Vážené dámy a pánové!
Můžeme míti jako jednotlivci sympatie a antipatie,
nám se může to nebo ono v tom neb onom státě
líbit nebo nelíbit podle našeho vlastního
světového politického názoru. Ale
jakékoliv uplatňování této
libosti nebo nelibosti, vlastní sympatie nebo antipatie
ke zjevné podpoře iredentistických ambicí
emigrace z dotčeného státu u nás,
musí znamenati nevlídný akt, tak jako my
pokládáme za samozřejmě nevlídný
akt to, co vidíme v Maďarsku při podpoře
jehliczkovských a ungerovských agentů a zrádců.
(Hlasy: Ti nejsou proti státu!) No, Jehliczka a
Unger, myslím, nemají zájem, aby se náš
stát udržel jako takový. A právě
jako nám se nelíbí, že je Německo
a Maďarsko eventuálně podporují, musíme
stejně hodnotiti citlivost jiných států
vůči eventuální podpoře těch
elementů, které nejsou spokojeny s dnešním
stavem politické organisace Německa, Italie nebo
kteréhokoliv jiného státu. (Výkřiky.)
Bohužel příliš často převažovaly
tyto zájmy ideologické nad povinným zřetelem
na velmi důtklivé zachovávání
hranic mezinárodní zdvořilosti, abych to
tak řekl. A snad z části právě
dnešní stav, jmenovitě pokud jde o Italii,
a také Německo a Polsko, je důsledkem těchto
našich vnitropolitických chyb. Je-li tomu tak - a
ono tomu tak je - je třeba tyto věci napraviti.
a to úzkostlivým zachováváním
mezinárodně politických zásad o nevměšování
do vnitřní politiky, je třeba je napraviti
rozumným určením našeho poměru
vůči všem státům, je třeba
dáti pozor, aby pro tuto osobní nebo stranickou
zálibu netrpěl celek, netrpěl stát
a netrpěl státotvorný národ, v jehož
rámci jediné může býti provedena
také, postupně, podle vůle národa
určitá ideologie stranická. (Výborně!)
Za těchto okolností a v tomto smyslu bychom si přáli,
aby naše zahraniční politika našla rozumné
urovnání nelogického, nesmyslného,
protidějinného dnešního stavu napjatosti
mezi námi a Italií, aby se našla cesta ne do
Canossy, nýbrž cesta do Říma, abychom
zabezpečili svoji existenci také aspoň určitou
částkou obnovy sympatií, které pro
nás měli i dnešní vůdčí
činitelé Italie v dobách nejtěžších
našich zápasů o národní samostatnost.
Nezapomínejte, vážení pánové,
že Mussolini napsal knihu o Husovi a válkách
husitských a že měl pro nás za doby
války velmi vřelé sympatie. Je pro nás
výhodné, aby se tyto sympatie obrátily na
stranu maďarské gentry v době, kdy fašismus
z velké části vykonává bezohledně
také sociální poslání, třeba
jinými metodami a jinými formami, než si to
někteří z nás přejí
a představují ve vlastním státě,
proti těm privilegovaným stavům, které
tam dříve měly daleko větší
význam a výhody hospodářské,
než mají dnes, jak to vidí každý,
kdo tam přijde a kdo se poněkud po těch věcech
podívá blíže? Tedy ne ulpívání
na frázích a zapírání si skutečností
a hlavně ne nedbání mezinárodně
politických zvyklostí a samozřejmostí
na úkor našich mezinárodněpolitických
potřeb!
Podobně doufám, že se vzhledem ke stále
eminentnějšímu nebezpečí mezinárodní
konflagrace podaří rozumným postupem vůči
Polsku najíti cestu k lepšímu opatření
naší bezpečnosti také v tomto severovýchodním
směru. Prosím, při společných
základech, z nichž jsme vyšli, je možno
k tomu dojíti při rozumném respektování
vzájemných práv a povinností, při
čemž ovšem nebudeme vykupovati žádnou
tuto sympatii žádnými ústupky povahy
národně-politické, ani na Těšínsku,
tak jako ji nebudeme vykupovati žádnými ústupky
povahy národně-politické vůči
našim Němcům, když bude běžeti
o rozumnou úpravu našeho poměru k Německu.
