Pan posl. Ešner pravil, že je potřebí, aby se věnovala zvýšená pozornost našemu zemědělskému lidu. Konstatoval však při tom, že je potřebí, aby naši zemědělci byli rozděleni na řadu kategorií a vyjmenoval jich zde řadu. (Posl. Ešner: Pane kolego, neřekl jsem, aby byli rozděleni!) Konstatoval, jaké jsou hospodářské poměry v jednotlivých kategoriích, ať již mluvil o zemědělcích do 1, 2 nebo 10 ha. Já bych chtěl říci, že sám svými vývody prokázal, že všichni jsou zadluženi, že všichni potřebují hospodářskou pomoc. Prohlašuji, že právě proto nás nikdo nikdy nevtlačí do situace, aby se náš venkov dělil. Naučili jsme se vážiti si jednoty a tuto jednotu venkovského lidu nikdo nerozrazí, byť by mluvil z kterýchkoliv řad. (Potlesk.)

Pan kol. Ešner hovořil dále o tom, a jsem tomu rád, že to zdůraznil, že zájem malých zemědělců je zejména v živočišné výrobě. Ano, zájem malých zemědělců je ve výrobě živočišné, a jsem přesvědčen, že proto také je velmi nutně třeba, aby živočišná výroba byla vyřešena tak, aby zaručovala takové ceny našim zemědělcům, aby si i malý zemědělec mohl udržeti a uhájiti svoji existenci. (Potlesk.)

Když se mluví o obraně národa a státu, chtěl bych říci, že i vojenské zájmy nám velí vyřešiti tuto otázku. Pan kol. Kučera, který mluvil přede mnou, zde prohlásil, že zemědělství není schopno opatřiti dostatek tuků přírodních. Naše zemědělství však je schopno opatřiti dostatek přírodních tuků, ovšem jen tenkrát, bude-li to rentabilní a za ceny, které nebudou podvýrobní. Zdůrazňuji, že sama vojenská správa má stejný zájem a byl to major dr. Nežádal, který zdůraznil ve Vojenských intendačních rozhledech" o hospodaření masem a tuky, že je mu třeba věnovati zvláštní pozornost a že příprava na válku vyžaduje též úpravu hospodaření masem a tuky. Zdůrazňuje, že pokud jde o maso a tuky, nelze při vypuknutí války počítati s tak hladkým přechodem na válečné poměry, jako u plodin a výrobků ostatních. Sluší uvážiti, že hovězí dobytek, dříve než může býti účelně a hospodárně zužitkován na maso, potřebuje nejméně 4 léta k vývoji. Má-li tedy býti pro válku zajištěna dostatečná potřeba masa, je potřebí, aby byl již v míru udržován určitý počet plemenic a dorostu mladého dobytka. Tedy mluvte o obraně státu, ale chtějte ji také provádět skutky a zabezpečte náležitou přípravu pro výživu obyvatelstva nejen v dobách klidných, nýbrž také pro doby nejnebezpečnější. To bude nejlepším důkazem o tom, kdo smýšlí dobře s obranou našich zájmů, a tam mají možnost všichni, kteří dosud o tom jenom mluvili, prokázat také skutky své smýšlení.

Hovořilo-li se zde o umělých tucích v tom smyslu, že jsou neštěstím našeho zemědělství, obávám-li se, že stejně tak pro budoucnost stanou se neštěstím spotřebitelů, pak bych chtěl říci, že se musíme starat, aby i státní správa věnovala této otázce mimořádnou pozornost.

Nemůžeme a nebudeme souhlasit s tím, aby i státní úřady podporovaly výrobu umělých tuků jejich odběrem v době, kdy máme nadbytek másla a kdy čsl. zemědělec marně se snaží prodat své výrobky na domácím trhu. Nelze souhlasiti s tím, aby byly vypisovány soutěže, v nichž se dává přednost tukům umělým před přírodními. Tak vidíme na př., že ministerstvo spravedlnosti vypsalo právě soutěž na odběr 15.160 kg margarinu, ale pouze 6175 kg vepřového sádla na prvé pololetí 1937. Vidíme však také, že pololetí před tím vypsalo totéž ministerstvo soutěž na odběr pouze 14.636 kg, před tím 14.265 kg a ještě před tím 13.685 kg margarinu. Je zde vzestupná tendence v době, kdy náš zemědělec nemá komu prodat, kdy se mluví o bídě zemědělství a potřebě pomoci malým zemědělcům právě ve výrobě živočišné. Nelze souhlasiti s tím, aby peněz čsl. poplatníků a tedy také peněz čsl. zemědělců bylo používáno takovýmto způsobem a nikoli pro čsl. výrobní vrstvy a aby byly zbytečně vydávány za dovoz surovin, potřebných k výrobě margarinu, ze států, na nichž nemáme obchodně-politického zájmu.

