Nyní si dovolím promluvili několik slov k tomu, co zde říkal posledně pan tajemník Němec. Pan taj. Němec použil rozpočtové debaty k tomu, aby podnikl velmi nepěkný útok na moji osobu a velmi nepěkný útok na to, co jsem žádal v zájmu spravedlnosti a pořádku na železnicích. Pan taj. Němec (Zpravodaj posl. dr. Mareš: On je poslancem a vaším kolegou!), ale on je tajemníkem Unie a to dělal ve formě tajemníka Unie. Nemohu mluviti o panu tajemníkovi Němcovi jako kolegovi, poněvadž to, co provedl, není, pane kol. Mareši, kolegiální, poněvadž je to způsob, který ani v této sněmovně, kde jsme na leccos zvyklí, není obvyklý a neměl by býti užíván. Pan tajemník Němec totiž tvrdil, že prý šířím nedoložené legendy o železnicích a že všechny legendy, které se šíří, mají původ v mé osobě. Byl jsem tím povýšen pomalu na jakéhosi inspirátora všech výtek, které se dějí železnicím, a pan tajemník Němec řekl, že prý nemáme odpor proti ministerstvu železnic z nějakých věcných důvodů, že nekritisujeme tyto věci s ohledem na spravedlnost nebo právo, nýbrž prostě proto, že máme vztek na ministerstvo železnic, že potírá korupci. Čili chce se tím vzbuditi dojem, že když někdo kritisuje doložené věci, které se dějí v ministerstvu železnic, že to nemůže dělat z jiného důvodu, než z toho, že je nějakým způsobem s tou korupcí sblížen a má proto vztek na ministerstvo železnic, že korupci potírá. To je způsob, který dlužno co nejrozhodněji odsouditi. (Tak jest!)

Panu tajemníku Němci řeknu, že ještě dříve, než byl poslancem, upozorňoval jsem v rozpočtovém výboru - bylo to asi jeden rok nebo 1 a 1/2 roku před nastoupením ministra Bechyněho do resortu ministerstva železnic a kdyby bylo libo, našel bych příslušnou řeč - na pražcové hospodářství na čsl. státních drahách a číselně jsem zdůvodňoval, že ceny při nákupech jsou podezřele vysoké. Jinak jsem nějaké obvinění prokázati nemohl, jen jsem mohl na základě vysokých cen projeviti obavu, že se zde něco nezdravého děje. Musí proto každý uznat, že mně šlo již tehdy a jde o to, aby byly takovéto věci stíhány a spravedlivě trestány. Ale nesmi zde býti takový stav, aby se při řádném pronásledování korupce ohřívaly jednotlivé osobní zájmy mezi úředníky a na druhé straně aby se těchto věcí zneužívalo politicky ke štvaní a aby se pod tento pláštík schovávaly věci, které se pod něj absolutně nehodí. (Výborně!) Řeknu zcela upřímně, že jsem byl touto kritikou neobyčejně dotčen. Ovšem nebudu následovat příkladu pana tajemníka Němce a opláceti mu stejným, nebudu říkati, co by to znamenalo, kdyby soc. demokraté kritisovali ministra vnitra nebo četnictvo a někdo z nás vstal a řekl: Poněvadž četníci honí zloděje a lumpy, proto je kritisuje soc. demokracie. Račte uvážit, co by to znamenalo v našem veřejném životě, kdybychom postupovali takovým způsobem, jako pan tajemník Němec. Nebudu zde také číst, co řekl na př. sen. Paulus o netrestání soc. demokratických předáků v Brně, kteří jsou zapleteni do aféry "Štěstěny", nebudu o těchto věcech vůbec hovořit přes to, že zde mám materiál, neboť nechci, aby zde v parlamentě osočovala jedna strana druhou.