Další podmínkou úspěšného
vyřízení těchto věcí
je zachování, jak jsem řekl, vnitřního
míru účinnou akcí a podporou iniciativy
soukromé podnikavosti, snížením břemen
a dalším důkladným umožněním
hospodářského vzestupu.
Předseda (zvoní): Upozorňuji
pana řečníka, že již řečnická
lhůta minula.
Posl. Špaček (pokračuje): Při
této příležitosti - a tím půjdu
ke konci - nemáme za to, že by naše situace mohla
býti zlepšena jakýmikoliv zvláštními
rozsáhlými ústupky příslušníkům
naší menšiny německé vzhledem k
poměru k říši Německé.
Přes rozumný poměr k naší emigraci
dojdeme k tomuto cíli spíše než jakýmikoliv
nemožnostmi, které bychom hledali na cestě
úpravy života německé menšiny u
nás. Možná, že bychom byli měli
dnes možnost dáti Němcům mnoho, kdybychom
byli bývali po převratu jednali tak, jako jednali
Italové a hlavně Jugoslávci a Rumuni, kteří
vzali všechno. My jsme všechno nechali v tom rozsahu,
jak to bylo za Rakouska. Co můžeme dnes dávati,
jaké školy, jaká práva vzhledem k naší
ústavě? Každý Němec, umí-li
česky a není-li zjevným příslušníkem
protistátní strany, má právo všude
býti přijat a musí býti přijat,
je-li kvalifikován. Co tu možno udělati, kde
můžeme co nahraditi zvláštního?
Či půjdeme a chtěli bychom jíti k
nějaké autonomii národnostní, která
byla hrůzou pro českého člověka
v době, kdy jsme sami o sobě nerozhodovali, za Rakouska?
Vždyť je to šílenství, mluviti o
autonomii, kterou jsme nedali ani na počátku své
existence. Či vydáme všanc příslušníky
státotvorného národa, kteří
se o tento stát nejvíce zasloužili právě
proto, že znali nebezpečí německé
z blízka právě v těch oblastech, jimž
říkají Němci naše Heimat? Není
to také naše Heimat, nebylo to kdysi území,
na kterém žily kmeny Lučanů, Luticů,
Lemúzů, Dúdlebů, Charvátů
a jak se všechny nazývaly? Neuznávali Němci
sami ve svých knihách - mám zde "Geschichte
der Sudetendeutschen" - že toto území
bylo poněmčeno přičiněním
našich bývalých politických vůdců,
jmenovitě Přemyslovců? Proč se p.
dr Köllner v určité interpelaci brání
užívání názvu "poněmčené
území"? Ano, s našeho stanoviska je to
poněmčené území a smysl našeho
státu byl reparovati všechny křivdy způsobené
odnárodňováním našich lidí
po dobu 300 leté nesamostatnosti. Je možno předpokládati,
že se vzdáme těchto ambicí, že
nebudeme chrániti každou českou duši a
že nebudeme hleděti k tomu, jak tam jsou daleko horši
měrou stíháni příslušníci
našeho národa za svou příslušnost
k našemu státotvornému národu bojkotem
hospodářským, odpíráním
jazykových práv a odmítáním
jich do samosprávy německé při pasivní
anebo skoro pasivní účasti našich dozorčích
administrativních kruhů? Vždyť my všichni,
kteří v tom území žijeme, víme.
jak to tam vypadá, jak se musí v každém
zvláštním případě vybojovati
ustanovení jazykového zákona v každé
obci, ať velké nebo malé. Víme, jak
to vypadá v obcích, které jsou velmi rozsáhlé,
zaměstnávají sta zaměstnanců
a mají více než 20% českou menšinu,
jak se tam jedná. (Předsednictví převzal
místopředseda Košek.)
Žádáme, aby při těchto jednáních,
která chceme považovati jen za jednání
koaliční a nic jiného, odpovědná
část našeho národa stojící
dnes v řadách koaličních žádala
stejně kompensace pro tyto naše hraničáře,
pro tyto representanty našeho státního národa
také nejen v Liberci nebo Karlových Varech, nýbrž
všude jinde, jak to naše zákony, které
jsme si dali, žádají.
