Velkou položku tvoří léčebné za nemajetné občany, kde vidíte, jakým způsobem se tato nemajetnost zřizuje. Zavedení zprostředkovatelen práce znamená výdaje pro obce, rovněž tak vydržování čtvrtých ročníků měšťanských škol, kde nikdo se neptá, z čeho budou obce tyto věci hradit. Ale co je zvláštní, že veliké zatížení je obcím uloženo protileteckou ochranou, to jest pasivní civilní ochranou, která byla přenesena na bedra obcí. Ministerstvo vnitra se nebude na mne zlobit, řeknu-li, že tak, jak stát si to řeší, jak oni si rozpočtově představují a vyčíslují protileteckou ochranu cifrou 3 mil. Kč, to je naprosté nepochopení celé protiletecké ochrany v Československé republice. (Tak jest!) Račte uvážit, že Německo dalo na aktivní a pasivní ochranu 22 miliard marek, a v poslední době jsme četli, že Anglie se ozbrojuje částkou našich 56 miliard korun. (Posl. Srba: My si hrajeme na protileteckou obranu!) My jsme si vypůjčili na protileteckou obranu, každý dal dobrovolně a rád své prostředky a sebrali jsme 4 miliardy Kč. Ale račte uvážiti, že ministerstvo vnitra počítalo ve svém rozpočtu na protileteckou ochranu celé 3 mil. Kč a za tyto 3 mil. Kč chce obstarat celou výzbroj a vystrojení veškerého četnictva, pohraničních stráží, obstarávání všech zařízení, které potřebuje četnictvo, pohraniční stráže, obleky, masky, tedy vše, čeho je k tomu třeba. Račte uvážiti, že jenom Plzeň si dala do rozpočtu 10 mil. Kč. Obec pražská dává 7 mil. Kč, když již před tím dala také 5 mil. Kč a ministerstvo vnitra má za to, že částkou 3 mil. Kč obstará všecky tyto věci. A kdo ví, co znamená dnes protiletecká ochrana, že neznamená pořádkovou službu, kterou mně obstará četnictvo, policie, ani poplachovou službu, kterou obstarají v Praze sirény, na venkově zvony atd., není to ta služba spojovací, ale požární, asanační. To jsou ty těžké věci, které máme. Požární služba se může dělati jen tehdy, když jsou požární sbory vybaveny náležitým způsobem. K tomu je třeba prostředků hmotných, finančních na zakoupení stříkaček a ostatního. A hlavně pak služba asanační, která je tím pravým bojem proti plynům, tou pravou ochranou před zásahy bojových bomb plynových, kde musím obléci toho člověka, který pracuje v asanačním obleku, musím mu dát impregnovaný oblek, masku, zařízení, chlorové vápno atd. To jsou ty finanční prostředky, které musím získat. A u nás se to řeší cifrou 3 mil. Kč! Je vidět, že je to naprosto nedostatečná položka, a prosil jsem již v rozpočtu, aby p. ministr financí umožnil rozmnožit ministerstvu vnitra tuto položku nejméně desateronásobně, mělo-li by se alespoň něco dělati v protiletecké ochraně. Při tom vidíme, jak velké položky připadají na obce, stavba krytů, evakuačních silnic. V Praze se mluví o evakuaci, nebo chcete-li použít toho nového termínu, který dává vojenská správa, rozptýlení. Kolik času bylo třeba, než se dokončil chuchelský podjezd. Sám pan předseda vlády se musil trochu angažovat na této věci, nežli se provedla. A co znamená celá evakuace? Chce-li se provádět, je tu třeba také všem otázkám evakuačním a ostatním věnovat více pozornosti, poněvadž nevíme dne ani hodiny. Dnes obce budou moci těžko zdolávat tuto otázku protiletecké ochrany, zejména tam v těch obcích, kde je větší aglomerace obyvatelstva, jako jsou velká města. Nemluvím o Praze, aby se neřeklo, že dělám náladu pro obec pražskou, ačkoliv má také právo, aby se věnovala otázkám pražským větší pozornost než dosud. S díkem kvituji projev, který udělal pan předseda vlády dr Hodža stran spolupráce s obcí pražskou, a byl bych rád, aby nezůstalo při slovech, ale doufám, že tato věc bude prováděna skutky; stejně tak i v jiných městech, jako je Moravská Ostrava, Bratislava, Plzeň a jiná, kde všechny ty velké aglomerace obyvatelstva potřebují státní ochrany a státních prostředků. V tom je vidět, že státní správa dosud nedoceňuje význam této bídy samosprávních financí a všeho toho, čeho potřebují obce pro další svůj život.