Pan kol. Ešner zde hovořil o Obilní společnosti a volal po tom, aby Obilní společnost byla změněna a aby vládní nařízení o obilním monopolu bylo účelně novelisováno. Chtěl bych říci, že snad zapomněl na to, že vládní nařízení o obilním monopolu bylo právě letošního roku novelisováno, jak to vyžadoval zájem zemědělský, jak to vyžadoval zájem spotřebitelů a jak to také vyžadoval zájem státní. Jedno bych chtěl říci, jenom prositi, jsme ve vážném shromáždění a je potřebí, aby také poslanci byli si vědomi vážnosti svých projevů. Bylo by proto především potřebí, aby každý poslanec, když už chce o něčem mluviti, znal dostatečnou měrou všecka vládní nařízení, poněvadž jinak bychom se museli domnívati, že by to byl projev zlé vůle vůči zájmům zemědělců, když bychom zde slyšeli, že Obilní společnost je vinna za regulaci osevu, na které neměla žádného přímého vlivu, že Obilní společnost je vinna zákazu svážení obilí pro naše zemědělce, ačkoliv Obilní společnost nemá s tímto nařízením naprosto nic společného. (Posl. Ešner: Vždyť nemluvíte pravdu! Kdo vinil Obilní společnost?) Vy jste mluvil, že se v Obilní společnosti nesmí toto prováděti. (Posl. Ešner: To není pravda!) Chtěl bych říci, když volá p. kolega Ešner po tom, že je třeba účelně změniti vládní nařízení o obilním monopolu, že zde mám opětně doklad z ministerstva nár. obrany, že zde mám "Vojenské intendanční rozhledy", že zde mám zprávu, kterou tam psal dr. Nežádal, v níž výslovně konstatuje: "oceňujeme-li organisaci našeho obilního monopolu zcela nestranně, s hlediska důležitosti pro válku, musíme přiznati, že monopolní zřízení, ačkoliv bylo budováno za jiným účelem, než aby sledovalo potřeby vojenské správy ve válce a bylo budováno bez jakékoliv účasti a zásahu vojenské správy, je vybudováno skutečně na zásadách, které vojenské správě za války plně vyhovují". Je to doklad, že Obilní společnost má zájem nejen na zemědělcích a spotřebitelích, nýbrž také na samotném státě.

Pan kol. Ešner a byl to také kol. Mikuláš, kteří upozorňovali na mlynáře v Obilní společnosti. Nechci se vyhnouti této otázce a chtěl bych říci, že s obilním monopolem mlynáři velmi úzce spolupracují, právě tak jako vždycky měli porozumění pro potřeby zemědělců, poněvadž s nimi žili a žijí v přátelských stycích. (Předsednictví převzal místopředseda Košek.) Jestliže přesto slyšíme z řad mlynářů určité stížnosti na jejich kritickou situaci, pak je to jenom dokladem, jak v době volného obchodu, jak v době liberalismu došlo při volné soutěži k ochuzení čsl. mlynářství a jeho úžasnému zadlužení.

Bude vyžadovati velikého úsilí a cílevědomé práce, aby čsl. mlynáři nesdíleli společný osud s řadou těch živnostenských oborů, které byly nahrazeny racionalisovaným průmyslem. Mlýny mají mimořádný význam pro zásobování státu v dobách neklidných a jsou to tudíž nejen zájmy národohospodářské, nýbrž i zájmy branné, abychom je udrželi při životě. Je třeba zabezpečiti takové podmínky výroby, které by proto umožnily rozvoj a záchranu celého mlynářství, zejména mlýnů malých a středních. Je třeba odstraniti nebo zmírniti tíhu břemen, která jsou pro mlynářskou výrobu neúnosná. Vzpomínám dlouholetého volání po zrušení daně z vodní síly, která ztratila vývojem doby svoji opodstatněnost. To však by již dnes samo o sobě nestačilo. Bylo by účelné - a apeluji na vládu republiky Československé - aby umožnila zřízení fondu dotovaného i z dlouholetých příspěvků mlýnů z daně z vodní síly, kterým by byla umožněna záchrana mlýnů v jednotlivých krajích.

