Hle, takhle vypadá ta chrapounská nenasytnost a plundrování agrárních kartelářů, špiritusníků a cukrobaronů. Ne nezaměstnaní, ale ti, kdož křičí, to jsou vyžírači republiky. Křičí, že prý se nehospodárně zachází s podporami v nezaměstnanosti a že by bylo třeba kontrolovati přísněji. Pánové, my vám chceme říci jednu věc. Při rozdílení podpor v nezaměstnanosti, kdy veliké částky jdou rukama dělnických funkcionářů, nedošlo dosud k takovému škandálu, jako došlo na př. ve Fénixu, kde [ ] se rozkradlo na 700 mil. Kč. Nedošlo dosud k takovému škandálu jako v lihovém hospodářství, kde agrární vlastenci okradli státní pokladnu o stamiliony, nedošlo dosud k takovému škandálu jako při rozdílení t. zv. fondu pro umělá hnojiva, hnojařského fondu, v němž si různé agrární instituce rozdělily mezi sebe asi 60 mil. Kč. Bylo by třeba, aby byli posláni kontroloři všude tam, kde hospodaří agrární vlastenci. A kdyby to byli svědomití kontroloři, pak by mnoho agrárních vlastenců muselo přijíti před soud a do kriminálu. Agrární špiritusníci, karteláři, nyní žádají, aby prý subvence, které se vyplácejí nezaměstnaným jako podpory v nezaměstnanosti, byly odpracovány. A cožpak kdyby jednou dělníci žádali, aby ony subvence, které se vyplácejí agrárním kartelářům, byly agrárními karteláři odpracovány? (Výkřiky.) Potom by museli pracovati 24 hodiny denně a ani za tisíc let by je neodpracovali ... (Výkřiky posl. Hodinové-Spurné.)

Pod vlivem štvaní agrárních reakcionářů se dneska škrtají podpory nezaměstnaným, hladovějícím lidem, nezaměstnaní se vhánějí do zoufalství a způsobuje se tím hlad, bída a nemoci dětí.. Slyšte jen m, co uveřejnily nedávno "Učitelské noviny". Uveřejnily omluvenku, kterou poslala matka dítěte, které se nedostavilo do školy. Omluvenka zní (čte): "Vážený pane řediteli! Moje dcera je žákyně II C měšťanské školy. Včera vynechala celý den, neb je nemocná. Můj muž nepracuje již 3 roky, jen vždy za rok nějaký týden, a nyní ještě dokonce nám vzali nouzovou podporu, takže to dítě onemocnělo pouze od hladu. Já mám 4 děti, již týden jíme černou kávu bez cukru a na chléb není, tak čekám, že se mi rozstůňou i ty ostatní. Tak co mám dělat? Již dva dny otec marně chodí po úřadech a nikde se nemůže pomoci dovolati, aby nám byla dále podpora poskytována. Děti jsou bosy, ani jedno nemá triko, půl košile, tak prosím Vás, není možno ještě takhle déle trpěti. Buďto ať se o to aspoň někdo vezme, neboť vůbec do školy děti posílati nemohu a jsem nucena nechati vše zemříti hladem. Prosím Vás, pane řediteli, jestli aspoň Vy můžete, zastaňte se nás, neb jsem zoufalá. Pozabíjet děti je mi líto a dále se to vydržeti nedá". (Posl. J. Sedláček: Pro své děti nemáte, ale do Španělska posíláte!) Žoldáci Živnobanky a zlatého telete mají tady drzost takhle mluviti. (Výkřiky.) Pánové, nestačí tato zoufalá slova matky hladovějících dětí? My se domníváme, že ani tato slova nepohnou srdci agrárních kartelářů. Těm nenapadne na př. snížiti ceny cukru, třebas děti z podvýživy mřou a nemohou si osladiti, jak tahle dělnická matka píše, ani tu černou bryndu. Agrární cukrobaroni se starají jen o to, aby prasata dostala levný cukr. Letošního roku snížili cukrobaroni cenu cukru, ale jen pro prasata, ne pro děti a pro lid. A starají se o to, aby agrární prasata cukr hodně požírala. Poslyšte, pánové, co v nedávných dnech napsal ve "Venkově" docent dr Josef Koukl o cukru jako krmivu pro prasata (čte): "Cukr jako sladké krmivo je zvířaty s chutí požírán. Podporuje chuť k žrádlu. Pro prasata je výborným krmivem. Žerou jej ráda i v tom případě, jsou-li syta. Mají po něm hladkou, lesklou kůži a dobře vypadají." - Ti lidé, kteří píší, že národ jest ve svých dětech věčný, projevují dojemnou starost o prasata, aby dobře vyhlížela, zatím co 50% dětí trpí křivicí. Pí posl. Mrskošová v zásobovacím výboru, když se jednalo o snížení ceny cukru a v jednom odstavci resoluce se žádalo, aby cukr pro nezaměstnané a pro strádající obyvatelstvo byl dán za tutéž cenu, za kterou je dáván pro dobytek, nazvala tento návrh bolševickým návrhem a řekla, že je to návrh, který snižuje vážnost jednání parlamentního zákonodárného sboru. Když pí. posl. Mrskošová řekla, že je to návrh bolševický, asi myslila, že je to návrh nedemokratický. Ale my se domníváme, že starostí demokracie je starat se nejen o prasata, nýbrž také o lidi a domníváme se, že s hlediska obrany státu je třeba říci, až republika bude ohrožena, že ji nebudou bránit prasata, ani velkostatkářská, nýbrž lidé. (Hlasy: Ani p. prof. Sedláček!)

