Pátek 12. února 1937

Vážené dámy a pánové! Můžeme míti jako jednotlivci sympatie a antipatie, nám se může to nebo ono v tom neb onom státě líbit nebo nelíbit podle našeho vlastního světového politického názoru. Ale jakékoliv uplatňování této libosti nebo nelibosti, vlastní sympatie nebo antipatie ke zjevné podpoře iredentistických ambicí emigrace z dotčeného státu u nás, musí znamenati nevlídný akt, tak jako my pokládáme za samozřejmě nevlídný akt to, co vidíme v Maďarsku při podpoře jehliczkovských a ungerovských agentů a zrádců. (Hlasy: Ti nejsou proti státu!) No, Jehliczka a Unger, myslím, nemají zájem, aby se náš stát udržel jako takový. A právě jako nám se nelíbí, že je Německo a Maďarsko eventuálně podporují, musíme stejně hodnotiti citlivost jiných států vůči eventuální podpoře těch elementů, které nejsou spokojeny s dnešním stavem politické organisace Německa, Italie nebo kteréhokoliv jiného státu. (Výkřiky.)

Bohužel příliš často převažovaly tyto zájmy ideologické nad povinným zřetelem na velmi důtklivé zachovávání hranic mezinárodní zdvořilosti, abych to tak řekl. A snad z části právě dnešní stav, jmenovitě pokud jde o Italii, a také Německo a Polsko, je důsledkem těchto našich vnitropolitických chyb. Je-li tomu tak - a ono tomu tak je - je třeba tyto věci napraviti. a to úzkostlivým zachováváním mezinárodně politických zásad o nevměšování do vnitřní politiky, je třeba je napraviti rozumným určením našeho poměru vůči všem státům, je třeba dáti pozor, aby pro tuto osobní nebo stranickou zálibu netrpěl celek, netrpěl stát a netrpěl státotvorný národ, v jehož rámci jediné může býti provedena také, postupně, podle vůle národa určitá ideologie stranická. (Výborně!)

Za těchto okolností a v tomto smyslu bychom si přáli, aby naše zahraniční politika našla rozumné urovnání nelogického, nesmyslného, protidějinného dnešního stavu napjatosti mezi námi a Italií, aby se našla cesta ne do Canossy, nýbrž cesta do Říma, abychom zabezpečili svoji existenci také aspoň určitou částkou obnovy sympatií, které pro nás měli i dnešní vůdčí činitelé Italie v dobách nejtěžších našich zápasů o národní samostatnost. Nezapomínejte, vážení pánové, že Mussolini napsal knihu o Husovi a válkách husitských a že měl pro nás za doby války velmi vřelé sympatie. Je pro nás výhodné, aby se tyto sympatie obrátily na stranu maďarské gentry v době, kdy fašismus z velké části vykonává bezohledně také sociální poslání, třeba jinými metodami a jinými formami, než si to někteří z nás přejí a představují ve vlastním státě, proti těm privilegovaným stavům, které tam dříve měly daleko větší význam a výhody hospodářské, než mají dnes, jak to vidí každý, kdo tam přijde a kdo se poněkud po těch věcech podívá blíže? Tedy ne ulpívání na frázích a zapírání si skutečností a hlavně ne nedbání mezinárodně politických zvyklostí a samozřejmostí na úkor našich mezinárodněpolitických potřeb!

Podobně doufám, že se vzhledem ke stále eminentnějšímu nebezpečí mezinárodní konflagrace podaří rozumným postupem vůči Polsku najíti cestu k lepšímu opatření naší bezpečnosti také v tomto severovýchodním směru. Prosím, při společných základech, z nichž jsme vyšli, je možno k tomu dojíti při rozumném respektování vzájemných práv a povinností, při čemž ovšem nebudeme vykupovati žádnou tuto sympatii žádnými ústupky povahy národně-politické, ani na Těšínsku, tak jako ji nebudeme vykupovati žádnými ústupky povahy národně-politické vůči našim Němcům, když bude běžeti o rozumnou úpravu našeho poměru k Německu.