Pan kol. Danihel hovořil rovněž o obilním monopolu a v souvislosti s tím prohlašoval, že slovenští zemědělci musejí ve formě srážek doplácet velké peníze na dovoz tisíců vagonů pšenice ze států malodohodových. Chtěl bych říci, že sice podle našich smluv jsme byli povinni dovézt určité množství pšenice ze států malodohodových, z Jugoslavie a Rumunska, ale že jsme totéž množství pšenice ihned vyvezli do zahraničí a že ztráta, která z toho vznikla, nebyla hrazena z prostředků našich zemědělců, že to nebylo na účet čsl. Obilní společnosti, nýbrž na účet státu.

Pan kol. Danihel si stěžoval také, že osevní plochy byly omezeny u všech druhů obilí, i u pšenice. Myslím, že byla nesprávně adresována tato výtka do našich lavic, poněvadž každý ví, že to byl požadavek tlumočený měšťanskými stranami v době, kdy šlo o prodloužení monopolu a byly obavy z velkých hromadících se zásob, které by mohly ohrozit hospodaření československé obilní společnosti. Sklizeň byla ovšem menší než obavy měšťanských stran, a my proto věříme, že jak omezení osevu, které platí na 1 rok, tak i srážky, které jsou dočasné, budou moci býti v dohledné době podstatnou měrou sníženy nebo úplně odstraněny.

Chtěl bych ještě panu kol. Ešnerovi k jeho vývodům a zdůrazněním, že zemědělci jsou velmi zadlužení a že je třeba jim pomoci, říci, že je již připraven zákon o pomocném fondu a že budeme chtít, aby ti, kteří o předlužení našich zemědělců mluví, společně s námi se zasazovali o jeho urychlené uvedení v život. (Výborně!)

Pan posl. Ešner zde zdůraznil - a já jsem rád, že to řekl, poněvadž myslím, že to může vyjasnit situaci a přispět k dohodě nebo že je to již známkou snahy po dohodě že kdyby nebylo politického chytráctví, mohla býti tato otázka již dávno vyřízena. Dovolte, abych řekl, že zde nesmí platit žádné politické chytráctví, že bídu našeho venkovského lidu nemůžeme vykupovat ničím, a že mluví-li se o sociálním cítění, je povinností všech, aby toto sociální cítění k zadluženým zemědělcům prokazovali také skutky. (Výkřiky komunistických poslanců.)

Zemědělští dělníci doplatili na spolupráci s komunisty. Zeptejte se zemědělských dělníků - a kol. Chloupek vám to již vícekráte zdůraznil - je-li jejich zájmem spolupracovati s těmi, na jichž půdě pracují, nebo s destruktivními komunistickými živly.

Nyní bych chtěl obrátiti vaši pozornost alespoň na okamžik také k zájmům svého volebního kraje a říci, že naše hospodářské zájmy jsou tam poslední dobou v mnohém směru ohroženy. Město Praha hledá již řadu let vodu. V různých krajích věnovala veliké částky, aby zjistila jakost a množství vody. Uznáváme, že hlavní město státu má právo na dostatek zdravé vody pro své obyvatelstvo a také naše venkovské kraje neodpíraly v minulosti Praze nárok na opatření vody, neupírají jej nyní a nebudou jej upírat ani v budoucnu. Mohou však poskytnout pouze tolik vody, aby nebyly ohroženy jejich zájmy, které jsou stejně významné a stejně důležité. Jestliže je na straně našeho venkova dobrá vůle umožniti Praze získání jakostně nezávadné pitné vody, máme právo žádat, aby Praha s námi jednala jako rovný s rovným. Je velmi podivným jednáním, jestliže majitelé pozemků pozvou město Prahu, aby se zúčastnila schůze a v dohodě s nimi řešila otázku opatření vody pro Prahu, a Praha neuzná za vhodné nejen se dostavit, nýbrž ani se omluvit. Musí být vzbuzován dojem, že městu Praze nezáleží na dobré shodě a že je rozhodnuto získati vodu i za cenu zbytečných rozbrojů a nedorozumění. Jsem přesvědčen, že dohodou by byly opatřeny zájmy města Prahy snáze a jistěji než při jejím nynějším postupu. Naproti tomu však zdůrazňuji, že tak jako Mělnicko hájilo své zájmy, když Praha nepovažovala za vhodné se s ním rozumně dorozumět, stejně tak budou hájit své zájmy i občané Mnichovohradišťska, Mladoboleslavska, Turnovska, Bělska i Českodubska, a záleží jenom na Praze samé, jak chce uspořádati svůj poměr k našemu venkovu a jeho zájmům. My upozorňujeme znovu, že na naší straně byl dostatek dobré vůle, ale že naproti tomu budeme do krajnosti hájit svůj majetek, svá práva a existenční podmínky hospodářského vývoje kraje.