Nebudu mluviti o podrobnostech, že právě tak v protiletecké ochraně hrají velkou úlohu hasičské sbory při požárním hájení, ale dovolte mně, abych si postěžoval, že po této stránce obec pražská je velmi macešsky odbývána v těchto fondech, jako v jiných věcech, že okrouhle přijde 12 mil. Kč do tohoto fondu, ale obec pražská dostává ne pro svoje potřeby, ale na dobrovolné sbory 150.000 Kč, kdežto na své požárnictví, které platí velkou, milionovou částkou, nedostává z toho fondu ani haléře. Ale to je kapitola, ke které se dostanu jindy, až budu míti příležitost mluviti o obci pražské s této tribuny.

Chtěl bych se několika slovy zmíniti o investicích a o celostátní výstavě r. 1942. Řekne-li někdo investice, tedy vzbudí v každém veliké naděje, každý již má za to, že už zítra se začne pracovati. A je při tom vždycky to nebezpečí, že při vyslovení jména investice se s ním vždycky spojuje cifra několika miliard. Myslím, že by opatrnost velela, abychom po finanční stránce byli trochu střízlivější, když o této věci mluvíme, a myslím, chce-li stát, státní správa společně s pražskou obcí uskutečniti celostátní výstavu r. 1942, že bude museti trochu vehementněji a rychleji přikročiti ke všem úpravám, které k této výstavě jsou potřebné, a že právě investiční otázka se bude museti rozvinouti také v rayonu pražské obce.

Při této příležitosti investic chtěl bych poukázati na memorandum, které předložila německá soc. demokracie o t. zv. nouzových okresech, čímž pravděpodobně se dnes budou krýti všechny německé strany tohoto parlamentu. Myslím, že by bylo nespravedlivé mluviti, že by bylo možno pod nouzovými okresy mysleti jen severočeské okresy průmyslové. Pod nouzovými okresy si musíme mysleti, ale nejen mysleti, i subvencovati a počítati také ještě jiné úseky československého státu. Stěžoval-li si p. kol. Florek před chvílí, že se tvoří teorie západu a východu, že Slovensko je zanedbané, přiznávám, že tam jsou nouzové okresy, ale stejně tak jsou nouzové okresy i na Moravě a ve velké partii našich Čech. Co je Českomoravská vysočina? (Posl. Špaček: Jižní Čechy!) Českomoravská vysočina a jižní Čechy jsou nouzové okresy v pravém slova smyslu. To jsou okresy, kde je ohromná bída, kde lidé skutečně žijí pod existenčním minimem. Proto by nebylo správné, aby se snad myslelo, že nouzovými okresy je jenom severočeský průmyslový kraj, nouzovými okresy, které potřebují vládní a státní pomoci, jsou právě tak okresy Českomoravské vysočiny a jižních Čech. Jak se daří sklářům na Šumavě, kolik vydělává šumavský dřevorubec? 4 Kč denně. Stačí to k živobytí? Nestačí. A prosím, chcete-li mluviti o evakuaci, jak chcete evakuovati pražské obyvatelstvo, jakými cestami, silnicemi je chcete dostati do Posázaví, o němž se má za to, že je to jediný evakuační prostor, kam by mělo pražské obyvatelstvo přijíti, když se nemůžete dostati z Polné z nádraží ani do města, když vidíme, že je marný náběh u všech ministerstev na to, aby se nějaká subvence dala, když jsme viděli, že za ministrování pana ministra Czecha, když byl ministrem veřejných prací, se vyčerpaly subvence pro nestátní silnice i na dva roky napřed a ještě letos nemůže žádný okres dostati ze státního silničního fondu na nestátní silnice státní subvence? Viděli jsme, kolik potravinových poukázek právě za jeho ministrování, když byl ministrem sociální péče, chodilo do německých okresů a kolik do našich českých. Myslím, že není potřebí, aby pánové z německých stran vznášeli právě při jednáních, která ohlásili s koaličními stranami českými, také jako jeden ze svým kardinálních požadavků opatření práce a vyzdvihování okresů německých. Myslím, že práce potřebuje každý kout Československé republiky, že dnes není nikde hejsa juchacha v žádném místě a že je potřebí otázku investiční řešiti skutečně se spravedlivého regionalistického stanoviska. Jsem povděčen, že se tímto regonalismem zabývají vskutku vysoké osobnosti našeho státu, nejen pan president, nýbrž i pan předseda vlády, pan předseda naší sněmovny atd. Vítám, že mají smysl pro otázku regionalisační, regionalisaci investic, a jsem přesvědčen, jestliže se tato regionalisace bude prováděti spravedlivě, pak že také přijdou investiční práce do těch krajů, které to potřebují, do jižních Čech a na Českomoravskou vysočinu.

