Předseda (zvoní): Ke slovu již není nikdo přihlášen. Rozprava je skončena.

Dávám slovo k doslovu zpravodaji p. posl. Vičánkovi.

Zpravodaj posl. Vičánek: Slavná sněmovno!

K osnově vojenské, rázu celkem velmi důležitého, přihlásili se pouze dva řečníci. Z toho ještě pan posl. inž. Richter neuznal za vhodné zabývati se předmětem samým, nýbrž vyřizoval si v rozpravě jiné záležitosti s panem ministrem financí. Proto není třeba se zabývati jeho řečí.

S vývody pana kol. Smetánky jsem polemisoval již včera v branném výboru. Uznávám dobrou vůli pana kol. Smetánky, která vyvrcholila ujištěním, že strana nár. sjednocení bude pro osnovu hlasovati; přes to však nezamlouvá se mi argumentace, kterou potírá to, co, jak prohlašuje, sám před 12 lety jako nezbytnou změnu v organisaci vojenskosprávní navrhoval. Tvrditi, že byly státy, které bez organisace armádních sborů vítězily před desetiletími anebo za světové války, připadá mně jako tvrzení, že Napoleon na př. neměl útočné vozby, a přece protáhl až do Moskvy a že ten nebo onen vítězný panovník neměl některého moderního bojového prostředku, a také válku vyhrál. To, co platilo kdysi, nemůže přirozeně při překotném vývoji vojenského pokroku platiti v plném rozsahu i dnes. Prožíváme-li urychlený vývoj techniky, vidíme přece, že právě vojenská technika dělá opravdu divy a tvoří největší pokroky vůbec. A všechna opatření vojenská se musí ovšem díti se zřetelem na vývoj a rozvoj vojenské techniky. Právě tento vývoj sleduje i naše vojenská správa a to jsou právě důvody, proč zavádí nová velitelství ve formě velitelství sborových, která vybavuje nejplnější pravomocí jak velitelskou, tak také správní, aby se ušetřilo i v době míru, ale aby se také předešlo mnohým zklamáním v případě válečného konfliktu.

Nelze ovšem mluviti do detailů o organisaci vojenské správy, není zde k tomu ani důvodu, ani příčiny, ale jisto je, že nelze argumentovati proti zřízení sborových velitelství ani tím, že jsme státem malým. Právě proto, že jsme státem malým, bude povinností naší, abychom těmi svými 12 divisemi a 2 horskými brigádami čelili německé armádě, i když bude míti 60 divisí a ne dnešních 32, a právě proto naše organisace musí býti taková, abychom stejné organisaci nepřátelské mohli plně a účinně čeliti. i když s menšími prostředky, za to s tím větší chutí a s tím větší připraveností.

Z toho důvodu, že nebylo vzneseno proti předložené osnově zákona nic závažného, dovoluji si setrvati na svém návrhu a prositi slavnou sněmovnu, aby tuto osnovu schválila tak, jak ji předložil slavné sněmovně branný výbor. (Souhlas.)

Předseda (zvoní): Přistoupíme ke hlasování.

Sněmovna je způsobilá se usnášeti.

Osnova zákona má čtyři paragrafy, nadpis a úvodní formuli.

Poněvadž není pozměňovacích návrhů, dám o celé osnově hlasovati najednou podle zprávy výborové. (Námitek nebylo.)

Námitek není.

Kdo tedy souhlasí s celou osnovou zákona. to jest s jejími čtyřmi paragrafy, nadpisem a úvodní formulí, ve znění zprávy výborové, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Tím posl. sněmovna přijala tuto osnovu zákona podle zprávy výborové ve čtení prvém.

Předsednictvo se usneslo podle §u 54, odst. 1 jedn. řádu, aby o této osnově bylo čtení druhé provedeno v téže schůzi.

Vykonáme proto ihned druhé čtení.