Chtěl bych se, slavná sněmovno, zabývati vývody kol. Mikuláše. Pan kol. Mikuláš hovořil o rozpočtu ministerstva zemědělství. Stěžoval si, že zemědělský výbor žádal předložení řady návrhů zemědělských zákonů a že mu dosud nebylo vyhověno. Já bych chtěl, aby si p. kol. Mikuláš vzpomněl, kdy zemědělskému výboru byla předložena osnova zákona o živelných pojišťovnách, která byla zastavena pány z lidové strany. Já bych chtěl, aby si vzpomněl, že zemědělský výbor měl rozhodovat o úrokovém příspěvku pro zadlužené zemědělce již r. 1932 a že také tato osnova v zemědělském výboru uvázla. Ať se páni zeptají, čí vinou a z čího popudu. Chtěl bych říci, že nežli předkládati osnovy zákonů do zemědělského výboru, jichž splnění by se zemědělský člověk nedočkal nikdy, že nám je milejší, když vláda rychlým rozhodnutím, pomocí zmocňovacího zákona chrání zájmy zemědělství a zemědělského lidu.

Chtěl bych odpověděti kol. Mikulášovi, který si zde stěžoval na to, že to bylo ministerstvo zemědělství, které nejvíce použilo zmocňovacího zákona, a vypočítával zde řadu opatření, která se pro zemědělství stala vládními nařízeními. Měli bychom spíše s povděkem konstatovat zásluhu p. ministra zemědělství, neboť velký počet projednaných osnov potvrzuje legislativní iniciativu ministerstva zemědělství. Zemědělský výbor má kdykoli možnost, aby vydaná vládní nařízení přezkoumal a překontroloval.

Chtěl bych také panu kolegovi Mikulášovi říci, že právě proto jsme schvalovali zmocňovací zákon, aby co nejrychlejším způsobem byly odstraněny důsledky krise, a že všechna opatření, která se dosud dělala pro zemědělství, byla dělána jenom za tímto účelem, že to byla opatření mimořádná, která vyžadovala urychlené projednání často povahy takové, kde předčasné prozrazení mohlo znamenat, že spekulace by ho zneužila proti zájmům zemědělců.

Pan kol. Mikuláš zde prohlásil, že zemědělci z okolí Prahy při pasteurisaci mají menší příjem za mléko o 8.5 mil. Kč ročně. Chci věřit, že to znamená od kol. Mikuláše, že zemědělci z okolí Prahy mají nárok, aby obdrželi o 8.5 mil. Kč více za mléko, a proto nevím, proč by ještě byly závady, aby byl splněn dlouhodobý požadavek zemědělského lidu po zvýšení ceny mléka o 20 hal., který byl právě ze socialistických řad zamítán.

Jestliže p. kol. Mikuláš zde zdůrazňoval potřebu, aby podpory zemědělcům byly dávány nikoliv v naturáliích, nýbrž v hotovosti, pak bych mu chtěl říci, že přece všichni víme, že Morava i Slovensko dává tyto podpory zemědělcům hotově, že v Čechách se to provádí kombinovaně podle návrhu okresních pomocných komisí, a že se to provádí proto kombinovaně, poněvadž zemědělci namnoze nemohou čekati tak dlouhou dobu, nežli se dočkají pomoci. Koupí si naturálie a z podpory jsou potom zaplaceny. Je to pomoc stejně účinná.