Starost o lidi pracující, o jejich zdraví, o jejich štěstí, klid v rodinách, to je to, co vůbec chybí v hospodářské politice kapitalistického panstva. Je to politika, která vede ke katastrofě národa, která s hlediska obrany republiky je velezrádná a zločinná, a v době, kdy republika je ohrožena, se tím pomáhá fašistickým nepřátelům země, poněvadž se tím ničí živé síly národa. S hlediska obrany republiky je třeba dělat jinou politiku. Z vládních kruhů nyní se prohlašuje, že v poslední době věnuje vláda většinu svého času řešení hospodářských problémů. Ale nutno se tázati, jak tyto problémy řeší, jaké jsou výsledky, jak dovede opatřovat vláda chléb a práci pro obyvatelstva republiky. Musíme říci, že hospodářská opatření vlády jsou nedostatečná. že nevedou k zlepšení hospodářského života. Provedli jste dvojí devalvaci, ale vývoz podstatně oživen nebyl a práci dostalo poměrně málo dělníků. Je tu dále 3/4 milionu nezaměstnaných. Devalvace zdražila životní potřeby, exportérům přinesla vysoké zisky a to, o co je dražší dovoz, musí zaplatiti široké vrstvy pracujícího lidu. Pokud jde o investiční práce, mluvíte o miliardových částkách na investiční práce. A jaký je počet nezaměstnaných? V rozpočtovém výboru jsme se dověděli, že z půjčky práce dosud téměř půl miliardy nebylo ještě použito.

Aby se hospodářský život zlepšil, k tomu by bylo potřebí jiného řešení, radikálnějšího řešení hospodářských problémů. Bylo by třeba učinit opatření, aby se zvýšila koupěschopnost širokých vrstev, zvýšila spotřeba, poněvadž jen to může vésti k trvalému oživení hospodářského života. K tomu je potřebí zvýšiti mzdy, platy, ceny za zemědělské výrobky rolníkům, ulehčiti v daňovém břemenu pracujícím vrstvám, bylo by třeba podnikat mimořádné investiční práce. Ale všechna tato opatření předpokládají za prvé, aby banky, kartely a jiné bohaté vrstvy musely dát peníze k disposici pro investiční práce. Za druhé bylo by třeba více zdaniti kapitalistické zisky a na jejich účet prováděti opatření nutná k obraně státu. Za třetí je potřebí, aby malí živnostníci, malí a střední podnikatelé dostali levný úvěr, na který dosud mají monopol veliké, mamutí kartelové podniky, které úvěr dostávají od svých bank, i od Národní banky, kdežto malí podnikatelé, dostanou-li úvěr, pak za nesnesitelných podmínek, které je přivádějí do područí velkých podniků. Bylo by potřebí snížiti ceny, zvýšiti mzdy a platy, prostě zmenšiti zisky kartelářů a kapitalistů; a i pak, kdyby se zvýšily mzdy a platy, ještě by zůstal kartelářům a kapitalistickým podnikům dosti slušný občanský zisk.