Proto, vážené shromáždění, lituji, že státní uzávěrka dopadá tak, jak je. Ovšem státní uzávěrka nám nepovídá nic jiného nežli holou skutečnost. Mezi státní uzávěrkou a rozpočtem státním je ten rozdíl, že rozpočet státní to je naděje, kde si každý může ty své fantasmagorie (Výkřiky posl. Špačka.) představovati ve svých nejbujnějších fantasiích, kdežto státní uzávěrka je holou, strohou skutečností, a tato holá, strohá skutečnost nám dává vysvědčení, že jsme nehospodařili správně a že je nejvýš na čase, abychom obrátili. A poněvadž tomu zatím tak není, nemůže národní sjednocení pro tento státní závěrečný účet za r. 1935 hlasovat. (Potlesk poslanců nár. sjednocení.)

Místopředseda Langr (zvoní): Dalším řečníkem je p. posl. dr Peters. Dávám mu slovo.

Posl. dr Peters (německy): Slavná sněmovno!

Chci navázati na řadu řečníků, kteří se dnes věcně zabývali státní účetní uzávěrkou za rok 1935, ačkoliv zájem na meritu této věci není ve slavné sněmovně příliš veliký. Považuji to za velikou chybu, ježto rok 1935 je s mnoha stránek také národohospodářsky zajímavý a tudíž je srovnání ročního období státního hospodářství s národohospodářským vývojem velmi důležité.

Nesmíme podceňovati jednu věc: že rok 1935 byl již ve státním hospodářství šestý, který skončil schodkem, a že státní hospodářství po nepřetržité řadě schodků od roku 1930 dosáhlo v r. 1935 schodku 11.4 miliard Kč. Nesmírně vysoká cifra, větší než cifra uváděná na straně úhrad a potřeb československého rozpočtu; a myslím si, že by bylo třeba se zabývati poněkud vážněji touto otázkou, jaké následky bude míti toto stálé schodkové hospodářství, již proto, že jsme na počátku nového ročního období ve státním hospodářství, a přemýšleti, jak to má stát zařídit, aby schodkové hospodářství roku 1937 nebylo tak nesmírně vysoké, i když k tomu jistě přijde schodek za rok 1936, jako schodek v r. 1935, jíž se dnes zde zabýváme.

Několik pánů dnes již na to poukázalo, že schodkové hospodaření v tomto státě stále prýští ze tří pramenů: 1. z pramene překročených výdajů, 2. z pramene nedosažených příjmů a 3. z používání vypůjčeného kapitálu pro účely, pro které nebyl určen; tedy právě podle toho, odkud pocházejí schodky 6 minulých let, byste se měli postarati, aby se v r. 1937 nedělaly tytéž chyby. Neboť měli-li jsme na počátku tohoto schodkového hospodaření státní dluh v částce 36˙2 miliard a dosáhli-li jsme na konci hospodářského roku, který zde kritisujeme, výše státního dluhu 39.4 miliard, dosahujeme začátkem roku 1937 výše státního dluhu v částce 46.8 miliard, tedy částky, která je nad síly této země.

