Konečně dlužno zdůrazniti, že při
přejímání záruky přihlíží
se k tomu, aby v dodávce bylo obsaženo co nejvíce
tuzemského materiálu a tuzemské pracovní
energie, takže se tu zajišťuje intensivní
ochrana domácí výroby a tuzemského
pracovního trhu.
Bylo by si jen přáti, aby výhod zákonů
o podpoře zahraničního obchodu bylo účastno
co nejvíce našich vývozců a aby na této
účasti mohly participovati i malé a střední
závody. Zákony o podpoře zahraničního
obchodu nevylučují nikoho z účasti
na jich použití a to ani po stránce rozsahu
podniku ani po stránce národnostní. Záleží
jen na iniciativě vývozců a jejich akvisiční
zdatnosti; je tedy třeba, aby uchazeč o exportní
úvěr našel si v cizině dobré
odbytiště a prokázal bonitu tohoto obchodu.
Zájem národohospodářský a sociální
bude tu především vodítkem pro příznivé
posuzování žádosti a její příznivé
vyřízení.
Pokud by šlo o exportní dodávky drobných
exportérů-živnostníků, které
representují jednotlivě malé obnosy, snaží
se finanční správa na podkladě zmocnění
daného ministru financí v čl. XVI přejímati
globální záruky i za zápůjčky
právních útvarů regionálních,
které prostřednictvím místního
peněžního ústavu poskytují svým
členům úvěry k umožnění
vývozu.
Je zajisté jasno, že možno export podporovati
všemi možnými směry a způsoby a
že jest také možno podporovati export na základě
našeho dovozu. A tu je nutno připomenouti, že
bude třeba při takových příležitostech
napříště sledovati cíl, aby jmenovitě
v otázce dovozu surovin pro výrobu umělých
tuků, za něž nemáme žádných
vývozních kompensací, byly raději
k nám dováženy suroviny z našich zpřátelených
malodohodových států, jmenovitě bagouni
a sádlo, a aby se z nich potřebné, vládou
schválené množství tuků vyrábělo.
Tímto způsobem nepřímo podporujeme
export, poněvadž za takový dovoz můžeme
vyvážeti naše artikly, ať jsou to dnes kanony
nebo cokoli jiného. K tomuto způsobu řešení
podpory našeho exportu je v budoucnu třeba přihlížeti.
Jsme si, vážená sněmovno, dobře
vědomi, že navrhovaná osnova o podpoře
exportu je pouze pomocným opatřením a že
hlavní starost musí býti věnována
základním podmínkám stavby našeho
exportu.
Poněvadž taková opatření s navrhovanou
osnovou přímo nesouvisí, doporučuji
slavné sněmovně, aby navrhovanou osnovu přijala
ve znění rozpočtovým výborem
schváleném. (Souhlas.)
Předseda (zvoní): K této věci
jsou přihlášeni řečníci,
zahájím proto rozpravu.
Podle usnesení předsednictva navrhuji lhůtu
řečnickou 30 minut. (Námitky nebyly.)
Námitek není. Navržená lhůta
jest schválena.
Přihlášeni jsou řečníci
na straně "pro" pp. posl. Špaček
a Zischka.
Uděluji slovo panu posl. Špačkovi.
Posl. Špaček: Slavná sněmovno!
Jsem přihlášen na straně "pro",
poněvadž je pro nás, třeba jsme stranou
oposiční, samozřejmostí pomáhat
zákonodárně i jiným způsobem
ke všemu, co znamená možnost oživení,
anebo dnes již lépe řečeno udržení
onoho oživovacího procesu národohospodářského,
který, bohudík, přišel po těžkých
sedmi hladových letech egyptských. Jest jednou ze
tří největších povinností,
které v této době máme vůči
státu a jeho obyvatelstvu, abychom hleděli tento
počátek lepších hospodářských
poměrů udržet, a to všemi prostředky.
Žádný prostředek naprosto nemůže
býti všem stejně přijatelný,
žádný prostředek jmenovitě z
doby řízeného hospodářství
nemůže býti všem stavům, skládajícím
se z mnohopočetné organisační rozmanitosti
moderního státu a moderní civilisace, stejně
vítaným, ale dobrého výsledku může
býti dosaženo jenom rozumnou snášenlivostí,
rozumným uvážením relativnosti nároků
a povinností, solidaritou a společným spolupůsobením
k tomu, aby proces lepší hospodářské
budoucnosti byl udržen, urychlen, rozhojněn a zmocněn.