Ale pan tajemník Němec šel dále. Uvedl zde případ přednosty stanice, který byl dříve přednostou v Chebu a nyní je přednostou stanice v Krásném Březně. Tvrdil, že tento přednosta nechce určitá obvinění žalovat. Telefonicky jsem se dotazoval, proč nechce věc, o které zde bylo mluveno, žalovat, načež mne tento přednosta prosil, abych mu ji ihned poslal a prohlásil, že na věci není slova pravdy a že žalovat bude. Měl jsem za svou povinnost vystoupiti na parlamentní tribunu a ohlásiti slavné sněmovně, že dotčený úředník žalovati bude. Nato od pražského dopisovatele - já vím, kdo to psal - v plzeňské "Nové době" se ocitá nový útok na posl. Ježka, který prý rychle šel hájiti špatného úředníka, a je tomu úředníkovi spíláno tak, že jsem mu hned článek poslal, aby byla umožněna nová žaloba. A v "Nové době" se mně vytýká, že když vyvstane tajemník Němec na tribunu a přednese obvinění, jaký jsem to prý špatný poslanec, když hned neuvěřím, že je to tak, jak to říká pan tajemník Němec.

Proč nevěřím vašemu obvinění? Není vyloučeno, že některé obvinění, které jste vznesli, může býti správné. Ale nevěřím proto, poněvadž po desetiletí, když byl v Chebu vrch. inspektor Kozák, se vedl proti němu od vás boj. A já sám v řadě případů jsem zjistil, že ten boj skončil vyšším fiaskem, poněvadž se nic neprokázalo a ukázalo se, že jsou to pomluvy a pod. Mám dnes, když vstoupíte na tribunu ve stejné věci, ihned uvěřiti a nemám čekati na soudní vyšetření případu?

Jdu dále. Dal jsem si zaslati zprávu z Chebu o této věci. Jde o lékaře, který tyto pověsti, jak jste sám citoval, rozhlásil, jde o lékaře, o němž dělal jmenovaný přednosta úřední posudek, ve kterém prokázal, že se tento lékař třikrát na nádraží opil a choval se tam neslušným způsobem; ačkoliv to dělal přednosta ve své služební povinnosti, od tohoto okamžiku chodí tento lékař a říká, že mu jmenovaný inspektor říkal, kdyby mu dal úplatek, že by místo žel. lékaře dostal a že prý by změnil své stanovisko k němu. To jsou prapodivné věci, které musí ministerstvo železnic velmi pozorně v zájmu cti úřednictva sledovati a ne stavěti se na stanovisko soustavného ostouzení žel. úřednictva, které na konec postihne všechny strany.

Řeknu dále, proč nevěřím. Nevěřím proto, že jsem zde měl velkou řadu jiných případů, na př. traťmistra Bulise z Hradce Králové. Co váš tisk dělal za křik o traťmistrovi Bulisovi (Výkřiky.), co všechno o něm napsal, jak zneuctil ministra, jak ho karikoval a pod. Na konec se ukázalo, že sama státní železniční správa, která na podnět p. vrch. ředitele Czuříka tyto věci sledovala, uznala, že jde o obvinění docela bezdůvodné, a dotčený musil býti obvinění zproštěn. A vy tady chcete, abych na pouhé vaše vystoupení po všech těchto kampaních, které skončily pro vás blamáží, tady povstal a řekl, zde ve sněmovně, ano, pan tajemník Němec má pravdu? Mám skutečně veliké obavy, aby se naší administrativy stranicky nezneužívalo. Zejména po tom, co jsem četl dnes v novinách. Bohužel jsem to jen četl v novinách a neměl jsem příležitost věc si ověřiti, ale říkám to proto, poněvadž tyto věci vnesl sem pan tajemník Němec. Četl jsem zprávu ze senátu, kde kol. sen. Kvasnička podává dotaz ve věci staničního úředníka Václava Michálka, bytem Praha III, Cihelná, č. 103 nebo 163, nemám to zde jasně napsáno. Tento Michálek učinil udání, oznámení o krádeži, která se stala na celnici. Udělal oznámení o této krádeži svému nadřízenému úřadu docela služební cestou. Tento Michálek byl hned potom bez udání důvodu pensionován. Krádež byla později prokázána (Výkřiky), ale ti, kterým se dokázalo, že krádež způsobili, byli potrestáni jenom pořádkovou pokutou a dokonce ti, kteří byli dočasně pensionováni, již zase pracují a jsou již zase ve službě. Takové případy potřebují vyšetření.