Tážeme-li se, kdo zavinil toto schodkové hospodářství, nemůžeme se připojiti k mimořádně optimistickým názorům koalice a koaličního tisku, který příliš lehkomyslně svaluje vinu na schodkovém hospodaření na světovou hospodářskou krisi. Kdo zná hospodářský život, nepopře, že krise podstatně přispěla, že se po 6 let musí počítati s tak obrovskými schodky. K tomu však přistupují ještě jiné důvody, a o tom bych chtěl zde něco říci.

Nejdříve mi dovolte, abych učinil několik poznámek o určitých psychologických věcech. V době, kdy bylo hospodářským činitelům a politickým kruhům, které nebyly vázány na koalici, jasno, že mimořádně veliká krise zachvátila celé světové hospodářství, mluvilo se u nás až do r. 1933, tedy od r. 1930 až do r. 1933, politický stále jenom o depresi, tedy o přechodném zjevu, a činila se právě pod vlivem tohoto sebeklamu opatření, která by byla správná, kdyby bylo šlo o depresi, která však byla zcela pochybená jak s hlediska finančního, tak i organisačního, protože opravdu šlo o trvalou krisi a nikoliv o přechodný stav. Když se však na to přišlo, že zde šlo o velmi vážný vývoj nejen hospodářství, nýbrž i státních zájmů, udělala se opět veliká psychologická chyba tím, že se příliš rychle resignovalo. Víte, že se přešlo ihned do druhého extrému a bez mnoha přemýšlení se prohlásilo, že Československo má příliš mnoho průmyslu, a protože tento není toho času zaměstnán, může býti také hozen do starého železa, - chyba, která se ještě asi před půl rokem stala nynějšímu předsedovi vlády a která je známkou, že se situace nejdříve přeceňovala a pak podceňovala, pokud se týče aktivity a aktivních zásahů odpovědné vlády do ohromného boje mezi krisí a vlastním národním hospodářstvím. A ještě třetí věc: Pokud se u nás přece jen vážněji o věcech jednalo, hledělo se na ně vždy jen s hlediska průměru celého státu; dělala se tedy ta chyba, že se statisticky získaná čísla uplatňovala na nejrůznějších hospodářských a národně politických podkladech a tím se vlastně přecházela skutečnost, že regionalistické rozdíly v územích působí také rozdíly v bídě. (Potlesk poslanců sudetskoněmecké strany.) Pan kol. Štůla přede mnou zcela správně poukázal na tyto věci a souhlasím s jeho stanoviskem, že četná a ohromná území postižená bídou nejsou výsadou sudetských Němců, nýbrž že s ohledem na česká území postižená bídou je počet, množství, velikost a hloubka této bídy samozřejmě mnohem větší než v českém nebo slovenském území. Dospíváme tedy k tomu, že si zcela ujasňujeme, že schematická úprava hospodářských otázek byla jednou z největších chyb dosavadní hospodářské politiky státu, k čemuž ještě přistupovala značná lehkovážnost, která spočívala v tom, že jste se dali oklamati všeobecnými zjevy nebo všeobecnými průměrnými čísly o tom, že úkolem vedení ve státě je posuzovati hospodářské poměry podle skutečností v jednotlivých územích a nikoliv podle nějakých domnělých průměrů. Tím jsem se však jen poněkud dotkl otázek psychologických.