Za těchto okolností, bude-li toto všechno splněno,
bude jistě možno provésti rozumně spravedlivou
úpravu mravního hodnocení práv a povinností
členů národa státotvorného,
a také menšiny. Nikdo z nás nežádá,
aby se Němcům děla křivda, v této
sněmovně není strany, která by chtěla,
aby byli Němci odnárodňováni, ale
všemi silami se budeme brániti tomu, aby jakýmkoliv
způsobem a za jakékoliv účasti kohokoliv
- i pasivní byly nám ještě v našem
národním státě československém
poněmčovány naše děti nebo šikanováni
a tyranisováni příslušníci naší
krve.
Vážení přátelé, rovný
s rovným ano, ale nic jiného. Ať se naše
vláda stará o to, aby nesprávnosti a nepravdivosti,
kterými cizí oficielní propaganda zahrnuje
náš stát, byly systematicky vyvraceny rozhlasem,
tiskem i veřejnými odpovědnými projevy
představitelů naší vlády s těchto
míst, abychom na všecko ihned odpovídali, aby
nebylo možno, aby objektivní práce, opřená
o statistická data dr Chmelaře, kterého včera
tady napadl p. posl. Kundt, byla prohlašována
za výmysl. Starejme se o to, aby tyto věci byly
vysvětleny řádně všemi způsoby,
starejme se také o společenskou propagandu v příslušných
zemích - a potom udržíme mír, zabezpečíme
svůj stát pro budoucnost a budeme míti možnost
užíti hospodářských výhod,
jež skýtá předložená osnova,
pro kterou budeme hlasovati. (Potlesk poslanců nár.
sjednocení.)
Místopředseda Košek (zvoní):
Dávám slovo dalšímu řečníku,
jímž jest pan posl. Zischka.
Posl. Zischka [německy]: Dámy a pánové!
Dříve než bych se zabýval otázkou
podpory vývozu, chtěl bych něco připojiti
k posledním výkladům pana kol. Špačka.
Nechci s ním polemisovati, ale chci se spokojiti s konstatováním.
Jest proti poměrnosti, pokud se podle jeho mínění
má vzíti v úvahu tento požadavek při
ustanovování státních zaměstnanců
a tvrdí: "Kladou-li Němci tento požadavek,
jest naším úkolem, abychom se zastali toho,
aby tato poměrnost byla zajištěna také
v těch německých obcích, kde čeští
zaměstnanci nejsou přijímáni."
Kdyby bylo vše, co řekl pan kol. Špaček,
pravdivé a jeho pojetí správné, pak
by se dalo klidně říci, že by v tomto
státě mohla býti řeč o útisku
Čechů Němci. Nelze přece postaviti
prostě věci na hlavu. Nemohl jsem s nikým
mluviti o dalším smyslu výkladů kol.
Špačka, ale velice rádi bychom hlasovali
pro poměrnost. Jak to vypadá s poměrností
v českých anebo v jazykově smíšených
obcích, kde Němci jsou v menšině? Nelze
přece podle mého mínění vrhnouti
do přítomného ovzduší takové
požadavky a přispěti tím jen k tomu,
aby snahy, jež směřují k rozumnému
vyrovnání, byly zničeny. To jsem chtěl
zjistiti jenom zcela stručně, pokud jde o poslední
výklady pana kol. Špačka, o nichž
musíme ostatně říci, že se nehodí
k projednávanému tematu.
Nyní k podpoře vývozu. Návrh jest
z více hledisek hodný uvítání.
Novela k zákonu, jenž platí již od r.
1931, umožní také našemu německému
průmyslu obnoviti ztracené vývozní
možnosti a styky. Není maličkostí, dá-li
stát k disposici dalších 1500 milionů
k záruce, kterou již dosud poskytl v rozsáhlé
míře. Náš průmysl - znám
to z vlastní zkušenosti přistoupil v posledních
letech jen s velikými překážkami k uzavírání
vývozních obchodů. Zde zasahuje stát.
Stát přejímá risiko, jež jest
spojeno s uzavíráním takových vývozních
obchodů. Než budeme mluviti o tom dále, chtěl
bych poukázati, že se tento návrh přiřazuje
k těm opatřením, jaká byla ve sněmovně
odhlasována již dávno za tím účelem,
aby se přivodilo sice krok za krokem, ale přece
jistě, zlepšení našich hospodářských
poměrů. Poukazuji na to, že zákon o
stavebním ruchu sloužil konečně této
tendenci. Bohužel naše německé obce nevyužily
tak možnosti využíti výhod tohoto zákona,
jak by to bylo bývalo dobré, nutné a účelné.