Proto budeme hlasovati také pro tuto osnovu, třebaže
byly nám známy a třebaže nám
byly tlumočeny hned při prvním jednání
všechny stinné stránky, které jsou s
ní spojeny, jmenovitě pro udržení rovnováhy
nebo snesitelného stavu státních financí
v případě, kdyby měly býti
záruky státu eskontovány. Stojíme
však právě vzhledem k přítomným
poměrům hospodářským, ale hlavně
mezinárodně politickým na stanovisku, že
také peníze musí býti v této
době jenom prostředkem a nikoli účelem.
Stojím na tom stanovisku jmenovitě také já
sám od počátku, pokud běželo
o určité diference mezi námi všemi i
mezi námi v naší vlastní straně
o určité opatření valutární
povahy, že za doby takové krise, kterou jsme prožili
a kterou ještě prožíváme dosud
z veliké části, musí, jak jsem řekl,
býti peníze prostředkem, nikoli účelem.
Proto naše kladné stanovisko k této osnově.
Jejím důsledkem může býti zlepšení
výrobnosti našeho z veliké části
nebo z největší části průmyslově
živnostenského státu. Právě proto,
že více než jedna třetina obyvatelstva
státu podle výkazu Státního statistického
úřadu žije bezprostředně z práce
a spolupráce činnosti průmyslové a
živnostenské v širším slova smyslu
a že druhá jeho třetina žije ze zaměstnání,
která mohou míti hospodářský
prospěch jenom tenkráte, když výroba
průmyslová a živnostenská bude dostatečně
opatřena, a když je opatřena právě
proto, že je možno velikou část našeho
vysoce kvalitního průmyslu zaměstnat vývozem
jeho výrobků do ciziny, protože pro celý
obsah jeho možné činnosti výrobní
nemůžeme nikdy míti v naší zemi
dostatečného spotřebitelstva, vzhledem k
těmto okolnostem musíme pokládati opatření,
které je předmětem této osnovy, za
vhodné a správné a musíme k němu
míti tedy stanovisko kladné.
Větší zaměstnanost přináší
větší sociální uspokojení
širokých vrstev obyvatelstva našeho státu,
a sociální uspokojení velkých částí
obyvatelstva našeho státu znamená také
jednu z nejpodstatnějších spolehlivých
základen nejen vnitřního míru, nýbrž
i kulturního pokroku, mezinárodně-politické
stabilisace a zabezpečení našeho státu
proti všem nebezpečím, která zrovna
v této době tvoří denní předmět
našich starostí. Je samozřejmé, že
žádaný výsledek i této osnovy
zákona, i tohoto opatření povahy národohospodářské
může býti dosažen jen tenkráte,
když se bude moci uplatnit v delším období
klidu mezi národy, klidu v národě a v národech,
jejichž části jsou součástkou
našeho národního státu. Předpokladem
účinnosti této osnovy zákona je zachování
předně míru mezinárodního,
ale předpokladem zachování mezinárodního
míru je rozumné uspořádání
mezinárodně-politických vztahů mezi
státy hlavně střední Evropy, mezi
námi a našimi sousedy bližšími i
vzdálenějšími, jmenovitě ovšem
také těmi, s nimiž máme významné,
velmi značné - početně i obsahově
- národohospodářské výměnné
styky a jejichž odběr našeho zboží,
třeba za účasti těchto záruk
státních, může právě znamenat
značné zaměstnání našeho
obyvatelstva, účastného na výrobě
průmyslové, obchodní, na živnostenské
činnosti a dopravě.
Dobrá zahraniční politika a pořádek
doma jsou předpokladem možnosti dobrého uspořádání
našich vztahů k ostatním státům,
předpokladem dobrého poměru mezinárodně-politických
ochranných a obranných smluv s našimi přáteli,
předpokladem jejich rozmnožení a předpokladem
úspěchu každé hospodářské,
sociální a kulturní práce a pokroku
v našem státě.
Je samozřejmé, že musí býti uplatňována
také rozumná politika hospodářská
v jiných odvětvích, jmenovitě rozumná
politika daňová, která příliš
hřešila právě v této době
7leté krise na úkor rozumného úspěchu
celku, převalujíc vyšší břemena
na menší počet daňových subjektů
a domnívajíc se, že v době kritické
pro soukromé podnikatele může býti zvyšován
nárok státu a veřejných korporací
na výsledek jejich práce. Předpokladem vnitřního
míru a úspěchu této činnosti,
jejíž částí je také předložená
osnova, je rozumná spravedlnost hospodářská
a politická vůči všem vrstvám
obyvatelstva i vůči národním menšinám,
ale hlavně - a to bych chtěl nyní zdůraznit
- vůči státotvornému národu
v tomto státě. (Výborně!)