Slavná sněmovno, musíme si říci, že stálé zprávy o takovýchto případech jsou velmi zlé a nesvědčí o tom, že by v personáliích ministerstva železnic bylo všechno v pořádku. (Zpravodaj posl. dr. Mareš: Ta pravdivost je dána jménem toho interpelanta Kvasničky, jiné důkazy nemáte!) Jiných důkazů nemám, já bych nebyl vůbec o této věci mluvil, pane kolego dr. Mareši, kdyby pan tajemník Němec nebyl použil případů, které jsou vzaty úplně jen z doslechu, jen z obviňování, kdyby je zde nebyl přednášel a kdyby to ještě nespojoval s hrubými osobními útoky proti mé osobě.

Slavná sněmovno, končím proto své vývody tím, že bychom si přáli, aby zákon, který stanoví platformu pro vydání řádných personálních ustanovení na železnicích, sloužil k tomu, abychom měli nejen na železnicích, nýbrž v celé své administrativě úředníky a zaměstnance poctivé, aby se s nimi také spravedlivě a objektivně zacházelo, prostě, aby naše státní administrativa a státní podniky byly v naprostém pořádku ku prospěchu svému a ku prospěchu celé Československé republiky. (Výborně! - Potlesk poslanců nár. sjednocení.)

Předseda (zvoní): Dalším přihlášeným řečníkem je p. posl. Šedý. Dávám mu slovo.

Posl. Šedý: Slavná sněmovno!

Projednávanou osnovu ceníme si především proto, že ruší v §u 209 řadu dekretů, nařízení a různých zákonů z doby rakousko-uherské, dále že se snaží odstraniti a doplniti všecko to, o čem prakse během doby seznala, že je závadné a kusé, a konečně že doplňuje zákon na obranu státu. Doufáme, že také tato osnova odstraní postupně různé spory a názory o kompetentnosti a pak i vyřizování těchto různých sporů a názorů, které se objevují v jednotlivých odděleních tohoto ministerstva. Je dosti časté, že věc, která by mohla býti kratší cestou a rychleji vyřízena, prochází zbytečně řadou úřadů a oddělení, takže vzniká jednotlivým poplatníkům nejen škoda hmotná, nýbrž dosti často se stává, že věci ty nejsou vyřizovány vůbec. Že takovéto úřadování neprospívá ani státu, je přirozené. Je tudíž třeba, aby v tomto směru provedena byla důkladná náprava, která by přivedla urychlené úřadování v těchto případech, kde je společná spolupráce několika oddělení ministerstva bezpodmínečně nutná.

To ovšem od §u 191, odst. 1 očekávati nemůžeme, neboť opravný prostředek proti rozhodnutí úřadu I. stolice, vydanému v dohodě se železničním správním úřadem, má býti projednán v II. stolici zase v dohodě se železničním správním úřadem. Toto ustanovení může vésti k těžkým komplikacím; jestliže nedojde k dohodě, zůstane opravný prostředek nevyřízen a potom se strany nedovolají nikdy svého práva. Ze zásadního hlediska pak nutno varovati před tím, aby zákon předpisoval vydávání správních aktů, jejichž vydání je vázáno dohodou více úřadů.

Není důvodu, proč by kompetence druhé a dokonce i prvé stolice měla býti přenášena na ministerstvo. Nebylo by také účelné, aby ministerstva byla tímto způsobem zbytečně zatěžována. Naše administrativa nebude expeditivnější, pokud nebude skutečně decentralisována. I s nejmenšími věcmi se dnes musí na ministerstva, která se stala namnoze první instancí, ačkoli mnoho věcí by mohlo býti rozhodnuto již v instancích nižších a v době daleko kratší. Dále potřebujeme nutně, aby občanstvo bylo chráněno proti nečinnosti úřadů, aby byla vyřešena otázka ručení úředníků za porušení zákona a škody, které tím vznikly. Obojího se již dlouho domáhá nejenom prakse, nýbrž poukazují na to také teoretičtí právníci.