Další podmínkou úspěšného vyřízení těchto věcí je zachování, jak jsem řekl, vnitřního míru účinnou akcí a podporou iniciativy soukromé podnikavosti, snížením břemen a dalším důkladným umožněním hospodářského vzestupu.

Předseda (zvoní): Upozorňuji pana řečníka, že již řečnická lhůta minula.

Posl. Špaček (pokračuje): Při této příležitosti - a tím půjdu ke konci - nemáme za to, že by naše situace mohla býti zlepšena jakýmikoliv zvláštními rozsáhlými ústupky příslušníkům naší menšiny německé vzhledem k poměru k říši Německé. Přes rozumný poměr k naší emigraci dojdeme k tomuto cíli spíše než jakýmikoliv nemožnostmi, které bychom hledali na cestě úpravy života německé menšiny u nás. Možná, že bychom byli měli dnes možnost dáti Němcům mnoho, kdybychom byli bývali po převratu jednali tak, jako jednali Italové a hlavně Jugoslávci a Rumuni, kteří vzali všechno. My jsme všechno nechali v tom rozsahu, jak to bylo za Rakouska. Co můžeme dnes dávati, jaké školy, jaká práva vzhledem k naší ústavě? Každý Němec, umí-li česky a není-li zjevným příslušníkem protistátní strany, má právo všude býti přijat a musí býti přijat, je-li kvalifikován. Co tu možno udělati, kde můžeme co nahraditi zvláštního?

Či půjdeme a chtěli bychom jíti k nějaké autonomii národnostní, která byla hrůzou pro českého člověka v době, kdy jsme sami o sobě nerozhodovali, za Rakouska? Vždyť je to šílenství, mluviti o autonomii, kterou jsme nedali ani na počátku své existence. Či vydáme všanc příslušníky státotvorného národa, kteří se o tento stát nejvíce zasloužili právě proto, že znali nebezpečí německé z blízka právě v těch oblastech, jimž říkají Němci naše Heimat? Není to také naše Heimat, nebylo to kdysi území, na kterém žily kmeny Lučanů, Luticů, Lemúzů, Dúdlebů, Charvátů a jak se všechny nazývaly? Neuznávali Němci sami ve svých knihách - mám zde "Geschichte der Sudetendeutschen" - že toto území bylo poněmčeno přičiněním našich bývalých politických vůdců, jmenovitě Přemyslovců? Proč se p. dr Köllner v určité interpelaci brání užívání názvu "poněmčené území"? Ano, s našeho stanoviska je to poněmčené území a smysl našeho státu byl reparovati všechny křivdy způsobené odnárodňováním našich lidí po dobu 300 leté nesamostatnosti. Je možno předpokládati, že se vzdáme těchto ambicí, že nebudeme chrániti každou českou duši a že nebudeme hleděti k tomu, jak tam jsou daleko horši měrou stíháni příslušníci našeho národa za svou příslušnost k našemu státotvornému národu bojkotem hospodářským, odpíráním jazykových práv a odmítáním jich do samosprávy německé při pasivní anebo skoro pasivní účasti našich dozorčích administrativních kruhů? Vždyť my všichni, kteří v tom území žijeme, víme. jak to tam vypadá, jak se musí v každém zvláštním případě vybojovati ustanovení jazykového zákona v každé obci, ať velké nebo malé. Víme, jak to vypadá v obcích, které jsou velmi rozsáhlé, zaměstnávají sta zaměstnanců a mají více než 20% českou menšinu, jak se tam jedná. (Předsednictví převzal místopředseda Košek.)

Žádáme, aby při těchto jednáních, která chceme považovati jen za jednání koaliční a nic jiného, odpovědná část našeho národa stojící dnes v řadách koaličních žádala stejně kompensace pro tyto naše hraničáře, pro tyto representanty našeho státního národa také nejen v Liberci nebo Karlových Varech, nýbrž všude jinde, jak to naše zákony, které jsme si dali, žádají.

