Co myslíte, jak dlouho bude ještě stačiti zásoba trpělivosti obyvatelstva? Sudetskoněmecká strana konala dne 22. ledna veliké shromáždění a usnesla se na resoluci, která byla zaslána okresním úřadům, zemskému úřadu, různým ministerstvům a také předsedovi vlády. Do dneška ovšem žádné z těchto úředních míst neučinilo opatření, do dneška ani neodpovědělo, pravděpodobně proto, že si neví rady, jakých opatření se má konečně užíti ke zmírnění. Váš rozhlas, pánové s české strany, stále oznamuje, že se nouze také v severočeském území každým dnem zmírňuje a že se také zde uvádějí kola zase do pohybu. Ale také "Deutsche Presse" zaznamenává teprve dnes ve svém vydání, že i v severních Čechách nastává jaro v továrnách a hospodářství a že nyní kyne opět poctivý a trvalý výdělek tisícům a tisícům těch, kteří zkřehlí po letech bez výdělku, sedření duševně i tělesně již nechtěli věřiti ve změnu bídy. (Výkřiky poslanců sudetskoněmecké strany.) Vidíte, pánové, také Cvikov leží v severních Čechách. Úřad pro zprostředkován práce zjišťuje ovšem ve své výroční zprávě, že Cvikov měl v roce 1936 o 411 nezaměstnaných méně než v roce 1935, tedy přibližně již jen 6000 v politickém okrese; z toho podle úředního zjištění 2149 nepodporovaných nezaměstnaných. Velice zajímavé je nyní zjištění, že úřad pro zprostředkování práce zjišťuje pokles počtu nezaměstnaných, ale také že okresní nemocenské pokladny zaznamenávají snížení zaměstnanosti, tedy důkaz, že úřední cifry, které se toho týkají, prostě nesouhlasí a že číslice bídy jsou ve skutečnosti mnohem vyšší, než je udávají úřední místa, a že také počet nepodporovaných bez výdělku je značně vyšší, než se stále udává. Neboť při vyšetřování četníky jsou příliš často ubozí hladovějící vykazováni jako zámožní a zde se u nás vyznamenává zvláště četnictvo v Kunraticích, jež trvale vykazuje nemajetné za majetné. Titíž četníci si dovolují ještě jiné věci tím, že vyzývají místní obyvatele, neznalé státního jazyka, aby prostě podepsali česky psané zápisy, a nevyhoví-li se tomu vyzvání, předloží se jim prostě prázdný formulář, jejž mají podepsati. Zvláštní potěšení působilo však tomuto četnictvu, když dalo přednost tomu, aby rozpustilo ženský pletací večírek, kde naše ženy pletly a šily pro nejchudší z chudých; četníci označili tento ženský pletací večírek za velice politicky podezřelý, protože zde bylo několik směrnic od sudetskoněmeckého ženského hnutí. Na druhý den odňali četníci všechny pohraniční průkazy ženám a jejich mužům. Podaná stížnost v této věci nenašla do této hodiny ospravedlnění, ale horlivý četnický strážmistr byl povýšen na praporčíka. (Různé výkřiky.)

Jiný případ ze šťastného života sudetskoněmeckých obyvatelů. Poctivé sudetskoněmecké děvče, jistá Anna Riedelová z Kunratic, se zde proviní tak dalece, že při uvítání oduševněle kyne rukou řečníku shromáždění naší strany. Co udělá vládní zástupce? Zjistí hitlerovský pozdrav, podá na příslušnou osobu trestní oznámení, ta je odsouzena na 48 hodin do vězení, stížnost na zemský úřad jest marná. Dosud nevinné děvče musí 48 hodin seděti a vládní zástupce bude o stupeň v hodnosti povýšen. Ostatně, ještě stále se tomu nevěří, považuje četnictvo v našich pohraničních obcích téměř každého obyvatele, ovšem pokud není marxistou, za státně nespolehlivého; šetření při žádostech o pas zní prostě: "byl členem rozpuštěných stran nebo sympatisoval s nimi", ačkoliv ve mnoha případech chybí pro obojí doklady a údaje neodpovídají pravdě. Následek toho je, že ten neb onen z obchodníků v pohraničním území nemá možnosti vejíti ve styk se svými zasilateli z říše, že ten, jenž chce k lékaři, k tomu rovněž nemá možnosti a že dělník, jenž snad má své pracovní místo ve Varnsdorfu a přes saské území by snad dříve přišel na své pracovní místo, musí nyní dělati dvouhodinovou zacházku. Tak by se dalo vypočísti jenom z tohoto jednoho sudetskoněmeckého okresu mnoho příkladů nesnesitelných poměrů sociální, hospodářské a správně-technické povahy. Další příklad: Na státní autobusové lince Röhrsdorf-Cvikov-Německé Jablonné se zaměstnává muž, jenž nerozumí ani slova německy, a žádá se, aby se tento muž zabýval zákazníky, tedy s cestujícími, v oblasti, kde je přes 95% obyvatelů německé národnosti. Při pohraničních obranných pracích v našem území se co nejúzkostlivěji dbá na to, aby při tom snad nebylo užito příslušníků sudetskoněmecké strany jako dělníků.

