná novelisace zákona o všeobecném fondu peněžních ústavů. Soudím, že neklid, který byl vnesen do řady spořitelů, byl vyvolán nesprávnými informacemi, neboť nelze přece očekávat, že by vláda dala souhlas ke zvýšení příspěvkové sazby tohoto fondu, poněvadž by tím mohla býti podlomena spořivost, a myslím, že to není úmyslem vlády.

Rovněž otázka dotace fondu C, tohoto všeobecného fondu, bude jistě řešena po mém soudu tak, aby nebyl dotčen dílčí fond spořitelen, neboť každé jiné řešení by mohlo hluboce zasáhnouti do tvoření spořitelních vkladů, což by bylo skutečností s veřejného hlediska pro vládu velmi málo vítanou.

Zdravý vývoj spořitelen právě tak jako všech ostatních kategorií lidového peněžnictví - žádné nevyjímám - je předpokladem pro tvoření lidového úvěru tolik potřebného pro naše hospodářství jak soukromá, tak i veřejná. Očekávám proto, že všechno, co směřuje k podpoře lidového peněžnictví, zvláště spořitelního, bude vládou ochotně podporováno.

V závěru pak, slavná sněmovno, budiž mně dovoleno reagovat na nedávný projev p. kol. Franka, který v tomto domě velmi ostře odmítl brožuru pana vrch. odb. rady Chmelaře z ministerstva zahraničí, která jedná o problému německé menšiny u nás. Brožuru jsem si opatřil a také řádně pročetl a zjistil jsem, že se opírá ve svých závěrech o data Státního statistického úřadu právě tak, jako připojená mapka, ve které jsou vyznačena sídliště německých menšin v našem státě. Data v knize i příslušné zakreslení odpovídá přesně úředním záznamům Státního statistického úřadu. Byl jsem proto překvapen, když p. kol. Frank mluvil zde o této publikaci jako o pamfletu. (Hlasy: Dokázal to!) Páni pokyvují, že jde o pamflet. Ale ráčíte odpustit, že jsem byl překvapen jinou publikací, která byla vydána právě p. kol. Frankem, jenž v tomto domě kritisoval tuto úřední publikaci ministerstva zahraničí, jež vyšla v Orbisu. Byl jsem překvapen, když jsem dostal publikaci p. kol. Franka, která nese název "Sudetendeutschtum in Kampf und Not." Byla vydána nákladem 12.000 výtisků. P. kol. Frank je nakladatelem v Karlových Varech, ale tuto knihu vydal koncem minulého roku v Kasselu v Německu. To je kniha p. posl. Franka, k níž má zde úvod pan předseda strany Konrad Henlein, takže myslím, že není žádné pochybnosti, že k autorství této knihy se p. kol. Frank přihlásí a nebude je také ani popírat. 12.000 výtisků .... (Posl. Klieber [německy]: Jsou to ponejvíce fotografie!) Ano, fotografie, ale o těch fotografiích si hned také něco povíme. Tato kniha, slavná sněmovno, má tři díly. Prvý obsahuje předmluvu o sudetskoněmeckých dějinách a pak následují obrázky z různých krajů. Snad vás bude také zajímati, že rovněž Praha je zahrnuta jako německý Kulturraum, Praha také patří do kulturního rámce německého. Druhý díl začíná krátkým vylíčením .... (Hluk. - Výkřiky. - Místopředseda Taub zvoní.) sudetskoněmecké bídy doložené drastickými obrázky. Také se o nich ještě zmíním.

A konečně třetí díl znázorňuje, jak příchod pana předsedy Henleina a jeho strany znamená záchranu pro sudetské Němce. Řekl jsem již, že pan posl. Frank napadl v tomto domě velmi ostře brožuru pana vrch. odb. rady Chmelaře o problému německé menšiny u nás a nazval ji nevěcným pamfletem. Tím spíše, vážení pánové, upřímně řečeno, nutno odmítnouti knihu pana kol. Franka nikoli již jako pamflet, nýbrž jako druh úmyslně nevážné propagandy, která má především působiti na city a dosahuje toho obzvláště působivými obrázky, jež byly zvlášť fotografovány pro tento účel a které také byly pořízeny na místech, které možná s Československem nemají nic společného, jak si dovolím ještě dále dokázati.

Hlavní texty shrnují známé stanovisko henleinovské strany, jejich stížnosti a požadavky. Autor se drží známé markomanské pověry. Němci dobyli totiž podle této teorie území jimi osídleného pluhem, avšak německý kulturní prostor se šíří daleko za území osídlené Němci. Zahrnuje vlastně podle této knihy Čechy, Moravu i Slezsko. Fakticky patříme všichni do tohoto německého Kulturraumu. Husité podle této knihy rozvrátili u nás výkvět (Výkřiky. - Místopředseda Taub zvoní.) německé kultury. V dobách rozkvětu byl náš stát vždy státem národnostním. (Výkřiky. - Místopředseda Taub zvoní.) Ale po Bílé Hoře, když se začal vyvíjeti zemský patriotismus, který byl porušen Čechy r. 1848 (Výkřiky. - Místopředseda Taub zvoní.), vynutili si Češi na Němcích národnostní boj, který prý od r. 1848 stále trvá. Pánové uznávají, že Češi jsou stále v nepopíratelném útoku, naproti tomu Němci byli vtaženi po světové válce a světovou válkou do Československé republiky, aniž byli dotázáni. Měli jsme se snad přijít a ptát, když jsme tvořili hranice v tom celém období věků, zdali nám dovolí, abychom Němce pojali od našich státních hranic. Z historie je, pánové, známo, že čeští panovníci požádali německé kolonisty, aby šli a osídlovali určitá místa. Tak tomu bylo v jižních Čechách, na př. v Čes. Budějovicích. Prosím, když někdo dobrovolně přijde, přijme státní občanství, myslím, že není potřebí, aby byl někam vtahován a tázán, chce-li či nechce-li do určitých státních hranic jíti.

Bída v sudetskoněmeckém území je svalována plně na národnostní nenávist Čechů na politiku státu. (Výkřiky. - Místopředseda Taub zvoní.) Podle názoru pana kol. Frank a bída v sudetskoněmeckém území byla zaviněna pozemkovou reformou, odbouráním stát. zaměstnanectva, především na úkor Němců, hospodářskou politikou zahraniční i vnitřní. Je potlačován německý jazyk a německá kultura.