Nemožné poměry jsou u úřadů finančních. Mluvte jen s poplatníky a uslyšíte, že nemají svoje daňové věci ještě dosud a již řadu let vyřízeny, že se jim nic nevyřizuje a že nemohou bilancovati, poněvadž nevědí, jak na tom jsou. Ve svém posledním projevu v senátě upozornil pan ministr financí, že máme asi 950.000 takových nevyřízených aktů, které jsou nyní vyřizovány v t. zv. depuračním řízení. Tento ohromný počet nevyřízených podání je právě zaviněn vleklým způsobem úřadování finančních úřadů. Naše dosavadní stížnosti byly marné. Vždyť finanční správa nesvolala dosud ani zvláštní komisi pro vyřizování stížností v daňové praksi, jejíž zřízení prosadil pan předseda vlády dr. Hodža, a která se dosud, ačkoliv byla již před rokem jmenována, nesešla. Státu musí záležeti na tom, aby obchod, živnosti i průmysl nebyly státní správě pouze předmětem úředního poručníkování a šikanování, nýbrž aby v nich byl viděn tvořitel a rozmnožovatel hodnot, který jak svou poplatností, tak také svou prací pomáhá stát držeti a lidi vyživovati. Připomínám, že dobrá obchodní politika jest páteří celého národního hospodářství a k ní se druží otázky dopravní jako nepostradatelné údy. Bez vyřešení dopravních otázek, ať již vnitrostátních, či mezinárodních, není řádná směna statků myslitelna. Proto nikdo nemůže míti většího zájmu na otázkách dopravních jako právě ministerstvo průmyslu, obchodu a živností. A tu musím vytknouti, že se nyní v této osnově omezuje dosavadní kompetence ministerstva obchodu, které je povoláno k tomu, aby k otázkám železničním zaujalo stanovisko s hlediska všeobecných hospodářských zájmů.

Tak na př. § 6 osnovy má vyloučiti spolučinnost tohoto ministerstva při povolení k přípravným pracím pro zřízení dráhy. Totéž je u §u 121, odst. 2 předmětné osnovy. I tam, i v této komisi nemá býti ministerstvo obchodu zastoupeno. Taktéž musím vytknouti ustanovení §u 86, které připouští, aby vládním nařízením byly stanoveny výjimky z tarifních ustanovení. Také toto ustanovení odporuje mezinárodně stanovené zásadě, že tarifů třeba stejně používati vůči každému a že tarify musejí býti uveřejněny, což znamená, že železniční podniky nesmějí poskytovati zvláštních výhod, jež by prospěly jen jednotlivým osobám nebo jednotlivým podnikům a že nesmějí poskytnouti ani tajných tarifních slev. Na této zásadě třeba trvati i u nás v zájmu veškerého hospodářství a v zájmu železniční správy samé. V tomto smyslu podle §u 86 je sice umožněno ministerstvu obchodu jednati s ministerstvem železnic o tarifech, ale pouze jednati, takže k tomuto podání ministerstva obchodu nemusí ministerstvo železnic v důsledku stylisace tohoto paragrafu přihlížeti.

Vítáme dále, že železniční správa pracuje na novém železničním přepravním řádu a na automobilových přepravních řádech. Taktéž se pracuje od letošního jara na velké tarifní reformě. Tu ovšem práce půjde pomaleji vpřed, neboť bude nutno postupně vyšetřiti poměry všech odvětví našeho hospodářství a provésti nové zařadění zboží, jakmile budou schváleny zásadní směrnice, jimiž se tarifní řád má říditi.

Za nejdůležitější a nejnaléhavější úkol jest považovati úpravu uhelných tarifů, aniž by úbytek příjmů byl vyvážen zvýšením sazeb na jiné zboží. Bohužel, nepříznivý finanční stav našich drah brzdí snahy po rychlé úpravě, ačkoliv železniční správa slíbila úpravu mimo rámec tarifní reformy.