Pan předseda vlády ujistil v jednání, jež se konalo 27. května 1936, že při zadávání veřejných prací nemůže býti uchazeči na újmu ani příslušnost k politické straně, ani k národnostní menšině. Výslovné ujištění pana předsedy vlády a obsah svého času podané a oběma sněmovnami přijaté resoluce o opatření práce z prostředků půjčky na obranu státu pohnulo sudetskoněmeckou stranu, aby hlasovala pro půjčku obrany státu; ale konkretní případ, že dělník František Knespel z Jiřetína č. 245 byl vedoucím okresní zprostředkovatelny práce ve Varnsdorfu pro svou příslušnost k sudetskoněmecké straně prý podle příkazu zemské zprostředkovatelny práce z práce při opevňování k ochraně hranic vyloučen, ukazuje, že podřízené orgány za prvé nezachovávají úřední nařízení a za druhé vydávají pokyny, jež musí uvésti veřejnost v pochybnosti, zda se vůbec ještě mohou úřední nařízení bráti vážně. Ostatně, opatření pro obranu hranic, jež jste učinili, způsobí úplné vykrvácení tohoto hraničního okresu, obydleného lidmi pracovitými a přívětivými. Vzali jste svými opatřeními na obranu hranic obyvatelům poslední skrovnou pomoc. Aspoň u nás je tomu tak. Chci zde uvésti jen krátce několik příkladů. Z okresní silnice Cvikov-Krompach - státní hranice vyúsťují dvě poboční cesty v pohraniční obci Krompachu k hornímu dílu této obce a k českosaským pohraničním boudám Johannessteinské, Höchtelské, Vilémově výšině a Hochwaldské boudě. Na těchto dvou rozcestích, z nichž jedno je uprostřed vesnice a druhé poněkud výše, byly postaveny mohutné závory a tím znemožněn volný přístup k hornímu dílu obce a k pohraničním boudám. Přímo na hranicích byly postaveny tabule s přátelskými slovy: "Uzavřená cesta. Gesperrt.", jež přinutí každého pocestného k návratu, který si pak se zřetelem k této výstraze umíní nenavštíviti jako cizinec ostrov blažené demokracie. Ale zajímavé je, že obyvatelé vesnice sami již nemohou jeti do horního konce vesnice a že také s naší strany není možnosti, abychom se povozem nebo autem dostali k pohraničním boudám, neboť závory na horním rozcestí k těmto boudám jsou trvale uzavřeny. Závory na rozcestí uprostřed vesnice k hornímu dílu vesnice dovoluje shovívavým a laskavým způsobem velitel stráže držeti otevřeny v době od 8 do 12 hodin dopoledne a od 1 hodiny do 4 hodin odpoledne. Posledně se stal zajímavý případ. Z Krompachu do Liberce byla do krematoria převezena mrtvola. Pohřební auto mohlo ještě před 4 hodinou odpoledne přes závory a 1 minutu po 4 hodině, když se pohřební auto vrátilo, stálo před uzavřenými závorami. Marně byl hledán příslušný úředník, jenž nosil sebou klíč v kapse. Po hodině se konečně našel v pohraničním území a po hodině čekání byla dána možnost jeti s mrtvolou do Liberce. Ale nejstrašnější na celé věci jest to, že si obce musí samy platiti stavby pro obranu hranic, tak je tomu u obce Krompachu, jež jest v důsledku špatného hospodářského stavu cvíkovské oblasti velice poškozována a kromě toho pro přerušení pohraničního obchodu nemá možnosti dosáhnouti nějakých dodatečných příjmů. Musí ještě na tato pohraniční opevnění zaplatiti 35.400 Kč. Podobný případ máme nablízku a to v Dolním Lichtenvaldu. Zde vede kolem Rabštejnu bývalá obchodní cesta Cvikov-Česká Lípa-Praha. Nyní bylo učiněno toto: Přímo na hranici opět nádherná tabule: "Uzavřená cesta. Gesperrt." Odehrává se zde 95% cizineckého styku. 100 m od hranic, tedy na cestě, kde se odbývá 95 % cizineckého styku, byla cesta v délce 80 m a až do hloubky 1.70 m prokopána a na druhé straně byl naházen svah o výšce 1˙70 m. Před tímto rozcestím byly vystavěny železobetonové pilíře, jež znemožňují proniknutí aut a povozů k pohraniční boudě Rabštejnu. Hostinskému rabštejnské boudy byla odňata každá možnost, aby si dal pivo a potraviny dovézti povozem do Rabštejnu, nikdo také nemá příležitosti navštíviti boudu a sousední sedlák nemá možnosti dostati se na svoje pole. Na stížnost rabštejnského hostinského bylo mu odpověděno: "Nemůžete-li přivézti potraviny do Rabštejnu, přiveze to tam nějaký Čech." Také za tento příkop musela obec zaplatiti 6000 Kč. Sedlák, na jehož pozemku byla zřízena betonová zeď, musel za tuto zeď zaplatiti 6000 Kč.