Za těchto okolností, bude-li toto všechno splněno, bude jistě možno provésti rozumně spravedlivou úpravu mravního hodnocení práv a povinností členů národa státotvorného, a také menšiny. Nikdo z nás nežádá, aby se Němcům děla křivda, v této sněmovně není strany, která by chtěla, aby byli Němci odnárodňováni, ale všemi silami se budeme brániti tomu, aby jakýmkoliv způsobem a za jakékoliv účasti kohokoliv - i pasivní byly nám ještě v našem národním státě československém poněmčovány naše děti nebo šikanováni a tyranisováni příslušníci naší krve.

Vážení přátelé, rovný s rovným ano, ale nic jiného. Ať se naše vláda stará o to, aby nesprávnosti a nepravdivosti, kterými cizí oficielní propaganda zahrnuje náš stát, byly systematicky vyvraceny rozhlasem, tiskem i veřejnými odpovědnými projevy představitelů naší vlády s těchto míst, abychom na všecko ihned odpovídali, aby nebylo možno, aby objektivní práce, opřená o statistická data dr Chmelaře, kterého včera tady napadl p. posl. Kundt, byla prohlašována za výmysl. Starejme se o to, aby tyto věci byly vysvětleny řádně všemi způsoby, starejme se také o společenskou propagandu v příslušných zemích - a potom udržíme mír, zabezpečíme svůj stát pro budoucnost a budeme míti možnost užíti hospodářských výhod, jež skýtá předložená osnova, pro kterou budeme hlasovati. (Potlesk poslanců nár. sjednocení.)

Místopředseda Košek (zvoní): Dávám slovo dalšímu řečníku, jímž jest pan posl. Zischka.

Posl. Zischka [německy]: Dámy a pánové!

Dříve než bych se zabýval otázkou podpory vývozu, chtěl bych něco připojiti k posledním výkladům pana kol. Špačka. Nechci s ním polemisovati, ale chci se spokojiti s konstatováním. Jest proti poměrnosti, pokud se podle jeho mínění má vzíti v úvahu tento požadavek při ustanovování státních zaměstnanců a tvrdí: "Kladou-li Němci tento požadavek, jest naším úkolem, abychom se zastali toho, aby tato poměrnost byla zajištěna také v těch německých obcích, kde čeští zaměstnanci nejsou přijímáni." Kdyby bylo vše, co řekl pan kol. Špaček, pravdivé a jeho pojetí správné, pak by se dalo klidně říci, že by v tomto státě mohla býti řeč o útisku Čechů Němci. Nelze přece postaviti prostě věci na hlavu. Nemohl jsem s nikým mluviti o dalším smyslu výkladů kol. Špačka, ale velice rádi bychom hlasovali pro poměrnost. Jak to vypadá s poměrností v českých anebo v jazykově smíšených obcích, kde Němci jsou v menšině? Nelze přece podle mého mínění vrhnouti do přítomného ovzduší takové požadavky a přispěti tím jen k tomu, aby snahy, jež směřují k rozumnému vyrovnání, byly zničeny. To jsem chtěl zjistiti jenom zcela stručně, pokud jde o poslední výklady pana kol. Špačka, o nichž musíme ostatně říci, že se nehodí k projednávanému tematu.