Pokud jde o vládní politiku, vidíme však, že k takovýmto opatřením není odvahy, a není také síly. Opatření, která mohou vésti ke skutečnému zlepšení hospodářského života, mohla by prosaditi jenom síla sjednoceného lidu, jenom lidová fronta. (Předsednictví převzal místopředseda Mlčoch.)

Na konec několik slov o tom, kdo je za tuto politiku odpovědný. Samozřejmě, že vláda a vládní strany. Ale ve vládě jsou to především zástupci agrární strany, kteří hájí zájmy mamutích podniků, kteří hájí zájmy Živnobanky, onoho zlatého kapitálu, proti němuž před volbami vedli tak veliký a zuřivý boj, a samozřejmě hájí zájmy i svých dosti velikých mamutích kartelů. Zlatá a zelená šlechta, která se před volbami prala a rvala, ta se dneska už shodla, sjednotila, zlatí a zelení karteláři si na gruntě strýčka Řehoře zařídili společnou mlátičku a táhnou za jeden provaz. (Veselost.) Ten jejich boj, který byl veden před volbami, byl bojem jenom konkurenčním. Dva lupiči se také o svůj lup poperou. V podstatě však nešlo o nic jiného než o to: Agrární strana už dávno není stranou, která by hájila zájmy malorolníků, třebaže se nazývá republikánskou stranou zeměděl. a malorol. lidu. Agrární strana dnes má jiné zájmy, má sama veliké mamutí kartely, monopoly a trusty, a to nejen v t. zv. zemědělském průmyslu, nýbrž ona dnes buduje a soustavně rozšiřuje své posice i v jiných odvětvích průmyslových, ve zbrojařském průmyslu, v kovoprůmyslu, v chemickém průmyslu, v těch průmyslech, které podléhají ministerstvu nár. obrany. Je zřejmo, že ona své posice rozšiřuje díky svému velikému politickému vlivu ve vládě. Tím si zajišťuje i nadměrné zisky. Dokladem toho je lihové a cukerní hospodářství. Jak by mohl stát stále 1 kg cukru 6.30 Kč? 10 let tak stojí. Před 10 lety byla cena takto stanovena proto, že byl vysoký vývoz - 6 mil. q cukru se vyváželo a tehdy se říkalo, že se musí na vývoz hodně dopláceti, vypočítávalo se, jaké budou ztráty na vývozu, když se vyváželo 6 mil. q. Dnes činí vývoz jenom 1 1/2 mil. q a na t. zv. ztrátovém vývozu nejvíce vydělávají cukrobaroni. Získávají na 600 mil. Kč. Ale při tom nechávají řepaře stranou, dávají jim nerentabilní cenu řepy, nezvýší jim ji, líh vaří raději z melasy, z levné nadkontigentní řepy. Stále méně se líh vaří z brambor, čímž trpí horští zemědělci. Zavedli obilní monopol. Vynášeli ho jako velikou vymoženost pro rolníka. A podívejte se, jak vypadá dnes obilní monopol, o kterém se říkalo, že zajistí rentabilní ceny? Dnes cena pšenice je menší než před zavedením obilního monopolu. Říkalo se také, že obilní monopol zajistí stálé ceny obilí. Ale víme, jak klesly letošního roku ceny obilí; a ani vývozní ceny nejsou stálé. Na př. cena pšenice kolísá od 115 do 146 Kč. Říkalo se také, že bude odstraněn rozdíl mezi nákupní cenou u rolníka a prodejní cenou obilí, avšak víme, že dnes je tento rozdíl větší než před zavedením obilního monopolu; je to jenom s tím rozdílem, že si tento rozdíl dnes dávají do kapsy agrární vlastenci. Bylo by třeba zvýšiti ceny obilí, ale především tím, že by byly zavedeny dvojí ceny na obilí a že by se srážky pro pracující rolníky zrušily.