Omezení, uložená autodopravě v zájmu železnic, jsou tíživá. Trpí jimi především živnostenská doprava, jež v úzce vymezeném dopravním obvodu se nemůže vyžíti. Stejné nebezpečí však hrozí t. zv. závodové dopravě, která, jak známo, má býti podrobena 60 až 200 % přirážce k dani z motorových vozidel, nesjednají-li jednotlivé podniky dohodu se železnicí o rozsahu své dopravy. Zatím se podařilo oddálit účinnost těchto opatření do 1. července 1937 a zvýšiti okruh vlastní závodové dopravy až na 50 km.

Železnice používá jako tarifního instrumentu t. zv. autoklausulí. Poskytuje totiž různé tarifní úlevy jen pod podmínkou, že přepravci se zavazují nedopravovati své zboží auty anebo omeziti dopravu jenom na malý obvod (nejvýše 30 km). Tato klausule byla přijata na př. doly pro dopravu uhlí, mlýny pro dopravu obilí a mlýnských výrobků, atd. Jednotlivým odvětvím dostává se tak tarifních bonifikací, ačkoliv konečné vyřešení poměrů automobilu k železnici může podle mého názoru býti provedeno jen všeobecnou tarifní úpravou, zejména snížením sazeb na krátké vzdálenosti a stanovením více tříd pro kusové zboží.

Devalvace československé koruny nezpůsobila zvýšení sazeb ve vnitrostátním styku. Za to však při dopravě přes hranice státu byly tarify úměrně zvýšeny, resp. se o zvýšení jedná. U exportního průmyslu, odkázaného na vzdálená odbytiště, projeví se devalvace plně ve zvýšených sazbách. I pro dopravu na Dunaji a Labi jsou jednání o valorisování tarifu v proudu.

Nyní bych odbočil. Devalvace Kč doprovázena byla známým nařízením č. 264/1936 proti bezdůvodnému zdražování. Tímto nařízením, které není nic jiného než obnovení nařízení č. 27/1934, vydaného v souvislosti s první devalvací, nebyly však dotčeny některé staré předpisy protilichevní z doby poválečné. Je to především zákon č. 568/1919 o trestání válečné lichvy. Dále platí ještě nařízení č. 516/1920 o zásobování obyvatelstva, které dává úřadům pravomoc stanoviti nejvyšší ceny a trestati jejich nedodržení.

Tyto předpisy, které jsou pozůstatkem těžkých dob, ve kterých nebyl dostatek zboží, jsou rozhodně anachronismem dnes, kdy naopak strádáme pro jeho nadbytek.

Od devalvace uplynulo několik týdnů a za tu dobu se ukázalo, že není důvodu k obavám z překotného a bezdůvodného zvyšování cen. Importované zboží musí býti pohříchu prodáváno dráže, protože je nakupováno za vyšší ceny. Všeobecné zvýšení závisí však na průmyslu, zemědělství a dělnictvu. Obchod zde hraje úlohu usměrňovací, nikoliv iniciativní. Zvýšení cen mu může býti jen vnuceno, protože obchod sám nemá důvodu zdražovati. Tvorba cen a jejich případné zvýšení závisí na průmyslu. Tam především bylo možno ovládnouti ceny, a to tím, že hned po devalvaci mělo býti nařízeno průmyslu a kartelům, že jsou povinny týden před zamýšleným zvýšením cen ohlásiti úpravu napřed úřadu, který by byl vládou určen k registrování cen. Tento úřad by do jistého počtu dní po šetření mohl zvýšení zakázat nebo vzít na vědomí. Odůvodněně zvýšené ceny by pak byly vyhlášeny v "Úředním listě", který by byl obchodníkům, dozorčím orgánům i konsumentům průkazem oprávněného zdražení. Pak by obchodníci nedostávali denně oznámení průmyslových podniků, že zvyšují ceny, a prodávali by stále stejně.