Předpokladem zabezpečení úspěchu
této činnosti hospodářské je
ovšem vedle rozumné úpravy našich mezinárodně-politických
svazků a poměrů a rozumné úpravy
jejich vnitřního poměru nyní do daleké
budoucnosti stále energické budování
co největší mravní i technické
brannosti našeho státu a našeho státotvorného
národa zvláště. Jestliže, jak vidíme
zrovna dnes, v dnešních časopisech, nestydí
se velcí státníci velikého státu,
největšího dnes na světě mocensky,
přiznati, že chybovali a že těžce
chybovali na škodu prospěchu a významu vlastního
národa, oddávali-li se dlouhá léta
po válce lehkomyslnému optimismu o nemožnosti
branného napadení jakýmkoliv národem
v Evropě jiných národů, po př.
vlastního národa, jestliže dnes způsobem
více manifestačním chtějí tyto
chyby vlastní vnitřní politiky reparovati,
vybaviti se proti tomuto nebezpečí vojskem technicky
dokonalým a početným za částky,
které se nám zdají býti přímo
fantastické - mluví se skoro o 60 miliardách
našich korun v Anglii - vidíme, že stejně
jsme hřešili my, když jsme z důvodů
vnitřně-politických, z důvodů,
jejichž smyslem bylo obrátiti co možná
prostředky, které by se jinak měly vynakládati
na lepší opatření naší brannosti,
na účely třeba rozumné jiných
oborů vládní a státní správy,
zvláště sociálních, že jsme
těžce chybovali a že důsledkem těchto
našich chyb jako v Anglii je, abychom nyní stále
a hlavně myslili na to, aby tyto chyby nemohly znamenati
zničení radostných úspěchů
světové války právě pro náš
národ.
Rozumné mezinárodní smlouvy jsou ovšem
do té doby, dokud nějaké šílenství
neuvede svět v nebezpečí nového mezinárodního
konfliktu, také solidním předpokladem zachování
míru a zachování možnosti naší
národohospodářsky lepší práce,
zaměstnanosti a sociálního klidu.
Jaké jsou naše mezinárodní vztahy, jmenovitě
pro případ tohoto nebezpečí? Zdá
se mi, vážení pánové a dámy,
že v této sněmovně včera a dnes
měli o těchto věcech mluviti povolanější
lidé, než jsem já sám. Zdá se
mi býti do jisté míry velmi podivným
příznakem naší demokracie, že v
době, kdy se o Československu mluví jako
o možném předmětu napadení a
jako o možném ohnisku velikého nebezpečí
evropské a světové konflagrace, pro určité
úmysly velkého našeho souseda, ve všech
téměř parlamentech evropských a snad
i ve vzdáleném světě, v Americe, že
je divným příznakem snad naší
povahy anebo charakteru naší demokracie, že se
o těchto věcech nemluví u nás vůbec
ani z lavic ministerských ani z lavic dočasně
odpovědné vládní parlamentní
většiny. Právě proto pokládám
za nutné říci, jaké je naše stanovisko
v těchto věcech.
Nepokládám za správné, aby, jak se
to v poslední době děje, sotva je parlament
zavřen, si zavolal pan předseda vlády nebo
jiný pan ministr místní novináře
nebo representanty cizího tisku v našem hlavním
městě se nacházející nebo skupinu
průmyslníků nebo vědeckých
a kulturních pracovníků a aby této
skupině vykládal věci, na něž
máme nárok především my tady,
neboť jsme-li demokracie, pověřili-li jsme
určité lidi z našeho středu povinností
starati se především o to, aby všechny
předpoklady naší lepší budoucnosti
byly zabezpečeny, máme jistě nárok
na to, aby v této kritické době, kdy denně,
na příklad v anglické sněmovně,
je Československo a možnost útoku Německa
na něho předmětem pozornosti všech stran
této první a vzorné demokratické sněmovny
ve světě, aby se v této době o těchto
našich nebezpečích mluvilo také u nás
doma. Byli bychom očekávali, že v tomto sněmovním
období při této příležitosti
bude nám podána zpráva o zahraniční
situaci právě vzhledem k nebezpečím,
která vysloveně nebo nevysloveně zjevnou
tiskovou propagandou, řečmi oficiálních
representantů Německé říše
a činností jejích oficiálních
i méně oficiálních představitelů
v našem státě jsou šířena,
aby o všech těchto nebezpečích bylo
nám řečeno přímé slovo
odpovědných představitelů toho oboru
státní správy, který se jmenuje správa
zahraniční. Byli bychom všichni jistě
velmi rádi reagovali na tato sdělení, byli
bychom manifestovali jednotu státního národa
vůči tomuto nebezpečí a odhodlanost
státi všemi prostředky za tím, aby nebezpečí
útoku na nás bylo v očích kohokoliv
opravdovým nebezpečím a risikem, nejen pro
otřesy mezinárodní, které by mohlo
přinésti, ale také pro pohotovost všech
nás k radikální, nadšené, statečné
a mužné obraně.