Nyní k podpoře vývozu. Návrh jest z více hledisek hodný uvítání. Novela k zákonu, jenž platí již od r. 1931, umožní také našemu německému průmyslu obnoviti ztracené vývozní možnosti a styky. Není maličkostí, dá-li stát k disposici dalších 1500 milionů k záruce, kterou již dosud poskytl v rozsáhlé míře. Náš průmysl - znám to z vlastní zkušenosti přistoupil v posledních letech jen s velikými překážkami k uzavírání vývozních obchodů. Zde zasahuje stát. Stát přejímá risiko, jež jest spojeno s uzavíráním takových vývozních obchodů. Než budeme mluviti o tom dále, chtěl bych poukázati, že se tento návrh přiřazuje k těm opatřením, jaká byla ve sněmovně odhlasována již dávno za tím účelem, aby se přivodilo sice krok za krokem, ale přece jistě, zlepšení našich hospodářských poměrů. Poukazuji na to, že zákon o stavebním ruchu sloužil konečně této tendenci. Bohužel naše německé obce nevyužily tak možnosti využíti výhod tohoto zákona, jak by to bylo bývalo dobré, nutné a účelné. Dále bylo usneseno snížení úrokové sazby, opatření, které prospělo našemu průmyslu a zvláště našemu zadluženému průmyslu. Konečně byla usnesena půjčka obrany státu a nedá se říci - zde se pokusím objektivně zjistiti, co je nutné - že by se nebyli Němci dostali do toho postavení, pokud jde o upotřebení peněz z půjčky obrany státu, aby se zúčastnili při spotřebě těchto peněz. Dále byla na podzim i přes hlasy mnoha pesimistů odhlasována v této sněmovně devalvace. Již po několika měsících můžeme zjistiti, že zde šlo o opatření, jež bylo dobré a zvláště v zájmu německého obyvatelstva tohoto státu. A konečně, myslím, že to patří také k tomu, způsobilo uvolnění devisového hospodářství, jež nastalo nařízením, že byly našemu průmyslu při nakupování surovin v zahraničí opatřeny zcela podstatné úlevy. A nyní přichází - tato novela uzavírá tento okruh - návrh o záruce při vývozních obchodech, jenž činí opatření, jak jsem již řekl, aby stát dal dalších 1500 milionů pro tuto záruku k disposici.

Myslím, že toto opatření bylo nutné, také z důvodů, které se týkají vývoje našeho hospodářského života. Zahraniční obchod, jenž zaznamenával 1935 - a zde musím přece uvésti několik číslic - příjem 5375 milionů, stoupl 1936 na 5835 milionů. Musíme tudíž zjistiti velice podstatné oživení a, což jest ještě důležitější, pokračuje se v tendenci, kterou jsme mohli již r. 1935 zjistiti. Zajímavé jest toto pozorování: Obrat v zahraničním obchodě stoupl roku 1936 o 12·5%. Dovoz surovin stoupl o 20·3%, dovoz surovin stoupl podle své hodnoty daleko více než odbyt našeho zboží. Prodej továrních výrobků stoupl o 8.5%. Myslím, že jsme všichni oprávněni předpokládati, že v posledních měsících uplynulého roku v důsledku různých opatření: devalvace, uvolnění devisového hospodářství atd., se tento rozmnožený dovoz surovin v roce 1936 logicky musí projeviti r. 1937 ve zvýšeném vývozu. Má-li se však za to, že zahraniční obchod má nabýti většího rozměru a při soukromém průmyslu je obava, že tyto obchody jsou spojeny s risikem, snad se ztrátou, pak jest úkolem státu, domnívám se, aby zde pomocně zasáhl a aby odňal průmyslu tuto starost.

