Chci zde uvésti příklad: Pánové, zde bylo řečeno z lavic německých poslanců, že v Bratislavě bylo proneseno heslo, že za 20 let nesmí býti v Československu jediného Němce. Dovoluji si tvrditi: Ano, jestliže dovolíme, aby v německých územích hospodařili henleinovští zaměstnavatelé tak se silami a životem žen, které musejí pracovati za takovéto mzdy denně, pak nebude za 20 roků jediného Němce v Československu. Jako důkaz uvádím příklad firmy Josef Leicht v Zelené Hoře (Grünberg). Tento zaměstnavatel je jako všichni ostatní zaměstnavatelé v sudetských územích organisovaný henleinovec a je věrným vyznavačem hitlerovských zásad. Firma tato měla továrnu na rukavice v jiném území a v tomto území platila za určitou práci na rukavicích 60 hal. od 1 tuctu. Poněvadž firma chtěla snižovati mzdy dělnicím, zastavily dělnice práci a nechtěly za sníženou mzdu pracovati. Firma přenesla proto svou výrobu do kraslického okresu a v tomto okresu zřídila 5 filiálek v různých místech a nyní neplatí 50 hal., jak chtěla snížiti mzdu, nýbrž platí 20 až 25 hal. od 1 tuctu a dělnice, která celý den pracuje, zpracuje 2 tucty rukavic, to znamená denní mzdu 50 hal., slovy řečeno padesát haléřů vydělá dělnice za 1 den. Chci poukázati, jakým způsobem jsou zde nezaměstnané dělnice poškozovány. Příklad: Tato firma má tolik drzosti, že na zprostředkovatelnu práce v Kraslicích oznámila, že potřebuje dělnice, které budou vydělávati nejméně 10 Kč na denní mzdě. Dělnice byly poslány ze zprostředkovatelny práce, byly tak zároveň zbaveny potravinových poukázek, ale u firmy si vydělaly jen 50 hal., to znamená, že byly zbaveny touto firmou podvodně potravinové poukázky, kterou dříve dostávaly. Ale to není všechno. V Silberbachu má rovněž jednu ze svých filiálek. Dělnice pracují až 20 hodin denně, i v neděli a aby nemusily se zdržovati odcházením z továrny, bydlí přímo v továrně. V jedné místnosti dal zaměstnavatel na zemi rozprostříti slámu, kde dělnice uléhají na tři - čtyři hodiny, aby si odpočinuly, pak vstanou a znovu jsou hnány do práce.

Tyto příklady jsem uvedla proto, abych ukázala, jak strašlivému vykořisťování jsou vydáni tito příslušníci t. zv. Volksgemeinschaft. Skoro všichni zaměstnavatelé těchto území jsou vesměs organisovaní henleinovci a dělníci jsou přijímáni jen na legitimace henleinovské strany. Tam, kde si toto vykořisťování nechtějí dát líbit, jsou bez pardonu vyhozeni z práce, aniž by se s nimi dělaly nějaké okliky. A nyní bych chtěla jednat ještě okliky. (Posl. Kut: Ona má pravdu, ale k čemu je sociální péče?) Ano, sociální péče, a právě na tu vaši připomínku se ještě vracím k otázkám sociální péče.

Vyděračské sbírky na tak zv. Volkshilfe mají za následek takovouto situaci. Jako příklad uvádím sociální péči v Rybářích. O každých vánocích pod vánoční stromek tam sebrali 20.000 Kč, ale protože nátlakem na obchodníky a na všechny, kteří mohou být veřejně kontrolováni, i na dělníky, bylo vyhrožováno každému, kdo by na Volkshilfe nepřispěl, sociální péče při vánoční sbírce vyšla s tím, že letošního roku dostala na sbírkách jen 5.000 Kč. Všichni ti, ke kterým sociální péče se svými sbírkami přišla, odkazovali na to, že jsou nuceni přispět na Volkshilfe. A při tom vypadá podpora Volkshilfe tak, že jsou podporováni jenom příslušníci Henleinovy strany, kteří se mohou vykázati henleinovskou legitimací. Tak se tato dobročinná činnost Henleinovců, spolu s naším ministerstvem vnitra, ukazuje na péči o nezaměstnané.