Ad 1. Druhé čtení osnovy zákona o změně správní působnosti vojenských útvarů (tisk 699).

Jsou nějaké návrhy oprav nebo změn textových?

Zpravodaj posl. Vičánek: Není jich.

Předseda (zvoní): Není změn.

Kdo ve druhém čtení souhlasí s osnovou zákona tak, jak ji posl. sněmovna přijala ve čtení prvém, nechť pozvedne ruku. (Děje se.)

To je většina.

Tím posl. sněmovna přijala tuto osnovu zákona také ve čtení druhém.

Tím jest vyřízen 1. odstavec pořadu.

Dříve než přistoupíme k druhému odstavci pořadu, učiním ještě toto presidiální sdělení:

Výboru ústavně-právnímu přikazuji počátkem schůze rozdané tištěné osnovy:

Usnesení senátu NSRČ (tisk 303) o vládním návrhu zákona (tisk 273), jímž se mění a doplňuje zákon ze dne 11. prosince 1934, č. 251 Sb. z. a n., kterým se mění a doplňují některá ustanovení zákonů o občanském řízení soudním, o řízení exekučním a o řízení nesporném (tisk 695).

Vládní návrh zákona, kterým se mění zákon ze dne 13. května 1936, č. 132 Sb. z. a n.. jímž se obnovuje zmocnění vlády rozpouštěti politické strany a strany náhradní (tisk 697).

Navrhuji, aby byly jmenovanému výboru k podání zpráv o těchto osnovách uloženy lhůty do úterý dne 15. prosince t. r. do 12. hodiny polední.

Kdo s navrženými lhůtami souhlasí, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Lhůty jsou přijaty.

Výboru iniciativnímu přikazuji dnes rozdaný tištěný návrh posl. Berana, dr Meissnera, dr Patejdla, Staška, Mlčocha, Tauba, Viereckla a dr Luschky na vydání zákona, kterým se prodlužuje účinnost zákona č. 247 Sb. z. a n. z roku 1933 o srážkách z platů členů Národního shromáždění na rok 1937 (tisk 700), a poněvadž jde o předlohu terminovanou k 1. lednu 1937, navrhuji, aby výboru iniciativnímu, jakož i výborům, jimž tento návrh bude po případě výborem iniciativním přikázán, stanovena byla podle §u 23, odst. 1 a §u 35 jedn. řádu k projednání a podání zprávy lhůta do úterý dne 15. prosince t. r. do 12. hodiny polední.

Kdo s navrženou lhůtou souhlasí, nechť zdvihne ruku. (Děje se.)

To je většina. Lhůta je přijata.

Přistoupíme k projednávání dalšího odstavce, jímž jest:

2. Zpráva výborů soc.-politického, ústavněprávního, techn.-dopravního a branného podle §u 35 jedn. řádu o vládním návrhu (tisk 401) zákona o drahách (železniční zákon) (tisk 698).

Zpravodaji jsou: za výbor soc.-politický p. posl. Tichý, za výbor ústavně-právní p. posl. dr Mareš, za výbor technicko-dopravní p. posl. Němec (čsl. soc. dem.), za výbor branný p. posl. Vaverka.

Slovo k této věci si vyžádal náměstek předsedy vlády, pan ministr železnic Bechyně.

Dávám mu slovo.

Ministr železnic Bechyně: Slavná sněmovno!

Má-li býti provedena unifikace v některém odvětví československého právního řádu, běží v podstatě o dvojí věc: Je potřebí si uvědomiti, pod jakými základními aspekty našeho ústavního zřízení má býti norma zpracována, a je potřebné pečlivě zrevidovati všecka řešení dosavadních norem a odpověděti na otázku, zda tato řešení odpovídají změněným poměrům hospodářským, technickým, sociálním a pod.