Nyní přichází agrární strana opět s otázkou oddlužení. Přichází s návrhem na zřízení zemědělského fondu. Tím se má pomáhat zadluženým rolníkům, konvertovat dluhy, snížit úrokovou míru. My pokládáme tento návrh za nedostatečný a říkáme, že by se zde do rukou agrární byrokracie dostaly stamilionové částky, které by z 80 % musili zaplatit sami rolníci, a agrární byrokracie by rozhodovala, komu pomoci. Máme špatné zkušenosti na př. (Posl. Mašata: Z Ruska!) ze zemědělských rad, jak se tam rolníkům rozdělují částky určené na živelní pohromy. (Výkřiky posl. Mašaty.) My se domníváme, p. posl. Mašato, že to ani s návrhem na oddlužení nemyslíte vážně. Přišli jste s tím návrhem naposledy před 2 roky, když bylo před volbami, ale za ta dvě léta, co uplynula od voleb, jste ještě nic neprovedli.

Mám zde citát z "Venkova", kde bylo 14 dní před volbami tučnými písmenami napsáno "Oddlužení zemědělců bude provedeno" a sděleno, že z příkazu ministerstva zemědělství byla ustavena komise, která do týdne má dohotoviti návrh a předložiti jej výboru. Zemědělci se mohli domnívat, že do 14 dnů bude oddlužení rolníků hotovo, ale již dva roky čekají a oddlužení dosud hotovo není.

Nyní přicházíte s tím návrhem znovu, a to proto, že volby jsou opět na obzoru, neboť obecní volby mají býti na podzim. Jde však jen o to, uvěří-li rolníci i tentokráte vašim slibům.

Do "Kampeličky" napsali po volbách strašně žalostný článek o tom, jakou práci měli s rolníky, kteří přicházeli a ptali se, co bude s oddlužením. Nějaký zemědělský profesor tam vypravuje, jak dával porady a jak k němu přišel rolník a říkal: Tak co, začal prý bez orací, slibovali jste nám při volbách oddlužení. Co je s tím? A na to následuje dlouhé a rozčilené mluvení o troubafonech atd., což se nedá reprodukovat. "Kampelička" k tomu poznamenává: Tento případ mluví za tisíce jiných. Vidíte na něm dokonale, jak venkovský člověk málo rozumí žertu a jak je třeba s ním mluvit o věcech smrtelně vážně. Hněv dlužníka není nic jiného než ovoce neuvážených slibů nebo lépe řečeno, zklamání průměrného člověka, který se domnívá, že slovo je sekera a že se mu může věřit, byť je slyšel na politické schůzi. Zapomíná se, že za vše se musí platit, jen řeči jsou zadarmo.

Takto píše agrární list o slibech své vlastní strany, které nazývá žertováním. Postaráme se o to, aby tentokráte rolníci tomu agrárnímu "žertování" nerozuměli.

Přicházíte nyní s akcí proti margarinu. Zatím však vaše vlastní družstva "Družky" margarin prodávají. Agrární strana sama ovlivňuje asi 8 margarinek. P. posl. Zářecký v rozpočtové debatě, když na něho bylo voláno, že agrární strana ovlivňuje margarinky, řekl, že by bylo spravedlivé, aby zemědělské instituce ovlivňovaly všechny margarinky. To je cíl kampaně proti margarinu. Sami kšeftujete s margarinem.