Dále bylo usneseno snížení úrokové
sazby, opatření, které prospělo našemu
průmyslu a zvláště našemu zadluženému
průmyslu. Konečně byla usnesena půjčka
obrany státu a nedá se říci - zde
se pokusím objektivně zjistiti, co je nutné
- že by se nebyli Němci dostali do toho postavení,
pokud jde o upotřebení peněz z půjčky
obrany státu, aby se zúčastnili při
spotřebě těchto peněz. Dále
byla na podzim i přes hlasy mnoha pesimistů odhlasována
v této sněmovně devalvace. Již po několika
měsících můžeme zjistiti, že
zde šlo o opatření, jež bylo dobré
a zvláště v zájmu německého
obyvatelstva tohoto státu. A konečně, myslím,
že to patří také k tomu, způsobilo
uvolnění devisového hospodářství,
jež nastalo nařízením, že byly
našemu průmyslu při nakupování
surovin v zahraničí opatřeny zcela podstatné
úlevy. A nyní přichází - tato
novela uzavírá tento okruh - návrh o záruce
při vývozních obchodech, jenž činí
opatření, jak jsem již řekl, aby stát
dal dalších 1500 milionů pro tuto záruku
k disposici.
Myslím, že toto opatření bylo nutné,
také z důvodů, které se týkají
vývoje našeho hospodářského života.
Zahraniční obchod, jenž zaznamenával
1935 - a zde musím přece uvésti několik
číslic - příjem 5375 milionů,
stoupl 1936 na 5835 milionů. Musíme tudíž
zjistiti velice podstatné oživení a, což
jest ještě důležitější,
pokračuje se v tendenci, kterou jsme mohli již r.
1935 zjistiti. Zajímavé jest toto pozorování:
Obrat v zahraničním obchodě stoupl roku 1936
o 12·5%. Dovoz surovin stoupl o 20·3%, dovoz surovin
stoupl podle své hodnoty daleko více než odbyt
našeho zboží. Prodej továrních
výrobků stoupl o 8.5%. Myslím, že jsme
všichni oprávněni předpokládati,
že v posledních měsících uplynulého
roku v důsledku různých opatření:
devalvace, uvolnění devisového hospodářství
atd., se tento rozmnožený dovoz surovin v roce 1936
logicky musí projeviti r. 1937 ve zvýšeném
vývozu. Má-li se však za to, že zahraniční
obchod má nabýti většího rozměru
a při soukromém průmyslu je obava, že
tyto obchody jsou spojeny s risikem, snad se ztrátou, pak
jest úkolem státu, domnívám se, aby
zde pomocně zasáhl a aby odňal průmyslu
tuto starost.
Již v posledních letech přebíral stát
vždy tuto záruku. Ze zprávy nevyplývá,
alespoň ne přesně, v jakém rozsahu
byla možnost záruky našim průmyslem také
konsumována. Víme však, že bylo užito
asi 1.800 milionů. Je zajímavé, že stát
nebyl nikdy přiveden do nepříjemné
situace, aby záruku také splnil, ačkoliv
se v tak vysoké míře zaručil za tyto
obchody. Jsou všechny důvody, aby se připustilo,
že tomu tak bude i příště. To však
nemůže znamenati, že se musí zmenšiti
částka sama o sobě, to je mnohem více
jenom důkazem pro to, že, když je dána
taková státní záruka a když se
stát také spolu o to stará, aby zahraniční
věřitelé zaplatili, že se pak ukážou
lepší úspěchy, než kdyby musel
jednati soukromník na vlastní vrub. Při těchto
zárukách, chtěl bych skoro říci,
stal se opak toho, co vidíme, jednáme-li o tom,
že mají býti dány našim průmyslům
státní záruky podle finančního
zákona. Ministr financí nebo rozhodující
úředníci, se kterými se člověk
při takových jednáních sejde, mají
ve zvyku poukazovati na to, že při takových
zárukách je smysl v tom, že se státu
dostane pouhých díků, že při
takových zárukách, které jsou dány
našemu průmyslu, přejímá stát