Již v posledních letech přebíral stát vždy tuto záruku. Ze zprávy nevyplývá, alespoň ne přesně, v jakém rozsahu byla možnost záruky našim průmyslem také konsumována. Víme však, že bylo užito asi 1.800 milionů. Je zajímavé, že stát nebyl nikdy přiveden do nepříjemné situace, aby záruku také splnil, ačkoliv se v tak vysoké míře zaručil za tyto obchody. Jsou všechny důvody, aby se připustilo, že tomu tak bude i příště. To však nemůže znamenati, že se musí zmenšiti částka sama o sobě, to je mnohem více jenom důkazem pro to, že, když je dána taková státní záruka a když se stát také spolu o to stará, aby zahraniční věřitelé zaplatili, že se pak ukážou lepší úspěchy, než kdyby musel jednati soukromník na vlastní vrub. Při těchto zárukách, chtěl bych skoro říci, stal se opak toho, co vidíme, jednáme-li o tom, že mají býti dány našim průmyslům státní záruky podle finančního zákona. Ministr financí nebo rozhodující úředníci, se kterými se člověk při takových jednáních sejde, mají ve zvyku poukazovati na to, že při takových zárukách je smysl v tom, že se státu dostane pouhých díků, že při takových zárukách, které jsou dány našemu průmyslu, přejímá stát veliké risiko. Příčinou toho jest, že takovými prostředky, pokud jde o takové záruky, má býti dosaženo toho, aby byla tato průmyslová odvětví aspoň z části sanována, a ze proto, dělají-li se takové věci, přejímá stát větší risiko než jde-li o to, aby byla poskytnuta vývozní záruka. Mluví-li nyní skutečnosti posledních let, pokud jde o poskytnutí záruk, také pro to, že stát nepřevezme značné risiko, pak se musí znovu zdůrazniti a říci, že to naprosto nemůže znamenati snížení hodnoty návrhu. Víme všichni, že taková záruka, pokud jde o to, aby byla učiněna opatření k podpoře našeho průmyslu, není ještě zdaleka vše, aby byly zavedeny normální poměry. Ale tato novela je částí těch opatření, která směřují k tomu, abychom dospěli opět pomalu, ale jistě k normálním poměrům, a protože se domníváme a jsme přesvědčeni, že sloužíme německým dělníkům ve státě a že německý průmysl dosáhne možnosti, aby užil těchto vývozních záruk, aby uzavíral vývozní obchody, protože jsme přesvědčeni, že se této věci zúčastní také němečtí dělníci, budeme rádi hlasovati pro tento zákon. (Potlesk.)

Místopředseda Košek (zvoní): Dávám slovo dalšímu řečníku, jímž je pan posl. Pik.

Posl. Pik: Slavná sněmovno!

Vítáme osnovu, kterou se zvyšuje záruka za vývozní úvěry, neboť praksí podle platného zákona byli jsme přesvědčeni, že tímto opatřením československý export byl posílen. Lze doufati, že po této novelisaci dosáhneme ještě pronikavějších výsledků. Považujeme však za žádoucí při této příležitosti říci, že je nutno hledati ještě jiné cesty k tomu, aby naše problémy hospodářské a výrobní mohly býti zcela vyřešeny.

Export je velmi důležitou složkou ve výrobě a v našem hospodářském životě, není však jediným prostředkem k tomu, aby náš průmysl a zejména ten, který je odkázán na domácí trh, se mohl v plné síle rozvinouti. Proto je žádoucí, aby nejen pro průmysl exportní, nýbrž i pro průmysl domácí zjednány byly takové podmínky, které zajistí jeho prosperitu a tím také větší zaměstnanost dělnictva.

Chci zejména poukázati, že vláda má míti ve větší pozornosti ony kraje, které svým nevýhodným položením za doby hospodářské krise velmi trpěly a ještě nyní při částečném zlepšení hospodářských poměrů trpí. Jsou to ony kraje, které tím, že jsou položeny na západě, mají nejdelší cesty a kterým byly cesty do bývalých odbytišť znemožněny. Poukazuji zvláště na oblast západočeskou, ze které dříve za starého státu byla krátká cesta na jih, na Balkán, kam se těmito cestami soustřeďoval exportní průmysl, zejména plzeňský. Tato cesta je nyní téměř uzavřena a náš průmysl musí procházet cestami celé republiky, neboť export inklinuje nejvíce k východu; to znamená, že se průmyslu plzeňskému, západočeskému a také jihočeskému zdražuje režie vysokými dopravními náklady, nehledě k tomu, že disparitou dopravních tarifů je znemožněna soutěž průmyslu jak jihočeskému, tak plzeňskému a západočeskému vůbec.

Je třeba, aby byla provedena revise celé tarifní otázky, neboť bylo-li účelné a moudré za dřívějšího státu poskytovati nejnevýhodněji položeným oblastem tarifní úlevy, je žádoucí, aby se totéž stalo na prospěch průmyslu našeho, zejména proto, poněvadž nejdůležitější části naší republiky, oblasti průmyslové, jako jsou západní a jižní Čechy, disparitou dopravních tarifů nesmírně trpí.