Agrární strana vede kampaň proti dovozu bagounů, ale moravský Svaz pro obchod dobytkem a zemědělský Svaz pro zpeněžení dobytka, tyto dvě agrární organisace, samy dovážejí 25 % všech bagounů. Agrární strana vede akci za rentabilní ceny mléka a másla a vymohla si nyní, že na 1 kg másla se doplácí ze státní pokladny 5.60 Kč a Hitlerovi je prodáváno naše máslo za 11.50 Kč, zatím co u nás se musí kupovati za 17 až 18 Kč. Ale v téže době se k nám dováží máslo, a víte, kdo ho dováží? Dováží ho agrární obchodní společnost mlékárenských družstev a za r. 1936 se dovezlo 225.000 kg másla. Agrární strana vede boj proti dovozu rýže, ale agrární instituce výdělečné samy rýži dovážejí. Vede boj proti dovozu vajec, ale obchodní společnost mlékárenských družstev sama vejce dováží. Pánové, tam kde jde o kšeft, o to, vydělat miliony, nehledí se na zájmy rolníků, tam se agrární karteláři řídí jediné zájmem naplniti své měšce.

Vážení pánové, není divu, jestliže dnes vzrůstá nespokojenost mezi rolníky s touto kartelářskou velkostatkářskou politikou. Agrární karteláři dobře vědí, jak velká je nespokojenost, a z toho pramení jejich snaha čeliti této nespokojenosti tím, že mají sto chutí zavésti u nás podobný fašistický karabáč, jaký zavedl Hitler v Německu. Štvou proti komunismu. Včerejší "Venkov" přináší zajímavý článek. Píše v něm, že prý na Hodonínsku komunisté rozeštvávají a radikalisují rolníky, že republikánská strana to trpěti nebude a že žádá zákaz komunistické strany.

Vážení pánové, na Břeclavsku a Hodonínsku, v onom Stoupalově království, je ohromné pobouření rolníků nad tím, poněvadž nedostali nic z peněz, které byly určeny pro živelní pohromy, ač rolníci na Slovácku po 3 léta trpěli velkými živelními pohromami. A nyní, když se rolníci na Břeclavsku bouří, agrární karteláři říkají, že chtějí klid a proto chtějí zákaz komunistické strany. Tedy nechtějí slyšet žádné vyčítání, že kradou, a proto, aby mohli v klidu krásti dále, chtějí zákaz komunistické strany.

Ale, vážení pánové, dnes agrární reakcionáři neštvou jenom proti komunistům, dnes si troufají i na své koaliční partnery, na všechny socialisty a demokraty. Poslyšte, co nedávno napsal královéhradecký týdeník "Pokrok" (čte): "Bylo by třeba zadupati jako Hitler na katolíky a socialisty, aby myši zalezly do děr". Agrární senátor Sechtr na schůzi v Dobříši pravil: "Rafie stojí těsně před dvanáctou, varuji vás, socialisté a marxisté, abyste nám nedělali obtíží, jinak to s vámi dopadne tak jako v Německu a ve Španělsku". - Vážení pánové, agrární reakcionáři pracují k tomu, aby se všemi, nejen s komunisty, se všemi socialisty a demokraty mohli zatočiti tak, jako s nimi zatočil Hitler. A za tím cílem a k tomu účelu se připravují, budují a rozšiřují své posice především ve státním aparátu. Podívejte se, agrární reakcionáři dneska ovládají ministerstvo vnitra, všechny 4 zemské úřady a 80% všech okresních úřadů, mají vliv v policii, četnictvu, ovládají rozhlas, provádějí ohromný teror v závodech, zvláště oněch, které podléhají dozoru ministerstva nár. obrany; chtěli nedávno zavést vládní tajemníky, kterým se mělo dostati i politické přenesené působnosti v obcích, to znamená, dělat také volby. Agrární reakcionáři už nahoře to mají zařízeno. Podívejte se, v ministerstvu vnitra sekčním šéfem sekce, která měla na starosti samosprávu a volby, byl sekční šéf dr Bobek. A mám zde zprávu o činnosti republikánské strany zeměděl. a malorol. lidu v letech 1932 až 1935, vydanou u příležitosti sjezdu republikánské strany. Podíváme-li se do personálního sestavení ústředního sekretariátu republikánské strany, najdeme tam, že samosprávný referát v ústředním sekretariátu republikánské strany vede sekční šéf dr Bobek, čili sekční šéf dr Bobek dělal volby ve vládě a zároveň v republikánské straně. Zemští referenti volební. Podívejte se do samosprávných orgánů agrární strany! Okresní hejtmani jsou členy, funkcionáři republikánské strany. Ve "Venkově" byla nedávno uveřejněna zpráva z konference samosprávných činitelů v Benešově. Kdo tam referuje? Okresní hejtman benešovský. Už v ministerstvu vnitra, na zemských a okresních úřadech měli agrární tajemníky a teď totéž chtěli udělat pomocí vládních tajemníků i dole v obcích, aby stranický aparát agrární strany splynul s aparátem státním. Vážení pánové, tuhle ohromnou moc ponecháváte v rukou lidí, kteří dnes otevřeně mluví o tom, že je třeba zadupat jako Hitler, zatočit jako Hitler se všemi demokraty a socialisty, lidí, kteří se dnes spojují s Henleinem a píší o tom, že Henleina je třeba vzíti do vlády, a snahy o to se stále dějí, Henleina, špiona, který bere peníze od Hitlera, který jezdí do Německa a jehož agenti dělají velezradu! A tomu Henleinovi se ponechává volnost a agrární ministr vnitra ho chrání.