Chtěl bych se však také obírati konkretními hospodářskými omyly, které byly rozhodné pro hospodářskou a obchodní politiku. Kol. Macek konstatoval za nepozornosti a tudíž i pochopitelné neúčasti slavné sněmovny, že veliká chyba československé hospodářské politiky spočívá v tom, že stále myslí jen na stabilisaci; učinil zcela pěkné přirovnání, že mu to připadá, jakoby se chtělo 18letému chlapci stabilisovati šaty pro celý život, a projevil mínění, že to asi tak vypadá, chce-li se 18leté republice vnutiti standard z roku 1936. To je zjištění, které úplně podepisujeme a které jsme již ve svém prvním prohlášení v této sněmovně postavili do popředí. Cennou stránkou zjištění kol. Macka je však to, že se odvážil vysloviti slovo, které jinak vzbuzuje mezi politiky mimořádně silnou nedůvěru, tím že prohlásil, že je nutno, aby se dospělo k dynamickému myšlení, t. j. k myšlení, které se neohlíží dozadu, nýbrž dopředu; vítám, že alespoň jeden z vás, pánové na české straně, měl odvahu vám říci, že politické ideologie vám berou možnost hospodářského vývoje. (Souhlas.) To je jedna věc. (Posl. Špaček: To říká soc. demokrat!) To je ještě víc.

Druhá věc: Jedno je jasné, že kdyby se hospodářská politika dělala tak, jako se dělala v letech krise, zaspí Československo nový rozmach světového hospodářství. To je mi zcela jasné a zde je rozhodnou věcí, abyste odložili zbabělost a dali si dynamickými silami podnět, t. j. nechali zbabělé domněnky, že tím opouštíte politickou linii. Neboť, pánové, demokracie bez iniciativy nemá patent na věčné trvání. Tedy druhá věc: Na všeobecný hospodářský vývoj se stále příliš pohlíželo s hlediska snah po nivelisaci a ne s hlediska možnosti vzestupného vývoje, ale s hlediska snah po vyrovnání úpadku těch, kteří jsou nejníže, stlačením úrovně těch, kteří jsou nahoře. Byl jsem na české přednášce, která mě mimořádně zajímala, kde jeden muž, kterého si osobně velmi vážím, charakterisoval poslední vývoj asi takto: Připadá mu, jako by v usměrněné demokracii byl takový vývoj, jakoby byl les náhle přistřižen podle výše jednoho stromku, tedy všechny vrcholky uřezány, aby se dosáhlo úrovně nejnižšího stromku. Výborně! Ale to, co zbude, již není lesem! A to je, pánové, charakteristické pro hospodářskou politiku posledních 5 let. Kdyby to byl státní socialismus, věděli bychom, na čem jsme. Ježto však to je polovičatost a nejasný vývoj, nevíme, kam míříte. Jedno je však jasné, ty konce: v 6 letech 11miliardový schodek a za 8 let o 10 miliard více dluhů, zchudlý lid, nejen sudetskoněmecký, nýbrž i váš.

A ještě jednu psychologickou poznámku: Protože jste vy jako vedoucí národ ve státě ovládáni hrozným pesimismem, hrozí vám veliké nebezpečí, stali-li jste se následkem pochybené politiky hospodářské i jiné takovými pesimisty; pohlíželi byste zcela jinak na toto mladé hnutí (ukazuje na poslance sudetskoněmecké strany), kdyby se z vás nebyli stali tak zatvrzelí pesimisté. (Potlesk. - Posl. Špaček: Mnoho teorií, ale málo konkretnosti!) Později!

Dovolte, abych konstatoval třetí věc. Pánové, dali jste se v celých těchto 17 letech vaší nezávislosti oklamati tímto zjevem: Váš národ hospodářsky zbohatl. Národnostní hospodářská expanse (Výkřiky posl. Špačka.) vám jistě dala možnost získati jak pro soukromé, tak i pro organisované hospodářství hospodářský prostor. Pánové, v tom spočívá veliký omyl, že tento národnostní zisk je ziskem celého státu, a to proto, že konec konců tímto vaším národnostně hospodářským výbojem byla zničena ohromně veliká část německého národního jmění, kterou jste nemohli nahraditi, protože národní jmění nelze zase tak snadno vytvořiti, jak bylo zničeno. A hleďte, zde jsou velmi mnohé příčiny vašeho schodkového hospodářství. Podívejte se na aktiva a pasiva účetní uzávěrky a uvidíte, kolik milionů a miliard musilo býti obětováno, abyste mohli financovati tuto národně-hospodářskou expansi s tím výsledkem, že jste v jádře nezbohatli, nýbrž zchudli. Zkrátka řečeno, sociální kvota, kterou musí stát poskytovati, v našem území stoupla, protože jste vytvořili území nezaměstnaných, a to dílem z národnostně politických důvodů a na druhé straně jste daňovou kvotu nesmírně stlačili, protože nové podniky samozřejmě požívaly daňových výhod, a to větších než na ně podle zákona jako nové podniky měly právo.