Na důkaz, jak to dnes průmysl dělá, uvedu telegram, zaslaný na mou adresu (čte): "Dnešním dnem nepřevezmeme již žádné uzávěrky, zvláště ne na vany. Stop. Dopis následuje". To se nestíhá.

Ale jaká je nynější prakse? Nynější prakse akce protidrahotní jde velmi k duhu kartelům a zvrhla se v systematické pronásledování obchodníků. Nechci se zabývati jednotlivými případy, ale poněvadž jsem byl tento týden na jeden případ zvláště upozorněn, uvedu jej jako ukázku nynějšího postupu. V okrese tišnovském v Hradčanech má malý obchodník Alfred Šimáček obchod a ve Všechovicích má filiálku, kterou vede jeho syn. Prodal 1 kg rýže o 10 hal nebo o 20 hal dráže a byl pokutován peněžitou pokutou 300 Kč a oba obchody mu byly zavřeny. Na tomto příkladu je vidět, jak postupují policejní orgány. K tomu nutno připomenout, že obchodnictvo a živnostnictvo jako nejpoplatnější složka ve státě má jistě právo žádat, aby s ním bylo zacházeno způsobem lidsky důstojným a aby nebyly proti němu pořádány trestní výpravy, které jsou snad pochopitelné v afrických koloniích, které však se nemohou prováděti ve státech právních a spořádaných. Tvorba cen závisí na celém řetězu různých hospodářských jednotek.

V předložené osnově železničního zákona zasluhuje mimořádné pozornosti část pátá, jednající o náhradě škody a principu ručení. Provoz železnic patří zajisté ještě i dnes k nejnebezpečnějším a nemůže tudíž ručení železnice býti omezeno. Tato část pátá o odpovědnosti za škody byla sice v ústavně-právním a soc.-politickém výboru podstatně změněna, přes to však ručení železnice značně omezuje proti platnému právu. Nikdo zajisté nechce, aby ručení železnice bylo širší, než jak odpovídá právnímu nazírání na závazky vyplývající z povinnosti k náhradě škody, ale pojem "neodvratného jednání" místo pojmu "vyšší moci" je daleko neurčitější a bude jistě zavdávat podnět k četným sporům, aniž bychom zatím věděli, jak to bude nejvyšším soudem vykládáno.

Také náklady na léčbu poškozeného nemají býti hrazeny veskrze, nýbrž pouze náklady na nutné léčení. Doporučuji, aby do zákona byla pojata slova "potřebné léčení". Je jistě správné, že železnice nemá hraditi náklady léčení v lázních, spojené se značným přepychem. Pojem nutného léčení dává toto minimum, avšak může se státi, že tím způsobem bude omezena možnost řádného léčení, ačkoliv od něho může záviseti často uzdravení, po případě snížení invalidity a pod.

Také pojem "přiměřené zaměstnání" zůstal v osnově nezměněn, ačkoliv jistě prakticky bude velmi sporné, zda to či ono zaměstnání lze považovati za přiměřené pro poškozeného.

Možno vítati, že soc.-politický výbor zvýšil sazbu důchodů v úrazovém pojištění zaměstnanců, kteří v četných případech bývají vyřazeni z další služby.

Při této příležitosti bych se chtěl zmíniti o naléhavém požadavku hospodářských kruhů, aby konečně bylo zřízeno ministerstvo dopravy. Zákonem č. 2 ze dne 2. listopadu 1918 byl zřízen úřad pro správu dopravy, kdežto ve skutečnosti máme pouze ministerstvo železnic a vedle něho ministerstvo pošt a telegrafů, zřízené zákonem č. 40 z roku 1918, jehož agendu až do té doby obstarávalo ministerstvo obchodu. Odůvodníme-li existenci ministerstva železnic zachováním bývalého rakouského stavu, chybí nám zase generální inspektorát železnic, který z rakouské správy nebyl převzat. Místo aby tato anomálie byla odstraněna, vynalézá osnova nový úřad, zvaný železniční správní úřad, současně však na jiném místě mluví o ministerstvu, jemuž přísluší nejvyšší dozor nad železnicí.