Neobstáli bychom čestně před soudem historie, kdybychom nové normě nevtiskli pečeť demokratického zřízení Československého státu a zvláštní charakter našeho národního ducha. Nezhostili bychom se také dobře vloženého na nás úkolu, kdybychom nestvořili normu, která odpovídá změněným základům a tempu moderního života.

Máte, vážení pánové, před sebou osnovu železničního zákona, která uskutečňuje sjednocení všech základních norem železničních. Jako ministr resortu, v němž osnova byla připravena, snažně prosím, aby tato velká kodifikace byla posuzována právě podle oněch hledisk, která jsem vytyčil.

Vedlo by příliš daleko, kdybych chtěl před vámi rozvinouti dokonalý obraz materie osnovy, mohu podati toliko nejstručnější charakteristiku:

Osnova upravuje poměry všech skupin a druhů drah, t. j. dotýká se drah pro přepravu veřejnou, do níž se zahrnují dráhy hlavní, dráhy vedlejší a dráhy drobné, dále drah pro přepravu neveřejnou. Zabývá se všemi poměry drah (povolení k přípravným pracím, koncesování, vybudování i udržování, provoz a zrušení dráhy), všemi vztahy dráhy k obecenstvu a k majetku v okolí dráhy.

Dovoluji si obrátiti vaši pozornost na některá řešení nejvýznačnější:

Osnova reformuje od základů výkon veřejné železniční správy, sjednávajíc dokonalou nápravu tam, kde právní situace byla zejména neutěšená. Osnova vykonala tu velké dílo organisační. Byla-li z té příčiny přirovnávána k zákonu o organisaci politické správy, dělo se to plným právem. Železniční zákon vnese, jak doufám, do veřejné železniční správy účelnost, pořádek a právní jistotu, stejně jak to učinil zákon pro organisaci politické správy pro jinou oblast. Veřejnost, která vytrvale volá po oddělení agendy veřejné železniční správy od agendy podniku ČSD, může se zvláštními sympatiemi uvítati formální konstrukce osnovy na tomto místě. Když už z důvodů politických jiné dokonalejší řešení není možné, vytyčila osnova aspoň přesnou formální mez mezi uvedenými druhy agend, což bude míti za následek, že strana nebude z příčin nepřehlednosti zkracována na svých právech. Veřejnost bude také kvitovati s uspokojením, že přímo do zákona byly pojaty garancie, aby výkon veřejné železniční správy byl úsporný. Mimo jiné prospěje tu též okolnost, že zákon vyřešil - stalo se to ovšem na základě dlouhých a úporných jednání velmi četné kompetenční konflikty, které doposud zatěžovaly administrativu.

Osnova obsahuje velmi důležité ustanovení ve prospěch obrany státu, jsouc v tomto směru doplňkem zákona o obraně státu. Třebaže povinnosti, které se tu ukládají drahám. jsou neobyčejně tíživé, neváhám prohlásiti že jsou úplně přiměřené významu drah pro obranu státu.

Novoty velkého významu přináší osnova také na poli soukromoprávním. Mám na mysli zejména úpravu odpovědnosti za škody na osobě (úrazy). Bylo nutné odhodlati se k pronikavým reformám, poněvadž nevyhovovala ani norma rakouská, ani norma uherská. Tento delikátní problém snažila se osnova vyřešiti s velikým taktem a s porozuměním pro oběti nehody, což vysvítá zejména z toho, že zavádí i pro zemi Slovenskou a Podkarpatoruskou placení bolestného a náhrady za zohyždění. Příslušné přípravné práce byly ostatně pod přísnou kontrolou meziministerskou a vědeckou. Tato kontrola pokračovala i v jednání výborů ústavně-právního a soc.-politického, takže mohu dáti výraz víře, že bylo nalezeno řešení trvalé hodnoty a slušné pro obě strany. Uvědomíme-li si na jedné straně, že nahrazované normy železničního práva sahají až do poloviny XIX. století, na druhé straně pak, že funkce drah zasahuje pronikavě do všech odvětví moderního hospodářství a do všech úseků našeho života, pronikne nás poznání, že stojíme před dílem epochálního významu. Dílu tohoto druhu nebylo, jak se domnívám, na škodu, že přípravné práce se prodloužily na několik let, že jednání ve vládě bylo svízelné a že bylo předmětem veřejné diskuse. Právě při této diskusi byl znovu potvrzen, což zjišťuji s potěšením, fakt, že dráhy se těší živým sympatiím veřejnosti, která jakoby si znovu uvědomovala, co dráhy znamenají pro národní hospodářství a pro obranu státu.