Další postřeh: Pan kol. Štůla správně poukázal na veliký hospodářský - jak my tomu říkáme - spád se západu na východ; je jasno, že východu, tedy Slovensku a Podkarpatské Rusi, se dostává podpory, které vyžaduje jejich zaostalost. Nic proti tomu nenamítám než to, že tento vývoj na východě je uskutečňován na úkor západu a že se zde zase přirozeně stlačuje vyšší stupeň hospodářského vývoje a za velikých obětí, mnohem větších, než by bylo třeba pro vzestup Slovenska přirozenou cestou, se zvyšuje stupeň vývoje na východě. (Posl. dr Tiso: Je to práve opak!) Nikoliv, pane kolego, tomu tak není! Musil byste jen jednou srovnati životní možnosti našeho průmyslového dělnictva v průmyslových krajích severních a západních Čech a uviděl byste, jak ohromně klesla tato úroveň za několik let, aniž byste mohl jako oposiční Slovák tvrditi, že jste v téže době o tolik zbohatli, o kolik my jsme zchudli. (Posl. dr Tiso: Odmontovanie priemyslu na Slovensku nie je sníženie úrovne celej slovenskej oblasti?) Nic proti tomu nenamítám a považuji to za nutné, aby se vašemu kraji dostávalo podpory, ale je nepřirozené, že se tím naše sudetskoněmecké území úplně ochuzuje a s tohoto pěkného stupně vývoje je prostě stlačováno na zcela nízkou úroveň. To není státní a kulturní politika. (Potlesk poslanců sudetskoněmecké strany.)

Chtěl bych shrnouti, co jsem až dosud řekl. Chtěl jsem dokázati, že veliké schodkové hospodářství, o kterém kol. Brdlík ve výboru pravil, že bylo snad způsobeno přílišnou velkorysostí, bylo způsobeno přílišnou lehkomyslností. Snad by toto schodkové hospodářství bylo mělo veliký hospodářský účinek, kdyby se nebyly staly chyby, o kterých jsem mluvil, t. j. kdyby se bylo hospodařilo rozvážněji a také úsporněji, než se skutečně hospodařilo a než se dnes asi děje. Proti tomu se obracíme a domnívám se, že rok 1936 nemůže zase jinak skončiti než schodkem - nevím, jak vysokým - a ježto v r. 1936 se nehospodařilo jinak než v letech 1930 až 1936, je zřejmo, že musíme počítati opět s novým velikým schodkem. A proto vás varuji: Je vyloučeno, abyste tak lehkomyslně hospodařili! Je potřebí, abyste již v únoru 1937 ty věci viděli, vyjasnili a učinili opatření, aby rok 1937 opět neskončil 3miliardovým schodkem jako rok 1935 a podle toho, co slyším, jako i rok 1936.

Dovolte, abych nyní učinil několik srovnání mezi rozpočtem na r. 1935 a uzávěrkou za rok 1935. Označím-li hospodářskou situaci roku 1929 číslicí 100, byl nejhlubší bod hospodářského vývoje v r. 1933 na čísle 60. V druhé polovině roku 1934 následovalo zotavení a dosáhli jsme čísla 67. Rok 1935 znamená až do podzimku klid a pak vzestup, který způsobil, že v roce 1937 bylo dosaženo 70 z oněch 100 % roku 1929. Jak se to však má ve srovnání s vývojem světového hospodářství? Zde máme mimořádně zajímavý zjev, že se totiž úpadek hospodářských sil, ovšem v procentech, v Československu dostavil v letech 1930 až 1931 mnohem pomaleji než v ostatním světě. Kritickým rokem byl rok 1933, kde vývoj světového hospodářství do jisté míry utekl vývoji československého hospodářství.