Pan kol. Mikuláš zde hovořil a polemisoval s kol. Hrubým o našem poměru k Francii. Pan kol. Mikuláš zdůraznil, že tak, jako my si stěžujeme na Francii, že nevyhovuje našim zájmům, si stejně tak stěžují v Bělehradě a Bukurešti, že prý my nevyhovujeme zájmům našich spojenců malodohodových, a řekl, že agrárníci jsou vinni tímto postupem Československa.

Chtěl bych panu kolegovi Mikulášovi říci, že víme všichni, jak pro umožnění styků malodohodových zvýšily se kontingenty, dělaly se preference, velké výhody celní, takže obchod československý Malou dohodou je dnes dvojnásobný proti době před krátkým časem. Ale chtěl bych také zdůrazniti, že to nejsou agrárníci, kteří brzdí další rozvoj malodohodových styků, nýbrž že to jsou naopak ti, kteří žádají trvalé zvýšení margarinářských kontingentů na úkor toho, aby se k nám mohlo dovážet sádlo z Rumunska a Jugoslavie. Když kolega Mikuláš chce viniti zemědělskou politiku z malých obchodních styků s Malou dohodou, chci se ho tázati, zdali také u Francie byly tyto naše agrární zájmy příčinou malého obchodního spojení, když z Francie nikdy nedovážíme zemědělské výrobky? Nikdy ani nebyla snaha, aby nám Francie zemědělské výrobky přivážela. (Posl. Kopecký: Mluvte o monopolu!) Nebudu mluviti to, co chcete slyšet vy, ale co potřebuje náš venkov a naše zemědělství.

Jestliže byla rozvířena otázka obchodních styků, domnívám se, že je opravdu třeba, abychom těmto obchodním stykům zahraničním věnovali zvýšenou pozornost. Je třeba, abychom si všímali všech států, kam by náš vývoz mohl směřovat. Konstatuji, že náš obchod s Italií se v posledních letech velmi slibně vyvíjel, a bylo by si jen přáti, aby také co nejdříve byly odstraněny všechny překážky, které se postavily mezi Italii a nás, aby normální poměry umožnily opět přátelské obchodní styky obou států. Italie, která není zdaleka soběstačnou ani v zemědělství, ani v průmyslu, byla by ideálním odbytištěm pro naše výrobky. Zejména pro zemědělství by měl italský trh mimořádný význam v této době (Výkřiky. - Místopředseda Košek zvoní.), kdy na mezinárodních trzích zpevňují ceny obilí a měli bychom možnost vývozu čsl. pšenice do Italie. Poslední uzávěrka prodeje pšenice do Italie je dokladem, že tomu tak je. (Výkřiky komunistických poslanců.)

Místopředseda Košek (zvoní): Prosím o klid.

Posl. Rechcígl (pokračuje): Fašismus z Italie dovážeti nebudeme, právě tak jako když máme obchodní styky s Ruskem, nebudeme z Ruska dovážeti komunismus. (Stálé výkřiky komunistických poslanců. - Místopředseda Košek zvoní.)

Chtěl bych říci, že jako se staráme o dovoz čsl. zboží i na vzdálené trhy, musíme stejně usilovati o zlepšení našich obchodních styků s našimi sousedy. Příjemné a přátelské styky mohou jistě podporovati i naši dobrou vůli žíti se všemi národy a státy v míru a upřímné spolupráci.

Přáli bychom si proto, aby i náš zahraniční obchod s Polskem byl co největší. Přirozené podmínky jsou k tomu v obou státech. Máme jakostní průmyslové výrobky, které můžeme velmi vhodně umístiti na polském trhu, naproti tomu má Polsko pro průmysl vhodné suroviny, které by mohlo umístiti na našem trhu, ať již je to zinek, nafta, olej, benzin či jiné výrobky. Stejně tak je možno, abychom z Polska dováželi k nám mořské ryby, které jsou stejně jakostní jako ze států jiných. (Místopředseda Košek zvoní.)

Mimořádný význam však by mohl míti pro utužení našich přátelských obchodních styků polský přístav Gdyně, který je velkou péčí stále dobudováván, takže je dnes čtvrtým přístavem v Evropě co do velikosti. Československo pro svoje exponované postavení nemůže býti závislé pouze na jediném přístavu, nýbrž musí dbáti toho, aby mělo co nejsnazší a co nejvýhodnější spojení se světem všemi směry. (Místopředseda Košek zvoní.) Nejen k moři Černému, nejen přes Hamburk, nýbrž i přes Gdyni je účelno, aby směřoval náš export do zahraničí. Lodní park polský může pak umožniti, aby náš vývoz přes Gdyni byl co nejrozsáhlejší, a usnadniti tak placení exportu čsl. průmyslových výrobků do Polska.