Řadu takovýchto dokladů bychom mohli snésti. Bylo by potřeba zmíniti se zde o činnosti t. zv. kontrolní komise, která v německých územích zjišťovala potřebu nebo nepotřebu podpory v nezaměstnanosti pomocí potravinových poukázek. Je velmi zajímavé, odkud to vyšlo, že v německých územích pobírají podporu v nezaměstnání lidé, kteří to nepotřebují, a že obce šantročí s potravinovými poukázkami. A je zajímavé, že tato verse vyšla z řad henleinovských a že se jí rázem uchopilo ministerstvo vnitra a zemský úřad, který poslal do německých území, právě do obcí, kde je většina socialistická, komise, aby tam seškrtaly poukázky potravinové těm, jejichž život a výživa vlastně na potravinových poukázkách závisí. A právě do těchto obcí, kam se ještě Henleinovi nepodařilo dostatečně zakotvit, se dnes přichází s Volkshilfe, aby se lovilo mezi nešťastnými nezaměstnanými, které henleinovci spolu s agrární stranou připravili o potravinové poukázky. V jiných obcích jim však na vyvařování a stravování nezaměstnaných nezáleží, ba naopak, tam mohou děti před jejich očima umírat hlady, to jimi vůbec nepohne.

A nyní bych chtěla hovořit o věci, která úplně uniká pozornosti jak ministerstva soc. péče, tak také i ministerstva zdravotnictví, a ukázati zase právě na toto území, kde z bídy a z tohoto stavu, který zde je, vypukl t. zv. svrab, nemoc, o níž v lidových vrstvách koluje mínění, že je to nemoc ze špíny. Národové v Československu mají určitou kulturní úroveň. Sama jsem se přesvědčila, když jsem navštívila toto území, že nejen v kraslickém okrese, nýbrž hlavně v nýdeckém okrese se v řadě obcí rozmohla tato strašlivá nemoc, o které lékař konstatoval, že není z nečistoty, nýbrž z podvýživy. Kdo prošel dělnické domácnosti v sudetském území a viděl byty textilaček nebo krajkářek v Rudohoří, pochopí, jak strašlivé je to právě pro tyto ženy, vzniká-li u nich takováto nemoc z nedostatku čistoty. Tam se i nezaměstnaní snaží všemi silami udržet ve svých bytech čistotu, a proto, zhoršila-li se dnes situace tak, že často nemají ani na kousek mýdla, tím více nás musí tento fakt zarážet. Uvedla jsem právě příčinu a ukazuji na to, jak vyděračství henleinovských zaměstnavatelů spolu s reakční politikou v našem státě připravuje o nejprimitivnější možnost žíti nejen naše německé spoluobčany, nýbrž připravuje takovýto život ženám i dětem v celém státě.

Navrhuji proto, aby ve větších obcích byly zřízeny bezplatné lázně nebo aspoň sprchy, aby nezaměstnaným byl vedle potravinových poukázek přidělen aspoň kilogram mýdla měsíčně pro rodinu a dále aby byly zřízeny při všech školách lázně a sprchy. Finanční náklady naprosto nejsou tak značné, aby v moderním státě nemohl býti splněn tak naléhavý požadavek.

Chci však ještě krátce ukázati na situaci dělnic, které žijí přímo pod okny paláců a bank, přímo v srdci republiky, v Praze. Na pražské anketě svolané před vánoci byly sneseny tak strašlivé doklady ubíjení života a zdraví dělnic v pražských továrnách, že se člověk skutečně musel otřást. Uvádím jen některé příklady, které byly na této anketě uvedeny.

V továrně Čižinský pracují dělnice ve vzduchu prosyceném zápachem, který se nedá dýchat, a celý den jsou v mokru. Do kastrůlků, v nichž si přinášejí oběd, lezou jim červi z kůží, s nimiž pracují; v této továrně nejsou ani větráky, ani šatny, ani umývárny a nic podobného. Jejich mzda je tak minimální, že nejen svou rodinu, ale ani sebe z ní nemohou uživit.