Bohužel jsme se této zprávy nedočkali
a musíme tudíž sami zkoumat předpoklady
zachování míru našimi smlouvami mezinárodně
politickými a našimi opatřeními vojenskými
třeba při příležitosti tohoto
pro mezinárodní vztahy hospodářské
určeného zákonodárného opatření,
o němž jednáme.
Víme všichni, že naše mezinárodně-politická
situace je zabezpečena hlavně obrannými smlouvami
s Francií a Malou dohodou, potom se sověty a určitými
mezinárodně politickými dohodami o arbitrážním
vyřizování případných
našich sporů s jinými státy, s nimiž
nejsme ve svazku spojeneckém. Jaké jsou povahy tyto
obranné smlouvy? Řekněme si to jednou otevřeně:
Naše spojenecká smlouva s Francií je smlouva
efektivní. V případě, že bychom
byli napadeni jmenovitě tím státem, který
nás příliš nespravedlivě zrovna
v této době napadá a kritisuje, jako bychom
byli ohniskem nějaké bolševické propagandy
v Evropě, je povinností Francie ujmouti se nás,
zakročiti vojensky. A jedině ta Francie má
z našich spojenců opravdu technické možnosti
a územní předpoklady k efektivnosti této
smlouvy.
Malá dohoda, pokud se o tom mluvilo a mluví, je
vymezena na menší úkoly mezinárodně
politické. Nevíme aspoň nic positivního
o tom, jaké jsou klausule našich dohod mezispojeneckých
v Malé dohodě vůči jinému možnému
nepříteli, než na kterého bylo myšleno,
když se tyto smlouvy, nám tak vzácné
a milé, původně dělaly. Chtěli
bychom věděti, můžeme-li počítati
na tyto své spojence tak jako oni na nás, kdybychom
byli napadeni jakýmkoliv nepřítelem. O tom
ani v zahraničním výboru, ani v této
sněmovně, pokud je nám známo, nikdy
nic bližšího řečeno nebylo. Zdá
se nám tudíž, že pro možná
nebezpečí, která zrovna v této chvíli
jsou nám nejbližší, naše spojenecké
smlouvy se státy Malé dohody efektivní povahy
nejsou. A pokud běží o sovětské
Rusko, my jsme nebyli a nejsme nadšeni pro toto spojenectví,
ale bylo přece schváleno touto sněmovnou.
Jak a pokud je možné učiniti toto spojenectví
pro nás efektivním, kdybychom byli napadeni - konkretně
řečeno - Německem, o tom můžeme
z velké části pochybovati; vždyť
mezi námi a sovětským územím
je území států, z nichž ani jeden
ani druhý nejeví ochoty a znovu otevřeně
říká, že by nepřipustil přechod
vojska tohoto našeho možného spojence po svém
území na pomoc nám, napadeným na př.
Německem. Nemusí ani trpět přelet
leteckých sil, o nichž jsme tolik slyšeli a pro
něž mnozí u nás byli tak nadšeni,
leteckých sil sovětských. Tedy nemáme
míti o tyto věci starost, nemáme hledat doplnění
jak smluv existujících, tak systému, soustavy
zabezpečovacích smluv mezinárodních
pro naši republiku tam, kde a pokud je možné?
Vidíme, že jsme při budování
svých spojeneckých svazků do jisté
míry zapomněli na skutečnosti vzniku našeho
státu. Platí-li zásada, že se stát
udržuje tím, čím vznikl, i pro mravně
politické základy, které se musejí
jeviti hlavně také v jeho vnitřní
politice, platí-li zásada, že si stát
udržíme těmi ideami a ideály, které
vedly k jeho utvoření, tož potom jsme měli
také přihlížeti k tomu, aby byly stále
s námi a nikdy proti nám ty státy a národy,
jejichž velké pomoci jsme byli účastni
při zápase o dosažení naší
samostatnosti.