veliké risiko. Příčinou toho jest,
že takovými prostředky, pokud jde o takové
záruky, má býti dosaženo toho, aby byla
tato průmyslová odvětví aspoň
z části sanována, a ze proto, dělají-li
se takové věci, přejímá stát
větší risiko než jde-li o to, aby byla
poskytnuta vývozní záruka. Mluví-li
nyní skutečnosti posledních let, pokud jde
o poskytnutí záruk, také pro to, že
stát nepřevezme značné risiko, pak
se musí znovu zdůrazniti a říci, že
to naprosto nemůže znamenati snížení
hodnoty návrhu. Víme všichni, že taková
záruka, pokud jde o to, aby byla učiněna
opatření k podpoře našeho průmyslu,
není ještě zdaleka vše, aby byly zavedeny
normální poměry. Ale tato novela je částí
těch opatření, která směřují
k tomu, abychom dospěli opět pomalu, ale jistě
k normálním poměrům, a protože
se domníváme a jsme přesvědčeni,
že sloužíme německým dělníkům
ve státě a že německý průmysl
dosáhne možnosti, aby užil těchto vývozních
záruk, aby uzavíral vývozní obchody,
protože jsme přesvědčeni, že se
této věci zúčastní také
němečtí dělníci, budeme rádi
hlasovati pro tento zákon. (Potlesk.)
Místopředseda Košek (zvoní):
Dávám slovo dalšímu řečníku,
jímž je pan posl. Pik.
Posl. Pik: Slavná sněmovno!
Vítáme osnovu, kterou se zvyšuje záruka
za vývozní úvěry, neboť praksí
podle platného zákona byli jsme přesvědčeni,
že tímto opatřením československý
export byl posílen. Lze doufati, že po této
novelisaci dosáhneme ještě pronikavějších
výsledků. Považujeme však za žádoucí
při této příležitosti říci,
že je nutno hledati ještě jiné cesty k
tomu, aby naše problémy hospodářské
a výrobní mohly býti zcela vyřešeny.
Export je velmi důležitou složkou ve výrobě
a v našem hospodářském životě,
není však jediným prostředkem k tomu,
aby náš průmysl a zejména ten, který
je odkázán na domácí trh, se mohl
v plné síle rozvinouti. Proto je žádoucí,
aby nejen pro průmysl exportní, nýbrž
i pro průmysl domácí zjednány byly
takové podmínky, které zajistí jeho
prosperitu a tím také větší zaměstnanost
dělnictva.
Chci zejména poukázati, že vláda má
míti ve větší pozornosti ony kraje,
které svým nevýhodným položením
za doby hospodářské krise velmi trpěly
a ještě nyní při částečném
zlepšení hospodářských poměrů
trpí. Jsou to ony kraje, které tím, že
jsou položeny na západě, mají nejdelší
cesty a kterým byly cesty do bývalých odbytišť
znemožněny. Poukazuji zvláště na
oblast západočeskou, ze které dříve
za starého státu byla krátká cesta
na jih, na Balkán, kam se těmito cestami soustřeďoval
exportní průmysl, zejména plzeňský.
Tato cesta je nyní téměř uzavřena
a náš průmysl musí procházet
cestami celé republiky, neboť export inklinuje nejvíce
k východu; to znamená, že se průmyslu
plzeňskému, západočeskému a
také jihočeskému zdražuje režie
vysokými dopravními náklady, nehledě
k tomu, že disparitou dopravních tarifů je
znemožněna soutěž průmyslu jak
jihočeskému, tak plzeňskému a západočeskému
vůbec.
Je třeba, aby byla provedena revise celé tarifní
otázky, neboť bylo-li účelné
a moudré za dřívějšího
státu poskytovati nejnevýhodněji položeným
oblastem tarifní úlevy, je žádoucí,
aby se totéž stalo na prospěch průmyslu
našeho, zejména proto, poněvadž nejdůležitější
části naší republiky, oblasti průmyslové,
jako jsou západní a jižní Čechy,
disparitou dopravních tarifů nesmírně
trpí.