Dovolte, váženi pánové, abych s tohoto místa veřejně poděkoval autorům osnovy, kteří po celá léta věnovali této obtížné materii neobyčejně mnoho píle a právnického důvtipu a kteří dovedli věc ke zdárnému konci. Děkuji dále za vlídné přijetí osnovy ve výborech sněmovních a zároveň vyslovuji přesvědčení, že změny, které výbory uskutečnily, hodnotu osnovy jenom zvýšily. Prosím, aby stejná přívětivá pozornost provázela osnovu také v plenu této sněmovny. Nepochybuji, že podaří se nám stvořiti takto dílo, které bude vynikajícím přínosem ke zdokonalení našeho právního řádu. (Hlučný potlesk.)

Předseda (zvoní): Dávám slovo prvnímu zpravodaji - za výbor soc.-politický - p. posl. Tichému.

Zpravodaj posl. Tichý: Slavná sněmovno!

Soc.-politický výbor projednávaje vládní návrh železničního zákona konstatoval, že jde o dílo velkého významu a značného rozsahu. Výbor zaujal k tomuto vládnímu návrhu hned od počátku kladný postoj, přesto však podrobil některá ustanovení pečlivé revisi a navrhl určité změny.

Osnova zákona o železnicích se snaží ve svém rámci podchytiti všechny možnosti a okolnosti mající jakýkoli vztah ke drahám ev. k dopravě na těchto drahách. (Předsednictví převzal místopředseda dr Markovič.) Snaží se dát ve svém jádru novou základnu pro upravení veškerých problémů dosavadním stavem vyvolaných anebo dobou a novým tempem života se vytvořivších. Zřízením našeho československého státu bylo nutno počítati v oboru dopravnictví, zejména drah, s unifikací zákonných ustanovení a různých předpisů platných v určitých úsecích naší republiky z předválečné doby, a to jak s hlediska dopravního a přepravního, tak také právního i sociálního.

Tyto momenty se snaží navrhovaná osnova řešiti způsobem jednotným pro veškeré země našeho státu a pro veškeré dráhy, ať již pro přepravu veřejnou nebo pro omezenou přepravu veřejnou anebo neveřejnou, při čemž se přihlíží hlavně ke zřetelům státního zájmu.

Dráhy v našem státě tak jako ve státech jiných i přes značně vyvinuté dopravnictví v jiném směru, zejména v automobilismu, jsou a budou stále nejdůležitějším faktorem v dopravě, najmě dálkové, a tak jako vykazovaly, vykazují, tak i v budoucnu budou vykazovati značný podíl na rozkvětu hospodářského života naší republiky. Naše dráhy jsou nejdůležitějším, ale také nejcitlivějším nervem našeho státního a hospodářského života. Zápas, že dráhy jsou již překonaným dopravním prostředkem, se skončil porážkou těch, kdož se domnívali, že jediné východisko z krise, kterou dráhy ještě prožívají, je podporování jiného dopravního prostředku na úkor železnic.