Řekl jsem již, že se pohraničním obcím uzavírají závorami a zdmi poslední skrovné příjmy z cizineckého ruchu a zatěžují se kromě toho beztak vysoce pasivní obecní pokladny náklady těchto opevňovacích staveb. Žádáte, aby německé pohraniční obce platily stavby pro obranu země. Máte aspoň tolik morální slušnosti, že napřed zmírníte nouzi v těchto územích a sanujete vysoce pasivní obecní pokladny? (Potlesk.)

Pánové, především z vlády, pamatujte si jedno. Nenaučíte se poznati tady v Praze, ani na nějakém čistém tržišti v některém sudetskoněmeckém venkovském městě nouzový stav sudetskoněmeckých oblastí. Doporučoval bych vám, máte-li letos opět v úmyslu podívati se jednou na naše pohraniční území, abyste se svěřili také našemu vedení, pak dostanete obraz opravdivého stavu nouze a byli byste brzy také přesvědčeni, že tento stát jest rovněž zemí neomezených možností, ovšem ve smyslu, jakého si občané tohoto státu nepřejí. Přicházím z území, jež trpí nyní 10 let nesmírnou nouzi, ačkoliv se s vaší strany vždy konstatuje, že se poměry ze dne na den zlepšují. Musím s tohoto místa žádati, abyste konečně učinili opatření, jež zamezí v našich pohraničních obcích bourání dalších továren, dalších strojů a aby bylo především pohraniční město Cvikov, trpící nouzi, prohlášeno za mimořádné nouzové území. Jest nehodné státu, jenž chce býti státem pořádku, nejsou-li jeho občané, které kryje na svých hranicích, chráněni, nýbrž vydáni neomezenému zbídačení. Jednejte konečně podle zákonů mravnosti a humanity. (Potlesk poslanců sudetskoněmecké strany.)

Místopředseda Košek (zvoní): Dávám slovo dalšímu řečníku, jímž je p. posl. Jaross.

Posl. Jaross (maďarsky): Ctená posl. snemovňa!

Jestliže zákonodarca prezerá dáta záverečného účtu z r. 1935, tu podstatou nie je prales číslic, nie matematika, ale duch, ktorý z týchto číslic vanie a ktorým možno načrtnúť kontúry politiky vlády.