Vážení pánové, všimněte si jedné charakteristické věci! V poslední době stále častěji vidíme případy, že se před soudy ocitají funkcionáři republikánské strany a jsou žalováni pro těžké státní zločiny. Uvedu vám dva příklady. Nedávno - cituji z "Českého slova" - stál před soudem Jindřich Trexler pro zločin vojenské zrady, špionáž pro Hitlera. Byl členem obecního zastupitelstva za republikánskou stranu a byl odsouzen na 15 let do žaláře pro špionáž ve prospěch Hitlera. Druhý případ z Moravy. Rolník Pytlíček ve Velkém Týnci zlehčoval vojenskou službu a povinnost a začal chválit Hitlera. Odsouzený rolník Pytlíček před soudem prohlásil, že je členem agrární strany, a také se přiznal k proneseným výrokům.

Vážení pánové, to není náhoda, že se funkcionáři republikánské strany ocitají před soudem proto, že chválí Hitlera. To je ovoce toho, čím napájí Vraný, Kahánek a Stoupal agrární stranu a agrární tisk. Agrární vlastenci v zájmu svých měšců okrádají lid. republiku, jsou ochotni republiku zrazovat a pracují k nastolení reakčního režimu. A nejhorší je, že agrární reakce pracuje cílevědomě, ví co chce, buduje soustavně své posice, sjednocuje své síly a zatím na druhé straně t. zv. demokratická levice ustupuje, vyklizuje jí pole, nic nečiní, aby tuto zpupnost a dravost agrární reakce zarazila. Upozorňujeme na to vážné nebezpečí. Rafie stojí skutečně před dvanáctou, těsně před dvanáctou! Pomněte, čeho byli schopni reakční statkáři ve Španělsku! Je třeba neustupovat dále! Je třeba přestat se bát! Je třeba přestat se vymlouvat, že ustupováním se vykoupí klid, že se nasytí dravost agrárních reakcionářů! Ta dravost je nenasytná! Nestačí slovní vyhrůžky, nestačí jen pokřik! Slovních a papírových vyhrůžek se reakce nezalekne. Zalekne se teprve tehdy, když proti ní vystoupí síla sjednoceného lidu! Podívejte se na Francii, tam síla sjednoceného lidu, tam lidová fronta zasadila reakci těžkou ránu. (Místopředseda Mlčoch zvoní.) I u nás je třeba jako soli lidové fronty, aby byla reakce zkrocena, aby bylo znemožněno plundrovat lid a republiku, aby lid mohl svobodněji vydechnout, aby se mu dostalo chleba a práce a aby brannost země a demokracie byla zajištěna. (Potlesk komunistických poslanců.)