Postrádáme mezi nimi dnes Italii. S bolestí
vidíme, že je Italie denně víc a více
na straně našich a svých bývalých
nepřátel. S bolestí vidíme, že
v době, která uplynula od krásného
pochodu největší části našich
zahraničních národních vojsk v době
světové války, italských legií,
do vlasti, byly mezinárodně politické svazky
s Italií uvolňovány, místo aby byly
posilňovány. Vidíme, že také
Polsko bylo v prvých letech trvání naší
republiky daleko spíše než dnes nakloněno
rozumné spolupráci mezinárodně-politické
s námi, opírající se o stejné
možnosti nebezpečí, o stejné důvody
vzniku své samostatnosti. A zkoumáme-li příčiny,
které vedly k tomu, že Italie a Polsko nejsou dnes
s námi, nýbrž z velké části
proti nám, musíme si říci, že
důvod k odcizení nebyl vždycky - hlavně
pokud běží o Italii na straně jejich,
nýbrž z velké části také
u nás. Zapomínali jsme a zapomínáme,
že v mezinárodní politice se nesmějí
uplatňovat - aspoň ne podstatně - vnitřní
politické poměry, vnitřní stranické
organisační poměry vlastní domácnosti
státní a národní, že v politice
mezinárodní, jak to ukázala nejlépe
světová válka, byla možnost součinnosti
státu absolutistického, carského Ruska, s
arcidemokratickou republikou Francouzskou, s arcikonstitučním
královstvím Anglickým a stejně konstitučním
královstvím Italským proti společnému
nepříteli německo-rakouskému, bez
zřetele na to, jak různé základny
byly vnitřní režimy v těchto spojeneckých
zemích.
Tato skutečnost měla také býti pro
nás poučením, abychom sympatie anebo antipatie
pramenící z našeho rozvrstvení vnitřně
politického nepřenášeli na své
sympatie nebo antipatie mezinárodně-politické.
A skutečnost, že se to nestalo, je pramenem smutné
skutečnosti dnešní, že na př. Italie
stojí dnes do značné míry, volím
mírný výraz, proti nám a že nám
není přátelsky nakloněno Polsko, ne
ani pro ty spory na Těšínsku. Byl bych poslední,
který by měl právo mluviti tak jako člověk,
který chránil možnost porušení
našich nároků národních na Těšínsku
ve prospěch snad nějakého získávání
dobré vůle polské. To je jiná věc.
Tak jako my se nebudeme a nemůžeme míchat do
toho, jakým způsobem si upravují své
národně-politické poměry polské
Poláci ve své republice, tak to musíme žádati
také pro sebe u nás doma. Ale tak to musíme
také sami vykonávat i vůči nim i vůči
jiným státům, na př. vůči
Italii a také vůči Německu, řeknu
to otevřeně, když běží o
úpravu otázek, které se mohou trapně
dotýkat, jsouce považovány za otázky
zásahu do vnitřní politiky těchto
států, ať s námi spojených, ať
nám přátelských, nebo dočasně
nebo stále nepřátelských.
Vnitřní politika každého státu
se musí vyvarovati, má-li býti dělána
správná politika mezinárodní, všeho,
co znamená zásah do vrchnostenských, svrchovaných
práv státu cizího. Není-li nám
příjemno vidíme-li, že Maďarsko
podporuje naši iredentu jehliczkovskou, není-li nám
příjemno a bráníme-li se proti tomu,
že Německo podporuje zemězrádce, iredentisty,
kteří vyšli dokonce z této sněmovny,
nesmíme ani my něco podobného dělati.
My musíme právě v této době
býti velmi opatrnými. To neznamená, že
musíme odpírat nebo že bychom měli odpírat
právo politického asylu komukoliv podle všeobecně
přijatých zásad lidskosti v celém
civilisovaném světě. Ale tak jako ani to
Švýcarsko nedovolí žádnému
cizímu příslušníku na svém
území rozvinování demokraticko-politické
a demokratických aspirací politických, pokud
směřují proti státu, s nímž
Švýcarsko žije v dohodě, míru,
jako stíhá kolikrát tvrdě i ty, kteří
tam u něho vykonávali činnost velmi slušnou,
mám na zřeteli případ italského
žurnalisty ve Společnosti národů, tak
si musíme počínat také my.
Vážené dámy a pánové!
Velká část dnešního našeho,
jistě napjatého, poměru k Německu
byla způsobena ne jakýmsi snad neurovnáním
plných sto procent nároků dočasných
representantů německého menšinového
národa v našem státě, nýbrž
veliká část této nevůle byla
způsobena příliš velikou sympatií
pro politické ambice německo-říšské
emigrace u nás, tak jako jsme viděli, že byla
podporována některými činiteli a skupinami
obyvatelstva podobná činnost emigrace rakouské
v dobách, kdy tam běželo o vnitřní
konflikty, které jsou nám všem známy.