A bude mi dovoleno, slavná sněmovno, abych se naposled zabýval ještě obchodními styky s Ruskem. Po podepsání československo-ruské smlouvy jsme právem očekávali...

Místopředseda Košek (zvoní): Upozorňuji pana řečníka, že jeho řečnická lhůta již uplynula.

Posl. Rechcígl (pokračuje):... že se zvětší podstatnou měrou naše obchodní styky s Ruskem. (Výkřiky komunistických poslanců.) I když je pravda, že náš obchod s Ruskem vzrostl... (Stálé výkřiky komunistických poslanců.)

Místopředseda Košek (zvoní): Prosím o klid.

Posl. Rechcígl (pokračuje):... přece jenom jeho rozsah zdaleka neodpovídá potřebám československým a možnostem sovětského Ruska.

Za celý rok 1935 jsme vyvezli do Ruska za 104 mil. Kč zboží z celkové hodnoty našeho vývozu 7.830 mil Kč, takže náš vývoz do Ruska činí pouze 1.3 % veškerého vývozu. Náš obchod se sovětským Ruskem je založen na 6%ním obligačním úvěru, který je garantován vládou ve výši 250 mil. Kč, k nimž později přibylo dalších 25 mil. Kč, tudíž úhrnem 275 mil. Kč na dobu 5 let. Vidíme, že Rusko pracuje výhradně se zahraničním úvěrem, kdy mu na př. Anglie poskytla v poslední době úvěr 10 mil. liber. Bylo jednáno s Německem o poskytnutí úvěru 200 mil. marek. Jednání sice ztroskotalo, ale vidíme, že se nově jedná o půjčku 300 mil. marek.

Úvěr je vyčerpáván tak, že vyváženy jsou do povolené výše výrobky do Ruska, které jsou čsl. firmám placeny buď obligacemi anebo hotově, pokud obligace byly převzaty bankami. V poslední době bylo opětně jednáno soukromě z popudu vývozních firem mezi bankami s SSSR, které žádají nižší zúrokování a prohlásily, že 5letý úvěr je pro ně krátký. Jednání proto ztroskotalo, neboť čsl. peněžní trh není tak silný, aby mohl čekati na zaplacení ještě déle než 5 roků. Bylo učiněno všechno, aby došlo k dohodě, a byla ochota k novému úvěru, jestliže alespoň Rusko bude ochotno odebírati od nás zboží...

Místopředseda Košek (zvoní): Upozorňuji znovu pana řečníka, že řečnická lhůta již uplynula.

Posl. Rechcígl (pokračuje):...za takových platebních podmínek, jak odebírá od států jiných. Sovětské Rusko na tento náš spravedlivý požadavek nepřistoupilo a žádalo, abychom za zboží vyvážené nad povolený úvěr do Ruska dováželi k nám zboží sovětské. I zde byla ochota Československa vyhověti a žádali jsme, aby k nám Rusko dováželo naftu. Sovětské Rusko nepřistoupilo na tento náš spravedlivý požadavek přes to, že naftu vyváží do států jiných.

Místopředseda Košek (zvoní): Upozorňuji pana řečníka naposled, že řečnická lhůta uplynula.

Posl. Rechcígl (pokračuje): Slyšíme velmi často o rozporech, které jsou mezi sovětským Ruskem a fašistickou Italií. Také vidíme, že je rozdíl mezi úvěrem požadovaným od Československa a úvěrem požadovaným od Italie. Kdežto od Italie postačí úvěr 5měsíční, od nás se žádá úvěr více než 5 let. (Výkřiky komunistických poslanců.) Je potřebí, abychom jednali se státy jako rovný s rovným a zde potřebujeme, aby se ukázala také spolupráce a ochota těch, s nimiž máme spojenecké úmluvy.

Chtěl bych končiti tím, že dnes je povinností celého národa, aby všechny jeho vrstvy měly dostatek síly vytrvat, lásky a odvahy k sebezapření, abychom uměli překonati potíže doby a dočkali se lepší budoucnosti. (Potlesk. - Výkřiky komunistických poslanců.)