Vývoj doby ukázal, a to velmi jasně, ba přímo hmatatelně, že ani nejmodernější a technicky nejvyzbrojenější budoucnost se neobejde bez železnic. Proto také předpisy a zákonná ustanovení dotýkající se provozu, budování nových drah, jich udržování, práva a povinnosti koncesionářů, orgánů železničních podniků, zaměstnaneckého poměru zaměstnanců, vzájemného styku mezi dráhou a obecenstvem, ztracených a zapomenutých věcí v obvodu dráhy, policejního dozoru a prostě všech otázek upravujících základnu pro důkladné a náležité včlenění železničních podniků do celého státního hospodářského stroje, musily býti předmětem důkladné a pečlivé revise s ohledem na veškeré okolnosti vyvolané a vytvořené dnešní dobou.

Dosavadní zkušenosti na základě platných předpisů, nejednotných pro každou zemi, nás nutily, abychom vytvořili takový stav, zejména po stránce právní a sociální, v dopravnictví železničních podniků, který by v budoucnosti zaručil jasnou normu pro všechny, kdož mají jakýkoliv interes a závislost na železničních podnicích a jejich funkci.

Řekl jsem již, že dráhy u nás jsou nejdůležitějším a také nejcitlivějším nervem našeho státního a hospodářského života. Tato skutečnost si vynucuje, aby jejich funkce byly náležitě a korektně obstarávány. To má za následek, že je nutností, aby právní a platové poměry zaměstnanců u jednotlivých železničních podniků byly uspořádány určitými normami, a to tak, aby zaměstnanec železniční, jehož služba je obyčejně velmi odpovědná a namáhavá, nebyl v ohledu existenčním a sociálním zatížen obavou o svůj zítřek. Nesmí se zapomenouti, že v rukou takového zaměstnance leží osudy sta a sta lidských životů a za miliony majetku. Nesmí se přehlížeti ani ten fakt, že existenčně a hospodářsky zajištěný zaměstnanec je nejlepší zárukou dobrého a úspěšného výkonu, který zejména dnes od něho požaduje, a to v míře jistě nemalé. Sluší přihlížeti také k tomu, že zaměstnanec, o jehož existenční a sociální poměry je postaráno, má docela jiný poměr k podniku, v němž je zaměstnán, než ten, jehož právní a platový poměr je otázkou náhody nebo protekce.

Vycházejíce z těchto předpokladů snažíme se, aby tento poměr byl co nejvřelejší, a to především tím, že §em 74 upravujeme jejich pracovní poměr, který na základě vydaného služebního řádu bude zhodnocen, aby nedocházelo k neustálým nedorozuměním mezi zaměstnanectvem a správou podniku, jakého jsme byli mnohdy až dosud svědky. Některé správy železničních podniků dodnes nevydaly služební řád a tím se chtěly vyhnouti jakékoliv odpovědnosti v ohledu sociálním a právním vůči svému zaměstnanci.

Zvláště zdůrazňuji, že otázka přijímání zaměstnanců na sezonní nebo přechodnou dobu se řeší v §u 74, odst. 3, podle kterého nutno určiti normy, za jakých možno takové zaměstnance přijímati a držeti v zaměstnání. Pro tuto skutečnost docházelo mnohdy ke zjevům, které zejména v našem státě nejsou a nemohou býti nikterak žádoucí. Chceme, aby byl dán podklad k zavedení pořádku, který bude míti za následek jistotu ve směru oboustranném a který také omezí trapnou nejistotu zaměstnance ve služebním poměru, jehož život jest stejně nebezpečnou a odpovědnou službou neustále ohrožován.

I v ohledu kárném nebylo doposud jednotnosti, která by zaručovala spravedlivý postup při přestupcích ze služebního poměru vyplývajících. Jde o to, aby měřítko kárného řízení bylo jenom jedno, aby při něm nemohly rozhodovati vlivy ať již politické, národnostní, rasové, náboženské anebo jakékoliv jiné, nýbrž aby vždy a všude při kárném postupu byl směrodatný delikt a okolnosti, za jakých byl spáchán. To zdůrazňuji proto, poněvadž právě z těch důvodů bylo nutno přikročiti k řešení této otázky, a to v samém zákoně.