Jestliže prečítame tento prales číslic, tu charakteristicky vystupujú tieto skutky: Záverečný účet na r. 1935 musíme pokladať za záverečný účet prekročení, lebo veď 1.576,606.371 Kč činí prekročenie preliminovaného rozpočtu, nepreliminované výdavky však činia 205,768.774 Kč, takže celý deficit činí úhrnom 1.782,375.146 Kč. Jestliže prebereme všetko, ako hospodárily jednotlivé ministerstvá, tu môžeme konštatovať, že kým väčšina ministerstiev vo výdavkoch preliminovaných viacej menej zachovala položky rozpočtové, dotiaľ ministerstvo národnej obrany prekročilo preliminovaný rozpočet o 89,810.995 Kč, ministerstvo sociálnej pečlivosti o 160,056.324 Kč, ministerstvo financií však o 408,700.981 Kč. V položkách nepreliminovaných figuruje ministerstvo vnútra s 5,301.215 Kč, ministerstvo verejných prác s 37,577.091 Kč, ministerstvo financií s 1.382,291.189 Kč, ministerstvo národnej obrany s 157,007.226 Kč a ministerstvo školstva s 27,800.284 Kč. Vidiac takéto horentné prekročenia naskytuje sa otázka, načo je tedy pojednávanie o rozpočte, k čomu má štát rámec rozpočtový, v ktorom obdržala vláda zmocnenie k hospodáreniu s peniazmi štátnych občanov a so štátnym majetkom. Avšak my zvykli sme si už tomu, že československá demokracia bude pomalu znamenať to, že parlament vzdá sa svojích práv v prospech vládneho režimu a tak sa vyvinie diktatúra na koľajniciach demokracie.

Číslice tieto však ďalej len dokumentujú, že je nepochybne niekde chyba vo vedení štátu, v zahraničnej i vnútropolitickej situácii štátu. Je nápadné, že najväčšia miera prekročenia - okrem ministerstva financií, ktoré koniec koncov musí peniaze dávať k disposícii a tedy jeho prekročenie musí ísť vlastne na vrub ostatných rezortov - vykazuje sa v položkách ministerstva národnej obrany a ministerstva sociálnej pečlivosti. Tieto dve položky charakterizujú to, že štát sa ozbrojuje, aby udržal vo svojej zahraničnej i vnútornej bezpečnosti rovnováhu novým a opätovným zbrojením, a práve keď najdôležitejším programovým bodom republiky je zbrojenie, musí republika prekročiť rámec rozpočtu tiež k účelom sociálnym. Avšak tvrdímli, že je správne a potrebné prispeť pomocou zchudobnelým a podlomeným vrstvám ľudovým, tážem sa zároveň, zda je správny ten spôsob pečlivosti, ktorý na miesto využitia položiek, ktoré by maly figurovať v rozpočte a hospodárení ostatných rezortov, dáva v ceste ministerstva soc. pečlivosti iba systemom podpôr v nezamestnanosti výžive chudobných ľudových vrstiev tie výhody, ktorých účelom je udržovať životnú standardu týchto vrstiev.

Podľa môjho názoru systém sám je pochybený, lebo veď v prvom rade tvorením pracovných príležitostí by sa mal zabezpečiť robotníkovi chlieb, ktorý mu právom náleží. (Posl. Kopasz: Ako je to v Maďarsku?) Buďte len kľudný. Keby ste si boli prečítali, milý pán kol. poslanec, aké je stanovisko moje a mojej strany a do akej miery slúžime my záujmom robotníctva, tu by táto poznámka nebola odznela. (Posl. Kopasz: Koľko platíte vy robotníkom?) Ráčte to len skontrolovať na. Slovensku, kde bydlím ja, a tam sa na to opýtajte robotníkov. Potom sa už presvedčíte v praxi o opaku toho. Lebo nie slová tvoria život, milý pán poslanec, ale prax.