Další doklad přinesený na této anketě je od firmy Kanold, kde dělnice vydělávají 57 Kč týdně. Jak mohou z této mzdy uživit rodinu a jak mohou pak svým dětem dát dostatek výživy?

Mydlárna Demartinka; tam mají dělnice 60 Kč týdenní mzdy. Pro 70 dělnic je zde jeden záchod, 12 dělnic onemocnělo v jednom týdnu nemocí močového měchýře z nastuzení, poněvadž stojí celé fronty před záchodem.

Mzdy dělnic jsou v Praze skoro vesměs pod 100 Kč, a přece tyto dělnice jsou ve většině případů jedinými živitelkami svých rodin. Jaký div, že pro tyto ženy je nové dítě břemenem, kterého se bojí více nežli čeho jiného. Proto také klesá porodnost a proto také vidíme tyto zjevy, které nám ukazují, že bude-li takovýmto způsobem dále postupováno, je nutno se obávat dalšího poklesu porodnosti a přirozeného přírůstku obyvatelstva.

Ještě jednu ukázku, jak dnes právě pro zaměstnavatele v republice neplatí zákony, je dopis dělnice od firmy Schmied v Řekách u Semil, kde se ukazuje na to, že v místě je 7.000 nezaměstnaných dělníků, ale při tom firma žádá, aby jí bylo povoleno pracovati týdně 58 hodin, ačkoliv továrna pracuje na dvě směny. A uvádí se, že je-li jí povolení odmítáno, tedy pracuje bez povolení, zaměstnavatelé se o povolení dále neptají.

Neblahé hospodářské poměry jako v zrcadle se odrážejí právě na zdraví lidu. Každý, kdo to myslí s obranou republiky upřímně, musí jistě pochopiti, že je nerozlučně spiata s osudy životních zájmů lidu. Kdo bude bránit republiku? Živí lidé, kteří musí býti zdraví, silní, aby mohli splniti veliký úkol v okamžiku, kdy nastane nutnost brániti tuto zemi. Nebudou to jen vojáci na frontách, nýbrž i vojáci práce, muži i ženy ve všech výrobních odvětvích, kteří budou republiku bránit. Obrana republiky totiž nezávisí jenom na množství zbraní, na kterých nesmírně vydělávají zbrojaři, nýbrž hlavně na živých lidech, kteří mají tyto zbraně ovládat. (Potlesk poslanců strany komunistické.)

Místopředseda Taub (zvoní): Přerušuji projednávání tohoto odstavce jakož i pořadu schůze.

podle §u 2, odst. 4 jedn. řádu obdrželi na dnešní den posl. dr Mičura, Illing, Wagner, dr Jilly, Němec (SdP), inž. Künzel, Obrlik, inž. Karmasin, dr Kellner, F. Nitsch, E. Köhler, Śliwka, Schmidke.

nemocí posl. Szentiványi, Krosnář, Gottwald.

Za platnou podle §u 2, odst. 4 jednacího řádu uznána dodatečná omluva posl. Szentiványiho na den 18. února 1937.

Dotaz posl. Obrlika ministru pošt a telegrafů, že poštovní úřad v Horním Mexově u Jablonce n. N. doručuje dopisy se strženou známkou (č. D 287-IV).

Odpovědi:

min. železnic na dotaz posl. dr Neumana č. D 192-IV;

min. financí na dotaz posl. dr Zippeliuse č. D 202-IV.

mezi schůzí: Zpráva tisk 794.

Místopředseda Taub sdělil, že se předsednictvo usneslo, aby se příští schůze konala ve čtvrtek dne 25. února 1937 o 11. hod. dopol. s

1. Zpráva výboru branného o vládním návrhu zákona (tisk 787), jímž se mění § 3 zákona ze dne 11. května 1932, č. 66 Sb. z. a n. (tisk 794).

2 až 7. Nevyřízené odstavce 1 až 6 pořadu 81. schůze.

Schůze skončena ve 2 hod. 30 min. odpol.