Nesčetněkrát jsme volali po tom, aby byla
otázka tarifní vyřešena. Nechceme žádné
privileje, ale chceme zrovnoprávnění našeho
průmyslu západočeského a jihočeského
s průmyslem ostatním, nic více! Bylo-li možno
poskytovati takovouto výhodu dříve, je to
žádoucí zejména u nás v novém
státě, kde je třeba vybavit nejdůležitější
části státu nejlepšími podmínkami
pro jejich hospodářský rozvoj. Poznamenávám,
že v oblasti západočeské a jihočeské
v posledních letech zanikla řada průmyslových
podniků a že u jisté části jich
rozhodovaly také otázky dopravní a tarifní.
Dopravuje-li se uhlí ze severu Čech do západních
a jižních Čech a je-li doprava dražší
než surovina sama, pak je absolutně nemožné,
aby za těchto tarifních podmínek průmysl
v západních a jižních Čechách
existoval. Vedle těchto příčin, které
způsobily zánik četných průmyslových
podniků, jsou ovšem také příčiny
rázu spekulativního. Považujeme za žádoucí,
aby vláda měla v přísnějším
dozoru politiku kartelovou. Na západě Čech
máme uzavřeno několik fabrik, které
byly dosti moderně vybaveny, mohly by prosperovati, ale
kartelová spekulace způsobila, že tyto továrny
byly uzavřeny. Jsou to sklárny v Radnicích,
kde je krom velmi výhodných dopravních podmínek
také speciální hmota, písek pro výrobu
kvalitního skelného zboží, zejména
lahví, a kde jenom ze spekulativních důvodů
kartel tuto továrnu uzavřel, majiteli platí
odbytné a dělnictvo v několika stovkách
bylo hozeno na dlažbu. Totéž týká
se nedávno uzavřené sklárny v Holýšově,
v oblasti nesmírně důležité,
kde bylo zaměstnáno přes 600 dělníků.
Spekulativní důvody sklářského
kartelu byly silnější nežli zájem
tohoto velkého počtu dělnictva a jeho rodin.
Máme tam nyní - poněvadž všechno
bylo rozpuštěno - v tak exponovaném okresu
na Holýšovsku rozvrácen celý hospodářský
život, stejně jako se stalo i v jiných územích
západních Čech, kde uzavřeny byly
papírny, celuloska v Holoubkově, jedna papírna
v Plzni, zase jenom z důvodů kartelových.
Spekulativní zájmy jsou zde silnější
nežli zájem města, nežli zájem
postiženého kraje a zájem tisíců
dělníků. Poznamenávám, že
také v Josefově Huti v západních Čechách,
v oblasti smíšené, rovněž byla
uzavřena před časem papírna, velmi
dobře technicky vybavená, ale důvody kartelové
byly tak silné, že byly nadvýšeny proti
životnímu zájmu obyvatelstva a hospodářského
života.
Musíme tedy žádati, aby stát, který
správně touto osnovou sleduje zájem o zlepšení
hospodářského života, měl na
zřeteli kartelovou politiku a tam, kde je zjevno, že
běží o spekulaci, tuto kartelovou politiku
co nejpřísněji potíral.
Upozorňuji, že zejména pokud se týká
zájmů západočeské a jihočeské
oblasti, právě před týdnem konána
byla v Č. Budějovicích velmi důležitá
porada, na níž se sešly oba národohospodářské
sbory, budějovický a plzeňský, na
níž byli přítomni zástupcové
veškerého průmyslu, ústředí
dělnických a veškeré samosprávy,
a právě na této velmi významné
manifestaci bylo upozorňováno na nevýhody,
jaké mají obě území, jihočeské
i západočeské, a že je zejména
důležito, aby otázka dopravních tarifů
byla vyřešena. Kromě toho poznamenávám,
že na Plzeňsku přes to, že se nám
poměry přece jenom částečně
hospodářsky zlepšily, že Škodovka
blíží se skoro již stejnému počtu
dělnictva, jaký měla v r. 1929, přece
jenom máme neustále přes 60.000 nezaměstnaných
dělníků. Tito dělníci stojí
zde osudově bez naděje na existenci, poněvadž
je do továren nepřipustí racionalisace. Je
to prostě výraz té krise strukturální,
která stíhá veliké průmyslové
oblasti, v nichž průmysl racionalisačním
tempem způsobuje vyřazování tisíců
a desetitisíců lidí.