Z položiek rozpočtu čítam, že štát musí utrácať na vojenskú vec nad svoju vlastnú majetkovú stabilitu a nad národné imanie. Preto nemôže štát tvoriť a inaugurovať takú vnútornú konštruktívnu sociálnu politiku, ktorá práve vnútornou sociálnou prácou by umožnila pozdvihnutie životnej úrovne ľudu. Oproti tomu utrácame na obranné linie, utrácame na vojsko, utrácame na zahraničnú propagandu a tu ešte musíme občas operovať so stále zväčšujúcimi sa podporami nezamestnaných, keďže prácu dať nemôžeme. (Posl. Bečko: Koľko vydáva maďarská revízna liga na zahraničnú propagandu?) Na túto otázku nie som v stave dať odpoveď, lebo ja som poslancom menšinových Maďarov a tedy nemôžem brať odpovednosť za to, čo robí iný štát, alebo niektorá jeho organizácia. To je naprosto vedľajšie, do toho mi není nič.

Československá republika bola utvorená vlastne národným duchom po svetovej válke, ktorá pre ňu skončila šťastne. Túto národnú myšlienku chcela Československá republika vo svojom rámci uskutočniť pre národ československý, a bolo by bývalo úkolom demokracie postarať sa o to, aby oslobodenie nebolo utlačením ostatných národov. Podujala sa zdánlive úkolu, ktorý nemohla a nemôže splniť, lebo demokracia zostala prázdnou, neprešla do prexe a v dnešnom území republiky Československej, stanovenom mierovými smluvami je československý národný cieľ to jediné, na ktorom politika úradná pracuje. Táto politika chce utlačiť v zemiach historických životnú vitalitu nemeckého ľudu, v častiach slovenských a podkarpatoruských životnú vitalitu Maďarov, chce utlačiť životnú vitalitu poľskej menšiny a tiež životnú vitalitu Rusinov v Podkarpatskej Rusi. (Posl. Bečko: Máte viac práv ako dáva sama maďarská vláda svojmu vlastnému národu v Maďarsku!) Veď i na to odpoviem, len sa ukľudnite.

Podstatné je to, že dnes Československá republika vo svojom rámci nepodujala sa a nepodujme sa pozdvihnutia a rozvoja všetkých národov, ktoré sa dostaly do tohoto štátu. Dosavádne vlády Československej republiky práve vo smysle mierových smlúv boly by povinné pracovať nielen v zájme národa československého, slúžiť rozpínavosti a omnipotencii nielen československého národa v území celej republiky, veď na území republiky žije nielen národ československý, ale žijú tuná i menšiny v rydze menšinových územiach. Československá vláda má sa podujať nielen rozširovania národa československého, ale má tiež napomáhať životnému rozvoju a životnému programu narodov: nemeckého, maďarského, poľského a rusinského.

Keby tomu bolo tak, tu by sa nebolo stalo, že sme dospeli k istému veľkému úspechu, dľa ktorého Anglicko spolucíti s republikou Československou. Nuže ráčte prepáčiť, potrebuje toho republika Československá? Dnes žiaľ toho potrebuje, lebo veď zahraničná politika československá viedla zahraničnú politiku štátu tak, že republika dnes izolovaná a nepriateľmi obklopená musí hľadať svoju obranu. Kde že je pánovia tá bezpečnosť poskytovaná Veľkou dohodou? Sme vo zmenenej Europe. Zmenená Europa diktuje republike docela inú politiku, než ktorú usmerňuje dnes Krofta spolu so Šebom.

Vážená snemovňa! Vláda republiky Československej, avšak i politická verejnosť republiky Československej musí vziať na vedomie, že v štáte je i istá maďarská otázka a že má tento štát isté územie, ktoré je demograficky rydze maďarské. Toto územie malo byť i pod vládou republiky československej zachované v takom maďarskom charaktere, v akom bolo toto územie prevzaté. Naproti tomu všade bola snaha, aby sa uplatňoval národný charakter československý, aby sa využívala sebaúčelnosť československého národa, kdežto táto sebaúčelnosť mala s hľadiska československého národa zastaviť sa na demarkačnej čiare, u ktorej sa začína sídelné územie maďarského národa.