Nesčetněkrát jsme volali po tom, aby byla otázka tarifní vyřešena. Nechceme žádné privileje, ale chceme zrovnoprávnění našeho průmyslu západočeského a jihočeského s průmyslem ostatním, nic více! Bylo-li možno poskytovati takovouto výhodu dříve, je to žádoucí zejména u nás v novém státě, kde je třeba vybavit nejdůležitější části státu nejlepšími podmínkami pro jejich hospodářský rozvoj. Poznamenávám, že v oblasti západočeské a jihočeské v posledních letech zanikla řada průmyslových podniků a že u jisté části jich rozhodovaly také otázky dopravní a tarifní. Dopravuje-li se uhlí ze severu Čech do západních a jižních Čech a je-li doprava dražší než surovina sama, pak je absolutně nemožné, aby za těchto tarifních podmínek průmysl v západních a jižních Čechách existoval. Vedle těchto příčin, které způsobily zánik četných průmyslových podniků, jsou ovšem také příčiny rázu spekulativního. Považujeme za žádoucí, aby vláda měla v přísnějším dozoru politiku kartelovou. Na západě Čech máme uzavřeno několik fabrik, které byly dosti moderně vybaveny, mohly by prosperovati, ale kartelová spekulace způsobila, že tyto továrny byly uzavřeny. Jsou to sklárny v Radnicích, kde je krom velmi výhodných dopravních podmínek také speciální hmota, písek pro výrobu kvalitního skelného zboží, zejména lahví, a kde jenom ze spekulativních důvodů kartel tuto továrnu uzavřel, majiteli platí odbytné a dělnictvo v několika stovkách bylo hozeno na dlažbu. Totéž týká se nedávno uzavřené sklárny v Holýšově, v oblasti nesmírně důležité, kde bylo zaměstnáno přes 600 dělníků. Spekulativní důvody sklářského kartelu byly silnější nežli zájem tohoto velkého počtu dělnictva a jeho rodin. Máme tam nyní - poněvadž všechno bylo rozpuštěno - v tak exponovaném okresu na Holýšovsku rozvrácen celý hospodářský život, stejně jako se stalo i v jiných územích západních Čech, kde uzavřeny byly papírny, celuloska v Holoubkově, jedna papírna v Plzni, zase jenom z důvodů kartelových. Spekulativní zájmy jsou zde silnější nežli zájem města, nežli zájem postiženého kraje a zájem tisíců dělníků. Poznamenávám, že také v Josefově Huti v západních Čechách, v oblasti smíšené, rovněž byla uzavřena před časem papírna, velmi dobře technicky vybavená, ale důvody kartelové byly tak silné, že byly nadvýšeny proti životnímu zájmu obyvatelstva a hospodářského života.

Musíme tedy žádati, aby stát, který správně touto osnovou sleduje zájem o zlepšení hospodářského života, měl na zřeteli kartelovou politiku a tam, kde je zjevno, že běží o spekulaci, tuto kartelovou politiku co nejpřísněji potíral.

Upozorňuji, že zejména pokud se týká zájmů západočeské a jihočeské oblasti, právě před týdnem konána byla v Č. Budějovicích velmi důležitá porada, na níž se sešly oba národohospodářské sbory, budějovický a plzeňský, na níž byli přítomni zástupcové veškerého průmyslu, ústředí dělnických a veškeré samosprávy, a právě na této velmi významné manifestaci bylo upozorňováno na nevýhody, jaké mají obě území, jihočeské i západočeské, a že je zejména důležito, aby otázka dopravních tarifů byla vyřešena. Kromě toho poznamenávám, že na Plzeňsku přes to, že se nám poměry přece jenom částečně hospodářsky zlepšily, že Škodovka blíží se skoro již stejnému počtu dělnictva, jaký měla v r. 1929, přece jenom máme neustále přes 60.000 nezaměstnaných dělníků. Tito dělníci stojí zde osudově bez naděje na existenci, poněvadž je do továren nepřipustí racionalisace. Je to prostě výraz té krise strukturální, která stíhá veliké průmyslové oblasti, v nichž průmysl racionalisačním tempem způsobuje vyřazování tisíců a desetitisíců lidí.


Související odkazy



Přihlásit/registrovat se do ISP