Práve preto, keďže my maďarskí nacionalisti dokonale chápeme, že československý národ má právo pracovať v záujme svojej národnej veľkosti, dovoľte nám, aby sme tiež my mohli v územiach Maďarmi obývaných pracovať v záujme svojej vlastnej národnej veľkosti. (Posl. Kopasz: Majú v Maďarsku toľko škôl v každej obci Maďari, ako majú v Československu? Koľko obcí je tam bez školy, percentuálne vypočítané?) Ráčte len precestovať územia Maďarmi obydlené a presvedčíte sa, zda nebol zašantročený maďarský charakter krajov Maďarmi obydlených. Odkiaľ by vedel cestujúci, že cestuje v území Maďarmi obydlenom, keď na pr. v železničnej stanici chýba nápis Udvard a číta tam nápis Dvor n. Žitavou? Zda si uvedomí, keď príjde na okresný úrad, na súd, okresnú nemocenskú pokladnicu alebo na inú sociálnu inštitúciu v Komárne alebo Dunajskej Strede, že je v území Maďarmi obydlenom? Zda morálne zásady, z ktorých plynulo utvorenie tejto republiky, nevzťahujú sa tiež na nás? Či nie je povinnosťou vlády, aby tieto zásady aplikovala v praxi tiež na nás Maďarov?

Pán minister Dérer vo svojej toľko spomínanej reči povedal jednu výraznú vetu: "Nechceme získať ani jedinú dušu." Vety plynú, avšak stopy činov zostávajú. Pán minister Dérer snáď ani sám nevie a preto to pokladám za nutné povedať, ako vypadá v praxi toto získavanie duší, ktoré pomocou praxe exekučných orgánov formovalo sa v kupovanie duší. Podal som interpeláciu pánu ministrovi školstva vo veci školy v Ini, intervenoval som v ministerstve školstva, zabýval som sa s otázkou, odkryl som školskú záležitosť inských Maďarov na príslušných miestach a čo bola odpoveď? Zda to, že by bol pán minister školstva povedal, že je-li opravdu oprávnený maďarský požiadavok z Ine, tu že on ho splní, keďže je zákonný? Požiadavok bol zákonný, prianie vyznelo, nikto nechcel vplývať politicky na smýšľanie Maďarov v Ini, sami o to žiadali, chodili na úrady a dnes po troch mesiacoch po podaní interpelácie príslušný obvodný notár predvolal si maďarských obyvateľov obce a jednoho za druhým snažil sa získať, aby odvolali svoje podpisy na žiadosti o maďarskú školu a aby sa priznali za Čechoslovákov.

To je jeden prípad. Druhý eklatantný prípad je tento: Pred niekoľkými rokmi pokladala administratíva za vhodné, aby snižovala významnosť miest Levíc a Ipeľských Šiah akožto mest maďarských. A preto odpojili maďarské obce od Levíc a Ipeľských Šiah a zorganizovali vraj rydze maďarský okres, okres želízsky. V území tohoto okresu sú obce iba s absolutne maďarskou väčšinou, avšak teraz bola zahájená odmaďarčovacia akcia, najprv pozemkovou reformou. Breinerov veľkostatok, ktorý tuná leží, nebol rozparcelovaný, pôda nebola rozdelená medzi maďarskými roľníkmi hľadujúcimi po pôde, lež ponechal si ju štát a ministerstvo zemedelstva dalo veľkostatok do árendy cukrovaru v Oroske, patriaceho ku koncernu Živnobanky. Cukrovar v Oroske stal sa nástrojom odmaďarčenia, lebo maďarské ľudové školy v obvode veľkostatku boly zmenené na slovenské a potom tým, že do želízskeho okresu boli usadení kolonisti, zmenilo sa tiež demografické rozvrstvenie okresu.

Avšak je tu jeden nový prípad, ktorý vrhá príkre svetlo na odnárodňovaciu tendenciu. V obci Želíz uprázdnila sa rímskokatolícka fara. V tejto obci s maďarskou väčšinou keďže prezentantom je pán minister zemedelstva Zadina, ktorý navrhuje biskupovi farára na menovanie - nebol vymenovaný maďarský administrátor, ktorý tam už od rokov pracoval, alebo iný maďarský kňaz, lež menovaný bol tam istý Slovák. Je to taký prípad, ako keby do Kolína menovali farárom nejakého Nemca alebo Maďara.